Zda sa ze slovne spojenie UTRPENIE PANA DOKONALEHO sme nevymysleli my, ale ze v originalnom jazyku si ho pan dokonaly vymyslel sam:

Je n'échangerais pas les tourments que me cause votre présence contre la tranquillité, parfois amère, de ma solitude

ja by som to prelozila jednoznacne takto:

Utrpenie ktore mi sposobuje vasa pritomnost by som nevymenil,za pokojnu avsak casto trpku samotu.

Aaaaaach! Ubohy ubohy pan dokonaly!
je od neho vskutku velmi mile povedat nieco takeho "romantickeho" Angelike!

tourment (m) → utrpenie → muky → trápenie → trýzeň
tourments de l'enfer (m) → pekelné muky

I ked aj v Slovencine a cestine sa vyskytuje slovo „TORTURA“ pochadzajuce z rovnakeho korena ako ma francuzke slovo „tourment“

kedze ho pani AG pouzila v mnoznom cisle, va najblaznivejsom doslovnom preklade by bolo vzniklo:

TORTURY ktore mi sposobuje vasa pritomnost by som nevymenil,za pokojnu avsak casto trpku samotu.


Pozrime sa co vymysleli ini prekladatelia:
------------------------------------------------------

Nevyměnil bych obtíže, jež mi působí vaše přítomnost, za často trpký klid své samoty.“
Kapitola 13 Pdf strana 51

Nuz neviem ak by pani AG chcela pouzit „obtíže“ pouzila by zrejme „difficulté“

Slovo tourment v Francuzko-ceskom slovniku:
tourment (m) - muka
tourment (m) - trápení
tourment (m) – utrpení

-----------------------------------------------

„I would not exchange all the TORMENS your presence causes me for the offten bitter peace of my solitude.“
Angelique in New World Part one chapter 13 page 123

Trapenie ktore mi prinasa vasa pritomnost by som nezamenil za pokojnu ale neraz trpku samotu.

Presny preklad, z rovnakym slovom ako vo Francuztine. (Kto uz raz drzal v ruke Oxford dictionary, vie ze
viac ako 50% anglickych slov ma zaklad v latincine...)

co znamena to slovo v anglictine???:
torment - mučit torment - trápit torment - mučení
torment - trápení torment - muka torment - utrpení
-----------------------------
Utrpenie pana dokonaleho:

Trapenie ktore mi prinasa vasa pritomnost by som nezamenil za pokojnu ale neraz trpku samotu.
Presny preklad.

(Utrpenie= v Slovencine synonymum na trapenie)
Kapitola 13, strana 99
-----------------------

Dreizehnes Kapitel Seite 122 Buch

Ich wurde alle die Plagen, die mir Eure Gegenwart auferlegt, nicht gegen die oft bittere Geruhsamkeit meines einsamen Lebens tauschen.
Vsetky POHROMY ktore namna ulozila vasa pritomnost by som nevymenil za casto trpku samotu mojho osameleho zivota.

Nemci hned dramaticky pouzili slovo PLAGEN co znamena v hlavnom vyzname POHROMY
a pouziva sa aj v Biblii dramaticky pri opisoch ake pohromy boh zoslal na zem….

Plage (die) – pohroma Plage (die) – soužení Plage (die) - svízel
Plage (die) – trampota Plage (die) – trápení Plage (die) - útrapa

---------------

Hneď som vedela ze to s tými ťavincami (velbloudim trusom) pochádza z pera pani AG!

Ils s’imaginent, ces abâtardis, ces tièdes de la Vraie Foi, que je t’enferme dans une tour et
que tu me fabriques de l’or avec de la bouse de chameau, s’écria Ismaël en déchirant son
manteau en signe de mépris.

Tí zdegenerovanci, vlažní v pravej viere, sa azda nazdávajú že som vás zavrel do veže a tam mi zlato vyrábate z ťavincov.
Vykríkol Ismäel a na znak opovrhnutia si roztrhol plášť.

jasne to už ma raz Upozornila Dauphine, ale po francúzkej knihe aj talianskej a tiež v starom nemeckom kanóne je to nepriatelia tiež:

Monseigneur et moi, nous sommes des ennemis intimes!

Monsignore ed io siamo nemici intimi!»

Seine Eminenz und ich sind intime Feinde!«

Zasa si musím rýpnuť do prekladu:

Scéna z Toulouskej svadby de sa Joffrey vyskočí na Arcibiskupa ,
po tom čo sa mu tento rafinovane vyhráža:

— Ah! s’écria le comte avec une sorte de rire effrayant, que voilà bien l’héritier de ce
Foulques de Neuilly, évêque et bras droit du terrible Simon de Montfort qui dressa
les bûchers des Albigeois, réduisit en cendres la délicate civilisation d’Aquitaine!
Le Languedoc, au bout de quatre siècles, pleure encore ses splendeurs détruites, et
tremble au récit des horreurs décrites…….
Vous êtes l’envahisseur! Homme du Nord! Homme du Nord! que faitesvous
à ma table?...

"Proboha!" vykřikl hrabě a neradostně se zasmál. "A máme tu dědice Foulquese de Neuilly,
biskupa a pravé ruky strašného Simona de Montfort, který vystavěl hořící hranice Albigenských a
proměnil nádhernou akvitánskou kulturu v popel. Ještě po čtyřech staletích oplakává Languedoc
svou zničenou nádheru a chvěje se při vyprávění o těch hrůzách.
Vy jste uchvatitel!
Člověk ze severu! Seveřané, co děláte u mého stolu!"


