Diel druhy Cesta do Versailles chybajuce texty

Začneme dlhočiznou staťou z nemeckej starej knihy, ktorá sa bohužial neobjavila ani v integrale:

Toto nasleduje po tejto vete na predposlednej strane Cesty do Versailles:
„Och, prosím vás Phillippe, nepokazte mi tento pekný deň.“
------------------

Pozrela sa na neho s úsmevom. Slzy po sebe zanechali v jej očiach dúhový lesk. Malá, sotva znateľná stopa posmechu v nich žiarila, ale ešte niečo iné spočívalo v tých nevyspytateľných, trblietavých azúrových hlbinách. Niečo, čo sa Filipa, akokoľvek sa tomu snažil brániť, dotýkalo akýmsi jemu nepochopiteľným spôsobom. Bolo to niečo, čo medzi nimi dvomi stvorilo čosi spoločné, čosi ako spojenectvo, preňho neželané a nevysvetliteľné. Na krátky, prchavý okamih si spomenul na malé dievčatko, ktoré sa na neho dávno za súmraku na Monteloupskom schodisku dívalo očami blčiacimi zlosťou. Ak nič iné, toto stvorenie ohurovalo obdivuhodnou dávkou hrdosti.
Filip sa vzpriamil, aby sa mu podarilo zo seba striasť neznáme pocity, a otočil sa k odchodu.

"Poďte madam!" povedal chladne. "Naše zaostávanie je nápadné. Netúžim poskytnúť tomuto dvoru absurdný obraz mladého muža ktorý pociťuje potrebu byť sám so svojou ženou. "
Miernym tlakom svojho vejára ho Angelika zadržala.
"A pritom by to bola tá najprirodzenejšia vec na svete," zamrmlala, "a tiež by to umlčalo určité klebetné jazýčky, ktoré sa už s radosťou pripravujú na nás vrhnúť."
"Na vás!" Opravil ju Filip.
Na mňa, ktorá je teraz VAŠOU ženou" doložila Angelika pokojne. "Dovoľujem si vám pripomenúť, že ja teraz nosím vaše meno, to ktoré sa snažíte toľko ochraňovať od posmechu."
Filip surovo schmatol jej pažu a na okamih sa popudlivo zaiskrilo v jeho svetlých očiach. Ale hneď v ďalšom momente jeho stisk povolil.
"Ste naozaj na nezaplatenie, madam," povedal polohlasne. "Pripomínať mi uchovanie si môjho dobrého mena, práve VY, kvôli ktorej sa ocitlo v ohrození."
Ustúpil o pol kroku späť, posmešne naznačil úklon a potom pokračoval: "Mohol by som takmer obdivovať váš postoj. "

Angelika ignorovala jeho výsmech. S trochu zaklonenou hlavou ho pozorovala cez ľahko a pravidelne sa pohybujúci čipkovaný okraj vejára.
"Viete," povedala zamyslene, "čo mi raz o vás povedala jedna dobrá priateľka?
„Keď ho poznáme dobre, prídeme na to že nie je až taký dobrý, aký sa zdá. No keď ho poznáme lepšie, prídeme na to že je lepší ako sa zdá.“
Filip netrpezlivo fľochol pohľadom, tam kde pestrofarebné klbko dvoranov obklopujúcich Kráľa práve hlučne mizlo na schodoch vedúcich dole do parku. Znova sa na ňu podozrievavo zadíval.

„Ale nevravte! A čo má podľa vás táto smiešna veštba vašej priateľky znamenať? "
Angelika sa neponáhľala s odpoveďou. Vycítila neistotu ktorá v ňom bývala, a ktorú sa pokúšal skrývať za jeho drsným správaním. Bol to niekto celkom iný, to cítila celkom presne, ako ten ktorý na nej v slepej zúrivosti vykonal pomstu vo svojom rozprávkovom zámku Plessis-Belliere. Nazdával sa že ju porazil svojou brutalitou a pohŕdaním, že ju raz navždy vytlačil z popredia svojho života, že jej jednoznačne preukázal akú úbohú úlohu bude odteraz hrať, zastrčená v jeho tieni. A teraz ho jej vystúpením na dvore prinútila, priznať sa k nej na verejnosti, a to dokonca pred samotným kráľom. "Vaše Veličenstvo dovoľte mi aby som vám predstavil Markízu du Plessis-Belliere , moju manželku
... "Angelika sa pri tejto spomienke usmiala. Filip patril k tým, ktorí ak vôbec niekedy cítili rešpekt, tak potom iba pred tými, ktorým hrdosť nedovolila aby padli na kolená. A rešpekt bolo niečo, na čom sa manželstvo v každom prípade dalo postaviť.

