Právě je 12 pro 2019, 11:33

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]




Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 4 ] 
Autor Zpráva
PříspěvekNapsal: 07 říj 2017, 19:48 
Offline
Královská rodina
Královská rodina
Uživatelský avatar

Registrován: 09 lis 2008, 01:00
Příspěvky: 4193
Bydliště: Wien
Och holky pre nás skvelá správa:

Zjednotenie Okcitánie ! :ach:
teda zatiaľ aspoň v zmenšenej verzii :D

Okcitánie (region)

Okcitánie je jeden z 13 metropolitních regionů Francie. Vznikl 1. ledna 2016 sloučením dvou bývalých regionů Languedoc-Roussillon a Midi-Pyrénées. Správním střediskem regionu je město Toulouse.

To čo však aj dnešní Okcitánci považujú za Okcitániu je ešte oveľa väčšie - označené žltým -
ale tešia sa že zjednotenie pokračuje.

Obrázek

pridám samozrejme viac informácií o tom čo dnešní Francúzi považujú za "OKCITÁNIU"

celkom mi ušlo že minulý rok zjednotením dvoch provincií vznikol nový Región a
že mu, ako inak, vládne Toulouse

podrobnosti som sa dozvedela v skvelej detektívke z Okcitánskej Provence - ktorá mi omylom padla do ruky
v knižnici keď som bola požičiavať historické knihy o Francii, a prečítala som ju jedným dychom
román z dnešného juhu Francie sa odohráva na pozadí hnutia za zjednotenie historického územia
Okcitánie. ktoré vraj siaha od Španielskej Katalánie až po Taliansky Piemont - má svoj vlastný jazyk a
tradície - odlišné od zvyšného severu Francie

čo som sa o modernej Okcitánii a jej tradíciách dozvedela ešte pridám a tiež budem samozrejme pridávať historické informácie ...

Obrázek

A už zasa nad veľkou časťou Francie vlajú vlajky Grófov Tulouských :potapec:

Obrázek


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: Okcitánie -Historické súvislosti
PříspěvekNapsal: 07 říj 2017, 20:22 
Offline
Královská rodina
Královská rodina
Uživatelský avatar

Registrován: 09 lis 2008, 01:00
Příspěvky: 4193
Bydliště: Wien
Že má OKCITÁNIA svoj vlastný jazyk a tradície - odlišné od zvyšného severu Francie
spomenula už aj pani AG - kedy Andijos :courtier: Angelike po ceste z Monteloupu do Toulouse vysvetľuje
tieto rozdiely:

Okcitánia – Opis pani AG


Cosi se změnilo.
Během zastávek si všimla, že místní obyvatelé nemluví francouzsky.
„To proto, že jsme přejeli hranice,“ řekl jí markýz ďAndijos, jako by to byla ta nejpřirozenější věc na světě.
Angelika na něj vyděšeně pohlédla.

Hranice? Snad ji nevezou do Španělska! O tom jí Molines nic neříkal. Když ďAndijos zahlédl její výraz, uklidnil ji.
„Nebojte se. Pořád jsme ve francouzském království. Ale už to není stejná Francie.“
„Co tím chcete říct?“
Copak je snad země, jíž vládne král Ludvík XIV., rozdělena vedví?
ďAndijos přikývl. Ano. Je tu hranice. Ano, země je rozpůlena. A to od prvních staletí křesťanské éry.


Angelika se zeptala, na jakém místě království se tedy ocitla? To je velice složité, přiznal markýz. Jenže Angelika naléhala a objasnila mu, že během svého studia u uršulinek proslula zájmem o zeměpis. Odmítá ji snad informovat proto, že on sám netuší, kudy ta hranice vede? To se markýze dotklo, a tak se s mnoha výmluvnými gesty pustil do vysvětlování.
Jestliže člověk vyjde z jednoho bodu oceánského pobřeží kousek pod la Rochelle, musí se pustit směrem na Limousin a po složitém kličkování přes sopečnou část Auvergne se dostane do střední části francouzského království na východě. Z Bourgogne až do dodnes neprozkoumaných končin, jako jsou močály v Dombes nebo la Bresse, se nakonec dobere na okraj Helvécie, země Švýcarů…
Ale co odděluje zmíněná hranice, která půlí Francii na dvě části a zřejmě vznikla zcela spontánně v nějakých hodně vzdálených časech? tázala se Angelika.
Markýz se nadechl a znovu se pustil do výkladu. Hranice odděluje území dvou jazyků: staré francouzštiny na sever od Loiry a okcitánštiny na jihu. Ale také různé zvykové právo, které panuje na obou stranách této neviditelné hranice, ať už je jakkoli umělá a pokřivená.

