Tak už sme tu mali najobľúbenejší diel, teraz si môžme prebrať časť, ktorá sa nám páči najmenej, resp. ktorú čítame najneradšej. Ja poviem, že Cestu nádeje. Tá atmosféra na začiatku, to Angelikino blúznenie, či scény s dvoma salemskými "čarodejnicami" mi proste nesedia, neviem sa cez ne dáko preniesť, ťažko sa mi čítajú a takmer vôbec sa k nim nevraciam. Isteže sú v tomto dieli aj pekné pasáže, ale celkovo mám z neho taký depresívny pocit A ani Angelikino víťazstvo veľmi nemusím... Trojku "nefavoritov" u mňa uzatvára Angelika sa búri.

Já mám taky nejmíň ráda Cestu naděje a kupodivu Nezkrotnou Angeliku. Tam mně rozčiluje to "zdržování". Uteče ode dvora, který mě baví a dokonce i od Jeffreye, když ho má vedle sebe!!! To mě prostě rozčiluje,takže ten díl nemusím .

Andrej píše:

Já mám taky nejmíň ráda Cestu naděje a kupodivu Nezkrotnou Angeliku. Tam mně rozčiluje to "zdržování". Uteče ode dvora, který mě baví a dokonce i od Jeffreye, když ho má vedle sebe!!! To mě prostě rozčiluje,takže ten díl nemusím .

Já to mám asi stejně, i když Cesta naděje mi vyloženě nevadí. Ale mě moc nebaví (resp. četla jsem jen jednou) ani Cesta k vítězství

Abych pravdu řekla, poslední díly jsem četla tak jednou dvakrát - možná to o něčem svědčí. Nejvíc mi chybí - ten konec. Cesta do Francie ( a tolik zmiňovaná a lákavá Praha).
Jinak moc nečtu ani Ďáblici a Spiknutí stínů. Já prostě skončím u nezkrotné, bouřící se, zamilované a bydlící ve Wapasu, a dále prožívající románek v Qebecu.
(i když čarodějky ze Salemu můžu)

Je zajimave, ze ja mam oblibenejsi a neoblibenejsi dily, ale kdyz dojdu na ten mene oblibeny, zase si tam najdu sceny a situace ktere me chytnou a najednou mi prijde uzasny.

Ale asi je to pro me taky Cesta nadeje, hlavne ten zacatek je zvlastni, ponury...

Já má na druhou stranu právě Cestu do Versailles nejraději, takže nějaký klíč k tomu, který díl aspiruje na oblíbený nebo neoblíbený nemám.

Andrej píše:

Já má na druhou stranu právě Cestu do Versailles nejraději, takže nějaký klíč k tomu, který díl aspiruje na oblíbený nebo neoblíbený nemám.

U mňa je to rovnaké. Cesta do Versailles sa mi nezdá ponurá. Isteže, na začiatku je to smutné - hoci určite nie smutnejšie ako koniec Markízy anjelov. Ale potom je práve podľa mňa úžasné sledovať, ako sa Angelika prepracúva krôčik po krôčiku až na vrchol spoločenského rebríčka. Z toho môže človek aj sám čerpať odvahu a inšpiráciu!

Já také mám ráda Cestu do Verailles právě z těchto důvodů - jak se Angelika prokousává a bojuje za svůj cíl. Je v tom hodně energie. Začátek Cesty naděje je opravdu takový ponurý, i já se tím prokousává jen nerada. Spiknutí stínů to samé... Naopak Nezkotnou mám ráda, protože je plná děje v krátkém čase. Nad jejím útěkem z Kandie si říkám " ty kozo pitomá, to musíš pořád zdrhat?" Celkem vzato, nejneoblíbenější díl je asi A. se bouří, i když tam už jsem si také našla své plus.

V Angelice se bouří si prožila takové životní kotrmelce, od naprosté duchovní prázdnoty a pohlcenosti zlem až k duševnímu klidu, že to snad ani v jiném díle tolik nepoznala. Není sice úplnou a zářící hvězdou, ale myslím, že právě v tomhle díle nejvíc vyzrála. V Kandii ještě byla tou ženou, jakou Joffrey znal, ale po povstání v Poitu a životě v La Rochelle se změnila v něco víc. Ve víc okouzlující ženu, teď už nejen tolik vzhledově, ale i duševně. V podstatě jí mám tak raději.
Ne, opravdu nemohu říct, že by to byl můj nejneoblíbenější díl. Spíš naopak, hned za Novým Světem a Její láskou.