"Niečo som sa vás pýtal," zavrčal na ňu zlostne.
Vzala ho za ruku a pomaly ho nasmerovala k stupienkom estrády, presne tým smerom ktorým sa pobrali ostatní. Hodvábne biele perie zastoknuté v jej vysokom účese plápolalo veselo vo vetre ako vlajky nádeje.
"Myslela som," povedala, "že to, čo bolo o vás tak pekne povedané, inak z veľmi povolaných úst, by mohlo platiť aj na mňa. Vy ma takmer nepoznáte, Filip, avšak ja si zo srdca prajem, aby ste ma lepšie spoznali. "

Znovu sa na neho zahľadela. Tentoraz jej pohľad boli jasný a vážny, a nič v ňom mu už nepripomínalo tú intrigánsku, chamtivú líšku, slovom ženu, ktorú sa naučil nenávidieť. Na krátky prekvapujúci okamih položila čelo na tuhý, chladný hodváb jeho hrudi a rovnako ako počas ich podivnej svadobnej noci, vyvolal v ňom ten štíhly ohnutý krk, vyrastajúci s nádhery zeleno striebristého brokátu, tajomný, takmer nežný cit ktorý nikdy predtým nepoznal.

"Váš postoj, madam," zamrmlal varovne. Avšak tentoraz nezačula žiadnu tvrdosť v jeho hlase.
Hneď na to sa pobrali kráčať ďalej, a zatiaľ čo sa od neho nechala viesť ku schodom, jej srdce bolo plné nádeje. Už sa nebude obzerať naspäť.
Čo bolo, to bolo. Jedno ako zničujúca bola táto skúsenosť. Na tom už nezáleží. Dôležité bolo, že to prekonala, že nezostala ležať keď ju osud pritlačil k zemi, ale pozbierala všetky svoje sily, krok za krokom, vstávala z mŕtvych. Prekonala zúfalstvo a pripravila svoje srdce na to, čo ju očakávalo. Istotne, už to nikdy nebude rovnaké, ako to bolo kedysi, ale aj s temným nákladom jej utrpenia by sa snáď dalo žiť a byť šťastný.
Na chvíľku spomalila krok. Pred nimi sa otvárali široké kaskády mramorového schodiska, ktoré sa zvažovali aby sa v zapätí ponorili do záhrad.

---------------------------

Pokračuje veta:
Nasledovali ostatných dvoranov a prišli do záhrad.

Myslím že v texte je pár dôležitých informácií.

A keďže sme mali pracovný Angelikologický minizraz, preložila som ešte aj text z ruskej Integrale,
Angelika cesta do Versailles, ktorý v našich knihách chýba.

Myslím že osvetľuje celú situáciu po Angelikynom návrate do Paríža, po jej krutej svadobnej noci s Filipom,
celkom ináč.

---------------------------

V Paríži Angelika prikázala aby ju odviezli na nábrežie de Turneles k Ninon de l'Enclos. Ale spočiatku ju jej priateľka odmietala prijať.
- Angelika, bola ste predsa presvedčená že ste silnejšia ako ten grobian! Až si takmer začínam myslieť, že sa bavíte na tom, ako vás otĺkajú. Jednoducho vás takto nechcem vidieť v mojom dome.
- Aká ste len krutá, Ninon. Takže už ma nemáte rada?
- Už ste odo mňa neraz počuli že absolútne nemôžem vystáť poslušnosť, s akou niektoré ženy prijímajú ukrutnosť mužov. Domnievam sa, že to je neodpustiteľné, že to je hrozný hriech! A to ste dopustili VY! Vy, Angelika! Kam to len všetko povedie ?!
Len sa pozrite na to v akom ste stave! Ani len objať vás nemôžem, aby som vás trochu upokojila, natoľko ste dobitá. Či som vás nevarovala? Napokon, robili sme to všetci ! Celé mesto vás varovalo!

Musela som splniť záväzok ktorý sa podobal dlhu pri hazardnej hre v karty. Dobre viete že také niečo je pre mňa posvätné. Teraz len potrebujem prinútiť Filipa, aby ma uviedol k dvoru, ale máte pravdu, nemôžem sa objaviť u dvora v tomto stave.
Iba vy mi môžete pomôcť.
- Odpúšťam vám, ale len pod podmienkou, že už nikdy nedovolíte tomu grobianovi aby vás otĺkal.
- Sľubujem. Tak či tak to už nie je nutné.
- On sa s vami teda oženil?
- Ja som sa s ním oženila.

