Právě je 18 srp 2019, 15:45

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]




Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 93 ]  Přejít na stránku Předchozí  1 ... 3, 4, 5, 6, 7  Další
Autor Zpráva
 Předmět příspěvku: Re: Philippe
PříspěvekNapsal: 06 zář 2016, 17:30 
Offline
Vévodové
Vévodové

Registrován: 29 črc 2014, 21:17
Příspěvky: 793
suhana@azet.sk píše:
Podľa môjho názoru bol Phillip sadomasochysta a keby mal priležitost a nebol by takým zbabelcom tak Jofreyových chlapcov zabije lenže v nich videl Jofreya a kedže vedel ,že Jofrey žije tak ´sa svojím spôsobom bál viac ako kráľa ,

Souhlasím s Moirrou. I já jsem měla dojem, že jsme obě četly jinou knihu. Neměla jsi v ruce nějakou tu šílenou zkrácenou verzi?

K výčtu vlastností, kdy bylo vidět, jak Fhilippe vlastně celou dobu bojuje především sám se sebou bych přidala moment, kdy jel pěkný kus cesty za Angelikou, aby ji vyjádřil soustrast nad smrtí Cantora. Philippe mi tak trochu připomíná pana "Šedého", kdo ví, co by se z něj vylouplo, kdyby zůstal naživu. (alespoň o pár týdnů/měsíců déle :| )


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: Philippe du Plessis-Bellière
PříspěvekNapsal: 30 lis 2016, 13:46 
Offline
Královská rodina
Královská rodina
Uživatelský avatar

Registrován: 09 lis 2008, 01:00
Příspěvky: 4191
Bydliště: Wien
Nádherný Filip z Japonskej Mangy:

Obrázek

Spomínate si dámy ako pani AG prirovnávala Phillipa a jeho kostýmy k Pávovi?

A dokonce ústy spisovatele Racina ako dodala na FB Dasha.

Obrázek


páv a pávica boli vo francúzskom originále bažant a bažantica ... kde v tom prípade bažantica je hnedá a bažant farebný ....
čo by bolo sedelo k opisu ich šiat v knihe ....

Obrázek

To už se i Angelika hluboce ukláněla společnosti, vložila malou dlaň do Filipovy ruky a odváděla si ho. Chudák Filip! Proč se ho všechny tak bojí? Byl naopak ve své povýšenosti poměrně bezbranný a dal se lehce obalamutit.
Když párek procházel kolem lavičky, pan de La Fontaine, který tam seděl ve společnosti pánů Racina a Boileaua, řekl nahlas:
„Páv s pávicí.“
Angelika pochopila narážku na kontrast, který tvořilo jejich oblečení: ona hnědá a diskrétní ve svém přepychu, on zářící barvami a šperky. Za vějířem se na básníka, jenž na ni uličnicky mrkl, ušklíbla.
Ale v duchu si říkala: páv a pávice?… Kéž by Bůh dal.


A ešte: pamätáte si dámy z knihy túto scénu s Filipom?

viewtopic.php?f=1&t=607&p=20597#p20597


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: Philippe du Plessis-Bellière
PříspěvekNapsal: 13 led 2017, 20:40 
Offline
Baroni
Baroni

Registrován: 17 srp 2010, 14:19
Příspěvky: 132
Ja si tie texty pamätám. Veď napokon, neustále si ich občerstvujem... :lol:


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: Philippe du Plessis-Bellière
PříspěvekNapsal: 21 bře 2018, 17:06 
Offline
Královská rodina
Královská rodina
Uživatelský avatar

Registrován: 09 lis 2008, 01:00
Příspěvky: 4191
Bydliště: Wien
Hmm ... hľadala som niečo úplne iné a zasa som urobila objav ;)

Vedeli ste že priezvisko Plessis-Beliere existovalo ?
A že dodnes existuje v Paríži budova ktorej sa vraví palác du Plessis-Beliere?

https://fr.wikipedia.org/wiki/H%C3%B4te ... li%C3%A8re

a na mape zo 17 storočia som tiež našla nejaký hotel Plessis (hotelmi sa nazývali mestské paláce)
je na mape hneď vedľa hotela grófky de Soisson (tá čo kúpila od Angeliky Kouassi-BU)

http://paris-atlas-historique.fr/resour ... s+1600.pdf

Toto bol rod v ktorom boli osoby s priezviskami Plessis-Beliere:

https://fr.wikipedia.org/wiki/Famille_de_Roug%C3%A9

a v Angelikynom období existovala aj iná Markíza du Plessis-Belliere

https://fr.wikipedia.org/wiki/Suzanne_d ... li%C3%A8re

preboha! tá sa dožila sto rokov! :roll: :shock: :shock: :shock:

Po Slovensky:

https://sk.wikipedia.org/wiki/Mark%C3%A ... li%C3%A8re


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: Philippe du Plessis-Bellière
PříspěvekNapsal: 21 bře 2018, 20:52 
Offline
Královská rodina
Královská rodina
Uživatelský avatar

Registrován: 14 říj 2016, 19:08
Příspěvky: 1370
Bydliště: Liberec
moirra píše:
a v Angelikynom období existovala aj iná Markíza du Plessis-Belliere

https://fr.wikipedia.org/wiki/Suzanne_d ... li%C3%A8re

Jojo, ta figuruje v Čase travičů od Juliette Benzoni :) .


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: Philippe du Plessis-Bellière
PříspěvekNapsal: 21 bře 2018, 20:58 
Offline
Královská rodina
Královská rodina

Registrován: 19 čer 2014, 20:21
Příspěvky: 1352
PenelopaW píše:
moirra píše:
a v Angelikynom období existovala aj iná Markíza du Plessis-Belliere

https://fr.wikipedia.org/wiki/Suzanne_d ... li%C3%A8re

Jojo, ta figuruje v Čase travičů od Juliette Benzoni :) .


Už jsem si o ní přečetla odkaz na wikipedii.


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: Philippe du Plessis-Bellière
PříspěvekNapsal: 10 led 2019, 18:45 
Offline
Královská rodina
Královská rodina
Uživatelský avatar

Registrován: 14 říj 2016, 19:08
Příspěvky: 1370
Bydliště: Liberec
Nikita111 píše:
Ahoj všem. Já jsem se asi zbláznila.

No, řekla bych, že jsem se asi zamilovala do postavy Philippa.