Mě nevadí díly jako takové, ale mám scény, které přeskakuji a nemusím, a to je vzpoura v Poitou a vlastně i celé buřičské období (ale La Rochelle, kde čeká na "Čaroděje" a vyhlíží k moři, miluju) a pak požár u Rudé masky... čím jsem starší, tím více se programově vyhýbát rhrillerům, hororům a vlastně i detektivním seriálům a vyhledávám v životě jen to hezké.
Taky jsem se hrozně dlouho těšila na Pokušení, to je díl, který jsem roky nečetla, a když jsem ho konečně sehnala, byla jsem zklamaná: Hned na začátku se rozdělí, tak to už člověk tuší průser, a pak se tam až do setkání s Colinem vlastně "nic" neděje...
Je to ošklivé, takhle odsoudit pozoruhodný popis a vztahy té doby, ale bez Angeliky a Jofreye to ňák hokky není ono... jsem divná?

Dasho určitě nejsi. Ono je sice super jak se Angelika podrobná v popisech, věrná době atd...ale co si budeme povídat, stějně to stojí a padá na ústřední dvojici, bez které by nás to nebavilo. Já jsem třeba četla celou Angeliku zatím jen jednou a v knihovně zrovna po Králi neměli volnou ani Nezkrotnou ani Bouřící. Ale já byla tak nedočkavá jak budou konečně spolu, že jsem ty dva díly prostě přeskočila Zpětně jsem je pak jen prolistovala.
Můj neoblíbený je taky asi Cesta naděje, po těch dějově a citově "napraných" dílech ve Wapassu a Quebecu je takový nijaký. A to i přes to, že mám obecně radši americké díly, právě pro tu "amerikou Angeliku"

Ty jo, to já to mam úplně jinak!!! Mně baví úplně nejvíc díly bez Joffreye. Cesta do Versailles, Pokušení je taky senzační, Král a tak. Jediný díl který mně hodně baví a je s Joffreyem je Láska, ale tak tam je to proto, protože spolu bojujou vlastně, to mě baví i na Markýze Andělů. Ale jakmile je klid a děsná pohodička mezi nima, tak se nudim. Proto mě baví to Pokušení, to už zas má jiskru . Asi jsem divná já .

Andrej, nejsi, ja to mam podobne Strasne me bavi Cesta do Versailles a Nezkrotna a vubec vsechny francouzske dily. Vim ze se setkaji, tak si v klidu vychutnavam to, co bylo predtim

Kdyz jsem cetla A. se bouri poprve, byla jsem z toho takova rozladena, vubec me to nebavilo a nektere pasaze jsem preskalovala...ale napodruhe uz to bylo uplne jine a zabrala jsem se do deje naplno. Takze ani tento dil nemuzu jmenovat jako neoblibeny

ja osobne si myslím, že je ľahšie nájsť a pomenovať najobľúbenejší diel. To je kniha, ktorá nás chytí všetkým: prostredím, vykreslením postáv, dialógmi, dejom. Kdežto podľa mňa tie neobľúbené časti nie sú až také zlé, len skrátka nám nesadnú ako celok. V každom dieli sa nájde niečo zaujímavé/dojímavé/vzrušujúce atď, len je tam toho menej či poskromne. A treba si tiež uvedomiť, že každého baví niečo iné: niekoho romantika v Toulouse, ďalšieho cesta na vrchol spoločenského rebríčka v Paríži, niekoho zas dobrodružstvo na mori či stretnutie s psychicky narušeným človekom ako Ambroisine, niekto má rád pohodu v Quebecu či veštenie z kariet v Saleme. Ale povedzme si úprimne: myslím, že všetky máme rady román Angelika hlavne pre jeho ľúbostný, resp. životný príbeh hlavnej hrdinky. Alebo je tu niekto, kto zbožňuje Angeliku hlavne pre americkú prírodu, kráľovský dvor či bitky na mori?

Možno by bolo zaujímavé spraviť anketu či tému na obľúbenú/neobľúbenú scénu z každého dielu...

Ted se mi stala takova zajimava vec. Moje mamka cte Angeliku, dostala na vanoce nove vydani Markyzy andelu a samozrejme chtela hned pokracovat.....je nadsena a ja mam z toho velkou radost Nedavno jsem ji davala Nezkrotnou Angeliku a rikam ji, ze je to muj oblibeny dil a ma se na co tesit. No a dneska mi prectenou knizku vraci a rika, ze nechape, co se mi na tom tak libi, ze je to same muceni, vrazdeni a nakladani do soli

ja zajimave, jak se na jednu knizku muzou divat dva lidi uplne jinak, ja si z toho dilu pamatuju hlavne atraktivni prostredi haremu, popis orientu, ktery mam rada, velmi zajimave debaty s Osmanem a cestu pousti s Colinem, ktera me prisla uzasne dobrodruzna a trosku romanticka. A mamku zaujaly hlavne ty drastarny

Citovat:

Možno by bolo zaujímavé spraviť anketu či tému na obľúbenú/neobľúbenú scénu z každého dielu...