Ninon sa usmiala. Objala Angeliku tak nežne, ako by bola krehkou vázou ktorá sa v každom okamihu môže rozbiť, a voviedla svoju priateľku do svojho domu. Rozpovedala novopečenej markíze, že už po tri mesiace zostáva vernou vojvodovi z Gassemperu. Ale zatiaľ čo vojvoda je nútený zostať po dobu jedného mesiaca pri dvore, nastal čas prázdnin a kráľ ho chce vidieť u dvora počas slávností, ako aj po ich ukončení. Preto bola teraz kurtizána voľná. Mohla teda Angelike poskytnúť prístrešie a pokúsiť sa ju vrátiť do jej pôvodnej ľudskej podoby.

- Aj keď pre každý prípad - povedala veselo Ninon
– Mohla by som si ťa sem vziať, a venovať ti všetok môj volný čas. Gassemper s tým súhlasí. Veď vie, že na mojom zozname úloh sa ešte stále nachádzate vysoko nad ním. Jednako ste ma však sklamala. Zdalo sa mi, že ste vnímavejšia k mojim múdrym radám.
- Ninon ...
- Oh, čo na tom záleží! Vy nie ste taká ako všetci ostatní. Vydýchla kurtizána s uľahčením.
- Ani on nieje ako ostatní. Skonštatovala Angelika.
--------------------------------------

Mademoiselle de l'Enclos vravela, že ju posledný večer Filip bol navštíviť. Láskavo pozdravil pani domu a vravel, že sa chystá do Versailles na pripravované oslavy. Chystajú sa vraj rôzne zábavky: prehliadka šperkov, balet, komédia, ohňostroj a ďalšie nezvyčajné predstavenia.

-----------------------------------------

V meste bolo tu a tam počuť jasot tých, ktorí dostali pozvánku, a škrípanie zubov tých, ktorí nijakú nedostali. Všeobecne možno povedať, že do slávnosti už zostávalo iba pár dní.

Takže, Angelika sa nasťahovala do slávnej "žltej izby". Sediac na čele stola obklopená svojimi priateľmi. Ninon ozprávala takmer bez prestávky, aby Angelika ani len neprišla k pokušeniu otvoriť ústa a niečo povedať. –To všetko pretože hojenie jej jemnej ružovej pleti vraj potrebuje úplný kľud.
Ninon vravela , že ani len za mak neľutuje, že nie je medzi pozvanými do Versailles, kam samozrejme nesmela kvôli jej škandalóznej povesti. Jej kráľovstvo je tu: v malom panskom sídle vo štvrti Marais, kde je ona kráľovnou, nie pri dvore. Mademoiselle de l'Enclos bola však pri dvore natoľko vážená, že po nejednej príhode ku ktorej prišlo či už v meste alebo pri dvore sa kráľ zvykol spytovať, "A čo na to hovorí krásna Ninon?"
- Pokiaľ vás budú vo Versailles oslavovať, nezabudnete na mňa drahá? Angelika energicky potriasla hlavou pod obväzmi na znamenie, že nezabudne.



V častiach textu sú pomiešané vety s pôvodného textu s novými.

Všimnite si vety ktoré som farebne označila.

myslím, že sme raz diskutovali nad časovým rozpätím medzi svadbou a návratom z Poitou naspäť do Paríža.. možno tiež zásluhou vypadnutých textov nám to potom v časovej osi, 2. a 3. dielu nesedí

moira, perfektné časti, vďaka. A keď toto čítam, znovu a znovu si uvedomujem, aká je tá naša Angelika skvelá literatúra.

Mimochodom, neviem, kde sa to opýtať, a či to tu bolo už rozoberané - v akom znamení boli narodení Angelika a Joffrey? Podľa mňa Angelika je Strelec (to sa niekde aj spomínalo v knihe) a Joffrey typujem na Vodnára. Tie dve znamenia sú v súlade a práve Vodnár je vizionár, revolucionár a to Joffrey bol. Vy to ako vidíte?

Maira píše:

Mimochodom, neviem, kde sa to opýtať, a či to tu bolo už rozoberané - v akom znamení boli narodení Angelika a Joffrey? Podľa mňa Angelika je Strelec (to sa niekde aj spomínalo v knihe) a Joffrey typujem na Vodnára. Tie dve znamenia sú v súlade a práve Vodnár je vizionár, revolucionár a to Joffrey bol. Vy to ako vidíte?