Chacha, tak přesně takhle to mám ve vztahu k :desgrez: a jsem ráda, že to někdo popsal za mne, protože já už to považuju za diagnózu :lol: . S ohledem na to, kolik dam se v této diskusi přiznalo k podobné neřesti mne udivuje, že ze současných návštěvnic fóra cítím jistou desgrezologii jen z Terezy a zdrženlivě z Fantiny…

Toto mne obzvlášť pobavilo s ohledem na nedávnou diskusi: viewtopic.php?f=22&t=826&start=210#p24724
jeanne píše:
Tak mě napadá, že Mr. Grey je vlastně dokonalé spojení postavy hraběte de Peyrac (o pár let staršího, zkušeného, ve všem dokonalého, pohádkově bohatého, kterého všechny ženy mají rády a on vlastně je, i když jen tu nevinnou, co si vyrobí podle vlastních představ miluje...) a markýze du Plessis de Belliere s jeho stíny z dětství.


Tak... třetí čtení série o Angelice a dočten díl Angelika a král 1. Musím říct, že tentokrát jsem si toho Filipa mnohem víc užila.

Můj první dojem z této literární postavy byl hodně negativní, jako postava mi přišel takový plochý, nijaký...

Při druhém čtení mi vadilo, jak za ním Angelika pořád lezla, a naprosto mne pobouřila jejich svatební noc - kdy opilý ohrožoval její děti, pak ji škrtil, zbičoval a znásilnil... a ona si ve finále řekla, že za to vlastně může sama, když ho tak pokořila a vydíráním přiměla k sňatku...

No a teď napotřetí musím Filipa ve vlastních očích rehabilitovat. Jak na mne vždy působil ploše (nechci říct "nemastně, neslaně", protože to přesně neodpovídá tomu, co chci vyjádřit), tak tentokrát nejednou ukázal, že má v sobě velkou hloubku, a ty momenty, kdy "bojuje" s Angelikou a kdy ho to uvádí v nějaký zmatek či neklid byly naprosto dokonalé.

V některých okamžicích jsem se musela skoro smát nahlas, třeba když unesl Charlese-Henriho a "jeho dům", Angelika si to s ním šla v doprovodu služebnictva vyřídit, Molines ji nakonec nějak uchlácholil, a pak na nepřipraveného markýze vyrukoval s tím, že synek musí být kojen i matkou, že matka by mohla dostat horečku omladnic apod., a Filip, který o podobných věcech vůbec nic nevěděl, se snažil potlačit nedůvěru a obavy, takže panu správci se hezky podařilo dosáhnout toho, že manželé začali žít pospolu.

Samozřejmě že dokonalé jsou i okamžiky, kdy se Angelika dozvídá, jak Filip zbledl, když se její kobylka objevila při honu na vlky bez jezdce, či kdy jí skládá poklony v pavilonu ve Versailles, kdy se ukáže, že na Lauzuna přece jenom žárlil nebo kdy se jí snaží namluvit, že Péguilina v souboji zabil a sonduje, jak Angelika bude reagovat...

„Komu by na vás nezáleželo,“ namítl zuřivě, „co všechno jste jen byla schopná vymyslet, abyste na sebe upozornila! Objevujete se před králem bez pozvání… necháte se přepadnout vlky…
porodíte děti… milujete je… a co já vím, co ještě? Vaše vynalézavost je bezbřehá! Bože můj, když jsem viděl, jak se ve Fontainebleau vrací váš kůň s prázdným sedlem…“


Erotické scény, kdy Angeličina čirá láska nakonec přemůžou i Filipovu nedůvěru a chlad, nakonec získávají díky popisům paní AG naprosto nádherný náboj, takže bych je zfleku zařadila do téhle diskuse: viewtopic.php?f=1&t=700

A stejně tak do téhle diskuse: viewtopic.php?f=1&t=281 bych dala hned několik momentů mezi oběma manžely: Když se Filip Angelice svěří, že jedinkrát v životě poznal jakési kouzlo zamilovanosti, když ji coby dívku hledal s jablkem v ruce... když Filip za Angelikou přijede, aby ji utěšil po Cantorově smrti, a přiveze jí náhrdelník... Jejich loučení - a pak samozřejmě scéna, kdy Angelika zjistí, že padl...

Odpovědi na položené otázky v podstatě zazněly všechny: myšlenku na sňatek se šlechticem Angelice vnukl Raymond. Proč by volba nemohla padnout zrovna na idol z dětství? Kdyby ve hře nebyl Filip, setkali bychom se s jiným manželem, kterého by si ovšem brala pragmaticky kvůli zajištění dětí a návratu na výsluní, a kde by nemohl být následný konflikt z toho, že se z dvojice stal díky králi trojúhelník. Takhle v tom byly na rozdíl od kalkulu a vypočítavosti city a romantika ;).

Směs mých pocitů z Filipa byla vždy podobná, jako je tu v jednom příspěvku líčila Clara, ale tentokrát jsem si do čtení asi projektovala nějaké své dětské naivní a nezkažené lásky a dokázala to Angeličino "lísání", neustálé doufání a i to vytržení z Filipovy krásy, pochopit. Kupa z nás se kolikrát ve vztahu k nějakým lidem, kteří pro nás byli subjektivně významní, vrací do období, kdy pro nás měli význam, přestože jsme sami od té doby "vyrostli", ušli kus cesty, uvědomujeme si svoji hodnotu a zásluhy v životě... A ve finále to bylo právě to, co Angelika na mnoha místech sama konstatovala, že se oba museli vrátit do období té nezkažené lásky z dětství, a zapomenout na to, co od té doby prožili (její zkušenost s muži a z ní plynoucí rafinovanost, Filipovy trpké zážitky a zklamání, která maskoval ještě větší tvrdostí). I kvůli tomu "zbožtění" dětského idolu Angelika tak umanutě toužila po sňatku právě s Filipem, v tu chvíli ji vnímám jako trucovitou holčičku, která prostě chce dosáhnout svého - a opět si kladu otázku, kdo z nás nebyl v podobné situaci, i když třeba nešlo o usilování o přízeň muže??

Snad každou ze čtenářek, která má Filipa ráda či ho vzala na milost, nakonec zasáhne scéna, kdy krásný markýz padne. Já si nyní kladu teoretickou otázku, co by bylo, kdyby nezemřel. To, že by Angelika nelavírovala, jestli se stát milenkou krále, ponechávám stranou, spíše mne zajímá, jak by to bylo s její případnou další láskou k Jofftreyovi. Protože bůh války Mars by se nechal ovládnout Venuší, jistě by se velmi milovali, možná nakonec i odešli ode dvora? A Angelika by rozhodně nikdy necítila potřebu myslet na svého prvního muže a první velkou lásku, protože po Filipově boku by našla lásku velikou a ryzí... Takže z tohohle hlediska je asi nakonec "dobře", že těm úponkům jejich vzájemné náklonnosti nebylo umožněno vyrůst...

