Château de Versailles a jeho zahrady

Bazény a fontány ve Versailles

Ludvík XIV. i Le Nôtre byli posedlí estetickými možnostmi vody v zahradách. Vznikly tak Dračí, Neptunova či Latonina fontána, Apollónův a Saturnův bazén, obrovský Grand Canal a desítky dalších vodních děl, které byly nesčetněkrát přebudovávány na cestě k dokonalosti.

Rajsky versailleská zahrada: dva a půl tisíce fontán Tekoucí voda byla ceněná již v antice, je neodmyslitelným prvkem představy rajské zahrady a svoji zahradu si bez fontán nedokázal představit ani kardinál d´Amboise, ministr Ludvíka XII. v letech 1501 - 1510. Vždyť typické obrazy fontán jsou plné krásných nymf a nahých dívek... nicméně to hlavní, co odstartovalo Ludvíkovu touhu po fontánách bylo Vaux-le-Vicomte, kde Le Nôtre představil Grandes Cascade, Grille d´Eau a Allé d´Eau. Théâtre d´Eau (1668) Ludvík XIV. i Le Nôtre byli uchváceni možnostmi, které přináší prvek vody v zahradách, stejně jako Boyceau de La Barauderie v publikaci Traité du Jardinage Selon des Raisons de la Nature et de L´Art (1638), když uvádí, že živost a pohyb jsou tou nejživější duší zahrady. Boyceau podotýká, že je vzácné, aby se vyskytovala přirozeně vroucí voda v místě, kde má být založena zahrada, takže je nezbytné nalézt jiný pramen a vodu přivést systémem pump a potrubí. Je paradoxem, že samotné prostředí Versailles založené na neslavných bažinách, neskýtá dostatek podzemní vody pro fontány. Nic nemohlo překazit Ludvíkovu posedlost fontánami, kterých bylo v roce 1672 tisíc, až nakonec Versailles skrývalo neuvěřitelných 2 456 fontán. Voda v pohybu zdobila každou křižovatku, každé místo, kde se pojily dva prvky v jeden. Například jediný bosquet - Théâtre d´Eau (1671) vzniklý ve spolupráci André Le Nôtra s Denisem Jollym obsahuje 200 trysek. Od prvních vodních zázraků k versailleské flotile Labyrint (1688) Mezi první zázraky patřily bazény zasvěcené Saturnovi, Flóre, Sirène, Girandole, Dauphin, Bois Vert, Couronnes a fontány v parteru de l´Orangerie a parteru à Fleur. Všechny vznikly do roku 1663, stejně jako Bassin du Grand Jet, který byl o čtyři roky poději přestavěn na Dragon Fountain. Každý nový hájek (bosquet) zapadal do mozaiky Petit Parku a s ním nová vodu oslavující díla. V nově vzniklém Labyrintu čekalo na udivené diváky 39 fontán, přičemž některé obsahovaly řadu vodotrysků. Velkolepá byla i díla, která bezprostředně následovala: Pyramide, Fountain de Latona a skupina umístěná nad Apollonovým vozem v bývalém Bassin des Cygnes. Bassin d´Apollon; Grand Canal Grand Canal dosáhl své finální křížové podoby až v letech 1671 – 1679, a když byla na vodu spuštěna flotila gondol, snesl srovnání s Benátkami. Po návštěvě benátského vyslance se dokonce Benátská republika rozhodla vyrobit darem francouzskému králi dvě široké gondoly. Základna pro malou versailleskou flotilu, nazývaná Petite Venise, vznikla na východním konci kanálu podle návrhu architekta Antoine Bergerona. Bassin d´Apollon; Grand Canal (1713) Ve Versailles tak stálo skladiště a ubytování pro námořníky - vždyť v roce 1684 personál zahrnoval kapitána, poručíka, kapitána lodi a jeho pomocníka, 11 námořníků a 6 gondoliérů, přičemž 4 přišli z Benátek a 2 z Toulonu. Když se flotila rozrostla, pracovalo na ní až 60 lidí, kromě toho Versailles zaměstnávalo několik stavitelů lodí a 2 italské specialisty. Gondoliéři, kteří