Právě je 18 srp 2019, 15:40

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]




Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 52 ]  Přejít na stránku Předchozí  1, 2, 3, 4  Další
Autor Zpráva
PříspěvekNapsal: 31 říj 2017, 14:06 
Offline
Královská rodina
Královská rodina
Uživatelský avatar

Registrován: 14 říj 2016, 19:08
Příspěvky: 1370
Bydliště: Liberec
Nevím, jestli to tu někde nepadlo, našla jsem odkaz na film, který dle anotace zní jako pořádné "žrádlo": https://en.wikipedia.org/wiki/The_Burning_Court_(film).

Historian Michel Boissard (Walter Giller), is invited with his wife Marie (Édith Scob), a descendant of the Marchioness of Brinvilliers, the notorious poisoner, to the château of Mathias Desgrez (Frédéric Duvallès). Mathias Desgrez is a descendant of the last lover of the Marchioness, who denounced her. Mathias is adept in the occult arts, which he practises with his friend Dr. Hermann (Antoine Balpêtré). To the château come Marc Desgrez (Jean-Claude Brialy), and Stephane Desgrez (Claude Rich), nephews of Mathias, who are waiting impatiently for their inheritance. The wife of Marc, Lucy (Perrette Pradier) also has hopes. And Marc's mistress Myra (Nadja Tiller) who is Mathias' personal nurse, would like to accelerate Marc's uncle's death. Mathias himself is fascinated by Marie Boissard.
One night, a little time later, Mathias dies having received a visit from a mysterious woman bringing him medications, and is seen by a servant. Mathias is buried and then his body disappears just when the analysis proves that he has undoubtedly been poisoned. By whom? Lucy - eager to inherit? Myra - to please her lover? Marie - to avenge her betrayed ancestor, by the ancestor of Mathias? Inspector Krauss (Claude Piéplu) enquires into the matter.


...a pak, že prý Desgrez měl jen bezdětnou dceru :slzici: .


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
PříspěvekNapsal: 31 říj 2017, 15:53 
Offline
Královská rodina
Královská rodina
Uživatelský avatar

Registrován: 09 lis 2008, 01:00
Příspěvky: 4191
Bydliště: Wien
Ano, ten poznám, ale nevystupujú v ňom náš historický Desgrez ani Brinvillerka, ale ich potomkovia.
Film je čosi ako historická fikčná fantazmagória (áno dámy takým niečim sa dá dokonca aj živiť),
bez skutočných historických podkladov.
Ovšem film to je v celku zaujímavý, ako sa dá vydedukovať z ukážok.

Napríklad tuto je začiatok:

http://www.dailymotion.com/video/x2k079t

Prekald popisu pre tie čo nerozumejú anglicky:

Historik Michel Boissard je pozvaný aj s manželkou Marie , ktorá je potomokom markízy de Brinvilliers, známej notorickej travičky, na zámok Mathiasa Desgreza. Mathias Desgrez je potomkom posledného milenca ctenej Marchioness, ktorý ju napokon odsúdil. Mathias je adeptom v okultnom umení, ktorému sa venuje spolu so svojím priateľom Dr. Medom. Hermann. Na zámok prídu aj Marc Desgrez a Stéphane Desgrez synovci Mathiasa, ktorí netrpezlivo čakajú na ich dedičstvo. Žena Marca, Lucy si tiež robí podobné nádeje. A Marcova milenka Myra , ktorá je Mathiasovou osobnou zdravotnou sestrou, by tiež rada urýchlila smrť strýka Marka . Mathias je celkom fascinovaný Marie Boissardovou.
Jednej noci, o niečo neskôr, navštívila Matiasa tajomná žena, ktorá mu prináša nejaké lieky a videl ju pri tom sluha. Mathiasa pochovajú a potom jeho telo zmizne práve vtedy, keď už analýza takmer dokazuje, že bol nepochybne otrávený. Kým? Lucy - dychtivá po dedičstve? Myra - aby sa jzapáčila svojmu milému? Marie - aby pomstila svoju zradenú starodávnu príbuznú markízu de Brinvilliers na Desgrezovom potomkovi Matiasovi? Inšpektor Krauss vyšeruje.

Obrázek


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
PříspěvekNapsal: 01 lis 2017, 12:40 
Offline
Královská rodina
Královská rodina
Uživatelský avatar

Registrován: 14 říj 2016, 19:08
Příspěvky: 1370
Bydliště: Liberec
PenelopaW píše:
Pochopila jsem též, že s Desgrezem se Brinvillierka sešla za zdmi kláštera víckrát, než jí zjevil svoji pravou identitu a zatkl ji. Takže pokládám otázku: Myslíte, že policista zneužil/využil svého převleku a s markýzou se před zatčením vyspal??


Desgrez arrived in Liege on the 22nd, and the criminal was secured on the 25th, which did not leave much time for lengthy love scenes.
(Stokes, Hugh. Madame de Brinvilliers and Her Times, 1630-1676.)

Desgrez :desgrez: přijel do Liege 22. března a Brinvilliersovou zatkl 25. března, což nenechává mnoho prostoru pro zdlouhavé milostné scény.


:roll: V několika zdrojích se objevuje, že byli milenci, tak buď Brinvilliersová v klášteře hodně chřadla a šli na to hopem, nebo všechny zdroje lžou a uvádí skandální senzace :disagreement: .


