Haha ... konečne sa raz zjavuje na scéne pán "divný brouček" Clopot, rodený archivár

Citovat:

Naprosto samozřejmě jí nabídl rámě a přešli nádvoří paláce k malé hospůdce, kterou vlastnil a provozoval zeť pařížského kata. Když se chystali vstoupit, vycházel zrovna ven drobný soudní písař v černém, menší postarší mužíček, stále ještě v šedivé žíněné paruce s koženou čepičkou na hlavě. Když mu padl zrak na příchozího Desgreze objímajícího svěží a půvabnou Annu, zarazil se na místě a vykulil oči. Současně se přitom zvláště nahrbil, čímž ještě víc vynikla jeho podobnost s plošticí.

podobnost s plošticí

hmm.. na tom bezvýznamnom procese muselo byť veľa divákov keď sa Anna stratila v dave typická zamilovaná ženská , sleduje Desgreza aniž by si to tento všimol a neustále ho niekde "náhodne" stretáva

Tereza píše:

A také jsem zase přemýšlela nad Sorbonne a skutečností, že zůstávala při Desgrezově práci venku na ulici. Myslím, že v 17.století, v Paříži, kde bylo plno hladových krků, byl pes - s prominutím - také jídlo, kterým se nepohrdalo. Přetáhnout psa zezadu po hřbetě by nebyl problém. Takže si myslím, že to se Sorbonnou Desgrez řešil možná i jinak - třeba jí měl přes den častěji doma a vyrážel s ní spíš večer či v noci.

no ja si napríklad myslím že konkrétne pri pojednávaní v Justičnom paláci bola Sorbonne na tom nádvorí komplexu budov Justičného paláca celkom určite bezpečná .... a myslím že bolo dosť miest kam ju brával dovnútra ....vo filme aj v knihe sú scény pri ktorých Sorbonne vošla z Desgrezom dnu - však Penelopa?

Tiež ma napadlo že vstupná brána do komplexu Justičného paláca bola zrejme strážená, takže nejaký žobráci alebo pochybné osoby tam zrejme ani v 17 storočí nemali prístup.

A ešte niečo: veľkého psa s ostrými tesákmi tak ľahko nikto nezneškodní, smutný dôkaz toho sú aj v dnešnej dobe dohryzených malých deti, ktoré sa dospelí márne snažili vyslobodiť zo spárov agresívneho psa a veru to buchnutie hoci viacnásobné, po hlave či po chrbte rozzúrenú obludu nezastavilo, (nieje tomu tak dávno čo sme mali takýto veľmi smutný prípad tu vo Viedni kde sa viacerí ľudia snažili psa zneškodniť)
Týmto nechcem povedať že by Sorbonne išla na dieťa, ale iba to že útok cvičeného veľkého agresívneho psa je nebezpečnejší ako útok vlka. takže aj keď Sorbonne niekedy aj sedela niekde na ulici a cerila zuby na tých čo sa jej nepáčili, skôr ju každý veľkým oblúkom obišiel - to si o tom myslím ja

A tuto ešte viac:

http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic ... 875#p24875

moirra píše:

....vo filme aj v knihe sú scény pri ktorých Sorbonne vošla z Desgrezom dnu - však Penelopa?

V knize si jich tolik nevybavuji, většinou jen zmínku o tom, že jak Desgrez odněkud vyšel, Sorbonna se zvedla a srovnala s ním krok, ale minimálně ve filmu Markýza andělů Sorbonnu bere ke Třem holím a dokonce se s ní nasáčkuje i k Angelice do ložnice, když byla ubytována u Fallotových .

moirra píše:

Tiež ma napadlo že vstupná brána do komplexu Justičného paláca bola zrejme strážená, takže nejaký žobráci alebo pochybné osoby tam zrejme ani v 17 storočí nemali prístup.

Z četby jsem pochopila, že střežen byl celý komplex. Hodně narážek je na to v Integrale - níže úryvek z Popraveného u Notre-Dame, ale dost zmínek je i ve Světlech a stínech Paříže.

Desgrez vstoupil do jakýchsi vrat, řekl nějaké jméno vousatému muži s halapartnou, který hlídal špatně osvětlený vstup do dvora. Strčil Angeliku do temného zákoutí. (…)
Vtom se objevil udýchaný Desgrez. Nevyhuboval Angelice za to, že se šla projít, ačkoliv jí to zakázal, neboť strážný, aniž si toho všimla, uposlechl příkazu a při jejích pochůzkách kráčel kousek za ní.

Přešla ulici se la Barillerie.
Na konci klenutého průchodu rozeznala postavu strážného a pod čepicí ozdobenou pérem zahlédla jeho vousatou tvář. Všichni strážní, kteří nosí kopí nebo halapartny, jsou vousatí, možná podle vzoru Švýcarů, kteří jsou údajně těmi nejlepšími válečníky v Evropě.
Strážci princů nebo bran, ti, kteří jsou neustále ve střehu a při sebemenším podezření nejdřív namíří zbraň, a hned na to zabíjejí.
Po pravdě řečeno, tenhle strážný s halapartnou u v chodu do Justičního paláce vypadal spíš dobrosrdečně. Nejrůznější návštěvníci, kteří sem přicházeli - většinou spíš zevlouni, kteří přišli obdivovat poklady místních obchodníků -, otupili jeho pozornost a podezíravost. Nejvíce příchozích do Justičního paláce však tvořili podezřelí nebo úředníci či advokáti, jejichž posláním bylo buď je obhajovat, nebo soudit.
Angelika se tedy bez potíží dostala do dvora, na nějž si pamatovala.

(Světla a stíny Paříže, s. 296)

Za mřížemi Justičního paláce nestáli tuláci hledající útulek. (Světla a stíny Paříže, s. 302)

Tereza píše:

Zapomněla jsem i na postavu Oprátky , tedy nemám tušení, proč šel právě on k mistru katovi do učení.

Vidím, že Oprátka vypadl z paměti i jiným, takže jen pro připomenutí: Raymond v Markýze Andělů (Popraveném u Notre-Dame) sehnal Angelice ubytování v Templu u vdovy Cordeauové, která se jednoho večera takto rozhovořila o svém synovi, výrostkovi přezdívaném Oprátka:

„Jo, je učedníkem u kata,“ pokračovala stařena a sedla si ke stolu. „Co chcete, všechno na světě musí někdo dělat. Mistr Aubin je vlastní bratr mého zesnulého manžela a má jen dcery. Když můj muž umřel, žili jsme v malém městečku. Mistr Aubin mi napsal, že se mi postará o syna a zaučí ho do řemesla a možná mu pozdějc přenechá i živnost. A víte přeci, že být v Paříži vykonavatelem nejvyšší spravedlnosti, to už něco znamená. Chtěla bych se ještě dožít toho, abych viděla svého syna v rudých botách a haleně.“
Skoro něžně pohlédla na velkou kulatou hlavu svého hrůzu vzbuzujícího potomka, který se spokojeně ládoval skromným jídlem.
Když si člověk pomyslí, že možná dneska ráno položil oprátku kolem krku nějakého odsouzence! napadlo zděšenou Angeliku.
Vdova, která si její mlčení vykládala jako souhlas, pokračovala:
„Můj muž byl taky kat. Ale na venkově to není ono, protože popravy se vykonávají hlavně ve velkých městech. Kromě pár výslechů zlodějů v podstatě spíš stahoval kůže zvířat nebo pochovával mrtvoly…“
Povídala a povídala, protože byla šťastná, že aspoň jednou ji nikdo nepřerušuje zděšenými výkřiky.
„Nesmíte si myslet, že povolání kata je jednoduchá záležitost. Je tolik způsobů, jak dostat z lidí přiznání, že se z toho stalo docela náročné řemeslo. Můj kluk to neměl lehký! Musel se naučit setnout hlavu jednou ranou mečem nebo sekerou, zacházet s rozpáleným železem, trhat jazyk, věšet, topit, lámat kolem a konečně ovládat mučení dušením, natahováním na žebřík, španělskou botou...“
Toho dne nechala Angelika jídlo nedotčené a rychle se vrátila zpátky do svého pokoje.

Jinými slovy, odpověď na moji otázku je, že Aubin uměl dělat jen holky, a tak si vzal za učedníka synovce .

Jestli se vdova Cordeauová nakonec dožila pohledu na synka v rudé haleně netuším, ale pokud Oprátka skutečně živnost převzal, byl to on, kdo za pár let stínal hlavu markýze de Brinvilliers. A byl to znovu on, kdo upaloval Voisinovou, jíž byl mimochodem milencem a dodavatelem artefaktů... Kdo by to do toho vyhublého telátka, řekl, že?

________________________

Další kousek kapitoly dnes jen stručňounký, nicméně znalkyně kánonu a zdejšího fóra jistě tuší, proč to bylo utnuto v "nejlepším" a kdo zrovna vešel . Můžete špekulovat, jak to setkání bude dál probíhat .

