Právě je 20 úno 2018, 02:25

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina




Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 115 ]  Přejít na stránku Předchozí  1 ... 4, 5, 6, 7, 8
Autor Zpráva
 Předmět příspěvku: Re: Okomentuj filmovou fotografii
PříspěvekNapsal: 07 úno 2018, 19:27 
Offline
Vévodové
Vévodové
Uživatelský avatar

Registrován: 14 říj 2016, 18:08
Příspěvky: 672
Bydliště: Liberec
Terezo, sepiš to prosím! Chci vědět, zda uhodla či nikoli :applaus: .


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: Okomentuj filmovou fotografii
PříspěvekNapsal: 07 úno 2018, 21:07 
Offline
Vévodové
Vévodové

Registrován: 29 črc 2014, 20:17
Příspěvky: 573
PenelopaW píše:
Terezo, sepiš to prosím! Chci vědět, zda uhodla či nikoli :applaus: .


Jestli dovolíte, mám jiný příběh.

Nový svět, podzim 1676

Přeživším Nikolas se sice snad tisíckrát provinil proti jediným dvěma přikázáním, která znal - nezabiješ, nepokradeš - ale vědomí, že spáchal tento smrtelný hřích na ženě, kterou miloval, činilo jeho život nesnesitelným. Prsten, který stáhl spící Angelice z prstu, ho patnáct let pálil jako čert. A to doslova a do písmene. Ukrýval ho důmyslně tam, kde by to od slavného Rošťáka nikdo nečekal. Díky této skrýši ho vzpomínka na Angeliku provázela na každém kroku. A uznejte, že po tak dlouhé době toho měl tak akorát dost.

Rozhodl se svého břemene konečně zbavit. S pokorou vyhledal Desgreze, který ho nasměroval přes oceán. A zajásal, když se od slavného policajta dozvěděl, že Angeliku odvezl de Peyrac. Co Nicolas pamatoval, byl hrabě pěkný chcípák a Angelika měla pro muskulaturu vůdce nejobávanější pařížské bandy vždycky slabost. Byl by vážně velký hlupák, kdyby se nepokusil znovu o štěstí .

U Gouldsbora ho dobří hugenoti nasměrovali do vnitrozemí. Cestu ke Katarunku našel lehce, neboť výprava tolika lidí za sebou zanechala docela slušnou dálnici napříč pralesem. Jaké bylo jeho překvapení, když se u zničené pevnosti se setkal s Piksaretem, který právě uzavřel třicátý den truchlení nad mrtvými indiánskými náčelníky. A pohled na otužilého, spoře oděného a urostlého rudocha přivedl Nicolase okamžitě k úžasnému nápadu. Byl sice podzim, ale pokud se Angelice ukáže v celé své kráse, není Boha, aby toho mrzáka okamžitě neopustila. A když jí ještě navleče na prst její prstýnek……celý se zachvěl nad tou představou.

Piksaret ani na chvíli nezaváhal, když ho ten muž požádal o nějaké kousky oblečení z pohřebních darů zesnulých náčelníků. Rád mu vyhověl a dokonce se mu nabídl , že ho dovede až do Wapassu. Ten bílý cvok se totiž pořád vyptává na křehkou ženu pohybující se ve společnosti kulhavého hubeňoura, co stále zpívá. A protože byl Piksaret od přírody veselá kopa, došlo mu, že tohle setkání bledých tváří si nemůže nechat ujít.

Za pár dní už stáli v dohledu Wapassu a sledovali ženu, která pobíhala před malou pevnůstkou.
A nebyli jediní .

…..Joffrey de Peyrac ji pozoroval. Viděl, jak se otáčí kolem udírny úplně jako profesionál.
Viděl, jak kuchá daňky a jeleny, vyvrhuje je, seká kosti, odhazuje nepotřebné vnitřnosti, nosí kotle na oheň, a to všechno zázračně šikovnýma malýma jemnýma ručkama, energicky jako čeledín. Se směsí údivu a úcty zjišťoval, jak je silná a hbitá, jak umí tisíce věcí, s nimiž se během jejich přepychového a luxusního života v Toulouse nemohla setkat.
A dokonce občas pocítil bolestivé bodnutí při vzpomínce na roky její nepřítomnosti. A užuž
se jí vrhal na pomoc a chtěl jí vytrhnout nůž, řeznický sekáček, kterým tak mistrně zacházela….