krále provázeli po Grand Canal, byli bohatě oděni (zlatý brokát, damašek, taft, hedvábné punčochy atd.) a dobře placeni. Flotila vznikla na mezinárodním základě: dřevo bylo dováženo z Amsterdamu, dvě jachty připluly z Le Havre a po Seině z Anglie, plachty pro šalupu dotazily z Levantu, k tomu připlulo 54 Maurů a z Dánska labutě, které kanálu vévodily. V zimě Grand Canal zamrzal a dvorská zábava se změnila v bruslení, vyjížďky na saních a střílení kachen, což si užíval zvláště Ludvíkův dvacetiletý syn Grand Dauphin. Miloval zimní venkovní zábavy stejně jako jeho otec, kterému je však lékař časem nedoporučoval kvůli jeho revmatismu. Pièce d´Eau des Suisses (1693) V roce 1678 začalo budování Pièce d´Eau des Suisses, nazvaného podle Švýcarské gardy, která byla angažována na jeho vykopání (a bylo jí dobře zaplaceno). Plán na velký bazén existoval od poloviny šedesátých let, ale bylo od něj upuštěno z důvodu válečných tažení, jež vojsko odvedly za jinými povinnostmi. Když Pièce d´Eau des Suisses na konci oranžérie konečně stál, rozkládal se na 15 hektarech. Toto jezero pěkně vyvážilo novou Dračí fontánu a Bassin des Sapins na severní straně (tj. naproti od oranžérie). Severní část totiž byla předmětem velkého budování v letech pozdní vlády krále Slunce. První vodotrysky hlavní severní hydraulické skupiny již fungovaly od 17. května 1685, ale jako celek se představily až Ludvíkovi XV. v roce 1741. Podřízeno trysku vody: pumpy a rezervoáry Bosquet des Trois Fontaines (1688) Le Nôtre a Ludvík XIV. připravili plán, který bohužel nikdy nedosáhl dokonalosti. Nejprve vodu pro všechny fontány přiváděli z rezervoáru vzdáleného 14 km od Versailles, poté přidali pumpu a kanál až od Seiny (Seina je vzdálená jen 7 km, ale leží o 100 m níž než Versailles) a nakonec dováděli vodu až z 80 km ze vzdálené řeky Eure u Marly (to představuje 170 km příkopů a 40 km podzemního akvaduktu). Uvažovali dokonce o tom, že přivedou vodu z 200 km vzdálené Loiry. Zahradníci a tvůrci fontán spadali pod oblast technických služeb, což zefektivnilo jejich spolupráci. Kreativní tým tvůrců fontán, zahradních designérů a umělců přicházel se stále novými nápady, které se králi zamlouvaly, ale původní zdroj vody vykopaný v Clagny, severovýchodně od zámku byl brzy nedostatečný. Vznikala síť rezervoárů a kameny lemovaných kanálů, které přiváděly vodu odevšud z krajiny okolo Versailles, především z pramenů na jihu. V osmdesátých letech 17. století se vrátily někdejší velké plány: snažili se dovést vodu od Seiny za pomocí technologie rozvinuté v uhelných dolech v Liège a poté v osudném plánu dovést vodu z řeky Eure. Galerie des Antiques (1688) V roce 1664 král zadal Jollymu zakázku na tři nové pumpy. V přítomnosti Le Nôtra např. Jolly podepsal kontrakt na pumpu, která dovede vodu z Clagny do vodní věže navržené Le Vauem. Ta umožňovala přivést denně 600 kubických metrů vody do rezervoáru vodní věže, což skýtalo dostatečný tlak, nicméně kapacita nádrže byla téměř 100 kubických metrů, takže celý systém měl stále své limity. Přesto byla Jollyho pumpa k Vodní věži zázrakem své doby (množství částí bylo z kovu a to v době, kdy se obdobná zařízení vytvářela ze dřeva) a návštěvníci Versailles ji dokonce mohli vidět v akci (pojil se zde zájem o estetiku fontán se zájmem o technická díla). Pumpa neušla pozornosti ani