Tereza píše: *

01 dub 2019, 19:10

......Španělský král Filip IV., jeho dcera infantka a jejich doprovod se objevili na hranicích města Tolosa, tedy několik dní pochodu po pobřeží španělských baskických provincií.
Bylo 11. května.

No toto! Zasa raz dobrý postreh Tereza! že som toto prehliadla! vraj TOLOSA - tak totižto Rimania volali Toulouse a v okcitánčine tak ružové mesto volajú dodnes

netušila som že aj na Španielskej strane mali TOLOSA

ach tak na francúzskej Wiki je k tomu vysvetlenie:

Tolosa zdedila svoj názov po francúzskom meste Toulouse, ktorého latinský a okcitánsky názov je práve Tolosa. Mesto Tolosa založil v roku 1256 kastílsky kráľ Alfonz X2, ktorý ho podľa vtedajšieho zvyku pomenoval podľa iného už existujúceho mesta s povestnou prestížou, ako to bolo v prípade francúzskeho mesta. Okrem Tolosy v Guipuzcoa a pôvodného francúzskeho mesta sa Tolosa nachádza aj v Portugalsku.

Mesto sa nazýva rovnako v baskickom aj španielskom jazyku. Jeho obyvatelia sa španielsky nazývajú Tolosanos alebo baskicky Tolosarrak.


a tuto je:

pridávala som to na nemecký FB tak som si povedala že o pridám aj sem
preklad je môj vlastný

považujem za rozkošné ako sa Angelika vytešuje že aj Joffrey konečne raz očividne žiarli

pridávam aj ilustráciu zo zákulisia filmu, alebo scény, ktorá sa očividne nikdy do filmu nedostala... ale keďže má Angelika an sebe zlaté šaty musí sa jednať o kráľovskú svadbu

Na kráľovskej svadbe v Saint-Jean de Luz: "Kde ste boli? Povedal Joffrey. Ako ste mohli prejsť jednoducho len tak do Španielska, bez toho aby si mi to povedali?" V jeho hlase zaznel panovačný tón, ktorý nikdy predtým voči nej nepoužíval.... Alebo že by na to bola iba zabudla?
"Ste žiarlivý," zvolala, "Ach, aké je to rozkošné!"
Angelika vnútorne zajasala šťastím, úľavou i nehou. Bol jej útočiskom, jej silou a ON sa o ňu bál!
"Láska moja," odvetil, "či neviete, že ste môj život? Nesmiete už nikdy takto zmiznúť!"

Zuzanka62 píše: *

06 zář 2023, 21:39

Já mám jenom jednu připomínku vůči kánonu. Zajímám se o drahé šperky. Pokud byla Angelika na královské svatbě, měla s sebou určitě ty nejlepší. Tudíž měla v klenotech jmění. Její osobní šperky či jiné věci jí nebyly zabarvený. Dle mého z prostředků získaným jejich prodejem by měla dost prostředků na život. I v současné době se jedná o šperky za desítky milionů EUR.
Ale je to nádherná kniha kde nejde jen o realitu.

Zaujímavá úvaha pretože podľa integrále mala zo sebou šperky nielen Angelika ale aj Joffrey, a nespomínam si že by už na kráľovskej svadbe zabavovali nejaké ich majetky, čiže musela doniesť všetko zo sebou.

V tomto diely sa spomína TRUHLIČKA ZO ŠPERKAMI v ktorej sa Angeliak a Hortenzie.

„Opravdu si myslím, Hortenzie, že bys dokázala být docela hezká, kdyby ses neustále netvářila tak kysele.“
K jejímu velkému překvapení se Hortenzie neurazila. Vzdychla a pohlédla na sebe do velkého zrcadla:
„Také mám ten pocit,“ řekla. „Co dodat. Vždycky jsem nenáviděla prostřednost, a přesto jsem nic jiného v životě nepoznala. Ráda se bavím, stýkám se s chytrými a dobře oblečenými lidmi, miluju divadlo. Jenže mě naprosto pohlcují starosti o do mácnost. Letos v zimě jsem se dostala na večírek, který pořádal satirik a básník Scarron. Příšerný chlap, ošklivý a zlý, ale tak inteligentní, má drahá! Nemůžu na ten večírek zapomenout. Scarron je bohužel těžce nemocný. Takže jsem se znovu vrátila do své prostřednosti.“
„V této chvíli vůbec nejsi politováníhodná. Ujišťuju tě, že vypadáš báječně.“
„Je jisté, že tytéž šaty by na ,opravdové‘ prokurátorově ženě nedělaly takový dojem. Urozenost se nedá koupit. Tu musí mít člověk v krvi.“
Sklonily se nad šperkovnicí, vybíraly klenoty a znovu nalezly soudržnost šlechtického klanu. Zapomněly na tmavý pokoj, bezcenný nábytek, na zdech visící fádní goblény z Bergama, které se vyrábějí v Normandii právě pro takové měšťáčky.

Nadôvažok Angelika neskoršie ešte k tomu bez rozmyslu daruje Montespanke diamantový náhrdelník. Na jej ospravedlnenie môžem iba povedať že zrejme si v tom čase ešte ani len nevedela predstaviť že by im zabavili nejaké majetky. myslela si teda že je ešte stále nesmierne bohatá a preto bola taká veľkorysá.
Až neskoršie, keď sa Andijos vrátil z Toulouse s tým že všetko je zabavené a zapečatené, pochopila že už nemá nič. Myslím teda že nepredala len koče a kone, ktoré s platmi sluhom a kočišovi robia každý deň výdavky - dnes je treba benzín a garáž, vtedy stajňu a ovos pre kone, ale že predala aj šperky. Veď z niečoho musela žiť a tiež platiť výdavky okolo obhajoby manžela.

