Právě je 25 kvě 2019, 17:46

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]




Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 161 ]  Přejít na stránku Předchozí  1 ... 6, 7, 8, 9, 10, 11  Další
Autor Zpráva
 Předmět příspěvku: Re: Okomentuj filmovou fotografii
PříspěvekNapsal: 20 úno 2018, 21:21 
Offline
Vévodové
Vévodové

Registrován: 29 črc 2014, 21:17
Příspěvky: 771
PenelopaW píše:
Tereza píše:
Haha, ještě mne napadlo bezprostřední pokračování. Paní Deneviewová si ráno stěžovala kamarádce, že ten její přišel domů, páchl vínem, sápal se na ni a žvanil něco o "okovech lásky". Paní Bourjusová jen zbystřila, protože její Jakub mlel něco podobného. A ještě dlouho přemýšlela nad tím, co ti dva flamendři spolu diskutovali.

V tom případě dopadly dámy ještě dobře, protože pokud pánové žvanili jen o těch okovech lásky, znamená to, že pouze stihli rozebírat jejich čerstvý zážitek a nestihli domýšlet, co všechno bylo v tom košíku :mrgreen:


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: Okomentuj filmovou fotografii
PříspěvekNapsal: 25 úno 2018, 18:09 
Offline
Královská rodina
Královská rodina

Registrován: 19 čer 2014, 20:21
Příspěvky: 1329
Terezo, tak to bylo moc pěkné vyprávění o Polačce a dvou Jakoubcích. Dobře jsem se bavila. :slzici: :ok:


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: Okomentuj filmovou fotografii
PříspěvekNapsal: 25 úno 2018, 23:32 
Offline
Královská rodina
Královská rodina
Uživatelský avatar

Registrován: 09 lis 2008, 01:00
Příspěvky: 4184
Bydliště: Wien
Keďže sem sa dožili doslova úžasných príbehov, z ktorých niektoré su ako vystrihnuté z kanónu
pridávam ďalšie inšpiračné fotečky na okomentovanie:

Co tu vyvádza Desgrez s Lorňonom? :desgrez: že by ho stratila Katarína :katarina: keď mu ubzikla pred nosom
s toho kláštora? :tongue: Alebo je v tom nejaký celkom iný príbeh? :mrgreen:


Obrázek

A o čo asi ide pri tejto manželskej hádke v koči? :twisted: :twisted:

Obrázek


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: Okomentuj filmovou fotografii
PříspěvekNapsal: 26 úno 2018, 09:53 
Offline
Královská rodina
Královská rodina
Uživatelský avatar

Registrován: 14 říj 2016, 19:08
Příspěvky: 1296
Bydliště: Liberec
moirra píše:
A o čo asi ide pri tejto manželskej hádke v koči? :twisted: :twisted:

Ale to přeci není žádná manželská hádka ;) . To se Desgrez hádá s Brinvillierskou, když si k ní přisedl do kočáru, aby jí ukrátil dlouhou chvíli při cestování do Paříže :mrgreen: .


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: Okomentuj filmovou fotografii
PříspěvekNapsal: 26 úno 2018, 11:13 
Offline
Královská rodina
Královská rodina
Uživatelský avatar

Registrován: 09 lis 2008, 01:00
Příspěvky: 4184
Bydliště: Wien
PenelopaW píše:
Ale to přeci není žádná manželská hádka ;) . To se Desgrez hádá s Brinvillierskou, když si k ní přisedl do kočáru, aby jí ukrátil dlouhou chvíli při cestování do Paříže :mrgreen: .


HA-HA :lol: tak to ma nenapadlo - tak tú konverzáciu by som si vskutku chcela prečítať :twisted:


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: Okomentuj filmovou fotografii
PříspěvekNapsal: 26 úno 2018, 19:57 
Offline
Vévodové
Vévodové

Registrován: 29 črc 2014, 21:17
Příspěvky: 771
PenelopaW píše:
moirra píše:
A o čo asi ide pri tejto manželskej hádke v koči? :twisted: :twisted:

Ale to přeci není žádná manželská hádka ;) . To se Desgrez hádá s Brinvillierskou, když si k ní přisedl do kočáru, aby jí ukrátil dlouhou chvíli při cestování do Paříže :mrgreen: .

Ta dáma vypadá velmi nevinně. Jak se Desgrez vlastně dostal k Brinvilliersce? Bylo to z její strany vzplanutí k převlečenému Desgrezovi hned na první ťuk? Co když Desgrez nejdřív sbalil nějakou naivku z kláštera, aby v Travičce vzbudil nejdříve žárlivost?


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: Okomentuj filmovou fotografii
PříspěvekNapsal: 26 úno 2018, 20:13 
Offline
Královská rodina
Královská rodina
Uživatelský avatar

Registrován: 14 říj 2016, 19:08
Příspěvky: 1296
Bydliště: Liberec
Tereza píše:
Ta dáma vypadá velmi nevinně. Jak se Desgrez vlastně dostal k Brinvilliersce? Bylo to z její strany vzplanutí k převlečenému Desgrezovi hned na první ťuk? Co když Desgrez nejdřív sbalil nějakou naivku z kláštera, aby v Travičce vzbudil nejdříve žárlivost?

