A teď mi řekněte, byl Frontenac také u Rudé masky??

Nebo jde jen o shodu jmen?

„Nehýbejte se,“ řekla nesmlouvavým tónem. „Nechci vás zabít. Chci jen vidět, jak vypadá vrah v krajkách.“
(…) Pak se obrátila k ostatním.
Byli natolik opilí, že ji bezmocně nechali dělat, co chtěla. Všechny je poznala, všechny: Brienna, markýze d’Olone, krásného de Guiche, jeho bratra Louvignyho, toho, který se posměšně
usmál, když mu strhla masku, a zamumlal:
„Černá maska proti rudé.“
Péguilin de Lauzun! Poznala i SaintThierryho a Frontenaka.

Pak přišla řada na Lauzuna. Když jel v kočáře na ranní audienci ke králi, zaslechl na ulici své jméno. Okamžitě obrátil koně a vyrazil směrem k Bastile.
„Připravte mi pokoj,“ vybídl guvernéra.
„Ale pane vévodo, nemám ohledně vás žádný rozkaz.“
„Dostanete ho, buďte bez obav.“
„Jenže kde máte zatykač?“
„Tady,“ řekl Péguilin a podával panu de Vannois potištěný papír, který za pár sous koupil od jakéhosi podobaného kluka.
Frontenac na nic nečekal a raději rovnou utekl. Vardes mu to živě rozmlouval.
„Útěk je přiznání. Prozradí vás; i když si budete dál hrát na nevinného, možná projdete tím sítem udání bez úhony. Podívejte se na mne. Vypadám snad vyděšeně? Směju se a žertuju dál.
Nikdo mě nepodezírá a král se mi dokonce svěřuje, jak ho ten případ trápí.“
„Vy se přestanete smát, až na vás dojde řada.“
„Mám takové tušení, že nedojde. V písni se říká, že jich bylo třináct. Zatím uvedli pouhá tři jména a už se tvrdí, že zatčení prodavači prozradili při mučení jméno tiskaře. Za pár dní pamflety
přestanou vycházet a všechno bude zase v pořádku.“
„Nesdílím váš optimismus, že tohle složité období hned tak skončí,“ odpověděl markýz de Frontenac a zimomřivě si vyhrnul límec cestovního pláště. „Pokud mě se týká, dávám přednost vyhnanství před vězením. Sbohem.“
Jen co dorazil k německým hranicím, objevilo se v pamfletu i jeho jméno, ale prošlo celkem nepozorovaně. Ve skutečnosti byl totiž ten večer vydán veřejné potupě i Vardes, a to takovým
způsobem, že to vyvedlo z míry i krále. Básník Špína totiž neobvinil tohohle „mondénního kata“ z ničeho menšího, než že byl autorem onoho dopisu, který se přede dvěma lety dostal do
královniných komnat jen proto, aby jí diskrétně oznámil nevěru jejího manžela se slečnou de La Valliere.

To je opět otázka do pranice, popř. pro nějakého récherche-nazi

Za sebe mohu pouze říct, že ano, žiju s tím, že to je budoucí guvernér Nové Francie - předpokládám, že musel žít u dvora, když "dělal" králi do Montespanky v době, kdy on se jí ještě nezačal pořádně dvořit? Čili časově mi to +- vychází.

No na som na to narazila už dávnejšie - zo životopisov Frontenaca a jeho manželky,
ktoré sem postupne prekladám mne jasne vyplýva že v tom čase žili u dvora:

Podľa časovej osi bol požiar v roku 1664:
říjen 1664: Šlechtická "zábava" končí vypálením hostince U rudé masky a smrtí malého Linota, Angelika opět přichází o všechno.
Tuto úryvok ktorý pre mňa znamená že až do 1672 žili v Paríži a obaja sa motali pri dvore:

Citace:

Medzitým La Grange a Frontenac stihli narobiť obrovské množstvo dlhov prostredníctvom extravagantného bývania a štýlu života. Do roku 1664 nahromadili u svojich veriteľov spolu s úrokmi neuveriteľnú sumu 325 878 libier dlhu. V roku 1672, kedy ešte stále plávali hlboko vo svojich dlhoch, bol Frontenac vymenovaný za generálneho guvernéra Nového Francúzska. To mu umožnilo vyhnúť sa zabavovaniu ich majetku, ale zlé jazyky tvrdili, že to miesto vzal, aby unikol svojej manželke La Grange, ktorá ho do kolónie nenasledovala, ale zostala pri dvore .

Či bol Frontenac ešte aj medzi tým, teda okolo roku 1664 vo vyhnanstve, som zatiaľ nezistila, ale de Vardes bol.

Aj ten exil časovo celkom vychádza:

No s tým exilom pre Frontenaca to mohlo aj plus-minus okolo Augusta 1664 klapnúť:

V auguste 1664 dokazatelne nebol vo Francii, lebo bojoval proti Turkom.
Ani som netušila že Francúzsko poslalo na pomoc nemeckému cisárovi proti Turkom v roku 1664,
čo sa ja cez Angeliku všetko nedozviem :

Malý výťažok z informácií:

Turci sa už utáborili v Európe, ovládli Maďarsko a napadli Rakúsko. Bolo jasné že toto nebezpečenstvo by sa mohlo ďalej rozšíriť. Ľudovít XIV chcel poskytnúť svoju pomoc kresťanským obyvateľstvám Európy, ktoré boli ohrozené.
Tu sa Frontenac pripojil k pluku princa Carignana, ktorého súčasťou bolo šesťtisíc pešiakov, pod velením grófov de Coligny a de la Feuillade. Tento pluk mal tú česť zúčastniť sa rozhodujúcej bitvy u Saint-Gothard, na okraji Raabu, kde Montecuciili úplne porazili veľkého vezíra Achmeta Kouprougliho.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_Mogersdorfu

Zdroje, ktoré okrem ďalších uvádzajú že sa bitky zúčasnil aj Frontenac:
1. Proceedings and transactions of the Royal Society of Canada. Délibérations et mémoires de la Société royale du Canada
2.Dictionary of Kanadian Biography
3. Fighting gouverner

PS:

Napokon si Frontenac po tom čo v roku 1669 znovu tiahol s armádou do boja proti Turkom, tentokrát to bol boj o KANDIU
(dnešnú Krétu), vyslúžil povesť skvelého a húževnatého stratéga, čo mu neskoršie prinieslo možnosť stať sa guvernérom Francie. Hoci motívy jeho menovania guvernérom a odchodu do Kanady boli v skutku rôznorodé.

Ale o tom zasa nabudúce.

PS: Bola Angelika v roku 1669 už konzulom na Kréte

Dle časové osy získala titul roku 1666:

1666 prosinec - Angelice se podaří získat u dvora dva stálé úřady.
Byl to vzkaz od pana Colberta: Vezměte na vědomí, že vám byl přidělen úřad u dvora, o nějž jste se ucházela, za dohodnutých podmínek. Titul konzula v Kandii vám bude přiznán zítra.

Hledat Joffreye se vydala až někdy kolem roku 1670, takže to časově sedí...