Nevím, jak dlouho mohla trvat cesta z Paříže do Liege, ale nechce se mi věřit, že by Desgrezovi coby vůdci výpravy uniklo, že má najednou o pár mužů víc... A M-C cestovala koňmo nebo kočárem? Druhý kočár už by snad nepřehlédl?

PenelopaW píše:

Nevím, jak dlouho mohla trvat cesta z Paříže do Liege, ale nechce se mi věřit, že by Desgrezovi coby vůdci výpravy uniklo, že má najednou o pár mužů víc... A M-C cestovala koňmo nebo kočárem? Druhý kočár už by snad nepřehlédl?

Cha, cha. No psáno horkou jehlou, tak budu muset pokračovat. Několik mužů prostě přehlédl. Soustředil se na zatýkání travičky. Přemohla ho únava. M-C dorazila za ním až, když se soustředil na zatýkání. A s M-C si o cestě ještě promluví.

mimi píše:

Co jste tam viděl?Domlouval jste si schůzku, že." Pronesla chladně manželka.
"To Vám nemohu říci, to je služební tajemství." Odpivěděl s vážnou tváří Desgrez a zavřel oči.

Naprosto skvělé, Mimi, dokonce bych řekla, že ještě lepší než kdy jindy! Moc se mi líbila hlavně pointa minipříběhu Divím se Dezgrezovi, že dokázal udržet před manželkou vážnou tvář - každý policista ale musí být trochu i herec, takže není divu.

PenelopaW píše:

Protože mi to nakonec nedalo, přidávám ještě druhou verzi, tentokrát v comic stylu .

Desgrez a Brinvilliers - verze 2 [/i]

Penelopo, měla jsi pravdu s tou Pandořinou skříňkou

U první verze jsem jen obdivně óchala, ale teprvve tu comixovou jsem si pořádně užila (jen mi k tomu chyběly příslušné obrázky, možná by je mohl nakreslit malý Lauzun...? )

Pravdou bylo, že tuhle jedinou košili si nechal ušít sám, aniž by se poradil s manželkou, jestli mu střih nebo barva lichotí. Usuzoval, že červená barva je nová černá, ale jak vidno, střílel vedle.
Vidím, že nejen Peyraka / Rescatora postihla postupná demytizace našeho milovaného hrdiny, ale už i Dezgrez, postrach pařížského podvětí, má svou achillovu patu

Říkám mu: Pracuješ s chemikáliemi, nejsi žádný Peyrac, co ty víš, co se ti při těch sublimacích a destilacích vypařuje a všechno to dýcháš! No a vidíte to, měla jsem pravdu!
Boha jeho, už jenom za tohle troufalé tvrzení by Brinvierska zasloužila šibenici! Nevzpomínáte si na mnicha Béchera? Nic se nevypařuje, nic nevzniká!

Nu, tak jsem si řekla, když jsi ze mě otrávený, tak budeš otrávený!“
Dezgrez vypadal, že nemá úplně nadhled, ale mně se hříčka moc líbila A myslím, že je na čase oprášit naše Activity a přidat tam pár nesmrtelných hlášek z nových fikcí .

Dasho, díky za pochvalu. Jsem ráda, že se Ti moje fikce líbila.

Doufám Mimi, že bude ještě pokračování, ráda nakouknu do Desgrezova manželství. Je možné, že je v jeho touhách - jídlo, postel, pečující žena- cítím něco Lidožroutského V Desgrezovi, který dýchá panu Dokonalém na paty?

Desgrezovi na jeho ženě očividně záleželo, protože takhle profesionálně vykolejeného jsem ho ještě v žádné fikci ani knize nezažila :

"Co, co tady děláš? Jak to, že nejsi doma v Paříži? Jak jsi se sem dostala? Co to máš na sobě?
Mladá žena se na něho podívala a pak řekla:
"Zdravím Vás, pane choti.

Taky se mi líbila ta záplava otázek - a i to, že na žádnou odpověď, která by ho pořádně uspokojila. On vlastně nechtěl slyšet, proč je manželka v pánském přestrojení, on chtěl, aby byla doma, zatápěla v krbu a chystala lázeň .
Edit: A rozestlala lože .

Tereza píše:

Je možné, že je v jeho touhách - jídlo, postel, pečující žena- cítím něco Lidožroutského V Desgrezovi, který dýchá panu Dokonalém na paty?

V tomto ohledu nezklamala Dasha, jejíž glosu jsem nejprve četla se slovem "potupná": Vidím, že nejen Peyraka / Rescatora postihla postupná demytizace našeho milovaného hrdiny

Každá demytizace hrdiny je přece potupná!

Tereza píše:

Doufám Mimi, že bude ještě pokračování, ráda nakouknu do Desgrezova manželství. Je možné, že je v jeho touhách - jídlo, postel, pečující žena- cítím něco Lidožroutského V Desgrezovi, který dýchá panu Dokonalém na paty?

Desgrezovi na jeho ženě očividně záleželo, protože takhle profesionálně vykolejeného jsem ho ještě v žádné fikci ani knize nezažila :

"Co, co tady děláš? Jak to, že nejsi doma v Paříži? Jak jsi se sem dostala? Co to máš na sobě?
Mladá žena se na něho podívala a pak řekla:
"Zdravím Vás, pane choti.

Terezo, pokračování ještě přidám. Tohle mini vyprávění vzniklo jako komentář fotografie. Desgrez a jeho žena v kočáře.
Psala jsem to narychlo a musím něco malinko upravit.Schválně jsem tam přidala postavu Nicolase le Floch. Já si z toho seriálu vybavuji pro ženy přitažlivého detektiva. Prostě tak trochu Desgrez v dalším století. Manželka tím schválně trochu Desgreze provokuje.
Původně jsem plánovala pokračování fikce o tom, jak se Desgrez oženil. Po zatčení Brinvillierky cestou do Paříže jede v kočáře sám a vzpomíná, jak se s M-C znovu setkal. Pak dojede domů a manželka žárlí. Podezírá ho z nevěry. Ty jeho touhy mu vyčte ona, prostě žárlivá scéna. Ona ví, že je pro ženy přitažlivý, je do něho zamilovaná.
Tohle jsem použila u komentáře fotky.

Ktorá z vás sa chytí tejto fotografie z filmového setu a dá tomu nejakú minifikci? (može byť aj viacej verzií)

Hossein-Rescator a Angelika v kajute:



Michèle Mercier a Robert Hossein pri nepoužitej filmovej scéne z filmu „Neskrotná Angelika“ v máji 1967 v Taliansku. Perličkou zostava že vekový rozdiel medzi hercami bol úplne rovnaký ako medzi hrdinami knihy, ktorú predstavovali - 12 rokov.

Link na pôvodné foto aj z článkom:

https://fr.news.yahoo.com/lautrice-de-l ... XVbQjt06um

Tuhle fotografii včetně barvy šatů jsme už tady jednou rozebíraly včetně toho, že je asi z neuskutečněného šestého dílu.
viewtopic.php?f=2&t=775&start=45


Zde je ta série podobných fotek :
https://vk.com/doc248156565_477190267?h ... b8e8cbc2be

A Mimi už k nim minifikci napsala .
Což ovšem neznamená, že se o jinou verzi nemůže někdo jiný pokusit.

A neví někdo, co je to za předmět za Angelikou ( ten jakýsi světlý prohnutý na dřevěném podstavci či co to je)

Terezo, těší mě, že ten rozhovor, který jsem k fotce kdysi napsala, jsi označila ja minifikci.

Tereza píše:

A neví někdo, co je to za předmět za Angelikou ( ten jakýsi světlý prohnutý na dřevěném podstavci či co to je)

Na mne to působí jako nějaká řezba do slonoviny, tedy sloního klu??

PenelopaW píše:

Tereza píše:

A neví někdo, co je to za předmět za Angelikou ( ten jakýsi světlý prohnutý na dřevěném podstavci či co to je)

Na mne to působí jako nějaká řezba do slonoviny, tedy sloního klu??

Mám stejný názor.

Ach. celkom som na tu minifikci od Mimi zabudla. Kto si trufa na Polackynu fantaziu a napise fantazmagoriu preco sa tuto Joffrey-Rescator a Polacka schovavaju na lodi ci niekde inde za kbelikmi a pozoruju Angeliku?

Ale milé dámy, to je přece naprosto jasné! Napsat to tedy bude muset někdo jiný, ale odpověď máte ukrytou hned v úvodu fikce o Polačce a jejích dobrodružstvích:

Rochat sa už asi po stý krát koktavo snažil dostať k slovu.
Ale iba Boh vie ako ťažko je prerušiť Polačku, keď sa táto raz rozhovorí …
Konečne sa mu to podarilo.
- Nechcel som vám skákať do reči, vážená pani von Polack, ale v prístave som stretol akúsi Katarínu Ktorá tvrdila že ...

UF! Tušil že táto plavba bude mimoriadne náročná. Angelika ho už včera po jednej z ich hádok vyhodila z jeho vlastnej kapitánskej kajuty v spodkoch a potom musel sedieť s chlapmi v podpalubí, pretože celé popoludnie odmietala otvoriť dvere, z dodatkom že si ponabíjala všetkých tridsať pištolí ktoré našla v jeho truhlici. A to ešte nevie vôbec nič! Ani o Cantorovi, ani o Florimondovi ... a už vôbec nie o Kataríne. UF!
A Katarína ? Tá sa nenechá iba tak ľahko vyradiť z hry. Istotne si prenajme vlastnú loď a bude im v pätách.