Tak ona markýza údajně vypadala, že neumí do pěti napočítat a chlapi na to hrozně letěli ;) . Obávám se, že na balení nevinných jeptišek nebylo mnoho času - když jsme koukali na data, kdy Desgrez do Liege dorazil (nějaký čas mu muselo zabrat jednání s městskou radou), a kdy došlo k zatčení, i ty jejich údajné námluvy mi přijdou hodně krátké :? . Takže tipuji, že Brinvilliers byla hodně vyprahlá, že na to šli tak hopem :) . Nicméně myšlenka, že by tam Desgrez zlomil srdéčko vícero dívkám, je vtipná a nenapadla by mne :ok: . Připočtěme k tomu Moiřinu fikci o tom, jak Brinvillliersku sledoval přes zídku a je nám jasné, jak uhasil žár, který v něm zažehla - s kriminálnicí se jen tak vyspat nemohl, natož s travičkou, čert ví, co by mu hodila do pití :mrgreen: .

Pokud by šlo o hádku manželskou, jak Moirra původně navrhovala, napadl mne jen fragment dialogu:
"Poprvé jedeme navštívit mého bratra a ty se oblečeš jako hastroš! Vůbec bych se nedivila, kdyby se bratr rozčílil a chtěl tě za to otrávit!"

Nu a máme motiv, proč se pan Hugot pokoušel Desgreze začarovat a praktikoval na něm woo-doo :) .

Jinak už mám něco rozepsané k Desgrezovi a Brinvilliers v kočáře - chtěla jsem to koncipovat na humornou notu, ale nějak mi to sklouzlo k vážnějším tónům. Desgrez prostě s markýzou žertovat nechce, i když ta ho provokuje, jak se dá :roll: .


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: Okomentuj filmovou fotografii
PříspěvekNapsal: 26 úno 2018, 20:57 
Offline
Královská rodina
Královská rodina

Registrován: 19 čer 2014, 20:21
Příspěvky: 1329
Tak já se přikláním k té manželské hádce. Pořád se pokouším napsat tu fikci, jak se Desgrez oženil, ale nějak mi to nejde. Tak si představuji, že je už několik let ženatý s Marie_Claire. Ona na něho žárlí. Tajně ho sledovala až do Luttychu. Viděla ho, jak lezl na zídku a dlouho koukal do kláštera. Po zatčení Brinvillierky na něho čekala v jeho kočáře. Chce, aby jí řekl, co viděl v klášterní zahradě. Desgrez ji to odmítá prozradit. Ona ho samozřejmě podezírá z nevěry.


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: Okomentuj filmovou fotografii
PříspěvekNapsal: 26 úno 2018, 21:19 
Offline
Královská rodina
Královská rodina
Uživatelský avatar

Registrován: 14 říj 2016, 19:08
Příspěvky: 1296
Bydliště: Liberec
mimi píše:
Tak já se přikláním k té manželské hádce. Pořád se pokouším napsat tu fikci, jak se Desgrez oženil, ale nějak mi to nejde. Tak si představuji, že je už několik let ženatý s Marie_Claire. Ona na něho žárlí. Tajně ho sledovala až do Luttychu. Viděla ho, jak lezl na zídku a dlouho koukal do kláštera. Po zatčení Brinvillierky na něho čekala v jeho kočáře. Chce, aby jí řekl, co viděl v klášterní zahradě. Desgrez ji to odmítá prozradit. Ona ho samozřejmě podezírá z nevěry.

:writer: Sepiš! ;-)


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: Okomentuj filmovou fotografii
PříspěvekNapsal: 26 úno 2018, 21:29 
Offline
Královská rodina
Královská rodina
Uživatelský avatar

Registrován: 14 říj 2016, 19:08
Příspěvky: 1296
Bydliště: Liberec
moirra píše:
PenelopaW píše:
Ale to přeci není žádná manželská hádka ;) . To se Desgrez hádá s Brinvillierskou, když si k ní přisedl do kočáru, aby jí ukrátil dlouhou chvíli při cestování do Paříže :mrgreen: .

HA-HA :lol: tak to ma nenapadlo - tak tú konverzáciu by som si vskutku chcela prečítať :twisted:
Obrázek

Desgrez a Brinvilliers - verze 1

Zítra dorazí do hlavního města. Důstojník pařížské jízdní policie Desgrez byl docela rád, že se konečně zbaví svého břemene. Prvotní euforie z toho, že konečně polapil vražedkyni, vystřídala únava z neustálé bdělosti, kterou střežení markýzy de Brinvilliers vyžadovalo.