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
PříspěvekNapsal: 01 lis 2017, 22:55 
Offline
Vévodové
Vévodové

Registrován: 29 črc 2014, 21:17
Příspěvky: 793
Mně ze všech indicií vychází, jestli náhodou nebyla Brinvillierka nymfomanka :mrgreen: Ta scéna, kdy jede Desgrez pár chvil před její smrtí před ní na koni ( i když jeho zadek stál asi opravdu za kouknutí - určitě se na tom koni pyšně naparoval a perfektně vysedal) tomu nasvědčuje a přiživuje tuto mou soukromou teorii. :agree:


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
PříspěvekNapsal: 02 lis 2017, 21:11 
Offline
Královská rodina
Královská rodina
Uživatelský avatar

Registrován: 14 říj 2016, 19:08
Příspěvky: 1370
Bydliště: Liberec
Tereza píše:
Mně ze všech indicií vychází, jestli náhodou nebyla Brinvillierka nymfomanka :mrgreen: Ta scéna, kdy jede Desgrez pár chvil před její smrtí před ní na koni ( i když jeho zadek stál asi opravdu za kouknutí - určitě se na tom koni pyšně naparoval a perfektně vysedal) tomu nasvědčuje a přiživuje tuto mou soukromou teorii. :agree:


„Desgrez!“ zvolal Martin d'Argenteuil.“ To je ten kapitán, co zatkl Marii-Madeleine de Brinvilliers. Jednal přímo machiavelisticky mazaně. V klášteře v Liege, kde se skrývala, se představil jako opat. Tomu není nic svaté, sehrál jí dojemnou scénu. Protože už byla pět let zavřená mezi těmihle ženskými, nemohla mu přece odolat, víte, jak byla vášnivá! Sehrál jí milostnou scénu a přesvědčil ji, aby s nám uprchla. Jakmile překročili práh kláštera, zatkl ji… (…)“
(A. a S. Golonovi: Angelika v Quebeku 1. Praha: Český spisovatel, 1995, 305)


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
PříspěvekNapsal: 05 lis 2017, 15:13 
Offline
Královská rodina
Královská rodina
Uživatelský avatar

Registrován: 14 říj 2016, 19:08
Příspěvky: 1370
Bydliště: Liberec
Našla jsem knihu "Slečna ze Scuderi" od E. T. A. Hoffmanna (https://www.databazeknih.cz/knihy/slecn ... deri-36848), která by se měla věnovat travičství v Paříži a v níž vystupuje i Desgrais. Anglicky v PDF zde: http://www.searchengine.org.uk/ebooks/62/4.pdf. Kniha vyšla v češtině v roce 1909, ale po antikvariátech ji lze sehnat, stejně jako slovenské vydání z roku 1969. Je zde mj. psáno o falešných Desgrezích, pohybujících se po Paříži. Ale nejvíce se mi líbila tato pasáž:

"Wait a moment, listen," said Desgrais, with a bitter smile. "I was standing near the Louvre, watching and waiting, with hell itself in my heart, for those devils who have been baffling me for such a length of time. There came a figure close by me—not seeing me—with uncertain steps, always looking behind him. By the moonlight I recognised the Marquis de la Fare. I expected that he would be passing. I knew where he was gliding to. Scarcely had he got ten or twelve paces beyond me when, out of the ground apparently, springs a figure, dashes the Marquis to the ground, falls down upon him. Losing my self−control at this occurrence, which seemed to be likely to deliver the murderer into my hands, I cried out aloud, and meant to spring from my hiding−place with a great bound and seize hold of him. But I tripped up on my cloak and fell down. I saw the fellow flee away as if on the wings of the wind. I picked myself up, and made off after him as fast as I could. As I ran, I sounded my horn. Out of the distance the whistles of my men answered me. Things grew lively—clatter of arms, tramp of horses on all sides. 'Here!—come to me!—Desgrais!' I cried, till the streets re−echoed. All the time I saw the man before me in the bright moonlight, turning off right—left—to get away from me. We came to the Rue Niçaise. There his strength seemed to begin to fail. I gathered mine up. He was not more than fifteen paces ahead of me."

"You got hold of him!—your men came up!" cried La Regnie, with flashing eyes, grasping Desgrais by the arm as if he were the fleeing murderer himself.

"Fifteen paces ahead of me," said Desgrais, in a hollow voice, and drawing his breath hard, "this fellow, before my eyes, dodged to one side, and vanished through the wall."

"Vanished!—through the wall! Are you out of your senses?" La Regnie cried, taking three steps backwards, and striking his hands together.

"Call me as great a madman as you please, Monsieur," said Desgrais, rubbing his forehead like one tortured by evil thoughts. "Call me a madman, or a fool that sees spooks; but what I have told you is the literal truth. I stood staring at the wall, while several of my men came up out of breath, and with them the Marquis de la Fare (who had picked himself up), with his drawn sword in his hand. We lighted torches, we examined the wall all over. There was not the trace of a door, a window, any opening. It is the strong stone wall of a courtyard, belonging to a house in which people are living—against whom there is not the slightest suspicion. I have looked into the whole thing again this morning in broad daylight. It must be the very devil himself who is at work befooling us in the matter."

This story got bruited abroad through Paris, where all heads were full of the sorceries, callings up of spirits and pacts with the devil indulged in by La Voisin, Le Vigoureux, and the wicked priest Le Sage; and as it lies in our eternal nature that the bent towards the supernatural and the marvellous overpasses all reason, people soon positively believed what Desgrais had only said in his impatience—that the very devil himself must protect the rascals, and that they had sold their souls to him. We can readily understand that Desgrais' story soon received many absurd embellishments. It was printed, and hawked about the town, with a woodcut at the top representing a horrible figure of the devil sinking into the ground before the terrified Desgrais. Quite enough to frighten the people, and so terrify Desgrais' men that they lost all courage, and went about the streets behung with amulets, and sprinkled with holy water.


Desgrez číhal u Louvru na markýze de la Fare (https://en.wikipedia.org/wiki/Charles_Auguste_de_la_Fare), aby ho chránil před lupiči šperků. Leč když byl markýz kousek od něj, odnikud se zjevil lupič, markýze přepadl a začal prchat pryč. Při honičce Desgrez zakopl o vlastní plášť a upadl. Markýz pak přeskočil zeď a zmizel Desgrezovi i jeho policistům. Historka se rychle rozšířila, vyšla tiskem s rytinou ďábla, před kterým stojí vystrašený Desgrez, a šířena po městě. Desgrezovi muži ztráceli kuráž a vyráželi do ulic s amulety a pokropeni svěcenou vodou :lol: .

