A máme tu kus jednadvacáté kapitoly. Proč se jmenuje tak, jak se jmenuje, bude odhaleno v druhé části.
Jelikož mám trochu výčitky, že první půle kapitoly je hlavně líčením toho, co již z kánonu známe (když já se nechtěla vzdát té repliky o mandlích, která se objevuje v Integrale!), učinila jsem důkladné rešerše o Templu. Prvotně jsem hledala onu Caesarovu věž a jak to tak bývá, s jednou stránkou na mne vyskočily další a další. A tak jsem nakonec našla nejen vyobrazení Caesarovy věže, "v jejímž stínu měli jezuité pohodlný dům", ale i plánky a makety Templu.
Temple:
Komplex Templu se nacházel nedaleko čtvrti
Marais, kde Angelika zakotvila v ulici Franc-Bougeois coby paní Morensová, když zbohatla prodejem čokolády. Marais si dodnes uchovalo kouzlo starobylosti, neboť je to téměř jediné místo v Paříži, kterého se nedotkla Haussmannova přestavba. Stávaly zde paláce královské (Saint-Pol a des Tournelles), ale i šlechtické. Čtvrť sahala od dnešního náměstí Chatelet až po Arsenal, a když vznikal systém dnešních arrondissementů, byla rozdělena do dvou z nich. Severní část, oddělená ulicemi Franc-Bourgeois a Rambuteau, připadla do III. obvodu, jižní část se stala IV. obvodem. Třetí obvod by bylo možné označit jako tajemný a ač uličky kolem Réamurovy ulice a rue de Turenne mají často minimum půvabu, patří tato místa k historicky nejvýznamnějším v Paříži. Ve 13. století zde byl stále ještě venkov, bažiny, pole a hrstka vinic, několik osamělých domů. Král Ludvík VII. zde poskytl půdu řádu templářů a o nějakých padesát let později za Filipa II. Augusta už zde stál
Villa nova Templi, jemuž se zkráceně začalo říkat
Temple a o něco později
Enclos du Temple. Ačkoli Temple brzy pohltilo rozrůstající se město, stále zůstal "státem ve státě".
Temple se zpočátku nejvíce podobal mohutnému středověkému hradu. V jeho centru stál obrovitý
donjon se čtyřmi kulatými věžemi, po každé v jednom rohu, který byl postaven kolem roku 1212. Donjon byl sídlem velmistra a byla zde uložena pokladna řádu. Nacházel se přibližně v místech dnešního
square du Temple. V okolí donjonu, v uzavřeném prostoru označovaném jako "enclos", začaly vznikat ulice, náměstí, kostely i parky. Kolem roku 1621 nepravidelný obdélník pokrýval již území o rozloze 120-150 ha a byl
naprosto soběstačný i ekonomicky. Stávala zde jatka i tržiště. O tom, o jak velký komplex šlo, si lze udělat představu z názvů dnešních ulic, které v sobě nesou slůvko "Temple": bulvár du Temple, Faubourg-du-Temple, Vieille-du-Temple, Font-du-Temple...
Druhá polovina 13. století v Paříži se odehrávala ve znamení
Templářů, jejichž moc rostla úměrně s jejich bohatstvím díky šikovné finanční politice. Francouzští králové se u nich rychle zadlužují, a tak Filip IV. Sličný, který dobře pochopil, že templáři ohrožují královskou moc, nechal nejprve pozatýkat všechny Židy a poté obrátil svoji pozornost k templářům. 13. října 1307 jsou pozatýkáni všichni nacházející se tou dobou na území Francie, a jejich velmistr Jacques de Molay je v březnu 1314 upálen. (Mimochodem: onoho 13. října byl pátek, a proto je "pátek třináctého" od té doby považován za smolný den.)
Temple sám o sobě zásahem proti templářům neutrpěl. Některý movitý majetek sice zabavil král, ale větší část svěřil do správy Řádu milosrdných bratří sv. Jana Jeruzalémského, z něhož se později vyvinul
Řád maltézských rytířů. Součástí enclos v té době byly velkopřevorův palác, budovy kláštera, kostel, hřbitov, donjon, špitál a budova vězení. V roce
1667 začal velkopřevor Jacques de Souvré Temple přestavovat, vznikly zde nové ulice, domy a paláce. Klášterní zahrada se otevřela veřejnosti, i když do ni mohli vcházet hlavně ti, kteří bydleli v prostorách Templu.
Angelika se zapsala na radnici pod nenápadným jménem paní Martinová. Nikdo se jí na nic neptal. Další dny se těšila z nového, ale příjemného postavení mladé matky ze skromného prostředí, která navazuje vztahy se sousedy a nemá jiné starosti než pečovat o své dítě. Jedla u stolu ve společnosti paní Cordeauové a jejího syna, patnáctiletého chlapce, který se něčím učil ve městě, a starého zkrachovalého obchodníka, jenž se v Templu skrýval před věřiteli.
