Samozřejmě že jakmile mě na tenhle výbor upozornil můj profesor středověké literatury okamžitě jsem si pro něj zaběhla do knihovny , tu první báseň napsal Guillem de Cabestanh a pokračuje:

Ode dne, kdy jse prvně, paní má.
na sebe pohlédnout mi dopřála,
mé srdce kromě vás nic nevnímá,
vtělujíc ve vás přání troufalá;
neboť váš prostý pohled, úsměv sladký
daly mé duši touhy peruti
a slastné sebezapomenutí.

Spanilá krása, řeč, jež dojímá,
milostný půvab, dvornost nemalá -
to vše mi, paní, vniklo očima
v rozum, jejž jste mi navždy odňala.
Nechte si jej, dost dala jste zaň zpátky,
zvětšivši moji ctnost; kdož prodchnuti
jsou láskou, volí jeho zřeknutí.

Má láska k vám mi právo odnímá
milovat jiné; pro ně zůstala
jen dvorná zdvořilost mi nepřímá,
jež ušetři mi muka zoufalá.
Jen vzpomenu si na vás, pryč jsou zmatky:
ostatní paní se mi znechutí
a vás jen opět vzývám v pohnutí.

Kéž slib, jenž vyřčen rtoma vašima
byl v den, kdy jste mi sbohem dávala,
v němž lék mé srdce na své rány má,
kéž byste naň vždy pamatovala!
Má radost, běda, zhasla za čas krátký.
Stále však čekám na rozhodnutí,
jež zas by přineslo jí vzplanutí.

Dokud to občas aspoň zadýmá
v popelu nadějí, pak bezmála
si útrap svých má duše nevšímá;
i kdybyste mi kdy však spílala,
nehlesnu; vímť, jak rmutné berou splátky,
než dojdou cíle, za svou službu ti,
kdož smrtelně jsou láskou uštknuti.

Ach, kéž den, dražší nad všechny mi svátky,
už příjde, kdy mi na vás vynutí
přátelství aspoň zpěv můj labutí!

( http://en.wikipedia.org/wiki/Guillem_de_Cabestany )

Jeanne, aby ta tvá škola lásky nakonec neměla týdny tři měla bys nám udělat pořádný den s trubadúrskou poezií!

Ještě úryvek od téhož autora, příjde mi, že jeho básně jsou nejkrásnější:

...
Od dob, co Adam utrhl plod,
v strast uvrhnuv tak lidský rod,
nedal Bůh duši tolik krás
a tělu tolikerý svod;
je třpytivější nad topas
a spanilá, mně mře však hlas,
neboť jsem, žel jí lhostejný.

Co budu žíti, nezhasne
láska k mé paní překrásné,
nic v mlhu nerozptýlí ji,
výbuchy její občasné
vždy celého mě zalijí,
že víc než květy lilií
jsem láskou pokryt, potřisněn.

Miluji tak, že mnohé již
míň lásky sklálo; smrti blíž
též cítím se, když všechen cit
v ní vyvolává odpor spíš.
...

No tohle Joffreye vystihuje přesně! Achh

PS. tak co budem si na srazu recitovat?? rozkvetlé zahrady Belvederu a trubadúrská poezie... mmm

Aaaah...naozaj si dobre vybrala Dauphine!

mně mře však hlas,
neboť jsem, žel jí lhostejný

......Ta basnicka je ako stvorena aby ju Joffrey
napisal (a mozno aj zhudobnil) v case ked sa nanho ledva pozrela aaach... ♥

a toto tu , ako jej bol verny ked nanu takmer rok cakal:

Má láska k vám mi právo odnímá
milovat jiné; pro ně zůstala
jen dvorná zdvořilost mi nepřímá,
jež ušetři mi muka zoufalá.
Jen vzpomenu si na vás, pryč jsou zmatky:
ostatní paní se mi znechutí
a vás jen opět vzývám v pohnutí.

nadhera! ♥

PS: Belvedere & Okcitanska Trubadurska poezia = Super spojenie

Mě teda při čtení napadlo, že by si tohle mohl říkat sám pro sebe Joffrey ve Středomoří, když od ní byl odloučen a když se dozvěděl že má jiného... už vidim jak si ten ďábel Rescator básní sám pro sebe

Kéž slib, jenž vyřčen rtoma vašima
byl v den, kdy jste mi sbohem dávala,
v němž lék mé srdce na své rány má,
kéž byste naň vždy pamatovala!
Má radost, běda, zhasla za čas krátký.
Stále však čekám na rozhodnutí,
jež zas by přineslo jí vzplanutí.

Nádhera, sem s dalšími básničkami, už si je zakomponovávám do nové fikce.