Konkrétna hodnota takých šperkov sa určite dá zistiť z dobových kroník. Všimnime si že sa písal rok 1660 a Montespanka ešte nebola vydatá za svojho gaskonského pološialeného Montespana.

K osmé hodině zastavil před domem značně omšelý kočár slečny Athénaïs de Tonnay-Charente. Byla to hezká dívka se svěží tvářičkou: zlaté vlasy, zrůžovělé tváře, alabastrové čelo ozdobené muškou. Modré šaty jí výborně ladily se safírovýma očima, mírně vypoulenýma, ale živýma a chytrýma.
Málem Angelice ani nepoděkovala, přestože ta jí kromě šatů darovala i velice krásný diamantový náhrdelník.
Slečna de Tonnay-Charente de Mortemart si přece všechno zaslouží a být k ní velkorysý je pro každého čest. I přes stávající rodinnou situaci byla přesvědčená, že její urozenost nahradí majetek. Její sestra a bratr si pravděpodobně mysleli totéž. Všichni překypovali energií a pomlouvali kdekoho s tak sžíravou ironií a zasvěceností, že působili jako ti nejpříjemnější a zároveň nejnebezpečnější lidé na světě.

Precious píše: *

27 říj 2023, 13:00

Ale – a to bez toho, že by som chcela znižovať autorkin talent – musím veci uviesť na pravú mieru: práve tieto časti prvej kapitoly, kde sa opisuje útek zo Saint-Jean-de-Luz a prechod na španielsku časť Bidassoy, sú umne „vytiahnuté“ z kánonu a šikovne zapracované do fikcie. Musela som pri preklade pracovať s knihou „Kráľovské slávnosti“ a až tam som si uvedomila, ako málo tento diel poznám , lebo je tam všetko, o tom tábore kočovníkov, Angelikina účasť na procesii v San Sebastiene (čo som si matne pamätala, lebo Joffrey jej vyčítal, že mu ušla do Španielska ), plávajúci most na Bažanťom ostrove atď. Nuž, mám vážne medzery v čítaní Integrále

Ak by ste si to chceli oživiť rovnako ako ja, o tomto píše AG hlavne v kap. 6 a 9. v tretej časti Integrale - "Kráľovských slávnostiach".

No ja tiež nechcem znižovať talent pani AG ale práve tie podrobné opisy z kráľovskej svadby deň po dni pochádzajú z pera kráľovského kronikára a pani AG ich hojne použila v v tomto diely. Pokúsim sa niekde nájsť ten zdroj, mám pocit že to aj vyšlo ako kniha. Takže toto pani AG v podstate umne vytiahla z kráľovskej kroniky a zamontovala do knihy.
V prípade dielu Integrále Kráľovska Svadba musím povedať že to pani AG prehnala a precpala to historickými udalosťami a je tam príliš málo Joffreya a Angeliky - čo samozrejme na druhej strane necháva priestor pre zanietené písateľky fikcií ktoré radi doplňujú kánon.

Očividne sa niekde dajú nájsť aj záznamy španielskeho kronikára, a pani AG ich čítala.

Španělský kronikář, který zřejmě věnoval této svatbě dojemnou pozornost, zaznamenal, že tentokrát se infantka a její manžel viděli zblízka a ne přes celou řeku ....

Zuzanka62 píše: *

27 říj 2023, 22:58

Další krásná fixe, jsem zvědavá na zápletku. Asi budou Peyrakovci pronásledováni i ve Španělsku. Myslím si jen, že JP měl určitě nějaké peníze ve Španělsku, či možnost je získat. Jsem zvědavá zda tam bude mít ochránce.

Veľkomožný pán Rescator niekde v kánone o sebe hovorí že má príbuzných u všetkých kráľovských dvorov Európy - čo sa ani nečudujem, keďže je posledným potomkom Toulouských grófov. Nejneskoršie v momente keď sa človek dostane do Toulouse pochopí ako veľmi tam cítiť že to mesto nieje ďaleko od Španielskych hraníc. Joffrey mal podľa kánonu aj léna blížšie u španielskych hraníc - V Bearne a v Baskickej časti.

V čase kráľovskej svadby bolo ťažko v meste zohnať ubytovanie - a Joffrey z Angelikou sa ubytovali v dome nejakej jeho tetičky. Tuto je citát:

Ten byl ještě přeplněnější než palác ***, v němž byl u staré vzdálené tety ubytován hrabě de Peyrac

*** palác kde bývala Vznešená slečna, hne´d vedľa toho kde bývali Peyracovci

Tetička sa spomína viackrát, tuto sa spomína tetička znova po zmiznutí Peyraca:

Angelika bláhově doufala, že ji manžel očekává doma, ale našla tam pouze Margot, která hlídala spícího Florimonda, a starou tetu, ztracenou v okolním zmatku a bloudící po schodištích. Ostatní služebnictvo si vyrazilo zatančit si do města. Nebyl tu žádný velký hluk, jen trocha povyku.
Angelika se oblečená vrhla na postel. Sundala si punčochy a boty. Otekly jí nohy z toho bláznivého pobíhání po městě, které absolvovala s vévodou de Lauzun. Hlavu měla úplně prázdnou.
Budu o tom přemýšlet až zítra, řekla si a upadla od těžkého spánku.

dovoľujem si pripomenúť aj toto vlákno:

Pyrenejský Mier Kráľovská svadba a návrat dvora do Paríža

https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic.php?f=16&t=855