Ahojte,
som tu relativne nova (prihlasila som sa asi pred hodinou), ale co sa tyka Angeliky, tak som 'stara' citatelka Zaujimalo by ma, ci vam niekedy nebolo luto muzov, ktori lubili Angeliku a nevyslo im to? Ktori z nich vam boli najsympatickejsi? Mne napriklad bolo luto Colina Paturela a niekedy aj krala, hlavne ked od neho na konci tretej casti odchadza a on tam stoji s jej menom na perach...A Desgrez je moj nestastny zalubenec cislo jedna! Toho to aspon nepolozilo a mam pocit, ze ju zo vsetkych poznal najlepsie... neviem preco, ale Gabriela Berna mi luto nebolo...liezol mi na nervy, taky suchar... A co Audiger? Racozci? A dalsi? Tak sa tesim na vase nazory a postrehy a zdravim vsetky verne citatelky

jééj, som rada, že máme novú prispievateľku Vitaj, Jani, a užívaj si s nami, závisláčkami

Či mi bolo ľúto mužov, ktorí A. ľúbili... no ani nie. Ona je taká silná osobnosť, žeby prevalcovala všetkých, s ktorými by žila - veď sa to tak vlastne aj stalo! Jediný Joffrey bol schopný uniesť tú jej neskrotnú a nepokojnú povahu. Ľúto mi je len Philippa, toho som mala rada, a častokrát som si predstavovala, aké by to bolo, keby ... Desgreza nie, ten je tiež silná povaha a cynik ako vyšitý, vlastne asi jediný okrem Joffreya, ktorý by A. zvládol, ale ľutovať ho určite nemôžem, na to je príliš sebavedomý

Taky vítám ...

Na otázku, zda mi bylo někdy líto mužů, kteří milovali Angeliku, mě nejdřív napadla jednoznačná odpověd: "No jéje, a kolikrát..." Jenže poté, co jsem si přečetla příspěvek od Precious a zamyslela se nad tím hlouběji s ní musím souhlasit . Litovat třeba zrovna Desgreze je jaksi pod úroveň té dokonalé, sebevědomé postavy, kterou mám tolik ráda!
I když Colina mi trochu líto bylo, ale třeba Berna jsem stejně jako ty, Jano, nikdy nelitovala.

Ahojte,
dakujem za prispevky Je to zaujimave porovnat nazory a postrehy...preto sa mi tato stranka tak paci. Mate pravdu, vlastne ani ja Desgreza velmi nelutujem, lebo bol tiez rovnako silna osobnost ako Angelika, ale z tych akoze 'nestastne zalubenych' bol moj oblubeny, aj ked to bol cynik.

Mně jich svým způsobem líto bylo, protože naše hrdinka vždy kráčela dál a těch nešťastných padlých, zabitých a zklamaných si moc nevšímala.
Určitě jsem nelitovala Berne ani Dezgreze (ten snad ani není předurčen k naplněnému partnerskému soužití, že?), ale líto mi bylo třeba Colina nebo Henryho de Roguier. Nebo, nevím ani proč, poručíka Milleranda, který svedl souboj s Nicolasem. Smrt Filipa a Špíny si také byla v něčem podobná.. šli na smrt dobrovolně a s vědomím, že jejich životem prolétla létavice, která jim není souzená..
Ale je pravda, že při počtu všech milenců a ctitelů by nešlo vést s každým šťastný život ever after..
(A hlavně, ženy jsou potvory, kvůli rozchodu navštěvuje psychologa 9x víc mužů než žen, nečetly jste?)

Já nevím... mně jich snad ani nikdy nebylo moc líto. Přišlo mi, že jí nejsou hodni. To byl jen jediný. Znova se zamýšlím...................................... Ne. Opravdu nebylo.

Já hrozně litovala Colina. Ten jediný z těch, co vztah s Angelikou ustáli jen s velkými obtížemi, stál za to, aby ho Angelika milovala. Joffrey byl silnější, to jistě. Ale Colin je pro mě legenda č. 2 hned po něm.

A taky lituju hraběte de Loménie. Trpícího rozporem mezi oddaností k Sebastienovi a citem pro spravedlnost, mezi láskou k Angelice a přátelstvím k otci d´Orgeval.

Také zdravím novou členku klubu . Jeanne, to je docela zajímavý postřeh...trošku scény dělal víceméně Audiger, ale to bývalý úplně nebyl, a možná Bardagne, a ten nakonec aspoň něco dostal . No mně bylo také líto Colina a Loménieho. Loménie mi je moc sympatický, ten tu svoji lásku opravdu odnesl. Svým způsobem mi je vždycky líto i Orgevala...taky ji miloval a jen s tím si neporadil.

jeanne píše:

... Angelika měla podezřelé štěstí na bývalé partnery. Žádný z nich
ji nedělal žádné porozchodové potíže, nepsal zdrcené dopisy, nezahrnoval nadávkami, výhrůžkami či pomluvami v okolí, zkrátka nic... :

Náhodou, král jí napsal ten osudný dopis do Plessis a nakonec jí i pořádně zavařil

P.S. Loménieho mi bylo úplně nejvíc líto,nevím, jak jsem na něho mohla zapomenout.. :cry

Dasha, tak to som teda fakt nevedela,ze tolko muzov navstevuje psychologa, ale s tym, ze zeny vedia byt potvory suhlasim:) Elis a Andrej - ano aj mne bolo luto Colina a Lomenieho, ale aj krala hoci on si ten uder od Angeliky zasluzil. Jeanne - to asi aj preto Angelika nemala s tymi byvalymi problemy, lebo vacsina umrela...ale Audiger trochu vycinal a aj Nicolas ked ho stretla v Stredomori...no inak mala fakt stastie:)

Nicolas! To je fakt. Ten jako otravnej byl, naštěstí neměl tolik příležitostí.