A nakonec se mi povedlo knížku sehnat za pár, takže přepisuji pro fajnšmejkry:

Kteréhosi jitra přišel Desgrais k presidentovi la Regnie bled, všecek změnen, bez sebe.
"Co je, jaké zprávy? Našli jste stopu?" volá mu president vstříc.
"Ha, milostpane," počíná Desgrais, zlobou koktaje, "ha milost pane - včera v noci nedaleko Louvru byl markýz de la Fare přepaden v mé přítomnosti.
"Země a nebesa," jásá la Regnie radostí - "máme je!"
"Oh, jen slyšte," vpadá Desgrais s hořkým smíchem, "oh jen slyšte dříve, jak se vše mělo. - Stojím tedy u Louvru, a s celým peklem v prsou čekám na ty ďábly, již se mně posmívají. Tu těsně mimo mne přejde postava nejistým krokem, stále se ohlížejíc, aniž by mne viděla. V přísvitu měsíce poznávám markýze de la Fare. Mohl jsem zde na něj čekati, věděl jsem, kam se plíží. Sotva byl deset - dvanáct kroků opodál, vyskočí jakoby ze země jakási postava, srazí ho a padne na něj. Nerozvážně překvapen tímto okamžikem, jenž mohl vraha vydati mým rukám, vykřikl jsem hlasitě a chci ze své skrýše mocným skokem jej zastihnouti; avšak zapletu se do svého pláště a padnu. Vidím člověka toho utíkati jako na perutích větru, vzchopím se, pádím za ním - v běhu zatroubím na svůj roh - a z dálky odpovídají píšťaly slídičů - ulice se oživuje - řinčení zbraní, dusot koní se všech stran. - Sem - sem - Desgrais - Desgrais! křičím, až se to ulicemi ozývá. - Stále vidím člověka toho před sebou v jasném světle měsíčním; aby mne oklamal, zahýbá - sem - tam; přicházíme do ulice Nicaise - zdá se, že jeho sil ubývá, zdvojnásobuji své - je napřed již sotva o patnáct kroků -"
"Vy jste ho dohonil - chopil se ho - slídiči vaši přišli," volá la Regnie s blesky v očích a chápe se paže Desgraisova, jakoby on byl sám prchajícím vrahem.
"Patnáct kroků," pokračuje Desgrais dutým hlasem a ztěžka oddychuje, "na patnáct kroků přede mnou skočil stranou do stínu a zmizel zdí.

(...)

Desgraisův příběh vešel v Paříži ve známost. Hlavy byly přeplněny kouzly, zaklínáním duchů, společenstvím s ďáblem, jež pěstovali la Voisin, Vigoreux, zlopověstný kněz le Sage; a jak to již je v povaze člověka, že náklonnost k nadpřirozenému, zázračnému, nabývá vrchu nade vším rozumem - byla brzo všeobecnou víra, že jak Desgrais jen v nevoli prohodil, skutečně ďábel zločince ony chrání za to, že mu duši prodali.
Jest přirozeno, že příběh Desgraisův byl všelijak pošetile vykrášlen. Byla o tom vytištěna a na všech nárožích prodávána povídka, nahoře s dřevorytem, představujícím ohyzdného ďábla, jenž před polekaným Desgraisem propadá se do země. Dosti, aby lid byl přestrašen, ba i špehové zbaveni odvahy; tito nyní bloudili v noci ulicemi s chvěním a váhavě, ověšeni amulety a pokropeni svěcenou vodou.


(s. 18 - 20)


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
PříspěvekNapsal: 06 lis 2017, 21:45 
Offline
Královská rodina
Královská rodina
Uživatelský avatar

Registrován: 09 lis 2008, 01:00
Příspěvky: 4191
Bydliště: Wien
Citace:
Desgrez číhal u Louvru na markýze de la Fare aby ho chránil před lupiči šperků. Leč když byl markýz kousek od něj, odnikud se zjevil lupič, markýze přepadl a začal prchat pryč. Při honičce Desgrez zakopl o vlastní plášť a upadl. Markýz pak přeskočil zeď a zmizel Desgrezovi i jeho policistům. Historka se rychle rozšířila, vyšla tiskem s rytinou ďábla, před kterým stojí vystrašený Desgrez, a šířena po městě. Desgrezovi muži ztráceli kuráž a vyráželi do ulic s amulety a pokropeni svěcenou vodou :lol: .

:lol: :lol: :lol:

existuje ilustrovana kniha, takže pridávam link a ilustrácie:

Obrázek

že by toto mal byť rozčapený Desgrez? :D

Obrázek

https://germanstories.vcu.edu/hoffmann/ ... _pics.html


a na tomto by si zgustol Arcibiskup Toulousky :priest: :
Desgrezovi muži ztráceli kuráž a vyráželi do ulic s amulety a pokropeni svěcenou vodou

:slzici: :slzici: úbohý Desgrez!

Poznámka na okraj:
V knihe Desgrez napokon prišiel s myšlienkou "vytvoriť niekoľko Desgrezov, ktorí si mali byť podobní jeden druhému ako vajce vajcu. A to pokiaľ ide o chôdzu, jeho pózu, vyjadrovanie sa, postavu, tvár, že napokon ani jeho podriadení už nevedeli, ktorý s nich presne, je ten pravý.

odkiaľ si myslíte že som mala túto myšlienku do fikcie:

Keď ste chceli cestovať inkognito, nemali ste zo sebou ťahať Frontenaca a už vôbec nie toho utáraného Villedavraya.
Odvrkol slávny člen kráľovskej polície a potom nedbalo dodal:
- Dlho ste tu neboli. Zrejme vám uniklo že pán de la Reynie zakázal nosiť masky.
- To preto som vás zrejme predvčerom videl brázdiť nočným Parížom v dlhom tmavom plášti a maškárade veľmi podobnej tej mojej. A samozrejme v spoločnosti ďalších masiek.
Uchechtol sa veľmož z Toulouse.
Nemýľte sa. Keďže sa moja silueta stala už priveľmi známou, na môj pokyn brázdi ulice Paríža nespočet maskovaných Desgrezov. Takže neostáva nič iné ako hádať kde sa práve nachádza ten pravý.
- Nepochybne. To preto tie legendy o obávanom diabolskom špicľovi ktorý sa dokáže zjaviť naraz na viacerých miestach. Avšak ja som si celkom istý že som videl toho pravého. Povedal Peyrac so záhadným podtónom.


a potom som to použila ešte v krčme - kde sa chlapi dohadujú pozorujúc Desgreza z jeho spoločníkom či je to ten pravý alebo nie ;)

avšak myslím že aj Hoffman sám čerpal z nejakej legendy ktorá vznikla o Desgrezovi v podsvetí .....

Inak Slečna zo Scuderi bola viackrát sfilmovaná - a najlepšia verzia je nemecký Film z roku 1955 ktorý sa dá momentálne
pozrieť na youtube. žiaľ iba nemecky:

Trailer: https://www.youtube.com/watch?v=kX6a8YzzdhE

Film: https://www.youtube.com/watch?v=uSN4E2WAezI&t=247s


PS: nepatria tieto posledné dva príspevky do Desgreza ???? :roll:


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
PříspěvekNapsal: 19 úno 2018, 16:21 
Offline
Královská rodina
Královská rodina
Uživatelský avatar

Registrován: 14 říj 2016, 19:08
Příspěvky: 1370
Bydliště: Liberec
moirra píše:
PS: nepatria tieto posledné dva príspevky do Desgreza ???? :roll:

Kniha dějově vychází z Velké travičské aféry a atmosféry strachu, která mezi Pařížskou smetánkou vládla. Autor se v úvodu této historii věnuje docela podrobně, i když děj se pak týká vražd s jiným motivem. Příspěvky tak spadají sem i k Desgrezovi, který v povídce figuruje jako vyšetřovatel. Nutno dodat, že on i pan de La Reynie zde nejsou vylíčeni úplně sympaticky, La Reynie jako vyložený pitomec - :desgrez: už z toho vychází o něco líp :) .
moirra píše:
Inak Slečna zo Scuderi bola viackrát sfilmovaná - a najlepšia verzia je nemecký Film z roku 1955

Toto by měl být přehled všech filmových verzí (kromě té z roku 1955 natočili jednu v roce 1976 i západní Němci, ale filmových zpracování je mnohem víc! První už roku 1911!!): http://www.hervedumont.ch/page.php?id=f ... =4&idc=335

O zmíněném filmu z roku 1955 zde (v němčině): http://1686.homepagemodules.de/t63231f2 ... uderi.html

U obou německých filmů jsem si dohledávala, kdo ztvárnil Desgreze, stejně jako u francouzsko-italského snímku věnovaného travičské aféře, a výběr herců je nesmírně rozmanitý. Až to nějak zkatalogizuji a zclopotuji, zkusím do Castingu snů přidat jejich fotky, abyste si mohly porovnat svoji představu s představy filmařů a popřemýšlet, který z herců byl v roli Desgreze nejlepší ;) .


Naposledy upravil PenelopaW dne 19 úno 2018, 18:47, celkově upraveno 1

Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
PříspěvekNapsal: 21 úno 2018, 00:18 
Offline
Královská rodina
Královská rodina
Uživatelský avatar

Registrován: 09 lis 2008, 01:00
Příspěvky: 4191
Bydliště: Wien
Kniha Markíza Brinvillers, Travička 17 storočia

The Marchioness of Brinvilliers, the poisoner of the seventeenth century : a romance of old Paris
By: Smith, Albert, 1816-1860.
Vydané: (1846);

Obrázek

o tejto knihe, ktorá je skôr románová fikcia som už písala v rubrike o Desgrezovi, pretože sa tam jeho meno zjavuje viac ako
120 krát

v niektorých vydaniach sú celkom dobré ilustrácie

Brinvillierka mala dve adresy????? že by jedna adresa za slobodna a druhá po sobáši?

tuto vraj vstup do paláca ctenej markízy:

Rue de Blevre 28, alias Maison de la Brinvilliers n° 28 rue de Bièvre :

Obrázek

http://gallica.bnf.fr/ark:/12148/btv1b8457303w

pripomínam že jej palác Hôtel d'Aubray, 12 rue Charles V sa nachádzal v bočnej ulici -
v testnej blízkosti ulice Beautreillis,
kde stál parížsky mestský palác grófa de Peyrac 8)

tuto vidíme palác L'Hôtel d'Aubray ktorý stojí dodnes v dnešných časoch:

https://fr.wikipedia.org/wiki/Marie-Mad ... MH_rwk.JPG

https://www.paristoric.com/index.php/pa ... l-d-aubray

schodište v paláci D Aubray

http://parismuseescollections.paris.fr/ ... rincipales

tu je ako dáva svojmu otcovi piť jed:

Obrázek


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
PříspěvekNapsal: 26 úno 2018, 21:55 
Offline
Královská rodina
Královská rodina
Uživatelský avatar

Registrován: 14 říj 2016, 19:08
Příspěvky: 1370
Bydliště: Liberec
Doufám, že se teď nebudu opakovat, ale tuším, že první setkání Angeliky s markýzou de Brinvilliers tu citováno nebylo, i když by si zasloužilo pozornost.

A schválně, jestlipak víte, které to bylo? Když chtěla Angelika orodovat za propuštění svých známých ze Dvora zázraků u markýzina bratra? Nebo když ji Brinvillierska zvala na večeři?

...Samá voda!