UF! Veľkomožný pán Rescator ktorý sa v živote nebál žiadneho nebezpečenstva sa tentokrát veru poriadne potil: nevedel totižto čoho sa bojí viacej: Či toho čo spraví Katarína keď sa dozvie že Angelika žije , alebo toho čo spraví Angelika keď sa dozvie o Kataríne.


Myslíte, že Katarína by si (ex)manželovu loď opravdu nechala jen tak proklouznout? Nene, jak bylo prorokováno, pustila se v Rescatorových stopách.

Takže Polačka s Rescatorem nesledují Angeliku, ale sledují s !

No samozřejmě.
Moiro, nezlob se, ale trochu jsem Ti zafušovala do fikce. Tak si představuji první setkání Peyracových manželek. Doufám, že se brzy dočkáme pokračování originálu.

Katarina dostihla Rescatorovu loď. Chytila se lana a jedním skokem byla na palubě. V tu chvíli otevřela dveře i Angelika. Oblečená v sametových šatech vínové barvy, s límcem z benátských krajek. Vlasy měla vyčesané do uzlu a šíji zdobil náhrdelník z velkých perel nazlátlé barvy.
Polačka s Rescátorem se rychle schovali za kbelíky a pozorovali , co se bude dít.
Angelika překvapeně hleděla na malou a drobnou ženu v mužském oblečení, která se ocitla na palubě. První promluvila Katarína:
"Dobrý den, madam, je na čase, abychom se představily. Jsem Katarína de Peyrac, manželka hraběte de Peyrac. Jsem ráda, že Vás konečně poznávám osobně, paní de Peyrac."
Překvapená Angelika mlčela. Zato Katarína byla nad věcí.
"Náš manžel, jak vidím, Vám o mě nic neřekl. Z toho si nic nedělejte, mě o Vás také ne. Tak to musím udělat já."
Polačka s Rescatorem sledovali, jak se bude situace dále vyvíjet. Připomínalo to frašku a Polačka se neubránila úsměvu. S překvapením zjistila, že se směje i Rescator.
"No počkej, však on Ti ten úsměv dlouho nevydrží!". Pomyslela si v duchu.

Och dámy nesklamali ste!

Penelopa srdečná vďaka za skvelé zhrnutie z mojej fikce ♥ (na niektoré veci čo som napísala som už úplne zabudla)

A Mimi tým slovným spojením "Náš manžel" si to úplne zabila ha ha ha ha

nenapíšeš trošku viac? kľudne mi do Polačkovsko - Katarínovskej fikce fušovať možeš!

A samozrejme že Peyrac sa zasa raz dobre bavil: veď či sa nesmial aj pri procese na súde ?

mimi píše:

"No počkej, však on Ti ten úsměv dlouho nevydrží!" Pomyslela si v duchu.

Za mne je nejlepší ten zlomyslný závěr .

Myslím, že postačí ještě jedna narážka na "našeho manžela" a Angelika si vzpomene na bitky s Hortenzií a průpravu na Dvoře zázraků. Pan Berne bude valit bulvy a ještě rád s prosíkem přileze za mírnou Abigail s tváří vlámské madony.

PenelopaW píše:

Myslím, že postačí ještě jedna narážka na "našeho manžela" a Angelika si vzpomene na bitky s Hortenzií a průpravu na Dvoře zázraků.

Tiež si myslím že veľkomožnému pánovi Rescatorovi ten úsmev na tvári ešte zmrzne ...
Ono totižto keď Angelika , mlčí neveští nič dobrého ..... je to iba ticho pred búrkou.

A myslím že takú búrku ako príde teraz Rescator ešte nezažil

madame sans gene na stiahnutie česky:

https://uloz.to/file/CIm92pQ8iLiz/madam ... e-1961-mp4

Souboj Amazonek, část první

Stručný souhrn klíčových okamžiků v životě hraběte de Peyrac, Kataríny a Angeliky :


Toulouse 1657
Odložila podnos na stolek.
„Dáte si sklenku? “
Přikývl.
Naplnila skleničky a jednu mu podala. Usmála se.
„Byly cesty z Paříže bezpečné?“
Nebyly, ale nechtěl jí dělat starosti.
„Ano,“ hlesl.
„A co Vaše obchody? Dopadlo vše tak, jak jste si představoval?“
„Ano.“ Opět se na nic jiného nezmohl.
Posadila se naproti němu na lehátko, složila bosé nohy na jednu stranu a opřela se do velkých indických polštářů. Dívala se skrze užaslé černé oči až na dno jeho duše.
Nesměle ho vyzvala: „Povídejte mi o své cestě.“ A po malé chvilce váhání dodala: „ Vždyť víte, jak ráda Vás poslouchám..

La Rochelle, duben 1676
" Jmenuji se Francois Desgrez …Madame, víte, že Váš manžel už byl před sňatkem s Vámi ženatý?"
"Ano, vím to."
"Jenomže se ukázalo, že jeho bývalá manželka žije. Studoval jsem práva a musím Vás upozornit, že Vaše manželství je neplatné.“
"Jenže já chci, aby mi to hrabě de Peyrac řekl sám. Hned teď pojedu do La Rochelle a chci znát pravdu. Prosím, abyste mě déle nezdržoval." Rázně pronesla Katarína a vstala.
Desgrez jí zastoupil cestu.
"Madame, je mi líto, ale oba nasedli na loď a nyní se už asi plaví ve vlnách Atlantiku."
"Mají sice náskok, ale jakmile dojedu do přístavu, tak si najmu tu nejrychlejší loď a dostihnu je. Chci znát pravdu. Nechám se nikým zastavit." Trvala na svém Katarína.

Gouldsboro, duben 1676
Rescator ktorý doteraz stál vo dverách ako zamrznutý, znenazdajky tak zreval, až skoro padol hlavný stožiar:
- Pretnite kotvu! Napnite plachty! Smer severozápad!
Nechcel totižto Angelike ešte ani za nič prezradiť, že kým sa ona túlala ktoviekde, on sa znovu oženil. Samozrejme aj tentoraz pre baňu. Ibaže už nie iba pre nejakú obyčajnú striebornú, ale poriadne veľkú zlatú.
UF! Veľkomožný pán Rescator ktorý sa v živote nebál žiadneho nebezpečenstva sa tentokrát veru poriadne potil: nevedel totižto čoho sa bojí viacej: Či toho čo spraví Katarína keď sa dozvie že Angelika žije , alebo toho čo spraví Angelika keď sa dozvie o Kataríne.
UF! Tušil že táto plavba bude mimoriadne náročná. Angelika ho už včera po jednej z ich hádok vyhodila z jeho vlastnej kapitánskej kajuty v spodkoch a potom musel sedieť s chlapmi v podpalubí, pretože celé popoludnie odmietala otvoriť dvere, z dodatkom že si ponabíjala všetkých tridsať pištolí ktoré našla v jeho truhlici. A to ešte nevie vôbec nič! Ani o Cantorovi, ani o Florimondovi ... a už vôbec nie o Kataríne. UF!...Vďaka ti pane za tvoju prozreteľnosť.
UF! Ešte že mám na palube Polačku!
Rescator sa nahol a pošepkal tak, aby to počula iba ona:
Ale nemohla by ste sa potom neskoršie predsa len ísť skúsiť porozprávať z Angelikou?
Aspoň na chvíľu by mohla otvoriť tie dvere. Skutočne súrne potrebujem čisté spodky.
Polačka pomôžte mi! Uprel na ňu svoj veliteľský pohľad, ktorý sa teraz stal prosebný.

- Tesááááári! Zreval Rescator že skoro vyvalilo kormidlo. - Okamžite ku mne!….. nariadil aby zvonku zaklincovali dvere.
A potom za hodnú chvíľu, keď on odíde, presne v momente keď sa zjaví kapitán Jason, ich musia zasa čo najrýchlejšie odklincovať…….
Práve vtedy sa Angelika rozhodla že konečne, samozrejme dôstojným krokom kráľovny, opustí svoje dobrovoľné väzenie a vyjde na palubu.



O pár okamžiků později.......

Kdyby muži na Gouldsboru nebyli všemi smysly vtaženi do vyprávění o harémovém dobrodružství madame de Polack a kdyby místo sledování usmiřovacího manévru svého velitele věnovali alespoň trochu pozornosti dění na moři, museli by si všimnout podezřelého oblaku jakési zvláštní mlhy, která se rychle blížila k jejich lodi. Takže v okamžiku, kdy rozzlobená žena jejich vůdce rozrazila dveře kapitánské kajuty, bylo už na jakoukoliv obranu pozdě.

Z bílého oparu se najednou vynořil štíhlý dvojstěžník. Obratem jako na pětníku přirazil k pravoboku Gouldsbora a na jeho palubu vyskákala horda ozbrojených chlapů v čele s nepřehlédnutelnou ženou s mečem u pasu. Nepadnoucí mužské oblečení neladilo s její drobnou postavou a její jedinou ozdobou byl široký klobouk s pštrosím pérem, který skrýval tmavé, hladce sčesané vlasy, kulaté brýle a malé bystré oči.
Posádka Gouldsbora zůstala jako opařená.

