Právě je 19 lis 2017, 22:47

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina




Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 88 ]  Přejít na stránku Předchozí  1, 2, 3, 4, 5, 6  Další
Autor Zpráva
 Předmět příspěvku: Re: Hygiena, parfémy a toaleta
PříspěvekNapsal: 14 říj 2017, 10:02 
Offline
Markýzové
Markýzové
Uživatelský avatar

Registrován: 14 říj 2016, 18:08
Příspěvky: 416
Bydliště: Liberec
Tím se v podstatě odpovídá i na otázky položené v jiném tématu (http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic.php?f=6&t=743&hilit=z%C3%A1chod):

- Joffrey by jako novotář měl v každé ložnici vlastní koupelnu i se záchodem. Otázkou ovšem je, zda by všechny záchody byly řešené tak, aby odpad padal dolů. V pokojích pána domu a jeho ženy jistě ano, v ostatních by šlo spíše o nočníky, které by služebnictvo vylévalo. Ačkoli mohl se pustit do stavebních úprav paláce a zřídit rozvody, které by vodu z koupelen a odpad ze záchodů odváděly někam pryč ;) .
- Coby znalec poměrů v orientu by toulouský hrabě jistě používal vlastní toaletní papír na utření.


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re:
PříspěvekNapsal: 14 říj 2017, 10:23 
Offline
Markýzové
Markýzové
Uživatelský avatar

Registrován: 14 říj 2016, 18:08
Příspěvky: 416
Bydliště: Liberec
AjA píše:
Možná hloupá otázka, ale Anne neustále popisuje Angeličiny "zoubky jako perličky". Jakpak si je v 17. stol. čistili? Já mám v historii opravdu mezery, tak se omlouvám, kdyby tento dotaz někoho z vás pobouřil :P


Nechám promluvit Vondrušku:

Středověk na tom byl s péčí o zuby hůře než antika a starověk, ale díky nenáročné a zdravé stravě měli lidé nesrovnatelně zdravější zuby než dnešní moderní lidstvo (při analýze kosterních pozůstatků z pražského židovského hřbitova ze 13. stol. bylo zjištěno, že jen asi 1/3 pohřbených měla nějaký zubní kaz).
Od roku 1000 se v arabských zemích k čištění a bělení zubů používal zubní prášek. S ním se později seznámili křižáci a podle zmínky v jedné francouzské kronice víme, že ho přivezli jako kořist domů a věnovali dámám svého srdce. Později do západní Evropy dováželi benátští a janovští kupci z Předního Východu a Byzance rozmanitou orientální kosmetiku včetně té pečující o zuby.
Lidé však nebyli odkázáni jen drahou zahraniční kosmetiku. Znali spoustu aromatických a léčivých rostlin, které užívali nejen jako koření a léky, ale také při mytí a hygieně. Mezi vyhlášené prostředky patřila šalvěj.
K základní péči o ústa patřilo vyplachování vodou, většinou obyčejnou, zřídka s přísadou bylin či později parfémů. O vlastní zuby se pečovalo méně, neboť to ze zdravotního hlediska nebylo většinou třeba. Druhou věcí však byla móda, kdy zvláště ženy toužily mít bělostný chlup a existovaly různé metody, jak toho dosáhnout. Většina metod sice vedla k cíli, ale zubům jako takovým škodila. Základní metoda spočívala v tom, že se zuby nejprve vyhladily (obvykle drsným práškem s příměsí mletých cihel či jiného brusiva), a pak se na zuby nanášela naředěná kyselina dusičná, která likvidovala nahnědlé a žluté skvrnky (ale ničila i vlastní sklovinu). V případě delšího používání této metody hrozily záněty dásní a vypadávání zubů. Podobné agresivní metody se však používaly ještě po třicetileté válce.
Teprve na konci 18. století vyvinuli v Anglii méně agresivní "leštící prášek na zuby".
Od 19. století se na vývoji prostředků k čištění zubů a péči o chrup začali podílet i lékaři a lékárníci. Oblíbené byly pasty i bělící prášky, jejich základem byl většinou glycerin a později borax (aby látka pěnila), kvůli zvýšení leštícího efektu se přidával stejně jako dříve cihelný, keramický či porcelánový prášek. Zřejmě první skutečnou zubní pastu začal vyrábět kolem roku 1850 americký zubní lékař Washingtion Wenthworth Steffield.

Kousky jídla, které uvízly v zubech, byly od nejstarších časů odstraňovány pomocí různých špičatých předmětů. Skutečné párátko je doloženo až ve starověkém Řecku. Různá "šťůrátka" byla známá i ve středověku, používali je však jen vznešení lidé - mnohem obvyklejší bylo čistit si zuby pomocí nehtů (jak opakovaně kritizují spisy o mravném chování ještě po třicetileté válce).
Koncem 16. století se začala párátka ve Francii užívat nejen k čištění zubů, ale i ke konzumaci. Urození lidé si opatřovali párátka z drahých kovů, někdy i zdobená perličkami a či polodrahokamy, která však bývala delší než ta dnešní. S oblibou je používali na hostinách - párátkem napichovali kousky ovoce a různé sladkosti.
Baroko si libovalo v honosných příručních toaletních soupravách, v nichž nesmělo chybět ani párátko. Podobné soupravy byly často opatřeny zdobenými pouzdry, jak potvrzuje dochovaná toaletní souprava popravené francouzské královny Marie Antoinetty.
Zatímco mravům u stolu, stolování a líčení se věnovali s rozkoší všichni mravokárci a moralisté, o čištění zubů se hovoří jen minimálně. Výjimkou bylo jen čištění zubů pomocí párátek.

