Právě je 17 lis 2018, 14:55

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina




Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 42 ]  Přejít na stránku Předchozí  1, 2, 3
Autor Zpráva
 Předmět příspěvku: Re: Ludvík XIV.
PříspěvekNapsal: 21 říj 2014, 18:02 
Offline
Královská rodina
Královská rodina
Uživatelský avatar

Registrován: 09 lis 2008, 00:00
Příspěvky: 3970
Bydliště: Wien
jeanne píše:
Škoda, že ten blog ale neuvádí primární zdroj, takže jakoby žádný nebyl... :evil:


Ja si myslim ze to bude mnou uz uvedeny zdroj, v ktorom som to nasla
ja uz predtym: Knihy od Uweho Schultza, ktory je jednym z nauznavanejsich expertom na
absolutisticke Francuzko.

Viacej tuto:
Uwe Schultz Ludvík XIV. a jeho doba

viewtopic.php?f=9&t=535


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: Ludvík XIV.
PříspěvekNapsal: 21 zář 2018, 20:55 
Offline
Královská rodina
Královská rodina
Uživatelský avatar

Registrován: 09 lis 2008, 00:00
Příspěvky: 3970
Bydliště: Wien
jeanne píše:
moirra píše:

Škoda, že ten blog ale neuvádí primární zdroj, takže jakoby žádný nebyl... :evil:


K tomuto som našla knihu aj zo zdrojami - ibaže si ju musím znovu požičať z knižnice lebo som ju nestihal dočítať

- Volá sa Louis XIV a jeho lekári (je to v Nemčine)


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: Ludvík XIV.
PříspěvekNapsal: 21 zář 2018, 20:56 
Offline
Královská rodina
Královská rodina
Uživatelský avatar

Registrován: 09 lis 2008, 00:00
Příspěvky: 3970
Bydliště: Wien
Ľudovít XIV bol známy tým že mu skoro nikdy nebolo zima - práve naopak bolo mu neustále teplo. ( No pri tom množstve čo dokázal za deň zjesť sa ani nečudujem) preto boli vždy všade kde sa zdržoval dokorán otvorené okná a to aj keď bola vonku treskúca zima .... preto ľudia okolo neho a to hlavne dámy (ktoré na sebe nenosili teplé kabátce ako páni) neraz od zimy drkotali zubami ... kráľ :king: ale neznášal keď sa niekto sťažoval že mu je zima ...

aj madame Maintenon sa sťažovala že celý život mrzla pretože kráľ sa často zdržoval v jej apartmánoch a vždy rozkázal pootvárať všetky okná dokorán ....a o aj keď vonku mrzlo

podľa historikov bola veľa miestností vo Versailles bez komína a v tých čo komín z kozubom mali,
bolo po zakúrení všetko tak začmudené že sa teprva museli otvoriť okná keď sa založil oheň....

spomínajú to viacerí historici - zoznam zdrojov ešte doplním keď sa k tomu dostanem ;)


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: Ludvík XIV.
PříspěvekNapsal: 21 zář 2018, 21:04 
Offline
Královská rodina
Královská rodina
Uživatelský avatar

Registrován: 09 lis 2008, 00:00
Příspěvky: 3970
Bydliště: Wien
O tom ako sa staval kráľ :king: k pocitom chladu vedela samozrejme aj pani AG a napísala nádhernú romantickú scénu :ach:
ktorá mi pri čítaní doslova ožíva pred očami:


Jak se při těch vábných představách sklonili k mapě, hlavy měli najednou blízko. Angelika
cítila, jak se jí o tvář otřely královy vlasy.
V rozpacích se rychle vztyčila. Znovu jí projel pocit chladu. Obešla stůl a usedla zpátky
naproti králi; všimla si, že během jejich rozhovoru oheň vyhasl. Při tom pohledu se roztřásla. Byla
zoufalá, že nemá na sobě plášť. Musela však počkat, až ji panovník sám pošle pryč.
Nevypadal, že by to chtěl udělat; rozpovídal se o Colbertových plánech na dílny v Lyonu a v
Marseilles. Konečně se odmlčel.
„Vy mě neposloucháte. Co je s vámi?“
Angelika se zimomřivě choulila a váhala s odpovědí. Král byl velice robustní postavy.
Nevěděl, co je to zima či vedro nebo únava, a dokonce odmítal brát na vědomí podobné slabosti u
těch, kteří měli tu čest být v jeho společnosti. Stížnosti vyvolávaly jeho špatnou náladu a někdy i
nemilost. Když jednou stará paní de Chaulnes při jakési vojenské přehlídce na ledovém větru hlasitě
projevila svůj názor, požádal ji, aby si „jela léčit revmatismus na svůj zámek“.

„Co se děje?“ naléhal král. „Vypadáte, jako byste propadala nějakým nebezpečným úvahám!
Doufám, že se mi nehodláte
postavit na odpor a odmítnout poslání, jímž jsem vás právě pověřil?“
„Ne, Sire, to ne. Kdybych to chtěla udělat, neposlouchala bych vás tak dlouho. Copak mě
snad Vaše Veličenstvo podezírá, že k němu nejsem loajální?“
„Myslím si, že jste schopná úplně všeho,“ zamračil se král. „Takže mě nehodláte zklamat?“
„Jistěže ne.“
„Co vám tedy je? Proč jste najednou taková nesvá?“
„Je mi zima.“
Král sebou udiveně trhl.
„Zima?“
„Oheň vyhasl, Sire. Jsme uprostřed zimy a jsou dvě hodiny ráno.“
Na tváři Ludvíka XIV. se objevil pobavený údiv.
„Takže přece jen máte nějakou slabinu. Nikdy jsem neslyšel, že by si někdo takhle
stěžoval.“
„Nikdo se neopováží, Sire. Každý se příliš bojí, že se vám znelíbí!“
„Zatímco vy…“
„Já se bojím taky. Ale ještě víc se bojím, že onemocním. Jak bych pak mohla splnit příkazy
Jeho Veličenstva?“

Král se na ni zamyšleně usmál a poprvé měla dojem, že to pyšné srdce pocítilo cosi
neznámého: něhu.
„Dobrá,“ prohlásil rozhodně, „ještě s vámi chci mluvit, ale zahynout vás nenechám.“
Rozepnul si teplý hnědý kabát, sundal ho a položil jí ho přes ramena.
Vnímala, jak se utápí v závanech toho chlapského tepla, smíšeného s lehkou kosatcovou
vůní, kterou měl panovník tak rád a která připomínala kouzlo i strach z jeho přítomnosti. Pocítila
téměř smyslnou rozkoš, když si přitáhla na ňadra zlatem obšité klopy kabátu, jenž jí byl příliš
volný. Králova ruka, spočívající jí na rameni, v ní vyvolávala týž pálící pocit, jaký měla ve snu.
Zavřela oči, pak je znovu otevřela.
Král klečel u krbu a prostě a jednoduše přikládal polena na žhavý popel, aby chytila.
„Bontemps si šel na chvíli lehnout,“ řekl, jako by se omlouval za tak nevhodné počínání,
„ale já nechci, aby někdo jiný věděl o naší důvěrné schůzce.“
Vstal a otřel si ruce – Angelice najednou připadal jako někdo cizí, kdo se tu náhle objevil.
Jen v košili a v dlouhé vyšívané vestě, jejíž střih dával vyniknout mohutnému hrudníku, vypadal
jako mladý měšťan. Uvědomila si, že v životě už prožil i hořké chvíle, octl se v situacích
hraničících s chudobou. Drsný kočovný život a útěky po rozbahněných cestách, ubohé zámky, kde
prchající dvůr od roku 1649 nocoval v průvanu a na otepích slámy. Právě tam se malý král
v děravých kalhotách naučil rozdělat oheň, aby se zahřál.
Angelika na něj najednou pohlížela úplně jinak. Všiml si toho a usmál se.