Mne sa hneď zdal Joffrey de Peyrac v Toulouse ktorý sa "neradostne usmieva"
nejaký čudný. A ešte k tomu sa tak vraj usmieva na Arcibiskupa.
Tak to teda nie!

Vo Francúžtine sa usmieva ako?

Ah! s’écria le comte avec une sorte de rire effrayant

rire effrayant znamená česky děsivý smích

Takže je to jasné, preklad horeuvedeného je:

- Ach! Zvolal gróf z desivým smiechom
(a preto bola už bez tak vydesená Angelika ešte viacej vydesená )

"desivo sa zasmial" by bola menej presná alternatíva prekladu)

A žiadne: "Proboha!" vykřikl hrabě a neradostně se zasmál.

Preklad slovenskej prekladateľky:
-Ach vykríkol gróf a príšerne sa zasmial. To by išlo tiež. Ale neradostne...to teda nie to už by nebol náš Joffrey.... + ktorý rád desí

V tomto prípade mal anglický prekladateľ pravdu.

Tu je prosím Francúzky originál a tým pádom dôležitá informácia pre maskologické aj demaskologické katedry.
O maskách sa definitívne hovorí v množnom čísle.



V preklade:

Medzitým, musel odísť do Konštantínopolu. Predtým si nechal z opatrnosti vyrobiť u španielskeho umelca z Bone, tenké, pevné kožené masky, ktoré skryli jeho tvár. Nechcel aby ho spoznali.

Aj v Nemčine je to preložené správne ako masky a nie maska, iba v Slovenčine a Češtine chybne.

Ale čo má Česká spisovateľka správne je názov Annaba, Bône vraj Annabu začali volať až od roku 1830,
kedy sa mesto dostalo pod francúzku vládu.

Na žiadosť Fantiny aspoň začiatok úvodu z nemeckých najstarších kníh, prvá kapitola markízy Anjelov:

Aby sa zachovala poetičnosť pôvodneho textu, je to voľný preklad ktorý však zodpovedá pôvodnému obsahu.

Úryvok zo začiatku prvej kapitoly Angelika Markiza Anjelov - Prvé celosvetové vydanie z roku 1656.

Angélique Strahlender Stern von Versailles

"Strahlend ging der Stern Angéliques am Hofe Ludwigs XIV. auf. Sie war kein Mädchen mehr, eine Frau in der reifenden Schönheit des frühen Sommers, mit blaugrünen Augen, goldfarbenem Haar und dem gesunden, geschmeidigen Körper eines edlen Tiers. Aber eins vor allem machte den seltsamen Reiz ihres Wesens aus, dem so viele erlagen: dass um sie ein Geheimnis war, zu dem das Leuchten des Glücks ebenso gehörte wie der Schatten des Unheils."
Doch sie hatte gesiegt, hatte das Schicksal überwunden, und nun, da sie in der Gunst des Königs stand, gab es niemand mehr, der über das Vergangene zu flüstern wagte..."

Angelikina žiariaca Versaillská hviezda

Angelikina jasná hviezda sa rozžiarila na dvore Ľudovíta XIV prudko ako svetlo kométy. Už nebola dievčatkom, ale ženou dozrievajúcej krásy podobnej pôvabu začiatka leta, s modro-zelenými očami, zlatými vlasmi a zdravým, pružným telom ušľachtilého zvieraťa. Avšak nie iba jej krása, predovšetkým jedna vec spôsobovala podivné kúzlo jej bytosti, ktorému už toľkí podľahli: Tajomná aura ktorá ju obklopovala, ktorej súčasťou boli žiara šťastia rovnako ako i tieň nešťastia.
Avšak ona zvíťazila, prekonala nepriaznivý osud, a teraz, a teraz keď sa kúpala v lúčoch žiarivej priazne kráľa slnko, nebol už nikto, kto by sa ešte odvážil šepkať o jej minulosti ...

Musím se podělit o střípky, které jsem objevila při porovnávání slovenské a české verze.

Angeličiny tříbarevné šaty, které si oblékla na vydírání Filipa a které tolik neladily s jeho pavím oblekem:
ČESKÝ PŘEKLAD:
Proč dnes vytáhla ty nové šaty s třemi různými sukněmi, jednou hnědou, druhou narezlou a třetí něžné zelenou? První sukně byla vyšívaná zlatým hedvábím, jehož zář podtrhovaly ještě našité perly. Pavučinková nazelenalá krajka s perlami zdobila i límec a manžety a její vzor se opakoval i na plášti a na živůtku. Angelika si ty krajky nechala speciálně utkat v alenconských dílnách podle návrhu pana de Moyene, návrháře královského paláce.