No Audiger a Bardagne byli jako odmintuti otravni dost

To asi proto jeanne, že v málokterém vztahu došla až ke každodennímu soužití

Možná také proto, že chlapi tenkrát takové scény nedělali, protože by to v v té době bylo pod jejich důstojnost .)
Jinak jsem ráda, že se rozběhla zase nějaká, byť asi drobná a ne dlouho trvající, diskuze, přímo o knize a postavách...skoro to vypadalo, jako bychom už vše probrali ale zjišťujeme, že máme k tématu zase co říct a podělit se o potřehy, o kterých stejně všichni při čtení přemýšíme :-)
Mě se stává taková zvláštní věc, že když čtu o králi a jeho pokusech o Angeliku, je mi h vždycky líto. Zpočátku jsem ještě rozladění z popravy Joffreye ale postupně na to jakoby zapomínám a je mi dovření krále sympatické a když ho odmítnev Trianonu, tak je mi ho chvíli i líto, než na ní pošle Desgreze a zakáže jí vyjet ze země. Je to asi další důkaz geniality Anne Golon, díky níž se ztotožňuju s Angeličinými pocity )
Nejvíc je mi líto Filipa a Colina...ale hold museli jít stranou před "vyšším cílem" se setkat s Joffreyem

jeanne píše:

Angie píše:

To asi proto jeanne, že v málokterém vztahu došla až ke každodennímu soužití

Jo, to asi bude přesně ta chyba, kterou děláme... a pak to máme.

síce to sem nepatrí, ale nedá mi. Jedna známa slovenská amatérska herečka raz vyhlásila, že nechápe, prečo mladí pred svadbou spolu žijú. Jej presný komentár v nárečí: "Všetko si zedzá pred svadbou." Žeby Jeanne si bola tento prípad? Všetko zjedené a už sa nie je na čo tešiť?

Mňa by tiež strašne zaujímalo, ako by vyzeral život napríklad s Filipom, už keď sa zmierili. Dasha by mohla - alebo hocikto, koho kopne múza - napísať nejakú fikciu. A napríklad ako do idylického života páru du Plessis - Belliére zasiahne správa o prvom živom manželovi... To by bola teda červená knižnica!

jeanne píše:

P.S. Nene, Precious, jsem s nikým nežila, přesto bylo po čtyřech letech co dělit a řešit... a i když to beru hodně s nadhledem, tak jsem tak nějak Angelice zazáviděla...

Jeanne, to je mi líto...
Ale ber to tak, že pokud se ještě k tomu nemusejí dělit děti a nemovité, popř. jiné statky (často nedělitelné), je to pořád ještě legrace..
P. S. Ještěže u Angeliky máme jistotu, že "naši hrdinové zůstanou pořád spolu", to by bylo poněkud bizardní - rozchod po francouzku.. možná by lítaly i nějaké facky.. to už známe, že?

Teda děvčata, chvíli jsem tady nebyla a teď se nestačím divit, jak se to tady parádně rozjelo .

Tak tedy přidám vlastní názor. Líto mi bylo Desgreze (ale poznámka o tom, že vlastně nemá čeho - byla případnější než by mě kdy napadlo ), Colina (škoda jen, že se nemůžu v hlavě zbavit jeho filmové podoby, protože ve filmu se mi fakt strašně nelíbil , a když bych dodala, že Angeliku až nekriticky zbožňoval, tak by jim to zcela určitě nevydrželo ), Loménieho (protože to je fakt miláček (PS: můžu to takhle o něm napsat?)). A Philipa - ten dopadl opravdu blbě (ale myslím, že by nakonec na Angeliku neměl, po čase by se s ním začala nudit, myslím, že nebyl na takové intelektuální výši jako Joffrey).
Co se týká Nicolase, tam opět u mě hraje roli film (ale opačně než u Colina), takže bych ho litovala, ale po jeho psychologickém rozboru tady, na netu - musím uznat, že ho opravdu není třeba litovat (nezamotala jsem to moc? ).
A ti další holt měli smůlu, ale nemůžou být v knize jen samí osudoví muži

Není to divné, že jméno Rákocziho tu snad ani nepadlo, a teď nám vede anketu?!
Mimochodem, osobně nechápu, co je na něm k politování, když to jako jeden z mála dokonce i přežil

áno, Dasha, je to zvláštny paradox. Ale asi si myslím, že je to v tom, že vo väčšine z nás nevzbudzuje žiadne pocity, ani negatívne, ani pozitívne. Ak sú nám nejakí Angelikini chlapi sympatickí, nechceme ich ľutovať, lebo je to ponižujúce na ich účet, a ak nám lezú na nervy, tak nám lezú na nervy a dobre im tak, ani v tomto prípade ich ľutovať nebudeme. Či nie? Nie je to zvláštne? Teda, aspoň ja to takto vnímam a preto som z tej ponuky zaškrtla Rákoczyho ako prvá

Precious píše:

Ak sú nám nejakí Angelikini chlapi sympatickí, nechceme ich ľutovať, lebo je to ponižujúce na ich účet, a ak nám lezú na nervy, tak nám lezú na nervy a dobre im tak, ani v tomto prípade ich ľutovať nebudeme. Či nie? Nie je to zvláštne? Teda, aspoň ja to takto vnímam a preto som z tej ponuky zaškrtla Rákoczyho ako prvá