Vpád vetřelců zaskočil i samotného velitele. „Tak tohle jsou ty její hodiny strávené v mé laboratoři,“ blesklo mu hlavou, když se zbytky mléčné páry líně přelily na jeho palubu. Jeho citlivému sluchu neunikl ani rytmický zvuk zpod zádě dvojstěžníku. Na základě rychlých výpočtů s přípustnou chybou plus mínus dráha, rychlost, čas se dopracoval k závěru, že jediným vysvětlením toho, že byl Katarínou tak rychle dostižen, je bravurní uvedení Archimédova šroubu do námořní praxe.

Ovšem pokud se Joffrey de Peyrac domníval, že je jediným, kdo může tuto šokující a z jeho pohledu prekérní situaci nějakým způsobem vyřešit, krutě se zmýlil. Jestliže měl tento jinak dokonalý muž totiž nějakou chybičku, pak to byl jeho nepochopitelný sklon podceňovat své manželky. A ty mu právě teď, v plné parádě a s dovětkem, že tak činily naprosto nevědomky a bez postranních úmyslů směrem k jeho sobě, hodlaly uštědřit malou lekci.

Už už se nadechoval, aby zahájil vyjednávání s tou, která volbou vlajky na stěžni dávala okázale najevo svou příslušnost k habsburské šlechtě, když ho nečekaně předešel sametový hlas té, která stála před jeho kajutou.
O Angeliku, na kterou vlivem těchto vypjatých okolností všichni zapomněli , se stále ještě pokoušely mrákoty. Už tak měla kvůli Joffreyovi nervy na dranc a první myšlenka, že si kdosi zase na ni dělá zálusk, jí podlomila nohy, až se musela přidržet zábradlí. Obava z možné ztráty těžce vybojované svobody v ní ale navzdory strachu zažehla oheň její vzpurné povahy. Zrakem stratéga, který na vlastní kůži zažil několik bitev, přelétla dění na lodi a zastavila se u té poněkud zvláštní Amazonky. A v tu ránu se její úvahy začaly ubírat zcela jiným směrem. Urputný výraz v pobledlém obličeji nezvané návštěvnice totiž vnukl myšlenku, jestli v této šlamastyce nemá nějakým způsobem namočené prsty její Joffrey.
„Co tady děláte, madame ?“ zvolala .
Přeplněné Gouldsboro zvedlo zraky ke kapitánské kajutě.

Katarína byla ihned v obraze, kdo že je ta krásná žena s rozpuštěnými medovými vlasy, magnetizujícím pohledem a skvostnou postavou. Co se týká odpovědi na příkrou otázku konkurentky, měla Katarína jasno. Z La Rochelle po rozhovoru s Desgrezem sice vyplula s předsevzetím, že nechce nic víc, než si na vlastní uši vyslechnout Joffreyův odmítavý postoj , ale cestou se v jejím nitru odehrálo něco nečekaného. Ještě v přístavu si propočítala datum a místo setkání s manželem a na pobyt na lodi si rozplánovala své oblíbené aktivity, přičemž nejvíce času vyhradila pro četbu, trénink v šermu a malování. Jelikož neváhala přiložit ruku k dílu i při tvrdé práci na lodi, den jí pokaždé utekl rychle jako voda. Ale pak to pokaždé přišlo. Vždy, když slunce pomalu mizelo za obzorem a oceán se zahalil do barev, které ani ona nedokázala na paletě namíchat, bodlo ji u srdce. Jaké by to asi bylo, kdyby v tomto magickém okamžiku stál vedle ní on? Jak zábavný by byl večer, kdyby spolu teoretizovali nad matematickými hříčkami, chemickými pokusy a během úvah plynně přecházeli od řečtiny přes němčinu třeba až k španělštině? Jak nádherně by se v opojném nočním tichu nesl jejich společný kytarový duet prokládaný sólovými improvizacemi! Opravdu jede za tím černovlasým mužem jen proto, aby si vyslechla jeho Sbohem? A tak jí už druhý večer na lodi, kdy se jí před očima neustále míhaly vzpomínky na vzdělaného manžela, přinesl tu nejprostší, veskrze ženskou odpověď. NE! Takového muže se přece nemůže jen tak vzdát! O takového muže musí bojovat!

Katarína zabodla oči do Angeliky a sebevědomě odpověděla : „Jsem Katarína de Peyrac a přijela jsem si pro svého manžela Joffreye de Peyrac.“

To už se hrabě neudržel. Udělal rázný krok vpřed, aby ukončil tuto nedůstojnou tahanici, když v tom ho Polačka chytla za rameno a sykla : „Chtěl jsi ode mne pomoc a radu?“
Otevřel ústa, aby ji odbyl, ale Polačka ho nenechala domluvit. „ Tak mlč a zalez!“ houkla na něj.
Hrabě se zmohl ještě na jedno Ale, jenže to už si Polačka nebrala žádné servítky a smýkla s ním k sudům. „Panebože, vždyť ty vůbec neznáš ženský!“ spustila . „Říkám ti - nedráždi je, zalez a nechej to na markýze!“ rozkázala.
Takové zacházení před mužstvem si Rescator pochopitelně nemohl nechat líbit, ale protože celé Gouldsboro hltalo mnohem zajímavější výstup, neměla jeho a Polaččina strkanice žádné diváky. A když si navíc uvědomil, že před Polaččinými zkušenostmi a rozhledem smekli i jiní velikáni, sklapl a poslušně přidřepl vedle vysloužilé vojandy.

„No, tak to bychom měli další hezké překvapení,“ prolétlo mezitím Angelice hlavou. A ač v ní navíc stále ještě dobublávalo naštvání za Joffreyovsko- Rescatorské středomořské skrývačky, v mžiku uskládala své priority. Přece jsem se za ním nevláčila přes celé Středomoří a kus Afriky, aby mi ho tady uprostřed oceánu vyfoukla nějaká zoufalka, přiznala si v duchu.
Dala si záležet, aby její hlas zněl ledově klidně. „Vašemu požadavku nemůžeme bohužel vyhovět, protože já jsem hraběnka de Peyrac. Má svatba s hrabětem de Peyrac totiž proběhla v Toulouse v době, kdy jste si Vy ještě zaručeně hrála s panenkami. Takže jakýkoliv další svazek hraběte de Peyrac kromě toho prvního, tedy našeho, je pochopitelně neplatný,“ řekla.

Bohabojná část cizácké posádky nervózně přešlápla.

Katarína, které se v předešlých dnech sice občas mihly i myšlenky na polyamorfní uspořádání K+A+J, se ale rozhodně nemínila nechat odbýt. Vytáhla meč a s ním i svůj neotřelý argument :„Náš slib před Bohem i lidmi je ale čerstvější, takže má větší váhu.“ A odhodlaná odvést si manžela zvolala : „ Konec planých řečí! Muži , za mnou!“

Bezvýchodnost situace probudila v Angelice to nejlepší z buřičky z Pouitou. A v hlavě se jí ve vteřině zrodil únikový plán.
„Stát!“ vykřikla Angelika dřív, než se horda dala do pohybu. „Proč by kvůli nám měli dobří muži umírat?“ nadhodila směrem ke Kataríně. „Vyřešme spor mezi sebou. Jen my dvě a v čestném souboji.“
Taková slova Katarínu zaskočila. Koneckonců, až do tohoto okamžiku byla zarytou pacifistkou, takže tato nabídka byla kompromisem, který by jistě ocenil i Joffrey. Kritickým pohledem zhodnotila svou soupeřku. Éterická bytost, která se strachy drží zábradlí, nemůže mít proti jejímu šermířskému umění a fyzické kondici žádnou šanci.
Nahlas, aby ji slyšely nejen obě posádky, ale hlavně Joffrey, prohlásila : „Souhlasím.“
Vydala pokyn jednomu ze svých mužů, aby donesl Angelice zbraň. Odložila kabátec, prohlédla znalecky svůj meč, vyšvihla s ním pár uvolňovacích cviků pravou i levou rukou a zaujala střehové postavení.
Atmosféra na palubě se dala doslova krájet.
Hrobové ticho plné napětí rozčísnul Katarínin hlas : „ Taste, madame!“

„Když jinak nedáte,“ špitla Angelika. Štítivě odložila meč, narovnala se a odhodlaně zvedla bradu. Koneckonců kandijskou premiéru měla dávno za sebou, vize budoucnosti byla jasnější než tenkrát v batistanu a protestantských šedých hadrů měla stejně už plné zuby, takže tato repríza byla už snesitelnější. Pohodila hlavou , prohrábla prsty svou bohatou hřívu, zvedla ruce k šněrování živůtku a potáhla za mašličku.

Na lodi by bylo slyšet i špendlík spadnout.
Oněmělému publiku nedovolila Angelika ani vydechnout. Pomalounku, kousek po kousku, povolovala šněrování. Živůtek spadl k nohám a za pár okamžiků se k němu připojila i sukně.. Angelika zamžikala cudně očima. Položila dlouhé štíhlé prsty na ramena, shrnula košilku a sunula ji níž, dokud se lem košilky nezastavil těsně nad bradavkami. Na malou chvíli zaváhala. Když ale viděla všechny ty zkamenělé tváře, upustila i svůj poslední kousek oblečení.
Poroučení košilky na palubu doprovodil hromadný vzdech a paže mužů obtěžkané zbraněmi klesly bezvládně dolů. Stáli by tam s vytřeštěnýma očima ještě kdovíjak dlouho, ale vyrušila je třetí žena na palubě.

