Jane Fonda

Sexy blondýnu z filmového plátna kdysi vyměnila za revolucionářku a tu zase za cvičitelku, z níž dnes zbyla jen mocná obchodnice a producentka

Štvanice (The Chase, 1966)

Šerif Calder (Marlon Brando) v touze po spravedlnosti pronásleduje Bubbera Reevese (Robert Redford) poté, co utekl z vězení. Kromě něj jde po Bubberovi i naftař a dobytkáře, který chce předejít odhalení poměru jeho syna s Bubberovou ženou (Jane Fonda). Skutečná štvanice začíná, když pokrytečtí měšťáci Ameriky šedesátých let - posíleni alkoholem a svou omezeností, chtějí vzít spravedlnost do svých rukou. Uznávané drama natočil Arthur Penn režisér filmů Bonnie a Clyde či Malý velký muž.

Barbarella (1968)

Jeden z filmů, který se zrodil ze sexuální revoluce šedesátých let a spolupráce režiséra Rogera Vadima s Jane Fonda. Komiksová sci-fi se odehrává v roce 40 000. Prezident Země požádá anti-gravitační sex-bombu Barbarellu, která si klidně poletuje vysoce stylizovaným vesmírem, aby zachránila svět před zlými úmysly vědce Durana Durana. Výjimečné kostýmy, dekorace, spousta plastu, legendární striptýz Barbarelly ve stavu beztíže a nespočet dalších komiksově sexuálních scén dodnes vyvolávají rozporuplné divácké reakce.

Koně se také střílejí (They Shoot Horses, Don't They?, 1969)

Sydney Pollack natočil depresivní drama, které se vymyká americké produkci nejen své doby. Předlohou byl útlý román Horance McCoye z třicátých let vykreslující americkou společnost v letech velké hospodářské krize. Sociálně kritický film se vyznačuje drsným realismem i poetičností, odsuzuje komplexní politiku Spojených států a vykořisťovatelství kapitalismu. Podle mnohých názorů se též jedná o největší a nejzajímavější roli, jakou vytvořila Jane Fonda.

Modrý pták (The Blue Bird, 1976)

První společný rusko-americký film byl natočen podle stejnojmenné poetické hry o hledání štěstí, kterou napsal belgický dramatik a nositel Nobelovy ceny Maurice Maeterlinck. Vypráví příběh dvou dětí, které se vydaly na nelehkou cestu proto, aby nalezly ptáka, jež přináší štěstí a může pomoci nemocné dívce. Na jejich cestě jim pomáhají oživlé živly a věci. V nákladném propadáku George Cukora se objevily prvky baletu, cvičení medvědi a řada legend filmového plátna Elizabeth Taylor, Jane Fonda či Ava Gardner.

Přijíždí jezdec (Comes a Horseman, 1978)

Netradiční western odehrávající se ve čtyřicátých letech natočil Alan J. Pakula (Všichni prezidentovi muži, Sophiina volba). O pozemky krásné a osamělé ženy s temným tajemstvím z minulosti usiluje ropná společnost i bohatý soused Jacob Ewing. Do života zatrpklé Elly Connors (Jane Fonda) však vstoupí vojenský veterán Frank Athearn (James Caan) a rozhodne se, že jí spolu s místním stopařem Dodgerem (Richard Farnsworth byl za vedlejší roli nominován na Oscara) pomohou ranč ubránit.

Čínský syndrom (The China Syndrome, 1979)

Televizní reportérka Kimberly Wells (Jane Fonda) a její kameraman Richard Adams (Michael Douglas) se dostanou na stopu havárie v jaderné elektrárně, kterou se vedení samozřejmě snaží utajit. Po příčinách pátrají nejen oni, ale také inženýr Jack Godell (Jack Lemmon), který zjišťuje, že jeho elektrárna je zkorumpovaná natolik, že obchod má přednost před lidskými životy. Politická fikce předznamenala skutečnou nehodu v americké jaderné elektrárně, k níž došlo krátce po premiéře.

