První díl nové série... Dalo mi to trochu zabrat, protože jsem začala podzimem 1651, když jsem zjistila, že k tomu prvnímu setkání došlo až jednoho dubnového večera 1652, takže jsem musela vše předělat na následující jaro, ale teď by to už mělo jít snáz, když jsem pevně zakotvená.

Pán dokonalý sa diskrétnosti naučil až pri svojej zákonitej ?

Také že užívať si a mlčať To mu nehovorí nič

Pokus o znázornění vývoje, v roce 1652 to ještě není ten náš pan dokonalý. Ale zase si užil všechno co se dá, takže když jednoho dne poznal Angeliku, neměl problém změnit přístup k mnoha věcem a nemuselo ho byť jen napadnout, že jako věrný zamilovaný manžel o něco přichází... a v tu chvíli se stal tím panem dokonalým.

Čiže pánom dokonalým sa stal až keď spoznal svoju pani dokonalú

Přesně. V tomto pojetí, ho změnila, aniž by si to uvědomil. To všestranné porozumění s Angelikou bylo to poslední, co nezažil, a co mohl dostat... (ačkoli malé náznaky něčeho podobného s Ninon budou předmětem této fikce). Takže, jestli tě úvodní díl, který měl nastavit atmosféru a kontext trochu vyděsil, tak věz, že jsem sama měla pocit, že píšu v podstatě jeho nevěry vůči Angelice, i když ještě netušil, že taková žena bude existovat,a že ji někdy potká...

A navíc, pořád jsme říkaly, že jestliže byl Lauzunovým vzorem, jak to muselo v mládí teprve vypadat...

Tak to mě tahle fikce nevyděsila! Naprosto jsem jí propadla, je excelentní, psaná tak svižně a vtipně že je to jak číst Dumase!!! Smála jsem se od začátku do konce, a právě narozdíl od vás nemám vůbec problém s Joffreyovými avantýrami a jeho nediskrétností, musel si přece prožít všechno, aby se stal dokonalým panem dokonalým . Přiznám se, že jsem se nějak nemohla smířit s popisem intimních scén Joffreye a Angeliky, jejich vztah je něco tak krásného a tajemného že bych si v jejich případě představovala trochu více diskrétnosti ale u ostatních Joffreyových avantýr s jinými ženami mě to vůbec nevadí, moc si to užívám a směju se na celé kolo, zajímavé...

Téda, je mi jasné kolik práce ti musela dát rešerš, máš to tak důkladně propracované, člověk se toho tolik dozví, úžasně se vzdělá... achh. Zbožňuju bratrance Louise i všechny ostatní postavy, prostě nádhera! Skoro se pak stydím přijít sem se svou nedokonalou fikcí, když sem jen tak postneš něco TAKOVÉHO...

Super byla ta příhoda s kočárem madame de Gondi, jak si mysleli že jsou neodolatelní dala jim to pěkně sežrat, dobře jim tak! Ta sázka byla taky bomba, no ono všechno bylo bombastický abych to zkrátila. A co mě rozesmálo nejvíc: takže madame de Chaulnes měla před Cantorem také Joffreye?! Jeanne, ty seš ďábel!! Hrozně se těším na pokračování, doufám, že se se všema postavama ještě setkáme a těším se i na Ninon a Lauzuna, to bude teprve mela, zvlášť když je tam už Villacreaux

PS: chtěla jsem se zeptat tím: "Jsem kapitánem gard vévody d’Orléans a pana Dauphina." je myšlen Ludvík XIV. jako dauphin?? To je zajímavé...

Uff, díky zauklidnění Dauphine, docela se mi ulevilo, když jsi to takhle dobře rozdýchala ty, tak to tak zlé nebude. Včera to už pokusně četla Ahtenais a docela se smála, ale ta čte ledasco, takže jsem se spíš bála tvé reakce.

Každopádně mi příště připomeňte, že nemám psát fikci, kde hraje v hlavní roli pan dokonalý, to je vždycky dřina ty jeho scény. Příště jen nějací prostestanti.

Mimochodem, to historické pozadí není tak těžké. Nejdřív to vypadalo, že v roce 1652 se toho moc neděje, když je ještě Ludvík tak mladý, ale nakonec se ukázalo že je to velice, velice pestrý rok na zajímavé a dobře zdokumentované události.

Ještě si nejsem jistá, že tam bude naživo Lauzun, přece jen mu je teprve 19, bude už pro dámy dost zajímavý? Nebo psát o jeho dílčích pokusech a neúspěších? To bych mu nerada udělala. Nebo z něj udělat neodolatelného mladičkého "mušketýra" z Gaskoňska?

Ano, ano, Mme de Chaulnes je zajímavá mezigenerační postava.

Kapitán gard vévody d’Orléans a pana Dauphina - o tom jsem taky letmo přemýšlela vedle tisíce dalších skutečných informací, co se tam proplétají. Myslím, že když v té době už Ludvík XIV. oficiálně kraloval (i když tomu ještě šéfovali Mazarin s Annou Rakouskou), "místo" dauphina bylo volné, ale kvůli tomu, že v té chvíli nebyl narozený žádný budoucí následník, přece ještě nemohli lidem zrušit hodnosti a funkce, které tak byly označené.

