Posílám předčasný vánoční dárek. Třeba se bude líbit.

Nádhera, Terezo, jen doufám, že tím nechceš říct, že to je do Vánoc všechno.
Pokud se na konci pařížské série taky třeba dostanu k setkání s Molinesem, bude jen o málo odlišnější, protože si ho všichni představujeme asi tak, jak jsi nám ho popsala... a ten styl vyprávění: v místě Angeliky, v místě Joffreye a vzpomínky na rok 1655 včetně tehdejšího zasnění se v rámci šachové partie. Moc podařené vyprávěcí schéma! Nehledě k tomu, jak moc máme všichni rádi to poodhalování časů pana dokonalého z doby před Angelikou a je jasné, že ty typické orientální dary v podobě žen občas musel dostávat.

Ohh Terezo, moc pěkné vyprávění! Stejně jako Jeanne musím ocenit těch několik dějových linií, to je opravdu neotřelé a krásné zpracování, super! A líbí se mi zajímavá vzpomínka na mladého Joffreye v Orientu, i když já osobně si představuju že se těmhle dovednostem naučil od vyzrálé ženy, ale to by pak tak pěkně nezapadalo do děje.

Dauphine, to se přece vůbec nevylučuje. Je toho ještě hodně, co musíme odhalit. Tak sem s dalšími představami.

Tento příběh samozřejmě dokončím.

Terezo, opět nádhera Opravdu. Zase jsi nezklamala (jak bys taky mohla s takovým talentem)
Kromě (mého oblíbeného) nahlédnutí do duší a hlav zúčastněných postav jsi mě tentokrát ještě navíc nadchla tím, že jsi použila fakt netradiční zasazení děje do časového posunu - od současnosti přes minulost až do velmi vzdálené minulosti. Strašně se mi líbí, jak píšeš, a jsem opravdu hodně zvědavá, jaké „setkání“ jsi jim připravila

Naprosto souhlasím

Já jen čekám, kdy nám Tereza odtajní, jak je to s její skutečnou spisovatelskou identitou, protože tomu, že kromě maturitní slohovky nikdy nic nenapsala, se dá věřit čím dál tím méně! (A jestli je to řece jen pravda, tak díky bohu Angelice, že nám odhalila takový talent!) Retrospektivní vyprávěcí linie, odvážná dějová vsuvka a jako vždy perfektní gradace, která mě vždycky zanechá bez dechu.
Terezo, každý Tvůj kousek je skvost!

Mimochodem, nemám pocit, že by p.D. někdy v kánonu hrál šachy... já jsem ve své fikci použila větu, že "jako dobrý šachista zvažoval všechny své možnosti a jejich důsledky" a zde šachová partie s Molinesem... ale jak je možné, že v knize nikdy šachy nehrál?!

más pravdu, Dasha, ani ja tomu neverím. krasna poviedka.

Přiznávám i bez mučení v Bastile, že vše, co jsem o své spisovatelské kariéře uvedla, je pravda. Ale ráda čtu a momentálně se mi tvoří knižní fronta.

Tereza velmi pekna poviedka zo "skakacim" dejom

Paci sa mi ako prakticky si vyuzila Riquetovo a Joffreyovo vodne inzinierstvo.

Za altánem se třpytila průzračná voda opraveného bazénu. Musela se pousmát, když si vzpomněla na debaty manžela a Pierra-Paula Riqueta . Ti muži sice snili o propojení Garonny se Středozemním mořem, ale před půl rokem začali s přestavbou něčeho hmatatelnějšího - starého bazénu v zahradě.

Ked sa Angelika vrati z noveho sveta do Francie, Canal du Midi uz bude fungovat, takze by sa do Toulouse popripade aj mohli doplavit. Avsak jeho priatel Riquet (zaujimave ze jeho meno pani AG v knihach nespomina i ked ho tak perfektne opisala ze sa nedal nespoznat) uz zit nebude.