Jé, těch by bylo . Těch oblíbených myslím.[/quote]

Neoblibena sceka a snad jedina, kterou cilene preskakuju je v Dablici, jak A. nasla zkrvavene kotatko....to jsem obrecela a uz to nikdy nechci cist znova

Mně se právě tyhle ponuré díly a scény líbí moc - jak na začátku Cesty do Versailles přežívá u dvora zázraků, jak v A. se bouří jezdí na koni a jak bojuje s neviditelným zlem v podobě Ambroisine v ďáblici. Co mě moc nebavilo je už zmiňovaná Cesta naděje, ne, že by byla málo temná, ale přišlo mi, že se tam toho zase tolik neděje, takové nijaké... Díly bez Joffreye mám ráda stejně jako ty s ním, spíš si vždycky říkám, že by mě hrozně zajímala jeho dobrodružství z doby, než Angeliku poznal, nebo z doby, kdy byli od sebe odloučeni, všechny ty plavby po moři, bitvy, objevování...

Přidám se k těm co se jim moc ty ponuré díly nelíbí - mám raději ty v Americe Ty předtím jsou na mě moc ponuré a záporné.. Jsem asi na to moc optimista

Mne sa dieli 7-14 nepacia tak velmi ako 1-6 aj ked samozrejme aj v nich mam niekolko oblubenych scen a hrdinov...Cesta nadeje je fakt nudna cast, ale Angelika a diabol sa mi pacila, lebo je taka strasidelna. Myslim, ze co mi najviac prekaza na A. 8 -14 je ta mystickost a aj vsetky tie nadpozemske Angelikine schopnosti, tusenia...atd...rovnako ako aj fakt, ze tolkokrat unikne smrti prispieva k tomu, ze mi obcas pripadaju az prilis nerealne...no aj tak Angeliku milujem a keby Gollonova napisala este dalsich 100 casti, tak ich urcite budem citat A z 1-6 mam najmenej rada Angelika sa buri, lebo tam tak strasne trpi a je uplne zmenena - plna nenavisti a potom u Bernovcov v La Rochelle je iba sluzkou, no a mne sa pacilo, ked bola kralovnou Versailles Ale zivot nie je len o uspechoch, takze nebyt Angeliky 5 tak clovek potom neoceni Angeliku 6 a dalsie, kde je stastna so Joffreyom Inak nesklamalo vas trochu, ze ju v Quebecu podviedol?

Taky mám díly 1-6 přečtené minimálně třikrát (a šestku víckrát ), zatímco další díly čtu teprve teď podruhé. Ale nějak jsem mezitím asi nazrála - dnes se mi líbí mnohem víc než poprvé. Nejpatrnější rozdíl ve vnímání beru Spiknutí stínů; tehdy se mi zdálo "zbytečné a moc upovídané", a až když jsem jej četla asi před dvěma měsíci, došlo mi, že "jinak to nešlo". Že život není černobílý, že určité události mohou nastat ve skutečném životě jen tehdy, když jsou aktéři dostatečně "zralí", zmoudřelí atd. Třeba ten atentát na Joffreyho v úvodu se mi tehdy zdál nějak šroubovaný, vždyť přece to je klaďas . Až životními zkušenostmi mi jaksi došlo, že jestliže čtenář bere Joffreje jako kladného hrdinu, tak to přece jeho tradiční nepřátelé logicky nemohou sdílet a A a J si musí nejdřív získat podporu soudných lidí, a pak teprve mají šanci zvítězit... Ostatně stejně beru i jejich patnáctileté odloučení: Angelika MUSELA nejdřív projít sama přerodem - musela zažít boj o život v Rífu, zklamání z vlastní (šlechtické) třídy, vzpouru proti králi, pád až na samé dno... A pak teprve mohla být připravena na nový život s Joffreyem. Kdyby spadla do pirátského způsobu života rovnýma nohama ze stavu obdivované a bohaté šlechtičny, patrně by jí nadšení z nalezení Joffreye moc dlouho nevydrželo.

Elis,
velmi pekne si to napisala - to ako si Angelika musela prejst cim si presla, aby sa priblizila k Joffreyovi a ze ako bohata a zboznovana markiza by sa k nemu-piratovi nehodila...presne tak

Že bych měla nějaký vysloveně neoblíbený díl, se říct nedá. Kdybych měla tedy nějaký jmenovat, tak to bude asi Spiknutí stínů, protože mi přišel takový málo dějový.