nadšené pisatelky Mlle de Scudéry v dílku Promenade de Versailles. Samozřejmě ani tato pumpa nestačila nadlouho. K tomu se brzy projevilo, že do akce zapojené větrné mlýny budou minimálně využitelné, protože v pěkných nevětrných dnech, kdy se konají zahradní slavnosti, zůstávají mimo provoz. Tvůrci fontán: kreativní géniové se občas spletou Galerie des Antiques Jolly byl velice dobře placený odborník, který si v letech 1664 – 1667 odnesl ze státního rozpočtu 300 tisíc liver. Podle smlouvy z roku 1670 Jolly též zodpovídal za lámání ledu v nádržích během zimy a opravování každého spoje, který prosakoval. V roce 1672 byli pracovníci na fontánách tak důležití pro jejich správný chod, že museli žádat ministra Colberta o dovolení vzdálit se ode dvora. Později se stali důležitějšími postavami než sám Jolly a jeho nástupce Calude Denis bratři Franciniovi. François (kreativní část týmu) a Peirre (technická část) Francine byli Italové, původním jménem Francini, ale jako většina jejich krajanů působících ve Francii si jméno pofrancouzštili. Pracovali s Jollym na pumpě u Clagny a pomáhali mu instalovat vodní efekty v Grotte de Thétis (1662 - 1668). Osvědčili se však především svým nápadem po vykopání Grand Canal, když přivedli vodu do prvního ramene a pak ji recyklovali navrácením do rybníka v Clagny za pomocí tří větrných mlýnů. Jejich dílem bylo i 200 vodotrysků v Théâtre d'Eau, na němž začali pracovat v roce 1671. Colonnade (1688) Ludvíkův pohled byl nejvíce upoutaný na Parterre d´Eau před okny paláce, který byl závislý na nádrži na střeše Grotta. Françocis Francie přišel s projektem postavit tři cisterny o kapacitě 3 400 kubických metrů pod terasou parteru d´Eau, aby zachytila vodu, která cirkulovala zpátky na střechu Grotta. Franciniovi dále vybudovali systém tří rezervoárů poblíž Thetidiny jeskyně (Grotto de Thétis), známý jako Rue de Réservoirs, který pokryl 5 tisíc kubických metrů. Voda však byla stále vzácná. Sama střecha jeskyně nabízela nádrž o 580 kubických metrech, což bylo nedostatečné, ačkoli v roce 1666 mohly být na několik hodin slavnostně uvedeny do provozu Grandes Eaux. Aqueduc de Marly (1724) Permanentně bylo v chodu jen několik málo fontán, větší „spotřebiče“ Dračí fontána Ovale (později Latonina) a Pyramide byly spouštěny jen ve chvílích, kdy okolo nich král se dvorem procházeli. Přesto Ludvík toužil po stále tryskajících fontánách. V letech 1668 – 1674 byla přehrazena a dovedena do Versailles řeka Bièvre, přidáno dalších pět větrných mlýnů (1671) a vybudován rezervoár Satory o objemu 72 tisíc metrů kubických, což umožnilo na několik hodin denně zprovoznit všechny fontány. V roce 1674 byl navýšen výkon pumpy v Clagny, která se stala známou jako Grande Pompe: nyní na ní pracovali tři koně namísto dvou, bylo hnáno dvanáct pístů namísto čtyř a denní kapacita tak byla téměř pětinásobná. Nastala jiná potíž, rybník u Clagny byl téměř suchý... Reservoirs de Montbauron (1688) Nejvíce zbytků sítě kanálů, strouh a příkopů se dnes nachází v okolí Versailles, ačkoli jsou břečťanem zarostlé části akvaduktu nalézány ještě v 96 km vzdáleném okolí Aqueduc de Maintenon (současná síť je dlouhá asi 30 km, přičemž 90% z ní pamatuje dobu krále Slunce). Dobrodružství versailleských fontán, jimž se elegancí, krásou a invencí jiné nevyrovnají, nikdy neskončilo happyendem - nepřekonaly