Diane de Joannis de Chateaublanc, markýza de Castellane známá jako markýza de Ganges
Narozena 1635, původem z Avignonu, stala se obětí vražedného atentátu na panství v Ganges v roce 1667. Proslula nebývalou krásou a ač nebyla z příliš urozené rodiny, bohatství (ve výši zhruba 500 000 livrů) po dědovi z matčiny strany Joanninovi, pánovi de Nocheres, ji stavělo naroveň nejurozenějším partiím. Od mládí po jednom z dědových panství používala titul
slečna de Chateaublanc.
Ve 13 letech, v roce 1649, se provdala za
markýze de Castellane, vnuka vévody de Villars. Markýz ji následně uvedl ke dvoru, kde oslnila i mladičkého Ludvíka XIV., jež ji po dva roky po sobě vyznamenal ctí, že ji při plese žádal o tanec. Přezdívali ji "krásná Provensálka" a nad její krásou se podivovala i švédská královna, která se vyjádřila, že být mužem, věnovala by jí své srdce i city

.
Pitaval ji popisuje těmito slovy:
Mignard namaloval její věrný portrét, který byl pokládán za mistrovské umělecké dílo. Měla oslňující bělostnou pleť, již oživoval nejkrásnější ruměnec, jaký kdy příroda vytvořila, neboť nebyl příliš výrazný a něžně s pletí harmonoval a rozléval se po ní; její vlas, neobyčejně černý a přirozeně zvlněný, zvyšoval její krásu tak, že nebylo možno hledět bez podivení na ten soulad. Oči, velké a krásného tvaru, byly téže barvy jako její vlas, a jímavý oheň, jímž zářily, nutil sklopit oči každého, kdo na ni pohlédl; zdálo se, že blesk jediného jejího pohledu mu proniká až do hlubin nitra. Její drobná ústa, jejich barva i krásný tvar a nádhera jejích zubů byly spolu s očima to, co při prvním shlédnutí vzbuzovalo dojem, že její krása je ta nejúchvatnější podívaná, jakou kdy příroda stvořila. Pravidelný nos dodával jí výraz vznešenosti, měkký ovál její tváře, postava, jež byla obrazem dokonalého zdraví, tvar hlavy - vše bylo tak půvabné, tak okouzlující, že nutilo i ty, kdo neměli ani tušení o poezii, aby k ní vzhlíželi jako k bohyni, či máme-li mluvit jako křesťané, jako k nejpůvabnější podobě boží.
I postava byla v plném souladu s krásou její tváře; na jejích pažích, na rukou, na všem, co bylo přístupno pohledům, bylo patrno, že pečlivá příroda tu chtěla vytvořit mistrovské dílo.Markýza však dle pamětníků nebyla jen krásná, ale i duchaplná. Ke štěstí jí to ovšem nestačilo - její manžel utonul při ztroskotání galéry u Sicílie. Coby bezdětná vdova zůstala ještě nějaký čas u dvora, později se uchýlila do kláštera doma v Avignonu a nakonec dopřála sluchu jednomu ze ctitelů a v roce 1658 se provdala za
pana de Lanide, markýze de Gange.
Byl to mladý, dvacetiletý muž ze vznešeného rodu, baron z Languedocu, guvernér v Saint-André a byl bohatě nadán světskými statky. Jako muž byl postavou a krásou tím, čím byla markýza jako žena; při pohledu na ně musel každý říci, že byli pro sebe jako stvořeni. Ovšem ač k sobě zprvu zahořeli láskou, oba měli velmi odlišné povahy, a jak píše Pitaval, všechny špatné vlastnosti byly na straně manžela...
I přes svůj věk byla markýza stále krásná, a protože se kolem ní stále točili muži, její manžel začal žárlit, ač mu ona sama příčinu k podezření nezadala. Po několik let se tak manželé vedle sebe trápili, dokud nedošlo ke zlomovému okamžiku: u markýze ubytovali jeho dva bratři -
abbé de Gange a
rytíř de Gange.
Abbé měl ďábelskou povahu, byl totiž nanejvýš zlý; byl bezuzdný, zhýralý, bezbožný a zločinný v plném smyslu těchto slov. Nebyl členem žádného řádu; zvolil si takový neurčitý stav, neboť ten nejlépe vyhovoval jeho zhýralosti. Byl to člověk násilnický, oddaný svým vášním, panovačný a chtěl, aby ho všechno poslouchalo. (…) Lze zkrátka říci, že to nebyl ani člověk, nýbrž démon, lstivý a úkladný, který na sebe bral všechny podoby, dokonce i vzhled člověka řádného, příjemného, milého, ochotného a laskavého, přičemž jeho srdce bylo plné zloby.Rytíř de Gange byl všední člověk, zrozený k tomu, aby ho někdo vedl (…). Abbé de Gange s ním dělal, co chtěl, neuznával ho ani za hodna sdělit mu důvody toho, co mu nařizoval; přitom mu dovedl svou nadvládu tak okrášlit, že ho ovládal, aniž to rytíř pozoroval.Oba bratři se do švagrové zamilovali, přičemž abbé se ji nejprve pokoušel získat tím, že se mu podařilo chválou krásné příbuzné znovuobnovit lásku mezi manželi. Když se jí však vyznal ze svých citů a byl striktně odmítnut, začal markýzu nenávidět a postupně naočkoval i markýze.