!!! POZOR SPOILER !!!

Pokud někdo nemá o identitě jeptišky tucha, tak ať odkaz dole neotevírá .

O kateřinkách více zde: http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic.php?f=16&t=800
(Disponuji ještě jedním souborem ve FJ, kde jsou další informace, ale nestihla jsem jej doposud celý přeložit...)

PenelopaW píše:

Tereza píše:

Zapomněla jsem i na postavu Oprátky , tedy nemám tušení, proč šel právě on k mistru katovi do učení.

Jinými slovy, odpověď na moji otázku je, že Aubin uměl dělat jen holky, a tak si vzal za učedníka synovce .

Jestli se vdova Cordeauová nakonec dožila pohledu na synka v rudé haleně netuším, ale pokud Oprátka skutečně živnost převzal, byl to on, kdo za pár let stínal hlavu markýze de Brinvilliers. A byl to znovu on, kdo upaloval Voisinovou, jíž byl mimochodem milencem a dodavatelem artefaktů... Kdo by to do toho vyhublého telátka, řekl, že?

Super postrehy o Oprátkovi !!!! ja už som to síce rešeršovala do fikce kráľovstvo francúzske - kde už v roku 1682 bol Aubin na penzii, a Joffrey vraví že ak sa Florimond hrával z Oprátkom a Angelika počas procesu morbidne bývala u katovej mamky, tak majú Peyracovci u nového kata protekciu...

dokonca som vtedy kdesi vyhrabala zoznam parížskych katov podla rokov aktivity - ale veľa veci som si pri rešeršiach nevšimla.....

jasne že to potom bol on kto upaľoval Voisinku a stínal hlavu Brinvillierke (a následne upálil jej telo)

PS: pokračko si dám večer

Jeptišku jsem u nás potkala zrovna minulý týden, kdy doprovázela postižené dítě. Jinak jeptišky spíš nevídám, ovšem v hospodě jsem je neviděla nikdy. Ta "neznámá" od Desgreze šla asi najisto.
A ti dva mají asi po "zábavě" - taky jsi ji tam mohla Penelopo poslat až o něco později .

A s představou osamocené Sorbonne asi stále bojuju proto, že si nedovedu představit, že bych naši (teda rodičů, ale myslím tím naši) fenku labradora nechala někde samotnou. Bez ohledu na to, že její zuby a černá barva budí respekt. Pes je pro nás srdeční záležitost a přítel z největších .

Děkuji Vám děvčata za pohled .

Tereza píše:

Děkuji Vám děvčata za pohled .

Není zač .

Další kousíček (ono to ve wordu vypadá tak dlouhé, pak to člověk kopne sem a za minutku má přečteno...) a rovnou můžeme připojit i písničku pro tuto kapitolu:
https://www.youtube.com/watch?v=tKPF7I0PO8A (Doprovodný klip zjevně není původní, ale s ohledem na vystupující jeptišky mi přijde stylový .)

Text pro ty, co si chtějí zpívat také: https://www.karaoketexty.cz/texty-pisni ... niku-54592

sice žádný poustevník s plnovousem nebyl, ale díru na patě mít klidně mohl . Stejně jako hrdinka, peroucí košile, má pokojík "pod střechou, hned vedle půdy" .

P.S.: Když nepočítám jeptišky v cizině, tak jsem na ně narazila snad jen v Praze... A u nás akorát při Noci kostelů. Takže ani netuším, zda mají v našem městě nějaký útulek či nikoli .


* Ještě mne napadlo, že jsem nedoplnila vysvětlení:

Nalezencům se udílela jména podle toho, kde byli nalezeni: Dumur = ode zdi, Dufossé = z příkopu.

Pekné pokračovanie v ktorom ma hneď na začiatku oslnilo fundované vyhlásenie hodné renomovaného historika:

Na první pohled se mohlo zdát, že jde o milosrdnou sestru z řádu augustiniánek od Saint-Gervais, ale tmavý pás a plášť napovídaly, že jde o jeptišku z nemocnice svaté Kateřiny.


podľa mňa to vôbec nieje nelogické že práve táto jeptiška bez váhania vošla do hospody na nádvorí Justičného paláca...

„Tušila jsem, že budete tady, mistře Desgrezi,“ začala jeptiška namísto pozdravu ....

Stejné příjmení jako u vaší někdejší domácí?“
„Přesně tak,“ odtušil Desgrez nevzrušeně a natáhl do úst kouř z dýmky. V Anně narůstal pocit, že jí něco v rozhovoru těch dvou uniká.
ale sa jej museli točiť kolečká v hlave odkial pozná jeptička meno jeho bývalej domácej ...

Protože nehodlala hledat pomoc u advokáta a svoji pozornost věnovala pouze jeptišce, unikla jí rychlá změna v Desgrezově tváři od kratičkého úleku - pro něj tak netypickému - k tichému pobavení. Sice se mírně zakuckal tabákovým kouřem, ale navenek nasadil zcela neproniknutelný vážný výraz a vyčkával na vývoj situace

jasne "vyčkával na vývoj situace" a samozrejme že sa pritom podobne ako Peyrac skvele bavil

som rada že si uviedla na scénu ženu ktorej sme si v kánone moc neužili

moirra píše:

ale sa jej museli točiť kolečká v hlave odkial pozná jeptiška meno jeho bývalej domácej ...

Pro pozorného čtenáře jsem při editacích jméno domácí vpravila do jedné z předchozích kapitol .

A mohu upřímně slíbit, že na Desgrezovu sestru v příběhu ještě několikrát dojde .

Penelopo, to bylo sice krátké, ale vtipné vyprávění. Bavila jsem se dobře a věřím, že Desgrezova sestra také, když zjistila, že se jejich rodina rozrostla o mladou a hezkou sestřenici. Vsadila bych se, že to nebylo poprvé.

Jeptiška mávla rukou. „Nechte toho, děvče. Ve vašem lhaní jsem rozpoznala až příliš silný bratrův rukopis. Je mi zcela jasné, jaký typ pouta vás pojí k mému zpustlému mladšímu sourozenci, a i když vás upřímně nechápu, nehodlám vás soudit.“

Není nad sourozeneckou podporu a ocenění povahových kvalit.

„Láska je družkou slepoty,“ utrousil Desgrez lakonicky, čímž opět přitáhl pozornost své sestry k sobě. Typický Desgrez, hned tak ho něco nerozhází a určitě si Anninu snahu udělat dobrý dojem pěkně užíval.

Tak to bylo opravdu vtipné pokračování . Dohled (umocněný osiřením) Jeanne Madeleine nad mladším Františkem mě dojal a i když se ten "výslech" odehrál v ironickém duchu, cítila jsem z něho starostlivost a lásku mezi sourozenci.
(A silně mi připomněl tradiční kolečko otázek na syny - "Jak se jmenuje? Kde dělá? Kde bydlí? Co její rodiče? ).

Jsem zvědavá, o jakou pomoc si Jeanne Madeleine nakonec řekne.

A jsem moc ráda, že je dnes Sorbonna pod stolem .

Musím ještě poznamenat , že se mi celá tato fikce čte moc krásně i proto, že si teď už opravdu dovedu živě představit každé to místo, kde se děj odehrává. Odvádíte děvčata úžasnou práci . Pokaždé se dívám na všechny odkazy - mosty, věže, ulice, atd....
Přibližovala jsem si před čtením těchto posledních dvou příspěvků celý Justiční palác, schodiště, nádvoří, jediný strom na něm, obchůdky, možná místa pro hospůdku, atd.
Prostě paráda .

P.S.
....Nalezencům se udílela jména podle toho, kde byli nalezeni: Dumur = ode zdi, Dufossé = z příkopu...
A nalezencům a levobočkům z Dorne se udílí jméno Písek a těm ze severu Sníh .

A vtipné také je, že jsem se s Mimi shodla, že je toto pokračování vtipné, aniž bych četla její příspěvek .

Jsem ráda, že se Vám stručné pokračování líbilo a pobavilo.

mimi píše:

Bavila jsem se dobře a věřím, že Desgrezova sestra také, když zjistila, že se jejich rodina rozrostla o mladou a hezkou sestřenici. Vsadila bych se, že to nebylo poprvé.

A já bych skoro tipovala, že ostatní děvčata vydával za sestřenky všude možně, jen před sestrou ne .

mimi píše:

určitě si Anninu snahu udělat dobrý dojem pěkně užíval.

Já jsem si ji coby pisatel užívala taky . Skoro je mi líto, že všichni zdejší čtenáři znají pointu identity jeptišky, protože bych chtěla slyšet dojmy někoho, kdo si prošel stejným trapným odhalením jako Anna .

