moirra, mimi, Tereza - ďakujem za pekné slová

práve znova čítam 6.diel, a premýšľala som o tom, ako sa cítil Rescator, Joffrey, vo chvíli, keď sa dozvedel o jej smrti, muselo byť pre neho veľmi ťažké, nedať najavo pred všetkými svoje emócie... prežíval to isto osamote, a veľmi ťažko, aj keď si to možno nechcel vôbec priznať

Moc pěkná atmosféra Errnie, strašně ráda si představuju Rescatora v orientálním paláci Mulaje Ismaila ach!

Až díky popudu od Moirry jsem objevila tyto fikce a úvodem: děkuji za ně!

Nevím, jestli jsem je četla před dvěma lety, kdy jsem se na fóru zjevila poprvé, nebo unikly mé pozornosti, nicméně až nyní jsem si je pořádně mohla vychutnat. (což s ohledem na popisované téma zní divně, nejsem žádný saďour, jen mám ráda doplňování kánonu o scény, které AG nenapsala )

Před pár dny jsem posílala S.O.S. výzvu s prosbou o pomoc při fikčním psaní kvůli mé rozpracované fikci o Desgrezovi, a totiž prosbu o pomoc při psaní prvního setkání Desgreze s Joffreyem de Peyrac v Bastile, kdy se Desgrezovi konečně podařilo vymoci jmenování advokátem, díky kterému konečně mohl navštívit vězně. Protože se nepovažuji za odbornici na p. D., požádala jsem ostatní aktivní členky o konzultaci, a kdybych věděla, že toto téma již bylo naťuknuto, rozhodně bych napsala rovnou Tobě, Errnie .


K první části mám pár technických výhrad:

Aj napriek svojej neutešivej situácii videl pozitívne, že práve k Vianociam dostal milý darček. V tajnosti a za prísnych opatrení ho previezli z Bastily do väzenia Justičného paláca. A večer , keď po dlhých mesiacoch zložil svoje zmorené, vychudnuté a zoslabené telo na tvrdú lavicu, ďakoval osudu,že konečne nemusí spať schúlený na vhkej, stuchnutej slame v malej cele.

V noci, keď nevedel spávať , počúval štrkot reťazí, výkriky, náreky, úbožiakov ako on, rozliehajúce sa zo susedných ciel a mráz mu chodil po chrbte. Posledné dni už len ležal, nevládajúc niekedy ani zjesť nedefinovateľnú hmotu, podobajúcu sa na kašu, ani kúsok suchého chleba, ktorý mu hodili v polorozbitej miske na zem.

Tým, že sa ocitol v Justičnom paláci, znamenalo, že ho čaká súdny proces.

Když jsem si sestavovala osu událostí, které předcházely samotnému jednání před soudem, narazila jsem na to, že naopak v Bastile bylo s Joffreyem zacházeno dobře:

„Viděl jste ho?"
„Koho?"
„Mého muže."
„Oh ne! O tom nemůže být ani řeči, je dokonale utajený. Velitel Bastily ručí hlavou za to, že s nikým nepromluví a nikomu nenapíše."
„A zacházejí s ním dobře?"
„V této chvíli ano. Má dokonce postel a dvě židle a nosí mu jídlo přímo od velitele. Dokonce prý často zpívá a popsal malým kamínkem stěny své cely matematickými vzorci. Taky se pokusil ochočit si dva obrovské pavouky."
„Oh, Joffreyi," usmála se Angelika, ale do očí jí vstoupily slzy.

Takže Joffrey měl velmi slušnou celu i dobré jídlo .

Tomu by odpovídaly i jiné informace o Bastile, na které jsem narazila např. v knihách Jeana-Francoise Parota o Nicolasi Le Flochovi. O Bastile je relativně dost i v jediné česky vyšlé knize Spiknutí v ulici Bílých plášťů. Hlavní hrdina do Bastily nechá zavřít / ukrýt jednoho podezřelého, který je i jeho přítelem, aby se mu naopak v jiné věznici nestalo nic zlého a coby svědka ho nikdo nesprovodil ze světa:

Ta (Bastilla) je bezpečnější než věznice, kde je plno chátry, prostitutek a rodin zadržených, které si bez kontroly chodí sem a tam.