Ano, probíralo se to tady ve dvou tématech. Naposledy v Postavách - Joffrey de Peyrac, tedy zde:
http://angelique.cz/cz_phpBB3/viewtopic ... 135#p18253

Takže prosím diskuzi směřovat do Postav.

Citovat:

On sa s vami teda oženil?
- Ja som sa s ním oženila.

Chcem vysvetliť prečo som to takto čudne preložila: Pretože bez toho by pôvodný vtipný význam toho výroku nebol až taký efektný ako v pôvodnom texte.

— Il vous a épousée ?
— Je l’ai épousé.

Dalo by sa samozrejme aj takto:

- Teda si ťa vzal?
- Ja som si vzala jeho!

Vdety som to prekladala z ruštiny, lebo som ešte nemala francúzsku.

POROVNÁNÍ FRANCOUZSKÉHO A STARÉHO NĚMECKÉHO VYDÁNÍ

Tak jsem konečně prošla celé staré německé vydání (Blanvalet) druhého dílu a vytáhla z něj části o které jsme my v českém a slovenském vydání (které vychází z francouzštiny) byly ochuzeny. Připomínám, že pokud by někdo měl zájem do textu s přidanými částmi nahlédnout, může mi napsat SZ.

Zde jenom kratší shrnutí:
Oproti první knize, v druhém díle je zde méně částí, které nám v našem vydání chybí. Spíš je to často naopak, tedy že v německém vydání chybí dost z toho, co bylo následně ve francouzském. Měla jsem u toho dojem, že byl 2. díl ještě dost rozšířen poté, co byl nejprve vydán v Německu. Ono je to vlastně logické, v němčině jsou první dvě knihy součástí jednoho svazku o 1000+ stranách a naše Cesta do Versailles je v té knize jen jednou z kapitol. Mám teorii, že když se pak knihy připravovaly na vydání ve Francii, původní velká kniha se rozdělila a druhý díl byl dopracovaný, aby se víc vyrovnal délce toho prvního a lépe samostatně obstál. Samozřejmě je to jen moje domněnka a mohu se plést...

Celá kniha začíná extra kapitolou, shrnující noc v Paříži. Ta samá se pak objevila v integrale (Popravený u Notre Dame), přesto se trochu liší. Ta v integrale je trochu delší. V tom původním německém vydání slouží vlastně jako předěl mezi 1. a 2. dílem, takové intermezzo, což v integrale tak nevyzní.
Část na Dvoře zázraků je téměř identická v obou vydáních.
V části s hospodou U Kokrháče je toho nejvíc, co nám chybí, ale nejsou to žádné zásadní věci, spíš milé epizodky, které pěkně doplňují děj a nevím, proč byly následně vyškrtány (není to nic brutálního ani erotického).
Část Dámy z Marais byla pro Němce bohužel nejvíc okleštěná, chybí jim tam snad půlka toho, co máme my. Začíná až setkáním Raymonda s Angelikou a Marií Anežkou po potratu. To najednou Angelika bydlí v Beautreillis, zná se se slečnou de Parajonc, Ninon a ostatními dvořany a čtenář si může jen domýšlet, jak k tomu všemu došlo. Ještěže to AG potom dopsala...

Obdivovatelky Desgreze zklamu - nic nového jsem v té původní něm. verzi neobjevila.
Naopak si ale neodpustím uštěpačnou poznámku, že "nových částí" s Filipem máme víc, než v integrale Válka v krajkách. Chtěla jsem sem ten vyškrtnutý rozhovor dát, ale koukám, že Moirra mě o pár let předešla.
Asi chápu, že byl nakonec vyškrtnutý, protože tam vývoj vztahu A. s Filipem trochu předbíhá. Předpokládám, že AG možná chtěla tak epickou první knihu nějak víc uzavřít - pocitem, že se Angelice podařilo si Filipa podmanit. Možná pak usoudila, že by příliš předbíhala a rozhovor tedy vypustila...