Precious, tak jako u Tvého příspěvku už jsem se dlouho nepobavila (Když nepočítám manželovu verzi vysvětlení původu jména "Pixlaret")
Takže kdyby byla Angelika následovala Rákocziho do Uher, namísto záře ve stínu krále Slunce, nebylo by Ti to líto?! Nebo kdyby se naopak z Rákocziho stal oddaný Ludvíkův dvořan.. vím, není to historicky možné, takže ty se to stát nemohlo..
Já jsem po dlouhém přemýšlení zaškrtla Bardagneho, protože mi jeho romantická zaslepenost přišla... nějak hezky bolestínsky lítostihodná.

Dasha, som rada, že som Ťa - aj keď nechtiac - rozveselila. Keby bola išla Angelika do Uhorska, či by mi to bolo alebo nebolo ľúto? To by už bola úplne iná Angelika ... ale určite by to bolo zaujímavé. (Čo taká fikcia z Tvojho pera?) Ale táto téma je o tom, či nám bolo ľúto chlapov, nie? Mne skrátka z tej ponuky vyšiel po tej logicko-nelogickej úvahe Rákoczy. Ako som už písala, mne bolo ľúto len Filipa, a ten v ponuke nebol.

Možno som nejaká divná, ale všetci tí chlapi okolo nej mi pripadali buď slabosi (v porovnaní s jej silnou povahou), alebo mi skrátka neboli sympatickí, či si nezasluhovali jej lásku. Okrem Desgreza, samozrejme, ale to je prípad sám osebe.

Není to Angeličin "typický" milenec, ale když to tu tak pročítám, tak těch opravdových mi líto nějak nebylo. (Hezky jste je popsaly, takže u nich je to vcelku jasné. A Desgreze nepočítám - viz Precious, vystihla ho přesně )
- abych dokončila začatou větu - tak koho mi líto bylo, je Osman Feradži. Fakt mě mrzelo, že ho Colin zabil.

Taky jsem litovala, že to Osman Feradži nepřežil. Ale to zas nebyl v pravém smyslu Angeličin nápadník .

Elis píše:

Taky jsem litovala, že to Osman Feradži nepřežil. Ale to zas nebyl v pravém smyslu Angeličin nápadník .

O to to bylo vlastně závažnější - nebyl "zblblej" hormonama, jako ostatní nápadníci, ale díky to mu to vlastně byl ideální posuzovatel jejího kouzla!

Ahojte Angeliky
Fakt sa ospravedlnujem...zalozila som tuto temu a potom som tu mesiace nebola, ale tesim sa, ze je tu tolko prispevkov a pobavila som sa pri ich citani Annie - ja to mam s tym kralom tak isto, v prvej casti ho neznasam, v tretej lutujem - to asi preto, ze postavy v Angelike nie su len cierno-biele, ale kazdy charakter je komplexny, ma svoje dobre aj zle stranky, raz je sympaticky raz lezie na nervy...teda taky Audiger alebo Berne mne osobne liezli na nervy skoro stale, ale vies co myslim A Rakozciho mi tiez nikdy nebolo luto, aj ked herec vo filme bol fakt atraktivny, co asi dost ovplyvnilo moje vnimanie Rakozciho v knihe, takze si tu jeho kratku aferku s Angelikou v knihe celkom rada citam

Ano. asi nejvíce chudáka abbého Lesdiguièrese. Osobně jsem ho zbožňovala a bylo mi ho líto vždy, když ho Angelika od sebe odháněla... a poté jak ho oběsili.
Možná je to jen mé zdání, ale... nedopadnou skoro všichni muži, do ní zamilovaní poměrně tragicky?
Peyrac... ''upálen''. Nicolas...galeje. Špína... pověšen. Filip...ustřelená hlava. A tak dále.
Jak nad tím tak přemýšlím... nenosí jim smůlu?

Väčšina z Vás píše, že Dezgreza Vám ľúto nebolo ... mne hej :-)) Keď si predstavím, že ju vlastne mal rád celý čas čo sa poznali, zachránil ju pred afektívnou smrťou (veď mala dve deti) ,pomáhal jej aj na diaľku (Kanada) ... je krajší dôkaz spriaznenosti duší? Cítila som, že Angelike bol oddaný svojím vnútrom, bola snáď jedinou "láskou" jeho policajného života. Jej útek a odchod za oceán ho nezlomil, nezanevrel, vedel, že tak je to správne. Proste chlap na správnom mieste. Ešte ho nemáte rady? :-)) Ale v jednej veci máte pravdu - nie je na poľutovanie :-)), ale bolo mi ľúto jeho osamelosti. Bardagne je o niečom inom ... tam je krásne opísaná zaslepenosť akoukoľvek vierou, zatracovanie pekných ľudských citov ... a ďalej nepokračujem, lebo sa dostanem k odsúdeniu náboženstiev (nie iba kresťanstva). Mám dojem, že aj AG vo všetkých častiach poukazovala skôr na silu prírody ako silu viery (tá aj tak hrala veľkú rolu v živote vtedajších ľudí). Krásna duša je AG.

Ja neviem, ale mne bolo stále ľúto kráľa. Všetci ostatní mali možnosť voľby, ale on predurčený svojim postavením musel zostať kráľom, či sa to už Angelike páčilo, alebo nie.

