Tým čo su nový na fóre, ale aj tým čo si ešte neprečítali,
by som chcela pripomenúť že medzičasom už máme na fóre o škole lásky a trubadúroch aj článok:
Trubadúrská poezie a dvorská kultura OkcitaniePoezie středověkých trubadúrů položila jeden ze základů pro milostnou poezii, objevila lásku k dokonalému slovesnému tvaru, ovlivnila jednotlivé lyrické druhy včetně písně a sonetu a postavila základy pro rozvoj mariánského kultu i středověkého mysticismu. V neposlední řadě vymezila vztah muže k ženě a zahrnula do něj galantnost, úctu a ochranu. V díle Anne Golon je trubadúrská kultura uchovávána mezi zdmi toulouského paláce hraběte de Peyrac, který sloužil jako pokladnice kulturního odkazu středověké Okcitánie.
Viacej sa dozviete tuto:
http://angelique.international/trubadur ... itanie.php
A ešte chem pripomenúť Joffreovú pieseň ktorú spieval pre svoju Angeliku
v okcitánštine ako pravý maskovaný trubadúr

+

v zahrade letohrádku.
Chvíli preludoval, jako by hledal správnou melodii, pak dlouze vzdychl a začal:
"Zelené oči mají barvu oceánu
velké vlny mě zalévají
a utonulý v lásce
bloudím v hluboké vodě
jejího srdce."
Angelika zavřela oči. Ještě víc než vášnivá slova ji tón toho hlasu naplňoval touhou, jakou v
životě nepocítila.