Tereza píše:

Dohled (umocněný osiřením) Jeanne Madeleine nad mladším Františkem mě dojal a i když se ten "výslech" odehrál v ironickém duchu, cítila jsem z něho starostlivost a lásku mezi sourozenci.

Tak to si ještě počkej na pokračování, tam Desgrezova sestra ještě trochu "ujede" .

Tereza píše:

Jsem zvědavá, o jakou pomoc si Jeanne Madeleine nakonec řekne.

Nooo, Moirra se coby betačetnář ptala taky, ale přiznám se, že jsem byla líná cokoli vymýšlet, takže to bude jen v náznacích .

Tereza píše:

A nalezencům a levobočkům z Dorne se udílí jméno Písek a těm ze severu Sníh .

A těm z Údolí Kámen . Akorát v novém překladu prý šli trochu dál a udělali z toho formu příjmení typu "Sněhová" apod., což se mi nějako nepozdává :/.

Tereza píše:

Musím ještě poznamenat , že se mi celá tato fikce čte moc krásně i proto, že si teď už opravdu dovedu živě představit každé to místo, kde se děj odehrává. Odvádíte děvčata úžasnou práci . Pokaždé se dívám na všechny odkazy - mosty, věže, ulice, atd....
Přibližovala jsem si před čtením těchto posledních dvou příspěvků celý Justiční palác, schodiště, nádvoří, jediný strom na něm, obchůdky, možná místa pro hospůdku, atd.
Prostě paráda .

Justiční palác mne taky uchvátil! Budu se muset pochlapit a vytáhnout z Integrale popis konkrétních míst v areálu, kde se Angelika pohybovala, protože tam jsou uvedeny i místní názvy. Jenže jak ten 5. díl Integrale nemáme v PDF, tak se mi to zatím nechtělo přepisovat ručně...

Co se odkazů a obrázků týče, musím říct, že co jsem se do toho pustila (samozřejmě na popud a inspirována Moirrou, která je hlavním viníkem toho, jak teď trávím volný čas ), získává pro mne nejen psaní, ale i čtení knih úplně jiný rozměr.

Třeba teď v jiném tématu odkaz na promenádu Cours la Reyne:
http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic ... 201#p24888
http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic ... 798#p24886

Úplně vidím ty míjející se kočáry, kde Filip znuděně cucá pastilky a přemýšlí, proč mu princ de Condé vnutil kavárnici do kočáru, Angelika kýve hlavou na Vznešenou slečnu a Velký Condé ji dvorně zdraví zakroužením své hole .

Přidáno a kapitola tímto končí .

Sice jsem se nedozvěděla, co Desgrezova sestra vlastně chtěla, ale i toto krátké uzavření kapitoly mi přišlo jako příjemné zpestření večera po náročném víkendu a před návratem do práce .
Myslím, že v těch obyčejných hospodách bylo tenkrát trvalé příšeří, takže by Desgrezova "romantická vsuvka" před jídlem mohla nakonec klapnout.
Anně to přeju .

P.S. Jak mu ty zuby závidím!

Penelopo, hezké zakončení kapitoly. Pěkně nás napínáš, proč vlastně přišla za Desgrezem jeho sestra a o čem se bavili?
Doufám, že se to brzy dozvíme.
Anna chudák skočila rovnýma nohama do hry na sestřenici a pan advokát se bavil.
Líbilo se mi, že mu to hezky řekla od plic. No a on se ji snažil udobřit po svém.

Tereza píše:

Myslím, že v těch obyčejných hospodách bylo tenkrát trvalé příšeří, takže by Desgrezova "romantická vsuvka" před jídlem mohla nakonec klapnout.
Anně to přeju .

Nojo, ale kromě přítmí tam muselo být oproti venku i teplo, a ona měla v košíčku to maso...

mimi píše:

Pěkně nás napínáš, proč vlastně přišla za Desgrezem jeho sestra a o čem se bavili?
Doufám, že se to brzy dozvíme.

Zklamu Vás... nedozvíte . Ale sama tipuji, že to mohlo být něco týkající se zprostředkování zaměstnání, kterému se kateřinky věnovaly .

Nepřestává mne udivovat, jak ty texty ve wordu vypadají dlouhé, a pak, když se sem vloží a roztáhnou do šířky, je z nich takové trapné nic...

Dnes začátek další kapitoly, v níž Desgrez pomalu a jistě přestane být lyrickým. (Ačkoli uznávám, že díky mé oblibě Anny ještě párkrát uklouzne .) Píseň mám vybranou, ale připojím až k druhé polovině, nicméně pokud by někoho něco napadlo, iniciativě a rozšíření hudebního repertoáru se nebráním!

Snad Anna něco třeba i pitomého provede, jinak si budu myslet, že má pan Dokonalý konkurenci. Ta poslední věta v této kapitole je trochu příslibem, že snad přijde nějaká akce, která vyvolá reakci stejné síly a opačné orientace - že by byla nějaká malá hádka na obzoru

A jako podmalování lyrického rozpoložení pana Desgreze mě napadá toto :
https://www.youtube.com/watch?v=oQsnndPoY6g

Tereza píše:

A jako podmalování lyrického rozpoložení pana Desgreze mě napadá toto :
https://www.youtube.com/watch?v=oQsnndPoY6g

Penelopo, pro romantického a už "vybouřeného" pana Desgreze
navrhuji toto:
https://www.youtube.com/watch?v=veAc-EZEmMU

PenelopaW píše:

Píseň mám vybranou, ale připojím až k druhé polovině, nicméně pokud by někoho něco napadlo, iniciativě a rozšíření hudebního repertoáru se nebráním!

Děkuji za všechny nápady!

Zde tematická píseň ke 14. kapitole: https://www.karaoketexty.cz/texty-pisni ... o-me-11139

Tereza píše:

Snad Anna něco třeba i pitomého provede, jinak si budu myslet, že má pan Dokonalý konkurenci. Ta poslední věta v této kapitole je trochu příslibem, že snad přijde nějaká akce, která vyvolá reakci stejné síly a opačné orientace - že by byla nějaká malá hádka na obzoru

Tak trochu jsem teď sama ze sebe zklamaná, protože je fakt, že ta poslední věta vyvolala různé nápady a mně teď ten jejich spor přijde hrozně chabý . Celá ta scénka vznikla v jedné z dalších hodinek mé ranní nespavosti a skoro bych freudovsky tvrdila, že vypovídá víc o mně než o Desgrezovi .

Nejdřív jsem se Penelopo zasmála, protože podobné situace jako ....že v tu chvíli fenu obsloužila jako první a jemu nic nenabídla.... moc dobře znám.
Potom jsem se mrkla na recept na morkové knedlíčky. Nikdy jsme je ani neochutnala, dělám jen játrové či kvasnicové. Nevím nevím, jestli je někdy vyzkouším...

A pak, když Anne provokovala F.D., říkala jsem si, to h l e t o n e b u d e dobré. Myslím, že takové řeči většina chlapů "nemusí", je to jako dráždit hada bosou nohou. A bingo. Doufám, že si svůj truc úlet nechá Desgrez pro sebe .

Penelopo, při čtení první části, kde se náš pán advokát vidėl s Faustinou, mě napadlo, že mu stačí jen, aby se žena kolem něho otočila a je vymalováno. Říkala jsem si, tak to si Anna fakt nezaslouží.
Další vyprávění to objasnilo. Desgrez si bojí přiznat, co začíná k Anně cítit a chce být nad věcí. Nechal se vyprovokovat a prostė se brání tomu, že s Annou je to jiné než to bylo s těmi ostatními. Tak si dopřál změnu, ale stejně má Annu pod kůží.

Morkové knedlíčky jsem nikdy nejedla. Znám jako Tereza jen ty játrové a drožďové. Anna pekla telecí v troubě a to bych se také nechala pozvat. Pán advokát ale dostal asi jen tu polévku.

Morkové knedlíčky

Suroviny:
- 200 g morku, špetka soli a čerstvě mletého pepře, 2 vejce, 140 g střídky z veky nebo toustového chleba, 1 lžíce nasekaných lístků velkolisté petržele

Postup:
- Morek rozpustíme na pánvi.
- Střídku natrháme na kousky, dáme do misky, zalijeme rozpuštěným morkem a necháme ho vsáknout.
- Přidáme prošlehané vejde, petrželku, sůl, pepř, promícháme a necháme 5 minut odpočinout.
- Mokrýma rukama tvarujeme knedlíčky o průměru 3 cm. Vaříme je ve vroucí osolené vodě 5 minut.

Tipy:
- Kosti s morkem dejme do trouby rozpálené na cca 100 stupňů prohřát na 8-10 minut, morek půjde lépe vyškrábnout.
- Na 100 g morku potřebujeme zhruba 4 až 5 větších kostí.
- Morek můžeme propasírovat přes jemné síto, abychom odchytili jemné úlomky kostí.