No, mě teda asi bylo líto jen Colina. Takovej charakter a potenciál v sobě má a chudák, musel se naučit žít bez své životní lásky, což bylo myslím, ještě těžší, neboť s ní už byl. Prostě jako tvrdá odvykačka. Ale zvládal to bezvadně...

Bardagne a jeho vzdychání mi často lezou pěkně na nervy, takže ho ani moc nelituju . Co se týče Desgreze, myslím, že stejně jako Joffrey není k politování.

I když samozřejmě u každého muže, který se do Angeliky zamiluje a jeho láska není opětována stejnou měrou, je to svým způsobem smutné...

Souhlasim s dauphine.

Desgreze nejak litovat nedokazu, to me asi nikdy nenapadlo , vazne.

Ale Colina jo.

Zajimave tema, proc Desgreze nelze litovat, kdezto Colina ano? Hm, asi to tak je - Desgrez bez Angeliky dokaze i zit, Colin, zda se, jen prezivat?

Taky mi to tak připadá Táni. Desgrez sálá veselou, hravou a nezávislou povahou i přes svůj cynismus. Asi bych ho přirovnala ke kočce, která má svého pána sice ráda, ale když je bez něj, moc si z toho nedělá a žije si svůj život. Oproti tomu Colin je typický pes, který je věrný jednomu pánovi a když musí žít bez něho, zanechá to v jeho srdci hluboké rány.

Doufám, že jsem tím přirovnáním nikoho neurazila, je to jen pro větší názornost toho jak to vnímám já.

Ne ne, ja myslim, ze jsi to vystihla naprosto dokonale!

Dauphine, klobúk dole, prirovnanie mačka a pes ku Desgrezovi a Colinovi sadlo s prepáčením ako riť na šerbeľ. Desgrez, hoci angeliku miluje, žije svojou prácou, ktorá ho uspokojuje. "na jednu jedinú hodinu, pre jednu jedinú ženu, v jednom jedinom živote, môžeš si to ty dovoliť, policajt, byť zaľúbený?" Desgrez je pohltený prácou a robí ju čo najlepšie, aby bol Paríž bezpečný, keď príde ona.
Colin si s Angelikou vysníval spoločný život, na loď si dal namaľovať jej tvár a tak ju vlastne "vláčil" celé roky so sebou - vo svojom srdci i na svojej lodi. A ako som už napísala inde, aj na Gouldsboro zostal podľa mňa len preto, aby bol pri nej. presne ako verný psík. ale veľmi sympatický psík. Mám Colina rada. Samozrejme aj Desgreza.

Dauphine, nemôžem nič len súhlasiť! Skrátka Desgrez vie žiť bez Angeliky. Nepripomína vám to Joffreya, ktorý tiež vedel "po poprave" žiť bez nej? Skrátka vedia vášnivo milovať, ale ak lásku nemajú, neznamená to pre nich koniec sveta. Majú svoju prácu, záujmy. Skrátka sú si podobní!

no a ešte mi nedá nenapísať niečo k Loméniovi, pretože ako som si všimla viacerým je veľmi sympatický a je vám ho ľúto. tak teda táto osoba mne vôbec nebola sympatická a ani mi ho nebolo ľúto. mne pripadal ako schizofrenik, ktorý blúdi medzi dvomi brehmi a nemá dosť duševných síl sa rozhodnúť, že čo je dobré a čo zlé. bol úplne nezdravo, slepo oddaný Sebastianovi d Orgeval. Doslova ako psík, aj čižmy by mu lízal a pritom ho poznal od detstva. a čo aký bol zaslepený, musel vidieť, že Sebastien má dušu zatemnenú spomienkami na detstvo medzi diablicami a kňazmi - vyvolávačmi duchov a tiež zatemnenú fanatickou nenávisťou k ženám. V štrnástom diely, keď ide Angelike vyčítať Orgevalovu smrť, sa počas jeho rozhovorov s Angelikou jeho schizofrénia totálne vyostruje: v jednej chvíli ju nenávidí za Sebastianovu smrť, v druhej chvíli sa jej ospravedlňuje. kým s ním "drží Angelika očný kontakt" je v pohode, šťastný, že žije, uznáva jej logickú argumentáciu, akonáhle sa od nej vzdiali, tak mu zase straší v hlave Orgeval, chce sa mu zomrieť, vyčíta si že ho zradil, a takto sa potáca vo svojej rozpoltenosti, neschopný riadneho chlapského rozhodnutia. doslova kam vietor, tam plášť - kým mu dohovára Angelika, dáva jej za pravdu, keď ostane v myšlienkach "osamote s Orgevalom" dáva za pravdu jemu. a toto jeho lavírovanie od jedného brehu k druhému vyústi až do pokusu zabiť Angeliku - človek by sa až tešil, že konečne nejaké rozhodnutie, aj keď nesprávne...