Moc se mi líbí ten závěr: Hned na to šli dál, a když se jím nechala vést ke schodům, srdce jí zaplesalo nadějí. Nechtěla se ohlížet zpět. Co bylo, bylo, ať už byla ta rána jakkoli zničující. Ale o to nešlo. Důležité bylo, že zvítězila, že nezůstala ležet, když jí osud srazil k zemi, ale sebrala všechny síly, znovu se krok za krokem zvedla, přemohla zoufalství a připravila své srdce na to, co mělo přijít. Věci už jistě nikdy nebudou jako dřív, ale i s temným břemenem utrpení člověk dokáže žít a být šťastný.
To je krásné poselství knihy a pěkný závěr. A musel být pěkný zejména v době, kdy knihy teprve vycházely, čtenář dočetl první + druhý díl a nevěděl, jestli nakonec bude happyend s Joffreyem. Zvlášť, když v té době nebyla napsaná část s řezníkem na place de Greve.

Pro začátek krátký vyškrtnutý odstavec z momentu, kdy A. šla první den, co bydlela U Kokrháče vypomáhat květinářkám na Pont-Neuf:

Dýchala vzduch Pont-Neuf se smíšeným pocitem uspokojení a hrůzy. Vítr od Seiny ji hladil po rtech. Kolem ní se míhaly husté mraky, ale slunce je rozptýlilo a na jemně zbarveném obzoru řeky se objevila okouzlující silueta Paříže. Angelika se zadívala na Justiční palác, který vrhal stín svých věží na Pont-Neuf a probouzel v ní jisté vzpomínky. Ale co jí na tom záleželo? Cítila se tu příjemně a bezpečně a byla ráda, že nezná žádného z těch ubožáků, kteří se tu potloukají. Byla vláda Calembredaina, proslulého bandity z Pont-Neuf, opravdu nadobro u konce? Zdálo se, že policie a kumpáni z cechu podvodníků spojili své síly ve snaze zničit ho. Kde byl? Oběšen? Utopený? Zadívala se do pomalých, modrošedých vod Seiny. Necítila žádné emoce. Dokonce si přiznala, že se jí hluboce ulevilo, když unikla železné paži, která ji sice chránila, ale zároveň ještě hlouběji stahovala do propasti zločinu.
Jak byla opojená znovuzískanou svobodu. Její síla se zdála být neomezená. Krok za krokem znovu stoupala po svahu, dávala svým dvěma synům jméno. Už nikdy nebudou hladovět, už nikdy nebudou mrznout...

Ms_Rescator píše: *

03 črc 2024, 19:10

Obdivovatelky Desgreze zklamu - nic nového jsem v té původní něm. verzi neobjevila.

A já se ptám: proč, Anne? PROČ?

Ms_Rescator píše: *

03 črc 2024, 19:10

Naopak si ale neodpustím uštěpačnou poznámku, že "nových částí" s Filipem máme víc, než v integrale Válka v krajkách.

Jen houšť. Filip si to zaslouží. Působí jako poměrně plochá postava, ale když se člověk zamyslí nad jeho psýché, tak to je neskutečně mnohovrstevnatá figura s komplikovanou psychologií. Líbí se mi u něj i motiv uzdravení čistou láskou, ke které patří i tělesno, které mu dřív bylo odporné. Zjednodušeně řečeno, že k opravdové lásce mezi dvěma lidmi patří obojí, tělesná láska i duchovní nadstavba. Nu a Filipova tragika ve vztahu ke králi... To je na samostatné téma k Filipovi .

Díky za přidané úryvky.

Ms_Rescator píše: *

03 črc 2024, 19:10

To je krásné poselství knihy a pěkný závěr. A musel být pěkný zejména v době, kdy knihy teprve vycházely, čtenář dočetl první + druhý díl a nevěděl, jestli nakonec bude happyend s Joffreyem. Zvlášť, když v té době nebyla napsaná část s řezníkem na place de Greve.

Akože nebola? ja som si myslela že ten rozhovor s Udenárom z Place de Greve bol už v starých knihách.

moirra píše: *

03 črc 2024, 23:35

Akože nebola? ja som si myslela že ten rozhovor s Udenárom z Place de Greve bol už v starých knihách.

No podle všeho nebyl. Objevil se až rok na to ve francouzském vydání.

Ms_Rescator píše: *

03 črc 2024, 19:10

Naopak si ale neodpustím uštěpačnou poznámku, že "nových částí" s Filipem máme víc, než v integrale Válka v krajkách.

Myšleno tak, že ten jeden vyškrtnutý rozhovor s Filipem z německého překladu je celkově víc Filipa, než kolik toho bylo nového ve Válce v krajkách.

Jinak mě zaujalo, že původně se pan Bourjus jmenoval Bourgeaud. Kdoví, proč se to pak změnilo...