potíže s nedostatkem vody, takže je dnes možné uvést je do provozu pouze několikrát denně na cca 20 minut během letních víkendů. Přesto Bassin de Neptune stále chrlí vodu ze svých 58 vodotrysků, které se mění ve 147 vodních efektech a nad Grad Canalem dodnes zapadá slunce jako v Benátkách... Jejich vzácnost potvrzuje i výše vstupného v den Grandes Eaux, zatímco jindy je vstup do zahrad zdarma. Přesto vidět fontány, které oslavovaly vládu krále Slunce, patří k úžasným zážitkům. Literatura: Thompson, I. The Sun King´s Garden. London: Bloomsbury Publishing, 2006. ISBN 0747576483, 9780747576488. Boyceau de La Barauderie. Traité du Jardinage Selon des Raisons de la Nature et de L´Art, 1638. Scudéry, M., de. Promenade de Versailles. Bonnefon: Perrault C., Mémoires de ma vie. Voyage à Bordeaux (1669), publié avec une introduction, des notes et un index par P. Bonnefon, Paris, Renouard, 1909. Colbert, Jean-Baptist. Lettres, instructions et mémoires. Paris: Imprimerie Impériale, 1861. Visconti, Primi. Mémoires sur la cour de Louis XIV 1673 – 1681. Paris, 1988. ISBN 2-262-00537-0. Château de Versailles: Les bassins et les fontaines Les fontaines de Versailles Le parterre de Latone Fontány dnes *číslovky na mapě odpovídají číslům fontán (větší obrázek se otevře v novém okně). Mapa byla testována v létě 2007, předpokládaný čas na zvládnutí všech fontán cca 8 hodin. Obvyklá sestava dnešního představení Grandes Eaux: 11:00 - 12:00 La Grande Perspective 11:15 - 11:30 Le Bosquet des Rocailles 11:45 - 12:00 Le Bosquet des Trois Fontaines 15:30 - 17:00 La Grande Perspective tous les fontaines 17:20 - 17:30 Final au Bassin de Neptune

1) Bassin d'Apollon Směrem na západ na konci Petit Parku se rozkládá 117 m dlouhý a 87 široký bassin d'Apollon z roku 1671, přičemž stejně jako Latonina fontána stojí na místě původního bazénu z doby Ludvíka XIII. V centru olověné skupiny soch vyjíždí Apollón, tažený čtyřmi koňmi, což symbolizuje začátek nového dne. Sousoší vzniklo v Tubiho dílně podle návrhu Le Bruna. 2) Bassin de Latone Nejvýraznější fontána ve Versailles, kterou nelze minout díky jejímu strategickému postavení pod hlavním schodištěm, vznikla v roce 1670 a nahradila tak bazén, který tu stál již v době Ludvíka XIII. V roce 1689 byla modifikována. Nádherná fontána skýtá mytologicko-politický výjev: Anne d'Autriche matka Ludvíka XIV. (Latone) ochraňuje svého syna (Apollon) před frondisty (obojživelníci). 3) Bassin de Neptune V severní části se nachází bazén vzniklý ve spolupráci Le Nôtra a Mansarta v letech 1679 – 1684. Svoji finální podobu s 99 vodotrysky a 22 vázami získal až za vlády Ludvíka XV. V době mimo provoz nepatří k nejefektnějším. 4) Miroir d'Eau Bazén v Bosquet de l'Ile Royale bez jakýchkoli ornamentů je krásný už tím, že se v něm zrcadlí krajina. Bez několika vodotrysků by to však nešlo... 5) Bassin de l'Obélisque 25 metrů štíhlý vodotrysk je středem bazénu, který sám o sobě není příliš zdobený ani symetrický. Tento Bosquet jako sál pro slavnosti vytvořil Le Nôtre v roce 1671, nicméně Jules Hardouin-Mansart jej přebudoval v letech 1704 a1705. 6) Bassin de Flore (le Printemps) Skupina čtyř fontán symbolizuje „4 součásti, 4 části dne, 4 strany světa, 4 roční období, 4 umění a 4 temperamenty.“ Zde v případě jara se zlatí Flore v obležení květů. 