Právě je 18 srp 2019, 15:45

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]




Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 6 ] 
Autor Zpráva
PříspěvekNapsal: 04 zář 2017, 00:12 
Offline
Královská rodina
Královská rodina
Uživatelský avatar

Registrován: 09 lis 2008, 01:00
Příspěvky: 4191
Bydliště: Wien
Molines - šikovný hugenotský správca a obchodník ... sprevádzal Angeliku celým jej životom ako akási šedá eminencia. Vždy sa akýmsi zázrakom vynoril z hmly v tých najdôležitejších okamžikoch jej života. Bol pre ňu čímsi ako koleso osudu.
teda si myslím že si plným právom zaslúži v postavách jeho vlastnú rubriku.

Z 5 dielu Angeliak sa búri:

Molines, správce panství, ji od jejího návratu navštěvoval denně. Správce s účetními
knihami v podpaží pomalu stoupal hlavní alejí vedoucí od jeho cihlového domu s břidlicovou střechou až k zámku.
Nezávislý pan Molines, odjakživa svůj vlastní pán, zámožný měšťák s vlastním majetkem,
byl přitom naprosto oddaný služebník Plessis-Belličrů. V rámci tohoto společenského postavení
vedl celý svůj život, naplněný prací, i vlastní obchody. Angelika a zejména Filip nikdy přesně
nevěděli, čím se pan Molines zabývá. Věděli jen jedno: že ho najdou vždy tam, kde ho potřebují. V
Paříži, když žili zámečtí páni u dvora, v Plessis, když je náhoda či nemilost vyhnaly na jejich panství.

Obrázek

Pozrime sa čo si o tom myslí Angelika:

A hoci to strohý a odmeraný muž nemal vo zvyku, milo sa usmial.
Angelika pristúpila k nemu s natiahnutými rukami:
– Pozdravujem vás, pán Molines. Vitajte v Novom Francúzsku. Drahý Molines, vo sne by mi nebolo napadlo,
že vás stretnem v Kanade … Asi snívam. Čo vás viedlo vo vašom veku vydať sa na takú dlhú cestu?
– Za starého ste ma pokladali už v čase, keď som začal spolupracovať s vaším otcom a vám šlo práve na ôsmy rok, –
povedal intendant Molines. – Keď som sa o nejakých desať rokov neskôr staral o vašu svadbu s pánom de Peyrac,
bolo mi iba päťdesiat a dnes nemám ani sedemdesiatpäť…
– Ako ten čas letí, – smejúc sa povedala Angelika. Áno, ona bola to malé dievčatko, čo dvíhalo nosík, aby dovidelo na vysokého muža, ktorý sa jej teraz vidí starý.

Stála pred ním, neveriac vlastným očiam, celá šťastná a ako vždy cítila k nemu úctu, bázeň i pocit previnenia.
Úctu kvôli jeho postaveniu a pocit viny, lebo vždy sa naňho obracala vo veciach, ktoré boli vážne a sama si na ne netrúfla. On však zakaždým po zrelej úvahe prisľúbil, že jej pomôže, čo ju rozhnevalo, lebo to vyzeralo, že je neschopná.
S ním spájala i svoje detstvo, roky dospievania, svadbu v Toulouse, jej druhý sobáš s Philippom du Plessis-Belliére,
u ktorého slúžil ako intendant; na všetko myslí, keď naňho teraz hľadí.

Z 12 dielu Angelikino Rozhodnutie (v češtine Quebec 2 Diel)

ja viem holky že v češtine je to ináč ... už by sa mal raz neikto obetovať a v češtine tie dva chýbajúce diely naskenovať aby sme mali komplet české PDF :P :P


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
PříspěvekNapsal: 04 zář 2017, 00:18 
Offline
Královská rodina
Královská rodina
Uživatelský avatar

Registrován: 09 lis 2008, 01:00
Příspěvky: 4191
Bydliště: Wien
Až dodnes som si nevšimla že v 5 diely sa jasne hovorí že ten rok čo sa Angelika preháňala po Stredomorí :sailor:
sa Molines staral o jej majetky:


Tak došlo k tomu, že právě obličej s přísnými a tvrdými rysy správce Molinesa, jemuž stáří
znenáhla dodávalo výraz antické moudrosti, se jako jeden z prvních sklonil nad bledým zjevením,
které dva mušketýři snášeli z kočáru, zatímco pan de Breteuil křičel skoro vesele na přispěchavší
sluhy:
„Přivážím vám paní du Plessis. Umírá. Má před sebou už jen několik dní.“
V Molinesově tváři se nepohnul ani sval. Pozdravil Angeliku stejně klidně, jako by se na
skok vracela z Versailles
:lol: :lol: na své statky projednat pár obchodů nebo se poradit o prodeji některých
pozemků, aby mohla zaplatit dluhy z karet. A právě ve chvíli, kdy naslouchala jeho hlasu, který jí
důrazně oznamoval, že letos bude velice špatná úroda, začala chápat, kde je, a pocítila bezpečí
rodné země a své minulosti, vlévající jí život do ochablých údů.

Nevyslovil jedinou výčitku, nepoložil jedinou otázku. Jejich dlouholeté vztahy a zvláštní role, kterou sehrál při zajišťování budoucnosti monteloupských dětí, by ho k tomu opravňovaly. Mlčel. Neudělal jedinou narážku na obtíže a starosti, způsobené Angeličiným odjezdem, na kroky, jež musel iniciativně a riskantně podniknout, aby zachránil ty nejvýnosnější obchody, ohrožené úpadkem. Copak snad známky nemilosti neznamenaly předzvěst pádu? Krysy, krkavci a
masožraví červi, kteří se s oblibou vrhají na nestabilní majetky, se už sbíhali. Molines uvedl vše do pořádku, dal záruky,
přijal závazky. Paní du Plessis odcestovala, tvrdil. Vrátí se. Neplánujeme žádnou likvidaci.


Jenže co král? ptali se. Co králův hněv? Všichni všechno věděli. Copak snad nebyla paní du Plessis zatčena, uvězněna? Molines jen krčil rameny a rozhlásil, že bere zodpovědnost na sebe, a protože vždycky podal důkazy své podnikavosti a chytrosti, vzrušení opadlo. Rozhodli se vyčkat. Během celého toho dlouhého roku, kdy si lidé lámali hlavu Angeličiným nejistým osudem, udržel správce železnou rukou společenskou i finanční důvěryhodnost, na níž záviselo bohatství uprchlé markýzy a jejího dědice, malého Charlese-Henriho. Jeho zásluhou zůstali všichni sloužící na místě, na zámku stejně
jako v Paříži, v paláci v ulici Beautreillis i v paláci na předměstí Saint-Antoine. V této chvíli už Molines rozeslal na všechny strany zprávu, že se zámecká paní vrátila.


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
PříspěvekNapsal: 04 zář 2017, 00:33 
Offline
Královská rodina
Královská rodina
Uživatelský avatar

Registrován: 09 lis 2008, 01:00
Příspěvky: 4191
Bydliště: Wien
A potom Angeliak zmizla zasa :slzici: :slzici: chudák Molines

Ale zasa zvládol starať sa o majetky a dokonca dal znovu postaviť zámok Plessis:

Len čo som dorazil do Plessis, pamätáte sa, čo som tam našiel…?
Vypálený zámok, mŕtveho potomka Charla-Henriho, ale vy ste tam neboli. (...)

Hneď som sa vrátil späť ku kráľovi, odovzdal mu list, ktorý ste už nepotrebovali a ktorý som vám ani nemohol vrátiť,
lebo som nevedel, kde ste.
„Postavila sa proti mne,” povedal vtedy kráľ. „A ja jej musím pohroziť prstom spravodlivosti…
Tú ženu treba poraziť… Jej hlavu vystavíme na dražbe …”

Kráľ vtedy tú obálku vložil do tajnej zásuvky. No kým som odišiel, požiadal ma, aby som v prípade potreby ostal
sprostredkovateľom medzi ním a vami. Roky sa míňali v znamení bojov, krviprelievania, bolestí,
utrpenia, biedy ,.. Dnes vládne na vidieku pokoj … Zámok v Plessis som dal prestavať a obchody mi idú. Neskôr vás oboznámim s podrobnosťami, no najprv musíte vedieť, že z príkazu kráľa vracajú vám späť pozemok
a jedno z vašich detí má právo zdediť ho.


