Právě je 13 pro 2018, 03:47

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina




Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 141 ]  Přejít na stránku Předchozí  1 ... 5, 6, 7, 8, 9, 10  Další
Autor Zpráva
 Předmět příspěvku: Re: DISKUSE : Výročí
PříspěvekNapsal: 05 úno 2018, 22:04 
Offline
Královská rodina
Královská rodina
Uživatelský avatar

Registrován: 14 říj 2016, 18:08
Příspěvky: 1042
Bydliště: Liberec
Konečně jsem se dostala ke čtení Výročí - a protože jsem byla netknutá, tak pěkně od začátku. Abych se "nezkazila" při čtení komentářů (které samy už letmým pohledem vypadají zajímavě, jak kdo vnímá tu kterou postavu a její motivy), tak jsem šla nejprve na samotnou fikci... A tady za mne:

1. kapitola:
- Přemýšlela jsem nad "dědictvím" jména Peyrac a nakolik muselo být pro syny těžké vystoupit z otcova stínu... Jak sama píšeš, Florimond byl první, kdo měl odvahu "objevit se u dvora". A my z kánonu víme, že on i Cantor byli velmi úspěšní ;) . Možná jim pomohlo i to, že otec byl dlouho "mimo hru" a tak zejména mladí dvořané nemohli mít srovnání. Jistě, otec byl legenda a určitě se o něm vyprávělo, mnozí zažili jeho Školy lásky pod toulouským nebem či dobývání Paříže po jižansku :mrgreen: , na druhou stranu byl ale pryč hodně moc dlouho na to, aby vzpomínky zůstaly plastické, takže synové svým způsobem mohli stavět na kouzlu vlastní osobnosti a svém charakteru... Sama bych tedy řekla, že zas takový problém vystoupit ze stínu otce neměli (navíc třeba Florimondovi jistě díky cestování nechybělo ani sebevědomí ani historky k vyprávění), ale každopádně je to dobré zamyšlení ;) .
- Jakou žárlivou scénu předvedla paní de Chaulnes Cantorovi? Z knih na mne působil jako věrný milenec ;) . Tak že by nějaké nedorozumění?
- Angelika v Tvém pojetí na mne působí velmi žensky, místy plaše, pokorně... trochu jiná představa, než jakou jsem získala z četby já, ale líbí se mi. Zase jiný pohled na věc a to nikdy neuškodí :) .
- S blížícím se Valentýnem taky toužím po muži, který by si takhle do minulosti pamatoval všechna data! :ach:

2. kapitola:
- Nepochopila jsem z kontextu, k jakému stavu Robert náležel - šlechtic či měšťan? Že se zabýval obchodem a dcerka raději pročítala "má dáti - dal" :) .
- Namísto "Terasa se otřásla smíchem" jsem četla "Teresa" a říkala jsem si, která ženská postava mi to unikla :mrgreen: . Nebo že by autorka vložila do děje samu sebe? :mrgreen: Fakt bych měla chodit po obědě spát s miminkem, nějak mi ta spánková deprivace dává zabrat :) .
- Cha! Nyní se mi otevírají dveře porozumění diskusního tématu "prečo si vzal Joffrey palicu" :) .
- Zmínka o gaskoňské sázce mne přivedla na myšlenku, že by Florimond s Cantorem mohli tak trochu převzít štafetu. Věnuje se zde jejich sázkám a milostným úspěchům (kromě Krás Akkádie) nějaká fikce??

3. kapitola:
- „Já myslela, že uslyším o lásce a on je to spíš případ pro Desgreze,“ pronesla zklamaně Honorine. Och! :desgrez: Zapomněla jsem, žes z něj udělala vychovatele dvojčat. Byl také v Toulouse nebo au-pairoval jen v Paříži?

4. kapitola:
- Cantor, ve kterém dobublával smích - z knih na mne působí spíše uzavřeně, nedovedu si představit hlasitý výbuch smíchu, ale ta představa je mi sympatická 8)
- „Přidejte jim na starost ještě dvě neprovdané tetičky,“ přimlouval se Bernard.„Mít v nesnázi na krku navíc staré panny je vždy dokonalým završením zoufalé životní situace.“ :slzici: Pravda, Angeličina otce to dohnalo k chovu mul a obchodování se Španělskem :) .
- „Lom nebo důl. To jsou momentálně u Peyraců nejdiskutovanější slova,“ nabídl další možnost Florimond. :ok:
- „protože nemůže být pro ženu většího štěstí, než když ji poctí svou přízní opravdový jižan!“ I já jednoznačně prodesgrezovsky orientovaná bytost po přečtení několika zdejších fikcí uznávám, že oni ti Gaskoňci mají něco do sebe :) .