(Roman Vaněk: Poklady klasické české kuchyně)


Jinak co si vybavuji přednášky z volitelného kurzu Život v 19. století, když historici zkoumali ceny jednotlivých druhů masa, zjistili, že u všech je uvedena stejná cena. Později zjistili, že řezník k masu běžně přidával i kosti - když bylo masa méně, bylo k tomu víc kostí, vše odvozeno nejen od váhy, ale i od druhu masa (jiné množství kostí k svíčkové apod.).

Přiznám se, že morkové knedlíčky jsem zatím také neokusila, ale s ohledem na to, že morek mi chutná, nemusely by být vůbec špatné. Rozhodně lepší než drožďové!

Při středečním dopoledni začíná nová kapitola... Kdo je již trochu znuděn neustálým omíláním vztahu mezi Desgrezem a Annou, toho mohu uklidnit, že již za pár nám do děje vstoupí další aktéři a začne se to trochu hýbat .

O Moliérově hře více zde: http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic ... les#p24277
(V knize od DeJean "Noc, kdy se zrodilo šampaňské" je název hry bůhví proč překládán jako Vzácné slečinky.)

Text hry v originále lze na webu běžně dohledat; co vím, do češtiny hra přeložena nebyla. Pokud by někdo toužil po fyzickém výtisku Moliéra, aktuálně je v nabídce dvou antikvariátů :
https://muj-antikvariat.cz/kniha/les-pr ... liere-1939

Odkaz na Villona tady: https://cs.wikisource.org/wiki/Nářek_ně ... ojmistrové
(U našich doma v knihovně je trochu jiný překlad, kde je přímo citováno zešednutí zahrádky - pokusím se v dohledné době doplnit.)

Penelopo, opět moc jsem si užila toto podvečerní čtení. Takové domácí, jako bych seděla někde v koutku v teple u krbu a poslouchala ty známé a milé lidičky v domě mistra tesaře.
A pořádně jsem si přihřála nejrůznější romantické myšlenky, které mě při čtení napadaly.

Tato předehra se ti moc povedla :
....a začala si rozčesávat dlouhé vlasy. Tuhle večerní podívanou měl ze všeho nejraději, připadala mu intimnější než cokoli jiného, co mohl z ženské toalety zahlédnout. Už jako malý chlapec se nemohl zbavit dojmu, že v tom nedbalém rituálu úpravy ženského zevnějšku před spaním je cosi prastarého a magického.......
Hned mi naskočila scénka ze seriálu Doktorka Quinnová(lepší kvalitu jsem nenašla), kdy Sally (skutečný PAN Dokonalý, pamětnice mi jistě dají za pravdu ) vezme hřeben do ruky a :
https://www.youtube.com/watch?v=BILWXkqwfU0
(POVŠIMNĚTE SI PROSÍM TOHO PSA)


Asi byl Desgrez a muži té doby zvyklí, ale ty čepce na spaní......otočila se s již zapletenými vlasy, když sahala po noční čepičce....... možná zabily nejednu erotickou chvilku.
A zase mi bleskla hlavou myšlenka na film Anna a král a část, kdy se Anna, která si poctivě v noci dává na hlavu ten příšerný čepec,udělá výjimku a sebere a jde k moři a tam ji zcela prostovlasou načapá král. Je evidentně rozhozen a netušíc, že zažívá vzácnou cvilku jí řekne, že si myslel, že Angličanky nedají večer bez čepce ani ránu.

V této fázi příběhu mám vzhledem k sympatiím k Anně vůči Desgrezovi takové mateřské sklony. A v souvislosti s děvčaty, které si vodí do svého podnájmu do domu svíčkaře, k němu káravě zvedám prst. Toto jsem četla před pár dny :
https://www.denik.cz/rodina/slavne-kurt ... 00215.html
Většina těch dam skonala na následky syfilidy. Takže soudím, že Desgrezovi nestačí jen se (jak jsi sama vypozorovala) o p l á ch n o u t, ale měl by přistupovat k výběru dam zodpovědně. Jestli něco chytí, ať si mě nepřeje . Asi si znovu osvěžím odkazy tady na fóru na toto ožehavé téma.

A opravdu moc jsem zvědavá na tu básničku pro Annu.Že ji napíše, o tom nepochybuji.

Tereza píše:

Tato předehra se ti moc povedla :
....a začala si rozčesávat dlouhé vlasy. Tuhle večerní podívanou měl ze všeho nejraději, připadala mu intimnější než cokoli jiného, co mohl z ženské toalety zahlédnout. Už jako malý chlapec se nemohl zbavit dojmu, že v tom nedbalém rituálu úpravy ženského zevnějšku před spaním je cosi prastarého a magického.......
Hned mi naskočila scénka ze seriálu Doktorka Quinnová(lepší kvalitu jsem nenašla), kdy Sally (skutečný PAN Dokonalý, pamětnice mi jistě dají za pravdu ) vezme hřeben do ruky a :
https://www.youtube.com/watch?v=BILWXkqwfU0
(POVŠIMNĚTE SI PROSÍM TOHO PSA)

Opět se mi potvrzuje, že ty nejdrobnější, ale nejpůsobivější detaily se zrodily náhodou. Tahle pasáž v úplně první verzi kapitoly vůbec nebyla, napadla mne až dodatečně, když jsem se - zcela náhodně - na Annu podívala Desgrezovýma očima...

Ad dr. Quinnová (kamarádkou familiárně přezdívaná "Quínnka"): Jóó, Sully! S mojí tehdy nej kamarádkou ze skautu jsme seriál sledovaly, byť ona jím byla stižena podstatně víc než já a dokonce měla doma i komplet knižní díly. Protože kniha "Příběh Sullyho" se jí od rodiny sešla k narozeninám dvakrát, jeden exemplář mi věnovala, a já pak tajně zamačkávala slzy nad příběhem Sullyho první ženy Abigail. Žel, byť jsme se s kamarádkou stylizovaly do postav ze seriálu, ona si zabrala doktorku (a tedy i jejího sexy - a celkově ideál muže - zálesáka), a já se stala sice k životu přivedenou Abigail Bralovou, ale taky manželkou slizouna Jakea Slickera, který nám ze všech ostatních mužských postav jako jediný vycházel relativně normální. Doma mám ještě schovaný svazek dopisů, které jsme si psaly jako seriálová alterega, takže za mne tento odkaz vyvolal nostalgickou vlnu vzpomínek .

Tereza píše:

Asi byl Desgrez a muži té doby zvyklí, ale ty čepce na spaní......otočila se s již zapletenými vlasy, když sahala po noční čepičce....... možná zabily nejednu erotickou chvilku.
A zase mi bleskla hlavou myšlenka na film Anna a král a část, kdy se Anna, která si poctivě v noci dává na hlavu ten příšerný čepec,udělá výjimku a sebere a jde k moři a tam ji zcela prostovlasou načapá král. Je evidentně rozhozen a netušíc, že zažívá vzácnou cvilku jí řekne, že si myslel, že Angličanky nedají večer bez čepce ani ránu.

Annu a krále jsem neviděla, musím napravit - vždy jsem chytla jen kousíčky. Tuším, o čem snímek je, ale celkový obraz mi chybí...

Co se těch čapek a čepců týče, pozor, tehdy je nosili i muži! Říkám si, že to asi mělo praktický význam - kvůli parukám se vlasy stříhaly nakrátko, v domech nebylo centrální topení a když vychladlo v krbu či kamnech, a měděná ohřívadla získala pokojovou teplotu, muselo tam i přes závěsy kolem postele být pěkná zima... Mimochodem: noční čepičku tuším nosil na hlavě i v knize "The Oracle glass".

DOPLNĚNO: Myslela jsem, že je to v pasáži, kdy za ním v noci přiběhl nešťastný advokát Perrin s informací, že se čarodějnice Bosseová chlubila, kolik lidí otrávila, ale tady to nebylo... Tak buď mne mate paměť nebo moje jazykové znalosti. Ale pro úplnost úryvek připojuji:

When the party ended, he departed in a flurry of cheerful compliments. And even though it was past midnight, he went directly to the house of Captain Desgrez of the Paris Police.
As Desgrez’s wife and servants bustled about lighting candles, Desgrez himself, still clad in nightshirt and slippers, showed Maître Perrin to his private study. He did not seem to mind being awakened at all.

Volný překlad: Když večírek skončil, odjel v záplavě rozjásaných komplimentů. A přestože již bylo po půlnoci, zamířil přímo do domu kapitána pařížské policie Desgreze.
Ve světle svíček se seběhla Desgrezova manželka a služebnictvo, až dorazil samotný Desgrez, ještě oblečený v noční košili a pantoflích, a zavedl mistra Perrina do své soukromé pracovny. Nezdál se vůbec být probuzený.

