Před časem jsem Tereze navrhla, že se pokusím napsat něco na téma, jak to mohlo být před Joffreyovou svatbou. Dala jsem malou ochutnávku ve čtenářských snech. Zvolila jsem situaci, kdy své rozhodnutí sděluje jako prvnímu příteli Bernardovi. Snad to přijde vhod v listopadovém večeru.

Náhodou mě napadne se podívat na fórum, jestli se tu náhodou neobjevilo něco nového a najdu tohle. Jsem hrozně zvědavá, co se z toho nakonec vyvine...

Andijos na oznámení o svatbě svého nejlepšího přítele reagoval hodně poklidnu, ale předpokládám, že si to vynahradí tím, že o to víc bude pít. Chudák Andijos a jeho hlava na druhý den ráno

Těším se na další pokračování... Vážně by mě zajímalo, jak arcibiskup zareaguje na to oznámení...

Hezké , těším se na pokračování. Zajímá mne nejen arcibiskupova reakce, ale i okolnosti ohledně pořizování Angeličiny garderoby - ušití zelených šatů dle barvy jejích očí .

Claro, jsem ráda, že se Ti krátké vyprávění líbilo. Díky.
O tomhle období se toho v knize moc nedovíme, tak se pokusím napsat své fantazie.

Penelopo, jsem ráda, že se Ti mé představy o předsvatebním období líbily.
O šatech jsem vždycky dost psala ve všech fikcích. Tak to zde také trochu zmíním.

Počteníčko mi přišlo absolutně vhod. Po několika dnech boje s bacily jsem konečně dostala chuť na kávu a k ní já vždy hledám něco pěkného ke čtení a ejhle - rozhovor dvou starých přátel!


V šatech se ten pán vždycky vyznal, o tom nebylo pochyb, ale mě kdysi napadla kacířská myšlenka - jak sakra mohl trefit třeba takové její svatební boty, když přijela do Toulouse na poslední chvíli

No jo, to jsou ty drobnosti a maličkosti, nad kterými sice člověk na první čtení nepřemýšlí (alespoň já tedy ne), ale které ho trknou hned, jak se nad tím pořádně zamyslí. Já bych to tipla na informovanost Molinesových špehů, kteří Angeliku v klášteře sledovali a informovali našeho drahého plessiského správce, zda z Angeliky skutečně roste vhodná budoucí manželka hraběte de Peyrac

Ano, s botami by to mohlo být těžší. Jsem také toho názoru, že mu pomohl Molines. Nechal hraběti ve zprávách poslat popis, jakou má Angelika postavu a možná třeba tipoval, že má malé nohy, jak se na šlechtičnu té doby slušelo. A když se vrátila z kláštera, tak to mohl nechat ověřit třeba u chůvy a poslat rychle další zprávy hraběti.

Terezo, jsem ráda, že ti počteníčko přišlo vhod. Doufám, že už Ti bude dobře.

Mě také fikce Vás ostatních zlepšují náladu a jsou pro mě inspirace k dalšímu psaní.

Pořád myslím na ty boty.
A všechny ty cesty přes třetí osoby se mi k uvažování pana Dokonalého nějak nepozdávají. Vzhhledem k tomu, že to nebyl žádný troškař, přidávám jinou teorii. Co takhle nechat k svatebním šatům ušít alespoň deset/dvacet párů střevíčků? Zákonitě jí pak některý pár musel padnout.

Terezo, to by takė šlo. Hrabě si to mohl dovolit. A nevhodnė střevíce mohl věnovat bývalkám.

Ha ha ha skvele teórie

Keďže ako vieme gróf nikdy nič neprenechával náhode - ja milé dámy pridávam svoje dve:

1. viem že každý obuvník ktorý v tom čase šil boty mal z dreva vytvorenú formu, alebo aspoň obkreslenú nohu -
takže Molines potreboval iba zájsť k obuvníkovi

2. mohli obkresliť Angelikyne topánky - alebo vziať pár starých ako vzor

ale teória s množstvom párov v rozličných veľkostiach sa mi pozdáva



no už si živo predstavujem ako na akejsi slávnosti majú všetky bývalky rovnaké topánky

inak Mimi pekné počteníčko s mojim obľúbencom Andijosom

Ale proč Ti nevěstu ještě neukázali, to ji před Tebou schovávají?" Chtěl vědět Bernard.
Hrabě de Peyrac se nejprve napil a potom se na svého přítele s úsměvem podíval.
"Neschovávají ji přede mnou, je v klášteře v Poitiers, kde se připravuje, tak jako jiné mladé šlechtičny na manželství."
"Na manželství s Tebou v kláštěře! Tak na to se musím napít. Nebo raději rovnou opít?" Zasmál se d' Andijos a rychle za sebou vypil dva poháry vína.


ha ha ha

Moirro, jsem ráda, že se Ti počteníčko líbilo. Díky.
Moc se mi líbí smajlík popíjejícího Andijose.

Až by se do paláce dostavily někteté bývalky, protože na všechny by se boty určitě nedostaly, pokukovaly po sobě a došlo by jim, že to byl žert pana Dokonalého. A on spolu s Bernardem by se dobře bavili.

v tomto názore pridávam svoj hlas k moirre, v tom čase šili boty podľa formy...
jedna recenzia
Prvé topánky na opätku pochádzajú zo 16.storočia a boli podobné gréckym podstavcom. Práve tie si objednal kráľ Ľudovít XIV., ktorému imponovali všetky módne objavy. Práve tento panovník upozorňoval na svoje postavenie, navyše kládol dôraz na odllišovanie spôsobu obliekania medzi šľachtou a sedliakmi. Šľachtici nosili opätky červenej farby, šľachtičné bielej. Tento druh obuvi spôsobil rozmach až do 19.storočia. Avšak šilo sa stále bez asymetrie, čiže výroba nerozlišovala pravú a ľavú topánku. V tomto období dominovali najmä črievice a uprednostňovala sa pohodlná obuv.

a ďaľšia
Okolo roku 1600 začali vyrábať mokasíny, ktoré boli nosené už Babylončanmi. Začiatkom 17. storočia do rovných topánok sa začali dokladať podpätky. V tomto čase ženská obuv mala priemernej veľkosti podpätok a často sa vyrábala z hodvábneho textilu. V polovici 17. storočia sa na koženej obuvi vyrezávali drobné ažúrové motívy. V tomto čase sa aj postupne menila mužská obuv. Od 50. rokov 17. storočia fungovala forma čižiem siahajúcich pod členky nohy s vyšším, predlženým a useknutým zvrškom s klenkom o obdĺžnikovom tvare. Diametrálna zmena štýlu obuvi sa datuje na rok 1972, kedy sa zmenšili podpätky, ktoré pomaly zmizli z dvornej módy. V tom istom čase hodváb bol nahradený výhodnejšou kožou, ktorá bola ľahko prístupná. Podpätky vrátili do módy v šesťdesiatich rokoch 19. storočia. Dámska obuv s vysokým zvrškom bola vtedy šnurovaná alebo zapínaná na gombičky. Ženská obuv sa dostala do tempa v 1. polovici 19. storočia, kedy prišla móda na vyššie topánky. Práve vtedy úlohou ženskej obuvi bolo zdôrazniť štíhlu siluetu. Veľmi dôležite v navrhovaní módy boli: farba, vzorky a detaile.

tak si myslím že taký šikovný obuvník mal už predpripravené formy a typy a pod..

dobré, možeš pokračovať , som zvedavá, ako to bude pokračovať, D´Andijos to vzal v celku pokojne, ktovie, ako to prijal taký arcibiskup, hmmm?