Nicolas stál jako opařený, žmoulal v dlani prstýnek a pozoroval nejen Angeliku, ale hlavně ten nůž a ten sekáček. Přejel mu mráz po zádech, a připustil, že to nebylo to jen tou příšernou zimou.
„Co teď?“ zeptal se Piksaret.
„Kde je tady nějaká hospoda?“ zavrčel otráveně Nicolas.
„Kousek za rohem,“ odpověděl Piksaret.
„ Zvu Tě,“ houkl Nicolas.
„Máš za co?“ zeptal se nedůvěřivě indián.
Nicolas se usmál, vyhodil do vzduchu prstýnek, chytil ho obratně do dlaně a řekl : „Tak o tom nepochybuj.“


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: Okomentuj filmovou fotografii
PříspěvekNapsal: 07 úno 2018, 22:33 
Offline
Královská rodina
Královská rodina
Uživatelský avatar

Registrován: 09 lis 2008, 00:00
Příspěvky: 3589
Bydliště: Wien
Tak pri tomto som tak zrevala od smiechu že neviem či som susedom hore nadomňou nepobudila deti:

Ten bílý cvok se totiž pořád vyptává na křehkou ženu pohybující se ve společnosti kulhavého hubeňoura,
co stále zpívá. :trubadur: A protože byl Piksaret od přírody veselá kopa, došlo mu, že tohle setkání bledých tváří si nemůže nechat ujít.


:slzici: :slzici: :slzici: :lol: :lol: :lol: :lol: :slzici: :slzici: :slzici:


Napadlo ma že vo filme Nicolas Peyraca videl ešte skôr ako Angelika. Ale v knihe ho nikdy nevidel, alebo?
No čo my vieme...možno sa bol zlomyseľne pozrieť na jeho popravu ....

ale Tereza! Toto predsa ešte nemôže byť koniec príbehu :disagreement: ... spolieham na Piskareta že si to ešte bude chcieť užiť a Nicolasa ešte navedie na nejakú tu akciu :twisted: :twisted:

PS: Nebol Piskaret uhlavny nepriateľ Outtakeho a jeho ľudí? :roll: To Nicolas dobre nepochopil ... a Piksaret dostal aj teba Tereza! :mrgreen: on tam totižto nevyplakával
ale skôr oslavoval ... a daroval mu oblečenie cudzích náčleníkov ... to ešte bude poprask keď Uttakeho ľudia zbadajú Nicolasa oblečeného do tých vecí ....

http://angelique.cz/postavy.php?postava=999


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: Okomentuj filmovou fotografii
PříspěvekNapsal: 08 úno 2018, 11:07 
Offline
Vévodové
Vévodové

Registrován: 29 črc 2014, 20:17
Příspěvky: 573
moirra píše:
PS: Nebol Piskaret uhlavny nepriateľ Outtakeho a jeho ľudí? :roll: To Nicolas dobre nepochopil ... a Piksaret dostal aj teba Tereza! :mrgreen: on tam totižto nevyplakával

Mé neotřesitelné znalosti indiánských zvyků, které jsem načerpala z knih Karla Maye mě vedly k závěru, že truchlili všichni výzmaní rudí muži, protože bez rozdílu kmenové příslušnosti uctívali statečné skutky i svých nepřátel a s úctou je vyprovodili do věčných lovišť. V době takové tragické události byla obvykle zakopána i jakákoliv válečná sekyra :agree:


moirra píše:
Napadlo ma že vo filme Nicolas Peyraca videl ešte skôr ako Angelika. Ale v knihe ho nikdy nevidel, alebo?
No čo my vieme...možno sa bol zlomyseľne pozrieť na jeho popravu ....

To napadlo i mě, myslím, že si Nocolas nenechal takovou událost ujít a viděl zuboženého Joffreye, kterého vedli k hranici. Nehledě na to, že při takovém množství lidí na jednom místě měly bandy zlodějů žně.


moirra píše:
ale Tereza! Toto predsa ešte nemôže byť koniec príbehu :disagreement: ... spolieham na Piskareta že si to ešte bude chcieť užiť a Nicolasa ešte navedie na nejakú tu akciu :twisted: :twisted:

Musím Tě zklamat, ale v mé mysli je konec - byl to jen příběh Angeličina prstýnku. Další pokračování Ti přenechávám, protože konspirační teorie jsou Tvá parketa.