„Mé životní neštěstí je," vykládal ochotně, „že mě otec a matka špatně vychovali. Ano, madame, naučili mě být čestný. To je nejhorší chyba, které se může člověk dopustit, když chce obchodovat."
Françoise d'Aubigné jí řekla, že se nastěhovala do Templu, protože tady může bydlet tři měsíce a neplatit činži. Je totiž úplně na dně a hrozí jí, že ji věřitelé nechají vyhodit na ulici.
Byl to vůbec svět sám pro sebe.
Na území Templu neplatily zákony koruny, ale zákony diktované velkopřevorem. Mohli se zde skrývat lidé, kteří prchali před královou spravedlností, ačkoli jakýsi řádový "výbor" zkoumal jejich minulost a neumožňoval pobyt vyslovených zločinců či uprchlých vězňů.
Matka Cordeauová na ni křikla:
„Je u vás nějaký úplně černý mužský?"
Angelika seběhla ze schodů.
„Ano, paní Cordeauová. Je to Maur, můj... můj bývalý sluha. Moc hodný chlapec..."
Ctihodný muž se představil jako rychtář Templu, který má za úkol vykonávat tu jménem opata spravedlnost. Řekl, že není možné, aby tu Maur zůstal, navíc když mu hlásili, že je oblečený jako žebrák.
Angelika ho dlouze přesvědčovala a nakonec se zaručila, že Kouassi-Ba opustí pevnost před půlnocí.
Ale jednoho odpoledne si ji dal zavolat rychtář z Templu, pověřený správou pevnosti.
„Dcero," řekl jí bez obalu, „jsem nucen vám jménem pana opata oznámit, že musíte opustit Temple. Víte přece, že přijímá pod svou ochranu pouze ty, jejichž pověst nemůže uškodit dobrému jménu jeho malého společenství. Musíte tedy odejít."
Angelika už otevírala ústa, aby se zeptala, co jí vyčítají. Pak ji napadlo, že se vrhne k nohám vévody de Vendome, velkého opata. Nakonec si ale vzpomněla na králova slova: „Už o vás nechci nikdy slyšet."
Takže tedy vědí, kdo je. Možná se jí bojí ještě i teď... Pochopila, že je marné žádat jezuity, aby jí pomohli. Pomáhali jí, když bylo o co bojovat. Ale teď jsou kostky vrženy. Budou držet stranou všechny ty, kteří se jako Raymond kompromitovali v té trapné záležitosti.
„Dobře," procedila mezi zuby, „odejdu z pevnosti před půlnocí."
„Vím, že jste si zaplatila nájemné," řekl rychtář, který si vzpomněl na spropitné, které mu strčila kvůli Kouassi-Ba. „Nemusíte tedy platit ,odchodné'."
Později specifická jurisdikce Templu umožnila jisté
uvolnění mravů, kdy se zde hrálo divadlo, v sálech velkopřevorství se pořádaly "galantní slavnosti" a královští dvořané se zde mohli scházet s dámami velkého světa. Z pochmurné pevnosti se Temple začal stávat místem, kde bylo možné potkat spíše módního světáka než asketického mnicha. Jistý abbé Chaulieu, jemuž se neřeklo jinak než "Anakreón Templu" tu pořádal proslavené večeře. K jeho stolu chodívala madam de Maintenon, Ninon de Lenclos, La Fontaine a další. Se starými pořádky však končila i éra Templu.
S pádem Bastily dorazila revoluce a Temple se stal vězením královské rodiny. Většina budov byla během
Revoluce zbořena, roku 1805 zmizely hradby, o pět let později nechal Napoleon zbořit i starý donjon. Nejdéle odolával velkopřevorský palác, který definitivně z mapy Paříže zmizel za Napoleona III. Na jeho místě byla postavena budova radnice III. obvodu a místo donjonu vzniklo náměstí s parkem.