SLOVENSKÝ PŘEKLAD:
Sedela v koči sama a spožitkom si prihládzala hodbávne šaty. Prečo si dnes po prvý raz obliekla tieto nové šaty s tromi sukňami rozličnej dľžky, gaštanovej, hrdzavkastej a nežno zelenej farby? Prvá sukňa bola celá vyšitá akoby zlatou pavučinou, ligovaté žilky boli ešte zdoraznené perlami. Zlatá pavučinová výšivka, eště zvýraznená perlami, zdobila svojmi jagavými žilkami prvú sukňu, plášť a životik. Vzor z výšivky sa opakoval na čipkovom golieri a rukávoch stiahnutých zeleným hodvábom. Angelika si ich dala špeciálne vyhotoviť v aleconských dielňach podľa náávrhu pána de Moyne, ozdobovateľa kráľovského domu.

Ve výsledku je opět správný slovenský překlad, v anglické i francouzské verzi je to samé. Česká překladatelka se do toho malinko zamotala.
---------------------------
A druhá věc: asi je to každému jasné (jen já čtu nepozorně ), nějak jsem si neuvědomila, že při srážce u mysu Passero, byl Rescatorův trojstěžník Mořský orel zasáhnut (hamba mi! kaju se!), v českém vydání se to dá docela přehlédnout.
"Mořský orel prožil po zásahu horkou čtvrthodinku."
Ve slovenském opět trochu detailnější:
"Morský orol, zasiahnutý do ponornej časti lode, zažil tažkú štvrťhodinku."
(slovenské vydání je opět správné)

ROZPRÁŠENÍ DVORA ZÁZRAKŮ

V knize Angelika a král je část textu, která je zajímavá nejen letopočtem, který pravděpodobně nesedí s historickým faktem, ale také tím, že se vůbec nevyskytuje v německé a anglické verzi. Chybějící text je vyznačen modrou barvou. Takže malé porovnání:

Francouzské vydání - Angélique et le Roy 2 (J'Ai Lu) - e-book, str. 171; kapitola 22
« Il faudra donc toujours en revenir là », songeait-elle.
Il lui sembla qu'elle emportait dans les plis de son manteau l'odeur indélébile de la misère et de son passé. Un mystère ineffaçable. Tous les parfums du monde, tous les diamants du monde, toute la gloire du roi sur elle ne pourraient l'effacer.
En se retournant vers le palais du Grand Coësre dressant ses pignons tordus et ses arceaux ruinés sur le ciel rouge du soir, eut-elle la vision de cet autre crépuscule qui verrait M. de La Reynie, dressé sur son cheval, à cette place même parmi ses archers en armes? Les cadavres des truands joncheraient le sol, à travers la cité hétéroclite des vieux carrosses, des taupinières, des cloîtres abandonnés, la cité longtemps interdite du Faubourg Saint-Denis, prise d'assaut en une suprême et féroce bataille. Devant le bastion du Grand Coësre, un héraut, après avoir embouché sa trompette, déploierait son parchemin pour déclamer:
– Écoutez tous, malandrins qui vous terrez là. De par le roi il est annoncé que grâce sera accordée à ceux qui se rendront. Mais les douze derniers qui seront pris seront pendus.
Marché terrible. Personne ne voudrait être parmi les douze derniers. Comme une nuée de cloportes, les marcandiers, les capons, les convertis, les drilles et les narquois, les piètres et les malingreux, les coquillards et les polissons, les sabouleux et les francs-mitons, les marauds et les mercelets s'enfuiraient, se fondraient dans les premières ombres de la nuit. Au fond de son antre on trouverait Cul-de-Bois, l'homme-tronc, seul et rugissant, et d'un coup de flamberge un archer lui transpercerait la gorge. Ainsi finira, par un soir sanglant de 1680, la Cour des Miracles de Paris, la longue lutte séculaire entre le roi de Thunes et le roi de France.
Angélique, de retour chez elle, s'était assise devant son secrétaire. La visite au Faubourg Saint-Denis l'éprouvait plus que la pensée de la partie qui allait se jouer cette nuit, dans les parages de la collégiale de Villeneuve.

************
Angelika a král 2 (ČS), str. 217-218, kap. 22 nebo Ikar str. 478-479 nebo e-book str. 110
Pořád se sem tedy budu muset vracet, napadlo ji.
Zdálo se jí, že v záhybech pláště jí pořád tkví ten nevyvětratelný zápach bídy a minulosti. Nezničitelné tajemství. Všechny parfémy světa, všechny diamanty světa, veškerá králova slova ji ho nikdy nezbaví.
Když se ohlédla na palác Velkého Korzára, který vzpínal své hroutící se věže a propadlé oblouky do načervenalé podvečerní oblohy, vyvstala jí před očima vidina jiného soumraku: ten nastane, až se sem přižene pan de La Reynie na koni, obklopený svými ozbrojenci. Celá zem, celé tohle podivné město starých kočárů, baráků, opuštěných klášterů, toto dlouho zakázané město na předměstí Saint-Denis bude poseto mrtvolami banditů, skosených v posledním náporu konečné zuřivé bitvy. Před brlohem Velkého Korzára si jezdec přiloží k ústům trumpetu, rozvine pergamen a bude vyvolávat:
„Poslechněte, vy všichni bandité, kteří se skrýváte. Král vyhlásil milost pro ty, kdo se dobrovolně vzdají. Ale posledních dvanáct, jež chytíme, bude oběšeno.“
Strašný obchod. Nikdo nebude chtít být mezi posledními dvanácti. Jako mrak kobylek se rozutečou, budou se ztrácet ve tmě: dav zbabělců a falešných drábů, surovců, nuzáků, mizerů a dezertérů, bývalých vojáků, studentských zběhů a mrzáků, žebráků, vagabundů, zdánlivých epileptiků a jiných simulantů bude utíkat, propadat se do prvních nočních stínů. Až na dně té díry najdou Dřevěnej zadek, lidský trup bez nohou, osamělý a hulákající, a dráb mu jedinou ranou kordu protne hrdlo. Tak jednoho krvavého večera roku 1680 skončí pařížský Dvůr zázraků, skončí dlouhý, staletí trvající boj mezi králem podsvětí a králem Francie.
Když se Angelika vrátila domů, usedla k sekretáři. Návštěva na předměstí Saint-Denis ji trápila víc než myšlenka na to, co se dnes v noci odehraje v temných zákoutích ve Villeneuve.

