Koukala jsem do itineráře, kde je uvedeno:

Náměstí Pilori se nacházelo na místě, kde se kříží Rue du Buci a Boulevard Saint-Germain, poblíž opatství Saint-Germain-des-Prés. Sídlili zde vykonavatelé spravedlnosti a justiční zaměstnanci. Bývalo zde také vojenské vězení, které prošlo během staletí několika přestavbami a proslulo zejména svými špatnými hygienickými podmínkami. Na náměstí stál ozdobný sloup patřící k opatství, který byl zrušen v roce 1636 při jedné z přestaveb vězení.

Na obrazu Philiberta-Louise Debucourta (1755–1832), který zachycuje oslavy pořádané městem Paříž v Les Halles při příležitosti narození dauphina roku 1782, je velice věrně ztvárněno náměstí Place des Halles, na východ od apsidy kostela sv. Eustacha, jak vypadalo na konci Ancien Régime. Uprostřed stojí kašna z roku 1605 a v pravé části dominuje pranýř s vysokou špičatou střechou. Za pranýřem vidímedvě dlouhé budovy – vpravo Halle à la Marée, vlevo Halle à la Saline.

Pranýř nacházející se v Les Halles dostal název podle studny měšťana Lori, která původně na jejím místě stála a vedle níž byla zřízena šibenice. Na místě zasypané studny byla v době vlády Ludvíka Svatého vztyčena osmiboká kamenná věž vysoká kolem 3 m, jejíž horní patro bylo ze všech stran prolomeno velkými okny. Uprostřed věže se nacházelo dřevěné kolo otáčející se na čepu a provrtané otvory, jimiž procházela hlava a ruce odsouzence. Ten byl vystaven pohledům, posměškům a urážkám davu po dobu 3 po sobě jdoucích tržních dní, a cca po každých 2 hodinách se kolo otočilo, takže byl nešťastník vidět ze všech stran.
Bylo přípustné na něj házet bláto a odpadky, ale ne kameny či jiné předměty, které by ho mohly zranit. Po „výstavě“ byl odsouzený často popraven, sťat nebo oběšen. Roku 1516 po dvou neúspěšných katových pokusech useknout odsouzenci hlavu rozhořčení Pařížané pranýř převrhli a zničili, ale v roce 1542 byl obnoven.

Někdy byl pranýř také jediným uloženým trestem, což se týkalo defraudantů, sluhů odsouzených za drzost vůči pánům, neposlušných vojáků či žebráků, ale často šlo o doplnění přísnějšího trestu jako bylo useknutí končetiny, uší apod. Trest pranýře byl zrušen roku 1789.

Tak teď už jsem z toho celá popletená, kde tedy to náměstí bylo.

PenelopaW píše: *

28 čer 2024, 17:20

Koukala jsem do itineráře, kde je uvedeno:

Náměstí Pilori se nacházelo na místě, kde se kříží Rue du Buci a Boulevard Saint-Germain, poblíž opatství Saint-Germain-des-Prés. Sídlili zde vykonavatelé spravedlnosti a justiční zaměstnanci.

Tak teď už jsem z toho celá popletená, kde tedy to náměstí bylo.

Odkiaľ máš ten citát, dúfam že nie nejaký starý odomňa hi-hi. Fakt je to tam nejaké popletené. Spomínajú rok 1636. Dovoľujem si upozorniť že v roku 1661 ešte neexistoval žiadny BOULEVARD. Musím to ešte pozrieť, mohlo sa to neskoršie presťahovať, pretože aj obraz ktorý uvádzaš je datovaný do 18 storočia.

Citovat:

Jinak i ten pranýř byl poměrně zajímavá záležitost: bylo na něm místo pro několik odsouzených zároveň a byl otočný. Takže v určitý čas se vždycky ti odsouzení posunuli, aby na ně bylo postupně vidět ze všech stran. Házet se po nich mohlo čímkoliv co je nemohlo zranit. Takže kameny ne, ale třeba bláto ano a umím si představit, že když to byl rybný trh, mohla jim na obličeji přistát i nějaká stará ryba.

nuž ľudia sú niekedy veľmi zľomyslení .....

Ms Rescator vskutku skvele si nám doplnila informácie o námestí Pilori

Tam Kat býval - ale niekedy malo mesto aj viacerých katov.
Hlavný kat mesta ktorý by bol mal popraviť Jofreya bol skutočne synom toho ktorý popravoval kráľovhraha, vraha dobrého kráľa Henricha, Ravillaca.
Ja už chápem prečo pani AG menila mená ak si chcela popustiť uzdu fantázii - som presvedčená že z rešpektu k skutočným postavám.

Hlavné, dôležité popravy boli podobne ako za starého Ríma divadlo, ktoré sa vykonávali na námestí de Greve. Popravy boli divadelným predstavením aj preto aby mali odstrašujúci účinok.

Inak kata Aubina máme aj vo filme v scéne kde mu Angelika nesie mešec ktorý jej dal Desgrez. Hlavne v prvom diely sa Borderie vcelku drží predlohy.