A když za ním později šel na návštěvu, cela je popisována takto:

Dlouho (dozorce) rachotil klíči, než nakonec otevřel těžké dubové dveře, vyztužené ocelovými pláty. Nicolase překvapilo, jak je cela rozlehlá. Byla to šestiúhelná místnost a sestupovalo se po ní po třech schodech, čímž působila ještě vyšším dojmem. Další tři schody vedly k úzkému okénku s tlustými mřízemi. Napravo byla dřevěná postel a Nicolase překvapilo, že jsou na ní bílá prostěradla a drogetová pokrývka. Nejprve Semacguse (= to je ten podezřelý) neviděli, byl ukrytý za dveřmi. Když sešli dolů, spatřili ho, jak sedí u stolu hned u krbu. Psal a cvaknutí zámku ho zjevně z práce nevyrušilo. Ozval se jeho arogantní hlas:
"Dali jste si načas! Je tu zima jak v psinci a už mi dochází dřevo!"
(...)
"(...) Vedu si účetnictví, přijde mě to draho, a to ve vězení netrčím nijak dlouho. Čtyři livry, čtyři soldy za stravu, jeden livr za víno, čtyřicet soldů za otop, a toho se ještě načekám a dovolíte-li, že jsem tak přízemní, livr a dva soldy za povlečení a vynášení nočníku. Ta ohavnost, jíž se říká pokrývka a jíž jsem si po svém příchodu do zdejšího hotelu musel posloužit, mě obštastnila tolika hosty, že se musím do krve škrábat. V podstatě si nestěžuji. Na slámě ležet nemusím, uznejte ovšem, že nevinný člověk odnětí svobody snáší těžce. Jak tuším, jsem tu na králův tajný rozkaz, obávám se, že souzen nikdy nebudu a zůstanu zde navěky."


Schválně jsem přidala i druhou část, kdy si vězeň stěžuje na to, jak je vězení drahé. Z toho jasně vyplývá, že pobyt zde si vězni hradili ze svého, a podle toho, jak byli oni nebo jejich rodiny štědré, si mohli pobyt velmi zpříjemnit. To, že pobyt ve vězení byl placený, ostatně říká i Hortenzie Angelice, když jí taktně "naznačuje", aby opustila její dům.

„Možná by mi bylo ve vězení líp. Aspoň bych tam bydlela zadarmo a nikdo by mi nic nevyčítal."
„Nevíš, o čem mluvíš, miláčku," ušklíbla se Hortenzie. „V žaláři se platí deset sous denně a určitě bych je musela platit já, tvá jediná příbuzná."
„To není tak drahé. Je to míň, než ti dávám. A to nepočítám šaty a šperky, co jsem ti věnovala."
„Se dvěma dětmi to bude třicet sous denně..."

Bastila:
https://en.wikipedia.org/wiki/Bastille
https://gallica.bnf.fr/ark:/12148/btv1b6942770n
https://gallica.bnf.fr/ark:/12148/btv1b84423514/f1.item
http://www.estampes-online.com/en/histo ... tille.html

Bastillu jsem zatím tolik nestudovala, takže netuším, jaké typy cel zde byly, a určitě tam byly i cely špatně vybavené, kde vězeň nemohl mít vlastní nábytek a spal jen na slámě. Plus je otázka, kdo za Joffreye pobyt platil, protože rodina oficiálně nic nevěděla a uvězněn byl v podstatě incognito. Nicméně dle toho prvního citátu z Markýzy Andělů 2 usuzuji, že s ním zprvu zacházeno zle nebylo. Tipovala bych tedy, že až do okamžiku, než král jmenoval soudní porotu, byl Joffrey "jen" uvězněn (aniž by pořádně věděl proč), ale zacházelo se s ním dobře. Ovšem v okamžiku, kdy byla jmenovaná porota, musela být už vznesena obžaloba. A to je podle mne ten moment, kdy se s ním začalo jednat podstatně hůř, neboť francouzský právní systém v té době hodně vycházel ze středověkého práva, kdy se se zatčeným zacházelo jako kdyby už byl shledán vinným (na rozdíl třeba od anglického práva, kde se vina prokazovala u soudu a na obviněného se nahlíželo optikou presumpce neviny). A s ohledem na to, že jednotlivé fáze tehdejšího procesu se prolínaly, bylo naprosto běžné vykonávat výslechy, včetně použití útrpného práva (které se pak ještě praktikovalo po odsouzení k zostření uloženého trestu), ještě před samotným soudním procesem a vynesením rozsudku.