(Slovenská verze je také přeložena včetně té zmínky o rozprášení Dvora Zázraků)

***************
Angélique und der König (Buch. Donauland), str. 516; nebo e-book (Dt. Bücherbund) str. 718
»Nie werde ich davon loskommen«, dachte sie.
Es war ihr, als trage sie in den Falten ihres Mantels den untilgbaren Ruch des Elends und ihrer Vergan-genheit mit sich nach Hause. Alle Parfüms, alle Dia-manten der Welt, alle Gunstbezeigungen des Königs würden ihn nicht auslöschen können.

Nach Hause zurückgekehrt, ließ sich Angélique vor ihrem Sekretär nieder. Der Besuch im Faubourg Saint-Denis beschäftigte sie mehr als der Gedanke an das, was heute nacht im Kirchspiel Villeneuve geschehen würde.

V anglické verzi se nachází stejný text jako v němčině.

1680 Dvor zázrakov – Rešerše.

Portugalsky (Brazilien)
"Assim terminaria, numa noite sangrenta de 1680, o Pátio dos Milagres de Paris, a luta secular entre o rei de Thunes e o rei de França.

Spanielsky:
Así acabará, en una noche sangrienta de 1680, la Corte de los Milagros de París, la larga lucha secular entre el rey de los Picaros y el Rey de Francia

Taliansky:
Finirà così, in una sanguinosa sera del 1680, la corte dei miracoli di Pa-rigi, e la lotta secolare fra il re di Thunes e il re di Francia.

Francúzky:
Insi finira, par un soir sanglant de 1680, la Cour des Miracles de Paris16, la longue lutte séculaire entre le roi de Thunes et le roi de France.

Rusky:
V Ruskej to v tej kapitole tiež nieje.

Chorvátsky:
Je to tam v knihe z roku 1967 ako aj u nás v Češtine aj Slovenčine z rokom 1680

Holandsky:
Odstavec v príslušnej kapitole chýba.

Ja si myslím že to je preklep s tým rokom 1680, pretože v knihe sa už spomína že dvoru zázrakov končia slávne časy lebo po nich ide La Reynie a Desgrez.
----------------------------------------

Zaujímavosť ktorú som našla v starej Nemeckej knihe, v Českej aj vo Francúzkej a Ruskej a súvisí to z našim správným dátumom:

Das letztemal … ja, das war bei jenem Fest in Versailles
im Jahre 1668 gewesen. Zwei Jahre! Was mochte aus Françoise inzwischen geworden sein?

Posledný krát videla vdovu Scaronovú v roku 1668!!!! To je v PDF na strane 623.

La dernière fois... mais c'était
au cours de cette fête à Versailles en 1668. Deux ans ! Qu'était devenue Françoise depuis ? Avec
remords Angélique fit arrêter sa chaise devant la porte de l'humble maison où Mme Scarron, depuis des années, cachait sa pauvreté.

Vtom ji napadlo, že mladou vdovu už hrozně dávno neviděla,
naposledy… ano, to bylo přece na té slavnosti ve Versailles v roce 1668. Dva roky! Co se od té
doby s Françoise stalo? S výčitkami svědomí se nechala Angelika zanést na nosítkách před skromný
dům, kde paní Scarronová už tolik let skrývala svou chudobu.

Toto je v českej na strane 80 a potom až na strane 110 sa spomína rozprášenie dvora zázrakov.

------------------------------------------------

Ja si myslím že ak pani AG skutočne pokračuje v úprave Integrale, mali by sme jej dať tieto všetky chybičky súrne vedieť aby to mohla upraviť.
Aj ten prehodený časový sled so zamietnutím svadby Lauzuna so vznešenou slečnou a smrť Henriety Anglickej, hoci sa jedná iba o mesiace.

Boh vie ako jej vtedy knihy upravovali, veď v každom jazyku škrtači vynechali niečo iné, a možno jej to aj poprehadzovali, čo si už ona nemôže pamätať.

Ja osobne si myslím že by vôbec nebolo tažké poukladať sled udalostí v 3 diely správne podľa skutočného historického časového sledu.

Práve sa krvopotne prekusujem vojnou v čipkách v Ruštine ale už sa mi Ruština zasa vracia.

Kniha sa končí tým ako Angelika prosí po smrti Filipa kráľa aby sa mohla utiahnuť na svoje panstvá v Plessis.

Zajímavý detail pro ty, co nečetli 6. díl ve slovenštině:
Ve slovenské verzi nám Joffrey přitvrzuje a když se dozví, že Berne ví, že Angelika je ocejchovaná lilií porohlásí: "Doparoma! To je ale odvážny kalvinista. Zavesiť si na krk k... ako vy!"