No v Češtine je to zasa trochu inak ak si spomínam správne :roll:

myslím že kráľ jej vráti pozemky iba pod podmienkou že ho hneď bude dediť jedno z jeje detí ...

a je tam skutočne: Jej hlavu vystavíme na dražbe …

nechce náhodou jej hlavu v koši .... ako bachtiari Bej tú od Rákotzyho? :shock: :shock: :roll: :roll:

no zajtra pozriem do inojazyčných verzií .... :P


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
PříspěvekNapsal: 04 zář 2017, 14:41 
Offline
Baroni
Baroni

Registrován: 17 srp 2010, 14:19
Příspěvky: 132
Tak práve Molines podľa mňa naznačil, kde sa Angelika s Joffreyom nakoniec usadia a mne to tiež dáva zmysel - v New Yorku. To rozvíjajúce sa a nezávislé mesto sa k nim obom hodí. Naviac, keď Toulouse kráľ nakoniec daruje jednému z potomkov, ktoré mal s Montespankou. Predtým však Angelika navštívi kráľa, ten si uvedomí, že nikdy nezíska jej srdce, avšak bude rad, že žije a že je v poriadku. Ale ak by Angelika zostala vo Francúzsku, musela by byť vo Versailles a to by kráľ nezniesol ju nemať. Veď aj Desgrez ju varoval. A tak odcestujú späť do Ameriky, usadia sa v NY, v meste, ktoré má budúcnosť a vyznáva slobodu ducha. Tam im Peyrac postaví nádherný dom, odtiaľ budú robiť výlety občas aj do Európy a určite pôjde pozrieť aj Údolie piatich jazier Uttakého.

Tak som si to vymyslela na základe toho, čo sa udialo s Molinesom v 12.dieli:

"Žiaľ, protestanti nemajú šancu sa tu usídliť (Quebeck). Kontrolujú a pri príchode si všímajú najmä mladých kňazov, ktorých podozrievajú, že sú odpadlíci cirkvi a na úteku. Ak sa ukáže, že majú pravdu, buď ich na mieste uväznia, alebo pošlú prvou loďou späť do Francúzska. Väčšina si vezme veci a ujde do Nového Anglicka, a to buď do Massachusetts, alebo prejde pevninou do Nového Yorku. – Je to dlhá a namáhavá cesta, Molines, po vyprahnutom a neobývanom území. Poznáme to, máme tam svoje hliadky. Počkajte na náš odchod a môžeme vás po ceste nechať v Gouldsbore, je to náš prístav na rieke
Maine. Vezmeme vás so sebou. Žijú tam mnohí protestanti z La Rochelle, mesto prosperuje z obchodu. Potom vás niektorá z našich
lodí dopraví do Bostonu alebo New Yorku."

Vtom si uvedomila, že ako plánuje Molinovi budúci život, podvedome ráta s tým, že tu ostane a že sa do Francúzska nevráti.


Tak ako sa vám to pozdáva? :D Ešte niekde som čítala o NY ako o meste rozkvetu, avšak neviem to momentálne nájsť alebo si spomenúť v ktorom diely to bolo. Ale podobne v tomto diely uvažuje aj Peyrac:

"I tak mám pocit, – zamyslel sa Peyrac a pomaly pokračoval, – že kráľ sa za tie roky trpezlivého čakania natoľko zmenil, že si bude vážiť, keď vás čo len uvidí. A možno mu postačí iba jedno stretnutie."

Veď nakoniec, už vtedy bude mať kráľ za ženu Maintenonku. A tá by tiež nebola rada, ak by na dvore Angelika zostala. Ale by to mohlo byť aj tak, že keďže Angelika odmietne zostať vo Versailles, kráľ odoberie nakoniec grófstvo Toulouske Florimondovi a dá ho svojmu synovi s Montespankou, tak ako to je aj historicky správne.