Občanské právo, vycházející z římského, platí pro říši a pro jižní provincie. Ústní právo, platné na severu, bylo zavedeno za barbarských nájezdů.
„A jak jistě tušíte, madame,“ uzavřel markýz se širokým úsměvem, „soupeření těchto dvou právních systémů vyvolalo válku. Lépe řečeno problémy, které trvají léta a které se dědí.“
Zdálo se, že mu to připadá nesmírně zábavné.
Francouzi na obou stranách hranic se zřejmě baví tím, že brání svá zvyková práva. Vyprávěl jí několik historek o procesech, co se vlečou celé generace.
Angelika si zapamatovala pouze onen znepokojující fakt: existuje tu hranice.
A její rodina žije na druhé straně. Odloučení bylo ještě výraznější.

Krajina se měnila.
Cestou se řady viničných kůlů střídaly s poli porostlými vysokými a silnými tmavě zelenými stvoly. Jako by tu stála armáda v pozoru.
Řada vinic, řada polí zaplněná těmi pečlivě seřazenými zelenými tyčemi. Slunce jimi pronikalo jako skrze mříže. Pod oponou sytě modrého nebe z toho bolely oči.
„To je kukuřice,“ řekl ďAndijos, když zahlédl Angeličin údiv nad neznámými rostlinami.
Indické obilí? Jako v Novém světě, pomyslela si.

„Tady se tomu říká drobnozrnná nebo španělská kukuřice.“
Markýz, vždycky připravený chválit dokonalost svého kraje, jí řekl, že kukuřice se už asi půl století pěstuje od Bayonne až po Toulouse a že sem byla dovezena ze Španělska. Jejich katolická Veličenstva ji dostala od svých kondotiérů z Ameriky spolu se zlatým jablkem, kterému se už nějakou dobu také říká rajské, a několika dalšími novinkami.
„Tato plodina je tím nejkrásnějším darem Nového světa starému kontinentu. Obyvatelé Akvitánie a Languedoku si na ni zvykli, což jim umožnilo přežít hladomory. A nevolník kromě toho může prodávat výhodněji ostatní obiloviny jako oves a ječmen, díky čemuž bohatne.“
Bylo zvláštní, že tyhle novinky z venkovské ekonomiky vyvolávaly v Angelice ještě silnější pocit odloučenosti. Když se za ní zavřel poitouský les, nemusela ani přeplout oceán a už překročila tolik hranic, že se obeznámila s Novým světem a ochutnala jeho plody.

Zatímco „nahoře“ lidé ještě údivem třeštili oči při vyprávění pastora o „indickém obilí“, tady se s tím vzdáleným světadílem, Amerikou, spřátelili už dávno.
Duch Nového světa ještě podtrhl půvab těchto končin. Víc světla! Víc bohatství! Prostě jih!
To znovu posílilo Angeličin dojem, že se stále hlouběji noří do lůna cizího národa. Není to jenom „jazykem“. Všechno je tady cizí. Všichni jsou jiní. A ona, ona opustila svou zemi!
Ale kraj nejsou jen vinice, kukuřice… Táhnou se tu zelená údolí, porostlá ovocnými stromy, strážená nepříliš vysokými, donekonečna se vlnícími kopci, které se nahoře noří do vzdálených mraků. Jakmile překročíte jejich zaoblené vrcholky, znovu se ocitnete na pláni koupající se ve slunci, po níž v oblaku prachu tryskem pádí spřežení, která se vzápětí zarazí o strmé srázy pyšných Pyrenejí.
Náhle se kočáry trmácejí po příkrých cestách pokrytých kulatými balvany stejně jako dna řek a zurčících potoků, které napravo i nalevo bublají mezi borovicemi, buky, duby a kaštany.

Angelika, celá roztřesená, často raději kráčela pěšky a v duchu se ptala, kde vlastně je, to Toulouse.
„Tímhle směrem,“ odpověděl ďAndijos a mávl směrem k východu. „Na druhé straně hranice.“
„Další hranice?“
Rozesmál se a ujistil ji, že tentokrát mluví o ještě křehčí a neviditelnější hranici, o hranici mezi jednotlivými klimatickými pásy. Tady končí vlhké atlantské klima, ovlivněné gaskoňským zálivem na západě, a střetává se se suchým a často horkým dechem starověkého moře národů, Nostra Mare, Nostra Madre, našeho moře, naší matky, modrého Středozemního moře, které se otevírá k dalšímu zálivu, zálivu Lva, kde mají počátek nejstarší legendy lidstva.