České překladatelce se to zřejmě zdálo příliš vulgární, tak to přeložila jako poběhlici, ve francouzském originále je ovšem to samé co ve slovenském překladě.

no máme tu zasa jeden preklad, ktorý sa moc nevydaril:

V slovenčine som vôbec nechápala prečo Angelika po takých romantických slovách
Joffreyovi vraví že je nemravník.

Posúďte sami:

Zabil by som draka
Joffreyovi prsty sa strácali v Angelikiných vlasoch, blúdili jej po hladkej pokožke a znova objavovali jej jemné tvary.
Krásou i silou ste úplne iná žena, — hovoril jej potichu. — A predsa stále tá istá... lebo my sme stále takí istí. No vaša duša prešla ako hviezdy temnými a nebezpečnými zónami a ako hviezdy pri horúcom dotyku s vesmírom nadobudla ešte žiarivejší jas, jej odraz sa šíri až za hranice viditeľná. Tá istá... No znovuzrodená v očistných vodách ako Afrodita z perleťovej lastúry a jarného vánku.
— Vždy budete básnikom Languedocu. ♥ ♥ ♥
— A vždy budem ospevovať dámu, ktorá mi upútava myseľ. A vy ma budete počúvať a hľadieť na mňa očami, kvôli ktorým sa pobijem aj s drakom.
— Pretože vaše slová ma unášajú. Odkedy vás poznám, zdá sa mi, že každým slovom, ktoré vypoviete... vdychujete život mojej duši a môjmu srdcu.
— Oh! Veď ani vám nechýba inšpirácia, madam! Angelika sa smiala do jeho bozkov.
— Ste nenapraviteľný nemravník!
Joffrey de Peyrac bral do rúk čistú, vyvrátenú a akoby radosťou osvietenú tvár. Strácal sa v hlbokom, čistom pohľade, plnom nežnosti a lásky a šepkal:
— Démoni sa ukryli do záhybov noci.
-----------------------------------------------
No až po prečítaní francúzkeho originálu som pochopila prečo, chýbajúce som označila červeným:

........Odkedy vás poznám, zdá sa mi, že každým slovom, ktoré vypoviete... vdychujete život mojej duši a môjmu srdcu.
— Oh! Veď ani vám nechýba inšpirácia, madam! Aké krásne prirovnanie. A vášmu božskému telu?
Angelika sa smiala do jeho bozkov.
— Ste nenapraviteľný nemravník! Dobre viete čo ste s ním urobil.
Joffrey de Peyrac bral do rúk čistú, vyvrátenú a akoby radosťou osvietenú tvár. Strácal sa v hlbokom, čistom pohľade, plnom nežnosti a lásky a šepkal:
— Démoni sa ukryli do záhybov noci.
-----------------------------------------------

Pre tých čo vedia francúzky na porovnanie:

....il me semble que vous avez fait... respirer mon âme et mon cœur.
– Oh ! Mais vous ne manquez pas non plus d'inspiration, Madame ! Quelle belle image ! Et votre corps divin ?
Angélique riait sous ses baisers.
– Vous êtes un incorrigible paillard !Vous savez bien ce que vous en avez fait.

---------------------------------------
Joffreyovy prsty se ztrácely v Angeličiných vlasech, bloudily po hladké kůži, znovu objevovaly nádherné křivky těla.
"Ve své kráse a síle jste najednou úplně jiná žena," šeptal jí.
"Sice tatáž, protože my jsme pořád titíž. Ale vaše duše proplouvá dotekem s horoucím vesmírem a září ještě jasněji a její jas se šíří až za hranice viditelného. Tatáž... Ale znovuzrozená z očistných vod jako Afrodita rodící se z mořské pěny a jarního vánku."
"vy budete pořád tím trubadúrem Languedoku."
"A do konce života budu opěvovat ženu svých snů. A vy se na mě budete dívat tím pohledem, jenž mě tolik inspiruje a dává mi chuť utkat se se všemi draky na světě."
"Protože mě vaše slova unášejí. Od chvíle, co vás znám, mi připadá, že každým slovem, které vyslovíte... že mi do duše i srdce vdechujete život."
"Ale vy umíte také básnit, madame. To je nádherný obraz! A co vaše božské tělo?"
Angelika se pod jeho polibky rozesmála.
"Vy jste nenapravitelný nemrava. Moc dobře víte, co jste s ním provedl."
Joffrey de Peyrac vzal do dlaní ten čistý ovál tváře, obrácený k němu a jakoby zářící vnitřní radostí. Nořil se do toho hlubokého, vroucího pohledu, průzračného, něžného a planoucího láskou k němu.
Zašeptal:
"Zlí duchové zmizeli v záhybech noci."
---------------------------------------------------


Český preklad je kompletný ale tiež celkom nepochopila prekladateľka zmysel...