(Na téhle knize se mi líbí i to, že ctí fakta a můj oblíbenec je zde ženatý .)

Tereza píše:

v souvislosti s děvčaty, které si vodí do svého podnájmu do domu svíčkaře, k němu káravě zvedám prst. Toto jsem četla před pár dny :
https://www.denik.cz/rodina/slavne-kurt ... 00215.html
Většina těch dam skonala na následky syfilidy. Takže soudím, že Desgrezovi nestačí jen se (jak jsi sama vypozorovala) o p l á ch n o u t, ale měl by přistupovat k výběru dam zodpovědně. Jestli něco chytí, ať si mě nepřeje .

Ten článek je hodně zajímavý, rozšířil mi opět obzory!

Co se týče Desgreze, to nebyl žádný nováček na poli lásky! O čemž svědčí i kánon:

Mistr Georges, majitel, ji vyzval, aby se posadila a chvilinku počkala. Právě holil rozmáchlými gesty jakéhosi mušketýra a přitom diskutoval o trablech s mírem, který je pro udatné bojovníky hotovou pohromou.
Po chvíli přenechal „udatného bojovníka“ svému učni a ten mu myl hlavu, což nebyla žádná maličkost. Pak si mistr Georges utřel ostří břitvy do zástěry a s horlivým úsměvem přistoupil k Angelice.
„Ale ale, je mi to jasné! Další oběť nesvědomitých záletů. Chceš, abych ti ji dal do pořádku, než se s ní potěšíš, co, ty nenapravitelný sukničkáři! Opatrnosti není nikdy nazbyt, s tím souhlasím. Důvěřuj mi, krasavice. Nejdřív pořádná koupel, to nemůže škodit, ať si říkaj doktoři, co chtěj. Pak tři baňky, aby se vyměnila krev, a nakonec obklad z bylinek na patřičné místo, na ten miloučký Venušin pahorek, aby na něj mohl mistr Desgrez bez obav vylézt.“

Úryvek je z Integrale ("Popravený u Notre-Dame") a oproti původnímu vydání Čs. spisovatele je rozšířen o onen Venušin pahorek . V knihách je pak ještě mnoho zmínek o prevenci před "francouzskou nemocí" (kondomy alias "anglické redingoty" v té době ještě asi nebyly tak dostupné - mimochodem líbí se mi "anglický" pršiplášť na "francouzskou" nemoc ), počínaje zmínkou, že se z ní kurýroval jeden z Angeličiných bratrů, konče jednou z položek mezi zbožím Velkého Matyáše.

„Máte před sebou, pánové a dámy, největší vědeckou osobnost na světě, virtuosa, vynikajícího ve svém oboru, perlu mezi lékaři, Hippokratova přímého následníka, přírodního badatele, metlu všech fakult, vidíte před sebou lékaře metodika, specialistu a odborníka, patologa, chemika, vědce i praktika. Vojáky léčím ze zdvořilosti, chudáky z lásky k Bohu a bohaté obchodníky pro peníze. Nejsem ani učenec, ani filozof, ale mé masti léčí stejně jako učení lékaři a filozofové. Zkušenost je důležitější než věda. Mám tu mastičku na vybělení pleti: je bílá jako padlý sníh, voňavá jako balzám a pižmo… Mám tu i zázračnou mast, neboť poslouchejte dobře, galantní pánové a zalétne dámy, ta mast chrání ty, kdo se příliš často popíchají o trny lásky.“
Pak vztáhl pateticky paže:
„Pojďte, pánové, pospěšte si
pro slavný lék na bolesti,
touto zázračnou mastí
se bláznům rozum vrátí,
stařenám milenci, darebákům čest,
viníkům jejich dobrá pověst,
zamilovaným starcům mladá milenka
a hlupákům chytrá myšlenka.“
Při té poslední tirádě, kterou recitoval s vykulenýma očima, Angelika vyprskla smíchy. Zahlédl ji a přátelsky jí pokynul.

A samozřejmě i výstupy Angeličiny prohlídky před stykem s Lidožroutem:

Jakýsi voják odvedl Angeliku až k ranhojičově pracovně. Ten se právě dvořil starší vězeňské dozorkyni.
Angelika si musela lehnout na lavici a podrobit se ponižující prohlídce.
„Řekni kapitánovi, že je čistá jako novej sous a svěží jako růže,“ vykřikl ranhojič na odcházejícího vojáka. „Něco podobného se tady moc často nevyskytne.“
Poté ji dozorkyně odvedla až ke kapitánově pokoji, kterému se vznešeně říkalo „byt“.

Jak vidno, nejen Desgrez patřil mezi "preventisty", kteří při zájmu o milostný prožitek dbali na osobní zdraví .

V tomto kontextu nezapomínejme na "parohatého markýze" de Montespan, který si zašel pro francouzskou nemoc do Údolí lásky, aby jí pak nakazil svoji ženu a ta krále :

„Tady je ta děvka! Nemyslete si, že mi utečete! Nechával jsem vás v klidu z osobních důvodů. Teď však nadešel čas pomsty!“
„Pane de Montespan, myslím, že zapomínáte na dobré vychování,“ přerušila ho důstojně paní de Montausier.
„Vy mlčte, musím si něco vyřídit s ní a s králem,“ okřikl ji hrubě.
Paní de Montausier se chytila za srdce. Athénais ale uměla čelit nepříteli.
„Jak se opovažujete pronést slovo král a nečervenat se hanbou, vy drzoune?“
„Tak… to já se snad mám stydět?“
„Samozřejmě. Král k vám byl vždycky velkorysý. Nezaslouží si, aby se o něj otíral takový ničema, jako jste vy.“
„Tak já vám řeknu, co si zaslouží. Abyste ho nakazila syfilidou!“
„Syfilidou? Ale já ji přece nemám,“ vykřikla uraženě Athénais.
„Budete ji mít,“ zařval a hrůzostrašně se ušklíbl. „Já ji totiž mám a přenechám vám ji, jak je mezi dobrými manžely zvykem.“
„Pomoc! On se zbláznil,“ vrhla se Athénais zděšeně na pohovku.
Manžel skočil za ní. Paní de Montausier hrůzou napůl omdlela a skácela se do křesla.
Služebnictvo se tlačilo u dveří. Angelika visela markýzovi na paži a snažila se ho zadržet a přivést k rozumu.
„Pusťte mě,“ řval, „ta děvka za to musí zaplatit!“
„Koneckonců, Pardaillane, sám jste to přece chtěl!“
„Cože?“ zarazil se. „Takže je má vina, že jsem paroháč?“
„Přesně tak. Pročpak jste nedovolil Athénais odejít ode dvora, když vás o to žádala?
Přemlouval jste ji, aby zůstala a snažila se zalíbit králi. A teď po vykujete. Co je to za logiku?“
„Logiku?“ prohlásil s gestem tragéda. „Copak tohle je logika? Madame, vy neznáte Gaskoňce.“
„Zaplať pánbůh.“
„Mezi tím, co by mohlo být a co je, leží celý svět. A já nejsem schopen snášet to, co se právě odehrává mezi králem a mou ženou. Pusťte mě, říkám vám. Nevyrazil jsem za tou syfilis až do
Údolí lásky proto, aby mi k ničemu nebyla… Ach, ta ničemnice!“

Tereza píše:

A opravdu moc jsem zvědavá na tu básničku pro Annu.Že ji napíše, o tom nepochybuji.

P.S.: Myslím, že netřeba zmiňovat, kdo byl autorem onoho portrétu: http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic.php?f=3&t=824

PenelopaW píše:

P.S.: Myslím, že netřeba zmiňovat, kdo byl autorem onoho portrétu: http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic.php?f=3&t=824

Samozřejmě, v zápalu nostalgie nad Sullym jsem opomněla myšlenku, že kdyby Anne věděla, jak se jí do života nenápadně vloudila rodina de Sancé, asi by z obrázku tak nadšená nebyla. Důvod k žárlivosti se za pár měsíců už objeví.

Básníka, sedávající na 4. hrobě Hřbitova neviňátek jsem si půjčila z knihy Královna temnot (s. 178), kde je přímo jmenován jako spisovatel Joyeux. Přes veškerou moji google snahu se mi zatím nepovedlo dohledat, zda jde o autorský výmysl Hamelové nebo o reálně existující osobu...