Ovšem jak jsem si vždy říkala, že Filip sám šel na smrt dobrovolně, protože se nedokázal rozhodnout mezi zakořeněnou úctou vůči panovníkovi a mezi rodící se láskou k vlastní ženě, tentokrát si kladu otázku, jestli ho Ludvík nepopostrčil... ty narážky na vojenské přátelství, na to, jaký má doma klenot apod., při "poslední večeři", to, že pro Filipa poslal, když vojáci chytili nepřátelského špeha (jistě, byl to jeden z jeho nejlepších vojáku, ale král taky moc dobře věděl, že má zrovna ve stanu na návštěvě manželku), to, že se pak francouzský král zeptal, kdo by se dobrovolně ujal úkolu prozkoumat nebezpečný terén, když znal Filipovu odvahu a riskování... Nějak z toho Ludvíka XIV. tentokrát nemám moc dobrý pocit a vybavují se mi hebrejský král David a Batšeba...

Hodně mne mrzí, že Vojna v krajkách u nás v rámci Integrale nevyšla, protože věřím, že tam by toho o Filipovi bylo mnohem víc.

A dost se divím tomu, že žádná z fanynek tu neuvedla jeho charakteristiku tak, jak jej popsala Ninon. Protože ta je při čtení jednotlivých scén Filipova chování, ať už vůči Angelice či u dvora nebo vůči králi, naprosto výstižná:

„Co si myslíte o Filipovi du Plessis?“ Kurtizána si zamyšleně podepřela bradu a chvíli mlčela: „Myslím si, že když ho člověk dobře zná, zjistí, že je o hodně horší, než vypadá. Ale když ho pozná lépe, zjistí, že je o mnoho lepší, než vypadá.“
„Nerozumím vám, Ninon.“
„Chci říct, že nemá žádnou z vlastností, které slibuje jeho krása, hlavně vůbec netouží po tom, být milován. Když jde ale člověk hlouběji, vzbudí v něm úctu, protože je ztělesněním už téměř vymřelého druhu: šlechtic par excellence. Otázky etikety ho přivádějí do transu. Má hrozný strach, že bude mít flíček na punčoše. Ale smrti se nebojí. A bude umírat osamělý jako vlk a nikoho nepožádá o pomoc. Patří pouze králi a sám sobě.“


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: Philippe du Plessis-Bellière
PříspěvekNapsal: 11 led 2019, 16:15 
Offline
Rytíři
Rytíři

Registrován: 10 dub 2016, 14:48
Příspěvky: 79
Citace:
Já si nyní kladu teoretickou otázku, co by bylo, kdyby nezemřel. To, že by Angelika nelavírovala, jestli se stát milenkou krále, ponechávám stranou, spíše mne zajímá, jak by to bylo s její případnou další láskou k Jofftreyovi. Protože bůh války Mars by se nechal ovládnout Venuší, jistě by se velmi milovali, možná nakonec i odešli ode dvora? A Angelika by rozhodně nikdy necítila potřebu myslet na svého prvního muže a první velkou lásku, protože po Filipově boku by našla lásku velikou a ryzí... Takže z tohohle hlediska je asi nakonec "dobře", že těm úponkům jejich vzájemné náklonnosti nebylo umožněno vyrůst...

No já nevím... Nejsem jistá, zda by Filip vůbec byl schopen uvažovat o opuštění dvora, zvlášť když uvážíme, že se král postaral, aby mimo Versailles, nebo kdekoli jinde, kde se on a jeho dvůr pohyboval, znamenalo naprosté zapuzení a nemilost. Po finanční stránce by to možná díky Angeličiným obchodním zájmům problém nebyl... a kdyby Filip nemusel financovat svůj život u dvora a u armády a nechal Molinese nechat dělat jeho práci se vším jeho talentem, brzo by Plessis nebylo ani zadlužené a ani žádné jiné jeho panství. Koneckonců sama Angelika v některém díle zmiňovala, že v době, kdy utekla do Středomoří s úmyslem najít Joffreye, na tom nebyla finančně sama moc dobře. A to i přesto, že narozdíl od Filipa měla vlastní příjem a skutečně spolupracovala s Molinesem. A stejně ji život dvořanky stál víc, než stíhala vydělat. Člověk si pak klade otázku, jak to zatraceně zvládali ostatní šlechtici... (nebo spíš nezvládali)
Pak si tak nějak Angeliku a Filipa nedokážu představit žít šťastně na venkově v Plessisu. A to z důvodů, kvůli kterým si myslím, že by stejně nikdy nezapomněla na Joffreye.

Víš, Penelopo, já totiž nevěřím, že Filip by se kdy stal Angeličinou životní láskou. Rozhodně nebyl ani tou první. I tady to postavení patří Joffreyovi de Peyrac. Já Filipovo místo v Angeličině životě, co se týče citů vnímám jako první poblouznění. Bylo to poprvé, kdy jako dospívající dívenka, poprvé pocítila něco jako romantické city, vůči nějakému muži (tehdy ještě chlapci, šestnátiletému Filipovi).
I kdyby nějakým způsobem spolu Angelika a Filip skončili, a vzali se, když bylo Angelice sedmnáct a Filipovi dvacet. Myslím, že by je nakonec stejně čekalo typické šlechtické manželství. Že by je život jaký tehdy šlechtici u dvora vedli udolal. Vždyť i sama Angelika s Joffreyem pochybovali, že by společnost jejich lásku nepošlapala a nezničila. A prostě nedokážu vnímat to, co bylo mezi Angelikou a Filipem jako něco, co by mohlo vykvést v lásku, která by to všechno dokázala přestát. A už vůbec ne, když by šlo o jejich vztah po všem, co ti dva prožili a našli k sobě cestu. I kdyby jim král nestál v cestě...

Citace:
Ovšem jak jsem si vždy říkala, že Filip sám šel na smrt dobrovolně, protože se nedokázal rozhodnout mezi zakořeněnou úctou vůči panovníkovi a mezi rodící se láskou k vlastní ženě, tentokrát si kladu otázku, jestli ho Ludvík nepopostrčil... ty narážky na vojenské přátelství, na to, jaký má doma klenot apod., při "poslední večeři", to, že pro Filipa poslal, když vojáci chytili nepřátelského špeha (jistě, byl to jeden z jeho nejlepších vojáku, ale král taky moc dobře věděl, že má zrovna ve stanu na návštěvě manželku), to, že se pak francouzský král zeptal, kdo by se dobrovolně ujal úkolu prozkoumat nebezpečný terén, když znal Filipovu odvahu a riskování... Nějak z toho Ludvíka XIV. tentokrát nemám moc dobrý pocit a vybavují se mi hebrejský král David a Batšeba...

