PenelopaW píše:
Samozřejmě, že odpověď na úvodní otázku může být zodpovězena podle jednoduchého klíče - podívat se, kde tehdy Angelika bydlela, a zjistit, jaká divadla byla poblíž

.
Pokud se nepletu (a tuto možnost nevylučuji), když za Angelikou chodil básník Špína a současně ji navštěvoval Desgrez, již nebydlela u Kokrháče, ale na lepší adrese v
rue Francs Bourgeois:
Jednak se přestěhovala. Nikdy neměla ráda tuhle stísněnou a živou čtvrť ve stínu Velkého Châteletu. Našla v pěkné čtvrti Marais jednopatrový domek o třech místnostech, který jí připadal jako palác. Bylo to v ulici FrancsBourgeois, nedaleko křižovatky s ulicí Vieille du Temple. Za Jindřicha IV. tam jakýsi finančník začal stavět pěkný palác se základy z přitesaných kamenů. Ale války a podvodníci ho přivedli na mizinu, a tak musel nechat stavbu nedokončenou. Dostavěl jedině průjezd do vnitřního dvora. Po obou stranách průjezdu byly obytné místnosti. Majitelkou domu byla drobná stařenka, a nikdo nevěděl, odkud se vzala. Bydlela na jedné straně průjezdu, druhou pronajala Angelice za velice slušnou cenu.Příslušná ulice je hezky viditelná na Turgotově mapě (list č. 10):
https://en.wikipedia.org/wiki/Turgot_map_of_Paris(Je to první delší ulice kolmá na horní hranu mapy, navazující na ulici končící u Hotel de Soubise.)
Budeme-li vycházet z toho, že ulice byla v Marais, tak dle odkazů v příspěvků výše, v této čtvrti bylo i divadlo (
Le théâtre du Marais), které se podle článku nacházelo zřejmě v Rue de la Poterie (dnes Rue du Renard). Při pohledu na google mapy je to současnou Paříží cca 11 minut chůze.
Daleko nebylo ovšem ani
Le théâtre de l’hôtel de Bourgogne (Rue Étienne Marcel), což je k Angelice domů podle google map cca 20 minut.
Nicméně, a to je záludnost -
Desgrez dle úryvku přijel na koni: Na dláždění zaklapala koňská kopyta, pak se zastavila.
Kdosi zaklepal na dveře. S bušícím srdcem šla vyhlédnout okýnkem ve dveřích.
„To jsem já, Desgrez.“
„Jdete jako přítel nebo jako policajt?“
„Otevřete mi. Hned vám to řeknu.“
Odtáhla závoru a pomyslela si, že je jí návštěva policisty právě velice nepříjemná, ale v hloubi duše byla vlastně docela ráda, že Desgreze vidí. Aspoň nemusí být sama a cítit tíhu každé minuty, která jí padá do srdce jako kapka roztaveného olova.
„Kde je Sorbonna?“ ptala se.
„Dneska večer jsem ji nevzal s sebou.“
Všimla si, že pod navlhlým pláštěm má vestu z červeného sukna s černými stuhami, krajkovým límcem a manžetami. S mečem po boku a s ostruhami na botách vypadal jako malý venkovský šlechtic pyšný na to, že se octl v hlavním městě.
„Jdu z divadla,“ zahlaholil. „A mám u tak krásné ženy poněkud delikátní poslání…“...takže klidně mohl být i v nějakém vzdálenějším divadle

! Třeba v
Palais Royal (současnou Paříží autem 20 minut, takže koňmo to nemohlo být o moc déle).
Tudíž odpověď na moji otázku bude spíše ukryta v tom, co zrovna hráli

.