Od mostu Pont-Neuf se proti proudu nesl mlhou křik kejklířů a šarlatánů.
Na most vjížděl kočár. Skupinka se rozestoupila, aby ho nechala projet, ale na konci mostu se koně zarazili, protože se jim pod kopyta vrhl jakýsi trhan. Byl to Černej chleba, stařec s bílými
vousy, jeden z Rošťákových pobočníků, ověšený růženci a svatojakubskými mušlemi.
„Slitování!“ kvílel, „mějte slitování s ubohým poutníkem, který se vydal do Compostellu pomodlit se, a teď nemá na cestu. Dejte mi pár drobných a já se za vás pomodlím u hrobu svatého Jakuba.“
Kočí ho přetáhl bičem.
„Ustup, čertovskej modláři!“
Okénkem vyhlédla jakási dáma. V rozhaleném plášti jí zářil překrásný náhrdelník.
„Co se děje, Lorraine? Popožeňte trochu ty koně. Chci dojet do kláštera Saint- Germain des Prés na nešpory.“
Nicolas popošel o několik kroků a položil ruku na okraj dvířek.
„Zbožná dámo,“ řekl a smekl děravý klobouk, „jedete na nešpory a odmítáte almužnu tomuhle ubohýmu poutníkovi, kterej odchází za Bohem až daleko do Španělska?“
Dáma pohlédla do zarostlé tváře, která se před ní v soumraku objevila, a uviděla podezřelé individuum, jehož děravou halenou prosvítaly mohutné svaly a jehož opasek zdobil řeznický nůž.
Otevřela doširoka ústa a začala ječet:
„Pomoc! Vražda!“
Pivoňka už opřel špičku rapíru o vozkovo břicho. Černej chleba a Flipot, jeden z kluků, co rybařili v tůni, zadrželi koně. Přiběhl Posera, Rošťák skočil do kočáru a drsnou rukou umlčel ženin jekot.
Zavolal na Angeliku:
„Šátek! Dej sem svůj šátek!“
Angelika ani nevěděla, jak se octla v kočáře, ve vůni kosatcového pudru, vedle krásných, zlatem vyšívaných sukní.
Rošťák jí strhl šátek z krku a nacpal ho ženě do úst.
„Dělej, Posero! Seber jí ty cetky! A vem jí prachy.“
Žena se zuřivě bránila. Posera se potil, jak se snažil rozepnout ženin náhrdelník, krásný zlatý řetízek, jemuž se říkalo „obojek“, a cizelovaný zlatý přívěsek s několika zářivými diamanty.
„Pomoz mi, Markýzo andělů,“ sípal. „Nevyznám se v těch sarapatičkách.“
„Hoď sebou,“ vrčel Rošťák. „Už ji neudržím. Je jako úhoř!“ Angeličiny ruce nahmátly uzávěr. Bylo to jednoduché. Nosila kdysi podobné šperky.
„Mazej, kočí,“ vykřikl vesele Pivoňka.
Kočár se skřípěním vyrazil ulicí Fauborg Saint-Germain. Kočí, šťastný, že už nemusí mít strach, uháněl se spřežením jako divý. O kousek dál se ženě podařilo zbavit se roubíku a začala znovu křičet.


(Cesta do Versailles 1)


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
PříspěvekNapsal: 28 úno 2018, 00:37 
Offline
Královská rodina
Královská rodina
Uživatelský avatar

Registrován: 09 lis 2008, 01:00
Příspěvky: 4191
Bydliště: Wien
PenelopaW píše:
Doufám, že se teď nebudu opakovat, ale tuším, že první setkání Angeliky s markýzou de Brinvilliers tu citováno nebylo, i když by si zasloužilo pozornost.

A schválně, jestlipak víte, které to bylo? Když chtěla Angelika orodovat za propuštění svých známých ze Dvora zázraků u markýzina bratra? Nebo když ji Brinvillierska zvala na večeři?

(Cesta do Versailles 1)


Jasne že si to pamätám 8) Tá scéna ako prepadnú jej koč je dokonca ja vo filme Báječná Angelika.
V prvých dvoch filmoch sa Borderie dosť držal predlohy. :)


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: Marquise de Brinvilliers
PříspěvekNapsal: 12 črc 2018, 19:07 
Offline
Královská rodina
Královská rodina
Uživatelský avatar

Registrován: 14 říj 2016, 19:08
Příspěvky: 1370
Bydliště: Liberec
JUDITH MERKLE RILEY napsala historický román „The Oracle glass“, odehrávající se v období před Travičskou aférou, který mám díky Moiře (a nepřestanu ji za to milovat!) doma. Kniha vyšla nejprve německy v roce 1992 (pod názvem „Die Hexe von Paris"), anglicky roku 1994.

Porovnáním obou jazykových verzí jsme zjistily, že anglická obsahuje více textu (v německé chybí celé kapitoly), který je i jinak členěn do kapitol, ale za to v rámci něj chybí celé odstavce, které jsou naopak uvedeny v německém vydání (např. u líčení popravy markýzy de Brinvilliers je v němčině uveden podrobný výčet různých osobností - včetně paní de Sévigné, které se na popravu přišly podívat).

V anglické verzi je moc hezká i kapitola o Desgrezově zatčení Brinvilliersky (zbožňuji hlavně ten konec), a protože v „Die Hexe von Paris“ chybí, aby to Moiře nebylo líto, vkládám sem. Podotýkám, že překlad do češtiny je můj, takže zřejmě bude místy kostrbatý...