No, a tady se dostáváme k tomu, proč krále nemám tak v oblibě. Já totiž opravdu VĚŘÍM, že dohnal Filipa k sebevraždě. I kdybychom se pokoušeli Ludvíka omlouvat tím, že netušil, jak moc mu byl Filip oddaný, že by se rozhodl svou situaci vyřešit tak drasticky. Jak přesně čekal, že se Filip zachová?! Právě to, jak vyprávěl Angelice ten večer před Filipovou smrtí o tom, jak se mladý Filip vrhl pro králův klobouk do bitevního pole, nehledíc na vlastní život, je mrazivým zrcadlovým popisem toho, co se stalo druhý den. Pokud svého "přítele" král nechtěl dohnat, právě k tomu, k čemu ho dohnal, co přesně bylo jeho cílem? Také si nejsem jistá, zda se dá Filipova oddanost králi nazvat pouze oddaností, a ne dokonce jistým druhem lásky...

Taky mě při psaní tohohle napadlo, že vlastně neznáme Filipovu sexuální orientaci. U Joffreye víme, že byl heterosexuál, tam je to zcela jasně v příběhu řečeno. Ale u Filipa vyvstávají otázky... pohrdal ženami, kvůli tomu, že ho jako dospívajícího chlapce, zneužila nějaké šlechtična (možná jich i bylo víc) a pohyboval se ve společnosti králova bratra o kterém se ví, že byl gay. Nebo přinejmenším bisexuální, ať už proto, že takový byl, nebo proto, že vlastně neměl na výběr, a musel se oženit a zplodit dědice. Samozřejmě to ve Filipově případě může být jako s Lauzunem, ten se koneckonců taky pohyboval se suitou králova bratra a v historii není zmínka o tom, že by byl bisexuální. Ale v případě Filipa... kdo ví, třeba si párkrát v životě zaexperimentoval... zvlášť, když víme jak ženy, aristokratky vnímal...


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: Philippe du Plessis-Bellière
PříspěvekNapsal: 11 led 2019, 19:01 
Offline
Královská rodina
Královská rodina

Registrován: 19 čer 2014, 20:21
Příspěvky: 1352
Philippe je pro mě pořád taková sporná postava. Tak nějak k němu nenacházím cestu. Jeho povahu dost ovlivnilo zneužívání v dětství. Setkání s Angelikou v jejím dívčím věku bylo asi to první normální, co zažil. Pak se jejich cesty rozešly. On se stal tak trochu Angeličinou obětí, aby mohla znovu žít jako šlechtična. On hrdý voják byl poražen ženou. To jí prostě nemohl odpustit.Výsledek byla svatební noc. Dítě jim podle mě pomohlo najít cestu k sobě. Samozřejmě to nebylo to jediné.

Tahle Clařina úvaha mě zaujala:

Taky mě při psaní tohohle napadlo, že vlastně neznáme Filipovu sexuální orientaci. U Joffreye víme, že byl heterosexuál, tam je to zcela jasně v příběhu řečeno. Ale u Filipa vyvstávají otázky... pohrdal ženami, kvůli tomu, že ho jako dospívajícího chlapce, zneužila nějaké šlechtična (možná jich i bylo víc) a pohyboval se ve společnosti králova bratra o kterém se ví, že byl gay. Nebo přinejmenším bisexuální, ať už proto, že takový byl, nebo proto, že vlastně neměl na výběr, a musel se oženit a zplodit dědice. Samozřejmě to ve Filipově případě může být jako s Lauzunem, ten se koneckonců taky pohyboval se suitou králova bratra a v historii není zmínka o tom, že by byl bisexuální. Ale v případě Filipa... kdo ví, třeba si párkrát v životě zaexperimentoval... zvlášť, když víme jak ženy, aristokratky vnímal...


Vzpomněla jsem si, jak Ninon říkala, že se ho pokusila svést, ale že větší štěstí by měla z sněhuláku na dvoře. Asi to necituji přesně, ale možná to trochu vypovídá i o jeho orientaci. :?:


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: Philippe du Plessis-Bellière
PříspěvekNapsal: 11 led 2019, 21:32 
Offline
Královská rodina
Královská rodina
Uživatelský avatar

Registrován: 14 říj 2016, 19:08
Příspěvky: 1370
Bydliště: Liberec
Jéé, to jsem ráda, že se podařilo rozhýbat diskusi! :applaus: A moc, Claro, děkuji za zapojení, v poslední době mám pocit, že tu na fóru konverzuji sama se sebou, občas s Terezou, Moirrou či Mimi :mrgreen: .

Líbí se mi, jak literární vývoj Filipa vystihla Dasha v e-mailu, co jsme si psaly: Drsný pan maršál nejdřív začne mít smysl pro humor, potom si začne vylívat srdíčko (co by za to dala Carrie u Pana Božského :) a nakonec ho všechny čtenářky litují! :)

Clara píše:
No já nevím... Nejsem jistá, zda by Filip vůbec byl schopen uvažovat o opuštění dvora, zvlášť když uvážíme, že se král postaral, aby mimo Versailles, nebo kdekoli jinde, kde se on a jeho dvůr pohyboval, znamenalo naprosté zapuzení a nemilost. Po finanční stránce by to možná díky Angeličiným obchodním zájmům problém nebyl... a kdyby Filip nemusel financovat svůj život u dvora a u armády a nechal Molinese nechat dělat jeho práci se vším jeho talentem, brzo by Plessis nebylo ani zadlužené a ani žádné jiné jeho panství.

Vezmu to od konce - sám Molines toho s majetkem Plessisů moc nenadělal, když jsem to teď znovu četla, vyloženě tam Angelice při vyjednávání otázek svatební smlouvy říká, že Filip je na tom finančně hodně zle, má sice tři paláce (v Paříži v ulici fabourg Saint-Antoine, v Poitou + jakýsi palác po matce, už nevím kde), ale zatížené hypotékou. Nemluvě o tom, že aby mohl vytapetovat komnaty pro Angeliku, přiznává Filip později, že musel prodat koně. Molines hovoří o tom, že má i jiné klienty a majetek Plessisů "spravuje" z nostalgie...

Ale máš asi pravdu v tom, že Filip by se přes veškerý rodící se cit k Angelice od dvora asi nevzdálil. Pominu-li nelibost panovníka, tak u dvora měl velmi pevnou pozici, a když nad jeho dosavadním životem přemýšlím, nic jiného než život zde nepoznal. Pokud by s Angelikou jel na Plessis, tak jen na krátká období a vždy s povolenkou od krále + s tím, že na jeho zavolání by se ihned vrátil zpět... Možná by Angelika na venkov odjela sama a nějakou dobu si užívala klidu, ale je otázka, jak by se v takovém případě jejich vztah vyvíjel. A ve hře jsou i další faktory: její úřady u dvora, úřady zastávané jejími syny, … (a to úplně stranou nechávám Ludvíkovo nadbíhání a snahu mít Angeliku při sobě).

Clara píše:
No, a tady se dostáváme k tomu, proč krále nemám tak v oblibě. (…) Také si nejsem jistá, zda se dá Filipova oddanost králi nazvat pouze oddaností, a ne dokonce jistým druhem lásky...