Ja som až teraz pochopila ako je to vo francúzštine myslené:

v Čestine to malo byt : To je hezke srovnani. A co vasemu bozskymu telu?

to Joffrey totižto odpovedá na toto: Od chvíle, co vás znám, mi připadá, že každým slovem, které vyslovíte... že mi do duše i srdce vdechujete život."

pretože to je typicky on! pýta sa ci keď už vdychuje novy život jej srdcu a duši, či aj telu ha ha
---------------------------

Pre tých čo vedia po nemecky:

- Ihr werdet immer ein Troubadour bleiben.
- Und ich werde immer die Dame meines Herzens besingen. Und Ihr werdet mir mit diesem Blick lauschen, der mich stets von neuem inspiriert und in mir die Ungeduld weckt, dem Drachen zu trotzen(…)
- Weil die Worte, die ihr mir zuflüstert, mich verzaubern. Ja, seit ich euch kennengelernt habe, scheint mir, dass Ihr mit jedem Wort aus Eurem munde…meiner Seele und meinem Herzen neue Nahrung gebt.
- Oh Madame, aber es fehlt Euch aber auch nicht an Inspiration. Welch ein poetisches Bild…Und Euer göttlicher Körper?(…)
Angelique lachte unten seinen Küssen auf.
- Ihr seid ein unverbesserlicher Wüstling! Ihr wisst wohl, was ihr damit gemacht hat.
Joffrey de Peyrac nahm dieses so reine Gesicht in seine Hände, dieses völlig veränderte Gesicht, das das Übermaß an Glück wie von innen erleuchtete. Er verlor sich in diesem wie durchsichtigen, aber dennoch rätselhaften Blick, der vor lauter Zärtlichkeit und Liebe ganz sanft erschien.
Er flüsterte:
- Die Dämonen haben sich in die Falten der Nacht zurückgezogen.
Angelique die Siegerin, Blanvalet 1980
-----------------------------------------
Ani táto prekladateľka celkom nepochopila na čo Joffrey odpovedá .

V preklade preložila ten úryvok asi takto:

zdá sa mi že každé slovo z vašich úst dáva mojej duši a môjmu srdcu novú potravu....
no keďže toto prekladala moc voľne...už sa jej tá odpoveď ktorá mala byť a čo vášmu božskému telu?
celkom do konceptu nehodila
----------------------------------------------------------------

Ale viem z čoho nie celkom správny preklad vyplýva: Z pôvodného tvaru vo francúzskom origináli:
zdá sa mi akoby ste dýchali moju dušu a moje srdce....čomu sa samozrejme poznámka "A čo vaše telo" ? samozrejme hodí

Keď však upravia jeden tvar, musia potom aj druhý, čo neurobili ani nemecká ani česká prekladateľka.

Hortense a Fontange
Takto je to v češtine :

Jejich teta, paní Hortenzie Fallotová, byla podle jeho slov jediná Pařížanka a možná jediná v celém království, jíž slušela nová móda čepců.
---------------------------------------------
Takto je to v Slovenčine:

Teta, pani Hortense Fallotová, bola, ako sa vravelo, jediná žena v Paríži, ktorej pristala nová móda čepcov.

(prekladateľka tiež preložila nesprávne, a ešte aj časť vynechala)

-----------------------------------------------

V nemeckej knihe :

Seine Tante, Madame Hortense de Fallot, war, wie er sagte, die einzige Frau von Paris, wenn nicht gar die einzige des ganzen Königsreiches, der die neumodische Frisur a la Fontanges schmeichelte.
Jeho teta Hortenzia Falotová bola jediná dáma v Paríži, ak nie v celom celučičkom kráľovstve, ktorej svedčala nová módna frizúra a la Fontanges.
-----------------------------------

Vo Francúžtine je to ako inak presne tak ako preložili Nemci.

Leur tante, Mme Hortense Fallot, était, disait-il, la seule femme de Paris, et sans doute du royaume, à
laquelle la nouvelle mode de la coiffure « à la Fontange » seyait.

Ich teta Hortenzia Falotová, hovoril, je jediná žena v Paríži, a niet pochýb o tom že v kráľovstve, ktorej svedčí nová módna frizúra a la Fontanges.

--------------------------------------------------------------------------

myslím že jedného dňa, keď všetko poprekladám, a poskladám z rozličných kníh, sa konečne dozvieme ako to vlastne bolo a čo vlastne napísala pani Golonová

No a zasa je tu jeden objav ktorý poteší hlavne slovenské čitateľky, ktoré nečítali
Angeliku v iných jazykoch.

Ide o noc lásky po búrke na lodi Gouldsboro, prvé milovanie Joffreya a Angeliky od kráľovskej svadby.


v slovenskej knihe je to na strane 199
a v českej strany 207-208 a v pdf je to strana 107
v nemeckej sú to strany 415-416

Našla som dve veci, ktoré sa vyskytujú v nemeckej aj českej knihe, ale tentokrát v niesú v slovenskej.