Tak to bude tvoje fikce stát ještě víc za to než obvykle, Jeanne ale já vám sem všechny básničky dát nemůžu, co bychom pak dělaly na srazu a co bych strkala do Škol lásky v Království Francie

Tahle je ale tak příjemně veselá, že by se určitě do Školy lásky hodila

Guiraut de Calanson

Své paní, kterou víc než celý svět
miluji srdcem svým i věděním,
chci v této písni, pokud vím a smím,
o moci třetí Lásky povědět,
o té, jež přemáhá svou milou lstí
šlechtice vzácné urozenosti
a podle vlastní zvůle soudívá
tak, že se všemu právu posmívá.

Oknem ji vůbec nelze uvidět,
rychlostí triumfuje nade vším,
zná bodnout šípem, i tím nejtenčím,
i skrze pancíř líbezně a hned;
nejprve z luku lehce vypustí
své zlaté šípy, s touže přesností
ty olověné, takže tětiva
zpěvavě bzučí, jak se zachvívá.

Korunou ze zlata má proč se skvět:
ač nevidí, svým vzácným uměním
zraní kam chce a koho chce a s kým;
náramně strachu budí její let,
že ji však plodí Půvab s Radostí,
i křivda od ní zdá se milostí -
z bujnosti žije, bije, dobývá,
na bohatství a rod se nedívá.

Bran v jejím paláci je celkem pět,
druhá je klíčem ke všem ostatním,
žádná však není klíčem návratným,
a šťasten, kdo je tam a nesmí zpět;
chámy a tupce nikdy nevpustí
přes čtyři stupně mírné příkrosti,
pro ty jsou místa méně vábivá
v podhradí, jež půl světa pokrývá.

Na schodišti, kam chodí posedět,
je hráčský stůl, a o tom stole vím,
že kteroukolli hru si vyvolím,
najdu k ní figurek hned tolik set,
všechny jsou křišťál velké křehkosti,
a ten, kdo zvykl ve hře hrubosti,
věz, že daň za hrubost je strašlivá:
kdo zlomí kostku, všeho pozbývá.

Kam sahá souš i moře, žár i led,
dává si sloužit každým stvořením,
u jednech slávou, jinde soužením,
přináší jedněm pád a druhým vzlet
a ze slibů se často vyprostí;
je nahá, takže kromě cudnosti
jen stuha s nápisem ji zakrývá;
a její rod jen ohněm ožívá.

Druhá je Láska něžné vděčnosti,
a první Láska je tak žárlivá,
že někdy samých nebes dobývá.

Jdi do Montpellieru, písni cti,
za panem Vilémem veď cesta tvá,
v nemž Moc a Čest a Výsost přebývá.

No nevravela som ze treba ist do Montpellieru ??

Ale to netušíš, co mám s těmi básničkami v plánu!

PS: Moirra, taky mě to s tím Montpelliere hned napadlo, výborná trefa. Ale překvapivé je, že jeden z největších trubadůrů, byl z Poitiers. Ačkoli na druhou stranu, minnesangeři byli rozšíření po celém Německu a tady i u nás...

Ved Poitou aj patrilo kedysi davno k Aquitanii. (na mape staroruzova) Eleonora Aquitanska sa tam narodila, a napriklad za
jej vlady patrilo cele Poitou k Aquitanii. Zaujimava mapa, kde je aj vidno aky velky kus patril
Toulouskym Grofom (bledomodra farba).

http://de.wikipedia.org/wiki/Eleonore_v ... 154-DE.svg

A co nam o tom hovori pan dokonaly v rozhovore z Carmencitou?

Takže sis ji vybral za milenku? Nepochybuju o tom, že ve tvých rukách se z ní stane
obdivuhodná žačka. Jak ses ale mohl zamilovat do dívky ze severu?"
"Není ze severu, je z Poitou. Znám to tam, je to mírná země, kdysi patřila k Akvitánskému
království. Sedláci tam mluví jižním nářečím, a Angelika má pleť jako zdejší dívky."

Uryvok basne z knihy okcitanskej poezie:

Zničilas vše, mé srdce znič,

✿•*¨`*•. (¯`v´¯) (¯`v´¯) .•*¨`*•✿
Tak tedy konec, cit je pryč,
zničilas vše, mé srdce znič,
ačkoli tolik vytrpělo,
nemá sil, to ví s lítostí,
aby tu bránu otevřelo,
jež otvírá Soud milosti.
✿•*¨`*•. (¯`v´¯) (¯`v´¯) .•*¨`*•✿

Tak. Pro posílení pracovní morálky dneska další trubadúrská básnička. Trochu z jiného soudku, přesto doufám, že vás pobaví, je přece třeba, seznámit se se všemi tvářemi trubadúrské poezie, že ano

Guilhem de Peitieu

Napíšu vers, neboť jsem spal

Napíšu vers, neboť jsem spal,
procházel se a vyhříval.
Já zvůle plné paní znal
i jejich cit,
jež umí lásku rytíře
v žal obrátit.

