Myslím, že jsem našla odpověď na věčnou otázku, jestli flirt s Lauzunem došel opravdu až do konce.
V českém překladu je to trochu neurčité... Tohle je prodloužená verze celé události. Je z ruské integrale Válka v krajkách. Červeně je označeno to, co bylo přidáno nebo co mi přišlo vtipně odlišné od českého orginálního překladu.
------
— Chcete mi říct, že váš manžel je k vašim půvabům tak lhostejný, že se u vás ani neukáže?
Angelika si mimovolně povzdechla.
— Ano, je," řekla zachmuřeně.
— Co si o tom myslí váš
oficiální milenec?
— Žádného nemám.
— Cože?
Lauzun vyskočil.
— Tak tedy, řekněme... vaši příležitostní přátelé?
Angelika mlčela.
— Odvážíte se přiznat, že žádné nemáte?
— Samozřejmě, že si troufám, Péguilline, protože je to pravda.
Hrabě de Lauzun neskrýval svůj mimořádný údiv.
— Takže chcete říct, že jste... Nebo spíš, jak dlouho jste už neměla... Zkrátka, kolik dní? - Přísně se zeptal.
— Kdybychom tak mluvili o dnech.
— Týdny tedy?
— Tedy, chcete-li abych byla přesná," zamumlala Angelika, i když se nemohla ubránit smíchu, "přiznávám, že po svatební noci můj muž jakoby zapomněl, že má ženu.
— Neuvěřitelné!" zašeptal Peguilin a
předstíral, že při té tragické zprávě omdlel. — Angeliko, zasloužíte si výprask.
— Proč? - Byla rozhořčená. - To není moje vina!
— Je to vaše vina. Když má žena takovou pleť, takové oči, takovou postavu, nemůže být tak špatně upravená. Jste ukrutnice, stvoření, které mě přivádí k zoufalství! Jste nebezpečné stvoření!
Lauzun se dotkl čela nataženým prstem.
— Co se vám honí hlavou? Výpočty, projekty, všelijaké složité věci, záměry, které by zmátly všechny od samotného pana Colberta až po zachmuřeného Le Telliera? Solidní muži za vámi jdou s nataženou rukou a nešťastní, pobláznění mladíci nevědí jak zabránit tomu, aby jejich poslední sous nepadl do vašich dravých rukou. A přesto máte tvář anděla, oči, v jejichž záři se člověk může utopit, rty, na které se člověk nemůže podívat, aniž by je chtěl políbit! Jste rafinovaně krutá. Každý kousek vašeho těla je hoden bohyně... a pro koho to všechno je?
Pro koho, ptám se vás? Jen p r o uspokojení vaší ješitnosti! Kde je ten pán, který zlomí vaši pýchu a učiní vás šťastnou, rozechvělou a dokonce trochu hloupou, jako každou zamilovanou ženu?
— Počkejte!" namítla Angelika, zaskočená horlivostí jeho projevu. Nemyslíte, že už mám pána, a navíc tyrana?
— Měla byste být dobývána jinak. S ním se chováte jako netrénovaná klisna před udidlem. Pokud se podvolíte, tak se zpátečnickou myšlenkou na pomstu, čím dřív, tím líp... nebo na zákeřné kopnutí kopytem. Ale vaše srdce a vaše tělo zůstávají studené jako stříbrný ecu, který nelze zahřát lidskou rukou.
Náhlý tlak zasáhl Angeliku, která už byla rozrušená, a každé slovo jí znělo jako rána. Tiše zašeptala:
— Nepovažuji se za chladnou a samozřejmě nejsem příliš náročná. Ale mám toho tolik na práci.
— Co může žena dělat jiného než milovat? Jste opravdu sobecká! Trápíte se ve věži, kterou jste postavila, aby jste se chránila před životem.
Angeliku nesmírně překvapilo, jaká jemná prozíravost se skrývá za maskou lehkomyslnosti tohoto dvořana.
— Na tom něco je, ale není to zcela pravdivé, Lauzune. Jenže kdo mi může porozumět? Nikdy jste nebyl v pekle.
Angelika zaklonila hlavu a zavřela oči, cítila se náhle unavená. Před chvílí ji bylo horko, ale teď měla pocit, jako by jí v žilách tuhla krev. Stav připomínající smrt nebo blížící se stáří. Chtěla zavolat Péguillina na pomoc a zároveň si uvědomila nebezpečnost rozhovoru, do kterého se zamotali.
Zároveň se bála, že si podváděním pokazí už tak špatný vztah s Philippem. Proměnlivá milostná dobrodružství ji nelákala. Život byl už tak těžký. Angelika se rozhodla odejít.
(...)
Očekávání je oba vzrušovalo. Angelika zasténala a zabořila zuby do moiré krajky luxusní modré kamizoly. Péguillin se tiše zasmál.
— Ticho, ticho, vlčice... teď ukojím vaši vášeň... Je tu příliš mnoho lidí,
nechte mě řídit naše manévry.
Byla netrpělivá a ohebná a Angelika ho poslechla. Přes všechny její smutky a trápení padl zlatý závoj sladkého zapomnění. Zůstalo jen horoucí tělo, lačné po laskání a rozkoši, a už ji nevyvádělo z míry místo, kde se ocitla, ani obratný partner, který ji rozechvíval vášní.
Uvolnila se, když se podvolila jeho tlaku a pak se odvážila vyrazit vpřed, znovu se podvolit a nechat se unášet proudem smyslnosti, navždy.....
— Mé dítě, mnoho jsi zhřešila, ale činila jsi pokání, takže nyní horlivě prokazuješ a napravuješ své chyby. Proto tě nepřipravím o odpuštění ani o požehnání malého boha Erose. Formou pokání odříkáte......