Naproti nerozhodnému Loméniovi mi bola postava Sebastiena d Orgeval veľmi sympatická. (jasné, nemyslím tým, že schvaľujem jeho šialenstvo, a spôsob, akým ubližoval Angelike, to určite nie). ale - bol poznačený neradostným až strašidelným detstvom, čo ho poznačilo na celý život - tri deti z Dauphine. mohol v tom zle zotrvať celý život ako Ambroisina a Zalil - ale on sa snažil z toho vplyvu vymaniť. riešil to odchodom k jezuitom. a snažil sa robiť dobro, aspoň bol o tom skalopevne vnútorne presvedčený, že robí dobro - na nikoho sa nevešal, od nikoho nebol závislý, šiel pevne za svojim cieľom. či už bol ten cieľ správny, alebo nie. on bol presvedčený o svojej pravde, nezmietal sa niekde na polceste. Takže aj to, čo bolo na ňom zlé (tá fanatická nenávisť voči Angelika a chuť zničiť ju) bolo oveľa sympatickejšie ako u Lomenia to, že nevie, do ktorého radu si stať. No a keď prežil s Angelikou zimu vo Wapassu a pochopil, že sa veľmi zmýlil, tak to tiež dokázal priznať a povedať a vedel spoznať kde je pravda. Neviem či som to dosť zrozumiteľne napísala, nejak neviem nájsť vhodné slová, ale ide mi o to, že podstatný rozdiel medzi nimi je v tom, že sebastien ide vždy rozhodne za cieľom, o ktorom je presvedčený, že je ten najsprávnejší a keď zistí, že sa zmýlil, prizná to, skloní sa pred tým a to očistenie mu dodá sily ísť na mučenícku smrť. Loménie celý čas pobehuje ako taký trpaslík, a nevie sa rozhodnúť, čo je dobré a čo zlé.

Je to vystihnuté úplne presne. Pekný rozbor týchto dvoch postáv.

Musím se mého oblíbence rytíře de Loménie trochu zastat!!!
Já tu zápletku Loménie - Angelika - d'Orgeval chápu především jako demonstraci psychické síly d'Orgevala, nebo chcete-li, černé vs. bílé magie, což byly póly, mezi kterými osciloval.
Když se Angelika setkala s Loméniem v Katarunku, byl "v pohodě". Naprosto čestný muž, který se v ničem nezpronevěřil svým zásadám. Schopný velitel, oddaný věřící.
Jenže pak na něj Orgeval začal vyvíjet nátlak, řekněme určitou formou hypnózy, vůči které nemohl být jako normální smrtelník imunní. Možná se dá říct, že i Angeliky vliv na něj byl možná na podobném principu, jen civilnější, a tak má v podstatě Abulienka pravdu - Loménie mezi nimi osciloval jako větrná korouhvička.
Rozhodně ale není možné srovnávat ho s Orgevalem, který je o několik tříd ezotericky nad níma dokázal držet v šachu i Ambroisine!
Vzpomeňme si v Quebeku, kde byl Loménie s Angelikou víceméně šťastný, jak dokázal ovládat svou lásku k ní - mnohem lépe než Bardagne, Vivonne atd. Prostě jemný, vnímavý, kultivovaný muž, a právě proto byl tak dobré médium pro Orgevala.

Dashi, hezky jsi to napsala

možno to ani nebala tak hypnóza, čím ho Orgeval ovplyvňoval, ale pdľa mňa to bola istá forma nátlaku prostredníctvom psychického vydierania: ty si môj priateľ, toľko sme toho spolu prežili, spája nás láska k rovnakému bohu, tak prečo sa mi teraz priečiš kvôli tej žene, ktorú ja nenávidím? ... ja sa len snažím vo všetkom tom mystickom odhaliť normálne reálne vzťahy a reakcie ľudí. a podľa jeho reakcií to bol slabý človek.

ale musím uznať, že máš trochu pravdy, lebo sa na to nemôžem pozerať očami človeka 21. storočia, ale sa musím vžiť do cítenia ľudí v 17. storočí, nachádzajúcich sa na miestach, ktoré sú ešte neprebádané a teda sú opradené akýmsi tajomnom. a veľa prirodzených vecí, ktoré sa súčasnému človeku zdajú bežné, sa ľuďom v tom čase a na tom mieste mohli zdať nadprirodzené a tajomné, vzbudzujúce úctu, rešpekt, až hrôzu. a tak to určite cítil aj Loménie - akúsi posvätnú úctu k Orgevalovi, vďaka ktorej si ho staval na piedestál. Angelika s Joffreyom boli prví (a jediní), ktorí sa mu snažili otvoriť oči a pozerať sa na svet triezvo. však svet ako taký si v tom čase všetko nezvyčajné vysvetľoval prostredníctvom nadprirodzených síl, a Joffrey s Angelikou predstavovali akýchsi prvých "pionierov" nového sveta, ktorí neboli zaťažení "duchovnými škrupuľami" a snažili sa dívať na svet z praktickej, vedeckej a realistickej stránky. Ano, Lomenie mal vlastne právo byť z nich totálne zmätený. takže sa mu ospravedlňujem. ale nie je mi ho ľúto. kebyže je nešťastný z toho, že je bláznivo zamilovaný do pre neho nedostupnej Angeliky, tak by som ho trošičku poľutovala. ale keďže je nešťastný vlatne sám zo seba a svojej neschopnosti zaujať rozhodný postoj, tak mi ho nie je ľúto. taká ľútosť by ho mohla aj urážať. však v konečnom dôsledku sa nakoniec predsa len rozhodol. rozhodol sa nasledovať Orgevala a položil za to aj život. takže žiadna ľútosť. práve naopak - zaslúži si obdiv.