„Svatá panenko!“ zvolala udiveně Polačka, které při podrobnějším zkoumání Kataríny konečně došlo, proč se hrabě vedle ní uchichtává.





„Vždyť ta tmavovlasá nemá žádný kozy!“ vypískla na celé kolo a roztáhla pusu od ucha k uchu.




Jako na povel konfrontovalo Gouldsboro Angeličino poprsí snů s Kataríniným plochým hrudníkem, což mělo za následek sborové souhlasné zamručení s Pollaččininým pohotovým postřehem.

Citelná ztráta podpory z řad vlastního mužstva Katarínu namíchla. „Používáte nekalé praktiky!“ křikla rozhořčeně na Angeliku.
„ Chtěla jste přece, abych tasila zbraň,“ bránila se Angelika, ale vzápětí pohodila ramenem. „Ale jak je libo. Ať je tedy po Vašem,“ řekla, otočila se a zmizela v kajutě.
Osazenstvo, které ještě nevstřebalo vjem z dokonalých ňader, stačilo jen párkrát suše polknout nad zářivě bílým a bezchybně tvarovaným zadečkem a jeho majitelka už byla zpět. V ruce svírala pistoli, ležérně zvedla paži, vystřelila a klobouk s pštrosím pérem odlétl až ke stěžni.
Angelika zúžila nebezpečně oči. „Jistě chápete, že jsem mohla mířit i níž,“ pronesla drsně ke Kataríně. A na důkaz toho, že považuje souboj za ukončený zvolala na muže z dvojstěžníku: „Je tady někdo, kdo by se k nám chtěl přidat? “
Mezi Kataríninými námořníky proběhla výměna výmluvných pohledů. Když se první z nich začali šouravým krokem přesouvat mezi muže Gouldsbora, povzbudila je Angelika praktickou poznámku : „Nezapomeňte si s sebou vzít svůj podíl zásob.“
Potom se naposledy obrátila ke konsternované Kataríně a jen tak, jako by mimochodem, prohodila : „ Můj manžel Vás jistě rád vyprovodí.“
Otočila se a zmizela v kajutě.

Nějakou dobu ještě trvalo, než se všeobecné hemžení na palubě alespoň trochu uklidnilo.
Během přenášení potravin a vody z jedné lodi na druhou odvedl hrabě de Peyrac Katarínu k přestupnímu můstku. K přání šťastné cesty k evropským břehům přidal chraplavým hlasem „Na věky sbohem, madame,“ a všem, kteří se rozhodli pro návrat , vyplatil měšec zlatých mincí jako záruku nepřetržitého dohledu nad habsburskou šlechtičnu.

Zanedlouho Goulsboro na moři opět osiřelo. Za jiných okolností by se život na lodi rychle vrátil do starých kolejí, ale vzhledem k tomu, že dveře kapitánské kajuty zůstaly zcela zjevně úmyslně pootevřené, ocitla se paluba v zajetí nového vzrušujícího očekávání.
A když vůdce statečných mořských vlků, věhlasný Rescator, stoupal se samovarem vroucí vody a pytlíkem ledu po schodech ke svému příbytku, nebylo nikoho, kdo by si nechal tuto úchvatnou podívanou ujít.

Kdysi mě zaujaly fotky, které tady dala Moirra a bleskl mi v hlavě nápad, jak je zakomponovat do útržků různých fikcí. Takže jsem pro pobavení ostatních a tak trochu i sebe dopilovala myšlenky. Ovšem na úplný závěr si musíte ještě pár dní počkat. Tak doufám, že vám mohu popřát veselé čtení.

Tereza již před nějakou dobou vypustila dráždivou informaci, že něco sepisuje. Jsem ráda, že jsme se dočkaly!!!

Kdybych měla napsat, co vše se mi líbilo, přepisovala bych celý příspěvek. A tak napíšu jen pár glos, co mě při čtení, které jsem si dala hned několikrát, napadalo:


„Tak tohle jsou ty její hodiny strávené v mé laboratoři,“
- Smutné, že se Peyrac musel dovtípit až za těchto okolností. Tak trochu čekám, jestli se Katarína po tom ponížení nebude chtít mstít a neukáže, že už dávno před Savarym objevila tajemství řeckého ohně .

bravurní uvedení Archimédova šroubu do námořní praxe
To je jak ji známe!

Jestliže měl tento jinak dokonalý muž totiž nějakou chybičku, pak to byl jeho nepochopitelný sklon podceňovat své manželky.
Kruté, ale naprosto výstižné. Tady už jsem se smála nahlas.

O Angeliku, na kterou vlivem těchto vypjatých okolností všichni zapomněli
- Na Angeliku na těchto stránkách zapomínáme všichni .

první myšlenka, že si kdosi zase na ni dělá zálusk
Typická Angelika!

Moc se mi líbily Kataríniny romantické představy večera ve dvou. Dle původní autory to mezi nimi vůbec neklapalo, ale tady je vidět, že i Katarína je jen něžná bytost slabšího pohlaví a podléhá citovým chimérám. A stejně tak Angeličin pragmatismus, kdy i ve chvíli, kdy ji musel manžel pekelně naštvat, měla jasno v tom, co od života chce.

NE! Takového muže se přece nemůže jen tak vzdát! O takového muže musí bojovat!
Správně!
v mžiku uskládala své priority. Přece jsem se za ním nevláčila přes celé Středomoří a kus Afriky, aby mi ho tady uprostřed oceánu vyfoukla nějaká zoufalka, přiznala si v duchu.


„Chtěl jsi ode mne pomoc a radu? Tak mlč a zalez!“


polyamorfní uspořádání K+A+J
Polyamorie byla v 17. století docela in! Vzpomeňme na markýzu de Brinvilliers, jejího muže a rytíře St. Croix! (Akorát v případě trojice K+A+J si nejsem jistá, kdo by nakonec zemřel na otravu jedem z rukou ostatních.)

„ Konec planých řečí! Muži , za mnou!“
Z dalšího textu je patrné, že zvolání bylo určeno posádce, ale byla bych přísahala, že Katarína ho směrovala k manželovi!

Koneckonců kandijskou premiéru měla dávno za sebou, vize budoucnosti byla jasnější než tenkrát v batistanu a protestantských šedých hadrů měla stejně už plné zuby, takže tato repríza byla už snesitelnější.
Toto jsem vůbec nečekala a naprosto mě tím Angelika odzbrojila, a nejen mě.

„Svatá panenko! Vždyť ta tmavovlasá nemá žádný kozy!“
Tímhle jsi mě, Terezo, naprosto zabila. A vlastně i Ty, Polačko, protože já tam sice koukala na Sophii Loren, ale slyšela Tebe .

V ruce svírala pistoli, ležérně zvedla paži, vystřelila a klobouk s pštrosím pérem odlétl až ke stěžni.
Poznávám Buřičku z Poitou šmrncnutou Markýzou Andělů.

„ Můj manžel Vás jistě rád vyprovodí.“
Kruté, ale nyní je zcela jasné, kdo - alespoň v tu chvíli - u Peyraků nosil kalhoty.

K přání šťastné cesty k evropským břehům přidal chraplavým hlasem „Na věky sbohem, madame,“ a všem, kteří se rozhodli pro návrat , vyplatil měšec zlatých mincí jako záruku nepřetržitého dohledu nad habsburskou šlechtičnu.
A já už mám jasno i v tom, proč Rescator musel opustit Středomoří - protože se finančně zruinoval .

Celkově mě jen velice mrzí, že tomu všemu nemohl být přítomen i můj oblíbený ďábelský policajt . Protože ze zmínky o "rozhovoru s Desgrezem" je mi naprosto jasné, že ten dobrák sice informoval Katarínu o tom, že manžel je ženat, v Paříži, ale zaručeně se s baronesou setkal i v La Rochelle a byl to on, kdo jí poradil, kde má manžílka hledat .

Terezo, potěšilo mě, že jsi zařadila rozhovor z mé fikce mezi a .
Bylo to skvělé vyprávění a moc jsem se bavila
To nejlepší už vybrala Penelopa.
Jen si říkám, jestli by se Katarína rozhodla ve Vídni pomáhat Pierrovi. Ona by se po čase vedle něho musela nudit.
To mi připomíná zase se jim začít věnovat.
Jsem zvědavá, jak se Katarína zachová. Ona sice prohrála bitvu, ale že by odtroubila válku?

