Začnem našou pôvodnou anotáciou z webu od Jeanne:

Angelika cesta naděje (1984)

Depresivně laděná kniha je tajemná. Odehrává se s určitým časovým posunem a navíc v několika rovinách, proto není snadné vstoupit do tohoto stylu, který je v dosavadní sérii zcela nový. Nacházíme se jednak v rovině mimo vnějšího světa, kde se ocitla Angelika následkem nákaz ze svého pobytu v Africe, jednak v přístavním městě v Nové Anglii v Salemu. Konečně se dozvídáme, jak se žije statisícům Angličanů v Novém světě v druhé polovině sedmnáctého století, jak se rodí New York, Boston či Harvard, a že místní puritáni mají leckdy obdobné osobní problémy jako papeženští Francouzi. Hrabě de Peyrac si tu nechá vystavět novou loď, Duhu, na níž se posléze vydají zpátky do Nové Francie. Styl celého vyprávění se propadá do stavu lehké odtrženosti od vnějšího světa a jen těžko si uvědomujeme, co se zatím stalo v Gouldsboru, Quebeku a Montrealu. V tuto chvíli se postupně vynořují všechny zapomenuté události, nebezpečí a nenávist nepřátel, která pramení už kdesi ve Starém světě.

_________________________________



Ešte mrknime na anotácie z obálok kníh:

Další díl o krásné hraběnce de Peyrac sleduje její osudy poté, co svým šarmem, odvahou a s podporou lásky k svému manželovi zvítězila nad všemi nástrahami kanadského město Quebeku a dostalo se jí zadostiučinění za minulé křivdy v podobě milosti z rukou francouzského krále Ludvíka XIV. Trpké vzpomínky na minulá nebezpečí jsou potlačeny novým mateřstvím - to také znovu stvrzuje manželské pouto.

Historický román o osudoch krásnej grófky de Peyrac s podtitulom Cesta nádeje, v ktorom Angelika unike svojmu úhlavnému nepriateľovi pátrovi Orgevalovi, kráľ Ľudovít XIV. omilostí ju aj Joffreya, Peyrac získa veľký vplyv v Severnej Amerike, kde založil pevnosti Gouldsboro a Wapassu, no jezuita Orgeval označí pred svojím skonom Angeliku vinnú za svoju smrť a ona nemá na výber. Znovu musí bojovať.
No okrem toho zápasu podstúpi aj úporný boj o svoj život a životy svojich dvoch detí - lebo práve v tomto šťastnom trinástom dieli sa Angelike narodia dvojičky Raimon-Roger a Gloriandra. Spolu s nimi sa vracia do pevnosti Wapassu, kde kedysi po úspešnom úteku z LaRochelle zažila krásne chvíle po Joffreyovom boku po ich dlhom vzájomnom odlúčení. No cestou počas zastávky v Quebecu, sa dozvie všeličo nové, čo jej zaseje do srdca semeno pochybností. Je naozaj mŕtva diablica Ambroisine? Čo ak za záhadných okolností ostala nažive, hoci si všetci mysleli že je pochovaná? Čo ak naďalej práve ona pokračuje v intrigách pátra Orgevala? A podobné pochybnosti nezmietajú iba Angelikou... Opisy intríg a rodinného šťastia tvoria v tejto časti jeden z najkrajších a najpútavejších dielov Angeliky.

--------------------



No veru v tejto knihe si užijeme Angeliku na rozličných miestach v novom svete. A hlavne sa narodia dvojičky, čím sa naplní Susedkyna (bosorka la Voisin) veštba že Angelika bude mať 6 detí.

Precious píše: *

31 led 2023, 20:08

myslela som si, že Raimon-Roger sa napokon ako batoľa "vyfarbil" na hnedo (oči mal ale určite hnedé, však?). To len dokazuje, ako zle poznám posledný diel

Gloriandru by som si tiež rada pozrela!

nuž Raymonda-Rogera od malička volali Ryšavý Gróf - a tiež o ňom vraveli že je tak škaredý až je pekný
myslím že mal čierne oči po Joffreovi
kdežto Glorianda mala čierne vlasy po Joffreyovi ale tmavomodré oči, tuším že po Joffreyovej matke

Obe deti sa stali aj obľúbeným motívom na obálkach kníh.