Ja zas nemám pocit, že sa mi niektorý diel páči viac a niektorý menej. Čítam to vždy v celku, aby mi náhodou niečo "nové" neušlo a verte mi, že si stále nájdem niečo iné o čom sa dá porozmýšľať. Už som trebárs presnorila veľa máp starého Francúzska, Nového Francúzska, Maine ... veľmi rada prezerám územia kadiaľ sa uberal dej Angeliky (EarthGoogle) - skúste si to nainštalovať na svoj PC. Keď som mala menej rokov ,nevedela som si predstaviť,že sa mi bude páčiť Angelika v Amerike... páči sa mi úžasne. Rada by som sa dožila jej návratu do Francúzska. Mňamky.

Ja ctu Angeliku napreskacku. vybiram si dil podle momentalni nalady. Moje milovane a tuzkou podtrhnute sceny jsou: V pousti, kdyz ji ustkne had a jak to pak smeruje k sblizeni a vyjevuji si sve city, Angelika se bouri - zpytovani v klastere, na lodi, kdyz Angelika prosi za namorniky a Jofrey vede ten svuj vnitrni monolog a pak jak mu da policek za to, ze ji nerekl o detech, V pokuseni, kdyz prijde na schromazdeni a Jofrey uderi prozmenu ji :-) a na ostrove osamote s Colinem atd.... je jich spousta!!!!

Nevím, jestli je to neoblíbený díl ale ais sem čte nejhůře a to je Nezkrotná Angelika, podstatě mě tam baví ty části, kdy se něco více dovídá o Recatorovi, ale přiznám se že orient nikdy nebyl pro mě lákavé prostředí. Navíc bylo to dost natahované celý děj. V něčem se mi nelíbí ani Angelika a její období u dvora. Asi i to, že mi prostor dvora plný falešných poklon přijde nepříjemný. Třeba, jak všichni chtějí ono pověstný "Pro" Asi není to správné slovo, že jsou to mé neoblíbené části spíše bych řekla, že jsou pro mě hůře uchopitelné. Ale i když se mi líbí nejméně tyto části, tak pořád vnímám že mají hloubky a je v nich plno zajímavých myšlenek. Je prostě těžko říct, který z těchto knih je ten nejmenší klenot, když každý má svou určitou hloubku a svou cenu. Jakože i tak bych v těchto dílech našla něco co mě velmi baví.

Překvapilo mě, že tu zmiňujete dost dva poslední díly. Jsou psané jinak, ale taky je tam dost zajímavých momentů. Ruth a Naomi ze Salemu, Jenny a setkání se svým manželem a rodinou. Honorina a její sny a jak se sžívá se svými sourozenci.. Návrat ďáblice a vrchol je přežívání v pevnosti ve Wasapu Angelika s otcem. Jako vlastně to chápu že jsou v něčem jiné, ale i je tam plno zajímavých hlubokých myšlenek. Možné se i hůře čtou a je z nich citít větší smutek.

Lole, ta to já mám podobné.
Nezkrotnou Angelikou jsem se doslova prokousávala. Navíc mě naštvalo, že utekla od Rescatora.
Díl u dvora mě docela bavil. Četla jsem ho poprvé ještě v době před listopadem a byl to zdroj informací o Ludvíku XIV.
V té době knihy o králi Slunce nevycházely.
Také vývoj vztahu Angeliky a Filipa byl zajímavý. Ne jako ve filmu, kde to je takové zrychlené a potom Filip hned zemře.

No jasný to je k naštvání, ale zase si pamatuju, že pak když člověk kdo je kdo tak to má wow efekt. A to je asi na té knize svým způsobem zpětný vtipné, jak se vždy o kousek minou.
Před listopadem moc informací o dějinách Francie nebylo? Ale jinak souhlasím kniha je mnohem lepší když popisuje ten vztah a celá ta láska na mě působí hlavně jako spíš touha po něčem hezkém než, že by to byl romantický láskyplný vztah. Ale zase kdyby takto měla soudit všechny Angeliky vztahy očima dneška, tak ani Peyrac by se zrovna nepředvedl. Ale jako by ono je těžký kritizovat něco, protože nemůžu říct, že se mi tyto části vyloženě nelíbí, ale líbí nejmíň. A vzhledem k tomu knihy Anne Golon jsou jedny z mála ke kterým se opakovaně nadšeně vracím, tak to furt ukazuje na vysokou kvalitu i těchto částí.