Téměř celou sérii jsem četla před nějakými 20 lety, takže na kupu postav jsem zapomněla. Teď čtu po letech a jsem teprve u Nezkrotné Angeliky, takže těžko hodnotit všechny muže, kteří prošli Angeličiným příběhem... Každopádně když jsem četla Cestu do Versailles, bylo mi těch chlapů opravdu líto - nejen Nicolase (který byl sice brutální a v podstatě primitivní - nejen jako člověk, ale i svojí sobeckou touhou Angeliku vlastnit, díky které se ale stal slabým, protože ona byla "nad ním" a mohla ho ovládat), ale i básníka Špínu, Audigera a v podstatě i pana de Bourjus... Angelika potřebovala přežít, takže využila všeho, co se jí nabízelo a po čem mohla vyšplhat. A když muži, které využila, zemřeli, tak skoro ani neuronila slzičku (za básníka ano, ale za Nicolase ne), prostě "sbohem a šáteček". V případě Nicolase bych to asi ještě dokázala "odpustit", protože byla na dně, byla ohrožena samotná její existence i jejích dětí, i když ho měla ráda z dětství, dospělý Nicolas byl v podstatě jen prostředkem k přežití, takové skoro "nutné zlo". Ale u básníka Špíny mi její sobeckost přišla až krutá - nechce se mi věřit, že by byla tak naivní a mohla si myslet, že když sáhne ve své pomstě až úplně nahoru, že to projde bez následků, když Claude byl intenzivně hledaný pro mnohem menší urážky mocných... S Audigerem si vyloženě jen pohrála, podle mého neměl šanci vůbec - i ta scéna, kde se mu Angelika podvoluje ve stohu a on couvne, vypovídá o tom, že to brala jako "obchod" - já udělám něco a na oplátku něco získám. V tomto díle tedy Angelika mé sympatie moc nevzbuzuje, ale uznávám, že jsem nikdy nebyla v podobné situaci, abych mohla moralizovat a odsuzovat. A pokud bych v sobě našla tolik životní síly jako ona, určitě bych taky využila všeho, abych přežila a vrátila se ke starému způsobu života. Kritizovat ji tedy nemohu, ale těch chlapů je mi opravdu líto .

Teď jsem narazila na hezkou charakteristiku od pana de Vivonne, která osvětluje, proč se muži do Angeliky tak zoufale zamilovávali:

"Nevím, co se to se mnou děje, ale ty mě... něco mě k tobě přímo žene. Jsi tak proměnlivá, plná tajemství a překvapení. Hned záříš, a my jsme všichni jako poslušné ovce v moci tvých očí a tvých úsměvů. A teď cítím, jak jsi slabá, jako by ti hrozilo nějaké nebezpečí a já tě před ním chtěl ochránit. V životě jsem nic podobného nepocítil... Jen vůči dětem. Ženy jsou tak zlomyslné!"

Žena, kterou takhle líbá! Žena, která se umí ze srdce smát i plakat, a ne se jen přetvařovat. Nevadilo mu, že je citlivá a zranitelná. Přesto však nedokázal zapomenout, že přinutila i nezkrotnou Athenais sklonit šíji, a použila k tomu nebezpečných a krutých zbraní soupeřek schopných nelítostně bojovat na život a na smrt.
Nechápal to. Ztrácel z toho hlavu. Chtěl jí nahlédnout do duše (...).

Nevím, jaká byla z hlediska gender studies role tehdejší ženy, jak se slabé pohlaví sebeprezentovalo. Ale z četby AG získávám dojem, že ženy na venkově se lopotily a přijímaly život se všemi těžkostmi, jaký byl, žily ze dne na den. Měšťačky byly svázané morálkou a šlechtičny u dvora se přetvařovaly, byly povrchní, falešné... Desgrez ve své obhajovací řeči pronesl, aby soud netrestal Joffreye za to, že jeho osobnost předběhla svoji dobu (parafrázuji, přesněji to tuším bylo, aby pozdější roky nenahlížely na soud kriticky za to, že takového muže odsoudil). A totéž by šlo říci i o Angelice. Mnohem více odpovídá modernímu pojetí dnešní ženy - krásná, ale ne bezduchá, sebevědomá, nenechá si nic líbit, dokáže se prosadit i v tvrdém mužském světě, ale přesto neztrácí svoji ženskost... I o ní by tedy šlo říct, že přerostla své současnice. A asi proto byl Joffrey jediný, kdo ji mohl učinit šťastnou a kdo mohl být šťastný s ní.

Několikrát zde byl zmiňován Desgrez jakožto silná osobnost, kterého proto čtenářkám líto nebylo. Dokážete si někdo představit, že on a Angelika by byli spolu? Myslím, že její povaha a nezdolnost (a samozřejmě obligátní vizuální stránka ) ho přitahovaly, ale moc dobře věděl, že mít takovouto ženu po boku by nebylo nic pro něj. Kamarádka jednou charakterizovala svůj vztah ke spolužákovi: "My jsme si hodně podobní, můžeme spolu jen kamarádit, my bychom se sežrali." A přestože, nebo spíš protože Desgrez byl silná osobnost, věděl, kde je jeho místo v tehdejším světě, měl svoje životní cíle, a ve vztahu k Angelice respektoval osobnost jejího manžela, kterého - přestože do ní byl sám zamilovaný - uznal jako jediného muže, který by jí byl hoden.