5. kapitola:
- V Robertově popisu důvodů, proč se oženil, vidím trochu paralelu s Joffreyem, proč si v Tvé fikci vybral Angeliku (jak při cestě viděl kojící ženu a chtěl by takto sledovat své dítě - parafrázuji, nepamatuji si přesně). Ono to zní na první pohled třeba hloupě, ale mně se to hrozně líbí, je v tom ukrytý cit, a moc bych si přála, aby takhle uvažovali i reální muži a ne jen ti, kterým myšlenky do hlav vkládáme svým psaním.
- "(...) Ulehnout do peřin vyhřátých nahým ženským tělem? Skvělé! Nechat se uspat odfukováním nějaké krásky? Ano! Ráno se s ní pomilovat? Samozřejmě!“ Andijos zvedl varovně ukazovák. „ Ale tady se mé představy s těmi Robertovými zásadně rozchází. V momentě, kdy se vztah začne přesouvat do diskusních rovin, já doporučuji dámu okamžitě vyměnit. :lol:
- "(...) Jablko pokušení se musí nechat hezky uzrát.“ Krásná věta :applaus: .
- „Měli byste sepsat paměti. Vystačily by na několik románů,“ vysekl rodičům poklonu Florimond. Cha! Kdyby jen věděl!
- Ovšem Florimond přebírá otěže, to se mi líbí!
- K příliš zbrklému kroku ho přiměla nejen jeho věčná touha zakončit nejrůznější dramatické okamžiky nějakým vlastním komentářem, ale zejména nutkavá potřeba ulevit svému tělu zatíženému velkým množstvím přijatých tekutin. - Chacha! Jak jsi tuhle psala Ty mně, líbí se mi fikce založené na realitě :) . A ten krátký úryvek krásně vystihuje naši představu :courtier: .

6. kapitola:
- Trochu netradiční číst na webu o Angelice o Angelice, která do děje ale zasahuje minimálně :) .
- Od výročí jsme odbočili, ale stejně se mi ten příběh líbí. Dojde nakonec i na soukromé Wapassu??

7. kapitola:
- Sama nejsem kuřák, ale doutníky se prý nešlukují?? :shock:
- "(...) Tenkrát u dveří čokoládovny to nechápala, ale teď přesně věděla, co jí tím polibkem Daniel sděloval. Bylo v něm všechno – nejen vášeň a touha, ale i úcta, porozumění a obdiv.“ - Myslela jsem, že za romantičku je tu hlavně Mimi, ale :ach:
- Ale Sophie se najednou v křesle narovnala, naklonila s ženskou elegancí hlavu mírně na stranu a upřeným pohledem svých tmavých očí k sobě přitáhla pozornost pána domu. Bez zábran se ho zeptala : „Je skutečně pravda, že plníte ženám jejich přání?“
Robert se zděšeně nadechl (...)
:lol:
- „Tak už přestaň trucovat, maličká, a řekni ano. Staň se mých hříchem a já Ti přísahám, že nám to nebesa odpustí,“ zapředl Florimond. - :slzici: :ok: Odpouštím mu všecko a jdu s ním na světa kraj! :mrgreen:
- "(...) Vaše dcera bude se mnou v bezpečí. Ani na okamžik ji nespustím z očí.“ Na důkaz váhy svého návrhu pevným hlasem dodal : „Na mé slovo se můžete spolehnout . Jsem Peyrac.“ - Být Joffreyovým přítelem z mládí a mít dceru, neberu právě tu poslední větu jako záruku bezpečí :lol: .

8. kapitola:
- Historka o holi a rudé barvě... pěkné. Doufám, že zmínky o Joffreyovi a Robertovi jako takovém se propojí s fikcí od Moirry!
- Ach ti muži! „Děti mám moc rád. Ale pokud bych se stal dědečkem, pak bych měl za milenku babičku. A to by byla pro mou pověst smrtící rána.“

9. kapitola:
- Zmrtvýchvstání toulouského pána bylo sice pro Paříž šťavnaté sousto, ovšem vidina návratu Angeliky du Plessis-Bellière představovala opravdovou senzaci. Jeho kousky z mládí dnešní Pařížany nijak nezajímaly, ale tvář krásné markýzy měli všichni stále v živé paměti. Za jeho zády nebo i na doslech se rozebírala všemožná témata : Je stále tak okouzlující, jak se povídá? Co se stane, až se opět pokloní před králem a zvedne k němu ty své oči? Vzpomínáte na Philippa a jak se z vlka stal beránkem? Pamatujete na to pozdvižení, když utekla za tím prvním? A co je pravdy na těch řečech o ní a vzpouře v Poitou? - A tohle mne na AG štve, že se to nemůžeme od ní dočíst!
- Vybavuji si, že o dědictví v Plessis se v komentářích už psalo (napravím a přečtu si!). Sama bych tipovala, že majetek připadl koruně a král ho někomu dal za zásluhy... Vtipné by bylo, kdyby ho získal někdo z rodiny de Sancé.
- V Paříži jim Desgrez pomohl s právními záležitostmi (...) - tohle sepiš! To mě zajímá! ;)
- Vida, já bych tak výbušnou reakci od Honoriny nečekala... Protože i přes svoji bouřlivost byla rozumná a jistě by si vyslechla celý příběh. A pak možná zaplakala nad mrtvým bratříčkem, kterého nikdy nepoznala, a díky kterému se vlastně narodila.