Toto sa ti podarilo: ha ha
Tolik šíleností kvůli jediné ženě! Šmíroval za dveřmi, chodil po špičkách bos vlastním letohrádkem, prohlížel se každou chvíli v zrcadle, žárlil – sice už podstatně méně, polibek od vlastní manželky si musel ukrást, slova útěchy hledal u přítelkyně kurtizány... ten výčet trapností byl nekonečný. V Paříži si o něm dokonce začali šeptat, že se nakazil „nepříjemnou delikátní chorobou“, protože odmítal všechny své bývalé i potencionální budoucí milenky. V porovnání s Angelikou mu najednou ty ženy připadaly tak nějak...vulgární. Opravdu se asi zbláznil.


A ten napad s tou Núbí !

I ked bola velmi mladucka nepochybujem ze bola dokonala ucitelka

Uz sa tesim na pokracko !

Pekne pokracko Tereza!

I ked v kanone Molines tvrdi ze Joffrey sa chel ajtak prizenit do dobrej slachtickej rodiny (De Sance bol starobyly rod)
i tak sa mi tvoja verzia velmi pozdava.

Toto je velmi vydarene. Nadhera!

Byl přesvědčený, že se ten mazaný muž na hru na šachovnici i mimo ni pečlivě připravil. A byl si jistý, že si následující otázku přichystal jako trumfové eso.
Správce zdánlivě ledabyle táhl dámou a jen tak mimochodem řekl: „Jste vyjímečný muž. Komu předáte své dědictví? Nemyslím majetek. Copak Vás neláká představa syna, se kterým byste prováděl pokusy v laboratoři nebo pozoroval noční oblohu? Syn, kterému bude v žilách kolovat Vaše bouřlivá krev?“
Podíval se na svého protihráče tenkrát opravdu výhružně. Ten téměř nedýchal. Určitě se obával, že zašel příliš daleko.

Vzdy som sa hrala z myslienkou ze ci nahodou Joffrey nevidel Angelikyn obraz pred svadbou, ale potom som to zavrhla
pretoze som sa nazdala ze ten moment prekvapenia by nebol az taky dokonaly, ako ked ju prvy krat uvidel v Toulouse.
Avsak na druhej strane je cudne ze by nebol chel celych tych par rokov, co bola svadba dojednana, vidiet ziadny jej portret.

A tuto Molines poriadne Joffreyovi schladil hlavu:

„Ve vší úctě, pane hrabě, to není o Vás, ale o ní. ha ha

V kazdom pripade velmi dufam ze toto nieje koniec ale ze bude pokracko

Teda Terezo, to jsou ale věci
Nikdy mě nenapadlo, že přesvědčování p.D, aby se oženil, by mohl být takový náročný boj
Nádherné pokračování, výstižné a opět perfektně sladěné se všemi událostmi, o který jsme se tu mohli dočíst
Velmi dobrý nápad s tím obrázkem. Ono totiž vidět nakreslenou "mladou slečnu" a pak vidět Angeliku "naživo" v tom nejsvůdnějším věku, to určitě byl rozdíl, který musel vzít panu D doslova dech Takže mně se tahle varianta, že ji vlastně "viděl" ještě dřív, než se s ní oženil, moc líbí
Skvěle jsi vystihla celý vztah Molinese, který vůči A. choval - ta věta, kterou již zmiňovala Moirra, je prostě dokonalá a všeříkající Nehledě na to, že jeho osobnost ji opravdu provázela celým jejím životem - vždy stál na pozadí všech jejích životních křižovatek
Myšlenky, kterými pan D. zvažuje pro a proti (teda, momentálně spíš proti), jsou naprosto geniálně napsané /tleskající smajlík/

Malé pokračování ještě bude, slíbila jsem jim úplně na začátku jednu noc.

komu preboha chces dat spolocnu noc? Molinesovi a Joffreyovi?

První věta fikce:
Přisnila jsem tomu muži a té ženě jiné setkání po jeho návratu z Paříže. Jen jednu noc.