Desgrez dokonce Angelice po své první návštěvě v Bastile, kdy se mu Joffrey svěřil s exorcismem mnicha Béchera, říká Angelice:

„Trpí hodně? Je zoufalý?"
„Je velice statečný, přestože je nesmírně vyčerpán a byl podroben víc než třiceti výslechům."

Tudíž do prosince, kdy Desgrez Joffreye poprvé navštívil, byl hrabě podroben již 30ti výslechům! (Jistě, ne všechny byly útrpné, ale i tak...)

Ovšem i tak bych čekala, že celu mu nechali stejnou, jen ho na výslechy někam odváděli.

Co se tedy vzhledu cely týče, z toho, co jsem vydedukovala při četbě, a vyčetla jinde, bych řekla, že do nějaké vlhké a hnusné díry ho dali právě až po převozu do Justičního paláce. Ve Světlech a stínech Paříže Polačka dokonce vypráví ostatním o celách Justičního paláce:

"Co se tejká vazebních cel, mezi Chateletem a Justičním palácem není žádnej velkej rozdíl.
Ale kobky, to je jiná. Ty v Justičním paláci jsou nejděsivější. Tím spíš, že se dlouho tvrdilo, že v tom paláci, kerej byl postavenej jako obydlí králů a jejich hostů, už dávno žádný kobky nejsou. To mlčení o jejich existenci, co se poruší, jen když voda v Seině pořádně stoupne, ještě zvyšuje tajemnost jejich existence. (…) Sou totiž," ujišťovala všechny Polačka, "v tý strašný věži jménem Žvanilka, přesně pod mučírnou, podle kerý dostala ta věž jméno, protože tam lidi vyžvaněj i to, co nevěděj."

Nemám v ruce originál, takže netuším, zda Polačka mluví o celách přímo v budově Justičního paláce nebo o Conciergerie, nakolik tyto "instituce" byly brány jako synonymum. Protože Joffrey byl podle všeho převezen do Conciergerie, kde byla několik let na to vězněna i markýza de Brinvilliers.

http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic ... rie#p24004

Justiční palác a Bastila ze stránek o Nicolasi Le Flochovi:
http://www.nicolaslefloch.fr/Lieux/PalaisJustice.html
http://www.nicolaslefloch.fr/Lieux/Bastille.htm

Conciergerie:
https://gallica.bnf.fr/ark:/12148/bpt6k ... nciergerie

Protože vedením výslechů a předběžným řízením před procesem byli pověřeni sami soudci, věřím, že třeba takový padělatel Bourié, kterému byly slíbeny tři diecéze v případě, že vězeň bude shledán vinným, neváhal Joffreye podrobovat výslechu "jen tak" či aby prokázal pravdivost svých padělaných důkazů. Naposledy pak Joffreye mučili ještě noc před samotným procesem!

Když prošly velkým dvorem a vystoupily po několika schodech, narazily Angelika a její průvodkyně na úředníka, v němž Angelika s údivem poznala advokáta Desgreze. V širokém černém taláru, v límci pod čtverhrannou čepičkou ji skoro vyděsil. Držel v ruce úplně novou tašku, která se zdála plná listin; s vážnou tváří jí oznámil, že právě navštívil vězně v soudním vězení.
„Ví, že budu v soudní síni?" zeptala se Angelika.
„Ne. To by ho mohlo rozrušit. A vy? Slíbíte mi, že neztratíte chladnokrevnost?"
„Slibuju."
„Je... je velice utrápený," řekl Desgrez soucitně. „Strašně ho mučili. Jenže tyhle jasné známky zneužití úřední moci těch, kdo proti němu zinscenovali proces, by mohly soudce dojmout. Budete silná, ať se stane cokoliv?"

Nicméně jak jsem psala výše, toto jsou výhrady spíše technického rázu, a kdybych to sama teď nečetla a nerozpitvávala do hloubky, nevěnovala bych tomu takovou pozornost . A v podstatě na čtenářský prožitek to nemělo žádný vliv.

K fikci jako takové: Lze vůbec napsat něco, co tu už nepadlo??