10. kapitola:
- Opět... Netipovala bych Cantora na tak hovorného, byť vůči otci... ale líbí se mi, že je to zrovna on, kdo obhajuje Honorinu. A děkuji i za jiné vysvětlení její náklonnosti, než je Elektřin komplex ;) .
- Ta nostalgie, kterou zmiňuje Moirra, mi naopak k panu hraběti sedí. Proč by nemohl Angelice či svojí dceři ukázat i citlivou stránku? Že ho něco dokázalo zasáhnout, dojmout? Známe celý příběh z pohledu Angeliky, ale líbí se mi ty fikční vsuvky z pohledu hraběte či jiných postav. Holky, dík ;) .


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: DISKUSE : Výročí
PříspěvekNapsal: 06 úno 2018, 09:31 
Offline
Markýzové
Markýzové

Registrován: 11 srp 2014, 14:18
Příspěvky: 360
Bydliště: Nitra
páni, to bol ale rozsiahly komentar :ok:


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: DISKUSE : Výročí
PříspěvekNapsal: 06 úno 2018, 11:35 
Offline
Královská rodina
Královská rodina
Uživatelský avatar

Registrován: 09 lis 2008, 00:00
Příspěvky: 3985
Bydliště: Wien
PenelopaW píše:
7. kapitola:
- Sama nejsem kuřák, ale doutníky se prý nešlukují?? :shock:
- "(...) Tenkrát u dveří čokoládovny to nechápala, ale teď přesně věděla, co jí tím polibkem Daniel sděloval. Bylo v něm všechno – nejen vášeň a touha, ale i úcta, porozumění a obdiv.“ - Myslela jsem, že za romantičku je tu hlavně Mimi, ale :ach:
- Ale Sophie se najednou v křesle narovnala, naklonila s ženskou elegancí hlavu mírně na stranu a upřeným pohledem svých tmavých očí k sobě přitáhla pozornost pána domu. Bez zábran se ho zeptala : „Je skutečně pravda, že plníte ženám jejich přání?“
Robert se zděšeně nadechl (...)
:lol:
- „Tak už přestaň trucovat, maličká, a řekni ano. Staň se mých hříchem a já Ti přísahám, že nám to nebesa odpustí,“ zapředl Florimond. - :slzici: :ok: Odpouštím mu všecko a jdu s ním na světa kraj! :mrgreen:
- "(...) Vaše dcera bude se mnou v bezpečí. Ani na okamžik ji nespustím z očí.“ Na důkaz váhy svého návrhu pevným hlasem dodal : „Na mé slovo se můžete spolehnout . Jsem Peyrac.“ - Být Joffreyovým přítelem z mládí a mít dceru, neberu právě tu poslední větu jako záruku bezpečí :lol: .

.


ano ano toto sú aj moje highlights :ach: :trubadur:

Mimi tu v žiadnom prípade nieje jediná romantička :D
myslím že Tereza aj ja sme pri písaní tiež nenapraviteľne sentimentálne
ale povedzte, čo by bol život bez lásky a romantiky ? :trubadur:


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: DISKUSE : Výročí
PříspěvekNapsal: 06 úno 2018, 20:20 
Offline
Vévodové
Vévodové

Registrován: 29 črc 2014, 20:17
Příspěvky: 712
Penelopo, dkěkuji za obsáhlý komentář.
Hodinu jsem pečlivě odpovídala na Tvé postřehy, a spadlo mi připojení k internetu ve chvíli, kdy jsem odesílala :evil: :evil: Chybí mi plačící smajlík!!!
O vše se pokusím znovu asi až zítra.


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: DISKUSE : Výročí
PříspěvekNapsal: 06 úno 2018, 20:29 
Offline
Královská rodina
Královská rodina
Uživatelský avatar

Registrován: 09 lis 2008, 00:00
Příspěvky: 3985
Bydliště: Wien
To už sa stalo aj mne Tereza, takže keďviem že idem písať niečo siahodlhé dám si to radšej predtým do Wordu ...

ale niekedy sa to zjavilo ak som zasa išla na browseri šípkou späť :roll:


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: DISKUSE : Výročí
PříspěvekNapsal: 08 úno 2018, 21:01 
Offline
Vévodové
Vévodové

Registrován: 29 črc 2014, 20:17
Příspěvky: 712
Penelopo, ještě jednou děkuji za neuvěřitelný komentář.
Doufám, že tento můj druhý pokus se už vydaří a zodpovědně a ráda odpovídám na Tvé postřehy :

Kapitola 1 :
Děti rodičů – silných osobností – to jistě nemají jednoduché. A zdálo se mi, že Florimond poprvé ze stínu otce vystoupil v momentě, kdy trval na tom, že se zúčastní té docela nebezpečné výpravy. Prověřil si sám sebe. Nemyslela jsem v jeho případě jen na zábavu ve společnosti, ale já měla na paměti např. i obchodní aktivity, a tady si myslím, že měli s Cantorem otcovu laťku pěkně vysoko.

