Toto som pridávala na FB tak pridávam aj sem:
Joffrey de Peyrac si říkal, že Angeličino chování může někdy lidi zaskočit. Jemu se to líbilo. Byla prostě taková. Král na ni čeká. Sní o ní ve svém versailleském paláci. Uprostřed poct a nádhery velkolepého dvora je tajnou, ale jednou z nejdůležitějších starostí tohoto nejmocnějšího panovníka na světě, dosáhnout svou bezmeznou trpělivostí a nezměrnou velkorysostí toho, aby se Angelika de Peyrac jednoho dne uráčila opustit temné a ledové americké končiny a objevila se u jeho dvora.
V poslednom diely sa viackrát spomína kráľ a dvor vo Versailles.
Tuto vraví známy francúzsky námorný dôstojník a dobrodruh ďEstrée (skutočná postava v mojej fikcii sused Hortenzie v Kráľovsktve Francúzskom) ktorého počas plavby vzali do Peyracovej Flotily
:
Pan ďEstrée se znovu dostavil se svým vlajkonošem na jejich palubu, aby se rozloučil a
poděkoval jim.
"Protože z našeho setkání nevyplynula žádná nepříjemnost, dovolte mi, abych vyjádřil potěšení, že jsem měl díky svému
incidentu příležitost seznámit se s osobami tak slavnými i u dvora, přestože jste od Krále Slunce poměrně daleko. Ve Versailles
neuplyne jediný den, aby nepadla zmínka buď o jedné z nejkrásnějších žen království, nebo o muži, který zřejmě způsobil nový rozkvět našich kolonií v Americe tím, že jim dodal jistotu, jež jim tak dlouho chyběla. Je ovšem pravda, že máte v Paříži jako
vyslance své dva syny, kteří si dokázali získat královu přízeň."
Dosud se nezmínil, že se setkal s Florimondem a Cantorem. Údajně je tak dobře nezná, jen z dvorských klepů. Oba královi
oblíbenci ho zajímali pouze proto, že pocházeli z Ameriky. Teď už bude lépe vědět, kam je zařadit.
A potom ešte:
Ale přes nádheru pařížských ulic a skvělost Versailles si nedokázala představit, že by se tam ještě někdy octla. Byla v těchhle klidných dnech tak šťastná. Tolik věcí se podařilo uskutečnit. Měli tu obě nejmladší děti a Joffrey měl čas sledovat, jak rostou.
Angelika sa pohrávala častejšie s myšlienkou vrátiť sa do Versailles:
WAPASSU ZIMA 1682: Když se vrátila do tepla, neklidně pohlédla do zrcadla a slibovala si, že příště bude opatrnější. Jestli se jednou opravdu znovu objeví ve Versailles, nesmí na sobě nést stopy svého pobytu v Novém světě. Jizvy zdobí pouze muže.
------------------------------
Vybavila si dvůr. Mluvil o něm, a to ne bezdůvodně, jako o nebezpečné džungli. Kdo to ví lip než ona? Přesto v téhle pustině
viděla jen krásu Versailles a zapomínala na nebezpečné intriky, které se odehrávají uvnitř paláce. Hold, který tu král vzdává kráse a umění, v Angeličiných očích Ludvíka XIV. ospravedlňuje.
Dvůr je džungle, ale i chrám krásy.
"A přesto je daleko obtížnější," poznamenala Angelika, "vrátit se s důvěrou ke břehům, kde jste vyrůstal, než tam zažít svůj válečný křest." Ale cítila v sobě sílu znovu se vrhnout do boje. Teď, když Joffrey navázal kontakt s králem a splnil svou diplomatickou misi, chtěla být vedle něj, nechtěla ho nechat samotného uprostřed té nebezpečné smečky, která je proti němu. Ve dvou by bylo všechno jednodušší, snesitelnější, a jistě i zábavnější. Ve dvou by mohli vychutnat nádheru Versailles a všechno, co je tam dokonalé, co se však při jednání s panovníkem tak těžko vnímá.
Myslím že čas na Angelikyn návrat do Francie dozrel najneskoršie keď Joffrey odplával.