Prvá:
Nahá vnímala jeho doteky a chvěla se.
„Neboj se,“ šeptal, „chci tě jen rozehřát.“

A druhá:

Cítila, že už se nebude moci obejít bez jeho náruče, jeho pohlazení, bez něhy, kterou mu
četla v očích, ještě nedávno tak nelítostných.
Nastával den po bouři a moře se vlnilo tak unaveně a rozkošnicky, že to Angelika vnímala
každým nervem. Vůně moře už nebyla tak teplá. Angelika už vdechovala jen vůni lásky, zpečetění
jejich svazku. Přesto se nepřestávala bát.
Ze všech vroucích slov, kterými jí překypovalo srdce, jí nepřešlo přes rty jediné.
Co si pomyslí o jejím mlčení? O její milostné neobratnosti? Co řekne, až se probudí? Určitě
jí začne vyčítat. Uhádla to podle ironické vrásky, křivící mu tvář.
„No, na malou matku představenou to nebylo tak špatné. Ale, mezi námi, drahoušku, od naší
školy trubadúrské poezie jste zas tak moc nepokročila.“
Angelika se rozesmála. Je lepší, když jí vyčítá nešikovnost než přílišné pokroky. Měl právo
si ji trochu dobírat. Zatvářila se jakoby zahanbeně.
„Já vím. Musíte mě znovu naučit mnoho věcí, drahý pane. Bez vás jsem nežila, jen živořila.
To není totéž…“
Zašklebil se.
„No, tak úplně vám nevěřím, vy pokrytče. Ale nevadí. Řekla jste to hezky.“
Hladil ji, kochal se něžnými a plnými tvary, které cítil pod prsty.
„Je zločin halit takovéhle tělo do hadrů služky. To musím napravit.“

No teda, obrať slovenské čitaťeľky o Rescatorovo ironizovanie, to je neodpustiteľné!

Ale tak či onak je to v nemčine trošičku inak, Toto celé je zle preložené:

Co řekne, až se probudí? Určitě jí začne vyčítat. Uhádla to podle ironické vrásky, křivící mu tvář.

takže to preložím a mrknem aj do francúzkeho originálu.

dievčatá, našla som znova rozdiel v prekladoch, v nemeckej knihe

v pdf. formáte to je na str. 163

Die Pest hatte in den schmutzigen, steilen Gassen, in denen der sengende Juli die Brunnen zum Versiegen brachte, leichtes Spiel. Auch unter den Zöglingen gab es mehrere Fälle. Eines Morgens konnte Angélique in der Pause Madelon nicht auf dem Schulhof finden. Sie erkundigte sich, und man sagte ihr, das erkrankte Mädchen sei ins Spital gebracht worden.
Es gelang ihr, sich bis ans Bett ihrer Schwester zu schleichen. Die Kleine atmete mühsam; ihre Haut fühlte sich glühend an. Der Zustand verschlimmerte sich. Am dritten Tage wurde die ältere Schwester von Angst erfaßt. »Vielleicht stirbt sie?« Dergleichen er-schien ihr unmöglich. Viele Menschen um sie herum mochten sterben, aber nichts würde je der unberühr-baren Festung etwas anhaben können, die von den Kindern de Sancé aus dem alten Schlosse Monteloup gebildet wurde. Madelon würde nicht sterben.
Angélique hob den Lockenkopf ihrer Schwester und benetzte ihr die Lippen mit der neben dem Bett stehenden Flüssigkeit. Die Kleine trank gierig.
»Man läßt sie verdursten«, sagte sich Angélique. »Sie wird schlecht gepflegt! Was ist das überhaupt für ein Tee? Lindenblüten? Er ist nicht stark genug. Ich kenne Kräuter, die schweißtreibend wirken und das Übel aus der Haut ziehen: die Holunderblüte, das Blatt der Klette … Sie müßte davon trinken, einen guten, ganz dunklen Tee, den ich selbst bereite …«
»Angélique«, murmelte Madelon, die gerade die Augen aufgeschlagen hatte.
»Liebling?«
»Erzähl mir was.«
Angélique kramte in ihrem Gedächtnis.
»Was denn? Die Geschichte von Gilles de Retz und …«
»Nein, nein! Das macht mir Angst. Immer, wenn ich die Augen zumache, sehe ich an der Wand aufge-hängte Kinder.«
»Was sonst?«
Was Angélique auch einfiel, es waren alles grauliche Geschichten von Räubern, Gespenstern oder mutwil-ligen Kobolden.
»Das macht nichts«, seufzte Madelon, »wenn du nur redest. Du hast eine so hübsche Stimme. Niemand hat eine Stimme wie deine. Ich möchte sie hören.«
Angélique begann über die Kleinsten in Monteloup zu sprechen, über Marie-Agnès, Albert und den Letztgeborenen, Jean-Marie. Madelon lächelte zu-erst, dann zogen sich ihre Lippen zusammen, und sie schien in ihre Erstarrung zurückzufallen. Angélique entfernte sich geräuschlos. Es war die Zeit einer Geschichtsstunde, aber das kümmerte sie nicht.
Eine Viertelstunde später war sie im Gemüsegarten des Klosters. Sie holte eine Leiter, lehnte sie von innen an die Mauer und sprang leichtfüßig auf die Gasse. Die Mauer war ziemlich hoch, aber Angélique hatte ihre Geschmeidigkeit nicht verloren.
Nun rannte sie durch die mit runden Steinen gepflasterten Straßen, über denen glühend heiße Luft lastete. Zu Füßen der Hauswände lagen Körper ausgestreckt, die zu schlafen schienen. Gefräßige Fliegenschwärme umgaben sie. Angélique merkte bald, daß es Leichen waren.
Ihr Instinkt trieb sie bergauf in die reine Luft des hochgelegenen Stadtteils. Sie überquerte belebte Plätze, auf denen die Seminaristen, unbekümmert um die Nachbarschaft des Todes, erregt debattierten, und erreichte schließlich das freie Land. Sie mußte noch lange gehen, bis sie an einem Bach die Holunderblüten fand, die sie suchte. Sie füllte ihr Brusttuch aus schwarzem Taft damit und kehrte in der Dämmerung zurück, die endlich ein wenig Abkühlung brachte. Um das Kloster der Ursulinerinnen wiederzufinden, mußte sie mehrmals nach dem Wege fragen. Man begegnete in jenen Tagen des Grauens und des Elends so vielen seltsamen Gestalten in Poitiers, daß niemand sich über das junge Mädchen im grauen Zöglingskleid und mit den wehenden Haaren verwunderte.
Angélique läutete an der Klosterpforte, denn wenn es ihr auch gelungen war, von der hohen Mauer herunterzuspringen, vermochte sie doch nicht, sie auf dem umgekehrten Wege zu überklettern. Die Schwester Pförtnerin sagte ihr, man habe sie gesucht, und die Damen seien höchst ungehalten über ihr Benehmen.
Sie begegnete der Oberin in einem der Flure. Es war eine noch junge Frau, die jüngste Tochter einer herzoglichen Familie.
»Mademoiselle de Sancé«, sagte sie, »Eure Eskapade ist unqualifizierbar.«
»Mutter, ich bin Pflanzen suchen gegangen, um meine Schwester zu versorgen.«
»Gott hat Euch bereits gestraft, meine Tochter.«
»Es ist mir völlig gleichgültig, ob Gott mich be-straft oder nicht«, rief Angélique mit vor Hitze und Ermüdung hochrotem Gesicht aus, »aber ich will selbst diesen Kräutertee bereiten.«
»Meine Tochter, es ist zu spät, um etwas zu wollen. Eure Schwester ist tot.«