Tento příběh se odehrává v roce 1686, a Cantor opustil paní de Chaulnes a zamířil do Kanady v r.1681, takže předpokládám, že se za těch pět let poohlédl po nějaké jiné dámě. Žárlivou scénku předešlé milenky, která se ho domáhá zpět, jsem si docela dobře dovedla představit

Měla bych Angeliku probudit, aby předvedla, že není plachá. Tato fikce se sice jmenuje „Výročí,“ ale je o tom, co všechno se může okolo jedné utajované akce přihodit. Příběh se točí se okolo jednoho večera a ten patří jejímu muži a jeho příteli, kteří se neviděli 30 let. Je to sólo těch dvou. O tom, za jakým účelem do večera zasáhli synové, nemá Angelika ponětí.

Kapitola 2:
„Výročí“ je pokračováním fikce „Henrietta“, kdy Robert (svobodný muž) navštíví spolu se svou matkou v předvánočním čase 1656 Joffreye. Jeho matka je šlechtična, otec obchodník. Takže sama nevím, co je – šlechtic po matce či měšťan po otci? Prosím tedy někoho zasvěceného o fundovanou odpověď. Předem děkuji.
A sázky F a C jsou výborný nápad (píšu si hned do deníčku poznámku).


Kapitola 3:
Byl Desgrez také v Toulouse nebo au-pairoval jen v Paříži?
Myslím, že se objevil vždy jen v Paříži. Ale je to zajímavý námět (píšu si zase poznámku do deníčku).

Kapitola 4:
Cantorovi je 25 let, je báječný, a určitě se také hlasitě směje – zejména pokud je obklopen vínem a přáteli.

Kapitola 5:
Děkuji za hezká slova.

Kapitola 6:
Angelika příliš nezasahuje do děje, protože jednak zapojovat do konverzace tolik lidí bylo nad mé síly, ale hlavně si dovedu představit, že když se chopí otěží večera pan D, Florimond a Robert, budu mi to stačit k dokonalé zábavě.
Závěrečné finále mám v hrubé podobě napsáno, ale samozřejmě neprozradím, kam až vás v něm zavedu.


Kapitola 7:
Ani já nejsem kuřák a co je mi známo, doutníky se skutečně vychutnávají. To šlukování mám zakořeněné z hecovačky - jako hokejový fanoušek jsem se už 8x :applaus: účastnila příprav na finálové zápasy o titul a k těm patří i to, že si naši muži před finálovou sérií posvátně zakoupí nejdražší doutník a schovají si ho do nějaké kapsy na prsou. Jen a pouze v případě vítězství (což se 7x :applaus: :applaus: :applaus: stalo - dovedete si to představit :?: :ach: ) se rozbalí a vykouří(jinak se strčí do šuplíku a musí se čekat na další příležitost, která ovšem už nikdy v životě nemusí přijít). A pokud to vyjde, tak se doutníky slavnostně a hromadně vykouří a při tomto posvátném rituálu se razí heslo : když budeš kouřit vítězný doutník, šlukovat ho a neposereš se, jedině tehdy jsi hoden vítězství :agree: .

Kapitola 8:
K holi, kterou si o svatebním dni vzal, se ještě vrátím.

Kapitola 9:
Stále se domnívám, že se u Peyraců mnoha tématům vyhýbají. Vždyť Angelika nemluvila s chlapci o otci, on pak s kluky(zejména s Cantorem) nemluvil o matce. Angelika o Honorine promluvila s Cantorem prvně až tenkrát, kdy Cantor na sestru žárlil a jí bouchly saze. Do té doby o ní se syny nemluvila. Před Jofferyem o minulosti mlčela. Musel podstoupit setkábí s Desgrezem, aby si ucelil obraz jejího života. Joffrey se pasoval za Honorinina otce. Dovedu si tedy představit, že o událostech na Plessis nahlas nemluvili a před dětmi tím tuplem. Riskovali by, aby se děvče dovtípilo, po kom zdědila barvu vlasů? A také si myslím, že v Toulouse obraz s Charlesem- Henrym jako připomínka manželství s Filipem nevisel – Angelika by měla denně na očích tu tragédii a hrabě by možná z připomínky manželství své ženy s Filipem také možná nebyl zrovna dvakrát unešený.


Kapitola 10 :
Cantor je v mé fikci tím, kdo Honorine opravdu rozumí. A dovedu si představit, co asi prožíval, když se plavil do Kanady a nevěděl, jestli dopluje dřív, než se matce nebo sestře stane neštěstí. Tento boj o holý život (nejen v Americe, ale i ten Cantorův během plavby) je jistě hodně sblížil. Ví co sestra provedla, nedávno si také prošel pubertou a dovede si představit, jak se to v otci bije. Proto se za ním vrátil na terasu.
A tady jsem narazila na okamžik, který mě opět přivedl k jiné názorové myšlence, než jakou zastává Moirra - a to je otázka, jestli byl Joffrey, žijící toho času už několik let za oceánem, opravdu takový boháč (což jsme tady již sáhodlouze rozebíraly). Cantor se dozvídá o nebezpečí, které hrozí matce a sestře a u paní de Chaulnes prosí o peníze? Je to Peyrac, je v Paříži a potřebuje prachy na cestu od milenky? Tohle jsem prostě "nepobrala."
A ještě jsem si na něco z knihy vzpomněla, ale to musím dohledat.