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: Ludvík XIV.
PříspěvekNapsal: 28 říj 2018, 19:44 
Offline
Vévodové
Vévodové

Registrován: 29 črc 2014, 20:17
Příspěvky: 701
Dnes jsem narazila na takové kratochvílné čtení.
Tak se s Vámi podělím:
https://www.stoplusjednicka.cz/frivolno ... -internetu


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: Ludvík XIV.
PříspěvekNapsal: 31 říj 2018, 18:10 
Offline
Královská rodina
Královská rodina
Uživatelský avatar

Registrován: 14 říj 2016, 18:08
Příspěvky: 1001
Bydliště: Liberec
Terezin příspěvek mne přiměl přečíst si celé Ludvíkovo téma, které jsem jinak nechávala stranou. Pokud budu reagovat na to, co zde zaznělo, tak:

dasha píše:
V neděli byl v Kalendáriu věnován Ludvíkovi malý příspěvek a zřejmě ve snaze o "objektivitu" tam o něm nebylo řečeno nic dobrého: že zruinoval státní pokladnu, že vedl 30 let nevýznamné války, jimiž ničeho nedosáhl, a, mimo jiné, že po neúspěšné operaci čelisti mu nesnesitelně páchlo z úst - to jsem slyšela poprvé, už jste se s tím někdo setkali?? :roll:

Zápach z úst ponechám stranou, k tomu už tu psala podrobně Moirra. A obávám se, že kromě úst smrděl celý, ostatně jako páchli všichni - co jsem si četla o tehdejší hygieně, tak s dnešními požadavky na čistotu bych v baroku nevýslovně trpěla :) .

Co matně doluji z paměti, že jsme si o něm říkali ve škole - na to, v jakém stavu byla země, když se ujímal vlády, z ní udělal velmi silnou velmoc + majestát panovníka upevnil tak, že mu jiné monarchie mohly jen závidět. K tomu přičtěme veškeré revoluční momenty v různých sférách společenského života, v módě, v kuchyni... vše, díky čemuž je nyní Francie brána za známku luxusu, vděčíme jemu a jeho poradcům.
Na druhou stranu luxusní styl života korunu značně zadlužil, náboženská nesnášenlivost a odliv schopného obyvatelstva, o válkách nemluvě, to vše pokračovalo a na dalším vývoji Francie, který vedl až k revoluci, se to dost krutě podepsalo.
Takže je otázka, v jakém úhlu pohledu ho člověk hodnotí. Jako jedinec byl určitě neuvěřitelně schopný a asi i charismatický člověk, to, čeho se mu povedlo dosáhnout, je obdivuhodné, oceňuji i fakt, že se obklopoval schopnými lidmi bez ohledu na jejich stavovský původ. Ovšem to, k čemu absolutismus ve Francii vedl, to už je jiná kapitola a tam si asi jeho politika kritiku zaslouží...

dasha píše:
mě by na Angeličině místě na něm vadily dvě věci:
Ta první, to je nad "Slunce" jasné, že zatočil s Peyrakem.. i když si přísahala, že na to zapomene, tak to v podvědomí pořád má..
a ta druhá: Pokud o Angeliku tak stojí a uhání ji, proč nepošle Montespanovou někam ... do kláštera?

Souhlasím :). A naopak je dobře, že se s ním Angelika nevyspala a nestala se oficiální milenkou, protože pak by nám haprovalo dějinné zázemí románu :P ;) .

Btw: On si panovník ten svůj okamžik upřímnosti taky načasoval dost blbě. V momentě, kdy mu už Angelika pomalu padla do náručí a souhlasila s tím, že bude jeho... jí řekne, že její osudový muž žije. Chápu, že chtěl jejich poměr začít s čistým štítem... ale chudák podcenil důsledky :) .

