Zjistila jsem, že Lauzun figuruje v jedné z filmových povídek ve filmu Amours célèbres:
https://www.csfd.cz/film/38376-amours-c ... ie/?type=1
https://www.fdb.cz/film/slavne-lasky-am ... zeni/55581
http://www.imdb.com/title/tt0054516/
Jak je patrno z filmového obsazení, hraje ho J. P. Belmondo .

moirra píše:

Vždy ma poteší keď urobím nejaký objav. Vďaka veľmi starej nemeckej knihe som sa dozvěděla o čom ten obrázok je.

Tak toto nemá byť Lauzun v Bastile, ale vo väzení v Pignerole, kde v tom čase sedel aj Fouquet už od roku 1661. Lauzuna tam na kráľov príkaz nasťahovali v roku 1671 a strávil tam 9 rokov (1671 -1680) Osobne ho tam na kráľov príkaz dopravil so sprievodom 100 mušketierov slávny d´Artagnan. (aj o tom existujú dokumenty, dokonca doručil vznešenej slečne odkaz od Lauzuna)

V Pignerolu strávil Fouquet za velmi přísných a mnohdy zcela neobvyklých bezpečnostních opatření deset let a za ty roky pochopil, že milost nedostane nikdy. Nesměl přijímat návštěvy, psát, novinky o rodině dostával jen dvakrát do roka (...).
Teprve po deseti letech samovazby dostal Fouquet povolení ke styku s jiným vězněm, hrabětem de Lauzun, s nímž se znal ještě ze svobodných časů. Lauzun mu vyprávěl o Versailles, vybudovaných pro krále umělci, kteří stavěli Vaux, přidal zprávy o manufaktuře Gobelins, která před lety vyráběla nádherné tapiserie pro výzdobu Vaux a nyní patřila Colbertovi, o královské bibliotéce, jež vznikla ze surientandovy knihovny v Saint-Mandé, o skvělé kariéře Jeana-Baptisty Colberta i o zapomnění, do nějž upadla slečna de La Valliere, první králova metresa, která nechtěně přispěla k Fouquetovu pádu. Teprve díky Lauzunovi mohl Fouquet zrekonstruovat události patnácti let, strávených v pevnostních zdech.
Roku 1679 bylo Fouquetově rodině povoleno navštívit vězení a dcera Marie-Madelaine tu zůstala s otcem, čehož hrabě de Lauzun využil, aby jí svedl...

(Jiří Kovařík: Královské vraždění, s. 250 - 251)

Spomenula som to už aj inde -ale aby sme tu mali všetky informácie pekne pohromade pridávam to aj sem:

Tak napríklad prezradil skutočný historický Lauzun, aby sa poistil, holandským novinám,
kráľovo povolenie k sobášu zo vznešenou slečnou
a neskoršie tiež vraj zásnuby kráľového brata z Liselotou von Pfalz ( čo bolo vtedy práve ešte pre kráľovstvo tajomstvom, a TABU lebo to bol vojensky a strategicky dôležitý zväzok)

Keďže to čo malo byť aj vo Francii do poslednej chvíľe tajomstvom vyšlo v holandských novinách,
kráľ vraj príšerne zúril pretože sa to dalo považovať za ZRADU, prezradenie tajomstiev nepriateľom a vraj to bol jeden z dôvodov prečo Lauzun upadol u kráľa do totálnej nemilosti a skončil pri Fouquetovi a mužovi zo železnou maskou vo väzení Pignerole. A to na pekných pár rokov.

nezabúdajme že kvôli Lauzunovi, krátko predtým, sa najväčšia milionárka kráľovstva, vznešená slečna de Montpensier,
odmietla stať sa ženou kráľovho brata ....