Brinvillliers před paží zákona prchla do Liege a skryla se v klášteře. Leč pařížská policie měla dlouhé prsty a když Desgrez šel po stopě zločinu, nevzdával se tak snadno. Podobně jako kdysi jeho pes Sorbonne skončil až v okamžiku, kdy držel lumpa pod krkem. Díky lsti se mu podařilo travičku zatknout, a aniž by zbytečně ztrácel čas, vyrazili do Paříže. Markýza věděla, že ji nečeká nic dobrého. Netušila sice, co vše se policii podařilo zjistit, ale z dopisů od přátel věděla, že Sainte-Croixův sluha Le Chausseé byl podroben útrpnému právu a že nemlčel. Několikrát se neúspěšně cestou pokusila o útěk. Opakovaně se snažila uplatit Desgrezovy muže penězi - a ve sžíravých obavách před trestem, který na ni doma čekal, klesla tak hluboko, že dokonce i vlastním tělem. Ještěže doprovod kočáru tvořili spolehliví muži - však je taky před cestou do Liege vybíral Desgrez sám.

Když byly její pokusy o útěk zmařeny, zkoušela spáchat sebevraždu, a dokonce se snažila zabít i svého věznitele. Všechny tyto momenty Desgreze nutily být neustále ve střehu, v noci spát s jedním okem otevřeným, a neustále si hlídat záda. I jeho muži už byli mírně paranoidní a žádný z nich by se nenapil ze stejného poháru, ze kterého v hostincích, kde stavěli na noc, pila Brinvilliersová. S každou mílí, kterou vytrvale klusající koně ukusovali ze vzdálenosti chybějící k Paříži, klesala markýza stále více na duchu. A tak, když si k ní Desgrez přisedl do kočáru, poprvé za mnoho dní měla potřebu mluvit. Jedno s kým, třeba i s tím bezskrupulózním mizerou, který ji tak ponižujícím způsobem polapil.

Desgreze napadlo, že by markýza mohla být po předběžném výslechu v Rocroi hovornější, a protože už nutně potřeboval ulevit svému pozadí, otlačenému ze sedla koně, přisedl si k ní do kočáru. Po zmařených sebevražedných pokusech byla de Brinvilliers zbavena veškerých broží, prstenů i jiných šperků, které by mohla spolykat. Preventivně byla donucena obléci si oblečení jednoho z doprovázejících policistů, protože korzet byl tvořen ostrými kosticemi a stuhy šlo použít k oběšení. Po své neúspěšné snaze probodnout Desgreze sponou do vlasů seděla na polstrovaném sedadle spoutaná na rukou a prostovlasá. Rozcuchané vlasy jí tvořily kolem tváře jemnou aureolu a policista musel připustit, že tahle nebezpečná žena má pro muže své kouzlo.

Posadil se vedle ní a zdvořile jí nabídl víno ze své čutory. Když se napila, ušklíbla se: „Nebojte se, neplivla jsem vám dovnitř.“ Desgrez se pobaveně usmál, ale mlčel. Za nic na světě by na sobě nedal znát, že svého galantního gesta zalitoval hned, jak jej přijala, a celou dobu ostřížím zrakem sledoval, jestli skutečně neudělala to, co tvrdila, že neudělala.

Po chvilce mlčení Brinvilliersová opět prolomila ticho. „Měl jste si nechat převlek abbého, vypadal jste v něm líp než v téhle maškarádě.“

Desgrez se uchechtl: „Nejsem si jist, zda by moji nadřízení schvalovali všechny mé metody a vítali mne s otevřenou náručí, kdybych se v Paříži objevil jako duchovní. Pan de La Reynie ve mně vkládá důvěru a moudře se nezajímá o to, pomocí jakých prostředků plním jeho rozkazy. Tenhle prostý jezdecký oděv je navíc na cesty mnohem praktičtější.“

Opět se ponořili do mlčení. Brinvilliersová si připomněla ten ponižující okamžik, kdy se policista demaskoval. V klášterní cele chřadla a topila se v beznaději, že se už nikdy nedostane ven. Když k ní falešný abbé začal promlouvat slovy lásky, bylo velmi snadné podlehnout. Ale nikdy nezapomene na ten sarkastický úsměv jeho vulgárních rtů a krutý záblesk v tmavých očích, když se z křoví okolo s křikem vynořili jeho nohsledové.

„Taky jste to mohl dotáhnout do konce,“ prohlásila najednou.

Desgrezovy myšlenky se ubíraly úplně jiným směrem, takže zprvu netušil, o čem mluví. S otázkou v očích k ní natočil profil a markýza - která nezapomněla na své svůdnické způsoby - v předstíraných rozpacích sklonila oči a zamumlala: „Však víte… než jste na mne vytáhl zatykač s královým podpisem.“ A když vyčkával, koketně doplnila: „Mohl jste předtím vytáhnout něco jiného!“

Desgrez se znechuceně odvrátil a pozoroval ubíhající krajinu za okénkem. Markýzu to však neuvedlo do rozpaků a pokračovala: „Mohl jste mi dopřát alespoň chvilku rozkoše pod mužským tělem, vy zlomyslníku. Byla by zřejmě moje poslední. Nechtěl byste být označován za toho, kdo se se mnou pomiloval jako poslední?“

„Abyste mne pak taky otrávila?“ Oba si velmi dobře vybavili okamžik, kdy Desgrez ukázal svoji pravou tvář a Brinvilliersová se pokusila vysypat si do úst obsah lahvičky, kterou neustále nosila při sobě, a která byla plná „poudre de succession“.