Nieje to príšerné dať niekomu peniaze aby uškrtil milovanú osobu? Avšak myslím že by som konala rovnako aby som ušetrila od utrpenia. (To však Angelika netušila že Joffrey si už dopredu vypočítal ako to mať čo najrýchlejšie za sebou teda aspoň v mojej fikci, ale som presvedčená že on vedel že sa musí čo najviac zhlboka nadýchať dymu)

Hľa čo som ešte našla:

Mestské hradby postavené za Filipa Augusta (1190-1209) obkolesili a zabezpečili nové štvrte. V roku 1183 kráľ nariadil výstavbu dvoch dlhých krytých budov, ktoré sa v noci zamykali a ktoré boli v tom čase známe ako "Halles des Champeaux", čím definitívne určil miesto parížskych Halles. Medzi kráľom a parížskym biskupom bola podpísaná dohoda, na základe ktorej kráľ získal plné vlastníctvo krytého trhu za ročný poplatok.

Počas celého stredoveku bola obchodná štvrť ohraničená na východe ulicou de la Tonnellerie*** (tá už neexistuje) a na severe ulicou de la Grande-Truanderie. Zahŕňala osobitné priestory na potraviny, trhy s plátnom, konope a plátnom a dielne pre súkenníkov, galantériu, kovotepcov, kotlárov a iných. Predávali sa tu všetky vtedajšie poľnohospodárske a priemyselné výrobky.

Na centrálnom trhovom námestí, "carreau des halles", sa nachádzal kráľovský pranier, kde boli odsúdenci vystavení posmechu davu pred tým, ako boli niekedy popravení. Súčasťou tejto osemuholníkovej kamennej stavby s drevenou podlahou, pohyblivou a otáčajúcou sa na čape, bola veža s otvormi dostatočne širokými na to, aby si odsúdenec mohol prestrčiť hlavu a ruky. Vedľa praniera sa nachádzal kamenný kríž, pri ktorom sa mohli insolventní dlžníci po rozhodnutí súdu verejne vzdať svojho majetku. Tento "Pillori" alias Pranier bol definitívne zrušený v roku 1786.
Námestie lemuje galéria domov s podlubím: "Halles pillars".
(Ide o podobnosť slov Pillori znamená pranier a pillier znamená stĺp po francúzsky - našla som aj v dnešnom katalógu obidve varianty: Columns & Pillars//Colonnes et piliers)

Les Halles neboli len miestom predaja potravín, ale predovšetkým trhom so spracovanými výrobkami. Mimo týchto budov boli vyčlenené osobitné priestory na predaj pšenice, chleba a zeleniny.
Pozemok, na ktorom sa trh konal, patril kráľovským úradom.
Aby sa z tržnice stal veľkoobchodný trh, tak ak rozširovanie trhových hál narážalo na silnú mestskú sieť to potom viedlo k vyvlastňovaniu.
-----------------------------------------
https://archives.paris.fr/a/555/le-pilo ... champeaux/

*** Ulica de la Tonnellerie je stará parížska ulica, ktorá zanikla, keď Victor Baltard prestaval Halles centrales a vznikla ulica du Pont-Neuf - Tu vidíme an starých fotkách tie piliery https://fr.wikipedia.org/wiki/Rue_de_la_Tonnellerie

PenelopaW píše: *

28 čer 2024, 17:20

Koukala jsem do itineráře, kde je uvedeno:
Náměstí Pilori se nacházelo na místě, kde se kříží Rue du Buci a Boulevard Saint-Germain, poblíž opatství Saint-Germain-des-Prés. Sídlili zde vykonavatelé spravedlnosti a justiční zaměstnanci. Bývalo zde také vojenské vězení, které prošlo během staletí několika přestavbami a proslulo zejména svými špatnými hygienickými podmínkami. Na náměstí stál ozdobný sloup patřící k opatství, který byl zrušen v roce 1636 při jedné z přestaveb vězení.

Ten jsem psala já, takže tu chybu beru na sebe. Popravdě je to ale už tak hrozně dávno, že nemohu říct, jak k ní došlo. Je možné, že mě někde spletlo to označení "pilori" - pranýř, kterých bylo víc. Vážně nevím... Ale je zajímavé, že obrázek je správný.
No nic, třeba se to jednou tam opraví...

Nič sa nedeje aj ja som musela po sebe opravovať, vtedy ešte na nete nebolo toľko zdrojov ako teraz.

myslím že tento zdroj čo si uviedla je super a má rozsiahlu obrázkovú dokumentáciu:

https://marie-antoinette.forumactif.org ... -du-pilori

Mňa zaujal tento obrázok: Strážnici a úbohy odsúdenec na praneiri, ale hlavne: Myslíte že Kat býval priamo v tom dome,
aby to nemal ďaleko do práce?

Je to síce Praha ale je to 17 storočie o Katovi v Prahe. Objavila som omylom pri rešeršovaní muzikálu Angelika, kde na mňa vybehol muzikál o Katovi :


Paměti katovské rodiny Mydlářů v Praze

Paměti katovské rodiny Mydlářů
Josef Svátek píše poutavou a důstojnou kroniku o nejslavnějších vykonavatelích spravedlnosti a soustředí se zároveň na významné historické události v našich dějinách. Kriminalistických případů, které vzrušovaly čtenáře i diváky stejně jako dnes, bylo v 17. století víc než dost.