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: DISKUSE : Výročí
PříspěvekNapsal: 09 úno 2018, 14:20 
Offline
Královská rodina
Královská rodina
Uživatelský avatar

Registrován: 14 říj 2016, 18:08
Příspěvky: 1042
Bydliště: Liberec
Tereza píše:
A zdálo se mi, že Florimond poprvé ze stínu otce vystoupil v momentě, kdy trval na tom, že se zúčastní té docela nebezpečné výpravy.

Pravda!
Tereza píše:
Tento příběh se odehrává v roce 1686, a Cantor opustil paní de Chaulnes a zamířil do Kanady v r.1681, takže předpokládám, že se za těch pět let poohlédl po nějaké jiné dámě. Žárlivou scénku předešlé milenky, která se ho domáhá zpět, jsem si docela dobře dovedla představit

To bychom mohly dát jako "otázku do pranice" ke Cantorovi do sekce Postav. Na mne ten jejich milenecký vztah působil z jeho strany hodně stabilně, že pokud by ho někdo ukončil, tak ona a navíc možná jen z nějakých racionálních důvodů.
Tereza píše:
„Výročí“ je pokračováním fikce „Henrietta“, kdy Robert (svobodný muž) navštíví spolu se svou matkou v předvánočním čase 1656 Joffreye. Jeho matka je šlechtična, otec obchodník. Takže sama nevím, co je – šlechtic po matce či měšťan po otci? Prosím tedy někoho zasvěceného o fundovanou odpověď. Předem děkuji.

Fikci musím dohnat... Už se začínám ve všech svých úkolech topit jako Moirra :mrgreen: .

Pokud byl Robert po otci obchodník, tak bych spíše tipla, že byl měšťanem, byť bohatým.. Hortenzie byla také šlechtického stavu, ale její manžel Fallot byl měšťan. V případě pana prokurátora, kdyby byl hodně dobrý, loajální a výkonný, mohl z něj Ludvík udělat svého milce, udělit mu nějaký titul a erb, a tím pádem by se Fallotovi zařadili k "úřednické šlechtě". Ale co víme, tak se čarodějnickým procesem zdiskreditoval, takže zůstali měšťáky... Běžné byly sňatky, kdy si někdo bral šlechtičnu kvůli dobrému původu, titulu a jménu, zatímco ona - chudá jako Hortenzie - si brala měšťana, avšak bohatého... Nebo naopak, chudý šlechtic si bral bohatou měšťanskou dcerku kvůli věnu... Takže se točíme v kruhu a musíš to prostě s Robertem rozseknout sama :) .

V Robertově případě je to tedy na Tvém vlastním uvážení. Já sama např. bombarduji Moirru svými úvahami na téma Desgrez :desgrez: . Což je opět otázka spíše k němu do tématu - byl či nebyl šlechtic? Ano, nosil sice meč, ale a) Audiger taky, b) byl u policie a měl hodnost, takže právo nosit meč, vyhrazené šlechtě, mohl mít díky tomu. K šlechtickému stavu náležel, pokud měl erb - a pokud jej měl, tak by jeho erbovní znamení mělo být dohledatelné!
Tereza píše:
A sázky F a C jsou výborný nápad (píšu si hned do deníčku poznámku).
Myslím, že se objevil vždy jen v Paříži. Ale je to zajímavý námět (píšu si zase poznámku do deníčku).

Jupí! Těším se! (Kupodivu nejen na :desgrez: )
Tereza píše:
při tomto posvátném rituálu se razí heslo : když budeš kouřit vítězný doutník, šlukovat ho a neposereš se, jedině tehdy jsi hoden vítězství :agree: .

S tím šlukováním si pamatuji Steklačovu knížku o Boříkovi a jeho kamarádech, kteří se po doutnících hrozně zeblili... A kuřáci cigaret, kteří přesedlali na doutníky a zkoušeli je kouřit stejně, dost narazili :) . Schválně jsem začala hledat něco o šlukování doutníků a narazila na tyto informace:

- Z doutníků se nikotin vstřebává sliznicí v ústech (na rozdíl od cigarety), protože má vyšší pH kouře. Tedy doutník nemusíte šlukovat a nikotin v sobě máte.
[url]http://www.kurakova-plice.cz/koureni_cigaret/poradna/201-rozdil-v-koureni-cigaret-a-doutniku-v-riziku-pro-zdravi-jedince.html
[/url]
- Úplným základem kouřením je šlukování. Pamatujte, že cigareta není doutník, abyste kouř jenom nasáli do pusy a následně slastně z úst vypustili. Cigareta se musí nasát do plic. Jedině tak z ní budete mít ten pravý požitek. http://g.cz/6-tipu-jak-zacit-spravne-kourit/
- Technika kouření doutníků je velmi důležitá, zapomeňte na šlukování, vychutnávejte doutník spíše jako víno – pěkně poválet po jazyku a poté vyfouknout. [url]http://www.bman.cz/clanek/jak-si-vychutnat-doutnik/
[/url] (moc hezký článeček o rituálu kouření doutníků, něco pro fanynky p. D. ;) )
Tereza píše:
Stále se domnívám, že se u Peyraců mnoha tématům vyhýbají. Vždyť Angelika nemluvila s chlapci o otci, on pak s kluky(zejména s Cantorem) nemluvil o matce. Angelika o Honorine promluvila s Cantorem prvně až tenkrát, kdy Cantor na sestru žárlil a jí bouchly saze. Do té doby o ní se syny nemluvila. Před Jofferyem o minulosti mlčela. Musel podstoupit setkábí s Desgrezem, aby si ucelil obraz jejího života. Joffrey se pasoval za Honorinina otce. Dovedu si tedy představit, že o událostech na Plessis nahlas nemluvili a před dětmi tím tuplem. Riskovali by, aby se děvče dovtípilo, po kom zdědila barvu vlasů? A také si myslím, že v Toulouse obraz s Charlesem- Henrym jako připomínka manželství s Filipem nevisel – Angelika by měla denně na očích tu tragédii a hrabě by možná z připomínky manželství své ženy s Filipem také možná nebyl zrovna dvakrát unešený.

Toto je asi k delší diskusi a co čtenář, to názor... Je fakt, že při čtení jsem mnohokrát narazila na nepochopení, proč si manželé některé věci prostě neřekli a nevysvětlili.
Tereza píše:
Kapitola 10 :
A tady jsem narazila na okamžik, který mě opět přivedl k jiné názorové myšlence, než jakou zastává Moirra - a to je otázka, jestli byl Joffrey, žijící toho času už několik let za oceánem, opravdu takový boháč (což jsme tady již sáhodlouze rozebíraly). Cantor se dozvídá o nebezpečí, které hrozí matce a sestře a u paní de Chaulnes prosí o peníze? Je to Peyrac, je v Paříži a potřebuje prachy na cestu od milenky? Tohle jsem prostě "nepobrala."

Moc si to už nevybavuji, ale nebylo to proto, že ho trápil čas? Než by oběhal nějaké věřitele či správce majetku, odplula by mu loď, nestíhal by zasáhnout bezprostředně...


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: DISKUSE : Výročí
PříspěvekNapsal: 08 dub 2018, 18:23 
Offline
Vévodové
Vévodové

Registrován: 29 črc 2014, 20:17
Příspěvky: 712
Byla jsem marod a tak jsem měla čas na "tvorbu." Myslela jsem, že dopíšu příběh až do konce, ale ten krátký "epilog" na naprostý závěr až příště.
Snad se Vám bude trochu netradiční noc pod střechou růžového paláce alespoň trochu líbit.
Hezký večer.


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: DISKUSE : Výročí
PříspěvekNapsal: 09 dub 2018, 09:25 
Offline
Královská rodina
Královská rodina
Uživatelský avatar

Registrován: 14 říj 2016, 18:08
Příspěvky: 1042
Bydliště: Liberec
Terezo, velmi pěkné čtení (jako vždy)! :applaus: Oceňuji, že tentokrát dostala větší roli i sama Angelika a jsem zvědavá, jak bude konverzace s Honorinou pokračovat dál.

„Každé vyprávění nasměruješ pokaždé přesně tam, kam chceš Ty,“ trvala na svém.
Haha - a má pravdu! Joffrey je zkušený manipulátor a ještě na závěr všechny nechá, aby si mysleli, jak nad ním vyzráli :) .

Žena jako Ty si zaslouží být hýčkána, ne ponižována.
Tady ovšem pan hrabě nebyl vůči Philippovi moc spravedlivý... Krásný markýz svou ženu nakonec hluboce miloval.

„Nejsem zvědavá, ale s tou holí je to vážně celé divné.“
...takto jejími ústy promluvily angelikoložky a stále zůstaly v nejistotě z odpovědi :lol: .

a co se poslouchání za dveřmi týká, nebyla si jistá, jestli na ni Joffrey nemá nějaký trumf v rukávu.
Tohle mne rozesmálo - ani zlatovlasá bohyně nemá čisté svědomí :) .