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: Okomentuj filmovou fotografii
PříspěvekNapsal: 08 úno 2018, 18:39 
Offline
Vévodové
Vévodové
Uživatelský avatar

Registrován: 14 říj 2016, 18:08
Příspěvky: 672
Bydliště: Liberec
Tereza píše:
moirra píše:
PS: Nebol Piskaret uhlavny nepriateľ Outtakeho a jeho ľudí? :roll: To Nicolas dobre nepochopil ... a Piksaret dostal aj teba Tereza! :mrgreen: on tam totižto nevyplakával

Mé neotřesitelné znalosti indiánských zvyků, které jsem načerpala z knih Karla Maye mě vedly k závěru, že truchlili všichni výzmaní rudí muži, protože bez rozdílu kmenové příslušnosti uctívali statečné skutky i svých nepřátel a s úctou je vyprovodili do věčných lovišť. V době takové tragické události byla obvykle zakopána i jakákoliv válečná sekyra :agree:

Taky jsem si včera říkala, jestli nepotkal spíše Uttakého... Ale ten by mu zřejmě neposkytl ani doprovod, ani oblečení, ale spíše by Nicolase připravil o skalp :) .
Spíše bych se klonila k názoru Moirry, že Piksaret šel do Katarunku slavit a ještě mrtvoly obral a půjčoval z cizího - což příběhu dodává další šťávu navíc :mrgreen: .

Tereza píše:
„Kde je tady nějaká hospoda?“ zavrčel otráveně Nicolas.
„Kousek za rohem,“ odpověděl Piksaret.

To mne dovedlo k úvaze, co Piksaret v kolonizované a doposud málo osídlené Severní Americe považuje za "za rohem" a kam se ti dva spolu ještě vlekli :) .

Jako epizodní příběh to bylo parádní (už jen ta úvodní zmínka o pálícím prstýnku - fuj :mrgreen: ) a taky bych si říkala o pokráčko :prayer: . Takové fiktivní příběhy Nicolase v Novém Světě, kdy by narážel na naše hrdiny, křížil jim cestu, aniž by o něm věděli, a společně s Piksaretem po boku vše glosoval ;) .


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: Okomentuj filmovou fotografii
PříspěvekNapsal: 08 úno 2018, 18:53 
Offline
Královská rodina
Královská rodina

Registrován: 19 čer 2014, 19:21
Příspěvky: 1068
Terezo, také jsem se skvěle pobavila. :applaus: :ok:
Penelopo,fiktivní příběhy Nicolase v Novém světě je dobrý nápad. Nepustíš se do toho ?


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: Okomentuj filmovou fotografii
PříspěvekNapsal: 15 úno 2018, 19:28 
Offline
Vévodové
Vévodové

Registrován: 29 črc 2014, 20:17
Příspěvky: 573
moirra píše:
Chcela by som sa dozvedieť nasledovné:

1. čo pohľadáva Polačka s dvoma Lidožroutmi za stolom:

Obrázek


Tak mě včera napadla taková blbost (když bylo toho Valentýna), že by ta fotka mohla být o tom, jak Polačka splácí své dluhy. A že své slovo plní, o tom nemám žádné pochyby. Napsala jsem tedy první část, která je vzhledem k fotografii naprosto zjevná. To, se dělo dál a není už z fotky zřejmé, dopíšu brzy(teda doufám).


Zlodějská čest.
část první

V hostinci U Odvážného kohouta, v rohu místnosti u stolu osvětleného největším svícnem, který tu byl k mání, seděli majitel hostince Jakub Bourjus a jeho nejlepší přítel Jakub Deneview, pekař odnaproti. Alespoň jednou v týdnu udělal Jakub Deneview pár kroků a zašel si na pohárek vína ke svému dlouholetému příteli. Chvíli poseděli, dali si jednu či dvě sklenky, probrali klepy z ulice a nenápadně pokukovali po děvčatech.
A když se hospoda vyprázdnila, otevřeli si láhev a snili.

