Vďaka, na tú knižku sa asi mrknem.


Tak si, prosím, tých pár malých sladkých hodiniek nájdi. Však si vraj vo Viedni a Viedeň je známa, že je to také kľudné až nudné mesto kde sa nikdy nič nedeje; tak čo tam aj tak iného počas tých dlhých nudných večerov chceš robiť? Viedeň je na písanie básničiek ideálna.


No uvidíme, ale keď ho ospevuje i sám veľký božský Dante, tak to určite bude už nejaká vyššia kvalita, to asi nebude len tak hocaký ľudový trubadúrik.

Peter, je i další výbor knížka Přátelé, přiléhavý složím vers. Ovšem verše od Folquetta de Marseille tam zrovna nejsou. Ale jsou tam ukázky básníků píšících v okcitánštině a dokonce i dvou básnířek - žen trubadůrek.
A ukázky autorů z 16. a 17. století obsahuje knížka Zničilas všechno, mé srdce znič. Ti na tuto tradici navazovali.

Peter, stavim sa ze na Slovensku musi byt este väcsia nuda, a ked uz toho Folqueta silou mocou ches
tak ti doporucujem okcitansko-francuzky slovnik
a po preklade do francuztiny francuzko-slovensky

Inak, treba si trochu zagooglovat,

Dante sa inspiroval basnami dlhociznej rady okcitanskych trubadurov.

Ach, áno, ďakujem. O knihe - Přátelé, přiléhavý složím verš - už nejakú dobu aj viem. Asi si niekedy poobzerám antikvariáty a pokúsim sa tie knižky čo najlacnejšie získať.






Tak na Slovensku práve dali vlaky študentom a dôchodcom zadarmo; čo im prajem, len mi je tak trošičku ľúto, že i ja nepatrím do niektorej z týchto skupiniek. Dostať to i ja, by som sa hodne povozil. No a čo nové vo Viedni? Ako obyčajne, asi nič; však? Raz za rok je tam ten slávny viedenský ples, potom ešte Práter má to svoje obrovské koleso, čo sa furt točí; však? Takže čo iné vo Viedni, než písať básne? Prátrovské koleso ťa asi večne baviť nebude a k plesu ešte ďaleko... No uznaj, no nie?


Mno, hej, lenže keď páni moji, báseň býva síce krásna, ale dosť krehká a komplikovaná vec, pri ktorej si často nie je celkom istý správnym pochopením ani ten, pre koho je ten jazyk rodný. Pretiahnuť to cez rad slovníkov, sa obávam, že takto sa všeličo skomolí, nejedno slovíčko stratí ten pôvodný zmysel. Francúzština má tiež viacvýznamové slová, no a teraz si vyberaj, ktorý význam šupnúť do slovenčiny, keď ani len netušíš aký mohol byť význam pred pretiahnutím do Francúzštiny a či sa to tam vôbec pretiahlo správne. Bol by som ti veru povďačný, keby si pre začiatok skúsila spraviť do slovenčiny aspoň jednu báseň; čo pozerám, nie sú tie básničky dlhé.

Koho by zaujímali Okcitanske krstné mena, prosim prehlad podla abecedy, aj z francúzskym equivalentom:

FRENCH / OCCITAN NAMES FROM THE XIII CENTURY

http://www.s-gabriel.org/names/ramon/oc ... citan.html

PETER:

Rozhodla som sa ti vysvetlit preco su Folquesove basnicky posledne, ktore by
som chela prekladat, a preco ich Joffrey de Peyrac, i ked ich povazoval za pekne, (Folquet ich skladal predtym ako
ho pochytila tuzba po moci a stal sa Toulouskym biskupom) nikdy nespieval:

Pohlédla na oba muže, jejichž pohledy se střetly. Manžel si všiml, jak je zděšená. Usmál se
na ni úsměvem, který mu sice podivně zkřivil tvář, ale v němž zasvitly bělostné zuby.
"Odpustte, madame, že se takhle dohadujeme před vámi. Arcibiskup a já jsme důvěrní
nepřátelé."
"Žádný člověk není můj nepřítel," vykřikl rozzlobeně arcibiskup. "Kam se poděla láska k
bližnímu, která musí obývat srdce každého služebníka božího? Pokud vy mě nenávidíte, já k vám
nenávist necítím. Ale cítím ve vaší přítomnosti strach pastýře o ovečku, která bloudí, a pokud
nebudete naslouchat mým slovům, budu umět oddělit zrno od plev."
"Proboha!" vykřikl hrabě a neradostně se zasmál. "A máme tu dědice Foulquese de Neuilly,
biskupa a pravé ruky strašného Simona de Montfort, který vystavěl hořící hranice Albigenských a
proměnil nádhernou akvitánskou kulturu v popel. Ještě po čtyřech staletích oplakává Languedoc
svou zničenou nádheru a chvěje se při vyprávění o těch hrůzách. Já, potomek nejstaršího
toulouského rodu, jemuž v žilách koluje ligurská a vizigótská krev, já se chvěju při setkání s vašima
modrýma seveřanskýma očima. Čtu v nich dědictví Foulquesovo, dědictví těch nejstrašnějších
barbarů, kteří k nám zatáhli sektářství a nesnášenlivost."
"Moje rodina je jedna z nejstarších v Languedoku," zvolal arcibiskup a povstal. V tu chvíli
začal mluvit silnějším jižanským přízvukem a Angelika mu skoro nerozuměla. "Vy sám dobře víte,
vy drzý tvore, že mi dědictvím patří polovina Toulouse. Už po staletí jsou toulouská léna naše."
"Jen čtyři století, necelá čtyři století, pane," křičel Joffrey de Peyrac a také povstal. "Vy jste
přijel na vozech Simona de Montfort s potupnými křižáckými výpravami! Vy jste uchvatitel!
Člověk ze severu! Seveřané, co děláte u mého stolu!"
Vyděšená Angelika se začala obávat, že se poperou, ale po posledních slovech toulouského
hraběte se ozval hromový smích spolustolovníků. Arcibiskupův úsměv poněkud ztratil na vřelosti.
Ale když se vysoká postava Joffreye de Peyrac na znamení omluvy před knězem sklonila, v dobré
vůli mu nabídl arcibiskupský prsten k polibku.

Preco Angelika rozumela Okcitanstine:

ked som zverejnila poviedku kde angelika uz hovorila okcitansky tak bola debata o tom ci Angelika hovorila a ci nehovorila tym narecim, pretoze v quebecu vraj NEROZUMELA...ked sa stretli juzania a ona pocuvala..comu ja neverim pretoze v kanone je napisane, vravi to Joffrey, ze sedliaci v Poitou (patilo kedysi k Akvitanskemu kralovstvu) hovorili juznym narecim podobnym tomu akym sa rozprava v Toulouse a my vieme, ze Angelika sa odmalicka pohybovala medzi sedliakmi

Angelika ROZUMELA jednoznacne to narecie v ktotom jej Joffrey zvykol spievat a ktoreho jemnost tak vychvaloval.

Ja som vedela ze som si to nevycucala z prsta ale mam to z kanonu....(pred katedralou notre Dame) Zpíval v languedockém nářečí béarnský refrén, který Angelika znala. Jediná mu rozuměla.


„Na kolenou a se svěšenou hlavou prosím tě o milost, matko bolestná, kvetoucí květe, z níž Ježíš se
zrodil, ochraňuj město Toulouse. Ó sladký květe, jediná spáso naše, květe nejsladší, co překrásně
voní, ochraňuj Toulouse navždy, prosím tě..."


Neslýchaná zpupnost odsouzence. Nikdy ještě u Notre-Dame nedošlo k takovému skandálu. Zpívat!... On se opovážil zpívat! A kdyby to byla aspoň nábožná píseň! Ale on zpíval v cizím jazyce, v ďábelské řeči.


Notre Dame v 17 Storoci:



A este k tej piesni. Tu je original Bearnsky refren a francuzky preklad:

Okcitansky:
Les génois flexez am lo cap encli
A vos reclam la regina plazent
Flor de las flors, non Jhésus prés nayssença
Vulhatz guarda la dental de Tholoroza...


Francuzky:
...Les genoux fléchis et la tête inclinée,
A vous je me recommande, reine plainte.
Fleur des fleurs où Jésus prit naissance,
Veuillez garder la cité de Toulouse...

Très douce fleur où nous nous réfugions...
Très douce fleur où tout bien fleurit...
Garde Toulouse toujours bien fleurie...

A na dôvažok ešte slovenský preklad:

Kľačiac a so sklonenou hlavou,
Prosím ťa o milosť kráľovná najvyššia.
Kvetina nádherná, z nej Ježiš zrodil sa,
ochraňuj mesto Toulouse ...

Ó sladká kvetina, spása naša jediná
Kvet najnežnejší tam, kde všetko dobré prekvitá
O mocnú ochranu Toulouse dnes prosím ťa.

Okcitánčina - sladký Jazyk Trubadúrov

Tak teda dámy a páni som zvedavá či potešíte Joffreya
a budete vedieť vysloviť správne aspoň jedno slovo:

L'OCCITANE - Okcitansky

Ako sa to darilo domácim, prisťahovalcom aj turistom z celého sveta sa
môžete pozrieť tuto:
Na konci prichádza samozrejme rozuzlenie, ale skúste si najskôr tipnúť...
Tak schválne, ako by ste to vyslovili vy????

PS: Pani AG je samozrejme tiež originál Okcitánka, veď pochádza z Provence - Z Toulounu

https://www.youtube.com/watch?v=Hycp1BH6BGA

A pre tých ktorí chcú vedieť ako ten jazyk zneje pre naše uši, ukážka z filmu:

https://www.youtube.com/watch?v=OdroBng6Vvc

Zvukovo mi to dosť často pripomínalo nemčinu.