Od devíti k pěti (Nine to Five, 1980)

Bláznivá komedie o několika sekretářkách v čele s Jane Fonda v roli sekretářky Judy, jíž manžel utekl - s jinou sekretářkou. Violet, vedoucí kanceláře, kde Judy pracuje společně s jejich kolegyní Doralee se jednoho dne naštvou na svého šovinistického šéfa natolik, že se se skleničkou v ruce více než zasní o pomstě za všechna ponížení. Díky zmatku se domnívají, že otrávily šéfovu kávu a tím se odstartuje řetězec událostí: únosem šéfa a novým chodem pracovní kanceláře to celé teprve začíná.

Na Zlatém jezeře (On Golden Pond, 1981)

Rodinné drama stárnoucích manželů Ethel (Katharine Hepburn) a Normana (Henry Fonda), které během společného pobytu na Zlatém jezeře v Nové Anglii po letech navštíví jejich dcera Chelsea (Jane Fonda). Přijede se svým novým partnerem a jeho tvrdohlavým synkem. Rozvíjí se střet tří rozdílných generací. Počáteční konflikt tvrdohlavého Normana a malého chlapce se mění ve vztah, jaký si Chelsea vždy přála se svým otcem mít. Norman objevuje, o co přicházel, když po léta odmítal lásku své jediné dcery.

Příští ráno (The Morning After, 1986)

Hlavní postavou ve své zápletce značně komplikovaného thrilleru Sidney Lumeta je herečka Alex Sternbergen. Ta se jednoho rána probudí v ateliéru známého fotografa, který leží vedle ní s nožem v hrudi. Panikařící herečka uteče z bytu a s pomocí bývalého policisty se snaží zahladit všechny stopy po své přítomnosti v ateliéru. Prozradí mu, že kdysi byla zatčená za pobodání svého prvního manžela, a proto nechce jít na policii. Současný manžel, který se s ní právě chtěl rozvést a bývalý policista se vzájemně obviňují z vraždy.

Dlouhé, špinavě blond vlasy, ostré rysy a vysoká, dokonalá postava. Jane Seymour Fonda jakožto ideál Američanky druhé poloviny 20. století, dostala své jméno podle jedné ze svých pramáti - normandsko-velšské šlechtičny Jane Seymour – třetí ze šesti žen anglického krále Jindřicha VIII. Jane Fonda se totiž narodila (21. 12. 1937) jako dcera Frances Seymour Brokaw, sekretářky s ambiciózní potřebou dostat se na vrchol společenské žebříčku, k němuž patřili její méně zchudlí příbuzní. Frances herectvím sice pohrdala, ale v době, kdy se stala druhou z pěti žen Henryho Fondy, byl již Henry legendou. Ze strany otce má Jane Fonda holandské předky. Odtažité manželství jejích rodičů trvalo 14 let. Středem matčiny péče byl Janin mladší bratr Peter Fonda a dcera z jejího prvního manželství. Další dcera totiž bylo to poslední, co si sběratelka francouzských starožitností přála. Středem otcovy péče zase byla jeho kariéra a podle vzpomínek jejich přátel mu pro rodinu zbývaly jen výbuchy hněvu nebo mlčení.

Jane vyrůstala ve snobském světě Beverly Hills, kde sousedili s rodinou Lelanda Haywarda, agenta a dočasného partnera např. Katherine Hepburn. Právě s jeho dětmi si hrála, jezdila na koni a byla „chráněna“ před jakýmikoliv city a objetími. Jane, které říkali Lady Jane se musela brzy naučit spoléhat jenom sama na sebe, proto ji nijak nezaskočila ani smrt matky, krátce poté, co otec požádal o rozvod. Spíše ji zasáhla lež zbytku rodiny o okolnostech té události. O rok později se totiž v zábavném časopise dočetla, že se matka v psychiatrické léčebně podřezala.

S lhostejnou maskou odjela do internátní střední školy pro bohaté mladé dívky vysokého postavení, kde ještě byla spořádanou mladou dámou, jíž všichni zbožňovali. Další dva roky strávila na Vassar, vysoké škole pro ženy, jejichž cílem byl výhodný sňatek s absolventy Yale nebo Harvardu. Jane Fonda raději pracovala na své pověsti promiskuitní holky z divokých večírků, jen aby všem ukázala, že není žádná tatínkova holčička. Mezitím, co se její otec znovu rozvedl a oženil s mladičkou benátskou šlechtičnou, odjela Jane studovat malířství do Paříže. Francouzsky prakticky neuměla, takže dalšího půl roku strávila především s americkými motorkáři a bohémy.