„Ta zrzka, co přišla s tím holobrádkem, ta by ale stála za hřích!“
„Viděl jsi, jak dnes celá hospoda hleděla do výstřihu té černovlásky? Větší prsa jsem snad nikdy neviděl! Dovedeš si představit, kdyby si tě osedlala a ty by jsi zabořil hlavu do těch naducaných polštářů?“
„Všiml sis, jak se ty dvě plavovlásky měly k tomu cizinci? Taky bych si dal říct!“

Své fantazie spolu rozvíjeli většinou zcela nerušeně. Jejich manželky totiž obvykle v tu samou dobu seděly naproti v pekařství. A těmto tichým a pracovitým mužům bylo naprosto jasné, že ve voňavém krámku nad čerstvě upečenými koláčky jejich chotě právě vzdychají za nějakým panem Dokonalým. A je nutné poznamenat, že jim to vůbec, ale vůbec nevadilo.

Ti dva neměli žádné tušení, že se tento večer zaběhnutým zvyklostem zcela vymkne.

„To všechno je svatosvatá pravda,“ dušoval se Jakub Bourjus, který právě dovyprávěl, co se mu přihodilo během dnešní služby v Chateletu.
„Kdybych Tě neznal, řekl bych Ti, že kecáš,“ pokyvoval hlavou Jakub Deneview.
„Proč bych si to vymýšlel?“ čertil se hostinský.
„No dobře, dobře,“ uklidňoval ho pekař. „ Ale stejně nechápu, co tě to popadlo. Riskovat život kvůli zlodějce! Tvoje žena vždycky láteří, že jsi starý pitomec, ale dnes poprvé s ní musím souhlasit. Taková nerozvážnost!“ brblal.
„Asi máš pravdu,“ vzdychl Bourjus. Vzápětí ale pohodil rameny. „Ale hezká byla, to se musí uznat. Třeba ji ještě někdy potkám,“ dodal.
Jeho přítel jen máchl rukou : „Nebuď blázen, vždyť to byla coura. Kdo ví, kde je jí konec.“ Přiložil pohár ke rtů, sáhl po stehýnku z pečeného kuřete, kterým si přilepšili své dnešní snění a v ten okamžik úlekem nadskočil, neboť se naprosto nečekaně a s velkým rachotem otevřely dveře.
„Neumíš číst? Na ceduli je napsáno ZAVŘENO!“ zařval Jakub Bourjus do tmy.
Ta tvoje cedule je mi ukradená,“ odpověděl ženský hlas a dovnitř se jako velká voda nahrnula pohledná tmavovláska . „Tak jsem tady. Jak jsem slíbila,“ řekla rázně.
Přistoupila ke stolu a položila na něj proutěný košík.

Oba muži zírali s otevřenou pusou.
„Nemám moc času. Kdyby se Rošťák dozvěděl, že jsem tady byla , udělal by ti tady z toho kůlničku na dříví,“ sypala ze sebe. „Kdepak je panímáma?“ zeptala se.
„U nás. S tou mojí,“ hlesl zastřeným hlasem Jakub Deneview, kterému při pohledu na nádherná ňadra a korále právě došlo, s kým má tu čest.
Polačka se malinko zamračila, podívala se nejdříve na hostinského, pak namířila prst na pekaře a zeptala se : „ A to je kdo?“
Bourjus, který už okusil její břitkou rétoriku a věděl, že tuto ženu není radno nechat čekat na odpověď, ze sebe rychle vysoukal : „Jakub Deneview, můj nejlepší přítel.“
„A jak se vlastně jmenuješ Ty?“ houkla na něj Polačka.
„Jakub Bourjus.“
Polačka si stoupla před muže, dala si ruce v bok a znovu vystřelila ukazovák na pekaře. „Co teď s ním?“
A z Deneviewa, který byl ještě stále celý pryč z přítelova dobrodružství ve věznici, nesměle vypadlo : „Mohl by si také sáhnout?“
Polačka šlehla po hostinském rozzlobeným pohledem a zasyčela : „Tohle jsme si nedomluvili.“

Někdy v životě nastane chvíle, kdy jsme ochotni neuvěřitelným gestem až na hranici sebeobětování zpečetit sílu našeho přátelství. A pro Jakuba Bourjuse tento okamžik právě nastal. „Ať si sáhne místo mě,“ navrhl úzkostným hlasem.