Pro dámu není velký hřích
mít zálibu v tných rytířích,
však je-li to fráter či mnich,
pak bloudí, žel:
tu by pak měli upálit
až na uhel.

V Alvernhe, od Lemozí dál
v poutnické kápi jsem se bral:
potkal jsem paní de Bernart
a de Guari.
Jménem svatého Launarta
mě pozdraví.

Jedna v své latině mi dí:
"Bůh, pane, nad vámi ať bdí!
Pěkný vzrůst váš šat prozradí,
jak zdá se mi,
leč známe mnoho hlupáků
zde na zemi."

Slyšte, co odvětil jsem pak:
neřekl jsem ni tak ni tak,
neděl jsem ni ryba ni rak,
jen toto zde:
"Blablabla, blabla, blablabla,
ble, blebleble."

"Sestro," dí Agnes k Ermessen,
"našly jsme, co tak dlouho chcem!"
"Náš dům mu bude útulkem,
vždyť němý je
a záměr náš se těžko jím
ven dostane."

V plášť jedné jsem se uschoval,
ta odvedla mě v teplý sál,
kde, vězte, milý oheň plál,
praskal a pěl.
U velkých polen ohřát se
moh jsem, jak chtěl.

Kapouny mi pak daly jíst
a, vězte, nejen dva, však víc
a nebylo tam služebnic,
leč jen my tři.
A dobré víno, bílý chléb
a koření.

"Je-li to, sestro, mazanost,
staví-li se nám němým host,
dojděme rychle pro náš skvost,
pro kocoura,
ten naučí ho mluvit hned,
když zapírá."

Obludu Agnes přinesla,
co velká byla, zježená.
Vida ji, jak je strašlivá,
bál jsem se dost.
Málo jen, abych nepozbyl
svou zmužilost.

Když dojedli jsme, dopili,
svlékl jsem se jim po vůli.
To mrzké zvíře daly mi
pak na záda:
od žeber k patám jedna z nich
jím tahala.

Náhle za ocas zatáhla
a zrůda drápy zaťala;
více než sto jsem onehdá
měl zranění;
však nehnul bych se, byť by mě
i zabily.

"Sestro," dí Agnes k Ermessen,
"je němý, mást se nemůžem."
"Připravme se teď na koupel
a požitek."
Týden mi bylo dáno tam
mít příbytek.

Tam svedl jsem je ojebat
sto osmdesát osm krát,
že málem krunýř a svůj šat
jsem rozedřel,
a to mlčím o chorobě,
již jsem pak měl.

Monete, hned se budeš brát
ráno s mým versem na ten hrad,
kde dlí teď paní de Bernart
a de Guari:
a řekneš jim, ať kocoura
hned zabijí!

(Monet je jméno žakéře.)

Ha ha ha
to bol nejaky zufaly trubadur...ale to stym 88 krat to by nebolo pre Lazuna, Jeanne ?

Dnešní trubadúrská poezie byla od tebe docela netradiční výběr, Dauphine.

Ale zrovna s touhle básničkou jsme zase zpátky u těch tradičních pánských fantasií s více ženami, kdy to zvládají i 188krát. A přitom to napsal originál trubadúr... Ehm, nesměřuje to tedy tam, že i trubadúři nakonec mají tyhle standardní mužské fantasie, že ne? Protože, jestliže je takový trubadúr jen muž, tak pak je pan dokonalý a jeho představy.... ehm?

Jeanne, dost dobrý argument opravdu ne všichni trubadúři skládali pouze romantické básně o dámě svého srdce, mnozí skládali i oplzlé písničky pro pány atd. atd. Ale neřekla bych že lze pana dokonalého posuzovat podle nějakého trubadúra, přece nemusel být vůbec nijak jinak vyjimečný, krom toho že uměl svižně a vtipně psát.
Joffrey byl hlavně originální, měl výstřední, sofistikované, bláznivé nápady, potřeboval se odlišit od ostatních. Zas k tomu sedí ten arcibiskupův argument - existují-li dvě řešení, vy si vždy vymyslíte nějaké třetí. Neřekla bych že by se Joffreyův duch spokojil s obyčejnou mužskou fantazií, prostě by to bylo pod jeho inteligenci.

PS. dnešní výběr je zde na přání Moirry , ale je fakt zajímavé přečíst si trochu odlišnou trubadúrskou báseň, ne? Musíme ty trubadúry trochu odškatulkovat...