A i když si nyní dějinný rámec odmyslím - dokázal by vztah Joffrey a Angeliky přežít to, že byla milenkou panovníka? To už je otázka hodná dlouhé diskuse...

K jeho sexappealu:
Simonamafia píše:
Nikito111 já Ludvíka také zbožňovala...divila jsem se, že mu Angelika nepodlehla(když už podlehla téměř celé Francii :roll: )bože jak on ji chtěl. Já být ní, tak jsem zřejmě ještě horší :arrow: tak neodolatelní muži se neodmítají a já bych k tomu ani neměla sílu jako Angelika..jak ona byla krutá. No jo, to by Joffreyovi nemohla udělat :? ale já bych v té chvíli na Joffreye zapomněla

Viz výše, co psala Dasha :). Ačkoli je fakt, že když jsem to jako náctiletá četla poprvé, taky mi přišlo na hlavu, že jediný, kdo "nesmočil", byl zrovna Ludvík. Zpětně v tom ale vidím genialitu autorky, jak se popasovala s mnoha konflikty a případnými třecími plochami: jak vyřešit, že žádná oficiální metresa Angelika v reálu neexistovala (protože Angelika by jistě zanechala silnější stopu u kronikářů, než nějaká Montespanová), a jak vyřešit opětovné shledání Joffreye s manželkou. Nemluvě o tom, že tím, že Angelika přislíbila, že vlastně milenkou bude, a pak proti přání krále uprchla hledat manžela... už tím je krásně připravena živná půda pro další vývoj děje, buřičku z Poitou, královu nenaplněnou idealizovanou touhu, když posílá do Nového světa dopis... Mně se nakonec to rozhodnutí, že mezi Angelikou a králem líbí velmi :).

Simonamafia píše:
Ono kdyby četla "Angelika" knihu-svůj příběh a četla pasáže o sobě a králi, tak by se do něho určitě zamilovala. :lol:

No a tady se mi třeba na Angelice líbilo to, že ona jako jedna z mála viděla v Ludvíkovi muže, a ne a priori krále. Proto mu také dokázala odporovat, debatovat s ním, a proto ho podle mne taky hodně okouzlovala, na rozdíl od jiných, které s ním chtěly do postele, aby získaly výhody, mohly se chlubit, že s nimi spal král, vzhlížely k němu nekriticky jako k modle apod.

Elis píše:
Já se teda přiznám, že Toja jako Ludvík byl pro mě nejpřitažlivějším mužem celé filmové série :oops: . Kam se na něj hrabal Hossein :wink: :lol: .

Tady souhlasím. Hossein s těma štěněcíma očima a silným zátylkem je pro mne fuj :) . Herecký představitel Ludvíka se mi líbí taky, dokonce je pro mne ideálním Aramisem, a to mám pod kůží hlavně zpracování s Michaelem Yorkem v roli d'Artagnana.

Precious píše:
Simonamafia píše:
Jen nechápu, že ji zapomněl vyčítat to, že se vyspala s celou Francii, dvorem...

a keby len to! Aj s celým Stredomorím, pirátmi počínajúc a eunuchmi končiac, no a samozrejme aj s celou severnou Amerikou, na Indiánov nesmieme zabúdať! Alebo žeby to bolo v nejakej inej knihe?

Četly jsme stejné knihy? :disagreement: Rozhodně to nebyla celá Francie, ani celý dvůr, natož celé Středomoří. A Indiáni?? Nevím o žádném, s nímž by Angelika spala :mrgreen: .


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: Ludvík XIV.
PříspěvekNapsal: 31 říj 2018, 19:16 
Offline
Vévodové
Vévodové

Registrován: 29 črc 2014, 20:17
Příspěvky: 701
PenelopaW píše:

Btw: On si panovník ten svůj okamžik upřímnosti taky načasoval dost blbě. V momentě, kdy mu už Angelika pomalu padla do náručí a souhlasila s tím, že bude jeho... jí řekne, že její osudový muž žije. Chápu, že chtěl jejich poměr začít s čistým štítem... ale chudák podcenil důsledky :) .