Jsem ráda, že jsem tam ty náznaky neviděla jen já. V mých očích to Ludvíka dost zakalilo. A to nemluvím o tom, že vlastně už měl za milenku Montespanovou, ale přesto to zkoušel na Angeliku, to mi taky úplně fair ani dospělé nepřipadá :) . Ve vztahu Angeliky a krále se mi líbí to, že ona v něm neviděla primárně panovníka, ale hlavně muže, se všemi jeho rozmary a nedostatky - a nerozpakovala se mu to v mnoha situacích dát najevo. (což byl určitě jeden z důvodů, proč ho tak brala...) Přestože již v době manželství s Filipem jsou tam náznaky, že jí taky dovedl pomotat hlavu (ve Versailles v altánku či polibek v hostinci večer před posledním setkáním s Filipem).

Co se vztahu Filipa a krále týče, asi bych to nenazývala láskou. Podle mne to přesně vystihuje ten citát od Ninon - "šlechtic par excellence". Prostě ta úcta vůči panovníkovi byla v něm tak zakořeněná, k tomu je pojily osobní pouta a zážitky, že jeho úcta k Ludvíkově osobnosti a ke králi Francie coby vyvoleném "z boží vůle na zemi" byla na prvním místě...

Clara píše:
Pak si tak nějak Angeliku a Filipa nedokážu představit žít šťastně na venkově v Plessisu. A to z důvodů, kvůli kterým si myslím, že by stejně nikdy nezapomněla na Joffreye.

Jak jsem při čtení Tvého příspěvku nad tím přemýšlela, kloním se k Tvému názoru :) . Láska by to sice asi byla velká, ale po nějaké době by zřejmě vyčerpala svoji kapacitu. Filip byl v prvé řadě voják a hlavně dvořan, je otázka, nakolik by dokázal odsunout stranou své povinnosti u dvora, u vojska "jen" kvůli ženě, byť by ji hodně miloval (viz výše) + ať se nakonec Filip jako postava ukázal docela sympaticky a příjemně, kvalit Joffreye prostě dosahovat nemůže. V tomhle mi vytanul na mysli citát Osmana Ferradžiho, kdy Angeliku nabádá, že si jsou s Rescatorem souzeni, že jiný muž vedle ni nemůže existovat - zkrátka oba byly velmi silné osobnosti, které mohly fungovat jen spolu.

Clara píše:
Víš, Penelopo, já totiž nevěřím, že Filip by se kdy stal Angeličinou životní láskou. Rozhodně nebyl ani tou první. I tady to postavení patří Joffreyovi de Peyrac.

viz výše :). Asi by to nakonec s Angelikou a Filipem dopadlo jako v té fikci od Precious, kterou jsem si včera v rychlosti přelétla. Kdy Angelika nejprve našla štěstí, i Filip byl spokojený, ale ve finále to vlastně nebylo tak úplně ono...

Ale musím říct, že by mne i přesto hodně zajímal Filipův vývoj, kdyby spolu zůstali, právě to lavírování a balancování mezi životem, na který byl doposud zvyklý, a všemi novnostmi, kterými mu ho nabourala Angelika...

mimi píše:
Tahle Clařina úvaha mě zaujala:

Taky mě při psaní tohohle napadlo, že vlastně neznáme Filipovu sexuální orientaci. U Joffreye víme, že byl heterosexuál, tam je to zcela jasně v příběhu řečeno. Ale u Filipa vyvstávají otázky... pohrdal ženami, kvůli tomu, že ho jako dospívajícího chlapce, zneužila nějaké šlechtična (možná jich i bylo víc) a pohyboval se ve společnosti králova bratra o kterém se ví, že byl gay. Nebo přinejmenším bisexuální, ať už proto, že takový byl, nebo proto, že vlastně neměl na výběr, a musel se oženit a zplodit dědice. Samozřejmě to ve Filipově případě může být jako s Lauzunem, ten se koneckonců taky pohyboval se suitou králova bratra a v historii není zmínka o tom, že by byl bisexuální. Ale v případě Filipa... kdo ví, třeba si párkrát v životě zaexperimentoval... zvlášť, když víme jak ženy, aristokratky vnímal...

Vzpomněla jsem si, jak Ninon říkala, že se ho pokusila svést, ale že větší štěstí by měla z sněhuláku na dvoře. Asi to necituji přesně, ale možná to trochu vypovídá i o jeho orientaci. :?:

Tady se ho za sebe musím zastat. To, že si ho jako prvního do postele vzal mužský, z něj ještě gaye nedělá. Myslím, že tehdy bylo běžné, že i heterosexuální muži se oddávali homosexuálním hrátkám, ať už proto, že byli v nižším postavení jako pážata, anebo protože jim z toho kynul nějaký prospěch. Vezměme si takového rytíře de Lorraine. Co vím, tak měl taky milenky-ženy, a jeho nenávist k manželkám králova bratra vidím hlavně v obavách, aby nepřišel o své výsadní postavení (anebo jsem moc ovlivněná historickou beletrií). V tomhle kontextu by mne beztak zajímalo, k z těch dvou ve vztahu "nosil kalhoty" :roll: :?: .

Třeba násilnosti u Rudé masky jsou u Filipa zpětně vysvětlovány opilostí a tím, že se prostě nechal unést mocí a krví - jak zmiňuje Molines, ve válce se choval surově a jen z plezíru vojáci nabodávali na kopí malé děti, čistě v opojení z páchaných násilností... Tohle si teda osobně moc představit neumím, a ani nechci, ale věřím, že v nějaké válečné vřavě a duševním "vytržení" člověk může páchat věci, které by normálně neudělal, což je případ všech válek (kdo četl Remarqua či nějaké holocaustové záležitosti, tak ví).

Filipův negativný a chladný vztah k ženám je v knihách hodně vysvětlován - jednak si ho jako "nevinného" (už tehdy měl za sebou zkušenost s chlapem) braly do postele samé zkušené, protřelé a zkažené ženské, které si jím jen zpestřovaly chuť a vůbec jim nešlo o to ho "zaučit", naučit lásce a brát na něj ohledy. Pak v dospělosti mu nadbíhaly povrchně kvůli jeho kráse + měly očekávání, že někdo, kdo vypadá jako Adonis, bude i božsky milovat (což přímo Angelice říká), ale protože on to neuměl a znal jediný způsob, kdy může mít nad ženou navrch, a to znásilnění, dával jim ta jejich očekávání a koketérii sežrat a ani neměl potřebu se snažit, být trpělivý a usilovat o nějakou jejich rozkoš. To vše poznal až s Angelikou. A určitě vliv hrálo i to, že většina těch dam byla vdaných, což si on dobře uvědomoval, znal jejich protějšky, bojoval po jejich boku... a takových koket si nemohl vážit. I u souboje s Lauzunem se nechal zranit proto, aby "ten nesmyslný spor" ukončil a nezahodil vojenské přátelství (ale pak neopomněl na Angeliku zahrát divadélko, což svědčí o tom, že už v té chvíli to za úplný nesmysl nepovažoval ;) ).