I když měli lidé v minulosti zuby zdravější, občas o některý z nich přišli. Lazebníci ve středověku trhali zuby bez větších problémů, ale žádný neuměl zhotovit zubní protézu. Pokud chtěl tedy někdo z urozených lidí zakrýt při nějaké významné události mezeru v chrupu, používaly se různé atrapy, které se do úst nedbale upevnily. Při úsměvu to bylo postačující, ale jíst s takovými náhražkami se nedalo. Ještě v polovině 16. století si anglická královna Alžběta vyplňovala díry v chrupu kousky látky, aby na veřejnosti vypadala mladší.


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: Hygiena, parfémy a toaleta
PříspěvekNapsal: 14 říj 2017, 10:47 
Offline
Královská rodina
Královská rodina
Uživatelský avatar

Registrován: 09 lis 2008, 00:00
Příspěvky: 3387
Bydliště: Wien
Díky Penelopa za výpisky a info. Vskutku veľmi zaujímavé. :ok: Budem sa snažiť pridať aj svoje,
z kníh čo mám požičané s knižnice.

Joffrey mal celkom istotne moderné záchody aj kúpelňu, keď ho mohol mať John Harrington už v roku 1597.

Inak zistila som že tá kniha Kam aj kráľ chodí pešo
ktorá je na Slovensku beznádejne vypredaná, a nenašla som dokonca ani v Antikvariáte,
je preklad z Nemčiny.

Tuto originál:

https://www.amazon.de/Wasserthron-Donne ... 3896782487

Inak, napadlo ma aj že by sme mali zistiť viacej info aj o tých verejných kúpeľoch, ktoré pani AG spomína v kanóne.

V ulici Saint-Nicolas se Desgrez zastavil před obrovským vývěsním štítem, na němž bylo na
nebesky modrém pozadí měděné umyvadlo. Z oken v prvním patře se bohatě pářilo.
Angelika pochopila, že je u lazebníka, a už předem pocítila blaho při představě vany s teplou vodou.



A napokon ešte jedna perlička na okraj:

Záchod z 18 karátového zlata

Taliansky sochár Maurizio Cattelan (55) vytvoril plne funkčné WC. Už to samo osebe je zvláštne, ale excentrický umelec ho vyrobil z 18-karátového zlata. Toaleta má príznačný názov Amerika!

Táto, ehm, interaktívna výstava bola inštalovaná v jednom z verejných WC v Guggenheimovom múzeu, píše New Yorker. Samotné múzeum na Piatej Avenue označuje dielo za "drzý, neúctivý výtvor".

Obrázek

Zdroj: http://www.pluska.sk/zaujimavosti/zauji ... trone.html


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: Hygiena, parfémy a toaleta
PříspěvekNapsal: 14 říj 2017, 10:52 
Offline
Markýzové
Markýzové
Uživatelský avatar

Registrován: 14 říj 2016, 18:08
Příspěvky: 416
Bydliště: Liberec
Tania píše:
Veď , tam páchli všici :? :roll:
Len Angelika sa kúpala, a byla za to za čudnú.


Ve středověku bylo hříchem téměř vše, co souviselo s péčí o tělo a vzhledem. Časté koupání bylo považováno za rozmařilost a např. benediktinský řád povoloval původně mnichům jedno, nejvýše dvě koupele ročně (!). Stejně jako v jiných sférách veřejného života, prvním impulzem změny k lepšímu byly křižácké války. Od konce 11. století se lidé ze Z a střední Evropy setkávali s kultivovaným prostředním byzantského císařství a bagdádského chalífátu. Díky monopolu italských kupců na obchod s Východem se nové trendy v životním stylu nejprve šířily v bohatších italských městech - primát patřil Benátkám.
Středověká společnost však zpočátku nepřijala všechny hygienické návyky běžné na Východě, ale jen ty, které navenek demonstrovaly zámožnost nebo umožňovaly spojit je se zábavou. To do jisté míry platilo i později v renesanci (móda přikazovala kupovat drahé parfémy a líčidla, paruky, ozdoby a oděvy složitých střihů). Mytí k požadavkům renesanční doby nepatřilo.
Teprve po třicetileté válce se začal postoj k celkové hygieně měnit. Důvodů bylo několik: oslabení pozice církve a tím také odklon od dodržování postních příkazů, růst celkové vzdělanosti, vliv dobové medicíny a také proměna životního stylu. Ovšem i tak trvalo ještě dlouho, než si evropská společnost osvojila mytí a další hygienické návyky jako součást svého každodenního života.