„Ne, děkuji, madam. Raději bych se pomiloval s jedovatým hadem.“

Brinvilliers urážku přešla a dál rozvíjela své úvahy: „Nebylo by hezké umřít při milování?“

Desgrez ji přejel pohledem: „Jistě bylo. A věřte mi, že něco takového mám v plánu. Pokud k tomu ale opravdu dojde, tak až v mém pokročilém věku a s výrazně mladší milenkou.“

Tím ji ťal do živého. Velmi dobře si uvědomovala, že pohledný poručík je o nějakých 8, 10 let mladší než ona. Znovu v ní vzplála nenávist. Jak ráda by toho chladného člověka něčím urazila a ponížila. I projev jeho nenávisti by byl lepší než to lhostejné opovržení, kterým ji po celou dobu častoval. A věděla moc dobře, že umí být vášnivý - polibky, které jí opětoval, v sobě skrývaly potlačovanou prudkost.

„Proč mne tak nenávidíte?“ zeptala se a upřela na něj pohled svých krásných očí. Kdyby Desgrez neměl tolik životních zkušeností, bylo by velmi snadné uvěřit tomu, že se v nich skrývá naivní nevinnost. Viděl však jen vypočítavou krutost a nesmírnou únavu.

Marii Madeleine d’Aubray sledoval bdělým pohledem policisty již dlouho. První podezření pojal v okamžiku, kdy v roce 1666 zemřel její otec, který se i v pokročilém věku těšil dobrému zdraví a rychle začal chřadnout v okamžiku, kdy o něj dcera začala pečovat. Když Desgrez spojil toto úmrtí se znepokojivými informacemi od svých zdrojů mezi pařížskou chudinou, o tom, jak šlechetná markýza nosí do Hôtel-Dieu pečivo pro nemocné, či s klepy hovořícími o žaludečních obtížích hostů jejích večeří v paláci nedaleko ulice Beautreillis, jeho dlouhý nos chytil stopu. Roku 1672 došlo k úmrtí jejího milence rytíře de Sainte-Croix a prohledáním jeho pozůstalosti veškeré zločiny markýzy de Brinvilliers začaly vyplouvat na povrch jako smrdutý odpad vyvržený Seinou na pařížská nábřeží.

Vzhledem k tomu, že četl markýzinu zpověď, ukrytou v klášterní cele, v níž se přiznávala ke všem svým zločinům, dokázal pochopit, že už jako malá zažila tolik špatných věcí, že by to zlomilo nejednoho dobrého člověka. Nedokázal však pochopit, s jakou snadností dokázala páchat ty nejhroznější zločiny a navenek pak rozdávat šarmantní úsměvy a hrát roli spořádané ženy. I když někteří z žebráků se dali jen těžko považovat za lidské bytosti, nedokázal by v sobě sebrat tolik lhostejnosti, aby jim vzal život jen ze sportu. Odporná byla i chladnokrevnost, se kterou Brinvillliersová zkoušela jedy na svém služebnictvu. A vražda členů vlastní rodiny? Vlastního otce? To považoval za opravdový projev zrůdnosti.

Mělo však cenu jí cokoli z toho vysvětlovat?

„Sleduji Vás už dlouho, takže dobře vím, čeho jste schopná,“ odpověděl pouze.

Pohrdlivě pokrčila rameny. „No, tak jsem otrávila pár lidí. Vy s tím naděláte! Taková Sousedka jich zabila mnohem víc než já.“

Desgrezovi začalo srdce bít o něco rychleji. O Catherine Monvoisinové, přezdívané La Voisin věděl. Kromě informací, že si hraje na věštkyni, kouzelnici a prodává magické nápoje a masti, měla policie jen nejasné tušení, že by se mohla zabývat vážnějšími trestnými činy. Brinvilliersová si byla dobře vědoma, že za ní už past sklapla a mohla by prozradit další jména a detaily ze zákulisí pařížských travičů a vrahů. Nedal své vzrušení znát a navenek se znuděně zeptal: „Voisinová že by někoho otrávila?“

Markýza se Brinvilliers se zatetelila radostí. Bylo jí jasné, že když odvede pozornost La Reynieho psů jiným směrem, získá víc času, mimo jiné na to, aby sehnala pořádného advokáta, a ještě svůj verdikt změnila.