Jeho ochota vzdát se vlastního potěšení pro přítele tmavovlásku nesmírně dojala. Chvíli si oba muže zamyšleně prohlížela a pak ji v očích bleskla pobavená jiskřička. Naštvaný výraz roztál do lehkého úsměvu a svůdně špitla : „Takže jsou tady dva Jakoubkové….“
Udělala pár kroků ke krbu, z jeho římsy vzala ubrousky, vrátila se ke stolu, prohrabala košík a vytáhla kastrůlek a lžíci. Když uviděla vyjevené tváře obou mužů , obrátila se k hostinskému a jen tak jako by mimochodem mile prohodila : „Nevěděla jsem, co máš rád.“ Mrkla na něj a s úsměvem nadzvedla poklici. Místnost zaplavila lahodná vůně .
„Telecí s lanýžovou omáčkou!“ zvolal hostinský. „Kde jsi to vzala?“
Místo odpovědi se mladá žena jen ušklíbla, nebezpečně zúžila oči a znovu sáhla do košíku. Velmi pomalu začala vytahovat železná pouta na dlouhém řetízku. Najednou s nimi práskla o dubovou desku a rozkázala : „Ty nastav levou, a ty pravou ruku!“

Dva přátelé zalapali po dechu. V ústech jim vyschlo, na čele se objevily drobné perličky potu a s vidinou zážitku, o kterém až do tohoto dne ve svých představách jen snili, ihned splnili pokyn.

.Polačka se přes stůl předklonila tak hluboce, až jí prsa málem vypadla z živůtku. Rychlými pohyby rukou uzamkla mužům pouta okolo zápěstí a uvázala jim ubrousky okolo krku. Obešla stůl, uvelebila se mezi ně a zavelela: „Zavřít oči a odteď už ani slov!“ Muži zrudli vzrušením a okamžitě uposlechli. „Nešvindluj!“ houkla ještě na Deneviewa a teprve pak spokojeně řekla : „Tak, a teď si Vás hezky nakrmím.“


Naposledy upravil Tereza dne 15 úno 2018, 20:30, celkově upraveno 1

Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: Okomentuj filmovou fotografii
PříspěvekNapsal: 15 úno 2018, 19:35 
Offline
Vévodové
Vévodové
Uživatelský avatar

Registrován: 14 říj 2016, 18:08
Příspěvky: 672
Bydliště: Liberec
Tereza píše:
Jeho ochota vzdát se vlastního potěšení pro přítele tmavovlásku nesmírně dojala.

Však my všechny už dávno víme, že Polačka má dobré srdce! :D

Paráda, těším se na pokračko! A doufám, i když jsem sama zastánkyní jha manželství, že se paní Bourjusová nevrátí dřív ;) .


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: Okomentuj filmovou fotografii
PříspěvekNapsal: 15 úno 2018, 20:31 
Offline
Vévodové
Vévodové

Registrován: 29 črc 2014, 20:17
Příspěvky: 573
PenelopaW píše:
A doufám, i když jsem sama zastánkyní jha manželství, že se paní Bourjusová nevrátí dřív ;) .


To bych těm dvěma neudělala :agree: .


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: Okomentuj filmovou fotografii
PříspěvekNapsal: 15 úno 2018, 21:47 
Offline
Královská rodina
Královská rodina
Uživatelský avatar

Registrován: 09 lis 2008, 00:00
Příspěvky: 3589
Bydliště: Wien
Ha-ha ! :lol: :lol: toto je premňa oneskorený darček k Valentínovi

ak ta Polačka :la-polak-fun: aspoň trochu vyzerala ako Claudia Cardinale -
tak tí dvaja museli byť v siedmom nebi

a toto je božie: :ok:

Citace:
Své fantazie spolu rozvíjeli většinou zcela nerušeně. Jejich manželky totiž obvykle v tu samou dobu seděly naproti v pekařství. A těmto tichým a pracovitým mužům bylo naprosto jasné, že ve voňavém krámku nad čerstvě upečenými koláčky jejich chotě právě vzdychají za nějakým panem Dokonalým. A je nutné poznamenat, že jim to vůbec, ale vůbec nevadilo.


:slzici: už sa teším na pokračovanie


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 115 ]  Přejít na stránku Předchozí  1 ... 4, 5, 6, 7, 8

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina


Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Yahoo [Bot] a 2 návštevníků


Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete přikládat soubory v tomto fóru

Hledat:
Přejít na:  
cron
Založeno na phpBB® Forum Software © phpBB Group
Český překlad – phpBB.cz