Po smrti pana Nocheres se markýza stala dědičkou velkého majetku - již v té době se ji příbuzní pokoušeli dvakrát otrávit, nejprve smetanou s arsenikem, později (
1667) otráveným lékem, který se jí však zdál divný, takže si jej odmítla vzít. Když ji pak pozvali na Gange, byly její osudy sečteny. Její tchýně odjela do Montpellieru, manžel se vydal do Avignonu, a ona osaměla s oběma švagry. Večer abbé vstoupil do jejího pokoje s pistolí a sklenicí obsahující černou tekutinu. Rytíř na to tasil kord a markýza se zprvu naivně domnívala, že na její obranu...
…
Konečně otevřel abbé ústa a pronesl polohlasně, ale pevně a rozhodně, tato strašná slova: "Madam, je třeba, abyste zemřela; volte mezi střelou, ocelí a jedem." - "Já že mám zemřít?" vykřikla markýza, "jakého zločinu jsem se dopustila? Vy mne odsuzujete k smrti a chcete popravit? Což jsem si zasloužila tak zuřivou nenávist, která vás žene k této hrozné ukrutnosti?"
Markýza je zkoušela různými slovy obměkčit, než si zvolila sklenici s jedem. Vrahové pak odešli pro faráře, aby jí poskytl rozhřešení, a tak využila získané samoty, vyskočila z okna na hradní nádvoří a tam se vyzvracela. Jeden z podkoní ji pronesl stájemi a pomohl jí utéct. Útočiště našla v domě paní de Prats, která zrovna měla dámskou společnost. Dámy podaly markýze protijed, ale abbé s rytířem ji dostihli, označili za šílenou a vynutili si být s ní o samotě. Rytíř markýzu dvakrát bodl kordem jako dýkou a když se pokusila utéct, bodl ji ještě pětkrát do zad. Aby měli jistotu, pokusil se ji ještě abbé zastřelit, ale jedna z dam mu strhla ruku. Oba muži uprchli, kolem domu byly postaveny stráže a za markýzou se dostavil lékař.
Markýz de Gange se ihned po obdržení zprávy o vražedném útoku vrátil z Avignonu a úspěšně hrál roli bezúhonného manžela. Na svoji spoluúčast však upozornil již přesvědčováním manželky, aby změnila závěť, v níž veškeré majetky odkazovala svým dětem. Ostatně změnu závěti se z ní snažili vymoci i oba pachatelé.
Po několika dnech markýza zemřela a pitva prokázala, že to bylo následkem jedu. Vyšetřující komisař pan de Catelane, jmenovaný parlamentem v Toulouse, dal jejího muže zatknout a odvézt do Montpellieru. Protože však chyběly přímé důkazy, na rozdíl od svých bratrů (odsouzených k lámání v kole zaživa), byl markýz de Gange
21. 8. 1667 odsouzen k doživotnímu vyhnanství, ke ztrátě šlechtictví a zabavení majetku. Spolu s rytířem de Gange se odebral do Benátek, odkud jeli bojovat za republiku proti Turkům v Kandii, a oba při bojích padli. Abbé de Gange uprchl do Holandska, kde se incognito pod falešným jménem stal vychovatelem syna hraběte z Lippe, pána z Viane nedaleko Utrechtu. Protože se zamiloval se do hraběnčiny příbuzné, čestně jí svěřil svoji pravou totožnost, a hrabě ho donutil Viane opustit. Odjel do Amsterodamu, kde se tajně oženil se svojí milenkou, a zemřel coby vážený člen protestantské konsistoře těšící se úctě svého okolí...
F. G. de Pitaval:
Slavné kriminální případy. Vimperk : Papyrus, 1994
Heslo na francouzské wikipedii:
https://fr.wikipedia.org/wiki/Diane_de_Joannis_de_ChateaublancPodrobnější článek o aféře:
https://marilynkaydennis.wordpress.com/2013/02/15/the-death-of-the-marquise-de-ganges/https://marilynkaydennis.wordpress.com/2013/02/18/the-death-of-the-marquise-de-ganges-part-2/https://marilynkaydennis.wordpress.com/2013/02/21/the-death-of-the-marquise-de-ganges-part-3/https://marilynkaydennis.wordpress.com/2013/02/25/the-death-of-the-marquise-de-ganges-part-4/Ganges:
http://www.auxpaysdemesancetres.com/pages/midi-pyrenees/herault-34/ganges.htmlPříběh markýzy z pera A. Dumase st.:
http://www.gutenberg.org/files/2758/2758-h/2758-h.html (anglicky)
https://ebooks.adelaide.edu.au/d/dumas/alexandre_pere/celebrated/chapter18.html (dtto)