„Pokud vím, zabila jich desítky tisíc.“

„Přeháníte,“ odtušil Desgrez nezúčastněně. „Sprovodit ze světa jedem desítky tisíc osob? Nesmysl!“

„Ale ne,“ rozesmála se Brinvilliers zvonivě. „Neříkám, že je všechny otrávila. Živí se jako velmi diskrétní andělíčkářka.“

O čachrech s dětmi policie věděla. Při zatýkání následujícím po rozprášení Dvora zázraků se podařilo dopadnout i nechvalně proslulé individuum zvané Honza Hnůj a seznámit ho s oprátkou na Montfauconu. Nicméně nejen šlechta u dvora měla své zvrácené záliby a La Reyniemu i Desgrezovi bylo zcela jasné, že hnusných obchodů s dětmi se ujme někdo další. Nemluvě o tom, že dětská krev byla stále považována za cennou proprietu pro čaroděje praktikující černou magii. Policisté měli již dlouho v hledáčku několik podezřelých osob, ale všichni si dávali pozor a po dlouhou dobu sbírané důkazy byly jen nepřímé.

Jako kdyby mu četla myšlenky, Brinvilliersová vynesla další trumf.

„Samozřejmě nešlo jen o potraty. Některé z nemluvňat byly použity jako oběti na Černých mších.“

Desgrez zpozorněl.

„Černé mše? Ono se to vážně provádí?“ Každé slovo si vpisoval do paměti, i když navenek stále předstíral nezájem.

„Nu ano,“ rozesmála se markýza znovu a Desgrez připustil, že má vskutku příjemný smích. Kdyby se nebavili o temných věcech a seděli namísto toho v nějakém literárním salonu, možná by jí i složil troufalý kompliment.

„Je to teď docela v módě. Policie o tom nic neví, protože Vás tam nikdo nepozval,“ smála se. „Na jednom takovém sabatu jsem byla. Účastníci měli masky, ale některé jsem poznala po hlase. Upřímně nechápu, co na praktikování černé magie všichni vidí. Pít krev? To považuji za nechutné… Mnohem zábavnější je někomu podávat malé dávky jedu a sledovat, co to s ním udělá.“

„Nu, a jsme u toho, proč Vámi opovrhuji, madam,“ ušklíbl se policista a v duchu si poznamenal, že až Brinvilliers podrobí tortuře, na ty maskované účastníky černé mše se jí podrobněji vyptá, stejně jako na aktivity Voisinové. „Brát někomu život ze chtivosti po majetku je jedna věc, ale užívat si při tom jeho utrpení a úmyslně je prodlužovat, to už svědčí o zvrácenosti Vaší povahy.“

Markýza de Brinvilliers si pohrdavě odfrkla. Hravý tón konverzace byl pryč a ten odporný policajt už se zase nimral v jejích zločinech.

„Copak nevíte, co mi bratři udělali?“ obhajovala se.

„Četl jsem Vaši zpověď a její pravdivost posoudí soud,“ odpověděl pouze. A po chvilce dodal: „Proč ale Váš otec? Majetek byste dědila i tak. Miloval Vás, byla jste jeho oblíbené dítě, a co jsem měl možnost ho poznat, byl to čestný a slušný člověk.“

„Čestný! Dbal víc na to, co si o něm myslí druzí!“

„Ach tak,“ ušklíbl se policista ironicky. „Takže šlo o raněnou hrdost, že zatkl Sainte-Croixe, když jste se s ním tahala a dělala mu po Paříži ostudu. Vskutku motiv k vraždě…“

Marie Madelaine přešla jeho sarkasmus mlčením. Současně se ale na Desgreze podívala novýma očima. No vida! Pokud u policie pracuje nějakou dobu, musel se s otcem znát, uvažovala. Náhle jí svitlo: „Už vím, odkud jste mi byl povědomý! Čenichal jste před 10 lety u mého paláce! Pamatuji si Vaši tmavou siluetu. Po boku Vám kráčel bílý pes.“

Nostalgický záblesk v policistových hnědých očích jí neunikl, takže vykřikla: „Ach, kéž bych Vám toho čokla byla otrávila!“

Prudce po ní střelil pohledem a z jeho výrazu se zlomyslným uspokojením vyčetla, že se jí povedlo masku jeho lhostejnosti na chvilku rozbít. Tak na pejskovi mu záleží, ušklíbla se v duchu a pustila se do monologu popisujícím, jak účinky jedů zkoušela nejprve na zvířatech, než je podala vlastnímu otci, a jaké měly účinky.