A je zajímavé pozorovat, že opravdu některé vyškrtnuté texty se potom objevují v integrale. Třeba o tom, jak Angelika poslala Davida za Polačkou do Údolí lásky, jak David vyletěl na Audigera, když udělal Angelice nabídku atd. atd.
Když se teď na to dívám, tak jich docela dost pak do integrale bylo použito. Takže ne o všechno jsme nakonec byly ochuzeny. A je fajn vědět, že jsou to ty původní texty.

moirra píše: *

03 črc 2024, 23:35

Ms_Rescator píše: *

03 črc 2024, 19:10

To je krásné poselství knihy a pěkný závěr. A musel být pěkný zejména v době, kdy knihy teprve vycházely, čtenář dočetl první + druhý díl a nevěděl, jestli nakonec bude happyend s Joffreyem. Zvlášť, když v té době nebyla napsaná část s řezníkem na place de Greve.

Akože nebola? ja som si myslela že ten rozhovor s Udenárom z Place de Greve bol už v starých knihách.

Kapitola 9 v českej knihe: Začína to: Řezník na náměstí Greve postával na čerstvém vzduchu před svým krámkem. Byl jeden z
prvních jarních dnů. Nebe zářilo. Na šibenici nevisel žádný oběšenec ani se žádná poprava
nepřipravovala, a z druhého břehu Seiny se k nebi tyčily čtverhranné věže Notre-Dame, obletované
hejny holubů a hrdliček. (...)

a potom jej začne rozprávať: „O té věci nám řekl hospodský, pan Gilbert,“ vysvětloval řezník. „Svěřil se nám jednou
večer, když byl opilý a to tajemství ho tížilo......

ah už chápem! nieje to v nemeckej knihe !!! ale zaujímavé je aj že sa tam ten Řezník aj tam viac krát spomína ....

keď čítam, ako všelijako sú tie diely napísané a poprekladané, o to viac si vážim prácu vás, ktoré ste sa rozhodli "dať to do poriadku". Ja by som na to asi nemala trpezlivosť. Takže ďakujem veľmi pekne a pokračujte, ste skvelé!

Už som to dávala do tretieho dielu ale patrí to aj sem:

v nemeckom treťom diely s toho však vyplýva jeden zásadný rozdiel:
Kráľ si nevyžiada spisy až ke´d ho konfrontuje Angelika na konci 3tieho dielu, ale už predtým, kvôli jej sobášu s Filipom.

čo má podľa mňa súvis aj s týmto, čo kráľ vraví v na konci druhého dielu keď mu Filip Angeliku predstaví ako svoju ženu:
Počul som, že sa o vás v tomto zmysle neičo pošepkávalo, ale očakával som, že ma budete informovať osobne..."
Takže aj si myslím že kráľ si vyžiadal tie spisy už vtedy, tak ako je to pôvodne napísané v starej nemeckej knihe.

ďalšia vec na povšimnutie: tuto v 2 diely je ešte správny český preklad slova BAGATELLE , kde slovná hračka s maličkosťou potom v treťom diely dáva zmysel.
Tak potom kráľ neustále Angeliku volá v 3ťom diely. MALIČKOSŤ
A dokonca aj ona sama seba, keď kráľovi vraví: Sire, prepáčte mojej maličkosti...
A na konci knihy vraví: Poďte sem maličká, podrobte sa kráľovi.
Slovo OZDŮBKA je ako preklad úplne mimo.
Od toho momentu ako sa Filip zamotal do vysvetľovania okolo svadby, že nechcel kráľa otravovať pre takú maličkosť, začal kráľ Angeliku volať maličkosť.

moirra píše: *

09 črc 2024, 14:18

Od toho momentu ako sa Filip zamotal do vysvetľovania okolo svadby, že nechcel kráľa otravovať pre takú maličkosť, začal kráľ Angeliku volať maličkosť.

No tak zasa to dobre nepreložili ani slovenskí prekladatelia. V celom treťom diele je "Maličká", nie "Maličkosť"... Preto som úvod listu, ktorý píše kráľ Angelike v ďalších dieloch a začína slovami "Maličkosť, moja nezabudnuteľná..." vnímala ako veľmi čudný. Aká maličkosť? O čom to ten Ľudovít píše? Na čo naráža? Prečo takto začína list - namiesto oslovenia? Nedošlo mi to ani vtedy, keď Angelika volá v piatom diele na vojakov so slovami: "Pošlite veličenstvu pozdrav od Maličkosti!"

Skrátka sú to dobrodružstvá, tieto preklady.