"Ó, drahý abbé, jak jste v této věci ulevil mé duši!" Jemná malá blondýnka ve světle modrém saténu se naklonila blíž ke "společenskému abbému",* který klečel před ní, tisknouc její ruku ke svým rtům. Markýza se zachvěla a přitáhla si druhou rukou šál blíž k tělu. Bylo to chladem kamenné lavice v klášterní zahradě či předtuchou, že se jí duše zachvěla a na pažích jí naskočila husí kůže?
"Nemůže být hříchem, když dvě srdce touží tak čistě jako ta naše. Jak dlouho... jak dlouho jsem vás obdivoval z dálky, má drahá markýzo. Uchovat vaši duši pro boha, i za cenu mého vlastního zatracení…“ Abbé zvedl své hnědé oči k nebi. Jak atraktivní se zdála jeho skloněná, tmavá tvář v soumraku! Co je to za vůni, která se vznáší kolem něj? Ne nepodobná kadidlu - markýze připomínala nebeské záležitosti a současně nějakým zvláštním způsobem to poslední, božské, vášeň. Sevřela ho pevně oběma rukama a vytáhla vedle sebe na lavičku.
„Musím… musím přiznat vše?“
„Pouze Bohu,“ zašeptal vášnivý abbé. „Žádný živý člověk to nemusí vědět. Sepište vše, pouze pro rozhřešení vašich hříchů před Ním, který sedí na trůně nad námi. Pak zapečeťte dokument a přineste mi ho. Spálíme ho společně, doprovázejíc stoupající kouř svými modlitbami před trůnem Nejvyššího a Milosrdného Jediného.“
Abbé si přitiskl její ruku na srdce. „Cítíte mé srdce?“ zašeptal. „Nesmíte nikdy pochybovat, že to není vzájemné, buší pouze pro vás…“
Bělma markýziných očí v rychle padajícím soumraku planula jasně, dychtivě a šíleně. Její schopnosti lásky nezeslábly, přestože už překročila čtyřicítku. Její magnetismus, schopnost okouzlit, přivedly tohoto štíhlého, snědého zcestovalého abbého do jejího osamělého exilu ze vzdálenosti mnoha mil. Sexuální a božské, vše smícháno v šílené směsi, jí stoupalo do hlavy.
„Polibek…“ zašeptal.
„Ano,“ odpověděla a objetí zažehlo požár v celém jejím těle. Její mládí ještě nebylo promarněno. Vášeň jí stále patřila. Cítila jak stará část jejího života odlétá pryč jako stín. Ano, osvobodí se od všeho, vyzná se, a pak uprchne k novému začátku, očištěná, s tímto mužem, který způsobil, že její puls pádil splašeně jako u mladé dívky.
„Zítra,“ šeptal u jejího ucha a to, jak cítila jeho jemný dech způsobilo, že se její nervy zachvěly vzrušením. „U Sign of Castle,** na cestě z Liege. Nesnesu žít do okamžiku kdy vás budu svírat v náručí.“
Tu noc markýza de Brinvilliers seděla hodiny ve své klášterní cele. Za svitu svíčky listovala seznamem svých hříchů: sodomie, incest, zabití, vražda. Slavnostně jmenovala mrtvé: nepřátelé, kteří ji ohrožovali, cizince, kteří jí stáli v cestě, příbuzné systematicky otrávené kvůli jejich majetku. Výčet čítal šestnáct stran.
Kapitán Desgrez se vrátil k Sign of Castle.
„Tak co, kapitáne, jak to šlo?“ zeptal se policista maskovaný jako jeho sluha.
„Opustí klášterní pozemky zítra o své vlastní vůli a u v ruce bude držet vlastní přiznání,“ odpověděl falešný abbé. Jeho „sluha“ v obdivu hvízdl skrz zuby.
„Dobrá práce, kapitáne! Vynikající!“
„Cítím se jako vyždímaný,“*** řekl Desgrez, projíždějíc prstem pod těsným výstřihem**** své sutany.
„Spíše páchnete jako gigolo. Co je to za věc, kterou jste se navoněl?“
„Něco, co moje manželka vyzvedla v Rue Beauregard.***** Předpokládám, že to má svého nositele učinit neodolatelným.“
„Na to dám ruku, kapitáne. Vy myslíte na všechno.“
„Je to má povinnost,“ řekl Desgrez, posadil se a zahleděl do ohně.


* K vysvětlení pojmu "abbé" viz téma Desgrez (http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic.php?f=3&t=131&p=23134&hilit=abb%C3%A9):
PenelopaW píše:
moirra píše:
Desgrez sa zjavuje v prestrojení za kňaza

V originále je uvedeno, že je v převleku za abbého. K tomu správně clopotovsky dodávám vysvětlení:

ABBÉ - znamenalo původně ve Francii představeného kláštera, opata. Konkordátem z r. 1516 získal král František I. od papeže Lva X. právo jmenovat 225 opatů doporučených. V důsledku toho se mnoho synů z šlechtických rodin věnovalo duchovnímu stavu, ježto měli obročí již zaručené nebo spoléhali, že je získají. Počet obročí však nestačil a mnozí z nich se proto zaměstnávali jako vychovatelé (vzpomeňme na vychovatele Angeličiných synků abbého des Lesdiguires!), spisovatelé a nejvíce jako domácí přátelé a společníci v domech velmožů a boháčů. V 17. stol. byl abbé každý mladý muž s dobré rodiny, který měl vyšší nebo nižší svěcení. Nosívali černé nebo tmavě fialové roucho a tonzuru. Často to byli pouzí příživníci, všeobecně hráli ve vznešené společnosti úlohu šviháků, kteří oživovali zábavu v salónech. Satirická poezie i komedie je ostře napadala. Mnozí z nich ovšem byli skuteční učenci, jako Fénelon, Saint-Pierre nebo u nás "modrý abbé" Dobrovský.

Tímto popisem (přepsala jsem z poznámek k Pitavalovi) se vysvětluje několik věcí:

a) různé formy českého překladu slova "abbé" v souvislosti s Desgrezovým zatýkáním Brinvilliersky v klášteře (někde uváděn jako mnich, jinde jako kněz, v některých českých zdrojích dokonce překládáno, že do kláštera vnikl v přestrojení za zpovědníka)

b) proč se Brinvilliers nechala svést - nakonec asi nebyla tak amorální, aby se vyspala s knězem, který byl vysvěcen a vázán celibátem ;)


** Sign of Castle - zatím se mi nepodařilo zjistit, jestli je tím myšleno nějaké konkrétní místo nebo jde o něco ve smyslu „ukazatel se směrovkou k hradu“.
*** K tomuhle nedokážu najít odpovídající ekvivalent: „I feel like washing.“
**** Možná, že „neckline“ je v tomto případě „kolárek“, ale nevím, zda „společenští abbé“ mohli na sutanách mít kolárky…
***** Tohle mi přijde obzvlášť vtipné, protože jak víme, v Rue Beauregard bydlela Voisinka.