Tuto rytina nerovného párika:

PenelopaW píše:

Teprve po deseti letech samovazby dostal Fouquet povolení ke styku s jiným vězněm, hrabětem de Lauzun, s nímž se znal ještě ze svobodných časů.

práveže nie ! mám 900 stranovú knihu o Lauzunovi v Angličtine a ešte jednu vo Francúžtine -
Fouquet Lauzuna takmer vôbec predtým nepoznal, lebo v časoch keď bol ešte na výslní
Lauzun nebol v podstate nikto čo by niečo znamenal .... keď mu najskôr cez dieru v stene za kozubom
Lauzun začal rozprávať že kráľ dal povolenie k jeho sobášu zo vznešenou slečnou ktoré potom zrušil ....
považoval ho Fouquet najskôr za blázna ktorý vo väzení zošalel ... a vôbec sa s nim zo začiatku nechcel rozprávať

PenelopaW píše:

Lauzun mu vyprávěl o Versailles, vybudovaných pro krále umělci, kteří stavěli Vaux, přidal zprávy o manufaktuře Gobelins, která před lety vyráběla nádherné tapiserie pro výzdobu Vaux a nyní patřila Colbertovi, o královské bibliotéce, jež vznikla ze surientandovy knihovny v Saint-Mandé, o skvělé kariéře Jeana-Baptisty Colberta i o zapomnění, do nějž upadla slečna de La Valliere, první králova metresa, která nechtěně přispěla k Fouquetovu pádu. Teprve díky Lauzunovi mohl Fouquet zrekonstruovat události patnácti let, strávených v pevnostních zdech.

toto skoro všetko sedí

PenelopaW píše:

Roku 1679 bylo Fouquetově rodině povoleno navštívit vězení a dcera Marie-Madelaine tu zůstala s otcem, čehož hrabě de Lauzun využil, aby jí svedl...

no podobne ako mala matka Scaronovej byt vo väzení kde vykonával trest jej otec, a tam sa napokon Scaronka aj narodila
tak si prenajala Fouquetová rodina byt v Pignerole. teda tam bývali. Preto mal Lauzun možnosť Fouquetovú dcéru zviesť.
A hoci bol v podstate tajne ženatý už od roku 1971 (potvrdzujú to viacerí historici) nebránilo mu to po prepustení z väzenia navštevovať ju a uchádzať sa o jej ruku

Nevieme prečo, ale kráľ odrazu povolil Lauzunovi viac slobodného pohybu po Pignerole, návštevy iných väzňov,
Fouqueta, dokonca vraj aj muža zo železnou maskou , a samozrejme návštevy bytu Fouuquetovej rodiny.
zachovalo sa aj veľa originálnych zápiskov Saint-Marsa, ktorého poznáme myslím aj z pera Alexandra Dumasa,
ktorý to väzenie v tom čase viedol.

Toto som presunula sem aby sa neskoršie príspevky týkajúce sa Filmu mohli presunúť do príslušného fóra

Ak by sa niekto chcel aspoň virtuálne poprechádzať v Lauzunovom paláci na Ostrove Svätého Ľudovíta,
čo by kameňom dohodil od ulice Beautreilles, iba čo sa cez most prejde, tak prosím:

myslím že na obdivovanie paláca zvnútra (ja a dauphine sme ho videli aspoň zvonku) nepotrebujete rozumieť francúzsky

http://www.lefigaro.fr/culture/2018/06/ ... lauzun.php

https://www.youtube.com/watch?v=a1gJ6gRaq8E

Amours celebres

Tento film, založený na dobre známych karikatúrach podľa kníh Paula Gordauxa, vychádzajúcich na pokračovanie v novinách "France-Soir" (podobne ako na začiatku vychádzala Angelika)

Tuto je výstrižok k Lauzunovi:



Neskoršie vyšli knihy "Amour celebres" medziiným napríklad kniha o Ninon:



Knihu o Lauzunovi z tejto série som zatiaľ nenašla

Pozrime sa čo nám vo svojich zápiskoch porozprával St. Simon a čo sa stalo predlohou k filmu:

http://angelique.cz/phpBB321/viewtopic.php?f=10&t=815

Lauzun bol zamilovaný do Madame de Monaco, blízkej priateľky Madame a všetkých jej intríg. Bol na ňu veľmi žiarlivý a bol s ňou večne nespokojný. Jedno letné popoludnie odišiel do Saint Cloud a našiel Madame a jej dvor, sediac na zemi, tešiac sa z čerstvého vzduchu. Madame de Monaco napoly ležiac, mala jednu zo svojich rúk otvorenú a natiahnutú. Lauzun robil dámam svoje obligátne galantné poklony. Pri odchode sa potom rýchlo otočil , a to tak že jeho opätok skončil presne na ruke Madame de Monaco, na ktorej urobil piruetu a odišiel. Madame de Monaco našla dostatočnú silu, aby nevykríkla. Nevydala zo seba ani slovka.

Krátko potom všetko ešte zhoršilo. Malý žiarlivý Gaskonec sa dozvedel, že kráľ začal s Madame de Monaco intímny vzťah a dozvedel sa aj o tom, kedy sa má s nim tajne stretnúť. Bontems, kráľov hlavný komorník, viedol Monackú princeznú zahalenú v plášti zadným schodiskom na miesto, kde boli tajné dvere do kráľovského súkromného kabinetu. Lauzun tam čakal skrytý asi hodinu zatvorený v priľahlej malej súkromnej miestnosti, zachytiac dvere zvnútra hákom a cez kľúčovú dierku pozoroval, ako kráľ odomyká dvere svojej izby, necháva kľúč v zámku zvonku a opäť za sebou zatvorí dvere. Chvíľu počkal, potom opatrne vyšiel zo svojho úkrytu a počúval za dverami do ktorých kráľ práve dal kľúč. Napokon ich zamkol a vytiahol kľúč, ktorý hneď vhodil do priľahlého malého súkromného kabinetu, v ktorom sa opäť zamkol on sám.

Po malej chvíli dorazil Bontems s maskovanou dámou. Veľmi prekvapený, že nenašiel kľúč vo dverách kráľovského kabinetu, Bontems niekoľkokrát mierne zaklepal na dvere, ale márne. Nakoniec zabúchal tak nahlas, že kráľ už to nemohol prepočuť. Bontems hovorí, že je tam a požiada jeho Veličenstvo, aby otvorilo dvere, pretože kľúč nie je vo dverách. Kráľ odpovedá, že ho tam práve dal. Bontems sa pozerá na zem, zatiaľ čo kráľ sa pokúša otvoriť dvere zvnútra a zistí že sú zamknuté na dva krát. Samozrejme, všetci traja sú veľmi prekvapení a veľmi rozčúlení. Konverzácia prebieha cez dvere a nedarí sa im prísť na príhodne vysvetlenie, ako sa mohla stať táto „nehoda“. Kráľ sa namáha pri pokusoch otvoriť dvere, napriek tomu, že sú zamknuté na dva krát. Nakoniec im však nezostáva nič iné ako rozlúčiť sa cez dvere a Lauzun, ktorý počuje každé slovo, ktoré vyslovujú, a ktorý ich vidí cez kľúčovú dierku, sa s nekonečným zadosťučinením a potešením smeje do rukáva na ich nešťastí.




Zdroje môjho prekladu z angličtiny:

Memoirs of Louis the Fourteenth
by Duke Of Saint-Simon

http://www.gutenberg.org/ebooks/3875

pamäti online:

Memoirs of Louis XIV., by The Duke of Saint-Simon

https://www.mirrorservice.org/sites/gut ... 3875-h.htm

Lauzun bol v kanóne ale aj v skutočnosti častejším návštevníkom Bastily - ale vedel sa s nej rovnako rýchlo dostať.

Aby sme si však vedeli predstaviť ako to mali šľachtici vo väzení: Ich "cela" sa často skladala z viacerých miesností,
mohli si nechať priniesť vlastný nábytok, oblečenie a potrebné maličkosti a aj sluhu, komorníka či kuchára.