Jsem ráda, že jsem vás děvčata pobavila. Konfrontovat konečně K+A+J, to byla hozená rukavice, které jsem nemohla odolat. A schovávající se Rescator byla skvělá návnada. Angeličiny zbraně jsou jasné v celé sérii a vytáhla je tolikrát, že tato její velká deviza nešla přehlédnout a Katarínino šermířské umění už vůbec ne.
Je mi líto Penelopo, ale Desgrez mi do atmosféry kolem fotky nezapadl, nicméně svou si díky tomu, že Joffreye napráskal, také odvedl.
A i pro Mimi mám špatnou zprávu - Katarína je už také fuč, o to se štědře podplacení námořníci postarají.
Nezapomeňte, že jsem se nevrhla na žádnou sáhodlouhou fikci, pouze jsem přihodila střípek do životů A+K +J na základě obrazového vjemu.
A ještě jednu fotografii tam pro krátký závěr mám pro vás schovanou.

mimi píše: *

18 kvě 2021, 20:56

Jen si říkám, jestli by se Katarína rozhodla ve Vídni pomáhat Pierrovi. Ona by se po čase vedle něho musela nudit.
To mi připomíná zase se jim začít věnovat.

Doufám, že se brzy pokračování K + P všichni dočkáme. A už vůbec si nemyslím, že by se ti dva měli nudit. Určitě se Katarína mnohému v Toulouse přiučila a Pierre URČITĚ není žádný suchar. Vzhůru do toho!

Tereza píše: *

18 kvě 2021, 19:26

Kdysi mě zaujaly fotky, které tady dala Moirra a bleskl mi v hlavě nápad, jak je zakomponovat do útržků různých fikcí. Takže jsem pro pobavení ostatních a tak trochu i sebe dopilovala myšlenky. Ovšem na úplný závěr si musíte ještě pár dní počkat. Tak doufám, že vám mohu popřát veselé čtení.

No tak to sa ti podarilo!

PenelopaW píše: *

18 kvě 2021, 20:31

Kdybych měla napsat, co vše se mi líbilo, přepisovala bych celý příspěvek. A tak napíšu jen pár glos, co mě při čtení, které jsem si dala hned několikrát, napadalo:

Vraj jen pár glos ha ha si mi všetko vyfúkla tak budem komentovať hneď k tvojim komentárom

„Tak tohle jsou ty její hodiny strávené v mé laboratoři,“
Penelopa:- Smutné, že se Peyrac musel dovtípit až za těchto okolností. Tak trochu čekám, jestli se Katarína po tom ponížení nebude chtít mstít a neukáže, že už dávno před Savarym objevila tajemství řeckého ohně .
To je jasné a samozrejme to ešte zdokonalila - lebo ke´d sa vylodili nikto nekašlal.

bravurní uvedení Archimédova šroubu do námořní praxe
Penelopa: To je jak ji známe!
presne tak!

Jestliže měl tento jinak dokonalý muž totiž nějakou chybičku, pak to byl jeho nepochopitelný sklon podceňovat své manželky.
HA-HA! tak toto nemá chybu!

O Angeliku, na kterou vlivem těchto vypjatých okolností všichni zapomněli
Penelopa:- Na Angeliku na těchto stránkách zapomínáme všichni .
To je veru pravda!


K: NE! Takového muže se přece nemůže jen tak vzdát! O takového muže musí bojovat!

A: v mžiku uskládala své priority. Přece jsem se za ním nevláčila přes celé Středomoří a kus Afriky, aby mi ho tady uprostřed oceánu vyfoukla nějaká zoufalka, přiznala si v duchu.
ha ha - ibaže sa mi nezdá že inak bojovná Katarína by sa len tak ľahko vzdala ....ve´d Joffery má aj inú milenku - a tou je veda

„Chtěl jsi ode mne pomoc a radu? Tak mlč a zalez!“
absolutne výstižné

polyamorfní uspořádání K+A+J
ha ha tak to pokračko by som si chela prečítať
Zjavuje sa mi pre očami ako si Joffrey sám sebe hundre. Ako to ten Mulej vôbec vydrží s toľkými ženami ? Ak by som to robil ako on, držal ich zatvorené a vypustil iba ak mám na ne náladu, možno by to aj fungovalo.


Koneckonců kandijskou premiéru měla dávno za sebou, vize budoucnosti byla jasnější než tenkrát v batistanu a protestantských šedých hadrů měla stejně už plné zuby, takže tato repríza byla už snesitelnější.
no tak toto ma dorazilo .. .a to som si okamžik robila starosti ako bude Angeliaka s tým mečom vôbec bojovať ...
a toto bol veru iný súboj ... a pre jednu z nich dopredu prehraný ...hoci je to veselá fikce na okamžik mi Kataríny skutočne prišlo ľúto ...
.... a vzápätí som si snažila predstaviť ako by sa chlapi tvárili keby zo seba šatstvo zhodila aj ona

„Svatá panenko! Vždyť ta tmavovlasá nemá žádný kozy!“
Penelopa: Tímhle jsi mě, Terezo, naprosto zabila. A vlastně i Ty, Polačko, protože já tam sice koukala na Sophii Loren, ale slyšela Tebe .

To si ma ale počula v Slovenčine, nie?

V ruce svírala pistoli, ležérně zvedla paži, vystřelila a klobouk s pštrosím pérem odlétl až ke stěžni.
Penelopa: Poznávám Buřičku z Poitou šmrncnutou Markýzou Andělů.

Aj ja!

Tereza, ty teda válíš! Teším sa neskonale na pokračko - a vastne toto by malo skončiť podľa správnosti vo vlákne Polačkyne dobrodružstvá.

moirra píše: *

19 kvě 2021, 00:37

polyamorfní uspořádání K+A+J
ha ha tak to pokračko by som si chela prečítať
Zjavuje sa mi pre očami ako si Joffrey sám sebe hundre. Ako to ten Mulej vôbec vydrží s toľkými ženami ? Ak by som to robil ako on, držal ich zatvorené a vypustil iba ak mám na ne náladu, možno by to aj fungovalo.

Jen aby to pak nebylo jako v tom vtipu:

Já, chlapi, mám sex kdykoli se mi zachce!
Třeba loni... To se mi vůbec nechtělo.

moirra píše: *

19 kvě 2021, 00:37

Tereza, ty teda válíš! Teším sa neskonale na pokračko - a vastne toto by malo skončiť podľa správnosti vo vlákne Polačkyne dobrodružstvá.

Díky Moirro za komentáře - ale zásluhu máš na minifkci velkou, protože to ty jsi ty fotky z filmu vypíchla.

Myslím, že je ten příběh přesně tam, kde má být, byl to opravdu impulz na fotky, ne na Polačku (ve vší úctě k ní).
No a co se děje týká - nad tím jsem dlouho přemýšlela. Já jsem se snažila vžít do situace všech tří hlavních aktérů - a jejich setkání mi opravdu zaváněla tragikomičností.
Katarína možná takový markantní rozdíl ani nečekala a tyhle ženské zbraně, kterými vládla Angelika, rozhodně použít nejenže neuměla, ale neměla ani jak.
Vyústění jejího příběhu - proč se prostě nakonec bez řečí a šokovaná spakovala, má inspiraci v skutečném příběhu mé kamarádky. Fajn holka, obětavá, veselá - ale pro chlapy terč posměchu - tlustá, šilhala na jedno oko a k sobě nekritická - stále vzhlížela k těm tzv. TOP mužům a byla jim v patách. I když se jí kamarádky snažily zprostředkovat nějaké setkání s nějakým vhodným kandidátem( tikaly jí hodiny), protože to opravdu nebyla špatná ženská, mrkla na něj a odmítla - nebyl dost vysoký, nebyl atletický, byl už jednou rozvedený ........ A tak se jedna z těch dohazovaček veřejně naštvala a řekla jí, ať se svleče doma do naha a postaví se před zrcadlo. A byl klid. Do roka se vdala, našla si manžela na hokeji - malý, trochu zadrhával, bylo třeba dopilovat nějaké společenské návyky , ale ve finále jim to klapalo. Takže ať se holka naše vzdělaná drží hezky Pierra.

Angelika musí být logicky docela naštvaná - Joffrey totiž úspěšně dělal mrtvého brouka.
A Joffrey v podstatě docela zbaběle čekal, až jak se to vybrví. (viz fikce Moirry).

Takže doufám že nebudete zklamané, ale zatímco setkání A+J+K muselo být z pohledu čtvrté osoby docela zábavné, tak teď nateklo Rescatorovi pořádně do bot.
A sranda skončila.

moirra píše: *

19 kvě 2021, 00:37

ibaže sa mi nezdá že inak bojovná Katarína by sa len tak ľahko vzdala ....ve´d Joffery má aj inú milenku - a tou je veda

No ano!!! Jak jsme mohly na TOHLE zapomenout?!?!

„Vy ste vedeli, ze ma milenku? Dokonca niekolko?“
„Ale samozrejme, mila vojvodkyna. Ved jednu mame aj spolocnú. Vola sa VEDA!“ povedala grofka, a rozosmiala sa, ked videla Spanielkin neveriacky pohlad.

moirra píše: *

19 kvě 2021, 00:37

.... a vzápätí som si snažila predstaviť ako by sa chlapi tvárili keby zo seba šatstvo zhodila aj ona

Jsi krutá .

moirra píše: *

19 kvě 2021, 00:37

To si ma ale počula v Slovenčine, nie?

Samozřejmě!

moirra píše: *

19 kvě 2021, 00:37

Tereza, ty teda válíš! Teším sa neskonale na pokračko - a vastne toto by malo skončiť podľa správnosti vo vlákne Polačkyne dobrodružstvá.