Ninon sama zmiňuje, že ji odmítl s tím, že ho nepřitahuje a bere ji za přítelkyni - a v tom já osobně vidím obrovský náznak jeho úcty k ní jakožto ženě. Protože věděl, že kdyby s ní šel do postele, tak by jí taky ublížil, nebo se třeba i vnitřně bál, že by ji zklamal (jako se po prvním hezkém aktu vyhýbal Angelice, protože si nebyl jist, zda to zvládne zopakovat), a protože ji hodně choval v úctě, raději ji takhle "necitelně" odbyl.

Filipova sexualita byla hodně ovlivněná těmi jeho ranými i pozdějšími zážitky, ale řekla bych, že gay nebyl - už jen proto, že Angelika ho přitahovala a vzrušovala, i v době, kdy ji nenáviděl. A nenáviděl ji právě o to víc, protože v ní spatřoval ztělesnění všech těch zkažených nemorálních ženských, s nimiž měl doposud tu čest, a protože se neuměl s těmi novými vjemy popasovat... Filip mi v tomhle kontextu přijde tak trochu jako vyděšený kluk - a já se mu ani nedivím. Musím říct, že když jsem v životě poprvé poznala, jaké to je spát s někým, s kým i duševně souzním, a samotnému fyzickému aktu to dodalo mnohem hlubší smysl a hodnotu, dokázala jsem si teprve s hrůzou představit, jak hrozné musí být znásilnění, kdy si někdo vezme vaše tělo bez ohledu na duši... A on nezažil nic jiného...

Ale abych nekončila v tak vážném tónu. Osobně mne velmi pobavily pasáže, kdy Angelika Filipovu případnou sexuální orientaci řešila s... Desgrezem! :mrgreen: Ten večer od ní vůbec chudák dostal docela dardy - nejprve se mu svěřila, že si chce Filipa vzít za muže (což jí hezky nemilosrdně předhodil, jestli je to tentýž bratránek, co si s ní tuhle pohrál u Rudé masky), básnila o jeho přednostech, aby pak za ním vyběhla do noci a chtěla se líbat... a do toho mu kladla otázka na případnou Filipovu homosexualitu :) . Ani bych se nedivila, kdyby po tomhle Desgrez zamířil do nějaké hospody a pořádně se tam opil :mrgreen: .

A když si to teď znovu čtu, hezky tam :desgrez: vlastně předvídá i to, že jejich vztah by nakonec ztroskotal (byť se podle mého Desgrez mýlil v tom, že Filip nemá ducha):

Ukázala na Filipa:
„Vidíte toho šlechtice v bledě modrém scénovém obleku? Toho si budu brát.“
Desgrez se zatvářil udiveně: „Ale? Není to ten bratránek, který si s vámi jistého večera zahrával v hospodě U rudé masky?“
„Osobně,“ přiznala Angelika a provokativně vystrčila bradu. „Co vy na to?“
„Na co? Na svatbu nebo na bratránka?“
„Na obojí.“
„Manželství je delikátní záležitost a já přenechám starost o ně vašemu zpovědníkovi, dítě,“ řekl Desgrez zdrženlivě. „Pokud jde o bratránka, musím s politováním poznamenat, že to vůbec není váš typ.“
„Jak to? Vždyť je přece krásný!“
„No právě. Krása je přesně to, co vás u muže okouzluje nejmíň. Vy nemilujete muže pro vlastnosti, které je sbližují se ženami, ale pro ty, které je odlišují: pro inteligenci, názor na svět, možná ne vždy úplně správný, ale zdánlivě nový, a také pro tajemství jejich mužnosti. Ano, madame, už jste jednou taková. Nemusíte se na mé pod tou maskou dívat tak vyděšeně. A dodal bych, že čím víc se muž liší od okolního stáda, tím víc ho uznáváte. Proto milujete výtržníky, vyděděnce, vzbouřence. A proto taky vaše lásky nekončí vždycky dobře. Ale pokud vás muž dokáže rozptýlit, rozesmát, jste ochotná jít za ním až na konec světa. A když je k tomu ještě navíc dost mužný, má dost zkušeností a dokáže uspokojit požadavky vašeho malého rafinovaného tělíčka, pak
mu odpustíte všechno.
Ostatně tenhle není hloupý, ale nemá ducha. Pokud vás miluje, strašně riskujete, že se vedle něj budete k smrti nudit.“
„Nemiluje.“
„Tím líp. Pak se vždycky můžete bavit tím, že se budete pokoušet se mu zalíbit. Pokud však jde o fyzickou lásku, pak bych se klidně vsadil, že je něžný asi jako vesnický oráč. Nedoslechl jsem se snad, že je z bandy králova bratra?“
„Nemám ráda, když se o Filipovi takhle mluví,“ zamračila se Angelika. „Oh, Desgrezi, strašně se za tu otázku stydím. Ale nezabrání tyhle praktiky muži mít… mít například děti?“
„To záleží na tom, o jaký druh muže jde, mé krásné neviňátko,“ usmál se Desgrez. „Jak je ten chlapec stavěný, myslím, zda má všechno, co je potřeba na to, aby udělal ženu šťastnou a obdařil ji celým hejnem dětí.
Jenže jemu chybí srdce. Ani po smrti nemůže mít srdce v hrudi chladnější než dnes. Oh, vidím, že chcete ochutnat krásu. No prosím, chutnejte, lámejte si na tom vaše krásné zoubky a hlavně ničeho nelitujte. Já odcházím.“
Vstal a políbil jí ruku.


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: Philippe du Plessis-Bellière
PříspěvekNapsal: 11 led 2019, 22:22 
Offline
Královská rodina
Královská rodina

Registrován: 19 čer 2014, 20:21
Příspěvky: 1352
Penelopo, já jsem nikdy Filipa nepovažovala za gaye. Viděla jsem v něm muže, který si prošel těmi nepříjemnými zkušenostmi v dospívání. Pokud si to někdy dopřál v dospělosti, tak to možná bylo vlivem dvora. V té době to bylo v módě mezi šlechtici u dvora a možná nejen tam. Válka se na něm prostě podepsala a v probudila v něm i určitou zálibu v krutosti a necitelnosti. Ale Clařina úvaha mě zaujala. Předtím jsem o něm takto nepřemýšlela.

Filip jako Angeličina osudová láska? Podle mě ne. Mě to její uhánění Filipa připadalo jako snaha vrátit se zpět do doby bezstarostného mládí. Prostě navázat na něco, co je neodvratně pryč. Oživit to a vzkřísit.

