Angélique: Ve světě krále Slunce
http://angelique.cz/cz_phpBB3/

Ktorá scéna vás najviac rozžiali?
http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic.php?f=1&t=281
Stránka 4 z 4

Autor:  PenelopaW [ 15 črc 2017, 13:34 ]
Předmět příspěvku:  Re: Ktorá scéna vás najviac rozžiali?

A po dočtení Angeliky a Cesty k vítězství musím říct, že mě velmi dojal (i když ne v tom smutném slova smyslu) okamžik, kdy Cantor přivádí poloslepou a zuboženou Honorinu do Wapassu a ona vykřikne, že ho vidí. Když se Cantor zeptá koho, odpoví, že konečně vidí Starce v hoře :) .

Autor:  Maira [ 15 črc 2017, 20:32 ]
Předmět příspěvku:  Re: Ktorá scéna vás najviac rozžiali?

PenelopaW píše:
A po dočtení Angeliky a Cesty k vítězství musím říct, že mě velmi dojal (i když ne v tom smutném slova smyslu) okamžik, kdy Cantor přivádí poloslepou a zuboženou Honorinu do Wapassu a ona vykřikne, že ho vidí. Když se Cantor zeptá koho, odpoví, že konečně vidí Starce v hoře :) .


Taky tak... :agree: Ale aj plno iných scén je veľmi dojímavých. Napr. teraz som čítala opäť, ako sa prišla Angelika poďakovať udenárovi na námestie Gréve - tí ktorí jej poskytli ošetrenie, keď odpadla pri upaľovaní. Je to tak pekne opísané, prístup tých ľudí a aj celá scéna. Nádhera. A takých je veľa.

Autor:  PenelopaW [ 08 zář 2017, 10:35 ]
Předmět příspěvku:  Re: Ktorá scéna vás najviac rozžiali?

V Integrale je hezká scéna, kdy malá Angelika vaří s tím, že se jí zdál sen o tom, že musí umět uvařit svým dětem. V tu chvíli je to úsměvné, ale když si člověk řekne, co vše malou Angeliku v životě čekalo, docela mne to dojalo...

Autor:  Maira [ 19 říj 2017, 12:17 ]
Předmět příspěvku:  Re: Ktorá scéna vás najviac rozžiali?

Aj táto scéna ma rozplače - keď Anglika premiestni Lauriera v 5.časti, do izby vedľa kuchyni. Vtedy sa už z Angeliky stáva skutočná žena a matka:

Angelika už příliš dobře znala cestu nahoru, aby si musela brát svíčku. Brala schody po dvou.
„Jdu pro tebe,“ řekla Laurierovi, který stále ještě seděl a zíral do tmy jako malý sýček.
„Kam mě chcete vzít?“
„Tam, kde ti bude líp. Vedle tvého otce.“
Opatrně ho snášela dolů. Laurier se s radostí rozhlížel po teplém pokoji, hleděl na otce a vdechoval známou vůni obytných místností. Z postýlky mohl vidět na druhé straně odlesk ohně ve velké kuchyni. Samým překvapením se rozhovořil.
„Budu spát tady? Každý večer?“
„Ano, otec řekl, že už jsi velký a potřebuješ velkou postel.“
„Ach, děkuji, tati.“
Angelika šla po olejovou lampičku. Když se vracela s červeným světýlkem, Laurier už spal. Drobná hlavička spočívala klidně na polštáři. Vypadal ztracený v té velké posteli, ale na obličejíku měl výraz nevinné blaženosti. Gabriel Berne stál nad ním a zamyšleně ho pozoroval. Angelika se sklonila a lehce pohladila bledé dětské čílko.
„Človíček,“ řekla něžně.
Vzhlédla ke kupci.
„Nezlobte se na mě. Nemohla jsem snést, jak strašně byl nešťastný.“

Stránka 4 z 4 Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]
Powered by phpBB® Forum Software © phpBB Group
https://www.phpbb.com/