7) Bassin de Cérès (l'Eté) Skupina čtyř fontán symbolizuje „4 součásti, 4 části dne, 4 strany světa, 4 roční období, 4 umění a 4 temperamenty.“ Bohyně léta, Ceres spočívá na svazcích z klasů obilí. 8) Bassin de Bacchus (l'Automne) Skupina čtyř fontán symbolizuje „4 součásti, 4 části dne, 4 strany světa, 4 roční období, 4 umění a 4 temperamenty.“ Bacchus, smybolizující podzim, je obklopen hrozny vína. 9) Bassin de Saturne (l'Hiver) Skupina čtyř fontán symbolizuje „4 součásti, 4 části dne, 4 strany světa, 4 roční období, 4 umění a 4 temperamenty.“ Saturn, symbolizující zimu, spočívá pouze okolo lastur. 10) Bassin du Dragon Na konci Allée d'Eau se rozkládá Bassin du Dragon, jenž má v průměru 40 metrů. V něm malí andílci na labutích bojují proti drakovi. Vodotrysk dosahuje výšky 27 metrů. 11) Bassins des Couronnes První z bazénů na cestě Allé d´Eau, která pokračuje k Pyramyde, Bassin du Dragon a Bassin de Neptune. 12) Pyramide Fontána koncipovaná Le Brunem a realizovaná Girardonem v letech 1669 – 1672. Tritoni, delfíni a raci drží čtyři nad sebou umístěné olověné nádrže po nichž stéká voda. 13) Bassin de l'Ile des Enfants Fontána datovaná z roku 1710 je plná zlatých soch dětí, jejím autorem je Jean Hardy. Rozkošná kompozice se skádá jen z šesti dětí a řady květů. 14) Bassins des Lézards Další bazén věnovaný Latoně. Socha Latone byla vyvýšena Hardouin-Mansartem v roce 1687 na mramorové kolo. 15) Fontaine du Point du Jour Fontána s loveckými výjevy na obou koncích bazénu vznikla v letech 1680 – 1687 podle návrhu André Le Nôtra. Ve svém koutku zdobí konec velké terasy. 16) La Fontaine du Soir Poměrně jednoduchá a moderně působící fontána vznikla podle Le Nôtra v letech 1680 – 1687. Je párovou fontánou k Bassin Point du Jour na velké terase. 17) Bassin du Midi Klidná hladina dvou velkých bazénů na horní terase zámku (před zrcadlovou galerií) je lemována pouze osmi olověnými sochami, které představují děti a jednotlivé řeky. V jejím středu má místo skupina vodotrysků. 18) Bassin du Nord Klidná hladina dvou velkých bazénů na horní terase zámku (před zrcadlovou galerií) je lemována pouze osmi olověnými sochami, které představují děti a jednotlivé řeky. V jejím středu má místo skupina vodotrysků. 19) Bassin d'Encelade V tomto bazénu hromada rozbitých hornin drtí takto potrestaného Titána za jeho opovážlivost vystoupit na Olymp. Fontánu obklopuje dřevěné loubí s bílými popínavými růžemi a dřeviny sestříhané do tvaru antických váz. 20) Bassin de l'Orangerie Oranžérie vybudovaná v letech 1684 – 1686 je na jihu uzavřena kamennou balustrádou a uprostřed zdobena kulatým bazénem s jedním mohutným vodotryskem. Za doby krále Slunce zde rostly dva tisíce pomerančovníků, tisíc grenadin a oleandry. Dnešní oranžérie hostí pouze pomerančovníky, palmy a oleandry. 21) Grand Canal V obvodu měří 5,5 km a pokrývá plochu o rozloze 23 hektarů. Jeho hlavním účelem je opticky prodloužit zahradu směrem na západ, aby se zdála nekonečná. 22) La Colonnade Pod antickým zázrakem složeným z 32 růžových languedockých mramorových sloupců se dodnes skrývá klenutý rezervoár. Jednoduché vodotrysky lemují celou kolonádu. 23) Pièce d'Eau des Suisses Plán na tento velký bazén na konci oranžérie existoval od poloviny šedesátých let, nakonec vznikal až v roce 1678 a rozkládal se na 13 - 15 hektarech. Dnes je bazén od zbytku Vesrailles předělen rušnou silnicí, ale průhled na něj je možný i z uliček strého Versailles. 