Desgrez, který ji nikdy nešetřil a nemazal med kolem úst, jí podal vyčepávající odpověď.


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: Philippe du Plessis-Bellière
PříspěvekNapsal: 12 led 2019, 01:02 
Offline
Rytíři
Rytíři

Registrován: 10 dub 2016, 14:48
Příspěvky: 79
Já si taky nemyslím, že byl Filip gay. Jen mě prostě napadlo, jak jsem už napsala, že si možná v dospělosti zaexperimentoval. Nic víc.

Jak jsem napsala, že Filip "miloval" krále, tak jsem nemyslela lásku v romantickém smyslu slova, ale že jeho oddanost vůči Ludvíkovi byla tak hluboká, že by se dala nazvat určitým druhem lásky. Je to v mých očích jediné vysvětlení toho, že by se odhodlal k tak fatálnímu činu, jako spáchat sebevraždu tím, že se nechá zabít dělovou koulí, aby si jednoho dne nemusel volit mezi svou oddaností ke králi a rodící se lásce ke svojí manželce. Dalo by se možná říct, že se bál, že by byl v pokušení přiklonit se k tomu si vybrat Angeliku a ne krále, co ho dohnalo k tomu, co nakonec udělal. Vždycky mě zamrazí, když si vzpomenu, jak jeho poslední slova k Angelice, byla sloka té písničky o králi Jindřichovi IV. a jeho milenkách, kterou měl tak rád Cantor.

A že Molines nic moc se zadlužeností majetků de Plessisů nedělal? Podle mě ani nemohl. Mějme na paměti, že když se Angelika po Filipově smrti začala aktivně o majetek a dědictví svého syna zajímat, společnými silami nakonec přinejmenším samotný Plessis zbavili všech jeho dluhů a určitě přinejmenším dost zatočili s dluhy na zbývajícím majetku rodiny. Takže evidentně něco dělat šlo, ale bylo potřeba se o to zajímat a být ochoten se zašpinit něčím tak přízemním, jako je obchodování. Koneckonců vždyť i sám Filip na začátku jejich manželství Angeliku urážel, protože se tak snížila a obchodovala. Ono to koneckonců tak vnímali i ostatní aristokraté. Co je v jejich očích odlišovalo a vyvyšovalo nad ostatní byl fakt, že nemuseli pracovat. Přece i tenhle fakt byl důvod proč nad Joffreyem kroutili hlavou. Sice mu jeho bohatství záviděli, ale zároveň jim přišlo vulgární, že k němu přišel skrze něco tak ponižujícího jako je obchod. Filip nejspíš stejně jako jeho rodiče očekávali, že peníze mít budou a Molines se o to postaral, a tak se víc nezajímali. Myslím, že by Plessisové zbankrotovali už mnoho let předtím, kdyby nebylo Molinese a jeho "nostalgie". Navíc jak jsem zmínila v předchozím příspěvku, být dvořanem bylo evidentně nesmírně nákladné. Nejspíš ne tolik nákladné za Ludvíka XIII. jako za vlády jeho syna. Ale i tak to musel být majlant. A v jejich očích investování prostě nepřipadalo v úvahu.


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: Philippe du Plessis-Bellière
PříspěvekNapsal: 22 črc 2019, 12:28 
Offline
Královská rodina
Královská rodina
Uživatelský avatar

Registrován: 14 říj 2016, 19:08
Příspěvky: 1370
Bydliště: Liberec
Něco málo o Filipově původní nevěstě:

Když semlela páté přes deváté o mnoha dalších záležitostech a když prohlásila s pohledem na déšť, bušící do okna: „padá třetí živel“, Philonida, celá potěšená, že ví nějakou novinku, se rozhodla promluvit jako normální smrtelníci: „Víte, že madame de Lamoignon bude vdávat dceru?“
„Ať jí žehná Bůh. Maličká není hezká, ale má dost peněz, aby dokázala uhnat skvělou partii.“
„Jako vždycky to vidíte naprosto přesně, drahoušku. Jen a jen věno té malé ošklivky mohlo zlákat tak krásného šlechtice, jako je Filip du Plessis.“
„Filip?“
„Vy jste o tom neslyšela?“ zeptala se Philonida, jejíž jiskrné oči se jen jen mihotaly.
Angelika se vzpamatovala. Pokrčila rameny.
„Možná ano… Nepřikládala jsem tomu žádný význam. Filip du Plessis se nemůže tak snížit, aby se oženil s dcerou předsedy soudu, jistě vysoko postaveného, ale přece jen nízkého původu.
Stará panna se ušklíbla.
„Sedláci u nás v kraji vždycky říkali: Peníze se sbírají jen na zemi, a aby se daly sebrat, musí se člověk ohnout. Každý ví, že ten mladý du Plessis je neustále bez peněz. Hraje ve Versailles důležitou roli a na své poslední tažení utratil celé jmění: spřežení deseti mul vezlo zlaté nádobí a bůhvíco ještě. Stan měl tak pestře vyšívaný, že si ho Španělé vzali na mušku… Ostatně uznávám, že ten rozkošný necita je velice krásný…“


Jak nastupovala do Filipova kočáru, všimla si Angelika přehozu se stříbrnými třásněmi, které sahaly až na zem. Kde získal peníze na tuhle novou eleganci? Domnívala se, že je po těch karnevalových výstřelcích dost zadlužený. Že už by to byl výsledek velkorysosti předsedy de Lamoignona k budoucímu zeti?

Ještě se víc setmělo, neboť stromy tu byly košatější. Kočí se po sluhovi nechal ptát, jestli má obrátit nebo pokračovat Bouloňským lesíkem.
„Jeďte dál,“ nařídila Angelika, aniž čekala na Filipův souhlas.
A když už bylo ticho přerušeno, živě navázala:
„Víte, jaká hloupost se o vás povídá, Filipe? Že si prý budete brát Lamoignonovu dceru.“
Sklonil světlou hlavu.
„Ta hloupost je pravda, drahoušku.“
„Ale…“
Angelika se nadechla a pak bez okolků ťala do živého.
„Ale to není možné?! Vy, největší elegán Paříže, mi přece nebudete tvrdit, že se vám ta vychrtlá chudinka může líbit.“
„Nemám o jejích půvabech ani zdání.“
„Proboha, a co vás k ní tedy tak přitahuje?“
„Její věno.“

Slečna de Parajonc nelhala. Angelika zadržela úlevný výdech. Pokud je to otázka peněz, všechno se dá zařídit. Ale snažila se tvářit ublíženě.
„Ach, Filipe, nevěděla jsem, že jste takový materialista.“
„Materialista?“ opakoval a zvedl nechápavě obočí.
„Chci říct: tak závislý na pozemských statcích.“
„A na čem chcete, abych byl závislý? Otec mě nevychoval pro kněžskou dráhu.“
„I když člověk není duchovní, může vidět v manželství něco jiného než záležitost peněz.“
„Co jiného?“
„No přece… lásku.“
„Oh, jestli vás znepokojuje tohle, drahoušku, můžu vás ujistit, že mám upřímně v úmyslu udělat té chudince celé hejno dětí.“
„Ne,“ vykřikla zuřivě Angelika.
„Aby za své peníze něco měla.“
„Ne,“ opakovala Angelika a zadupala.
Filip se k ní s naprosto nechápavým pohledem otočil.