„Hraní vás musí zraňovat, jinak vlastně nehrajete.“

Dětství a dospívání Jane se neslo nejprve ve znamení lhostejnosti a sebeovládání, následně výstřelků a bezdůvodných výbuchů smíchu, jimiž si získávala pověst nevychované hysterky, stejně jako v té době její bratr svým grázlovským chováním. Vždycky jí činilo potíže rozhodnout se, jakou roli bude hrát, kým bude. Když se setkala s šéfem legendárního Actors Studia Lee Strasbergem, nadchla se pro herectví, které však chápala především jako svou psychoterapii. Jeho metoda se zakládala na freudovském přístupu, emocionálních zkušenostech a Jane se poprvé učila zacházet s emocemi. Psychoanalytikové a terapie s oblibou patřili už do života její matky, bratra Petera a ráda je vyhledávala i Jane, která chtěla své hraní založit na psychologii. Věnovala tehdy více času probírání svého hraní a učení se mu, než hraní samotnému. Ze skutečného hraní před diváky měla hrůzu, protože si byla dobře vědoma nevyhnutelného srovnávání s otcem. Navíc ji stíhaly poznámky o tom, co v životě dokázala, kromě toho, že je dcerou Henryho Fondy a cynismus otce, který zastával spíše přístup Spencera Tracyho „jenom odříkejte roli a snažte se nevrazit do nábytku.“

Tehdy se Jane osamostatnila a začala si vydělávat jako špičková modelka, která se v šatech od Chanelu nebo Gyvenci objevovala na obálkách časopisů typu Vogue. Novináři ji už tehdy přirovnávali k Brigitte Bardot. Přiznává, že do svých sedmatřiceti žila na cigaretách, kávě a jahodovém jogurtu a leckdy cvičila čtyři hodiny denně, zato dodnes popírá bulimii, jíž údajně dlouho trpěla. Starý přítel jejího otce ji přesvědčil na hlavní roli v Tall Story (1960), což se otci vůbec nelíbilo, ale Jane tak aspoň měla dobrý důvod překonat strach a roli poběhlice vzít. V podstatě všechny její výstřednější kousky plynuly jen ze snahy ranit otce a získat tak jeho pozornost. Přitahovaly ji kontroverzní role, takže následovala divadelní role znásilněné dívky, filmová role prostitutky ve Walk on the Wild Side a postava hysterické nevěsty s blond loknami v opnutých šatech v Period of Adjustment. V rozhovorech sebevědomě dodávala „kdybych nebyla jeho dcera, musela bych léta přešlapovat přede dveřmi agentur.“ Na druhé straně rozčilovala své kolegy přístupem filmové hvězdy, co už všechno nejlépe zná a provokovala měšťáky svými výroky o nemoderním přežitku manželství. Velmi pomalu se stávala sexuálním symbolem šedesátých let v Americe.

„Samozřejmě, že jsem zkusila marihuanu, ale já dávám přednost dobrému pití.“

Jane i Peter si oblíbili vzájemné napadání sebe i otce v tisku a tato potřeba svěřovat se se svým soukromím ji spojovala s Rogerem Vadimem, s nímž se setkala ve Francii. Natáčela tam Kočky (1964) s Alainem Delonem a právě hlásala, že nemůže točit milostné scény s někým, do něhož není zamilovaná – jen díky vztahu dvou hvězd měl tento film relativní úspěch. Osudové setkání s režisérem Vadimem znamenalo její přetvoření v dokonalou sexy blondýnu, jíž už předtím stvořil z Brigitte Bardot a Catherine Deneuve. Navštívila s ním Rusko, poprvé se cele zamilovala a vzdala se své posedlosti po psychoanalyticích (doufala, že ji analýza například odnaučí kouřit 3 krabičky cigaret denně a spoustu marihuany). Mladá odpůrkyně manželství brzy šokovala svatbou s Vadimem v Las Vegas. Zůstali spolu osm let, během nichž natočili vysoce hodnocený film o Pařížance, která se zamiluje do svého nevlastního syna La Curée. Film, v němž se poprvé, zato mnohokrát objevuje nahá. Tehdy také vyšly její (neautorizované) fotky v Playboyi. Další film pocházející z jejich manželství byla Barbarella, obracející na víru v sexuální svobodu, jíž manželé vyznávali. Kvůli této roli, kterou odmítla Brigitte Bardot i Sophia Loren, Jane pro změnu odmítla Bonnie a Clyde i Rosemary má děťátko (což jejich přítele Polanského údajně dost rozčílilo). Poté spolu natočili epizodu z povídkového filmu Podivuhodné příběhy (zbylé dvě režírovali Fellini a Malle), v níž šokovali historkou o ženě, která je posedlá svým hřebcem, do nějž se vtělil její mrtvý bratranec (pro posílení incestního dojmu jej hrál Peter Fonda). Jane se v americkém kontextu stala osvětovou aktivistkou světa sexu, jako dříve Brigitte Bardot ve Francii. V té době brala 300 tisíc dolarů za film (jeden z největších platů poloviny šedesátých let), takže přijala i roli v plytkém hitu Bosé nohy v parku s Robertem Redfordem.