Dovoluji si poukázat na malinkou nesrovnalost či chybné vyjádření - král v knize neprohlásil, že Joffrey žije. Stejně jako ve filmu řekl , že nezemřel na popravišti, ale v řece.

Při pohledu na její bledou a zmučenou tvář se král zamračil.
„Neřekl jsem ale, že žije. Nechovejte žádné naděje, madame. Hrabě je mrtvý, mrtvý, ne však
díky okolnostem, za něž mě činíte odpovědným. Dokonce bych řekl, že zemřel vlastní vinou.
Daroval jsem mu život, ale ne svobodu. Mušketýři ho měli odvézt do pevnosti, kde měl být
uvězněn. Jenže během plavby ve tmě uprchl. Strašná neopatrnost! Byl příliš slabý, aby mohl
bojovat s proudem, a tak se utopil a jeho tělo, které řeka vyvrhla, bylo nalezeno o několik dní
později.
Tady jsou listiny, které potvrzují, co jsem vám právě svěřil. Hlášení od mušketýrů a papíry,
které dosvědčují jeho útěk a nález těla… Proboha! Nedívejte se na mě tak vytřeštěně!


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: Ludvík XIV.
PříspěvekNapsal: 31 říj 2018, 19:34 
Offline
Královská rodina
Královská rodina
Uživatelský avatar

Registrován: 14 říj 2016, 18:08
Příspěvky: 1001
Bydliště: Liberec
Opravuji - sdělil jí, že mu udělil milost a tedy, že nezemřel na náměstí Gréve. Už to je pro milující ženu docela informace pod pás, která by dokázala zkazit atmosféru i jiných momentů :) .


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: Ludvík XIV.
PříspěvekNapsal: 31 říj 2018, 20:13 
Offline
Královská rodina
Královská rodina
Uživatelský avatar

Registrován: 09 lis 2008, 00:00
Příspěvky: 3970
Bydliště: Wien
Tereza píše:
Dovoluji si poukázat na malinkou nesrovnalost či chybné vyjádření - král v knize neprohlásil, že Joffrey žije. Stejně jako ve filmu řekl , že nezemřel na popravišti, ale v řece.


Presne tak Tereza! Kráľ tvrdil že Joffrey je mŕtvy.

PenelopaW píše:
Btw: On si panovník ten svůj okamžik upřímnosti taky načasoval dost blbě. V momentě, kdy mu už Angelika pomalu padla do náručí a souhlasila s tím, že bude jeho... jí řekne, že její osudový muž žije. Chápu,Chápu, že chtěl jejich poměr začít s čistým štítem... ale chudák podcenil důsledky :) .


To že Joffrey žije Angelike (ktorá intuitívne neverila že jej manžel sa utopil) prezradil až drahoušek Desgrez :desgrez: , z oprávnenej obavy že ak začne pátrať na vlastnú päsť, natropí zasa poriadnu šľamastiku, čo sa aj neskoršie naplnilo. Podľa mňa však Angeliku vlastne nepriamo vyhnal hľadať Joffreya na vlastnú päsť kráľ, keďže vtedy už na ňu robil príliš veľký nátlak aby konečne bola jeho milenka, čo po odhalení z Joffreyom bola pre Angeliku záležitosť nemožnosti ešte oveľa viac ako po celý čas predtým.

ale s týmto absolutne súhlasím: Chápu, že chtěl jejich poměr začít s čistým štítem... ale chudák podcenil důsledky :agree:

PenelopaW píše:
Zpětně v tom ale vidím genialitu autorky, jak se popasovala s mnoha konflikty a případnými třecími plochami (...) a jak vyřešit opětovné shledání Joffreye s manželkou. Nemluvě o tom, že tím, že Angelika přislíbila, že vlastně milenkou bude, a pak proti přání krále uprchla hledat manžela... už tím je krásně připravena živná půda pro další vývoj děje, buřičku z Poitou,


Angelika napokon kvôli deťom a ich budúcnosti pristala - a keby jej Montadour (a tým pádom kráľovské vojsko) nepodpálil zámok a nezavraždil syna, nebola by sa z nej stala vzbúrenkyňa z Poitou, ale bola by zrejme naspäť u dvora a hlavne v královej posteli, ktorý si ju tam, zo zúrivosti nad tým že sa mu kvôli nej posmievalo celé kráľovstvo, neváhal tam dať dovliecť hoci aj vlastnou armádou. Pokiaľ si spomínam poslala Molinesa s listom že sa poddáva za (dosť ponižujúcich) podmienok ktoré si určil kráľ :king:

PenelopaW píše:
královu nenaplněnou idealizovanou touhu, když posílá do Nového světa dopis... Mně se nakonec to rozhodnutí, že mezi Angelikou a králem líbí velmi :).

presne tak - a priložil aj svoju odpoveď na jej vtedajší dopis zaslaný cez Molinesa, ktorý ju kedysi už nezastihol
pretože Molines po návrate našiel už iba vypálený zámok ...
kráľ si ale aj vstúpil do svedomia- lebo si napokon uvedomil za aké príšerné veci v Angelikynom živote je zodpovedný a koľko žiaľu a utrpenia tej žene vlastne spôsobil

to je samozrejme zasa geniálny ťah pani AG - kde vlastne naozaj jeho list prichádza v období, kde sa už aj ,historicky podložene, pod rastúcim vplyvom pobožnej pani de Maintenon, začal kajať za veľa vecí vo svojom živote 8) ...


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: Ludvík XIV.
PříspěvekNapsal: 31 říj 2018, 21:12 
Offline
Královská rodina
Královská rodina
Uživatelský avatar

Registrován: 09 lis 2008, 00:00
Příspěvky: 3970
Bydliště: Wien
Pridala som rozhovor Joffreya a Angeliky o kráľovi v Gouldsbore:

viewtopic.php?f=1&t=791&p=24184#p24184

A teraz z piateho dielu:

Tuto máme čo urazený a ponížený kráľ :king: žiadal od Angeliky:

Madame,
naše bolest byla veliká, když jste před několika měsíci odpověděla nevděkem a
neposlušností na dobrodiní, které jsme ráčili prokázat Vám i Vaší rodině. Dostala jste příkaz, že
nesmíte opustit Paříž, a Vy jste neuposlechla. Nebyl ten příkaz snad diktován touhou Vás
ochránit – znali jsme vaši impulzívní povahu – před Vámi samotnou a nerozumnými činy, kterých
byste mohla být v pokušení se dopustit? Což se také stalo: vrhla jste se do nebezpečí a stihlo Vás
zklamání, jehož jsme Vás chtěli ušetřit. (...) Jako zajatkyně Berberů jste si konečně začala uvědomovat své pobloudění a s obvyklou nesvědomitostí osob Vašeho pohlaví jste se obrátila na svého panovníka, kterého jste předtím oklamala, a prosila
jste ho o pomoc. (...) Nejste ve vyhnanství. Musíte zůstat na místě pouze do doby, než se sama svobodně rozhodnete přijet doVersailles a podrobit se nám.

