Madame de Sévigné, celým menom Marie de Rabutin-Chantal, barónka de Sévigné, nazývaná aj markíza de Sévigné (1626 -1696) bola francúzska autorka listov, ktoré neskôr vychádzali vo forme zbierok.

Väčšina listov bola adresovaná dcére autorky, Françoise-Marguerite de Sévigné, komtese de Grignan. Písala ich 25 rokov v rytme dva až tri listy týždenne. Zo začiatku, pred vydajom jej dcéry, si však písala so svojím bratancom Bussy-Rabutinom. Tieto listy patria k najzábavnejším. Listy sú tvorené v kultivovanej dobovej francúzštine, reflektujú rôzne udalosti v parížskych salónoch a dotýkajú sa aj historických udalostí



Samozrejme že ako Angelikina blízka priateľka písala pravidelne aj jej.

Angelika netrpělivě zlomila pečeti a začala číst od markýzy de Sevigne:
„Drahá přítelkyně,“ psala ta milá markýza, „obracím se na Vás s mnoha výčitkami i projevy
přátelství. Jistě poznáte, jak jsou má slova míněna, a uvědomíte si, jak moc mi na Vás záleží. Už
několik měsíců mě naprosto zanedbáváte. Uzavřela jste se do sebe a nedovolila přátelům, aby Vás v
těžké chvíli, která Vás postihla, trochu utěšili. Ninon je z Vašeho útěku stejně smutná jako já, jež
jsem se zřekla lásky a věnovala své srdce jen a jen přátelství. Když mám teď pocit, že je mé
přátelství zbytečné, odmítané, bezmocné, cítím se ochuzena o to jediné, co mám.
Tím končím s výčitkami. Můj dosavadní tón se mi nelíbí, na to Vás mám příliš

Pani de Sevigne bývala neďaleko od Angeliky a jej paláca Beautreillis, taktiež v historickej štvrti Marais.
Hôtel Carnavalet, ktorý obývala, je jediný celkom zachovaný mestský palác zo stredu 16 storočia v Paríži.
Dnes je v ňom múzeum.



Pani de Sevigne si palác prenajala v rokoch až 1667-1696, takže vidíme že keď sa Angelika vráti
bude ešte stále bývať tam kde ju zvykla navštevovať.

Palác je postavený v renesančnom štýle a má pôvabnu záhradu.

Listom pani de Sevigne vďačíme za to že máme autentické reportáže z udalostí jej doby -

všetka česť, bola vskutku talentovaná a vtipná reportérka.

originály listov sa dajú prehľadávať a stiahnuť jednotlivo v pdf tuto:

https://fr.wikisource.org/wiki/Lettre_d ... vign%C3%A9)

ja som sem dala link na list ktorý pojednáva o Desgrezovom pozadí

Ještě slovíčko o Brinvilliersce. Umřela tak jak žila, totiž neohroženě. Když vešla do místnosti, kde měla být podrobena mučení, a uviděla tři vědra vody, řekla: "Zřejmě mě chcete utopit, poněvadž při mé postavě je vyloučeno, abych to všehno vypila." Vyslechla svůj rozsudek za jitra bez bázně a strachu a na konci požádala, aby ho přečetli znovu, protože pohled na popravčí káru ji zprvu tak rozrušil, že se nemohla soustředit na ostatní. Po cestě řekla zpovědníkovi, aby před ní postavil kata: "Abych neviděla toho darebáka Desgraise, který mě chytil." Jel na koni před károu. Zpovědník ji pokáral za ten cit; řekla: "Panebože, prosím za odpuštění, tak ať mi tu divnou vyhlídku nechají." A vystoupila sama a bosa po žebříku a na popraviště ......

A jestlipak někdo ví, kdo z Angeličina služebnictva z Toulouse přešel po příjezdu do Paříže, kdy Angelika nemohla personálu platit, do služeb právě paní de Sévigné?

WOW! to je ďalší typicky Clopotovský objav! veru netuším!

Binet to nebol ... a tiež nie ten muzikant ten išiel k Lullimu, nie....
Kouassi-Bu predala Soissinke .... Clement Tonel odišiel sám dávno predtým k Fouquetovi ...

teda fakt netuším

Byl to muzikant - i když do služeb nešel nastálo, máš pravdu, že nakonec se propracoval k Lullymu:

„Giovanni!“
To je ale den plný setkání! Zatáhla mladého muzikanta do úkrytu starého kostela a ptala se ho, jak dopadl.
„Ještě nejsem v orchestru pana Lullyho,“ řekl, „ale slečna de Montpensier mě před svým odjezdem do Saint-Fargeau postoupila madame de Soissons, která je správkyní královnina domu. Mám tedy výborné styky,“ uzavřel důležitě, „díky nimž vydělávám dost peněz tím, že učím hudbu a tanec dívky z dobrých rodin. Zrovna se vracím od slečny de Sévigné, která bydlí v paláci de Boufflers.

no veď práve - v tom čase bola madame Sevigne už dávno vdova - a ešte nebývala v slávnom paláci Carnavalet,
vo štvrti Marais, ten si prenajala od roku 1677 a mala ho až do svojej smrti v roku 1696

od slečny de Sévigné - to zrejme znamená že sa vracal od dcéry pani de Sevigne
ktorá v tom čase ešte nebola vydatá -
za bohatého Grignana, ktorý bol južan a pravdepodobne slúžil ako inšpirácia na Joffreya de Peyrac,
sa vydala až v roku 1669

V spomínaný hotel de Boufflers sa nachádza na Place des Vosges (Vtedajšie Place Royal) čislo 24 -
všetkým nám dobre známom Kráľovskom námestí

dnes sa tomu palácu hovorí hotel de Vitry

https://fr.wikipedia.org/wiki/H%C3%B4tel_de_Vitry

Pani de Sevigne sa inak narodila na inak narodila na Kráľovskom námestí čislo 1

https://en.wikipedia.org/wiki/Place_des_Vosges

Ukážky originálnych dopisov a písma Madame de Sevigne:

A ako bonus vynikajúca zbierka artiklov o pani de Sevigne na Pintereste od jednej fanúšičky:

https://www.pinterest.at/ceciliabonello ... ign%C3%A8/

No zasa som spravila objav: Slávna pani de Sevigne ako spolupracovníčka NASA

slávna NASA si poslúžila listami pani de Sevigne na vyhodnocovanie meteorologických dát z minulosti:

http://adsabs.harvard.edu/full/1958C%26T....74..454D

nečudo že bola pre NASU skvelý zdroj keď listy písala ich 25 rokov v rytme dva až tri listy týždenne,
a takmer vždy spomenula aj počasie

Na ten link som sa vlastne dostala keď som hľadala niečo iné, ako vždy ma naštartoval horlivý pán Clopot
týmto vyhlásením:



Ten citát s pouličnýcm osvetlením je v mojej fikcii kráľovstvo francúzske - ale mám ešte iný:

V apríli roku 1672 bola pani de Sevigne celá nadšená zo svojho nového vejára.
Vravela že je to tá najkrajšia vecička ktorú kedy videla.
"Je ňom totižto nádherne vyobrazený " písala svojej dcére - "môj starý dobrý priateľ: Pont Neuf"

na ilustráciu som vám našla ukážku takého vejára:



https://commons.wikimedia.org/wiki/File ... _Paris.jpg