Po narození dcery Vanessy Vadim dostala roli, která pozměnila její pohled na svět. Jane Fonda se zcela nepřirozeně vžila do své trpící hrdinky Glorie, která žádá partnera, aby jí prohnal kulku hlavou (Koně se také střílejí). Namísto toho, aby použila paruku, dala ostříhat své dlouhé blond vlasy, nesvlékala si kostým, nechodila domů a přestala mluvit s manželem, který se zatím staral o dceru. Celý rok natáčení byla Glorií se vším všudy, přehodnotila dosavadní život jako promrhaných 32 let a Vadima opustila.

„Samozřejmě, že jsem socialistka.“

Už dříve měla většina jejích francouzských přátel sklon k levičáctví (Jean-Luc Godard, Yves Montand a další byli nadšení socialisté). Setkala se tam s americkými dezertéry, Vietnamci a též se velice přátelila s herečkou Vanessou Redgraven, jež podporovala režim Fidela Castra. Ostatně Paříž v roce 1968 vřela, všichni její známí byli v ulicích a už tehdy si Jane Fonda uvědomovala, že by měla přemýšlet o tom, co se děje venku. Navíc v té době navštívila Indii, kde spatřila největší rozdíly mezi společenskými třídami. Tehdy se jednou provždy vrátila do Ameriky bojovat za její politické změny. Zbavila se image sexuálního symbolu, začala nosit krátké, tmavé vlasy a dokonce obvinila Vadima z vykořisťování žen. Bohužel nestačila stejně snadno dostudovat historii, takže jakékoli polopravdy přijímala za vlastní, jen aby na sebe mohla vzít všechny hříchy světa a jít někoho hájit.

Hned vedle Vietnamu, protiválečných hnutí, hippies, volného sexu či Woodstocku tak může být i Jane Fonda chápána jako jeden z fenoménů této éry. Stala se jednou z nejobdivovanějších i nejvíce nenáviděných žen své doby. Nejprve se vrhla na práva Indiánů, ale její základní neznalosti kulturně-historických kontextů způsobily, že ji indiánští vůdci požádali, aby se nepletla do jejich záležitostí. Přesunula svoji pozornost na radikální feminismus (údajně vyžadovala, aby při natáčení muži a ženy bydleli v oddělených hotelích). Levice dokázala lépe docenit její popularitu a připravila jí turné po univerzitách, vojenských základnách a rezervacích. Mnohokrát byla zatčena za šíření protiválečných letáků, zadržována na letištích za šíření drog apod., což se jí hodilo do instinktivních a emocionálních projevů. Konečně mohla být jednou z obětí. V jejích revolucionářských projevech ji podporoval i tehdejší partner Donald Sutherland (za jejich společný film Klute dostala Oscara).

Se svým druhým manželem, radikálním revolucionářem Tomem Haydenem sdíleli svět nádherných komunistických fantasií, proto se nastěhovali do malého plesnivého domku, aby žili jako ostatní soudruzi dělníci. Svého syna dokonce pojmenovali po jednom z vůdců Vietkongu. Zatímco její otec a také Jimmy Stewart nebo Charlton Heston odletěli do jihovýchodní Asie, aby podpořili americké vojáky, Jane Fonda se zapletla do legendární podpory Vietnamců, když se v Hanoji 1972 nechala rozpustile fotit na vietnamském protiletadlovém děle a ve vietnamském rádiu označila americké vojáky za válečné zločince. Na konci války americké vojáky dokonce nazývala lháři, kteří si jen vymýšlejí, že byli mučeni. Stále odmítala uvěřit genocidě, pracovním táborům a dalším zločinům komunistického režimu. V té době nebyla obžalována z vlastizrady jen proto, že právě vrcholila řada jiných skandálů ve vládě.