Pár poznatků:

Vyprávět o hygieně ve středověku je poněkud fádní. Lidé chodili v nepraných šatech, odpadky odhazovali kolem sebe a jen občas se umyli - resp. myli si ruce a obličej. Ještě ve 12. a 13. století se zbytek těla dostal do kontaktu s vodou jen zřídka. Z dávných časů se do středověku uchoval jen rituální význam mytí rukou, který byl dokonce významným obřadem prováděným v průběhu mší. A i přes absenci smyslu pro hygienu si středověcí lidé myli ruce před jídlem (ale jen v případě, že zasedali ke stolu, obvykle při hostinách či ve větší společnosti). Smyslem však nebyla očista, ale symbolika poslední večeře Páně (lidé si často jen zběžně namočili prsty do vody a tím vše skončilo).
Zajímavý je pohled cizinců na evropské prostředí, které je v kronikách na zmínky o hygieně skoupé. Na konci 10.s toletí pobýval na dvoře císaře Oty II. vyslanec bagdádského chalífy, který se o Evropanech zmiňoval velmi nehezky: "Sotva lze vidět něco špinavějšího, než jsou oni. Myjí se jen dvakrát do roka a šaty si nikdy nečistí, ale nosí je tak dlouho, až se rozpadnou na hadry."

Pokud církev horlila proti mytí jako zdroji hříchu, měla svým způsobem trochu pravdu. Ve středověku si na čistotu a vzhled potrpěli mladíci, kteří rádi sváděli dívky.

Paradoxem je, že mezi nejšpinavější vrstvy středověké společnosti patřili vládci a duchovní. Panovník a jeho rytíři trávili většinu času v sedle, a proto se pravidelnou hygienou netrápili.

Lidé na venkově se myli celkem pravidelně, zvláště v teplých měsících roku. Ve vesnicích existovaly primitivní parní lázně, obdoba sauny. Také ve městech se běžně stavěly lázně, které byly oblíbené spíše pro nabízené zábavy (od huby a jídla až po erotické služby). Jen výjimečně se v nich prováděla očista těla.

Dlouho nemyté tělo zapáchalo, ale věc vnímání zápachu je věcí zvyku, takže to nikoho subjektivně neobtěžovalo. Teprve v renesanci se problém nelibého zápachu začal řešit pravidelným mytí, přesto jej však řada lidí vnímala jako přirozený atribut lidského těla a považovali ho za příjemný. Proto je trochu paradoxem, že propagátory pravidelného mytí se staly nevěstky, především benátské kurtizány. Těm tehdejší společnost vděčí za řadu novinek v intimním životě (již v 15. stol. radily ženám, že chtějí-li mužům poskytnout dokonalou rozkoš, měly by své tělo očistit v lázni v voňavou vodou).

V 16. stol. se Evropou začaly šířit rozmanité protestantské náboženské směry, které na rozdíl od katolíků spatřovaly zdrženlivost a skromnost především v duchovní pokoře. Evangelické církve byly pragmatické a kritizovaly okázalé projevy víry, jako bylo nošení špinavých oděvů. Protestantské rodiny se začaly vyznačovat pečlivou čistotou.

V létě se lidé na venkově i ve městech od středověku myli doma studenou vodou ze žlabu pro dobytek, někdy vodou z kádě v síni. Měli-li čas, zaběhli se umýt do potoka, rybníku, vodního příkopu před hradbami nebo do městské kašny. V zimě to však s mytím nijak nepřeháněli a pokud se myli, pak vodou z vědra či kádě, kterou postavili k roztopené peci. I v tomto případě se však myli studenou nebo vlažnou vodou. Důvodů bylo několik: kromě toho, že byli podstatně otužilejší, bylo obtížné ohřát větší množství vody. Také panoval názor, že koupání v horké vodě je nezdravé. (VZPOMEŇME SI NA FILMOVOU POLAČKU, JAK VARUJE ANGLIKU, ABY NEKOUPALA FLORIMONDA S CANTOREM)

Vše se začalo měnit v době baroka. V dějinách mytí neexistuje ale radikální zlom, který by změnil hygienické návyky. Pokrok postupoval pomalu a lepší péči o tělo nejprve přijaly zámožnější vrstvy tehdejší společnosti. S rozšiřováním blahobytu přejímali nový životní styl i další lidé. Do konce 18. století se všeobecně prosadilo pravidelné mytí a zcela se změnil názor na hygienu. Jak v prostředí šlechty, tak u měšťanstva se čistota stala společenskou normou.

Co se týče používání mýdla, ve středověku máme o něm jen minimum ověřených zpráv. Na jedné straně fungovaly mydlárny, které mýdla vyráběly a prodávaly, na druhé straně se dochovala varování lékařů, že mýdlo je pro tělo škodlivé. Proto někteří historici tvrdí, že mýdla bylo užíváno jen k praní oděvů. Tomu však odporují toaletní mýdla v renesanci, která se parfémovala. Lze tedy tvrdit, že zejména zámožnější lidé se myli mýdlem, ačkoli jej možná spíše brali jako kosmetiku či druh parfému.

Samostatnou kapitolu tvoří čištění uší. Většina lidí si jej čistila prstem, ale již staří Řekové používali k tomuto účelu speciální lžičku. České renesanční spisy se zmiňují o speciální lžičce zvané "ušipar" a ještě v době baroka se radilo, že se má používat každodenně.