Rýmovačku "Svatá pověst hříšníka" jsem našla na internetu a jelikož u ní nebyl uveden autor, sprostě jsem si ji vypůjčila a přiřkla ji s mírnou úpravou textu básníku Špínovi. Ten mimochodem také psal milostné dopisy a básně na zakázku, jak o tom hovoří Světla a Stíny Paříže (s. 236):

Chlapec pomalu přistoupil k lůžku a postavil svíčku na noční stolek.
"To jsem ale šťastný!" řekl unešeně. "Jen při pomyšlení, že by se ten muž dotkl vašeho těla, jsem se málem zbláznil."
Zavřel oči, zamyslel se, a pak řekl:
"Vlastní pět věcí, které zbožňuju.
První dvě jsou její ruce, dvě další její oči.
Pátá a poslední - musím být galantní,
neboť o té je lépe pomlčet."
(…) "Tuhle báseň mi napsal básník Špína. Zeptal jsem se ho, jak vám mám dát najevo, že vás miluju. Ale vy se mi smějete!" zvolal nebohý mladík. "Pořád si ze mě děláte legraci!"

A rovnou připojuji obligátní kvízovou otázku: Kdo si pro Angeliku nechal tuto báseň napsat a sklidil za ni smích?


Svatá zpověď hříšníka

Ó velebný otče, já líbal,
synu milý, duše tvá je pustá,
ty jsi líbal ženu na růžová ústa?
Ach velebný otče, svatou pravdu díš,
líbal jsem ji, líbal, ale trochu níž.

Synu milý, tvá nevinnost padla,
tys líbal ženu na bělostná ňadra?
Ach velebný otče, svatou pravdu díš,
líbal jsem ji, líbal, ale trochu níž.

Synu milý, tvá duše je podlomena,
ty jsi líbal ženu asi na kolena?
Ach velebný otče, svatou pravdu díš,
líbal jsem ji, líbal, ale trochu výš.

Synu milý, jak tě spasit teda,
tys líbal ženu na to, nač si sedá?
Ach velebný otče, vzdám se bez obrany,
líbal jsem ji, líbal, ale z druhé strany.

Tos však, můj synu, ale vůbec neprohřešil,
budiž nyní spasen na léta,
neb to, cos líbal, je kolébka světa.
Teď po modlitbě vstaň a odejdi s pánem,
a líbej dál, já líbal též a líbat budu, až na věky ámen.

PenelopaW píše:

Světla a Stíny Paříže (s. 236):

Chlapec pomalu přistoupil k lůžku a postavil svíčku na noční stolek.
"To jsem ale šťastný!" řekl unešeně. "Jen při pomyšlení, že by se ten muž dotkl vašeho těla, jsem se málem zbláznil."
Zavřel oči, zamyslel se, a pak řekl:
"Vlastní pět věcí, které zbožňuju.
První dvě jsou její ruce, dvě další její oči.
Pátá a poslední - musím být galantní,
neboť o té je lépe pomlčet."
(…) "Tuhle báseň mi napsal básník Špína. Zeptal jsem se ho, jak vám mám dát najevo, že vás miluju. Ale vy se mi smějete!" zvolal nebohý mladík. "Pořád si ze mě děláte legraci!"

A rovnou připojuji obligátní kvízovou otázku: Kdo si pro Angeliku nechal tuto báseň napsat a sklidil za ni smích?

[/i]

och netuším Světla a Stíny Paříže asi nemám dobre načítané .. Audiger to nebol ...toho sa nejaké romantické činy nechytali ....že by synovec hostinského, David? ten bol predsa do Angeliky zamilovaný až po uši

V pokračovaní oceňujem že si priviedla an scénu Gontrana .... a Desgrez sa dosť prezradil keď chcel od Anny mať ten jej portrét ...
okrem iného ma napadlo že Anna mala šťastie že Merson bol na tie časy veľmi chápavý a lojálny ...

Úprimne Poalčkovsky vyjadrené:
Anna Desgreza s kosťami od mäsiara provokuje dosť pubertálnymi rečičkami a čudujem sa že sa Desgrez tej hry chytil .. skôr si myslím že si z toho urobil takú menšiu zábavku ktorá ho očividne vzrušovala.... a diabolsky toho využil
Kdeže sa stratili jeho inak tak skvelé detektívne schopnosti? Jedine že by bol tak zamilovaný že mu všetko vyfučalo z hlavy....

a to jeho riešenie ako sa zbaviť prebúdzajúcich citov k Anne! .... dosť drsné ...
spomínam si že niekde Joffrey hovorí že zamilovaného muža nemôže uspokojiť nič iné ako objekt jeho lásky ...

scéna kde Desgrez pozoruje Annu pri česaní vlasov je skutočne jednoduchá ale tak krásne romantická:

Citovat:

Dívka se pustila do vysvětlování, přičemž se usadila u stolku zády k němu a začala si rozčesávat dlouhé vlasy. Tuhle večerní podívanou měl ze všeho nejraději, připadala mu intimnější než cokoli jiného, co mohl z ženské toalety zahlédnout. Už jako malý chlapec se nemohl zbavit dojmu, že v tom nedbalém rituálu úpravy ženského zevnějšku před spaním je cosi prastarého a magického. Vnímal táhlé pohyby hřebene a záblesky, které její vlasy vrhaly, a vychutnával si pohled na její útlé bílé prstíky a pohyby zápěstí.

Trošku ma prekvapilo že sluha Jardin vedel čítať - v časoch kedy mali z gramotnosťou problémy aj mešťania dokonca aj šľachtici .... ale osudy bývajú všakovaké a ktovie ako sa k čítaniu dostal

zaujímavý článok o gramotnosti v Uhorsku - podotýkam že Francúzsko a zvyšok Európy v tých časoch na tom o moc lepšie neboli.

Přiznám se, že si nevzpomínám, kdo vyrukoval na Angeliku s básničkou a sklidil smích. Nechci podvádět a dohledávat, třeba tuto hádanku vyluští někdo jiný.

Anne to možná na Desgreze zkouší občas trochu pubertálními triky, ale z dnešního pohledu je to věkem stále adolescent a nemá s muži zkušenosti. Metoda pokus - omyl jí jistě přinese ty nejcennější zkušenosti. Někdy v budoucnu je bude potřebovat.

A doplnila jsem si znalosti římských bohů . Mnohá jejich jména mi vypadla z paměti .

Penelopo, další kapitola se mi líbila. Hezké počtení jako vždy.

Desgrezovo pozorování Anny při česání vlasů a jeho myšlenky mi také přišlo romantické.

Jak už bylo řečeno přede mnou Annino škádlení je pubertální a možná může našeho pana advokáta i trochu nudit. Ovšem on dokáže vytěžit vždy nějaký prospěch pro sebe.

Jak píše Moirra tak i mě přijde jeho způsob léčby před přiznáním, že Anna je pro něho více než jiné ženy, dost drsný.

Joffrey ve škole lásky říkal: "Milenec má mít jen jednu milenku a naopak "

Těším se, co bude dál.

moirra píše:

PenelopaW píše:

Kdo si pro Angeliku nechal tuto báseň napsat a sklidil za ni smích?

och netuším Světla a Stíny Paříže asi nemám dobre načítané .. Audiger to nebol ...toho sa nejaké romantické činy nechytali ....že by synovec hostinského, David? ten bol predsa do Angeliky zamilovaný až po uši

S ohledem na nízkou návštěvnost to odtajním: Moirra to trefila, byl to samozřejmě poblázněný David Chaillou . Báseň si nechal sepsat v době, kdy už za Angelikou chodil Audiger, a nemohl vydýchat, že by s ním snad něco měla. Co jsem dohledávala, tak v původní verzi (Cesta do Versailles) tato pasáž zcela chybí.

Co se týče Anny - možná pubertální, leč provokace vycházející z toho, že ji začal podezírat. Přiznám se, že v takové chvíli bych si i já zlomyslně přihřála svoji polívčičku ve stylu "když mi nevěříš..."

A co bych tak tipovala, tak v horizontu několika blízkých dní zašel na jatka, něco vyzjistil, a pak na řezníka poslal obchodní inspekci .

Nu a Desgreze vidím jako pragmatika. (I) u Angeliky vnímal, že mu cit je spíše ke škodě než užitku...

moirra píše:

spomínam si že niekde Joffrey hovorí že zamilovaného muža nemôže uspokojiť nič iné ako objekt jeho lásky ...

Mimi to prve vystihla dobře, že bojuje sám se sebou. Uvidíme, kdo v tom boji nakonec zvítězí...

Co se gramotnosti týče, přiznám se, že k tomuto tématu už si tolik ze školy nepamatuju, ale tipovala bych, že byly velké rozdíly mezi venkovem a městem. Když u nás Marie Terezie zavedla povinnou školní docházku, stále se na venkově bojovalo s tím, že děti rolníků prostě v sezóně musely makat na poli. Gilles Jardin mohl mít štěstí a díky stavovskému původu vychodit alespoň nějakou základní školu, kde do něj učitel litery a základy počtu vtloukl rákoskou... A on pak mohl této dovednosti v dospělosti aspoň využít, neboť zjistil, že ke čtení existují i jiné tisky než jen bible .