Na tej prvej obálke vyzerá Angelika tak trochu ako Robin Hood. Na tej druhej je to jasná Merciérka.

Otázočka: Kto s vás vie kto sú tie tri ženské postavy v čiernych habitoch na obálkach kníh Scény sú samozrejme zo SALEMU.

diskusia bola pôvodne tuto, kde sme vraveli že na obálke musí byť Raymond Roger zrejme ako 3 ročný:

https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic ... 763#p31763

tak som nevydržala a našla som ten opis detí, v niektorých veciach som sa spam§ti očividne mýlila, napríklad v tom že som zabudla po kom tie oči Glorianda mala, a tiež že boli očividne svetlomodré:

Život se odehrával uvnitř domu. Angelika každý večer dlouze kartáčovala Honorině krásné vlásky, procházela se s ní a sledovala, jak rostou její novorozeňátka. Gloriandra s nazlátlou pletí a černými vlásky, které se jí začínaly kudrnatit, otevírala vážná modrá očka, světlá jako len. Oči mé sestry MarieAnežky, pomyslela si Angelika a vybavovala si okouzlující královninu dvorní dámu, která později vstoupila do kláštera.
"Joffreyova dcera."

Brala ji do náručí a hlasitě si s ní povídala:
"Jaká jsi krásná. Jaká jsi roztomilá."
Ale Gloriandra přijímala její poklony lhostejně. Její modrá očka stále jen sledovala jakýsi obraz v jejím nitru, jako by se hned od počátku uchýlila do svého vnitřního světa, kráčela svou vlastní cestou a vyžadovala méně pozornosti než její bratr.
Joffrey byl u vytržení, jak je půvabná, a často si s ní hrál. Ani on však neměl větší úspěch. Přesto uměla být zvědavá a rozhlížela se kolem, ale lidé, jejich hlasy a gesta poutali její pozornost stejně jako sluneční paprsky nebo nějaká lesklá věc. Jako by někde uvnitř poslouchala jakýsi andělský sbor. Jen zřídka se zlobila. Když však její dvojče začalo křičet, okamžitě se k němu hlasitě a přesvědčivě přidávala. Společně zvedala dvojčátka hlavičky a rozhlížela se přes okraj kolébky. Obě najednou se chytila ručkou a sedla si.

Když se malý Raimondek už jednou posadil, držel se pěkně zpříma a s nečekanou energií odmítal znovu si lehnout. Mátl veřejné mínění, které si libuje v kategorických soudech a jeho názor je jednoznačný. O dítěti se říká, "je krásné", nebo "je ošklivé".
Jenže on byl zároveň krásný i ošklivý. Když ho člověk zahlédl s hrdě vztyčenou hlavičkou a s velitelským pohledem tmavých, ani hnědých, ani černých očí "barvy horké kávy s pěnou", jak říkávala Honorina, byl krásný jako španělský infant. Každý viděl jen ten jeho pohled a pěkně tvarovanou panovačnou pusinku.

Tuto je extra vlákno o dvojčatách ktoré otvorila Zuzanka:

https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic.php?f=1&t=970

Pridala som tuto moje vízie batoľát Raymonda-Rogera a Gloriandy.

Ruth a Naomie, tak sa volali tie Angličanky, čo zachránili Angelike deti?

To o tých Gloriandriných očiach si pamätám dobre, že to boli "oči Marie-Agnes". Aj to si spomínam, že Honorine na ňu žiarlila, lebo jej meno znamenalo "sláva", kdežto "česť" (Honorine) je zaväzujúca (a teda neznie tak dobre )

Honorine občas na dvojčata žárlila z více důvodu. Žárlila i na jejich zachránkyně. Měla strach, že kvůli dvojčatům jí už matka nebude mít ráda.