Ocitnete se v temném světě těch, kteří dělají krvavou práci v zájmu spravedlnosti. Nic vám nezůstane utajeno. Prohlédnete si šibenice, pochopíte katovy slabosti a (ne)budete litovat jeho oběti. Paměti katovské rodiny Mydlářů nejsou obyčejnou knihou. Archaická čeština způsobí, že váš propad hrdlem dějin bude o to působivější. Kati vždy patřili k rozporuplným, opomíjeným osobnostem české společnosti. V zájmu veřejného pořádku občas zakročil a posekal pár hlav podvratných živlů. Knížka barvitě popisuje nejen tuto katovu každodenní rutinu (mučit, sekat, popravit), ale líčí životní příběhy dvou katů - kata Mydláře a jeho syna. Kat Mydlář býval studentem medicíny, nešťastně se zamiloval a shodou nešťastných okolností se stal katovým pacholkem a posléze mocným katem. Jeho život se v podstatě nelišil od života běžného smrtelníka: učednická léta, svatba, práce, děti, oběti, přátelé a nepřátelé. Jedna z kapitol popisuje první veřejnou pitvu v Praze, zajímavý je i přesný popis různých stupňů mučení.

Autorovi se podařilo vytvořit úžasnou, historicky věrnou atmosféru. Zatoužíte-li vidět místo, kde stávala katovna, jděte v Praze ke Starému židovskému hřbitovu a dívejte se na severní část Uměleckoprůmyslového muzea. Tam žil temně lidský hrdina své doby kat Mydlář.

Úvod z vydania z roku 1924:

"Byl to kat Starého města pražského Jan Mydlář, muž onen, jehož mečem padly 1621 na náměstí staroměstském v Praze hlavy dvaceti čtyř vznešených pánů českých, z nichž polovici pak týž kat vztyčil na věži mostní. Muž ten, jenž jest dramatem Kolárovým přímo zvěčněn, jakéž cti se nestalo nižádnému z tisícův soudruhů jeho, nechť patřili národu jakémukoli a době jakékoli, jest zajisté osobností přes věškerou děsnost a příšernost povolání katovského nad jiné zajímavou, která jest hodna, aby se pátralo blíže po životě a působení jejím.
Náhoda nám přála při řečeném bádání našem, neboť v haldě starých listin soudních přišli jsme na objemnou knihu rukopisnou, zvětšelou a ušpiněnou, jejíž obsah zjevil se nám při bližším prohlédnutí jakožto Paměti katovského rodu Mydlářův pražských, počaté od zmíněného Jana Mydláře roku 1582 a vedené až do smrti jeho roku 1638, načež čtyři potomci jeho, taktéž katové Starého města pražského, vedli zápisky tyto až do konce XVII. století, podávajíce kroniku všech vynikajících poprav v době více než stoleté v Praze vykonaných."

(úvod, rok 1924, název knihy na vazbě: Paměti katovské rodiny Mydlářů v Praze I. + název knihy v úvodu: Paměti katovské rodiny Mydlářův v Praze I.,

Paměti katovské rodiny Mydlářů jsou tetralogií z temné oblasti českých dějin. Josef Svátek píše poutavou a důstojnou kroniku o nejslavnějších vykonavatelích spravedlnosti.
Čtyři díly s názvy I. Z magistra medicíny pacholkem katovým, II. Rozličné příběhy katovské, III. Syn Jan, nový kat staroměstský, IV. Neúprosná kola osudu líčí osudy staroměstského kata Jana Mydláře a jeho syna Jana Václava.
Věšení, mučení, sekání hlav, lámání v kole, nasazování palečnic a španělských bot, to je svět a každodenní rutina kata a jeho pomocníků. Jan Mydlář si katovské řemeslo zvolil dobrovolně. Pocházel z měšťanské rodiny a studoval medicínu na Vysokém učení pražském a stal se magistrem. Pak se osudově a nešťastně zamiloval a láska z něj učinila katova holomka. Snažil se zachránit svou milovanou před popravou, byla odsouzena za vraždu svého manžela spáchanou jedem. Nakonec byla popravena a Jan Mydlář už se nikdy nemohl vrátit mezi ostatní lidi. Vypracoval se na předního popravčího Českého království. Po bitvě na Bílé hoře byl donucen setnout hlavy dvaceti sedmi českým pánům, vůdcům stavovského povstání, se kterými sympatizoval a jeden z nich, Jan Jesenius, byl jeho blízký přítel.
Josef Svátek se soustředil na významné historické události v našich dějinách. Kriminalistických případů, které vzrušovaly čtenáře i diváky stejně jako dnes, bylo v 17. století víc než dost.

--------------------------------------------------------

V každom prípade aj som si objednala prvý diel lebo bol iba za 1 Euro a má dobré recenzie.