Desgrez usoudil, že se už rozhovoru s ní nabažil. „Detaily si nechte pro kata v Conciergerie, madame,“ utrousil suše a bouchl do střechy kočáru, aby zastavil. Markýza pochopila, že zábava skončila a se spokojeným úsměvem se zabořila do sedadla. Tak přece jen se jí podařilo vykřesat trochu citu u toho netečného mizery. A znovu si s bodnutím v srdci připomněla, jak ji zatkl. Ach, jak se jí líbil! Ten jeho dlouhý nos, smyslné rty a hranatá brada… A jak hezky k ní hovořil… Žádný div, že ztratila zábrany a když ji za klášterními zdmi začal zprvu nesměle, a později čím dál razantněji líbat, popadla ho za zadek a chtěla ho na sebe stáhnout do trávy. Jemně ji uchopil za ramena a pošeptal jí do ucha, že jí potřebuje říct něco důležitého… A pak, když se od sebe odtáhli, ona stále v opojení touhy, nasadil najednou masku policisty, vytáhl zatykač a všude se objevili jeho muži…

Desgrez nevěnoval jejímu mlčení pozornost, naopak byl rád, že konečně zmlkla. Při vystupování z kočáru se otočil a přistihl ji, jak mu zírá na zadek. Zlovolně se usmál a neodpustil si štiplavou poznámku: „Nebojte se, však se ještě vynadíváte, madame… - až Vás popravčí kára poveze na Place de Greve, bude to to poslední, čím se budete moci kochat!“


Naposledy upravil PenelopaW dne 27 úno 2018, 14:37, celkově upraveno 1

Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: Okomentuj filmovou fotografii
PříspěvekNapsal: 26 úno 2018, 21:34 
Offline
Královská rodina
Královská rodina
Uživatelský avatar

Registrován: 14 říj 2016, 19:08
Příspěvky: 1296
Bydliště: Liberec
PenelopaW píše:
Desgrez a Brinvilliers - verze 1

Musím říct, že když jsem to dneska smolila, docela bych si ráda přečetla psychologický román pojednávající o Desgrezově cestě se zajatou markýzou do Paříže, než ji předal příslušným orgánům. Jak spolu vedli boj prostřednictvím dialogu, kdy postupně odkrýval její tajemství a ona začínala chápat, že ji dopadl pravý mistr a že se z potrestání svých zločinů jen tak nevyvlékne...


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: Okomentuj filmovou fotografii
PříspěvekNapsal: 26 úno 2018, 21:36 
Offline
Královská rodina
Královská rodina
Uživatelský avatar

Registrován: 14 říj 2016, 19:08
Příspěvky: 1296
Bydliště: Liberec
moirra píše:
PenelopaW píše:
Ale to přeci není žádná manželská hádka ;) . To se Desgrez hádá s Brinvillierskou, když si k ní přisedl do kočáru, aby jí ukrátil dlouhou chvíli při cestování do Paříže :mrgreen: .

HA-HA :lol: tak to ma nenapadlo - tak tú konverzáciu by som si vskutku chcela prečítať :twisted:
Obrázek

Protože mi to nakonec nedalo, přidávám ještě druhou verzi, tentokrát v comic stylu :) .

Desgrez a Brinvilliers - verze 2

Již zítra dorazí do Paříže. Důstojník pařížské jízdní policie Desgrez byl rád, že se markýzy de Brinvilliers zbaví a předá ji na starost také někomu jinému. Neustálé pokusy o útěk, sebevraždu i usilování o jeho život ho už vyčerpávaly. Na cestě už byli téměř tři týdny, a i když na noc zastavovali v hostincích, takhle nevyspalý nebyl ani po narození dcery Anny, která sílu svých plic testovala na všech obyvatelích domu. Navíc už byl celý otlačený od cesty v sedle a nejraději by si přisedl k zatčené markýze, aby svému pozadí alespoň trochu ulevil.

A proč vlastně ne? řekl si v duchu. Brinvilliersová je spoutaná a byl by div, kdyby se ještě o něco pokusila. I když nevyspalý, tu její muší váhu by při pokusu o útok snadno zvládnul.

Dal pokyn kočímu i mužům, kteří kočár doprovázeli, aby zastavili. Pak upozornil policistu, který na markýzu dohlížel uvnitř, že ho vystřídá. S úlevou se zabořil do měkkého polstrování vedle spoutané travičky a po chvíli se kočár s trhnutím rozjel.

Zdvořile jí nabídl víno ze své čutory. Přijala, spolkla pár doušků a když mu lahev vracela, spiklenecky mrkla: „Nebojte se, neplivla jsem vám dovnitř.“ Desgrez se pobaveně usmál a mrknutí jí oplatil: „A kdyby, aspoň toho budu mít víc.“

Na cestě byli už téměř tři týdny, což je dlouhá doba na to, aby vězeň měl možnost poznat svého věznitele. Pojem Stockholmský syndrom v té době ještě neznali, podobné pouto se však mezi zhýralou markýzou a disciplinovaným policistou zrodilo už někde za Maastrichtem. Brinvilliersová navíc měla cit na čtení lidských emocí, takže záhy zahájila nenucenou konverzaci.

„Bolí, co?“ A pro jistotu, aby poručík pochopil, že mluví o jeho zadnici, kývla s účastí hlavou směrem dolů.