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
PříspěvekNapsal: 04 zář 2017, 15:22 
Offline
Baroni
Baroni

Registrován: 17 srp 2010, 14:19
Příspěvky: 132
Tak o Molinosovi a New Yourku som našla niečo až v 13-diely:

Holandsko převládalo i v dobrosrdečném a žoviálním New Yorku, malém veselém městečku, ne tak důležitém jako Boston, ale velice kosmopolitním: nezapomínalo, že než bylo pokřtěno jménem bratra anglického krále, vévody z Yorku a z Albany, jmenovalo se Nový Amsterodam a patřilo Nizozemcům.

Na pozadí nebe se leskly komíny s delftskými taškami. Od New Yorku a břehů Hudsonu až po Orange Albany se mluvilo třinácti jazyky: holandsky, flámsky, valonsky, francouzsky, dánsky, norsky; švédsky, anglicky, irsky, skotsky, německy a dokonce i španělsky a portugalsky: tak mluvily židovské komunity, které uprchlý z Brazílie před plameny španělské inkvizice... Židé se pak dostali až do Connecticutu a na Rhode Island a založili tradici klenotnictví, zlatnictví a obchodních investic.

Molines si tu postavil cihlový dům podobný tomu, který měl v Poitou, když spravoval majetky PlessisBelliěrů mezi územím Sancéů de Monteloup a Rambourgů. Pozval sem svou dceru a zetě a jejich děti, které si už zvykly žít na ulicích: podle Holanďanů totiž mají být děti volné jako ptáci a jejich hlučná přítomnost vůbec neruší klid obydlí a nevadí krásným navoskovaným podlahám, a tak byli Molinesovi vnuci daleko méně stydliví než rodiče v jejich věku.

Intendant Molines byl v New Yorku jako doma. Tvrdil, že jeden z jeho předků doprovázel Petra Minuita, Valona, který pro Holandsko zakoupil od Indiánů Manhattů za šedesát florinů poloostrov téhož jména, ManHatTa, což znamená "božská zem". Takže tu našel příbuzné a spojence, kteří čekali jen na něj. Díky dokladům, opatřeným pečetí, kterými mu francouzský král přiznával veškeré plné moci, mohl i jako hugenot dostat z Francie mnoho ze svých ohrožených přátel a navázat s nimi obchodní styky, které mohly v případě, že by se situace francouzských reformovaných s odvoláním ediktu zhoršila, zajistit mnohým prostředky k útěku. Těšil se dokonalému zdraví a byl aktivnější než kdykoliv předtím.

I tady v New Yorku je přemlouvali, aby se tu usadili. Tady je jejich (Angeliky a Peyraka) místo, tvrdil, mohli by tím povzbudit Francouze, kteří tady zatím jen živoří.


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
PříspěvekNapsal: 04 zář 2017, 16:27 
Offline
Vévodové
Vévodové

Registrován: 29 črc 2014, 21:17
Příspěvky: 793
Molines by jistě hrál další nějakou úlohu v románu, byl významná osoba.
Tady ještě předtím mluvil o tom, jak balil kufry :
Kolesá osudu sa už roztočili, tí hore vedia, čo robia, niet cesty späť. A pretože ešte žijem, nezabudol som sa postarať o seba. I o deti. Peniaze, ktoré mi dal kráľ na cestu a výdavky, som si dal poukázať do Holandska. Deťom na ceste do La Rochelle pomôžu moji priatelia.
– Do La Rochelle? Nie je to neopatrné? Veď tam hugenotov najviac strážia.
– Nie vždy. Teraz tam je chaos. ... Tu žijú prevažne protestanti. Moja rodina bude môcť nasadnúť na niektorú z holandských lodí, ktoré tu občas kotvia.


Právě na takových místech vidím, jak moc chybí poslední díl, který by celý ten zajímavý a krásný příběh uzavřel.


Naposledy upravil Tereza dne 04 zář 2017, 19:40, celkově upraveno 1

Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 6 ] 

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]


Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 3 návštevníků


Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete přikládat soubory v tomto fóru

Hledat:
Přejít na:  
cron
Založeno na phpBB® Forum Software © phpBB Group
Český překlad – phpBB.cz