PenelopaW píše:

Desgrez ve své obhajovací řeči pronesl, aby soud netrestal Joffreye za to, že jeho osobnost předběhla svoji dobu (parafrázuji, přesněji to tuším bylo, aby pozdější roky nenahlížely na soud kriticky za to, že takového muže odsoudil). A totéž by šlo říci i o Angelice. Mnohem více odpovídá modernímu pojetí dnešní ženy - krásná, ale ne bezduchá, sebevědomá, nenechá si nic líbit, dokáže se prosadit i v tvrdém mužském světě, ale přesto neztrácí svoji ženskost... I o ní by tedy šlo říct, že přerostla své současnice. A asi proto byl Joffrey jediný, kdo ji mohl učinit šťastnou a kdo mohl být šťastný s ní.
A přestože, nebo spíš protože Desgrez byl silná osobnost, věděl, kde je jeho místo v tehdejším světě, měl svoje životní cíle, a ve vztahu k Angelice respektoval osobnost jejího manžela, kterého - přestože do ní byl sám zamilovaný - uznal jako jediného muže, který by jí byl hoden.

Tak jsem včera dočetla Nezkrotnou Angeliku, a Vy, které nade mnou máte náskok, víte, že předchozí úvaha o osudovosti vztahu mezi Angelikou a Joffreyem, na kterou jsem si při čtení přišla, je zde vyslovena Osmanem Ferradžim (s. 420, 421 - 422):

"Mluv! Proč jsi uprchla? Copak jsi necítila, že osud tvůj a osud toho muže k sobě patří? Odpověz! Necítilas to?"
(...)
Ach, Firuzé," vykřikl téměř bolestně, "vzpomínáš si, co jsem ti řekl? Nelze znásilňovat osud. Když vás hvězdy upozorňují, nesmíme jimi pohrdat. Zvláštní znamení toho muže ti kříží cestu a... nemůžu vidět všechno, Firuzé. Musel bych vykonat nekonečné výpočty, abych rozluštil z hvězd nejpodivnější příběh, který jsem v nich kdy četl. Vím jen to, že ten muž je stejný typ jako ty..."
"Chcete říci, že je Francouz?" zeptala se bojácně. "Údajně je Španěl nebo spíš Maročan..."
"Nevím... chci říci... Je typem, který ještě nebyl stvořen, jako ty..."

(...)
"Proč jsi uprchla Rescatorovi?" vydechl nakonec. "Byl to možná jediný dost silný muž, jenž by se s tebou mohl spojit... a možná i Mulaj Ismail, jenže... jestli to není daleko větší riziko. Přineseš smrt těm mužům, kteří se s tebou spojí... Tak je to."
Vykřikla a sepjala prosebně ruce.
"Ne, Osmane Ferradži, to neříkejte..."
Jako by ji obviňoval, že vlastní rukou zabila manžela, jehož milovala. Sklopila hlavu jako vinice a násilním zavřela oči, aby zahnala obraz dalších tváří, vynořujících se z minulosti.
"Ano. Přinášíš jim smrt nebo porážku nebo utrpení, které jim bere chuť k životu. Je třeba být výjimečně silný, aby ti bylo lze uniknout. A to vše proto, že míříš tvrdohlavě tam, kam tě nikdo nemůže následovat. Ty, kteří jsou příliš slabí, necháváš ležet na cestě. Síla, kterou do tebe Stvořitel vložil, ti nedovolí zastavit se dřív, než dorazíš na místo, jež je ti určeno."

(...)
"Neplač, Firuzé. Není to tvá vina. Je to mimo tebe. Ty nepřinášíš neštěstí. Přinášíš štěstí. Jiné osoby jsou však příliš slabé, aby unesly tíhu jistých pokladů. (...)"

PenelopaW píše:

Angelika potřebovala přežít, takže využila všeho, co se jí nabízelo a po čem mohla vyšplhat. A když muži, které využila, zemřeli, tak skoro ani neuronila slzičku (za básníka ano, ale za Nicolase ne), prostě "sbohem a šáteček". V případě Nicolase bych to asi ještě dokázala "odpustit", protože byla na dně, byla ohrožena samotná její existence i jejích dětí, i když ho měla ráda z dětství, dospělý Nicolas byl v podstatě jen prostředkem k přežití, takové skoro "nutné zlo". Ale u básníka Špíny mi její sobeckost přišla až krutá - nechce se mi věřit, že by byla tak naivní a mohla si myslet, že když sáhne ve své pomstě až úplně nahoru, že to projde bez následků, když Claude byl intenzivně hledaný pro mnohem menší urážky mocných... .

v druhom diely Angelika bola sama v akomsi šoku a pokiaľ bývala v Neselskej veži tak akosi ani poriadne nefungovala
myslím že vôla k životu sa v nej prebudila až po tom čo si k sebe znovu vzala deti.
Inak v tej dobe vôbec ešte nevedela čo sa z Nikolasom stalo - či sa mu podarilo utiecť rovnako ako Polačke alebo je
či je vo väzení a či mŕtvy - takže ho ani oplakávať nemohla, aj keby chcela

čo sa obidvoch pánov týka - boli na čiernej listine tak či tak, a veci ktoré robili, robili vždy aj bez Angeliky -
takže ja osobne si myslím že Angelika za to ako skončili až takú veľkú vinu nenesie - ak vôbec

keby sa nikdy nebola zjavila Nikolas by bol banditom ktorý ma potýčky s ostatnými bandami a ktorého chce polícia
polapiť a básník Špína by stále písal pamflety o šľachticoch a manieroch na kráľovskom dvore ako to robil aj dávno
pred Angelikou - a jedného dňa by ich polapili tak či tak...
pokiaľ aspoň trochu vychádzame z historického Básnika Bahno, tak by bol tie pamflety kvôli malému predavačovi oblátok
napísal tak či tak....
no napriek tomu mi ho bolo ľúto - pretože po Angelikynom boku začal snívať po pokojnom jednoduchom živote,
- hoci dovtedy zo všetkého najviac miloval voľnosť a slobodu... a to aj nespútanú slobodu svojeho pera....