„Když jste silná žena, není jednoduché najít muže, kterého by to neděsilo.“

Vlastně jen proto, aby finančně podpořila politickou kariéru svého muže (později kalifornského poslance), se stala ikonou stylu osmdesátých let: opět s velkými blond vlasy, dokonalou postavou cvičitelky aerobiku, opět nalíčená a v dokonale střižených šatech. Nechala si na míru stvořit film Návrat domů s tematikou Vietnamu, kde (skoro jako kdysi ve Vadimových filmech) vzbudila pozornost v netypické milostné scéně. Za roli naprosto neemancipované ženy, která se zamiluje do postiženého válečného veterána (hrál ho zastánce jejích názorů Jon Voight) dostala svého druhého Oscara. Hrála tehdy téměř výhradně s kolegy, kteří mohli sdílet alespoň některé její názory: s Alanem Aldou se mohla zúčastnit pochodu za stejná práva žen (natočili spolu Apartmá v Kalifornii) a s Robertem Redfordem ji spojovala nedůvěra v monopoly a zájem o životní prostředí – ve filmu Elektrický jezdec se mohli vyjádřit k obojímu. V hitu Od devíti do pěti bojovala pro změnu za postavení sekretářek.

Od roku 1979 založila množství studií Jane Fonda Workout, kam přicházely tisíce žen - především proto, aby viděli předcvičovat Jane nebo jiné filmové hvězdy, které chytře angažovala do rolí cvičitelek. Jindy vzbudilo pozornost odhalení, že feministka Jane svým zaměstnankyním platila mnohem menší honorář než mužům, obdobně pak její nové silikonové implantáty v kontrastu k protestům proti plastickým operacím. Blížila se jí padesátka, její cvičební videa byla ohromě populární (vydělala jí více než 500 milionů dolarů) a nakonec si zahrála i ve filmu Na zlatém jezeře, který jí dokonale umožnil přiblížit se otci, jenž hrál právě jejího otce. Oscara, kterého umírající Henry Fonda za roli získal, za něj převzala Jane (sama byla za roli dcery také nominovaná). Přese všechno vzájemné napadání v tisku během minulých let, ukázali světu, že všichni Fondovi drží stále při sobě.

Měla dva Oscary a sedm nominací, věřila, že se na její omyly zapomnělo. V roce 1987 se však obžaloba jejích někdejších aktivit vrátila. Obyvatelé Waterbury, kde měla natáčet Stanley and Iris s Robertem de Niro se vzbouřili proti příjezdu zrádkyně do jejich města. Její manžel Hayden a především sama Jane v novém televizním proslovu všechny přesvědčila, že je uvědomělou vlastenkou, která vše myslela jak jinak než dobře a přitom ani nemusela přiznat chybu. Po sedmnácti letech se nakonec rozešla s Haydenem, který ji šikovně obral o velkou část obrovského majetku. V letech 1991 – 2001 byl jejím manželem miliardář Ted Turner, muž o rok mladší než ona, který však kdysi žil stejně výstředním životem a s nímž ji také spojovala velká moc a obrovské zisky.

Důležití muži v životě této zvláštní ženy souviseli s její momentální životní orientací a opouštěla je vždy, když změnila svůj přístup k životu. Od začátku devadesátých let Jane Fonda ve filmu nehraje. Loni vydala svoji autobiografii a po dlouhé době si zahrála malou roli staré alkoholičky, jež jí vynesla nominace na nejhorší herečku (Příšerná tchýně). Aby nebylo pochyb o tom, kým je Jane Fonda dnes, stačí otevřít její oficiální web jane-fonda.net, kde je minimum zmínek o Jane jako herečce, zato všechno na prodej. Věnuje se produkci, svému cvičebnímu řetězci a akciím. Nicméně kdo ví, co nás od téměř sedmdesátileté Američanky ještě čeká.

« zpět na Filmové ikony 60. let