Při pohledu na Angeliku v svůdné krajkové košilce se mu opět vybavil dávný rozhovor s jeho přítelem Desgrezem.
Nad tímhle už jsem sama hrozně dlouho přemýšlela a proto to nechávám na konec. Přiznávám, že nemám tolik načteno jako jiné, takže mne možná nakonec udolají svými argumenty a výňatky z kánonu, ale když jsem si znovu četla knihy, Desgrez byl Angeličiným přítelem, Joffreyovým nikoli. Tuto roli jsme mu přiřkly spíše my, pod vlivem všeho, co pro Angeliku vykonal... V průběhu procesu byl vztah mezi Desgrezem :desgrez: :ach: a Joffreyem na čistě profesní úrovni, neměli možnost se tak stýkat jako Desgrez s Angelikou, a ač si Peyrac získal Desgrezův obdiv (po jejich setkání v Bastille), nedá se říci, že by se mezi nimi zrodila nějaká přátelská pouta. Po procesu si Desgrez asi spíše nadával, že případ vzal (viz rozloučení s Angelikou před jeho útěkem z Paříže: "Riskoval jsem kvůli vám všechno..." + opět mluví jen o ní), později se o Joffreyovy osudy zajímal spíše z profesního zájmu a kvůli sobě, než kvůli manželům Peyrakovým... A s Joffreyem se už nikdy více neshledal. Když mu Angelika psala z Ameriky dopis, Joffrey o něm dokonce mluvil s lehkostí - a na mne to působilo, jako kdyby si ho téměř nepamatoval - že do ní jistě byl bláznivě zamilován apod. Toto víc než cokoli jiného mne utvrdilo v tom, že pan policajt nebyl Joffreyovým důvěrným přítelem jako jiní... i když i mně se samozřejmě líbí myšlenka, že ano, a že Joffrey v sobě ve skrytu řeší, co vše Desgrez pro jeho ženu vykonal a co pro ni znamená :) .

No... a jak vidno, opět jsem se uchýlila ke svému oblíbenému tématu :mrgreen: . Takže znovu: Terezo, výborné čtení, nenech se mnou odradit a piš dál ;) . Ne, že bych Tě nutila být neustále nemocná, přeji Ti pevné zdraví!!! ale pokud budeš mít inspiraci, vezmi si neschopenku a piš ;) .


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: DISKUSE : Výročí
PříspěvekNapsal: 09 dub 2018, 17:56 
Offline
Královská rodina
Královská rodina

Registrován: 19 čer 2014, 19:21
Příspěvky: 1259
Terezo, moc pěkné, zajímavé a příjemné jarní počtení věnované tentokrát hlavně A. a J. :love:
Zaujal mě Joffreyův nápad s čokoládovnou v Toulouse. Napadlo mě, že by tam mohli zapojit i Honorínu. Měla by novou náplň pro volný čas.
Moc se těším na pokračování. :writer:


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: DISKUSE : Výročí
PříspěvekNapsal: 09 dub 2018, 18:29 
Offline
Vévodové
Vévodové

Registrován: 29 črc 2014, 20:17
Příspěvky: 712
PenelopaW píše:
...jsem zvědavá, jak bude konverzace s Honorinou pokračovat dál......
....výňatky z kánonu, ale když jsem si znovu četla knihy, Desgrez byl Angeličiným přítelem, Joffreyovým nikoli.

Děkuji Penelopo za komentář a pochvalu.
S Honorine Tě pravděpodobně zklamu. Píšu většinou příběhy, které se vztahují k jedné či dvěma nocím. S Honorine je to podle mého mínění na delší dobu, možná prostor pro někoho jiného či jinou fikci. Tento příběh jsem zamýšlela jako takovou sondu do několika dní v Toulouse v době, kdy mají A+ J výročí a co se všechno okolo tohoto utajovaného projektu může stát - právě se vrátili z Paříže, přijíždí Robert, chystá se Škola lásky, Honorine šlápla vedle, Florimond se zamiloval. Jako na "potvoru" se semele všechno najednou...

Desgreze jsem nazvala Joffreyovým přítelem z několika důvodů: Tři Peyrakové přijeli do Francie dřív, než Angelika. A i vzhledem k tomu, že Angeliku do Quebecu Desgrez varoval, myslím, že návrat nebyl pro Joffreye jednoduchý a bezpečný, intriky, kam se podíváš. Chránil-li Desgrez Angeliku, chránil i její děti a musel se s Joffreyem v Paříži setkat, a jistě ne jednou. Dva výjimeční muži - z toho dle mého muselo vzejít přátelství :agree:, nehledě na to, že jse při čtení Popraveného u Notre-Dame nabyla pocitu, že Desgrez choval ke svému klientovi úctu.
A také bych ráda připomněla, že jsem se do Paříže teleportovala a byla jsem svědkem, jak Desgrez plní roli au pair :mrgreen: - hrabě de Peyrac by své děti svěřil jen příteli, to je přece jasné.


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: DISKUSE : Výročí
PříspěvekNapsal: 09 dub 2018, 18:52 
Offline
Vévodové
Vévodové

Registrován: 29 črc 2014, 20:17
Příspěvky: 712
mimi píše:
...Zaujal mě Joffreyův nápad s čokoládovnou v Toulouse.