Je fakt, že i když hrdinkou tentokrát není Polačka, klidně by se to mohlo přesunout k ní, protože to na fikci navazuje.

Tereza píše: *

19 kvě 2021, 08:31

Vyústění jejího příběhu - proč se prostě nakonec bez řečí a šokovaná spakovala, má inspiraci v skutečném příběhu mé kamarádky. Fajn holka, obětavá, veselá - ale pro chlapy terč posměchu - tlustá, šilhala na jedno oko a k sobě nekritická - stále vzhlížela k těm tzv. TOP mužům a byla jim v patách. I když se jí kamarádky snažily zprostředkovat nějaké setkání s nějakým vhodným kandidátem( tikaly jí hodiny), protože to opravdu nebyla špatná ženská, mrkla na něj a odmítla - nebyl dost vysoký, nebyl atletický, byl už jednou rozvedený ........ A tak se jedna z těch dohazovaček veřejně naštvala a řekla jí, ať se svleče doma do naha a postaví se před zrcadlo. A byl klid. Do roka se vdala, našla si manžela na hokeji - malý, trochu zadrhával, bylo třeba dopilovat nějaké společenské návyky , ale ve finále jim to klapalo. Takže ať se holka naše vzdělaná drží hezky Pierra.

Ja tomuto čo si tu opísala Polačkovsky hovorím "hrať v rovnakej lige". Aby to dvom spolu klapalo musia hrať obaja v rovnakej lige - či už IQ, vzhľadovo, pohybovať sa približne s tých istých kruhoch a ešte veľa iných faktorov.

Angelika a Joffrey hrali v rovnakej lige.

A hocako sa aj Katarína oháňa tou Chémiou: Liečiteľstvo, v ktorom sa Angelika tak dobre vyznala, je založené tiež z veľkej časti na obsahových látkach rastlín - a z nich vyrobených zlúčenín, odvarov, obkladov, tinktúr, čajov ...čiže zasa na chémii. Nedarmo sa Lekárni anglicky ľudovo hovorí aj chemist's shop.

Tiež si myslím že Pierre ktorý má o Katarínu úprimný záujem, je pre ňu viac ako dobrá partia.

PS. Jasne! máš pravdu - ta fikce nieje ani o Polačke ani o Joffreyovi ale o A contra K

Aj za rizika že to bude Prepolačkovano - nechce niekto okomentovať túto fotografiu ?

čo sa to vlastne na tom námestí udialo že tam tí chlapi ležia a Polačka stojí z krčahom v ruke?

Väčšie rozlíšenie:

https://blob.cede.ch/catalog/10084000/10084523_1_92.jpg



A toto by mohla byť dodatočná inšpirácia pre Terezu:

A prečo vlastne tuto skončil Joffrey u Polačky v posteli?

Polačka s někým z Quebecké smetánky závodila v pití, aniž by věděli, že má průpravu ze Dvora zázraků .

No a Joffrey v posteli u Polačky... myslím, že z konce Tereziny mikrofikce a dalších náznaků je to jasné. Angelika ho vyhodila z kapitánské kajuty .

PenelopaW píše: *

20 kvě 2021, 10:25

Polačka s někým z Quebecké smetánky závodila v pití, aniž by věděli, že má průpravu ze Dvora zázraků .

No a Joffrey v posteli u Polačky... myslím, že z konce Tereziny mikrofikce a dalších náznaků je to jasné. Angelika ho vyhodila z kapitánské kajuty .

Tak tohle bych teda Angelice nikdy neudělala!!!!
Ač by se mohlo jednat jen např. o přátelský pokec či další prosbu o radu, nějak už se mi nechce z HRABĚTE DE PEYRAC dělat blbce. Vždyť víte, že i když ho ráda trápím, mám pro něj slabost. A Angelika a fúrie - ta už si také svou slabou chvilku u Moirry vybrala.


Tahle fotka (J +P v posteli ) je spíš na jiné fikční vlákénko.

Napadá mě spíš - v Ouebecu bylo přece to kotě.....

PenelopaW píše: *

20 kvě 2021, 10:25

Polačka s někým z Quebecké smetánky závodila v pití, aniž by věděli, že má průpravu ze Dvora zázraků .

No a Joffrey v posteli u Polačky... myslím, že z konce Tereziny mikrofikce a dalších náznaků je to jasné. Angelika ho vyhodila z kapitánské kajuty .

1. Hahaha to by stálo za fikci - Hlavne by som tam na zemi chcela vidieť Vivonneho a jeho chásku - možno Polačka takto na svojský spôsob pomstila Angeliku. Možno na začiatku pili s pánmi obidve, potom sa Angelika odpotácala domov, tak ako tej noci keď padla do záveju pri oslobodzovaní hlúpeho psa, a Polačka to celkom dorazila.

Inak ja mám jednu kamarátku z mladosti, z Ekonómky ktorá dokázala, keď robila v juhošskej krčme tu vo Viedni, pretože súrne potrebovala väčší obnos peňazí, ktorá dokázala celú noc piť zarovno s chlapmi tvrdé, a všetci už spali na stoličkách poodpadávaní a jej nič nebolo. Chlapi tam chodili z celej Viedne uzatvárať stávky že komu sa ju podarí opiť - a všetci skončili rovnako. Toto nám dokazuje že na svete existujú kadejakí exoti - a ona mala asi nejakú čudnú imunitu voči alkoholu - lebo inak si to vysvetliť neviem.

2. Súhlasím ! S jednou pripomienočkou: Všimnime si že obaja sú síce v posteli ale sú oblečení.

Som si istá že pre Polačku aj pre Joffreya je v rámci vzťahu z Angelikou absolútne tabu aby medzi nimi bolo niečo viac ako priateľské rozhovory - hoci sa práve tu z neznámeho dôvodu odohrávajú v posteli.

Inak myslím že Tereza má s tým mačiatkom pravdu - aj mňa hneď napadol Quebec.

PS. za Polačku z kánonu by som dala ruku do ohňa že by to Angelike ako kamarátke nikdy neurobila, že by mala niečo z jej manželom, ani len pomyslieť. Zhodou čudných okolností poslúži horeuvedená kamarátka tiež ako príklad - raz keď sme boli ešte veľmi mladé, prišiel pod nejakou zámienkou jej frajer ku mne domov a skúšal to na mňa - ja som s ním urobila taký bordel že som ho skoro zo schodov zhodila ako som ho vyhadzovala - aj susedia vyšli z dverí že čo sa deje

Souboj Amazonek, část druhá, závěrečná

Joffrey de Peyrac odložil stříbrný samovar a zaklepal.
Nic.
Zaklepal znovu.
Žádná odezva.
Povzbuzován soucitnými pohledy posádky vzal věci opět do rukou a loktem lehce šťouchl do dveří. Vešel do kajuty a patou za sebou opatrně přibouchl.
Přivítalo ho ticho.
Rozhlédl se.

Angelika seděla schoulená na divanu, zabalená do jeho černého pláště. Oči se jí leskly a on věděl, že stačí málo a rozpláče se.
Bylo na něm, aby prolomil toto nesnesitelné mlčení.
„Zachránila jste mě i mé muže,“ začal opatrně.
Podívala se na něho vyčítavě a on se zarazil. V jindy zářivém pohledu se jí odrážel smutek a bolest z přestálého ponížení.
Připadal si najednou jako hlupák, který během odpakování Kataríny nedokázal vymyslet nic jiného než otřepanou frázi, která už jednou na Angeliku zabrala.
„Dáte si kávu?“ zeptal se.
Přikývla.
Oddechl si.
Odložil samovar na psací stůl, otevřel truhlu v rohu místnosti a vytáhl krajkovou košilku.
Se sušícími se spodkami za zády, které neskýtaly zrovna to nejromantičtější zátiší, předstoupil rozpačitě před Angeliku.


„Myslím, že v tomhle se vám káva bude pít lépe,“ poznamenal v jemné narážce na to, jak zatvrzele svírala okraje pláště.
Ani se nepohnula a beze slova sledovala, jak vedle ní košilku pomalu pokládá.

V duchu zaklel. Znal její nádherné tělo, toužil po něm, ale věděl, že jí teď musí dopřát soukromí. Se skloněnou hlavou přisunul k divanu nízký stolek se skříňkou z kordóbské kůže a křesílko pro sebe. K psacímu stolu to pak vzal naschvál oklikou, přičemž po celou dobu vnímal, jak se jeho žena chvatně obléká.

Jakmile drobný ruch na divanu ustal, což znamenalo, že je košilka přesně tam, kde má být, popadl samovar a led a vrátil se.

Nemohl se na ni vynadívat. Košilka jí padla jako ulitá a krajky dávaly vyniknout její kráse korunované pevnými ňadry, ale jeho plášť, který si nechala volně přehozený přes klín a ještě si do něj pečlivě zabalila nohy, ho varoval. Takovému gestu dobře rozuměl a překonání této bariéry bylo pro něj výzvou, kterou nemohl odmítnout. Vždy sázel na její inteligenci a slabost pro drobné neřesti.
A káva mezi ně rozhodně patřila.