Ako veľmi si padol, veľký toulouský gróf. Len preto, že si sa odlišoval od iných. Len preto, že si chcel hrať poctivú hru. Len preto, že si bol bohatší. Len preto, že máš výnimočnú a krásnu ženu. Len preto, že si nemal silu v tú noc zatknutia od nej utiecť.

První část - opravdu mrazivé čtení, při němž čtenáři tuhnout prsty chladem, jak je to sugestivně popsané. Na rozdíl od ostatních zde na fóru tyhle pasáže v knihách nevnímám tak tíživě. Nejen proto, že moje pozornost je cílena na Desgreze , ehm, ale i proto, že vím, že Joffrey nakonec přežije. Nicméně u Tvé fikce jsem nad tím začala přemýšlet z vlastního úhlu pohledu a z toho mrazí ještě víc. Protože vžít se do Joffreyovy situace, kdy Vás ze dne na den seberou, pravděpodobně zmlátí, abyste se v kočáře při převozu necukali, nikdo vám neřekne, oč jde, proč a kam vás vezou, maximálně vám ukážou nic neříkající zatykač s podpisem panovníka, pak zjistíte, že jste v Paříži a zavřeli vás na několik měsíců do Bastily, aniž by s vámi kdokoli prohodil jediné slovo... až nakonec po dlouhé době přijde obvinění, o němž víte, že je naprosto neoprávněné, nesmyslné, vykonstruované... jen proto, že jste si stáli za svým a hrdě drželi hlavu zvednutou, namísto abyste jako jiní natahovali ruku pro almužny králi a rozhazovali jeho peníze...

V Integrale (Popravený u Notre-Dame) to moc hezky říká sám Desgrez:

Na chvíli se zamyslel a pak dodal:
„Mám se vám přiznat? Jeho vzhled mě nejdřív zarazil. Nedovedl jsem pochopit, že vy jste manželkou tohoto muže. Ale jakmile jsme si vyměnili pár slov a jeho zářící oči se upřely do mých, porozuměl jsem... Má na své okolí nesmírný vliv… A dokonce jsem začal chápat skutečnou příčinu jeho uvěznění.“
Desgrez ztlumil hlas, jako by před vlastním odhalením zaváhal:
„Díky všem svým schopnostem, díky všemu, čím je, představuje protikladnou sílu… A proto musí zmizet… A… vy taky.“

(Schválně jsem to nejprve hledala v původní české verzi, kde to ovšem vůbec není! Zato je tam zmínka o těch pavoucích

Na chvíli se zamyslel a pak dodal:
„Mám se vám přiznat? Jeho vzhled mě nejdřív zarazil. Nedovedl jsem si představit, že jste žena tohoto muže. Ale jakmile jsme si vyměnili pár slov a jeho zářící oči se upřely do mých,
pochopil jsem... Ach, málem jsem zapomněl! Hrabě de Peyrac mě pověřil, abych vyřídil jeho synovi Florimondovi vzkaz. Až prý se vrátí, přinese mu pro zábavu dva pavouky, které naučil tancovat.")

Ačkoli byl Joffrey silnou osobností, být zavřený několik měsíců o samotě, moci prohodit slovo jen s vězeňským dozorcem, který mi nosí jídlo, a pak se na mne sesypat výslechy, mučení, nevyspání, bezmoc vůči sadistickému Bécherovi (toho mnicha fakt začínám nenávidět)… věřím, že to by položilo nejednoho člověka, takže určité poraženecké úvahy, zoufalství a bezmoc s beznadějí byly namístě.

Druhá část - řečeno v podstatě v předchozím odstavci. Moc se mi zde líbilo to opakování "jsem nevinný" a jak jsi si s ním hrála - až nakonec to nebyl výkřik zoufalství, ale výkřik zmobilizované vnitřní síly, která Joffreye přiměla k útěku. Jak tu padlo v komentářích přede mnou, smířit se s tím, že je konec, jít na smrt, a najednou zjistit, že život pokračuje a budoucnost je otevřená... to by byl pro leckoho šok a úplně by ho to paralyzovalo a rozhodilo. Ale u Joffreye se probudila jeho vnitřní síla, to, že i když ho srazili, tak poražený nebyl, a nezdolná touha po životě, která ho zachránila i přes jeho zranění.