„Toulouse leží uprostřed a ovlivňuje veškeré dění. Uvědomte si, madame, že před čtyřmi staletími bylo Toulouse třetí největší evropské město po Římě a Benátkách…“
Markýz ďAndijos byl šťastný, že si s Angelikou na její žádost může takhle povídat, a skrýval překvapení nad tím, že ta mladá a krásná žena se zřejmě zajímá i o něco jiného než o svou osobu, k čemuž mají přirozený sklon všechny kokety.
Je pravda, že Angelika se bezděky nechávala strhnout tolika novými věcmi, pak ji ale znovu ovládla úzkost, jejíž důvod nedokázala určit.
Před Béarnem vjeli cestovatelé do zámku Antonina de Caumont, markýze de Péguilin, vévody de Lauzun.


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: Okcitánie -Historické súvislosti
PříspěvekNapsal: 14 říj 2017, 12:56 
Offline
Královská rodina
Královská rodina
Uživatelský avatar

Registrován: 09 lis 2008, 01:00
Příspěvky: 4193
Bydliště: Wien
Už aj samotná Francúzska Wikipédia je výborným zdrojom informácii

o dejinách Okcitánska:

https://fr.wikipedia.org/wiki/Occitanie ... i%C3%A8cle

Je tam veľký odstavec s názvom 17 storočie a Okcitánsky problém

Francúzov aj ich bratov Talianov musím pochváliť za vynikajúco spracované historické materiály, z veľkej časti prístupné
širokej verejnosti, a nielen študentom či profesorom.

Okrem univerzity, radnice a historického ústavu v Toulouse, má fundovanú zbierku aj univerzita v Montpeliéri.
(pripomeňme si že založená v roku 1289 je táto jednou z najstarších univerzít na svete, a študoval tam podľa kanónu aj Joffrey)

Pretože Montpeliér sa hrdo hlási k Okcitánskej kultúre, má samozrejme aj Montpelierská univerzita svoju vlastnú stránku
o okcitánskej kultúre, jazyku a literatúre.

L'occitan, une histoire

https://www.univ-montp3.fr/uoh/occitan/ ... toire.html

Keďže informácie ktoré sa dajú nájsť v češtine či slovenčine pokladám za nepostačujúce,
budem sa snažiť čo to preložiť ...


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
PříspěvekNapsal: 23 úno 2018, 15:02 
Offline
Královská rodina
Královská rodina
Uživatelský avatar

Registrován: 09 lis 2008, 01:00
Příspěvky: 4193
Bydliště: Wien
Okcitánie -Kraj Tří mušketýrů

Video českej Televízie:

Midi Pyrenee I. - Occitanie

Při cestování první částí Occitanie nás uchvátilo gotické městečko Cordes du Ciel, město Albi, které je na seznamu UNESCO, jeskyně Pech Merle s několika stovkami tisíce let starých obrázků od našich dávných předků, historické obchodní středisko město Cahors a dechberoucí město Racomadour, rozprostřené v jednotlivých patrech nad roklí, kterou protéká řeka Alza. Vítejte v Occitanii, oblasti středověké architektury,

http://www.ceskatelevize.cz/porady/1069 ... occitanie/


Bedekr (Francie) Midi Pyrenee II. - Occitanie


Dnes vás provedeme krajem jihozápadní Francie přes zázračné Lurdy až k vrcholkům Pyrenejí.
Začínáme opět v regionu zvaném Occitánie, i když zrovna pro tu jeho část, ve které se teď nacházíme,
a v níž máme v merku pár městeček, existovalo dříve ještě jedno označení.

A to ve vás určitě vyvolá mnohé asociace - je to Gaskoňsko.
-No jistě! Tři mušketýři, šerm, milostné aféry, hrdinství! :swordplay: + :trubadur: + :mask:

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1 ... alita=auto


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 4 ] 

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]


Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník


Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete přikládat soubory v tomto fóru

Hledat:
Přejít na:  
Založeno na phpBB® Forum Software © phpBB Group
Český překlad – phpBB.cz