Děkuji Mimi za komentář.
Čokoládovna byl jen Joffreyův hravý nápad pro konverzaci, myslím, že ho ani jeden nebral příliš vážně. Ale třeba se ho v budoucnu on nebo ona chytí ...kdo ví.... :agree:


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: DISKUSE : Výročí
PříspěvekNapsal: 09 dub 2018, 19:01 
Offline
Královská rodina
Královská rodina

Registrován: 19 čer 2014, 19:21
Příspěvky: 1259
Tereza píše:
mimi píše:
...Zaujal mě Joffreyův nápad s čokoládovnou v Toulouse.

Děkuji Mimi za komentář.
Čokoládovna byl jen Joffreyův hravý nápad pro konverzaci, myslím, že ho ani jeden nebral příliš vážně. Ale třeba se ho v budoucnu on nebo ona chytí ...kdo ví.... :agree:


Také jsem to tak nejprve brala, ale to jak Angelika přemýšlí o barvě čalounění. ;)
Pobavilo mě, jak Angelika tvrdila, že neposlouchá za dveřmi. :applaus:


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: DISKUSE : Výročí
PříspěvekNapsal: 09 dub 2018, 20:09 
Offline
Vévodové
Vévodové

Registrován: 29 črc 2014, 20:17
Příspěvky: 712
mimi píše:
Také jsem to tak nejprve brala, ale to jak Angelika přemýšlí o barvě čalounění. ;)
Pobavilo mě, jak Angelika tvrdila, že neposlouchá za dveřmi. :applaus:

Myslím, že Angelika pobavila sama sebe, že nad tím Cantorovým nápadem vůbec zapřemýšlela....
Angelika se k neúmyslnému poslouchání přichomýtla myslím hned několikrát -dokonce i pod okny v Gouldsboru.


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: DISKUSE : Výročí
PříspěvekNapsal: 10 dub 2018, 07:46 
Offline
Královská rodina
Královská rodina
Uživatelský avatar

Registrován: 14 říj 2016, 18:08
Příspěvky: 1042
Bydliště: Liberec
Tereza píše:
S Honorine je to podle mého mínění na delší dobu, možná prostor pro někoho jiného či jinou fikci.

Pokud Tě něco napadne, klidně se toho chyť :prayer: , tohle téma je hodně dobré a třeba vznikne ještě jiná verze slečny Peyrakové než od Ady ;) .

Tereza píše:
PenelopaW píše:
....výňatky z kánonu, ale když jsem si znovu četla knihy, Desgrez byl Angeličiným přítelem, Joffreyovým nikoli.

Desgreze jsem nazvala Joffreyovým přítelem z několika důvodů: Tři Peyrakové přijeli do Francie dřív, než Angelika. A i vzhledem k tomu, že Angeliku do Quebecu Desgrez varoval, myslím, že návrat nebyl pro Joffreye jednoduchý a bezpečný, intriky, kam se podíváš. Chránil-li Desgrez Angeliku, chránil i její děti a musel se s Joffreyem v Paříži setkat, a jistě ne jednou. Dva výjimeční muži - z toho dle mého muselo vzejít přátelství :agree:, nehledě na to, že jse při čtení Popraveného u Notre-Dame nabyla pocitu, že Desgrez choval ke svému klientovi úctu.

Jistě, úctu k němu choval - vybavuji si pasáž, kdy se s ním setkal v Bastille a musel neochotně před Angelikou přiznat, že pokud předtím nechápal, čím takovou ženu mohl vlastní manžel zaujmout, tak teď to již ví... pan hrabě na něj jistě musel velmi zapůsobit, takže věřím, že i jeho osobnost přispěla k tomu, že se advokát to případu tak "položil".

Tereza píše:
A také bych ráda připomněla, že jsem se do Paříže teleportovala a byla jsem svědkem, jak Desgrez plní roli au pair :mrgreen: - hrabě de Peyrac by své děti svěřil jen příteli, to je přece jasné.

Tímhle se bavím už hodně dlouho. A o dost víc, když vezmu v potaz, že Moirra zjistila existenci Desgrezovy dcery. V duchu se opájím představou, jak důstojná postava obávaného pařížského policisty dělá přes den doprovod své dcerce a Peyrakovic dvojčatům, kontroluje děvčátka, zda si neumazala sukýnku, a chlapečkovi na Pont Neuf kupuje větrník... aby vzápětí, s kradmým ohlédnutím přes rameno, zavedl děti do podzemní chodby a krmil jejich vykulené obličeje historkami z minulosti :) .

Tereza píše:
S Honorine Tě pravděpodobně zklamu. Píšu většinou příběhy, které se vztahují k jedné či dvěma nocím. S Honorine je to podle mého mínění na delší dobu, možná prostor pro někoho jiného či jinou fikci.

A to je právě ta chyba! Naprosto nenasytně si žádám víc! :)


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 141 ]  Přejít na stránku Předchozí  1 ... 5, 6, 7, 8, 9, 10  Další

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina


Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků


Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete přikládat soubory v tomto fóru

Hledat:
Přejít na:  
cron
Založeno na phpBB® Forum Software © phpBB Group
Český překlad – phpBB.cz