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: Marquise de Brinvilliers
PříspěvekNapsal: 12 črc 2018, 20:33 
Offline
Královská rodina
Královská rodina
Uživatelský avatar

Registrován: 09 lis 2008, 01:00
Příspěvky: 4191
Bydliště: Wien
PenelopaW píše:
historický román „The Oracle glass“, odehrávající se v období před Travičskou aférou, který mám díky Moiře (a nepřestanu ji za to milovat!) doma.


asi ti budem za tu chválu musieť s tej nemeckej rozhlasovej hry čo som si stihla stiahnuť kým to vymazali z netu preložiť aspoň tu pasáž kde Desgrez vyláka Brinvillerku von ....

Kniha vyšla nejprve německy v roce 1992 (pod názvem [b]„Die Hexe von Paris"), anglicky roku 1994.[/b]

podobný osud ako kniha Angelika - najskôr v Nemecku až potom v pôvodnom jazyku - vyškrtnuté state či celé kapitoly

b) proč se Brinvilliers nechala svést - nakonec asi nebyla tak amorální, aby se vyspala s knězem, který byl vysvěcen a vázán celibátem ;)

v 17 storočí viazaný celibátom keď kardináli biskupi a arcibiskupi mali milenky o ktorých sa vedelo? a kedy si skazený šľachtici kupovali úrady cirkevných hodnostátrov? celibát leda tak na papieri :twisted: :twisted: (česť výnimkám v týchto radoch)

** Sign of Castle - zatím se mi nepodařilo zjistit, jestli je tím myšleno nějaké konkrétní místo nebo jde o něco ve smyslu „ukazatel se směrovkou k hradu“.

ani mne :disagreement:

*** K tomuhle nedokážu najít odpovídající ekvivalent: „I feel like washing.“

asi sa budem musieť spýtať anglických kamarátov - pretože ak to dáš do apostrofov do google vôbec to nieje používané v tejto konkrétnej forme

PenelopaW píše:


„Cítím se jako vyždímaný,“*** řekl Desgrez, projíždějíc prstem pod těsným výstřihem**** své sutany.
„Spíše páchnete jako gigolo. Co je to za věc, kterou jste se navoněl?“
„Něco, co moje manželka vyzvedla v Rue Beauregard
.
***** Předpokládám, že to má svého nositele učinit neodolatelným.“
***** Tohle mi přijde obzvlášť vtipné, protože jak víme, v Rue Beauregard bydlela Voisinka.


no ale manželku v historickej skutočnosti poslal niekto iný a to pre jed k veštici k Bosse, alebo? :P

ale to je absolútne božie že sa Desgrez polial "voňavkou lásky" od Voisinky ktorá jej užívateľa mala spraviť neodolateľne príťažlivým pre objekt jeho vášne :slzici: :slzici:

takpovediac porazil nepriateľa jeho vlastnými zbraňami :swordplay: :ok:


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: Marquise de Brinvilliers
PříspěvekNapsal: 12 črc 2018, 20:58 
Offline
Královská rodina
Královská rodina
Uživatelský avatar

Registrován: 14 říj 2016, 19:08
Příspěvky: 1370
Bydliště: Liberec
moirra píše:
no ale manželku v historickej skutočnosti poslal niekto iný a to pre jed k veštici k Bosse, alebo? :P

To bylo u zatčení Bosseové - Oracle glass ( anglická verze) je už druhá kniha, kde jsem to četla: Bosseová se někde kasala, že už má vyděláno, ještě tři otravy a končí s tím. Prohlásila to v průběhu večeře a jeden z hostů šel a oznámil to na policii. Policisté pak poslali manželku jednoho z nich jako volavku koupit jed, čímž se jim konečně do rukou dostal hmatatelný důkaz. A od Bosseové se pak dostali k dalším včetně Voisinové...

Něco málo o La Bosse je v diskusi u Desgreze: http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic.php?f=3&t=131&start=165#p23246.


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: Marquise de Brinvilliers
PříspěvekNapsal: 19 črc 2018, 17:22 
Offline
Královská rodina
Královská rodina
Uživatelský avatar

Registrován: 14 říj 2016, 19:08
Příspěvky: 1370
Bydliště: Liberec
Oproti příspěvku u Sousedky (http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic.php?f=3&t=603&p=23879#p23879), tak tady už jsem polemizovala nahlas.

To, že odsouzenci chodili v ruce se SVÍCÍ, nikoli pochodní, to beru jako takovou technickou třešničku danou zřejmě překladem. To, že Brinvillierska nešla pěšky, protože měla od kata polámané nohy, o tom se dnes už také tolik nemluví. Ale to zatčení??!! :slzici:


Jiří ŽÁK: Co ještě Paříž neřekla. Brno: JOTA, 2004, s. 80-82

Dáma, která vystoupila na popraviště na náměstí Grève o dvaasedmdesát let později (předchozí text pojednává o královně Markétě z Valois, řečené Margot), nevraždila z lásky, ale většinou jen pro peníze. Ale i její ruku vedla vášeň.