Kdo se díval do sekce POSTAVY zde na webu, ten ví, že pan Guillaume de Lamoignon, markýz de Basville, hrabě de Launay-Courson, první předseda pařížského parlamentu (v letech 1658-1677) a člen spolku svátosti oltářní (Compagnie du Saint-Sacrement), byl reálně existující osobou.

I s manželkou byl přítomen při slavné karetní partii Angeliky s princem de Condé, při níž vyhrála palác de Beautreillis.

Pan de Lamoignon měl celkem 4 děti, z toho 2 dcery. Starší Anne Madeleine a mladší Marii. Na Filipovu nevěstu tipuji tu mladší. A jak je patrné z rodokmenu rodiny, nakonec měla sice ne hejno malých Plessis-Belierů, ale 4 děti se jí zadařily :).

https://gw.geneanet.org/pierfit?lang=en ... ignon&oc=2

Tady mi to těch dětí ukazuje podstatně víc:
https://gw.geneanet.org/horaciogabriel? ... =0&p=marie
https://www.geni.com/people/Marie-de-La ... 4139118869 (zde i obrázek rodinného erbu)

Portrét Filipova potencionálního tchána zde:
http://www.cosmovisions.com/Lamoignon.htm
https://www.geni.com/people/Guillaume-d ... 4139307741
https://fr.wikipedia.org/wiki/Guillaume ... _Lamoignon (tady potrét i paní tchyně - pasáž, kdy v knize vyjekne v okamžiku, kdy Angelika žádá Condého palác, tím získává nový rozměr!)

Obrázek
Pan de Lamoignon

Obrázek
Paní de Lamoignon

„Pro tento případ je předepsána následující formulka: Přijímám hru. Pokud vyhraji, žádám…“
Angelika poslušně sklonila hlavu a stále s úsměvem opakovala: „Přijímám hru, Vaše Milosti. Pokud vyhraji, žádám váš palác Beautreillis.“
Paní Lamoignonová vykřikla tak, že jí manžel okamžitě zuřivě položil dlaň na ústa, aby mlčela.
Všechny oči se obrátily k princi, který zlostně hleděl před sebe. Ale byl to poctivý a čestný hráč.
Také se usmál a zvedl pyšné čelo.
„Přijímám hru, madame. Pokud vyhraji, stanete se mou milenkou.“


Stručně o členech rodiny (v angličtině):
https://www.catholicity.com/encyclopedi ... ly_of.html

Tohle by měl být Mariin syn:
https://www.alamy.com/stock-photo-frano ... 67862.html
https://gw.geneanet.org/pierfit?lang=en ... cois+marie
https://www.geni.com/people/Fran%C3%A7o ... 4139472060

Obrázek

A tady manžel:
https://www.geni.com/people/Victor-Maur ... 4139170692
https://fr.wikipedia.org/wiki/Victor-Maurice_de_Broglie (mimochodem: působil jako vojenský velitel v Languedocu!)

Obrázek

Její portrét se mi najít nepodařilo, ale třeba ze syna po odečtení otcových rysů někdo s velkou mírou fantazie vyčte i matčinu podobu? :)

O rodině Lamoignonů: https://fr.wikipedia.org/wiki/Famille_de_Lamoignon
Rodinné příslušníky hodně portrétoval malíř Jean Valade: http://www.pastellists.com/Articles/Valade.pdf
A obecně se nechali portrétovat moc rádi: https://milhars.files.wordpress.com/201 ... oignon.pdf


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: Philippe du Plessis-Bellière
PříspěvekNapsal: 22 črc 2019, 12:47 
Offline
Královská rodina
Královská rodina
Uživatelský avatar

Registrován: 14 říj 2016, 19:08
Příspěvky: 1370
Bydliště: Liberec
Nevybavuji si, jestli to v knize později je uvedeno, ale zhojily nějak peníze paní Morensové křivdu spáchanou na nešťastné Lamoignonové? Řekla bych, že dívenka byla do Filipa pro jeho půvab zamilovaná, takže jí to muselo hodně ranit, když k oddavkám nakonec nedošlo :).


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: Philippe du Plessis-Bellière
PříspěvekNapsal: 25 črc 2019, 16:33 
Offline
Moderator
Moderator
Uživatelský avatar

Registrován: 17 zář 2007, 10:38
Příspěvky: 1256
Bydliště: Českolipsko
Clara píše:
Přece i tenhle fakt byl důvod proč nad Joffreyem kroutili hlavou. Sice mu jeho bohatství záviděli, ale zároveň jim přišlo vulgární, že k němu přišel skrze něco tak ponižujícího jako je obchod. Filip nejspíš stejně jako jeho rodiče očekávali, že peníze mít budou a Molines se o to postaral, a tak se víc nezajímali. Myslím, že by Plessisové zbankrotovali už mnoho let předtím, kdyby nebylo Molinese a jeho "nostalgie". Navíc jak jsem zmínila v předchozím příspěvku, být dvořanem bylo evidentně nesmírně nákladné. Nejspíš ne tolik nákladné za Ludvíka XIII. jako za vlády jeho syna. Ale i tak to musel být majlant. A v jejich očích investování prostě nepřipadalo v úvahu.


Claro, to je velmi zajímavý postřeh, který mě ovšem přivádí k zamyšlení, kde tedy vlastně tedy brala šlechta peníze? Pronájem pozemků to nebyl, pozemky jim jako feudálům patřily nebo je měli v pronájmu od krále. V knize je řeč o nějakých "důchodech" či rentách, ví někdo, co je to vlastně za peníze a kdo je vyplácel? Renta, to mi zní jako úroky z nějakých jistin v bance.
Jediný mně jasný zdroj příjmů, o kterém se také v kánonu píše, se mi jeví prodej pozemků, ale to není zrovna výhodná dlouhodobá strategie :D
A jak píše Clara, pokud žili nákladným životem u dvora, dostávali zřejmě "plat" za různé, často symbolické tituly a hodnosti, ale co ti ostatní, co třeba u dvora ani nežili?


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 93 ]  Přejít na stránku Předchozí  1 ... 3, 4, 5, 6, 7  Další

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]


Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 3 návštevníků


Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete přikládat soubory v tomto fóru

Hledat:
Přejít na:  
cron
Založeno na phpBB® Forum Software © phpBB Group
Český překlad – phpBB.cz