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: Hygiena, parfémy a toaleta
PříspěvekNapsal: 14 říj 2017, 10:59 
Offline
Královská rodina
Královská rodina
Uživatelský avatar

Registrován: 09 lis 2008, 00:00
Příspěvky: 3387
Bydliště: Wien
Inak tie kúpele kde Desgrez zaviedol Angeliku -to vlastne nebol Lazebník ale Ranhojič

Ranhojič

:agree: felčar, mastičkář či ranhojič ....

preto prehliadal ženy či sú zdravé a chcel jej pustiť žilou ....

Ranhojiči toho času boli všetko naraz: Holiči, kúpeľníci, lekári a liečitelia ....

Ranhojič neboli felčar byl ve středověku praktický ošetřovatel a medik. Povolání ranhojiče mělo blízko k řemeslu lazebníků a bradýřů. Často prováděli pouštění žilou, které bylo velmi rozšířenou léčbou. Prováděli i amputace, častý zákrok ve válečné medicíně.

Univerzitně vzdělaní lékaři se v té době omezovali na diagnostiku nemocí a předpis léků, praktickou chirurgii považovali za podřadnou práci. Hippokratova přísaha dokonce praktikování chirurgie zapovídala slovy: „Nebudu (lidské tělo) řezat, ani ty, kdo trpí kameny, a tento zákrok přenechám mužům, kteří takovéto řemeslo provádějí.“


Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Ranhoji%C4%8D

Obrázek

A tuto rytina - dôkaz ako to mohlo v tých kúpeľoch niekedy dopadnúť:

Verejné kúpele v 16 storočí

Autor rytiny :Virgil Soris

http://www.regionalmuseum-bfh.de/images ... 00x533.jpg

A ešte ďalsí úryvok z kanónu:

Lázně mistra Georgese bylo jedno z posledních lázeňských zařízení, jaké existovaly již ve
středověku, když křižáci, kteří se vraceli z Východu, přinesli s sebou zálibu mýt se v parních
lázních. Tehdy se Paříž jen hemžila podobnými zařízeními, kde se člověk vypotil, umyl a taky se
tam „odchlupil", což znamenalo jakousi depilaci celého těla. Jenže pověst parních lázní rychle
upadla, protože k četným službám, které se tu poskytovaly, se přidaly i ty, kterými se zabývaly
především vykřičené domy v ulici Val ďamour, Údolí lásky. Znepokojení kněží, přísní hugenoti a
lékaři, kteří v tom viděli zdroj kožních nemocí, se spojili proti lázním. Takže dnes se kromě v
pochmurných krámcích některých holičů nebylo v Paříži kde umýt.


Obrázek


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: Hygiena, parfémy a toaleta
PříspěvekNapsal: 14 říj 2017, 11:11 
Offline
Markýzové
Markýzové
Uživatelský avatar

Registrován: 14 říj 2016, 18:08
Příspěvky: 416
Bydliště: Liberec
moirra píše:
Inak, napadlo ma aj že by sme mali zistiť viacej info aj o tých verejných kúpeľoch, ktoré pani AG spomína v kanóne.

V ulici Saint-Nicolas se Desgrez zastavil před obrovským vývěsním štítem, na němž bylo na
nebesky modrém pozadí měděné umyvadlo. Z oken v prvním patře se bohatě pářilo.
Angelika pochopila, že je u lazebníka, a už předem pocítila blaho při představě vany s teplou vodou.


moirra píše:
Inak tie kúpele kde Desgrez zaviedol Angeliku -to vlastne nebol Lazebník ale Ranhojič

Lázně mistra Georgese bylo jedno z posledních lázeňských zařízení, jaké existovaly již ve
středověku, když křižáci, kteří se vraceli z Východu, přinesli s sebou zálibu mýt se v parních
lázních. Tehdy se Paříž jen hemžila podobnými zařízeními, kde se člověk vypotil, umyl a taky se
tam „odchlupil", což znamenalo jakousi depilaci celého těla. Jenže pověst parních lázní rychle
upadla, protože k četným službám, které se tu poskytovaly, se přidaly i ty, kterými se zabývaly
především vykřičené domy v ulici Val ďamour, Údolí lásky. Znepokojení kněží, přísní hugenoti a
lékaři, kteří v tom viděli zdroj kožních nemocí, se spojili proti lázním. Takže dnes se kromě v
pochmurných krámcích některých holičů nebylo v Paříži kde umýt.


O středověkých lázních toho víme velmi málo, neboť jednotlivá zařízení se od sebe lišila a k dispozici jsou jen pozdější vyobrazení z 15. a 16. století. Existovaly dva typy lázní (a někdy se vzájemně kombinovaly): lázně určené ke koupelím a lázně potní.

Lazebna nabízející koupele se obvykle zřizovala v běžném měšťanském domě, který nebyl ani honosný ani mimořádně rozlehlý. Často se skládala jen ze dvou či tří místností. Z ulice nebo mázhauzu vstoupil host do předsíně, která sloužila jako šatna, a tam si odložil oděv. Pak vešel do vlastní lázně, již tvořila vyhřátá místnost s velikými dřevěnými vanami s vlažnou vodou. V rohu stála kamenná pec, v níž se topilo. Voda se někdy ohřívala v železném kotli nad ohněm, ale častěji tak, že se do štoudve s chladnou vodou vhazovaly horké kameny nebo kusy železa rozžhavené v peci. Za lázní se většinou nacházela ještě menší místnost, odkud se do pece přikládalo a kde se vařily pokrmy pro hosty. Zchlazovat se hosté mohli v kádi, která stávala venku na dvoře.
V některých městech byla pro řemeslníky a jejich tovaryše pravidelná návštěva lázní povinná. Takové lazebny byly vybaveny střídmě a sloužily jen k očistě těla. Existovaly však i luxusnější lázně pro bohaté velmože, preláty a patricije. V době renesance stály hlavně v bohatších a větších městech. Nacházely se v honosných domech a hostům byla k dispozici i řada služebnictva ("otírači" obstarávající sušení hostů, další prováděli "drbání", masáže apod.).