Konec kapitoly, k níž mne rozhodně žádná píseň nenapadá. Ale napadla mne ještě jedna k té předchozí:

https://www.youtube.com/watch?v=-HhbefVvhzg

Vysvětlivky:

Koníček z Deridy = prohraná bitva, kde kůň Velkého Condého odmítl jít na zteč. Slovní spojení následně používáno v ložnicích, když se milenec jevil ochablý.

Co se mýdla týče, v jedné z knih jsem narazila na konkrétní řád, který mýdla vyráběl. Ale jako na potvoru to teď nemám šanci dohledat, proto jsem se uchýlila k neurčitému obratu, že klášter stál na břehu Seiny. Slibuji, že jen co se mi paměť navrátí, doplním správný údaj.

O nákupech a galerii Justičního paláce mj. zde: http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic ... 798#p23985

A pokud by někoho zajímalo, z jakých součástí se skládá ptačí pero, tak tady: https://cs.wikipedia.org/wiki/Pero

Přiznávám, že jem se tajně těšila na celou, autentickou básničku, ale je mi jasné, že sestevit ji by byl výkon skutečně heroický. Nevadí, jsem vděčná i za obsahovou stránku .

Přečtě nám příště Desgrez milostný dopis od Anne ? Vím, že je tajnůstkář, ale mohl by pro jednou udělat výjimku .

K ptačímu brku přidávám malou informaci, že byl ke psaní používán až do poloviny 19. století.

Tereza píše:

Přiznávám, že jem se tajně těšila na celou, autentickou básničku, ale je mi jasné, že sestevit ji by byl výkon skutečně heroický.

I já jsem se těšila... leč bohužel nejsem . Sice mám napsanou jednu sloku, ale ta mi při závěrečné editaci přišla tak chabá, že jsem ji sem nakonec nevložila . Nicméně má-li někdo básnické střevo (nebo zná-li nějakého pěkného lyrika), můžeme z toho udělat literární výzvu!

Tereza píše:

Přečtě nám příště Desgrez milostný dopis od Anne ? Vím, že je tajnůstkář, ale mohl by pro jednou udělat výjimku .

Na dopis možná ještě dojde .

Jinak avizuji, že další kapitola je tak slabá a šitá horkou jehlou (obě mé betačtenářky se odmlčely, čímžto na ně apeluji, že do neděle se ještě dá leccos stihnout !), že ji sem o víkendu vložím celou.

V galerii Justičního paláce, kde se oproti Tržnici či Pont-Neuf prodávalo luxusnější zboží, totiž neodolala marnotratnému utrácení a koupila advokátovi želvovinovou krabičku na tabák. Ač si byla téměř jistá, že Desgrez znaleckým okem odhadne pravou cenu dárku, zdálo se, že uvěřil její historce, že krabičku pořídila u vetešníka. A když nahlas zalitoval, že ji obdaroval jen mýdlem, připomněla mu medailon z Templu a opičku z Pont-Neuf.

parádna romantika! želvovinová krabička sa zjavuje neskoršie v kanóne, ak sa nemýlim ????

tú básničku by som si veru aj ja rada prečítala ... jke nezvyčajné že Desgrez prejavil trubadúrske črevo

Tým čo by už pozabudli pripomínam že Desgrez prejavil svoje básnické črevo aj v 11 knihe - Angelique a Quebec

kedy Molines prináša Angelike básničku od neznámeho muža, písanej v štýle Básnika Špíny - ale ona ihneď spoznáva
kto báseň písal.

PenelopaW píše:

Jinak avizuji, že další kapitola je tak slabá a šitá horkou jehlou (obě mé beta čtenářky se odmlčely, čímžto na ně apeluji, že do neděle se ještě dá leccos stihnout !), že ji sem o víkendu vložím celou.

no to si musíš rozhodnúť sama - my sme beta-čnenárky nemali a ajtak sme písali a pridávali -ale každá z nás pracuje inak

ja napríklad suším fikce v šuplíku kým celkom nedozrejú (a teraz ich tam už zrejme bude dozretých viac ako dosť)..... Jeanne tá je tým že od mladosti publikovala profi takže s tou nech sa radšej nikto neporovnáva - myslím že ona viac či menej píše podobne ako pani AG hneď na čisto - Tereza sem tam potrebuje historické konzultácie atď atď .....

ale výhodou fikcí je že niesu kniha a človek sa môže vrátiť naspäť a prepracovať to ak nieje spokojný ....

moirra píše:

želvovinová krabička sa zjavuje neskoršie v kanóne, ak sa nemýlim ????

Přesně tak .

Scéna z Markýzy andělů 2, v hospodě U Tří holí:

Angelika pohlédla na své ruce ležící před ní na stole vedle veliké sklenky, v níž se perlilo jako tmavý rubín víno, jehož se ani nedotkla.
Připadaly jí nesmírně malé a křehké jako porcelán. Bezděky je porovnávala se silnýma mužskýma rukama svých společníků.
Desgrez jako stálý host si před sebe postavil krabičku ze želvoviny a nařezal si trochu tabáku, aby si mohl nacpat dýmku.

moirra píše:

tú básničku by som si veru aj ja rada prečítala ... jke nezvyčajné že Desgrez prejavil trubadúrske črevo

Tak já tam tedy přidávám alespoň ten jeden odstaveček... i když mi mistra Desgreze hodný nepřijde .

moirra píše:

Tým čo by už pozabudli pripomínam že Desgrez prejavil svoje básnické črevo aj v 11 knihe - Angelique a Quebec

No a představ si, že o tom jsem se dozvěděla tady z fóra. Jak jsem svého času knihy nedočetla, tak jsem kupu věcí nevěděla, a až při projíždění tématu Desgrez (nebo Bylo vám líto mužů, kteří milovali Angeliku??) jsem narazila na jakousi zmínku o básničce... Za mne spoiler jako prase!

moirra píše:

my sme beta-čnenárky nemali a ajtak sme písali a pridávali -ale každá z nás pracuje inak

No mně je zas líto pustit do světa něco, co vím, že může být lepší, když na to kouknout ještě jiné než moje oči . A když už pak je finální verze venku, tak se mi to úplně měnit nechce .

mimi píše:

Jen nevím jestli by to byl úplně Desgrezův styl.

Myslím, že ač by si to myslel (a třeba nepřipouštěl), tak by to víc zašifroval , aby taky hned nevykládal karty na stůl. Vezměme si jen, jak maskoval svůj zájem o Angeliku, a kolikrát mu skočila na špek, že mu vlastně na ní nezáleží... Ale hezky jsi to vystihla .

No, mě napadlo, že těmi veršíky jí chce říci:
Holka zlatá, nedělej si marné naděje a ber, co dávám. Vždyť hned ze začátku Annu varoval, že on není muž na ženění.

Dnes kapitola šestnáctá, nazvaná pracovně a už jí to tak zůstalo, a obsahově chudá. Kdyby kohokoli napadlo jakékoli doplnění, vítám podněty a (v případě, že budou co k čemu ) ráda doplním, přepracuji a rozšířím...


Gaston Orleánský: https://fr.wikipedia.org/wiki/Gaston_de_France (Vkládám odkaz v AJ, aby byl funkční, ale samozřejmě lze slovníkové heslo přepnout do ČJ)

O Cinq-Marsovi a jeho spiknutí je toho internet plný, a proto doporučuji zdroje tištěné:

- Jiří Kovařík: Francouzské vraždění. Brno: MOBA, 2007.
- F. G. de Pitaval: Slavné kriminální případy.

Mimochodem - o Cinq-Marsovi se zmiňuje Vznešená slečna v Integrale (Královské slavnosti):

„Moje sestry jsou vnučky Jindřicha IV., stejně jako mnoho jiných. Jejich matka je princezna de Lorraine ze širšího příbuzenstva. A vidíte! Protože Gaston Orleánský, bratr zesnulého Ludvíka XIII., zemřel, najednou se vůči jeho osobě a jeho dětem neprojevuje taková úcta, jakou by jim byli povinováni, kdyby byl naživu. Ach! Teď vidím, jak citlivý to byl muž. Nikdo jemu podobný teď u dvora není. I přes své postavení nikoho nedokázal poslat na smrt. Miloval umění, hudbu. Vidím ho před sebou, jak si vesele hvízdá, přestože to bylo ve chvíli Cinq-Marsovy aféry.“

A samozřejmě seznámení Vznešené slečny s Angelikou, které je i v původním vydání:

„Tolik jsme se nenáviděli a hádali se, že jsem teď nešťastná dvojnásob. Jenže nosit při slavnosti smutek je nekonečná otrava. Protože vím, jak byl otec škodolibý, podezírám ho…“
Odmlčela se a ponořila obličej do papírového kornoutu, který jí podal Binet, aby mohl štědře posypat její účes voňavým pudrem. Angelika kýchla.
„…podezírám ho, že mi to udělal naschvál,“ pokračovala dáma, když zdvihla tvář.
„Naschvál? A co, madame?“
„No přece že umřel, krucinál. Ale nevadí. Chci na to zapomenout. Vždycky jsem byla velkorysá, ať už se o mně říká cokoliv. A otec zemřel jako dobrý křesťan… To mě utěšuje. Jenže mě zlobí, že jeho tělo dopravili do Saint-Denis jen s několika strážemi a knězi, bez velké slávy a nádhery… Myslíte, že je to vhodné?“

A máme zde kapitolu 17tou, v níž ještě odhalíme Desgrezovy i Anniny skryté dovednosti, o nichž ten druhý neměl (po nějakém roce randění!) ani potuchy. A ještě tu bude (možná naposledy?) hravý a bezstarostný... Jako písničku jsem zvolila tuto:

Jaromír Nohavica: Strakapůd

Hudba: https://www.youtube.com/watch?v=9F9gTLgOuP0
Text: http://www.nohavica.cz/cz/tvorba/texty/strakapud.htm

(Ač mám Jarka Nohavicu fakt ráda, doporučuji pustit si jen písničku a nekoukat na slide show, neb jeho zjev mi vždy poněkud narušuje lyričnost a erotický náboj písní .)