Víte, že mě málem zavřeli do Bastily?"
„Copak jste provedl?"
„Už si nevzpomínám. Mám pocit, že jsem příliš vášnivě objal malou Marii Manciniovou, do
níž byl král tak šíleně zamilovaný. Zatykač už byl napsán: jenže mě upozornili včas. Padl jsem v
slzách králi k nohám a rozesmál jsem ho tak, že mi odpustil, a namísto toho, aby mě poslal do černé
věznice, jmenoval mě kapitánem. Vidíte, jaký je to skvělý přítel... když není vaším nepřítelem."
„Pročpak mi to vlastně říkáte?" zeptala se náhle Angelika.
Péguilin de Lauzun otevřel doširoka modré oči, jichž uměl velice dobře používat.
„Ale jen tak, drahoušku."
Vzal ji přátelsky pod paží a vedl ji pryč.
„Pojďte, musím vás představit kamarádům, kteří hoří touhou vás poznat."

tie modré oči sedia!

Lauzun mal dokazateľne modré oči - pretože to vo svojich vlastnoručne písaných pamätiach spomína aj
vznešená slečna

Našla som skvelú stránku ktorá sa zaoberá nielen mužom zo železnou maskou
ale aj nám potrebnými údajmi o Lauzunovi a Fouquetovi.

Konečne mám stabuľkovanú predstavu ako to v tom väzení vyzeralo a v akom rozložení menovaní páni bývali:
Eustache Danger je meno muža zo železnou maskou (ktorá v skutočnosti nebola železná, v archívoch Bastily sa píše
že mal masku z čierneho zamätu, železnou tú masku nazval neskoršie až Voltaire, a toho sa chytil Dumas)



Väznica Pignerol v roku 1674



A v roku 1679:




PS: valet je po francúzsky sluha

Zdroj:

http://www.masque-de-fer.com/wp-content ... _final.jpg


Toto celé ma privádza na myšlienku že normálne by aj Joffrey musel mať v Bastile sluhu, ako ich tam vždy pri svojich pobytoch mávali Lauzun a iní páni. Veď kráľ sluhu neodoprel ani Fouquetovi. V Pignerole mal dokonca dvoch sluhov.

A byl některý z těch velkých pánů mučen?

Tereza píše:

A byl některý z těch velkých pánů mučen?

dobrá otázka - ale Lauzun a Fouquet boli odsúdení za zradu a spreneveru -
Fouquet mal aspoň súdny proces ale pokiaľ viem Lauzun žiadny nemal (takže Desgrez dobre Angelike
vravel že kráľ často strčí ľudí do väzenia aby sa na nich niekde na odľahlom mieste zabudlo)

Nezabúdajme však v Joffreyovom prípade na dva faktory:

1. Kráľ nejednal priamo ale sa chytil obvinení toulouského arcibiskupa
a po obvinení z bosorátstva bol teda Joffrey mučený pretože to bola bežná praktika na tých
čo mali byť posadnutý diablom

2. V tom čase bol samotný Fouquet generálnym prokurátorom a ktovie aké príkazy on v tomto zmysle vydal

ach! teraz som si spomenula že Joffreovi vzali šľachtický titul pred začiatkom pojednávania -
potom by už samozrejme právo na sluhu nemal - lebo toto právo mala iba šľachta

Tereza píše:

A byl některý z těch velkých pánů mučen?

Nechtěla jsem se včera unáhlit svými osobními úvahami, a spoléhala jsem na Moirru, že se odpovědi zhostí. Přiznám se, že jsem četla jen o Fouquetovi, a to jen jednu krátkou stať, a tam o tom nebylo ani zmínky. U Lauzuna zřejmě nebyl důvod - byl poslán do Pignerolu za trest, kdežto mučení se užívalo tam, kde bylo třeba dostat z viníka přiznání nebo se dobrat kompliců. Proto jsem váhala u Fouqueta, ale s ohledem na jeho vysoké postavení a vazby na mnoho osob, mučení by zřejmě hodně pobouřilo veřejnost - a v době procesu stále ještě nebylo jisté, zda nakonec nedojde k nějakému povstání v jeho jménu... Takže bych tipovala, že maximálně dostal nějaký nechtěný štulec od strážných, když ho někam eskortovali (nikoli od d'Artagna, který ho zatýkal, to podle všeho proběhlo s veškerou noblesou) .