Při návštěvě honosnějších lázní se nejprve vešlo do šatny a cennosti byly svěřeny lazebníkovi (který někdy majetek zapisoval do zvláštní knihy). Po straně šatny bývala menší komora, kde se hosté mohli nechat ostříhat, oholit, ale prováděly se tu i drobnější chirurgické zákroky (pouštění žilou, trhání zubů, přiložení pijavic či baněk). Vlastní lázeň mívala často i potní komoru s horkou párou, kde stále dřevěné lavice, na nichž hosté seděli a nechali se od lazebníkových sluhů šlehat vrbovými pruty. Před dveřmi stálo vědro se studenou vodou, jíž se hosté zchlazovali poléváním. V sousední větší místnosti stály dřevěné vany s vlažnou nebo teplou vodou, v níž hosté po proceduře v potní komoře odpočívali, často i několik hodin. Pokud byla káď hlubší, sedávali ve vodě na nízké dřevěné stoličce. Místnost s vanami sloužila k zábavě, ale také k hodování či erotickým hrám. Když se host zábavy nabažil, odebrat se zpět do šatny, oblékl se a zaplatil za poskytnuté služby. V luxusních lazebnách se obvykle neplatila paušální cena jako v lázních pro chudší hosty, ale každý návštěvník měl svůj účet, kam se poskytnuté služby zapisovaly.

Popis lázní obsahuje např. Komenského dílo Orbis pictus.

Ve středověku lazebny vznikaly v souvislosti se zakládáním středověkých měst. V Paříži se lázeňké řemeslo objevuje poprvé v knize řemesel Etienna Boileaua kolem roku 1268, ale roku 1292 už bylo zapsáno 26 provozovatelů lázní.

Městské veřejné lázně bývaly označeny nad vchodem z ulice (stejně jako většina jiných provozoven či řemeslnických dílen) - nejčastěji ručníkem či lazebnickými miskami.

Problémem provozu lazeben nebylo jen vytápění, ale též zásobování vodou. Vodovody existovaly jen v některých městech, ale nebyly rozvedeny do domů, ale do městských kašen.

I když církev pranýřovala necudnosti, které pobyt v lázních přinášel, vždy se provozovaly pod její patronací. Důvod byl finanční, ale také praktický - často je používali sami preláti.

Zlatý věk renesančních lázní s jejich zábavami a svůdnými lazebnicemi definitivně odvála třicetiletá válka. Ve druhé polovině 17. století se životní styl celé Evropy změnil a v této době mizí většina frivolních zábav. Veřejné městské lazebny byly většinou zrušeny, i když se to podstatnou měrou v celkové úrovni hygieny neodrazilo.

Ve šlechtických či měšťanských domácnostech se v době baroka rozšířil zvyk koupání v dřevěné vaně či velké kádi doma. Na venkově se lidé koupali běžně v neckách na praní. Domácí koupelna nebyla v Evropě dlouho běžnou záležitostí. V roce 1750 bylo koupelnami vybaveno jen asi šest procent pařížských paláců, jinak proslulých přepychem. Koncem 18. století se ve Francii objevila vana s výpustí ve dně. Soukromé koupelny začaly přibývat až ve 2. polovině 19. století.


Potní lázně najdeme ve všech kulturách chladnějších zemských pásem. Pocení bylo od nejstarších dob považováno za prevenci proti nemocem a jako účinný lék.


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: Hygiena, parfémy a toaleta
PříspěvekNapsal: 14 říj 2017, 11:20 
Offline
Markýzové
Markýzové
Uživatelský avatar

Registrován: 14 říj 2016, 18:08
Příspěvky: 416
Bydliště: Liberec
PenelopaW píše:
V roce 1750 bylo koupelnami vybaveno jen asi šest procent pařížských paláců, jinak proslulých přepychem. Koncem 18. století se ve Francii objevila vana s výpustí ve dně. Soukromé koupelny začaly přibývat až ve 2. polovině 19. století.


Tedy Desgrez :desgrez: byl již v dobách bydlení na mostě Notre-Dame buď zámožný, nebo se AG dopustila anachronismu:

„Zbývá vám ještě hodina, abyste se připravila.“
Odcházel ke dveřím vedlejší místnosti.
„Mám tady pohodlnou koupelnu a všechno, co potřebuje dáma ke své toaletě: líčidla, mušky, parfémy…“
Vrátil se s hedvábným županem v ruce a hodil jí ho.
„Oblečte se a pospěšte si, krasavice.“
Poněkud omámená a s pocitem, že se pohybuje v jakémsi mlžném oparu, se Angelika vykoupala a oblékla. Její šaty byly pečlivě složené na truhle. U zrcadla leželo množství věcí,
přinejmenším nezvyklých v koupelně svobodného muže: kelímky krémů a červeně, čerň na řasy, celá řada lahviček s parfémy.