----------------------------

Čo sa týka Audigiera, toho mi ľúto nieje, pretože patril k typu mužov čo sa povyšovali nad ženy, a bol presvedčený
že zjedol všetku múdrosť sveta. nikdy nehral v Angelikynej lige - a pritom si myslel že to je naopak - takže ho za jeho nadutosť postihol spravodlivý trest

Tuto je vidno že Angeliku predsa len trápila neistota čo sa stalo s Nicolasom:

Žena, která měla v podsvětí zvláštní jméno: Markýza andělů. Nikdy jste o ní neslyšela? Ta ženabyla družkou slavného pařížského bandity Rošťáka. A ten se v roce 1661 nechal chytit na Saint-Germainském tržišti a oběsili ho…“
„Oběsili?“ vykřikla.
„Ne, ne,“ řekl něžně Desgrez, „neděste se, madame

Čo sa týka básnika Špíny, to sa Angelika po tom čo sa dozvedela o jeho smrti, takmer pokúsila o samovraždu ....
zachránil ju Desgrez

„Mám vám vrátit vaši obálku?“
„Jakou obálku?“
„Tu, co jste mi svěřila, když jste sem přišla.“
Mladá žena zvedla obočí. Vtom si vzpomněla a cítila, jak rudne. Jde přece o obálku se
závětí, kterou předala Desgrezovi s úmyslem, že se pak zabije!
(...) Desgrez měl zase ten tvrdý pohled, který pronikal jako paprsek až do hloubi duše.
„Chtěla jste umřít, co?“
Angelika se na něj dívala jako přistižené děcko. Pak sklonila hlavu a souhlasně kývla.

Takže vidíme že všetko vôbec neznášala ľahko....

a do tretice po svadobnej noci s Filipom, pri spomienke na Joffreya:

Pak si vzpomněla, co jí radil Desgrez:
„Nepřevracejte minulý popel… Vítr ho už roznesl. Neboť pokaždé, když pomyslíte na
minulost, budete mít touhu umřít. A já nebudu vždycky po ruce, abych vás probudil včas…“
Takže kvůli Desgrezovi, kvůli svému příteli policajtovi odolá Markýza andělů ještě jednou pokušení beznaděje.
Nechtěla Desgreze zklamat.
Vstala, dopotácela se až ke dveřím, zasunula zástrčku a pak se bezvládně zhroutila na postel.
Lépe je nepřemýšlet.

Ja osobne si myslím že Angelika musela veľmi vela trpieť, i keď sa pani AG o tom celkom obšírne dramaticky
nerozpisovala , tých pár indícií ktoré v knihe sú, hovorí jasným jazykom ....

Inak, mne bolo ľúto Desgreza - nemyslím si že silné osobnosti trpia menej z lásky ako iní
ibaže to nedávajú najavo

veď aj Joffrey kvôli Anglike (a často aj kvoli tomu čo si o nej nahováral) TRPEL

aj jeho mi bolo niekedy ľúto, ale úprimne mi bolo párkrát ľúto Desgreza:

hlavne v tých posledných dvoch scénach, ktoré som dala sem do príspevku:

http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic ... 478#p20478

No, tak po dočtení všech knih, musím říct, že mi hodně bylo líto otce d'Orgeval a jeho chování u mučednického kůlu zklamalo nejen Uttakého, ale i mne. A když se později přiznal, proč Angelice a Joffreyovi celou dobu škodil, nesmírně jsem ho litovala. Víc než rytíře Loménie-Chambord.

Aj mne bolo ľúto jedine Desgreza. Jeho láska a oddanosť bola v knihe tak pekne a jemne vykreslená. Aj som si pri tom poplakala, keď mu v piatom dieli hovorila "Zbohom". Ale dúfam, že sa v poslednom dieli ešte stretnú....

Maira píše:

Aj mne bolo ľúto jedine Desgreza.

Mně také.
Desgrez a Angelika se poznali jako velmi mladí lidé, byl svědkem jejího pádu z vrcholu na dno a cesty, kdy se jen vlastním úsilím dostala zpět + další její přídavné hodnoty. Desgrez měl sice hroší kůži, ale pod ni se mu ona určitě tím vším dostala. Každá další žena, kterou pak potkal, byla dobrá asi jen do postele. Možná ale díky svému způsobu života po ničem jiném ani neprahl. Teda, alespoň jako postava románová.

Desgreze je mi líto jen v tom smyslu, že nikdy nenarazil na životní partnerku, se kterou by prožil život. V knize sice sám sebe označuje za muže, který není na ženění a manželství, ale jeho hluboký cit k Angelice prozrazuje, že milovat umí. V tomhle ohledu mne mrzí, že díky setkání s touto osudovou ženou nikdy neprožil jinou lásku. Říká, že je lepší alespoň jednou v životě milovat, ale nenaplněná a neopětovaná láska (což si on při své inteligenci uvědomoval) je poměrně krutá...

Líto, ve smyslu, že by ve mně opravdu někdo vzbuzoval lítost (to se u Desgreze říct nedá, na to je pro mne moc silnou osobností), mi bylo opravdu asi nejvíc Sebastiana d'Orgeval. Protože díky svému vzplanutí zahodil vše, v co kdy věřil, zaprodal své ideály nesmyslné pomstě a snaze Angeliku a Joffreye zničit, takže při konečné konfrontaci na mne působil spíše jako "chudák".