Znovuotevírám diskuzi k 6. dílu integrale, který u nás nevyšel. Knihu jsem poměrně dost detailně prošla a porovnávala s originálem. Tak jsem si říkala, že bych to tu shrnula společně se svými názory, můžeme to trochu prodiskutovat...
POZOR SPOILERY
- Hned první kapitola je celá nová, shrnuje Angeličin život jako hostinské U Rudé masky. Básník Špína občasně navštěvuje Angeliku, ta mu dávala mu najíst, ráda by ho i lépe ošatila, ale jemu jsou takové věci lhostejné, povídají si a pak básník na čas opět mizí. Desgrez Angelice ráno klepává na dveře, protože chce básníka chytit. Pak jí doprovází do hostince. Dál se tu zmiňuje, jak chce Angelika začít podnikat s čokoládou.
Ta kapitolka je docela hezká, na druhou stranu je za mě hrozně cítit, že byla dopsána později, protože styl vyprávění je jiný, takový "rozevláty" narozdíl od originální knihy, která je vždycky jasná, přehledná a nepřeskakuje.
- Následuje asi jedna stránka, která víc probírá jak moc Angeliku bolely vraždy Linota a pana Bourjouse.
- Na to navazuje lehce rozšířená část o tom, jak chce Angelika se vším zkoncovat a vrhnout se do Seiny. Co mě zaujalo, je, že se chtěla vrhnout do Seiny z důvodu že chtěla vrátit k Joffreyovi a Joffreyův popel měl být rozmeten do Seiny! To mi přijde jako dojemné dovysvětlení... (červeně jsou vyznačené přidané části)
Potácela se po pokoji, padla na kolena vedle postele a zabořila obličej do zmuchlaných prostěradel. — Joffrey, má lásko!...
Příliš dlouho zadržovaný výkřik propukl.
— Joffreyi, má lásko, chtěla bych se k tobě vrátit. Joffreyi, lásko, chci být s opět tebou. Vzpomínám na naši lásku. Spolu jsme se odvážili čehokoliv, protože naše těla se měla ráda. Vzpomínám na tu radost, kterou jsem cítila, jen když jsem věděla, že jsi zpátky... Jen když jsem slyšela tvůj hlas přes hluk ostatních... Nikdy, nikdy nenajdu ztracený ráj, který jsi mi odhalil. Joffreyi!
Joffreyi, co s tebou udělali? Chci se k tobě vrátit. Joffreyi, lásko, vrať se...
Ale on se nevrátí, to věděla. Zašel příliš daleko. Kam by teď mohla jít, aby se k němu připojila? Neměl ani hrob, kde by se mohla pomodlit... Joffreyův popel byl rozptýlen ve větru Seiny.
Vybavila se jí vize Seiny.
Viděla řeku s jejím širokým, živým tokem a stříbrným pláštěm, který si při západu slunce obléká.
Připojit se k němu!
Proč ji to nenapadlo dřív? Angélique vstala.
- Asi nejzajímavější přidanou pasáží je za mě ta, která se odehrává po Angeličině návštěvě řezníka na Place de Gréve. Sedí v zahradě Celestínů a přemýšlí o tom, co jí řezník řekl. Náhle se rozhodne, že musí za katem Aubinem, aby se od něj dozvěděla, jestli to byl tenkrát Joffrey, koho se snažil milosrdně uškrtit než zapálili hranici. Pak jí ale v hlavě "vyskočí" Polaččin hlas, který jí připomíná, že kat jí nikdy nic neřekne a že je nebezpečné se plést do věcí mocných. Celá část s princem de Condé je posunutá v ději dál.
- Pak je tu pár zmínek jak Angelika touží dostat se ke dvoru a jak proniká mezi smetánku ve čtvrti Marais, ale nic zásadního.
- Další dojemná vzpomínka na Joffreye je, když se Angelika odmítne nazvat vdovou, protože by si tím definitivně potvrdila konec jejich lásky.
- A další podobná romantická zmínka je, když v jednom salónu čtou romantickou knihu, což Angeliku zabolí, protože v tom vidí paralelu své dávné lásky. Jde se proto projít do ulic, aby se uklidnila a potká venku Ninon, která jí utěšuje. Mluví spolu o pravé lásce. V podstatě je to ten samý rozhovor, který spolu vedou v originále až v kontextu Angeličiny svatby s Filipem. Ale těch několik krátkých zmínek o Joffreyovi mě udělaly radost (nejen proto, že jsem fanynka), ale protože mi vždycky přišlo, že smutek a bolest z jeho smrti bylo v originále trochu upozaděny, mezi řádky. Takže jsem ráda, že tam takhle občas trochu "vyhřezne". Líbí se mi, že to není formou vzpomínek Angeliky, která se řídí radou Desgreze a snaží se na minulost nemyslet, ale spíš to jsou její bezprostřední reakce na nějaké triggery, které jí potkávají.
- Další rozšířený rozhovor s Ninon je, když zbitá Angelika po svatební noci s Filipem dojede k jejímu paláci. Ninon jí nejprve odmítá přijmout, protože se na ní zlobí, že si vybrala za manžela takového surovce, zvlášť když o Angelice ví, že poznala pravou lásku.
- Trochu zvláštní novou scénou je scéna v hostinci U čtyř králů (kterou máme v 5. díle integrale), kdy po cestě do Versailles Angelika zastaví u hostince, vyskočí z kočáru a běží políbit pana Anselma. Tu jsem úplně nepochopila, přijde mi nesmyslná.
- Poslední přidanou scénou je krátký rozhovor s Francoise Scarronovou ve Versailles, kdy Angelice setře lehce rozmázlou rťenku (jak dala pusu panu Anselmovi), řekne jí, že rťenku nepotřebuje, protože je přirozeně krásná. A posílá jí okouzlit krále.
- Úplně na konci je ještě doplňen Desgrez, je vtipné, že ho dávají do kontextu s Voisinkou.
A protože král vyjádřil své přání, pokusí se vymazat ze svého srdce všechny stopy hořkosti. V hloubi duše Angélique věděla,že oheň lásky, který ji stravoval, strašlivý oheň, který stravovali jeho lásku, nikdy neuhasne.
Vydržel by celý život. La Voisin to říkala. Desgrez také.
Celkově je to podobné všem předchozím dílům integrale. Lehce proházené s přidanými scénami, které jsou některé hezké a některé trochu mimo. A zároveň některé původní odstavce (které jsou ale moc hezké), byly bohužel vyškrtnuty.
Zaujalo mě, jak je proti tomuhle rozdílná Válka v krajkách, která už vůbec není přeházená a těch doplněných částí je tam úplné minimum.