V Jasonových nových, čistých kalhotách poklekl k přípravě nápoje, jehož kouzlu i on dávno podlehl. Vypůjčené kalhoty od přítele mu byly krátké a v rozkroku nepříjemně táhly, ale v porovnání s prádlem, které měl ještě před chvílí na sobě a které už nevykazovalo známky nejvyšší kvality, se cítil rozhodně důstojněji. Rozložil servírovací skříňku a za pár okamžiků se kajutou linula omamná uklidňující vůně.
Nabídl šálek Angelice.
Natáhla se ke konvičce, zakápla pěnu kapkou ledové vody a přiložila kávu ke rtům. Blahem a únavou se zhluboka nadechla a zavřela oči.
Počkal, až se na něho znovu podívá.

„Ismailovy stráže se vrátily se zprávou, že nikdo z těch, kdo se pokusili o útěk, nepřežil. O jejich tvrzeních a předložených důkazech nikdo nepochyboval. Skutečně jsem myslel, že jste zemřela,“ řekl na přímo.
Její reakce byla tak rychlá, až ho to vylekalo. „Dlouho jste netruchlil,“ odsekla odměřeně.
„Křivdíte mi,“ řekl klidně. Stavět se do role kajícníka v složitém propletenci jejich osudů rozhodně neměl v úmyslu. „Vy jste se přece také vdala,“ připomněl jí Filipa.
Po Angeličině tváři se začala kutálet slza. Rychle ji setřela. „Měla jsem důvod,“ řekla.
Synové, prolétlo mu hlavou. O Cantorovi a Florimondovi se ale dnes bavit nechtěl. Z mnoha svých zkušeností věděl, že se ženou může úspěšně vyřešit v jednu chvíli jen jeden velký problém.
A dnes to byla Katarína.

Oba se odmlčeli a usrkli.
„Můžete připustit, že i já jsem mohl mít důvod?“ navázal na její poslední slova.
„Další stříbrný důl?“ plácla jen tak do větru .
Nevěřícně si odfrkl.
„Zlatý. Ten důl byl zlatý,“ přiznal.
„Tak to jste si po všech stránkách polepšil,“ odpálila další ironickou poznámku.
Reagoval klidně. „Ta svatba byla jen aktem zoufalého muže. To nešťastné manželství skončilo stejně rychle, jako začalo. Nejenže bylo neplatné, ale nikdy nebylo naplněno.“
„Copak? Nepřišla?“ vylétlo naštvaně z Angeliky.
Nemínil zacházet do podrobností. „Přišla, ale já ji nechtěl,“ shrnul stručně jeho vztah s Katarínou. Znovu zvedl porcelánový šálek ke rtům a pak sledován ostřížím zrakem zelených očí pokračoval : „ V Kandii jsem dopustil, abys mi zmizela. Pronásledovala mě jedna výčitka za druhou. A když jsem Tě měl opět na dosah, dostal jsem místo Tebe jen informace o Tvém útěku a smrti, která mě zdrtila. Můj život ztratil smysl a má rozhodnutí racionalitu. Nepamatuji se, kdo jako první oslovil Katarínu hraběnkou de Peyrac, ale naprosto přesně si vybavuji ten šok z procitnutí. Hraběnka de Peyrac byla v mém srdci jen jedna žena a tu jsem nikdy nepřestal milovat. Jsi to Ty, Angeliko,“ dodal ve vší vážnosti.

Oči se jí zalily slzami až po okraj. Ale místo pláče, který podvědomě očekával, si jen dlaněmi promnula unavený obličej . A potom, k jeho velkému údivu, se tichým, smířlivým tónem v hlase napůl zeptala a napůl konstatovala: „Asi umí dobře matematiku.“
„Kdo? Katarína?“ zeptal se, aby se ujistil.
Souhlasně pohnula hlavou.
„V matematice je opravdu výborná,“ přisvědčil.
„A jistě se vyzná i v té Tvé chemii,“ řekla škodolibě, což i s přechodem k tykání přivítal jako dobré znamení.
„Obávám se, že je v laboratoři už lepší než já,“ připustil pobaveně a s nadsázkou začal vyjmenovávat Kataríniny další přednosti. „ A pokud vím, tak ta dáma ovládá nejméně osm jazyků, maluje, má hudební sluch a kdo ví, co všechno ještě. Ale na Tebe…..“ Poposedl si, předklonil se, zkrátil vzdálenost mezi nimi a s důrazem na každé slovo dodal : „…..na Tebe, lásko, na Tebe si nepřijde.“ Přiblížil se ještě blíž. „Jsi ta nejchytřejší žena, jakou jsem poznal. Já se celé měsíce marně snažil zbavit se Kataríny, ty jsi to dokázala během chvilky. Uprostřed pustého oceánu se Ti podařilo zdvojnásobit mou posádku. A takový počet nápomocných rukou má v Novém světě pro mě cenu zlata.“

I když věděl, že lichotky na ni neplatí, byl zklamaný, že jen naklonila hlavu na stranu a pohodila rameny. „Jsem zdatná obchodnice. Jsi si opravdu jistý, že jsem tak činila pouze z nezištných důvodů?“ popíchla ho.
Srdečně se zasmál. „Jak jen jsem mohl zapomenout, že jsem si vzal za ženu žačku Molinese!“ S dobublávajícím smíchem se znovu zanořil do křesílka a podepřel si bradu. „Vlastně mi teď došlo, že každý, kdo se s Tebou pustil do křížku, splakal nad výdělkem. Po dnešní zkušenosti budu muset dát Rescatorovi, kapitánu Gouldsbora i hraběti de Peyrac, který se snaží rozšířit svůj vliv v Americe, dobrou radu.“
„A jakou?“ vypadlo z ní zvědavě.
Naprosto vážně odpověděl :„Že by si měli jednu krásnou, zelenookou a chytrou ženu hýčkat jak jen to půjde.“
Záhadně se na něho zadívala. „A mohl byste těm pánům od té ženy i něco vyřídit?“
Ani na okamžik nezaváhal. „Samozřejmě,“ odpověděl.
A protože už chvíli držela v ruce prázdný porcelánový hrneček a protože věděl, že káva tiší bolest a staví mosty mezi lidmi, zeptal se : „Dáš si ještě kávu?“

Přikývla.

Znovu tedy poklekl k sérii navyklých pohybů, ze kterých čišela úcta k prastarému rituálu. Hlavou mu prolétlo jeho pět let s mladičkou Angelikou. Její počáteční plachost, jeho touha a prožitky z milování, jaké do té doby nezažil. Obvykle dokázat uhodnout, na co myslela. Ale tato žena, zocelená ranami, o jejichž hloubce a původu nemá ani ponětí, je pro něj stále oříškem. Jaká budou její přání?


Naplnil šálky a oba si vychutnali nový doušek.
Ona uvolněná, on napjatý.
„Jsem Vám, Madame, plně k dispozici,“ vyzval ji, aby se konečně dozvěděl, jaký ortel nad ním vynese.

Zabloudila pohledem k prádelní šňůře a pak rezolutně prohlásila: „Sdělte prosím hraběti, že mu v Americe jeho spodky prát rozhodně nebudu.“

Jindy by se hlasitě rozesmál, ale měla ale ve tváři tak bojovný výraz, že zachoval vážnost a její podmínku si vůbec nedovolil okomentovat. A když se znovu zahleděl do jejích průzračných zorniček, rozbušilo se mu srdce. Dříve tajemný pohled byl pro něj najednou naprosto čitelný. Zrcadlil se v něm hlad po jeho upřímnosti.

Začínal tušil, že právě pokládá naprosto zásadní otázku.
„A co mám vzkázat Rescatorovi?“ zeptal se a měl co dělat, aby se mu nezadrhl hlas.

Uvelebila se pohodlně do divanu a do vysokého polštáře opřela ruku, která držela šálek. Zadívala se skrze jeho černé oči až na dno jeho duše, kde před ní pod závojem minulosti stále ukrýval jedno velké tajemství.

Nesměle ho vyzvala : „Vyřiďte mu, že bych se ráda dozvěděla něco víc o jeho životě. Kdy a jak se stal Rescatorem, jak přežil.“ Olízla ze rtů přebytek kávové pěny, uhladila plášť a zpod jeho okraje nechala vykouknout špičky bosých nohou. Něžně se na něho usmála a dodala : „ Řekněte mu, že tady na něho čekám. Vždyť ví, jak ráda ho poslouchám…“

Posílám závěr Souboje Amazonek. Ta třetí fotka Moirry byla totiž prostě neodolatelná.
Snad mohu popřát příjemné čtení.

Čekala jsem další komickou fikcičku, ale namísto toho přišel vážný rozhovor. Nakonec jsem vlastně ráda, že Angelika Rescatora/Joffreye z té kajuty nevyhodila a nemusel si vedle Polačky na visutém lůžku lízat rány . Podrobnější komentář tentokrát nechám jiným. V tak kratičkém textu bylo opět mnoho momentů či zdánlivých drobností, které se mi líbily, ťaly do živého a odkazovaly buď na konkrétní místa kánonu nebo jiné fikce (ten konec! ).

Přesně jsem si třeba vzpomněla na okamžik, kdy si Angelika uvědomila, že již není Joffreyovou ženou, a jak to zasáhlo ji.