PS: Moc se těším na tvou typicky tajemnou fikci, určitě mi tam udělej nějaký ten nástup pana dokonalého na scénu, víš jak je miluju. Ach...

fikciu som si chcela nechat na vecer ako odmenu za preklady na ktorych prave teraz pracujem....
ale veru neviem ci to vydrzim
(nie komentare som este necitala! )

Já nevím, proč mi píšete že se bojíte mých reakcí líbí se mi každá vaše fikce a navíc přiznejme si, že dokonalost pana dokonalého spočívá v jeho občasné nedokonalosti a průměrnosti mám slabost pro jeho poklesky, vždyť víte... A tvá dnešní fikce Jeanne je prostě úchvatná!!

Haha o hugenotech budeš psát jo?! No, nevěřím že bys vydržela nepsat o jejich poklescích, haha hora smilnících hugenotů, arcibiskup by měl z tebe radost, Jeanne!

Vidíš, to mě nenapadlo, že by kapitán gard vévody d'Orleans a pana dauphina mohl být jeden titul, asi máš pravdu, já jsem nad tím přemýšlela a právěže mi to přišlo divný že by Ludvíka XIV. označovali jako dauphina ale zas kdo by tomu titulu byl blíž, prostě ten titul je strašně zvláštní v té době, kdyby ho alespoň měl v době Ludvíka XIII. to by bylo logické - kapitán dauphina Ludvíka a jeho bratra jenže tam by zas nesedělo to d'Orleans... no aby se ehm v těch francouzských titulech vyznalo, ale proto je tolik milujem že .

S tím Lauzunem: já si předně nejsem jistá kdyže do Paříže vůbec dorazil. Ale myslím, že datum je ve vysvětlivkách v knize Rozhovory na dálku, mám ho vypsané ale sešit nemám u sebe, ach jo... No každopádně, jestli v té době už byl v Paříži, já bych to pojala asi takhle: věk 19 let je vhodný na zaučení, není to už úplně malé ucho, dámy o něj už mohou mít zájem a navíc ještě není starý aby zaškolování nevyznělo trapně . Kdy jindy ho zaškolit než v 19?! Viděla bych to tak, že Lauzun bude v té době ještě takové hovádko, nezkušený mladík, který už ovšem uplatňuje (zneužívá) svůj gaskoňský temperament a humor. Takže by s dámami už mohl mít nějaké pletky ovšem chybí mu zkušenosti a rafinovanost, je prostě takovej klučík, na což se ovšem rafinovaný hrabě z Toulouse nemůže dívat, a proto z čisté nezjišťnosti a lásky k bližnímu se toho chudáka ujme a pomůže mu zkvalitnit jeho milostný život. Vymetali by spolu s ostatními pařížské salóny, Joffrey by mu radil, dával mu lekce a úkoly na procvičení, až by se to všehno tak zamotalo, že by pak mohlo dojít k tomu že by se nevědomky nějakým záhadným způsobem dělili o stejnou milenku...

Taky jsem to datum jeho příjezdu do Paříže nenašla, tak dej kdyžtak vědět. Ale na krátkou návštěvu by tam mohl kdykoli, aniž by to narušilo chod dějin. Možná bys o tom mohla napsat doplňující fikci na fikci...

Já se k tomu dostanu až v pondělí :/ ale kdyžtak vědět dám, doufám, že si to zas nepletu s něčím jiným...

To bych teda nemohla napsat! Psaní pikantních scén mi opravdu nejde... radši zůstanu u dramatického Rescatora.

Proboha, vzdyt uz jsi to rozplanovala!

Ako sa tu každá na to ináč pozeráme ... ja to mám asi presne naopak ...

JSamozrejme ze som to az do vecera nevydrzala

Jeanne, tak toto sa ti podarilo! Uzasna, velmi humorna a samozrejme poriadne
pikantna fikcia.

Preco mam po precitani tvojej fikcie pocit ze najvacsia "drbna" v Parizi druhej polovice 17 storocia nieje ta Montchevreuilka ale volajaka "jeanne" tu z fora???

Vynikajuco zresersovane.

Tie hlasky pana dokonaleho nemaju chybu:

„Asi vám dnes večer budu muset připomenout, že nikoho nepřipomínám,“ odpověděl hrabě a pak dodal „a co kdybychom se vypravili do vašich pokojů hned teď?“

Takže celá Paříž je moje.“
„Ne, když jsem tady já,“ odpověděl klidně hrabě de Peyrac.

Uz sa tesim na dalsie dobrodruzstva pana dokonaleho v Parizi a hlavne sa neviem dockat jeho stretnutia a slovnych duellov z Ninon de l‘Enclos, ktora mu istotne bude vyrovnanou superkou

Díky. Nepodařilo se mi zjistit, jak se Mme de Montchevreuil jmenovala křestním jménem a nechtěla jsem si žádné vymyslet, ale je fakt, že hodně žen v rodu Villarceauxů se jmenovalo Jeanne.