Ačkoli výňatky z knihy vycházejí hlavně z poznatků pro české prostředí, takže co my víme... ;)


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: Hygiena, parfémy a toaleta
PříspěvekNapsal: 14 říj 2017, 11:23 
Offline
Markýzové
Markýzové
Uživatelský avatar

Registrován: 14 říj 2016, 18:08
Příspěvky: 416
Bydliště: Liberec
Ptala se na Margot a služku. Sdělil jí, že když se čekání protahovalo, služka neodolala vyvolávání sluhy, který vykřikoval na celou ulici:
Pod obrazem svaté Jany koupají se všechny ženy budou dobře obslouženy; sluhové a komorné připraví jim lázně své.
Jako všichni hugenoti měla i Margot ráda vodu. Angelika to naprosto chápala. Taky bych nejraději zašla k té svaté Janě, vzdychla si.


Když chtěl lazebník otevřít, bývalo zvykem, že se vydal do ulic i se svými pomocníky, troubili, tloukli na měděné puklice, vyvolávali, že lázeň je již vyhřátá, a zvali lidi k návštěvě. Bylo také možné objednat se (za příplatek) na určenou hodinu, zvláště pokud chtěl člověk lázeň navštívit se svými přáteli.


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: Hygiena, parfémy a toaleta
PříspěvekNapsal: 14 říj 2017, 11:28 
Offline
Markýzové
Markýzové
Uživatelský avatar

Registrován: 14 říj 2016, 18:08
Příspěvky: 416
Bydliště: Liberec
PenelopaW píše:

Lazebna nabízející koupele se obvykle zřizovala v běžném měšťanském domě, který nebyl ani honosný ani mimořádně rozlehlý. Často se skládala jen ze dvou či tří místností. Z ulice nebo mázhauzu vstoupil host do předsíně, která sloužila jako šatna, a tam si odložil oděv. Pak vešel do vlastní lázně, již tvořila vyhřátá místnost s velikými dřevěnými vanami s vlažnou vodou. V rohu stála kamenná pec, v níž se topilo. Voda se někdy ohřívala v železném kotli nad ohněm, ale častěji tak, že se do štoudve s chladnou vodou vhazovaly horké kameny nebo kusy železa rozžhavené v peci. Za lázní se většinou nacházela ještě menší místnost, odkud se do pece přikládalo a kde se vařily pokrmy pro hosty. Zchlazovat se hosté mohli v kádi, která stávala venku na dvoře.
V některých městech byla pro řemeslníky a jejich tovaryše pravidelná návštěva lázní povinná. Takové lazebny byly vybaveny střídmě a sloužily jen k očistě těla. Existovaly však i luxusnější lázně pro bohaté velmože, preláty a patricije. V době renesance stály hlavně v bohatších a větších městech. Nacházely se v honosných domech a hostům byla k dispozici i řada služebnictva ("otírači" obstarávající sušení hostů, další prováděli "drbání", masáže apod.).


Celé lázně sestávaly ze dvou velkých místností s dlaždičkovou podlahou, po jejichž obvodu stály dřevěné kabinky. Vzadu nahřívali chlapci v peci velké kameny.
Jakási služka v ženské místnosti svlékla Angeliku donaha. Zavedli ji do jedné z kabinek, kde byla lavička a malý bazének s vodou, do něhož přihazovali horké kameny. Voda začala vřít a stoupala z ní horká pára. Angelika na lavičce měla dojem, že se udusí, že se zalkne, že umírá. Vysvobodili ji odtud rudou a zpocenou.
Služka ji ponořila do bazénu se studenou vodou, pak ji zabalila do osušky a odvedla do vedlejší místnosti, kde už bylo několik stejně jednoduše oblečených žen. Zdejší služebné, většinou dost odporné stařeny, klientky vyholovaly nebo je česaly a brebentily přitom jako hejno slepic. Podle tónu hlasů a témat, která probíraly, usoudila Angelika, že většina zákaznic jsou služky nebo obchodnice, které zašly po mši do lázní, aby se dozvěděly poslední novinky, dřív než se rozeběhnou po své práci. Řekli jí, aby si lehla na lavici.
Za chvilinku vešel mistr Georges, aniž tím v nejmenším vyvedl shromáždění z míry. Držel v ruce skalpel a za ním šla holčička s košíkem skleněných baněk a hořící tyčinkou. Angelika hlasitě protestovala.
„Přece mi nebudete pouštět žilou! Už jsem ztratila dost krve. Copak nevidíte, že jsem těhotná? Zabijete mi dítě."
Holič a chirurg v jedné osobě na ni nebral zřetel a dal jí znamení, že se má obrátit.


(...) Konečně ji pečlivě obvázal a nechal na pokoji.
Dvě dívky jí pomohly obléknout se a učesat. Strčila jim takové spropitné, že vytřeštily oči.
„Oh, markýzo," vykřikla ta mladší, „to ti ten tvůj advokátský princ v ošoupané vestě dává takové dárky?"
Jedna ze stařen do služky strčila, a když se ohlédla na Angeliku, která s podlamujícími se koleny sestupovala po dřevěných schodech, zašeptala na adresu své družky:
„Copak nevidíš, že to je velká dáma, která si přišla trochu zlepšit chuť po těch svých fádních šlechticích?"
„Ty obyčejně chodí v maskách," protestovala druhá, „a mistr Georges je pouští zadem."
V krámku našla Angelika Desgreze čerstvě oholeného, se zarůžovělými tvářemi.