Popis krajiny nedaleko Bezons jsem vykradla Maupassantovi .

V úvodu textu je zmínka o výzdobě mostu Pont Notre-Dame před příjezdem panovníka do Paříže. Ta je velmi dobře popsána v Integrale, stejně jako další informace, které se mostu týkají, a jež Angelice předal starý pan Fallot, když se spolu šli projít:

A všichni, jak místní obyvatelé, tak cizinci, uznávají, že most Notre-Dame se svými jedenašedesáti domy z červených cihel a mramorovými sloupy, jež je spojují, vývěsními štíty obchůdků s mnoha barevnými domovními znameními visícími nad dlážděnou ulicí, která přesvědčuje cizince, že jsou na pevné zemi, nikoliv nad vodou, a květinovými girlandami nad řekou je ten nejmalebnější most v Paříži, ve Francii a ve všech evropských hlavních městech. Dnes se na obou koncích mostu navíc skvějí velké triumfální oblouky z lehké tkaniny a barevného plátna.
(…)
Na mostě samotném, podél celé délky ulice mezi domy, z nichž byla odstraněna domovní znamení, trůní obrovské karyatidy sahající do výše prvního poschodí. Svými nataženými pažemi podpírají dvojice medailí z malovaného bronzu, které zobrazují všechny francouzské krále v nástupnickém pořadí od Pharamonda až po Ludvíka XIV. Loubí jsou vyzdobena věrnými kresbami girland ovoce a květin.
Angelika čekala, až bude moci přistoupit blíž a prohlédnout si tu nádheru, a jako nově příchozí i v davu mohla vyslechnout líčení největší katastrofy, kterou město Paříž – kromě válek a masakrů – zažilo. Týkala se prvního mostu Notre-Dame, na němž také stála spousta domů. Její podrobné vylíčení patřilo k nejzajímavějším historkám o městských katastrofách, při nichž posluchači přímo tajili dech.
(…) Strýc o tom vyprávěl, jako by se to stalo včera a jako by se ta pohroma, jež zůstala zachována v paměti těchto míst, mohla opakovat. Protože, jak připomněl, nesmíme zapomínat, že Pont-Neuf je starý pouhé jedno a půl století, a pokud ho kvůli příjezdu krále přetíží obrovskými karyatidami a římskými vítěznými oblouky, nic dnes nezaručí pevnost mohutných dubových pilířů, které prošly ohněm a ztěžkly vodou a byly zapuštěné těsně vedle sebe, aby byly pevnější, než když byl kdysi dávno most založen. A samozřejmě se od té doby nikdo neobtěžoval s tím, aby ověřil, zda nejsou shnilé!
Stále mu říkali Pont-Neuf-Notre-Dame.
V té chvíli se ozvaly hlasy potvrzující, že i když se obnovovací práce kvůli zimním mrazům opozdily, byly provedeny a právě nyní končí.

Moiře se pak podařilo zjistit, že zdobení mostu Pont Notre-Dame skutečně začalo ještě na konci roku 1659, kdy již bylo jisté, že dojde ke španělské svatbě.

https://www.unjourdeplusaparis.com/en/p ... e-histoire
https://books.google.at/books?id=jrBPDA ... 59&f=false

(V dalších dílech Integrale je pak most popisován ještě jednou, a to když sem na procházku vezme Angeliku Rošťákův sekretář Kantor.)

Mně osobně zaujalo hlavně to, že královský průvod měl jet právě tudy, nikoli přes tradiční Pont Neuf.

Penelopo, zatím jen stručně k dnešnímu vyprávění. Moc hezký napsané ve stylu a la Maupassant.
Výlet do přírody prospėl určitě oběma hrdinům a také Sorbonně. Potěšilo mě, že to vymyslel Desgrez proto, aby Anně pomohl zbavit se strachu a děsivých snū. Líbilo se mi, že jsi nezapomněla popsat, jak si hezký den užívala i Sorbonna.

Už dlouho Tě, Mimi, podezírám, že jsi buď pejskařka nebo sympatizantka německých dog .

PenelopaW píše:

Už dlouho Tě, Mimi, podezírám, že jsi buď pejskařka nebo sympatizantka německých dog .

Já přiznávám, že kočky u mě vedou před psy. Z velkých psů mám trochu strach. Líbí se mi dalmatini. Ty to píšeš tak přesvědčivě, že si tu Sorbonnu prostě umím predstaviť. Doufám, že můj zâjem o psa by pana advokáta potěšil.

ha ha
a když skončili, nechal ji celou omámenou s těstem ve vlasech a ve výstřihu v kuchyni, a s hvízdotem si odešel po svých.....
dúfam že tentokrát pán merson nemal briošky okorenené aj nejakými inými prísadami ...

úplne chápem myšlienkové pochody Anny pod vplyvom rýchleho spádu vtedajších historických udalostí ....
jej strach aj obavy ... veľmi pekne napísané vrátane historických faktov!

letná scéna vo vode na výlete za mestom sa ti vydarila tak skvele že ju mám doslova pred očami!
paráda!

na týchto pokračovaniach naozaj nebolo čo pilovať

moirra píše:

ha ha
a když skončili, nechal ji celou omámenou s těstem ve vlasech a ve výstřihu v kuchyni, a s hvízdotem si odešel po svých.....
dúfam že tentokrát pán merson nemal briošky okorenené aj nejakými inými prísadami ...

Ale fuj! Já teda doufám, že byl po celou dobu opravdu jen vzadu a stolu se ani nedotkl .

Myslela jsem si, že se Anne nebude schovávat věčně. Dokud je Veverka u kormidla, asi ten návrat nebude možný, ale co pak? Jsem vážně zvědavá, jak tuto zápletku vyřešíš.
Bude to pro ni jistě velké dilema, popsala jsi její pocity moc hezky :
Díky svému milenci i novým přátelům z řad prostých Pařížanů dívka objevila dosud netušený svět, který nebyl tolik svázán neviditelnými pravidly dvora, a v mnoha ohledech byl mnohem svobodnější.

Při čtení těchto kapitol jsem také myslela na Angeliku a Joffrey - těm už se svět obrátil vzhůru nohama.

Výlet za hradby Paříže a popis krajiny podle Guy de Maupassanta mi připomněl jeho jednu rozvernou povídku, kdy prostitutky vyrazily na venkov. Holky si to užily stejně jako A+D. Je to fajn hodit občas všechny starosti za hlavu a vyrazit za zábavou. (A proto zítra vzhůru na hokej!)

A moc hezky se s Anne staráš o Sorbonnu .

Tereza píše:

Při čtení těchto kapitol jsem také myslela na Angeliku a Joffrey - těm už se svět obrátil vzhůru nohama.

Ještě ne .

A ty prostitutky zní dobře, napiš prosím, oč šlo, to si chci přečíst .

Na hokej v koutku mysli myslím, tak doufám, že vyhráváte!

PenelopaW píše:

Tereza píše:

Při čtení těchto kapitol jsem také myslela na Angeliku a Joffrey - těm už se svět obrátil vzhůru nohama.

Ještě ne .

V červnu 1660 byl přece Joffrey zatčen.

Tereza píše:

PenelopaW píše:

Tereza píše:

Při čtení těchto kapitol jsem také myslela na Angeliku a Joffrey - těm už se svět obrátil vzhůru nohama.

Ještě ne .

V červnu 1660 byl přece Joffrey zatčen.

Mně to pak taky došlo, když jsem ten příspěvek odpálila. Že Joffrey už je někde na cestě v kočáře se zataženými záclonkami a Angelika se ptá, kam jí zmizel...