„Jako čert,“ odpověděl Desgrez a neklidně si poposednul, než našel lepší pozici. „A to jsem myslel, že jako příslušník marechausseé budu zvyklý.“

Markýza soustrastně pokývla hlavou. „To by chtělo masáž něžnou ženskou ručkou,“ poradila mu zasvěceně. „Mám s tím bohaté zkušenosti. Nezapomínejte, že můj muž velel pluku u vojska.“

Desgrez přikývl na znamení díků. „Až dorazím domů, vyřídím to manželce.“

Chvíli ve vzájemné pohodě mlčeli, ukolébáni mírumilovným houpáním jedoucího kočáru. Desgrez zrekvíroval ze stájí v Chateletu ten s nejměkčím polstrováním, protože ve službách královské policie nebyl žádný nováček a věděl, že i výkon služebních povinností si lze zpříjemnit.

„Jako abbé jste se mi líbil víc,“ prolomila mlčení markýza a ostýchavě sklonila tvář.

„Vážně?“ zeptal se Desgrez se zájmem. „Jezdecký oděv je praktičtější a já bych tipoval, že v tom klobouku vypadám drsněji než s kolárkem.“

Brinvilliersová si pohrdavě odfrkla: „Muži! Módě a ženskému vkusu nerozumí ani za mák! Klobouk by ušel, ale ta ohavná kožená kazajka? A košile? Červená vám vůbec nesluší!“

Policista zahanbeně odvrátil tvář a předstíral, že sleduje ubíhající krajinu. Pravdou bylo, že tuhle jedinou košili si nechal ušít sám, aniž by se poradil s manželkou, jestli mu střih nebo barva lichotí. Usuzoval, že červená barva je nová černá, ale jak vidno, střílel vedle.

Kdyby Brinvilliers neměla spoutané ruce, chlácholivě by ho poklepala po rameni. Takto jeho stud zmírnila upřímně míněnými slovy.

„To nevadí. Košili věnujte chudině a za manželkou doražte jako abbé. Jestli se jí dostalo výchovy v klášteře, čeká Vás romantický večer,“ mrkla spiklenecky a Desgrez trochu pookřál. „Gaudinovi jsem taky musela změnit garderobu, oblékal se naprosto nemožně! I tu skleněnou masku jsem mu poradila. Říkám mu: Pracuješ s chemikáliemi, nejsi žádný Peyrac, co ty víš, co se ti při těch sublimacích a destilacích vypařuje a všechno to dýcháš! No a vidíte to, měla jsem pravdu! Nešika si masku rozbil a udusil se mi.“

Smutně si povzdychla a svěsila ramena. Desgrez ruce spoutané neměl, a tak ji chlácholivě poplácat mohl.

Opět chvíli seděli mlčky, ponořeni do vlastních myšlenek.

„Proč jste vlastně otrávila svého otce?“ zeptal se tentokrát Desgrez s upřímným zájmem. „Bratry - to bych chápal, sám mám starší sestru. Ale Váš pan otec byl čestný muž a měl Vás podle všeho hodně rád?“

„Ach, tatíček,“ zasnila se markýza. „Rád mě měl, to ano. Pamatuji si, jak mi pokaždé z výslechů v Chateletu donesl nějakou tu cetku zabavenou odsouzenci, jen aby na té mé buclaté dětské tvářičce vykouzlil úsměv.“ Desgrez se nostalgicky pousmál s ní, i když jemu pan d’Aubray nikdy nedovolil si cokoli z osobních věcí mučených vězňů vzít - teď už ale aspoň věděl proč.

„No jo, ale tatínek byl hrozně škrobený. Když se dozvěděl o mně a Sainte-Croixovi, hrozně se zlobil, rozčiloval, ba i paruku si rozcuchal. A prý: Jak jsi mi tohle mohla udělat? Jsem z tebe naprosto otrávený! - Nu, tak jsem si řekla, když jsi ze mě otrávený, tak budeš otrávený!“ A s pousmáním mrkla na vedle sedícího Desgreze, jestli oceňuje její slovní hříčku.

Pak si uvědomila, že Desgrez se s jejím otcem musel znát a po vyptávání se, od kdy je vlastně u policie, jí osvítilo poznání.

„Že vy jste mne před 10 lety sledoval?“ A když Desgrez předstíral nechápavost, radostně si dupla nožkou. „Ale jistě! Předstíral jste, že se se mnou hrozně chcete poznat a čekal jste na mne párkrát v čokoládovně u Trahoirského kříže v čtvrti Saint-Honoré!“

Když Desgrez neochotně připustil, že se nemýlí, pokračovala v radostných vzpomínkách.

„A měl jste tehdy takového velkého pejska! Bílého, že?“

„S hnědými fleky,“ upřesnil.

„Ano, ano! Dogu!“ radovala se dětinsky. A pak se opět zasnila: „Psíky jsem trávila moc ráda…“

„Cože?!“ Desgrez nevěřil vlastním uším.