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: Hygiena, parfémy a toaleta
PříspěvekNapsal: 14 říj 2017, 12:56 
Offline
Královská rodina
Královská rodina
Uživatelský avatar

Registrován: 09 lis 2008, 00:00
Příspěvky: 3387
Bydliště: Wien
Inak našla som geniálnu stránku jedného nemeckého muzea, kde su k exponátom múzea články

Bader, Barbiere, Chirurgen und Perückenmacher

v preklade: Lazebníci, Barbieri, Chirurgovia (mastičkári) a Parochniari

http://www.regionalmuseum-bfh.de/bader-barbiere

takže sa začínajúc od 17 storočia dozvieme z dobových análov presne ako to
Lazebnictví a mastičkárstvo fungovalo, koľko kúpeľov bolo vtedy v Nemecku a koľko také niečo stálo
ako sa vyrábalo mydlo (a napríklad aj kabelky) a čo to o historii banníctva

ku všetkému sú historické informácie kto mohol na také niečo dostať povolenie

dozvedela som sa okrem iného že úpadok Lazebníctva v prvej polovici 17 storočia v Európe
zapríčinili epidémie moru (pričom vlády pozatvárali veľa týchto kúpeľov zo strachu pred rozšírením epidémie)

a niektorý s Felčiarov sa potom stali moroví lekári :agree:

približne v poslednej štvrtine 17 storočia sa verejné kúpeľe začali postupne znovu rozrastať

zaujímavé by bolo zistiť ako to mali s Hamam-mi (muslimské očistné verejné kúpele) v časoch morových epidémii
Saracéni ...

vo Viedni existuje Hamam aj pre ženy - možno si niekedy spravíme Angelikologický hamamový zraz :potapec:

je to celé spojené z reštaruácou, kde sa potom môžeme nacpať saracénskymi orientálnymi pochúťkami ...

Obrázek Obrázek

Ukážka interieru HAMAM

Obrázek


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: Hygiena, parfémy a toaleta
PříspěvekNapsal: 14 říj 2017, 21:04 
Offline
Rytíři
Rytíři

Registrován: 17 srp 2010, 13:19
Příspěvky: 98
Tak to by som si Moirra dala povedať - myslím ten viedensky hammam pre ženy... :D

Inak, niekde sa spomína, že Angelika si čistila zuby práškom, ale už teraz neviem, v ktorej časti...


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: Hygiena, parfémy a toaleta
PříspěvekNapsal: 15 říj 2017, 09:51 
Offline
Královská rodina
Královská rodina
Uživatelský avatar

Registrován: 09 lis 2008, 00:00
Příspěvky: 3387
Bydliště: Wien
PenelopaW píše:
PenelopaW píše:
V roce 1750 bylo koupelnami vybaveno jen asi šest procent pařížských paláců, jinak proslulých přepychem. Koncem 18. století se ve Francii objevila vana s výpustí ve dně. Soukromé koupelny začaly přibývat až ve 2. polovině 19. století.


Tedy Desgrez :desgrez: byl již v dobách bydlení na mostě Notre-Dame buď zámožný, nebo se AG dopustila anachronismu:

„Zbývá vám ještě hodina, abyste se připravila.“
Odcházel ke dveřím vedlejší místnosti.
„Mám tady pohodlnou koupelnu a všechno, co potřebuje dáma ke své toaletě: líčidla, mušky, parfémy…“
Vrátil se s hedvábným županem v ruce a hodil jí ho.
„Oblečte se a pospěšte si, krasavice.“
Poněkud omámená a s pocitem, že se pohybuje v jakémsi mlžném oparu, se Angelika vykoupala a oblékla. Její šaty byly pečlivě složené na truhle. U zrcadla leželo množství věcí,
přinejmenším nezvyklých v koupelně svobodného muže: kelímky krémů a červeně, čerň na řasy, celá řada lahviček s parfémy.


Ačkoli výňatky z knihy vycházejí hlavně z poznatků pro české prostředí, takže co my víme... ;)


nie, pani Golonová sa jednznačne Anachronizmu nedopustila :disagreement:

ono totižto záleží na tom čo si kto pod slovom "kúpeľňa" predstavuje

v 17 storočí to podľa mojich rešerší často bola mini-miestnosť kde stál stolík, taburetka,
džbán s vodou a lavór - poprípade tam boli ešte nejaké voňavky mastičky a samozrejme uteráky
zhrnutie: kúpalo sa v lavóri


málokto sa vtedy kúpal v dieži - na to treba ohriať kopu vody - vtedy často ako uterák slúžila obrovská plachta

tuto obrázok "tiežkúpeľne" vznešenej dámy 17 storočia:

názov: BATH-ROOM OF A LADY OF QUALITY 17th century

Obrázek

zdroj: Kniha Paríž od časov najstarších až po dnešok

https://archive.org/details/historyparisfro06unkngoog

Paris, from the Earliest Period to the Present Day, by William Walton.

a ešte jedna kupeľna pravdepodobne z konca 17 storočia:

Obrázek

autor spomínaného úryvku ktorý si uviedla zrejme hovorí o kúpelniach ako ich poznáme my:
z vodou čo tečie s kohútikou a odpadovým potrubím ...