24) Bains d'Apollon (Bosquet du Marais) Bains d'Apollon byl vytvořen v roce 1778 podle malby Huberta Roberta, aby zapadal do romantické zahrady, kde se na okraji malého jezírka tyčí jeskyně ukrývající Apollona v obležení Nymf a další sochy z let 1672 - 1677, původně zhotovené pro Grotte de Téthys (zničena v roce 1685). 25) Bosquet de Rocailles Poslední bosquet vniklý podle Le Nôtra v letech 1678 -1682 sloužil jako taneční sál. Výsledného efektu bylo dosaženo díky kombinaci mnoha materiálů: kamenných kaskád z vyvřelin a velkých mušlí po nichž stéká voda, mramoru z Languedoku, zlatých váz atd. Bosquet byl restaurován v roce 2001 za 310 000 Eur a jako první v něm vzniklo několik scén filmu Král tančí (2000). 26) Allé d'Eau Je spojnicí mezi Pyramide a Bassin du Dragon. Sochy, původně zhotovené z olova v letech 1670 - 1678, byly znovu roztaveny a vytvořeny z bronzu v roce 1688. Každá ze soch v Allé d´Eau se skládá z mramorového bazénu a skupiny tří dětí umělců Legros, Le Hongre, Lerambert, Mazeline a Buirette. Sedm prvních skupin tvoří dvojici. 27) Bosquet des Dômes Několikeré sloupořadí s fontánou vzniklo v roce 1675, kdy jej postavil Le Nôtre. Poté bosquet prošel mnoha rekonstrukcemi až byl nazván podle Mansartova spojení dvou pavilonů v jeden.

Bazény a fontány v Angelice Terasa, delší než 5 mil, postavená Le Notrem, se táhla podél jednoho z nejkrásnějších panoramat Ile-de-France. (...) Hodlal jí ukázat slavné oživené a mluvící jeskyně pocházející z dob krále Jindřicha. Italští umělci, Francinettiové, kteří sem přišli v roce 1590 jako „mistři-sochaři“, uměli využívat vodu na zkrášlení parků a zahrad. Zalidnili jeskyně jakousi mechanickou mytologií, jež pomocí vody jakoby ožila a mluvila. První jeskyni obýval Orfeus, který hrál na harfu. Následovala nejrůznější zvířata, z nichž každé se ozývalo svým typickým hlasem. Druhá jeskyně skrývala pasáčka, zpívajícího si za doprovodu ptačího chóru. Ve třeté žil mechanický Perseus, osvobozující Andromédu, zatímco tritónové duli do škeblí. (Angelika a král, Ikar, 2000, s. 104 - 105) Thetidina jeskyně severně od zámku ve skalním masívu patřila k největším versailleským pamětihodnostem. Angelika tam vešla jednou ze tří zamřížovaných bran. Pozlacené pásy ve dveřích znázorňovaly sluneční paprsky nad třemi basreliéfy, na nichž se Apollónův kočár nořil se vln, neboť Slunce si na konci své cesty jde odpočinout k Thetidě. Uvnitř byl přímo snový palác. Kamenné pilíře, perletí zdobené výklenky, kde tritoni duli do mušlí, se tisíckrát odrážely v zrcadlech, zasazených do lasturových rámů a vytvářejících ohromné perspektivy. Angelika usedla na okraj jedné mramorové mušle jaspisové barvy. Kolem ní držely půvabné najády šestiramenné pozlacené svícny ve tvaru vodních řas, z nichž stříkaly gejzíry perlivé vody. Šumělo to tu jako v lese, zarosenou klenbu oživovalo štěbetání tisíců ptáčků. Divák okouzleně sledoval malá stvoření z perel a perleti, ptáky z podmořského ráje se stříbrným peřím, kteří jako by poletovali všude kolem a svým melodickým zpěvem vytvářeli iluzi života. Hydraulické varhany, nejnovější Francinettiův vynález, byly umístěny tak, že se jejuch ozvěna nesla z jedné strany na druhou. Mladá žena se do ní s potěšením zaposlouchala a krátila si čekání tím, že si prohlížela všechnu tu