Pan de Marillac hrdinně pokračoval ve čtení:
„Teď se krátce zmíníme o tom, jak si pokání paní du Plessis-Belličre představujeme. Neposlušnost členů její rodiny, z nichž jeden se nedávno dokonce dopustil zločinu urážky Jeho Veličenstva, je příliš známa, ono pokání se tedy musí stát příkladem pro odbojné duchy, aby je tyto politováníhodné příklady nesvedly na pokraj vzpoury. Vzhledem k tomu, že nás paní du Plessis-Belličre urazila veřejně, musí být i náprava veřejná. Vinice přijede do Versailles ve smutečně vyzdobeném kočáře, který však zůstane stát před mříží, neboť ztratila právo vjíždět na čestné nádvoří. Paní du Plessis bude oblečená skromně v tmavých barvách. V přítomnosti celého dvora musí vyjít vstříc králi, pokleknout před ním, políbit mu ruku a zopakovat svou přísahu poddané vazalky. Navíc bude požádána, aby koruně předala darem jedno ze svých panství v Touraine.
Doklady a smlouvy o tomto daru musí být našemu kancléři odevzdány během tohoto obřadu na znamení úcty a veřejného pokání. Od té chvíle musí být madame du Plessis-Belličre ochotna sloužit svému pánu s naprostou věrností. Zůstane ve Versailles, přijme pocty a tituly, které uznáme za vhodné jí propůjčit. Uvědomujeme si, že to bude pro její pýchu těžší než nepřijímat žádnou službu. Bude své úkoly plnit svědomitě: krátce, musí být připravena sloužit králi oddaně ať už v jeho království, u jeho dvora…“ „… nebo v jeho posteli,“ dodala Angelika. :slzici: :ok:
Pan de Marillac strnul. Už chvíli byl přesvědčen, že je nesmysl adresovat takový proslov ubožačce, která tu leží beznadějně nemocná, ba polomrtvá.Angeličin dodatek a šibalský pohled, který na něho vrhla zpod přivřených víček, svědčily o
tom, že poslouchala velice dobře a že není tak bezmocná, jak se tváří.
:D

------------------------------------

A tuto scénu kde sa mu po rozhovore z Molinesom predsa len rozhodla napísať:

„Budete všemocná,“ opakoval. „Pomyslete na hodinu, která bude následovat po vašem
pokoření. Na králova slova… Víte dobře, že nebudou přísná…“
Ozdůbko, nesnesitelné dítě, má nezapomenutelná…
V šerém svítání nad Versailles po noci, kdy se její rty zavřou po výkřiku vzpoury – možná že zasténá jako kriminálnice, již právě označili žhavým železem navždy –, se král nad ní skloní. Bude ještě napůl spát, tělo ukojené – ach, jak dobře zná tu lenivou a nádhernou malátnost, to nekonečné uvolnění a pohroužená do sladkého spánku se možná znovu začne těšit z nádhery, kterou objeví. Pohlazení ji napůl probudí, obrátí se pod krajkami nevědomky téměř smyslně a najednou otevře dokořán oči do vůně lesa. Vidí ho před sebou a přestává se bránit a konečně ho vyslechne, po tolika letech unikání, zajatá… podrobená… zatímco on jí polohlasně řekne jako příkaz, jako triumfální výzvu:
Angeliko, my dva spolu… byli bychom neporazitelní…
Pobouřeně potřásla hlavou.
„To je strašné,“ zasténala. „To jako byste po mně chtěl, abych zemřela, ztratila veškerou naději.“
Měla dojem, že tuhle scénu s Molinesem už kdysi prožila, a znovu před sebou uviděla Osmana Ferradžiho, jak ji přesvědčuje, aby se oddala Mulaji Ismailovi. Jenže ona se před Mulajem Ismailem nepokořila… A vyvraždili všechny židy z melláhu a otroky nabodali na kůly…Takže všude, na všech místech žijí tyranští pánové a podrobené národy, trýzněné jejich vrtochy, je to nevyhnutelnost, zákon…
Venku začalo drobně pršet, les se rozšuměl a najednou sem dolehly výkřiky Florimonda a Charlese-Henriho, kteří utíkali před lijákem. Správce přikročil k sekretáři a vzal list papíru, brk a inkoust a přinesl to Angelice.
„Pište… Napište králi. Odjedu dnes večer. Odvezu ten dopis.“
„Co mu mám říci?“
„Pravdu. Že k němu přicházíte a podrobujete se. Že to není ani z lítosti nad tím, čeho jste se dopustila, ani z výčitek svědomí, ale proto, že kolem vás mučí jeho nejvěrnější poddané. A že nemůžete věřit, že je to na jeho rozkaz. A že nepřijedete do Versailles, dokud neodvolá všechny vojáky pana de Marillac a nepošle zpět Louvoisovy armády. Že se mu však poníženě podrobíte, přesně tak, jak žádal, protože znáte jeho spravedlivost, dobrotu a trpělivost…“
Horečně začala psát ....