Obraz 17 storočie umývanie sa v kúpelni - v "lavóri" (toto slovo sa v Slovenčine udomácnila z Francúžtiny)

Obrázek

-----------------------------
všimnime si že aj pod obrázkom je použité slovo kúpať - bain a nie se laver čiže umývať sa - keďže pani AG je ako rodená Francúzska nativspeaker,
vedela samozrejme aké slovo v tom kontexte použiť :agree:

inak ešte existuje na umývanie sa tretia alternatíva faire sa toilette

inak všimli ste si že tie dva obrázky sa podobajú ako vajce vajcu ibaže ten horný pán si cudne zakríva oči ?? :slzici:

-----------------------------

čo sa nášho obľúbeného policajta týka, ten v kanóne dokonca býval v dvoch rozličných domoch
na dvoch rozličných mostoch

ako som už písala v sekcii o Desgrezovi :agree:

ten prvý byt bol chudobnejší - veď bol iba chudobný študent a advokát a ten druhý už honosnejší -
to už bol policajt v Chatelete :agree:

veď ten rozdiel je to vidno aj podľa obrázkov tých dvoch mostov čo som pridala ;)

viewtopic.php?f=3&t=131&p=18096#p18096


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: Hygiena, parfémy a toaleta
PříspěvekNapsal: 16 říj 2017, 18:39 
Offline
Vévodové
Vévodové

Registrován: 29 črc 2014, 20:17
Příspěvky: 517
V tuto chvíli se cítím naprosto zaskočena.
Jak tedy vznikla myšlenka mramorové koupelny pana D? Odmítám absolutně třeba jen náznak myšlenky, že by Joffrey de Peyrac, de Morens, d'Irristru, hrabě z Toulouse- všichni tady ať mi prosím odpustí následující slovo - smrděl. Pečlivě upravené vlasy, oholený, módní ikona, vůně tabáku, fialek, cucavé pastilky - to jsou všeobecně známé pasáže z knihy . Ale kde je v knize zmínka o koupelně v Toulouse? :evil: Asi jsem sklerotická, ale já si teď nic nedokážu vybavit.


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: Hygiena, parfémy a toaleta
PříspěvekNapsal: 16 říj 2017, 19:03 
Offline
Markýzové
Markýzové
Uživatelský avatar

Registrován: 14 říj 2016, 18:08
Příspěvky: 416
Bydliště: Liberec
Tereza píše:
V tuto chvíli se cítím naprosto zaskočena.
Jak tedy vznikla myšlenka mramorové koupelny pana D? Odmítám absolutně třeba jen náznak myšlenky, že by Joffrey de Peyrac, de Morens, d'Irristru, hrabě z Toulouse- všichni tady ať mi prosím odpustí následující slovo - smrděl. Pečlivě upravené vlasy, oholený, módní ikona, vůně tabáku, fialek, cucavé pastilky - to jsou všeobecně známé pasáže z knihy . Ale kde je v knize zmínka o koupelně v Toulouse? :evil: Asi jsem sklerotická, ale já si teď nic nedokážu vybavit.


Nebudu ani spekulovat o tom, že by těmi fialkami překrýval tělesný pach :disagreement: . Jistě coby zcestovalý a vzdělaný muž převzal zvyky z "východu", kde se na tělesnou hygienu dbalo podstatně více a obdobně časům antiky. A to už jen s ohledem na zdraví (dočetla jsem se, že tehdy se v obecném povědomí absence hygienických návyků vůbec nespokojovala s chorobami - na rozdíl od třeba arabské medicíny, se kterou byl jistě obeznámen). A jistě pro svoji hygienickou "úchylku" získal i Angeliku, která se koupala minimálně 1x týdne (na rozdíl od - s jistou nadsázkou - běžného koupání 1x měsíčně či za rok). O koupelně zmínky chybí, neb něco tak "fádního" nestojí v jeho paláci, plném pokrokových vymožeností, za zmínku ;) .


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: Hygiena, parfémy a toaleta
PříspěvekNapsal: 16 říj 2017, 19:23 
Offline
Královská rodina
Královská rodina

Registrován: 19 čer 2014, 19:21
Příspěvky: 967
V díle Toulouská svatba jsem na straně 10 a 11 našla zmínku o bazénu v jednom z Joffrevých sídel.


V předvečer příjezdu do Toulouse přespali v jednom ze sídel hraběte de Peyrac, ve vzdušném renesančním zámečku.
Angelika vychutnávala přepych jednoho ze sálů, kde byl mozaikou vykládaný i bazén.

Zde také Angelika podstoupila depilaci, kterou jí udělala Margot.


Takže podle toho usuzuji, že měl podobně vybaven i další zámky a také palác v Toulouse.


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 88 ]  Přejít na stránku Předchozí  1, 2, 3, 4, 5, 6  Další

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina


Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník


Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete přikládat soubory v tomto fóru

Hledat:
Přejít na:  
Založeno na phpBB® Forum Software © phpBB Group
Český překlad – phpBB.cz