(Jiří Žák: Co ještě Paříž neřekla. Brno: JOTA, 2004)
A nyní avizovaný obrazový doprovod a informace (ve francouzštině):
https://fr.wikipedia.org/wiki/Maison_du_Temple
https://www.tombes-sepultures.com/crbst_1717.html
http://histoiredumarais.canalblog.com/a ... 89799.html (o tom, kde se Temple nacházel - mapky současných ulic)
https://fr.wikipedia.org/wiki/Maison_du_Temple
https://fr.wikipedia.org/wiki/Tour_du_Temple (na stránce odkaz na mapu s půdorysem Templu)
http://www.cosmovisions.com/monuParisTemple.htm
http://www.europexplo.fr/les-templiers- ... istorique/
Caesarova věž je moc hezky vidět zde:
https://www.passion-patrimoine.fr/spip.php?article9 (obrázek v podkapitole La Villeneuve du Temple, Césarova věž je označena číslovkou 1)
https://www.templedeparis.fr/2017/07/31 ... s-en-1450/ (hranatá věž zhruba uprostřed obrázku, mezi kostelem sv. Marie a donjonem)
http://www.cosmovisions.com/monuParisTemple.htm
Mnoho parádních obrázků (i když hlavně pak z 18. století) je na fóru věnovaném Marii Antoinettě:
http://marie-antoinette.forumactif.org/ ... iie-siecle
(Jen
POZOR!!! Pokud byste obrázky chtěli rozkliknout, začne vás to házet na nějaké pornografické stránky!)
A na závěr krásné
VIDEO (klášter Templu kolem roku 1550):
https://www.facebook.com/grez.productio ... 423996880/
Pokud by měl někdo zájem, články i obrázky mám postahované a mohu poslat.
Nedá mi to, abych sem nevložila úryvky, které hezky dokreslí prohlížení obrázků a sledování videa:
Když procházeli vysokými hradbami Templu, na nichž se tyčily střílny a soubor gotických věží, kterým dominovala pochmurná hradní věž, netušila Angelika, že se octla v jediné části Paříže, kde je člověk naprosto bezpečný a svobodný.
Tahle pevnost, která kdysi sloužila jako útulek bojovných mnichů, jimž se říkalo templáři, a později maltézským rytířům, se mohla chlubit starobylými privilegii, před nimiž se skláněl i král: Neplatily se tam daně, nesahala sem žádná státní ani policejní pravomoc a nemajetní dlužníci tu nacházeli útulek před pronásledováním. Už po několik generací patřil Temple francouzským královským levobočkům. Současný opat, vévoda de Vendome, byl přímým potomkem Jindřicha IV. a jeho nejslavnější milenky, Gabriely ďEstrées.
Angelika, která neznala zvláštní postavení tohoto městečka stojícího osaměle v srdci Velkého města, se necítila zrovna příjemně, když přecházela padací most.
Ale na druhé straně klenutých vrat panoval překvapivý klid.
Temple už dávno ztratil své bojové tradice. Zůstal jen klidný útulek, který nabízel svým šťastným obyvatelům nejrůznější výhody pro život zároveň osamělý i světácký. Směrem k aristokratické čtvrti viděla několik kočárů, které stály před nádhernými paláci de Guisů, Boufflerů a Boisbourdanů.
Při procházkách se Angelika vyhýbala místu, kde stály krásné paláce, v nichž buď dobrovolně nebo ze šetrnosti žily bohaté a vážené osobnosti, které se usadily v templářském klášteře. Trochu se bála, že by ji návštěvníci a návštěvnice, jejichž kočáry hlučně projížděly branou, mohli poznat. Především se však nechtěla začít litovat. Bylo lepší přerušit všechny styky se svým bývalým životem — ostatně nebyla snad ženou ubohého vězně, kterého všichni opustili?
Jednoho rána se s Florimondem vracela z procházky od vysoké hradní věže. Narazili tam na stádo koz, které pasáček z Belleville často přiváděl do Templu. Nechával je pást na rozlehlé louce u vysoké věže a dojil je postupně tak, jak žádali zákazníci. Podle něj bylo kozí mléko výborné pro kojné a oslí „pro osoby zesláblé rozmařilým a prostopášným životem". Přestože Angelika naprosto nebyla ten poslední případ, často si kupovala džbánek oslího mléka.
Carreau du Temple:
Náměstí, kde bydlela Angelika (a kde Anna s Desgrezem nakupovali v 9. kapitole):
Téhož večera se Angelika se synkem přestěhovali do skromného bytu vdovy Cordeauové na Carreau du Temple.
Tak se jmenovalo náměstí s tržištěm, kde se usídlili obchodníci s drůbeží, s rybami, s masem, česnekem, medem a řeřichou. Každý z nich měl za malý poplatek rychtáři právo se tu postavit a prodávat za cenu, jakou chtěl, bez daní a další kontroly.
Dost mne zaujaly ty šlechtické paláce v Templu a při hledání informací o Tržišti jsem narazila na informaci, že v 17. století zde skutečně vzniklo mnoho paláců aristokracie i měšťanstva.
Tržiště s názvem Carreau du Temple existuje i dnes, jedná se ale o nově postavené zastřešené pavilony
http://pietondeparis.canalblog.com/arch ... 25290.html