krásu kolem sebe. Umění a technika tady dosahovaly svého vrcholu. Nebylo divu, že král tohle zvláštní a nádherné místo miluje. Jakmile nastaly teplé dny, rád sem vodil dámy na houslové koncerty. V srpnu minulého roku tady uspořádal překrásnou hostinu, na níž se podávalo ovoce a zavařeniny, na počest toskánského prince. Angelika ponořila ruku do běhuté vody, průzračné jako horský potok. Nechtěla na nic myslet. ...Nad zárubní dveří byl královský erb na šedém pozadí, tvořený malými mušličkami, připomínajícími perly. Koruna nad ním byla zdobená perleťovými liliemi a vykládaná jantarem, jenž se v polotmě leskl jako zlato. (...) Král vešel malými tajnými dvířky, která vedla z jeskyně na severní návrší. Když se v Thetidině jeskyni pořádaly recepce, sloužila jako vchod pro služebnictvo. (Angelika a král, Ikar, 2000, s. 402- 403) Až vyjde slunce, bude zdálky vidět, jak se třpytí vody dvou bazénků na terase Latonina a Apollónova, podobných stříbrným kolům a zlatý terč Velkého kanálu, do něhož přitékaly veškeré ostatní mrtvé i divoké vody i vláha z rozlehlých močálů, táhnoucích se, kam oko dohlédlo, a hostících spousty divokých kachen a čírek. (Angelika a král, Ikar, 2000, s. 60 - 61) Zastavili před Latoniným jezírkem, které navazovalo na oblouk zámku. Na hořící hladině se pod mihotavou klenbou křížících se vodotrysků pohybovaly neskutečné bytosti. (Angelika a král, Ikar, 2000, s.220) Král a královna, následovaní zpovzdáli dvorem, kráčeli po trávnících po pravé straně k Dračí fontáně, vybudované teprve nedávno. Král si přál, aby všichni obdivovali její krásu a důmyslné efekty. Uprostřed velkého jezírka spočívá drak s kopím v boku, z těla se mu řine krev v podobě mohutného proudu vody, který padá zpátky jako drobný déšť. Tu a tam plují delfíni a z otevřených tlam jim stříká voda. Dva amorkové, sedící na labutích, jimž ze zobáků také ztékaly tenoučké pramínky vody, unikají před hroznou obludou, zatímco dva jiní na ni útočí zezadu. Sochy jsou zelenozlaté, kromě stříbrných labutí, a pod prolínajícími se proudy působí scéna, jakoby se odehrávala v neskutečném světle podmořských hlubin. Když si to celý dvůr s potěšením prohlédl, král se vydal dál. Pomalu kráčel pod klenbou vodotrysků, které obklopovaly Latonino jezírko a vedli po zeleném koberci až k zastíněným cestám Labyrintu. (Angelika a král, Ikar, 2000, s. 204 - 207) Versailles se zmocnilo žhavé červencové odpoledne. Angelika se chtěla osvěžit, a tak se v doprovodu madame de Ludre a de Choisy vydala na procházku k vodotryskům. Alej příjemně stínily stromy; daleko kouzelnější však byly nesčíslné vodotrysky, které po obou stranách travnatých náspů chrlily proudy vody, vytvářely klenbu, pod níž se člověk mohl procházet a zůstat suchý. (Angelika a král, Ikar, 2000, s. 201) Byla teplá noc a osvětlený versailleský park a jiskřivé vodotrysky tryskající uprostřed křovin, nabízely očím pohádkové divadlo. Vychutnávala svou samotu. V zeleném zákoutí, osvětleném lampióny jako nebe plné hvězd, ji přilákal malý mramorový pavilónek. Vyšla po schůdcích a opřela se o sloup obdivuhodného sloupořadí. Vůně zimostrázu a popínavých růží se vznášela kolem ní. (Angelika a král, Ikar, 2000, s. 207) Mohl bych vědět, po čem se vám ve Versailles nejvíc stýská?“ „Po přítomnosti Vašeho Veličenstva... a pak po fontánách a vodotryscích.