Som prekvapená že som to sem ešte nikdy nedávala:

Takto teda pracujú Lauzunovia tohto sveta ....

Cassanovu zatiaľ nemám až tak načítaného, aby som mohla porovnávať týchto dvoch pánov,
ale talent zvádzať ženy mali určite spoločný:

Král však pokračoval:(...)
„Tak abychom si rozuměli,“ pohlédl na ni král laskavě. „Za koho jdete orodovat, za pana de
Lauzun, nebo za pana du Plessis?“ .......


Ozdůbko, vyprávějte mi, co se stalo ve Fontainebleau.“
„Vím, že jsem se chovala neomluvitelně, ale manžel mi tehdy ublížil… strašně, na veřejnosti.“ Bezděčně pohlédla na zápěstí, které ještě neslo zřetelné stopy poranění. Král ji uchopil za ruku, pohlédl na ni a neřekl nic.

„Sedla jsem si do ústraní. Byla jsem zoufalá. Pan de Lauzun šel kolem…“
Vyprávěla mu, jak ji Lauzun začal utěšovat nejdřív slovy, pak způsobem poněkud naléhavějším.
„Je nesmírně obtížné odolat svádění pana de Lauzun, Sire. Je tak pohotový, že než se stačíte rozzlobit nebo se začít bránit, octnete se v takové situaci, v níž se nemůžete ukázat na veřejnosti, aniž by vás to zahanbilo.“
„Ale, ale, takhle tedy on jedná.“
„Pan de Lauzun má tolik zkušeností. Je prohnaný, bez předsudků, a v podstatě má to
nejlepší srdce na světě. Ostatně Vaše Veličenstvo ho zná lépe než já.“
„Hm,“ poznamenal pobaveně král, „to záleží na tom, jak jste to myslela, madame. Jste
okouzlující, když se takhle červenáte,“ pokračoval.

Lauzun a jeho uväznenie v knihách Angelika:

„Kde je Lauzun?“ podivila se Angelika. „Ještě jsem ho neviděla.“
„Copak vy to nevíte? Je přece ve vězení

v novembri roku 1671 bol prevezený do Pignerolu

na konci 3 dielu je táto zmienka:

Angelika hledala očima krále. Mluvil s markýzem de La Valličre. Měl jedinečný talent usmívat se, když ho k tomu nutily okolnosti, i na ty, kterými nejvíc opovrhoval. Slečnu de La Valliere ještě zcela nezapudil. Šetřil tedy i malého markýze; jeho krádeže v armádě právě vyvolaly obrovský skandál.
„Kde je Lauzun?“ podivila se Angelika. „Ještě jsem ho neviděla.“
„Copak vy to nevíte? Je přece ve vězení. Příliš si dovolil kritizovat vztah paní de Montespan a krále. Už nevím, jaký úřad mu to odmítli, i když mu ona slíbila, že se přimluví. Strašně jí vynadal, choval se k ní hrubě a nakonec zašel za králem, zlomil před ním meč a prohlásil, že už mu nechce sloužit.“
Mravní ponaučení: další pobyt v Bastile.“
„Tentokrát je to vážnější. Říká se, že ho pošlou do pevnosti v Piemontě, do Pignerolu. Tam bude v dobré společnosti. S tím pověstným finančníkem, víte přece… jak se jen jmenoval?“
„Fouquet,“ napověděl jí pan de Louvois, který se opíral vedle nich a ukusoval ze zákusku.
„Ano… už je to dávno. Začíná se na něj zapomínat, a přesto je veverka ve své kleci pořád ještě živá.“

na začiatku 5 teho dielu - kde je Jaro 1672 sa spomína že Lauzun je s Fouquetom v Pignerole

Angelika se bouří - 23 PDF Lauzun je ve vězení. Zůstane tam dlouhá léta a vyjde odtud zestárlý
Je tam od novembra 1671