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: Ludvík XIV.
PříspěvekNapsal: 04 lis 2018, 13:59 
Offline
Královská rodina
Královská rodina
Uživatelský avatar

Registrován: 09 lis 2008, 00:00
Příspěvky: 3970
Bydliště: Wien
Pridávam časové osi kráľa :king: Ľudovíta XIV

http://www.louis-xiv.de/index.php?id=41

https://fr.wikipedia.org/wiki/Chronolog ... _Louis_XIV

http://vbonhushist.11vm-serv.net/pages/chrloui14.htm

http://www.kronobase.org/chronologie-ca ... rance.html

http://www.timelineindex.com/content/view/1733

Chronologia mileniek:

http://www.kronobase.org/chronologie-ca ... s+XIV.html

Zaujímavá časová os Paríža za vlády kráľa slnko:

https://en.wikipedia.org/wiki/Timeline_ ... _Louis_XIV

Obrázek


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: Ludvík XIV.
PříspěvekNapsal: 11 lis 2018, 17:08 
Offline
Královská rodina
Královská rodina
Uživatelský avatar

Registrován: 14 říj 2016, 18:08
Příspěvky: 1001
Bydliště: Liberec
Tohle mne zaujalo:

Athénaïs s modrýma očima plnýma nadšení zašeptala:
„Je v těch stříbrných šatech skutečně nádherný. Ale myslím, že nebude špatný ani bez šatů nebo dokonce bez košile. Královna má opravdu štěstí, že má v posteli takového muže.“

(Královské slavnosti, scéna, kdy Angelika s Athenais, Hortenzií a Scarronkou sledují králův triumfální návrat do Paříže)

Angelika si všimla, že dveře malého kabinetu se zavřely a že zůstala s panovníkem o samotě. Pocítila podivný neklid, téměř paniku. Vždycky viděla krále jen uprostřed početného davu. Tehdy jí vlastně ani nepřipadal úplně skutečný a živý: byl jako herec na divadle.
Nyní vnímala přítomnost mírně obtloustlého muže, jemně vonícího kosatcovým pudrem, jímž si podle poslední módy silně poprášil hnědé vlasy. A ten muž byl král.

(Popravený u Notre-Dame)

Že by budoucí mme de Montespan byla na tlouštíky? :P (No... ona spíše byla na krále, ale i tak mne ta myšlenka pobavila.)

A tady mi krále bylo skorem líto:

Angelika cítila, jak pod jeho chladným pohledem tuhne.
Nevěděla, že Ludvík XIV. nezdědil prostotu svého otce Ludvíka XIII., zato jeho nesmělost ano. Měl vášnivě rád nádheru a pocty, a tak se snažil ze všech sil potlačit pocit méněcennosti, který se k jeho postavení vůbec nehodil. Přestože už byl ženatý a navíc to byl záletník, kdykoliv se ocitl o samotě se ženou, a obzvlášť s krásnou ženou, ztratil sebejistotu.


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 42 ]  Přejít na stránku Předchozí  1, 2, 3

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina


Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník


Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete přikládat soubory v tomto fóru

Hledat:
Přejít na:  
Založeno na phpBB® Forum Software © phpBB Group
Český překlad – phpBB.cz