Anebo:
"Predpokladám správne, že to nebude jediný cudzí jazyk, ktorý ovládate."
"Viem dalsích desať jazykov."
(...) "Hráte na hudobné na stroje, spievate, tancujete, ovládate 11 jazykov, rozumiete astronomií, vede... Je vari na svete niečo, čo neovládate?"
"Áno, neviem byť pekná," odvetila.

(Citát pokračuje, aby ukázal, jak moc se Peyrak tehdy mýlil:
"Krásnych žien je vela, múdrych málo."
"Ale pekné ženy majú šťastnejší život."
"Nie, nemajú, madam. Iba ľahší.")

Terezo, u mě jsi sázkou na jistotu, co se psaní týče. Takže opět děkuji . Tentokrát se kličky naší fikční historie hezky navázaly zpátky na kánon a musím říct, že ten drobný lapsus v celkovém vzorku látky téměř není poznat. I když se Rescator demaskoval ještě v La Rochelle, navzdory tomu, že jeho žena se pak demaskovala kompletně také, přes to, že se nalodila i Markýza Poláků, a i když mě pořád trápí otázka, jak s tou vší nahotou naložili Hugenoti a zda pan Berne nedostal horečku spíše kvůli tomu, co viděl, tohle je za mne lepší verze Angeliky a její lásky než originál. A věřím, že nakonec dojde i k informaci o Florimondovi a Cantorovi a pan hrabě si bude moct ušetřit tu trapnou zkoušku. ...takže Angelice nakonec nebude vadit mu ve Wapassu sem tam ty spodky přeprat .

Tereza píše: *

28 kvě 2021, 14:50

Posílám závěr Souboje Amazonek. Ta třetí fotka Moirry byla totiž prostě neodolatelná.
Snad mohu popřát příjemné čtení.

Terezo, to souhlasím. Pan Dokonalý s košilkou v ruce a za ním spodky na šňůře. Prostě paráda.
Moirro, ta fotka je teda trefa.
Terezo, moc pěkný rozhovor a snaha o smíření, vysvětlování minulosti a důvodu sňatku s Katarinou.
Joffrey se snažil a nakonec to dokázal. :eyes

PenelopaW píše: *

28 kvě 2021, 16:40

Čekala jsem další komickou fikcičku, ale namísto toho přišel vážný rozhovor.

Já jsem hned pod tím prvním dílem přece napsala, že si Rescator pěkně zavařil a sranda skončila. Nějak si nedovedu představit, že bych z těch dvou udělala nějakou připitomělou dvojku.

PenelopaW píše: *

28 kvě 2021, 16:40

V tak kratičkém textu bylo opět mnoho momentů či zdánlivých drobností, které se mi líbily, ťaly do živého a odkazovaly buď na konkrétní místa kánonu nebo jiné fikce (ten konec! ).

V kratičkém? Má skoro čtyři stránky a netušíš, jak to amatérovi dlouho trvá.... i když tuto část jsem napsala opravdu rychle- díky fotografii a vazbě na Katarínu se mi psalo jako po drátku.

PenelopaW píše: *

28 kvě 2021, 16:40

Terezo, u mě jsi sázkou na jistotu, co se psaní týče. Takže opět děkuji . Tentokrát se kličky naší fikční historie hezky navázaly zpátky na kánon a musím říct, že ten drobný lapsus v celkovém vzorku látky téměř není poznat. I když se Rescator demaskoval ještě v La Rochelle, navzdory tomu, že jeho žena se pak demaskovala kompletně také, přes to, že se nalodila i Markýza Poláků, a i když mě pořád trápí otázka, jak s tou vší nahotou naložili Hugenoti a zda pan Berne nedostal horečku spíše kvůli tomu, co viděl, tohle je za mne lepší verze Angeliky a její lásky než originál. A věřím, že nakonec dojde i k informaci o Florimondovi a Cantorovi a pan hrabě si bude moct ušetřit tu trapnou zkoušku. ...takže Angelice nakonec nebude vadit mu ve Wapassu sem tam ty spodky přeprat .

Děkuji za velkou pochvalu. Mně se tedy originální díl a celé to dění na lodi moc líbí. Ješitný Rescator, uražený Berne, Angeličino dítě, posádka z různých koutů světa, protestanté se svými obyčejnými životy ....Všichni na jednom místě, odkud není úniku. Úplně jiná atmosféra než všechny ostatní díly. . Je pravda, že jsem se snažila románovou předlohu ničím nenabourat.Chtěla jsem, aby se odchodem Kataríny všechno vrátilo do románových kolejí. Při vpádu Kataríny si dovedu představit, že byli hugenoti v podpalubí (jako obvykle) a pan Berne Angeliku ani neviděl. A Rescator si své tajemství asi opravdu i přes tu romantickou výzvu vlastní ženy k usmíření nechá pro sebe. O tu facku ho totiž vůbec nechci v mých představách připravit.

mimi píše: *

28 kvě 2021, 18:55

Pan Dokonalý s košilkou v ruce a za ním spodky na šňůře. Prostě paráda.

Děkuji Mimi, i já jsem se sama sebe ptala, kde že je ta jeho obvyklá dokonalost......ještě že se zbavil těch jetých spodek, které mu předtím připsala Moirra

Pekné tentokrát poriadne romantické pokračovanie

No veru nebolo jednoduché sa s predošlej paródie prepnúť do žánru romantiky - ale predsa len som našla niečo pri čom som nevdojak vybuchla do smiechu:

„Copak? Nepřišla?“ vylétlo naštvaně z Angeliky.

Ako chlapi vždy správne podotýkajú, niektoré veci budú mať na tanieri, (hoci ich v podstate za to zbožňujeme), na večné veky. Myslím že Angelika do smrti nezabudne na túto ich stávku.

som rada že Joffrey toto dokázal patrične oceniť:

„…..na Tebe, lásko, na Tebe si nepřijde.“ Přiblížil se ještě blíž. „Jsi ta nejchytřejší žena, jakou jsem poznal. Já se celé měsíce marně snažil zbavit se Kataríny, ty jsi to dokázala během chvilky. Uprostřed pustého oceánu se Ti podařilo zdvojnásobit mou posádku. A takový počet nápomocných rukou má v Novém světě pro mě cenu zlata.“

a samozrejme ako ináč aj ja by som rada počula Rescatorové rozprávanie o jeho dobrodružstvách:

„A co mám vzkázat Rescatorovi?“ zeptal se (...) Nesměle ho vyzvala : „Vyřiďte mu, že bych se ráda dozvěděla něco víc o jeho životě. Kdy a jak se stal Rescatorem, jak přežil.“ (...) Něžně se na něho usmála a dodala : „ Řekněte mu, že tady na něho čekám. Vždyť ví, jak ráda ho poslouchám…“

:

Tereza píše: *

28 kvě 2021, 19:08

PenelopaW píše: *

28 kvě 2021, 16:40

Čekala jsem další komickou fikcičku, ale namísto toho přišel vážný rozhovor.

Já jsem hned pod tím prvním dílem přece napsala, že si Rescator pěkně zavařil a sranda skončila. Nějak si nedovedu představit, že bych z těch dvou udělala nějakou připitomělou dvojku.

Máš pravdu v tom, že tihle dva by si to nezasloužili . I když parodovat se dá i vkusně . Ale jsem ráda, žes to neudělala .

moirra píše: *

28 kvě 2021, 19:53

No veru nebolo jednoduché sa s predošlej paródie prepnúť do žánru romantiky - ale predsa len som našla niečo pri čom som nevdojak vybuchla do smiechu:

„Copak? Nepřišla?“ vylétlo naštvaně z Angeliky.

Tak to jsem se nasmála i já, když jsem to psala. Moc jsem mu přála, aby se u toho usmiřování alespoň trochu zapotil.

Jinak s tím přepnutím žánru to bylo naopak velmi jednoduché - v momentě, kdy za sebou přibouchl dveře, už bylo jasno, co se bude dít dál - jen jsem je nechala tasit jejich nejsilnější zbraně.

moirra píše: *

28 kvě 2021, 19:53

a samozrejme ako ináč aj ja by som rada počula Rescatorové rozprávanie o jeho dobrodružstvách:

[/i][/b]

Tak to bych si teda nechala líbit!! To by bylo něco!!!! Nožky na gaučku, kávičku by mi připravoval ..... :

Stručnou kostru kdy a jak se stal Rescatorem už jsem si sice od něj v knize přečetla, ale nějaké podrobnější vstupy by se mi moc líbily.....to musel být občas pořádný adrenalin....

Tereza píše: *

29 kvě 2021, 09:53

Stručnou kostru kdy a jak se stal Rescatorem už jsem si sice od něj v knize přečetla, ale nějaké podrobnější vstupy by se mi moc líbily.....to musel být občas pořádný adrenalin....

Odpovedala som ti tuto, aby sme hovory o Rescatorovi mali pekne v jednom vlákne:

viewtopic.php?f=3&t=437&p=28839#p28839

Takže toto je Desgrezovský špeciál "okomentujte filmovú fotografiu". Prečo sa asi policajt takto naparádil?

Mňa ako prvé napadlo že to stojí niekde v chodbách vo Versailles zamaskovaný z lokaja. Ale fantázii sa samozrejme žiadne medze nekladú.

Sakra, já bych věděla! Ale abys sepsala kvalifikovanou mikrofikci, potřebovala bych si načíst odbornou literaturu .