v nemckom vydaní v knihe na str. 86
ako chce Angelika zachrániť svoju sestru Madelon pred morom a hľadá jej bylinky na chorobu, tak TOTO celé v slovenskom preklade vôbec nie je

neskôr to preložím, alebo ak sa ti chce moirra kľudne môžeš....

Takže ako som už spomínala, a ako sama pani Golonová vravela v Interview. v každej krajine "vystrihli"
z rukopisu niečo iné. Tak ako sa napríklad neobjavila pasáž z návšťevou Fouqueta a jeho Vaux de Vicomte
nikde inde ako v prvom nemeckom vydaní, tak sa napríklad toto objavilo iba v pôvodnej starej talianskej knihe:

Poco dopo, apparve la città, guarnita di torri e di campanili rossastri. Il corteo s'inoltrò attraverso i vicoli stretti, profondi corridoi d'ombra dove stagnava una luce purpurea.
La fanciulla del Poitou aveva a un tratto la rivelazione del mattone con cui era costruita Tolosa. Città vestita di rosso cupo, con monumenti ciechi, quasi arabi, dall'aspetto duro e dal colore sanguigno. Il genio autoritario di Tolosa era lì iscritto, mentre i vicoli e le piazzette colme di canzoni, di musica e di fiori parlavano solo di vita leggera.

Viem, že tento text nieje až taký zaujímavý , ale čo je zaujímavé: Nieje to ani v starej nemeckej, ani v Integrale vydaniach, a myslím že tam v tej starej Talianskej knihe je takých vecí viacej, takže snáď ešte urobíme pár objavou. nezabúdajme pri tom ako ľahko sa prekladá z francúžtiny do taliančiny, pretože sú to sesterské jazyky, takže texty sú veľmi autentické.

Čoskoro potom, sa zjavilo mesto, zdobené vežami a červenkastými zvonicami. Pochod postupoval úzkymi uličkami, hlbokými tienistými koridormi, kde viselo fialkasté svetlo.
Dievčaťu z Poitou sa náhle zjavili rady tehál, z ktorých bolo postavené Toulouse. Mesto oblečené v tmavo červenom, z jeho slepými monumentmi, takmer arabskými, vyzerajúce prísne zaodeté do farby krvi. V nej bol zapísaný strohý, autoritatívny duch Toulouse, zatiaľ čo uličky a námestia plné piesní, hudby a kvetov rozprávali o bezstarostnom živote.


Text patrí namiesto toho ktorý som v českom zvýraznila:

Angelika si uvědomila, že to nepromluvil markýz ďAndijos, ale ten druhý muž. Aby nemusela pohlédnout na odporný obličej, sklonila se ke kytici.

Za chvilku se objevilo město ježící se věžemi a červenými zvonicemi. Průvod se vnořil do úzkých uliček, do hlubokých stinných alejí, kde panovalo narudlé příšeří.

V paláci hraběte de Peyrac Angeliku rychle převlékli do překrásných šatů z bílého sametu vyšívaných bílým saténem. Kanýry a stuhy byly ozdobené diamanty. Při oblékání jí dívky podaly ledové nápoje, neboť umírala žízní. V poledne, za hlaholu zvonů, se průvod odebral do katedrály, na jejímž prahu očekával novomanžele arcibiskup.

Ako som už vravela, dopracovať sa k pôvodnej verzii z rukopisu bude zrejme syzifovská práca, lebo práve som si všimla že existuje X verzií toho ako prebiehal Angelikyn život po dni svadby. Zdá sa že tá talianska verzia je tiež trochu iná. No keď to vyskúmam, tak to sem dám.