„Nu ano,“ vykulila markýza nevinně oči. „Člověk musí někde začít!“ A pak uznale doplnila: „Ale ten Váš pejsek, ten by vydržel dlouho, bylo vidět, že se o něj hezky staráte.“

To už bylo na Desgreze příliš. O Sorbonnu se mu nikdo otírat nebude. Usoudil, že se už rozhovoru s Brinvilliers nabažil a bouchl do střechy kočáru, aby zastavil. Zapomněl ovšem na otlačený zadek, který se při zvedání, a hlavně při sestupování po schůdcích kočáru, znovu ozval.

„Nezapomeňte na masáž!“ zavolala za ním markýza přátelsky. „Nechci, abyste se v sedle vrtěl, až mne budete doprovázet na popraviště,“ zamrkala ještě a sama pro sebe dodala: „To by byla hodně divná podívaná.“


Naposledy upravil PenelopaW dne 26 úno 2018, 21:41, celkově upraveno 1

Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: Okomentuj filmovou fotografii
PříspěvekNapsal: 26 úno 2018, 21:40 
Offline
Královská rodina
Královská rodina
Uživatelský avatar

Registrován: 14 říj 2016, 19:08
Příspěvky: 1296
Bydliště: Liberec
Je to psané v chvatu, takže klidně ocením, když někdo myšlenku rádoby vtipného dialogu přepracuje, rozpracuje a rozvede. O čem by se ty tři týdny mohli travička s Desgrezem :desgrez: ještě bavit? :?:

PenelopaW píše:
Desgrez a Brinvilliers - verze 2

Je zvláštní, že obě verze se točí kolem Desgrezova zadku... co to o mně asi vypovídá? :roll:

PenelopaW píše:
„To by byla hodně divná podívaná.“

No, a tady máš Moirro odpověď, na svoji nevyřčenou otázku. Snad jsem alespoň trochu ukojila Tvůj hlad po odpovědích a nyní víš, proč považovala Brinvilliers Desgrezův zadek za "čudný" ;) .

A protože jsem zapomněla na nadužívání svého oblíbeného smajlíka, tímto napravuji: :desgrez: :desgrez: :desgrez: :desgrez: :desgrez:


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: Okomentuj filmovou fotografii
PříspěvekNapsal: 27 úno 2018, 00:25 
Offline
Královská rodina
Královská rodina
Uživatelský avatar

Registrován: 09 lis 2008, 01:00
Příspěvky: 4184
Bydliště: Wien
Ach verzi 1 som si dokonale užila :ach: som to čítala hneď dva krát
- a ten záver z jeho zadkom je úplne boží a celkom to zapadá do historického kontextu

Při vystupování z kočáru se otočil a přistihl ji, jak mu zírá na zadek. Zlovolně se usmál a neodpustil si štiplavou poznámku: „Nebojte se, však se ještě vynadíváte, madame… - až Vás popravčí kára poveze na Place de Greve, bude to to poslední, čím se budete moci kochat!“

:ok: :slzici: :slzici:

Všechny tyto momenty Desgreze nutily být neustále ve střehu, v noci spát s jedním okem otevřeným, a neustále si hlídat záda.

ha ha :lol: :lol: ako sa dá spať z jedným okom otvoreným? môj syn zasa niekedy vraví že on síce spí ale uši mu nespia
takže v spánku zaznamená o čom sa hovorí vo vedľajšej izbe :D

idem čítať verzi 2


Naposledy upravil moirra dne 27 úno 2018, 00:43, celkově upraveno 2

Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
 Předmět příspěvku: Re: Okomentuj filmovou fotografii
PříspěvekNapsal: 27 úno 2018, 00:40 
Offline
Královská rodina
Královská rodina
Uživatelský avatar

Registrován: 09 lis 2008, 01:00
Příspěvky: 4184
Bydliště: Wien
PenelopaW píše:

Je zvláštní, že obě verze se točí kolem Desgrezova zadku... co to o mně asi vypovídá? :roll:

PenelopaW píše:
„To by byla hodně divná podívaná.“

No, a tady máš Moirro odpověď, na svoji nevyřčenou otázku. Snad jsem alespoň trochu ukojila Tvůj hlad po odpovědích a nyní víš, proč považovala Brinvilliers Desgrezův zadek za "čudný" ;) .



Tja Desgrez :desgrez: a jeho otlaky na zadnici ... chudáčik! :lol:

Ale umňa jednoznačne vyhráva verizia číslo jeden :ok: je autentickejšia ...

aj keď aj čislo 2 má premňa svoj highlight:
návrh Brinvillierky aby sa aj doma objavil preoblečený za mnícha ... tú scénku by trebalo spísať ....

PS: a samozrejme ešte zostáva aj príbeh k Desgrezovi s Lorňonom :find:


Nahoru
 Profil Poslat soukromou zprávu  
 
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvků: 161 ]  Přejít na stránku Předchozí  1 ... 6, 7, 8, 9, 10, 11  Další

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina [ Letní čas ]


Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 4 návštevníků


Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete přikládat soubory v tomto fóru

Hledat:
Přejít na:  
cron
Založeno na phpBB® Forum Software © phpBB Group
Český překlad – phpBB.cz