V ulici Karla V., jež se nachází nedaleko Arsenalu, v místech, kde kdysi stával královský palác Saint-Pol, stojí dodnes dům číslo dvanáct. Nechala si ho tam v roce 1620* postavit Marie-Madelaine de Dreux d'Aubray, jejíž otec, státní rada Antonie de Dreux d'Aubray, jí odkázal dvě stě tisíc livrů, což by dnes v přepočtu činilo něco kolem neuvěřitelných sedmdesáti milionů eur! S takovou sumičkou už se dá leccos podniknout. Velmi dobře to věděl i velitel normandského pluku markýz Antoine Gobelin de Brinvilliers, když si krásnou a vzdělanou Marii-Madelaine bral. Vzal si ji, protože ji miloval? Těžko říct. Vzal si ji pro peníze? Nikdy je nezneužil. Tak kvůli její smyslnosti? To určitě, neboť markýza byla poněkud „lehčích mravů“. Sama se později přiznala, že přišla o panenství už v sedmi letech, protože se ráda „bavila“ se svými dvěma bratry.**

Dlouho ovšem markýza svému manželovi věrná nezůstala. Brzy se stala milenkou jistého Godina, jenž se nechával oslovovat rytíř de Saint-Croix, tedy ze Svatého kříže, což, jak za chvilku uvidíme, bylo vzhledem k hodnotám, které ve svém životě vyznával, poněkud absurdní. Na žádost markýzina otce byl Godin uvržen do Bastily. Tam se seznámil s jistým Italem podivného jména Exili, který ho zasvětil do tajemství jedl, takže když se Godin zase ocitl na svobodě, byl v tomto oboru velmi poučen. Nastěhoval se zpátky do věžičky v paláci des Abbés de Fécamp v ulici Hautefeuille číslo pět (tento dům ještě pořád stojí v V. obvodu). Markýza ho zase začala pilně navštěvovat. Během nocí plných lásky se mu svěřila, že už ztratila skoro všechny peníze a že nutně potřebuje dědit po svých příbuzných. Godin jí zlíbal krásná ňadra a pak se s ní podělil o svoje znalosti v oboru jedů.

V milé markýze našel skutečně vděčného žáka. Ta nelenila a začala se zajímat o charitu. Navštěvovala nemocnici Hôtel-Dieu v Cité a pomáhala ošetřovat nemocné. Při té „pomoci“ na nich začala zkoušet dávky jedu, které pro ni Godin připravoval. Nejčastěji to byla směs ropušího jedu, arseniku a vitriolu. Jakmile si ověřila dávkování, pustila se do příbuzenstva. První byl na řadě otec, ale tomu musela podat jed desetkrát, než konečně zaúčinkoval. O tři roky později otrávila staršího bratra a přiotrávila švagrovou, o sedm měsíců později přišla řada na mladšího bratra. Pokusila se, budiž ovšem řečeno, že marně, otrávit svou sestru, jeptišku v klášteře karmelitánek (mimochodem, vzpomeňme si na scénu z Dumasových Tří mušketýrů, kdy milady otráví v klášteře karmelitánek v Béthune paní Bonacieuxovou; podobnost není vůbec náhodná). Zcela specifickou kapitolou byl její manžel. Ne, že by se ho také nepokoušela otrávit, ale pokaždé, když mu namíchala jed, Godin v hrůze, že by si ji pak musel vzít, podal manželovi protijed! Tenhle vražedný taneček, hodný nejlepších autorů absurdních dramat, trval několik měsíců.

Pak ale Godin de Saint-Croix náhle zemřel a kupodivu přirozenou cestou.*** Jakmile se to markýza dozvěděla, pokoušela se dostat do jeho bytu, aby mohla odnést krabičku s jedy. Její naléhání se nakonec stalo tak podezřelým, že se o ni začala zajímat policie, a tak si ve svém paláci v Marais nenápadně sbalila zavazadla a uprchla raději do ciziny. Místo markýzy otevřela krabičku policie a kromě jiného v ní našla 34 markýziných dopisů a podrobnými popisy jejích zločinů,**** 27 receptů, nazvaných „zvláštní tajemství“, a vzorky nejrůznějších jedů.

Ministr Colbert požádal Anglii o její vydání a tak markýza rychle změnila působiště a ukryla se v jednom klášteře v Lutychu. Ale ani tam nebyla v bezpečí. Našel ji tam, prý převlečený za faráře, pokrevní bratr našeho Nestora Burmy, schopný policejní důstojník La Reynie***** - ano, byl to právě on, kdo vyšetřoval travičskou aféru vdovy Voisinové a paní de Montespan - a na jaře roku 1676 se mu ji podařilo dostat zpátky do Paříže. Tam byla markýza de Brinvilliers samozřejmě okamžitě postavena před soud. Tehdy byl ovšem trest smrti stále ještě poznamenám barbarstvím středověku. Markýza musela kráčet bosá od chrámu Notre-Dame s provazem na krku a s dvoulibrovou hořící pochodní v ruce až na náměstí Grève, kde stálo pařížské popraviště. Tam jí kat nejprve usekl zápěstí jako všem otcovrahům a nakonec ji upálil na hranici a její popel rozházel po větru. Na náměstí se na její popravu přišlo podívat tolik lidí, že pařížská divadla ten den nehrála. Bylo to poprvé v dějinách Paříže, kdy se poprava stala skutečně záležitostí všech Pařížanů.


* To docela těžko, když se narodila 1630…
** Z toho, co jsem zatím přečetla, bych se přikláněla k názoru, že se „nebavila“ moc dobrovolně a že toto byl jeden z motivů k vraždě obou starších bratrů.
*** Jestli se za ni dá považovat smrt při chemických experimentech, pane Žáku ;) .
**** Tady věřím spíše Pitavalovi, že to přiznání získala policie až po prohledání klášterní cely v Liege.
***** WTF, pane Žáku?! :shock: :shock: :shock: :evil: :evil: :evil: :evil: :evil:


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 52 ]  Přejít na stránku Předchozí  1, 2, 3, 4  Další

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]


Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník


Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete přikládat soubory v tomto fóru

Hledat:
Přejít na:  
Založeno na phpBB® Forum Software © phpBB Group
Český překlad – phpBB.cz