Dauphine, už jsi nastudovala šlachy a kosti v noze?

Třetí část - Nejprve jsem myslela, že Joffrey čeká, až se s Angelikou setká, že popisuješ okamžiky, kdy s větrem o závod jede do sultánova paláce, aby se setkal se svojí uprchnou otrokyní, za kterou zaplatil v Kandii nevýslovné bohatství... A pak přišlo uvědomění, že Joffrey bojuje s myšlenkou na to, že mu unikla podruhé a tentokrát napořád.

Pominu-li dialog zamilovaného a "sentimentálního" Joffreye de Peyrac s cynickým a zoceleným Rescatorem, líbilo se mi toto:

Keď zatvoril oči, aby im uľavil od pálenia, vybavil sa mu obraz jeho ženy, ale nie ako ju videl naposledy v Candii, ale úplne mladučkú, v deň svadby, s aureolou nádherných zlatých vlasov okolo hlavy.

Srdce rozdelené na dva kusy. Dnes sa rozbilo na stovky malých.

A opět: i když mě to při čtení nebolelo tolik jako Joffreye, protože na rozdíl od něj vím, že ona je naživu a že se nakonec setkají a budou spolu, stejně mne to zasáhlo.

PenelopaW píše:

Když jsem si sestavovala osu událostí, které předcházely samotnému jednání před soudem, narazila jsem na to, že naopak v Bastile bylo s Joffreyem zacházeno dobře:

„Viděl jste ho?"
„Koho?"
„Mého muže."
„Oh ne! O tom nemůže být ani řeči, je dokonale utajený. Velitel Bastily ručí hlavou za to, že s nikým nepromluví a nikomu nenapíše."
„A zacházejí s ním dobře?"
„V této chvíli ano. Má dokonce postel a dvě židle a nosí mu jídlo přímo od velitele. Dokonce prý často zpívá a popsal malým kamínkem stěny své cely matematickými vzorci. Taky se pokusil ochočit si dva obrovské pavouky."
„Oh, Joffreyi," usmála se Angelika, ale do očí jí vstoupily slzy.

Bastillu jsem zatím tolik nestudovala, takže netuším, jaké typy cel zde byly, a určitě tam byly i cely špatně vybavené, kde vězeň nemohl mít vlastní nábytek a spal jen na slámě. Plus je otázka, kdo za Joffreye pobyt platil, protože rodina oficiálně nic nevěděla a uvězněn byl v podstatě incognito. Nicméně dle toho prvního citátu z Markýzy Andělů 2 usuzuji, že s ním zprvu zacházeno zle nebylo.

Tudíž do prosince, kdy Desgrez Joffreye poprvé navštívil, byl hrabě podroben již 30ti výslechům! (Jistě, ne všechny byly útrpné, ale i tak...)
Ovšem i tak bych čekala, že celu mu nechali stejnou, jen ho na výslechy někam odváděli.

Jak si teď dohledávám informace o Bastile z kánonu, tak tam je zmínka hlavně spíše o těch hnusných celách:

Pod lehkým sněhovým příkrovem vypadala obrovská pevnost Bastily ještě ponuřejší a tmavší. Z věží stoupaly k nízkému nebi slabé pramínky šedého dýmu. To si jistě topí správce a strážní. Jenže Angelika si dokázala představit, jak ledově vlhké musí být cely, kde se „zapomenutí“ vězni choulí ve vlhké slámě.

O kousek dál spí ve tmě mohutné vězení Bastila, připomínající obrovskou velrybu uprostřed temného moře.
Na hradbách popotahují vojáci, protože je velice chladno, a měsíc se odráží v malých bronzových kanonech. V podzemních kobkách zapomenuté vězně navštěvují krysy s červenýma očima. O něco výš, v cele obložené koberci a látkovými tapetami, do níž ho dostal zatykač, píše Bussy-Rabutin supliku v alexandrinech králi, aby si od něj vyprosil milost, zatímco jeho sestřenka paní de Sévigné mu ze svého paláce v Templu píše: (…)

Že by tedy Joffreye po zahájení předběžného řízení (od okamžiku, kdy byla formulována obžaloba a sestavena soudní porota) přesunuli do nějaké hnusné cely??

Nádherné, mám slzy v očích, prosím o pokračování