“ (pozn. Florimond) Byl to šťastný výběr. Nic neleželo na srdci Ludvíku XIV. víc než jeho fontány a obdiv, který vzbuzují. (Angelika a král, Ikar, 2000, s. 439) Udýchaná se opřela o podstavec jakési sochy a rozhlížela se kolem sebe. Octla se v malém lesíku, z jehož sametové tmy tryskal bílý sloup vodotrysku, obklopeného deseti dalšími, které padaly jako sněhové oblouky zpátky do okrouhlého bazénku. (Angelika a král, Ikar, 2000, s. 218) Za ostatními dvořany došli až do zahrad. Modré chvění nebe, splývajícího s vodní tříští vodotrysků, záře slunce, lámající se o hladkou plochu dvou velkých bazénů na první terase Angeliku okouzlily. Měla pocit, že kráčí uprostřed ráje, kde bylo všechno lehounké a uspořádané jaké v nebi. U úpatí schodiště se rozkládal park. Obdivovala nádhernou klenbu stromů s řadou bílých mramorových soch. Všude kolem až k horizontu hýřily nádherou překrásné květinové záhony. (Angelika Cesta do Versailles, Československý spisovatel, 1992, s. 437) Celá společnost se nakonec octla na břehu Velkého kanálu. Král věnoval veškerou pozornost nádherné miniaturní flotile, v níž chtěl mít zmenšeniny všech nejzajímavějších plavidel, která tehdy existovala. Provensálské a vlámské lodi pluly vedle biskajských šalup. Nedaleko odtud se stavěla osada pro námořníky a loďaře, kteří je měli spouštět na vodu a opravovat. (Angelika a král, Ikar, 2000, s. 432) Velká loď zakotvená v jezírku mezi pohupujícími se galérami, vedle dvou malých anglických člunů, neapolské bárky a biskajské šalupy, připomínala motýla, který usedl na okraj zeleného trávníku. Byla to miniaturní fregata, vyzbrojená malými bronzovými děly. Příď, zdobená liliemi, mušlemi a mořskými korály, se leskla zlatem. Lanoví bylo ze zlatožlutého nebo tmavorudého hedvábí, plachty ze zlatého či stříbrného damašku a brokátu. Na modrých a zlatých stožárech se třepotaly vlajky a korouhvičky ve veselé barevné symfonii a všude se zlatem a stříbrem leskly královský erb a iniciály. Z téhle skvostné a zářivé hračky dnes Ludvík XIV. vítal svůj dvůr. Stoupl si jednou nohou na pozlacené dřevěné schodiště a obrátil se k dámám. Kterou si vybere, aby slavnostně zahájila výletní plavbu k trianonským pláním? Králův modrý oblek velice dobře ladil s krásným letním dnem. Panovník se usmál a vztáhl ruku k Angelice. Před očima celého dvora vystoupila po schůdcích a usedla pod brokátový baldachýn. Král usedl po jejím boku. Po nich se usadili ti, kteří byli také přizváni na královské plavidlo. Paní de Montespan mezi nimi nebyla. Vévodila - ta pocta ji ovšem neoklamala, a tak byla bledá vzteky – skupince plující na velké galéře. Královna seděla v neapolské bárce. Zbytek dvora se rozesadil po škalupách. Na ploché bárce, potažené červenobílým pruhovaným damaškem, se plavila královská kapela. Za zvuku houslí a viol klouzala tedy flotila pomalu po klidné hladině Velkého kanálu. Plavba všem připadala strašně krátká. (Angelika a král, Ikar, 2000, s. 504 -505) Pak dvůr pomalu obcházel Apollónovo jezírko. V zrcadle zamrzlé hladiny se odráželo zlaté sousoší boha a jeho vozu, taženého šestispřežením, a svítilo v slunečních paprscích tisíci jiskřičkami; skutečný symbol vycházejícího slunce, oslavujícího nádherný den. (Angelika a král, Ikar, 2000, s. 274) Detail potrubí v Bassin de l'Obélisque (Versailles) Detail potrubí vedeného k vodotryskům ve fontáně za Grand Canal ve Vaux-le-Vicomte.