nechápem že tomuto môjmu obľúbenému dielu sa tu ešte nedostalo samostatnej témy

Takže sa to snažím napraviť a hneď na úvod si dovoľujem pridať citát nadšenej Angeliky ktorá ešte stále nemôže uveriť tomu že kráčajú životom bok po boku, že sa stal zázrak, a že je zasa s ním ....

Takže jsem s ním!
Ta slova bušila Angelice v hlavě a ona by nedokázala říct, zda se jí zrodila v duši – cítila se v této chvíli naprosto neschopná cokoliv vymyslet –, nebo zda je to cosi mimo ni, co připomíná bzučení komárů a much létajících jí kolem uší. Přilétalo to, odlétalo, vracelo se a znovu unikalo…
Takže jsem s ním!
Angelika se musela soustředit, aby dokázala vést bezpečně koně po příkrém svahu, a tak měla dojem, že ten bzukot vnímá jen jaksi podvědomě.

Dnes ráno trochu nasnežilo a pri tom sa Angelikoložke automaticky zjaví pred očami zasnežené Wapassu:

Ja som si na FB vyrobila koláž:



A Fantina nam pridala nový "wapassovský" zimný citát mesiaca. mylím že niečo z toho citátu je aktuálne aj práve teraz, v tomto coronovom šialenom období:

Musíme jen překonat zimu, což bude tvrdé ....

Citát měsíce: Jednou večer vzal Joffrey de Peyrac Angeliku pod paží a vedl ji na břeh jezera. Bylo příjemně sucho, ale chladno. „Něco vás trápí, krásko moje? Vidím vám to na očích. Svěřte se mi.“.......... Kompletní citát a archiv citátů naleznete zde : https://angelique.cz/angelika.php

Každý jazyk v citátoch má iný ilustračný obrázok. Mne sa páči najviac tento:

https://angelique.cz/quote/20-11a-winte ... o-2019.jpg

Moirro, hezká koláž.
Zrovna včera jsem si vzpomněla na tříkrálovou oslavu.
Mám tenhle díl taky ráda.

dostala som sa k českej verzii tohto dielu a prekvapene som skonštatovala, že slovenskí prekladatelia opäť niečo vypustili. Nechápem prečo, kniha vyšla už po revolúcii, nebol dôvod cenzurovať. A keby aj bol, tak to, čo v slovenčine chýba a v češtine je, nie je nič krvavé/násilné/pornografické (čo niekto s citlivou dušou môže považovať za dôvod na úpravu):

slovenská verzia (Slovenský spisovateľ, 1992), s. 269:

"Príde deň, keď sa stratia stopy po bolestnej minulosti.

Uhlíky v kozube tleli, ich žiara sa slabo odzrkadľovala na hradách povaly."


pasáž v češtine doplnená modrou:

"Príde deň, keď sa stratia stopy po bolestnej minulosti.

Pečoval o ni, dokud v ní rozkoš nedokonala své radostné dílo, z jejích rtů nesplynul hymnus
vděku a ona mu tiše nezašeptala: Ach, lásko moje, pane můj… jen ty jediný…

Nebylo to tak dávno, kdy se mu v bouři na Gouldsboru vydala celou svou chvějící se bytostí
napospas. Okamžik, jehož se od noci na Plessis obávala, přešel a nic strašného se nestalo. Cítila se
jen jako ve snu, v nekonečném snu, který ji v pohupující se lodní náruči unášel na křídlech rodícího
se štěstí.

Tady to byla náruč tmavých lesů a zimy, pevného prostého lůžka vonícího senem a mechem.

Znovu se zasnila, tíživé ticho rušilo jen vzdálené vytí kojotů a vlků. Chvíle prožitá mimo
čas. Sladké spočinutí. Uskutečnění oné zvláštní touhy člověka vtisknout se někam do tmy a
spočinout v teplé láskyplné náruči. Občas se probouzela a skoro zadržovala dech, aby vychutnala
ten nádherný pocit naplnění. Nemohl jí věnovat palác, dům, o němž snil. Ale je tu postel. Postel! A
noc!

Kdysi v Toulouse spolu málokdy trávili celou noc. Na milování měli dny a dlouhé, sladké
siesty.

Jenže tady v tom prostém venkovském životě na ně měli jako všichni prostí chudí lidé jen
noc. V jeho bezpečné náruči se cítila klidná. Občas se probouzela, dívala se, jak spí – byl tu,
skutečný vedle ní. Záviděla mu tu mužskou hroší kůži. Ve chvíli, kdy se ženy chvěly pod tíhou
představ a podléhaly tajemným předpovědím hvězd, těch neznámých světů, byl on dokonale klidný.


Uhlíky v kozube tleli, ich žiara sa slabo odzrkadľovala na hradách povaly. "

Mne sa veľmi páči veta o tom, že Joffrey jej nemohol venovať palác, o ktorom sníval a namiesto toho jej dal aspoň tú veľkú posteľ.

Taktiež na mňa ktovie prečo rušivo pôsobilo, že v češtine bol de Pont-Briand poručík, kdežto ja som naučená zo slovenčiny na nadporučíka. Česká prekladateľka sa rozhodla tohto záporáka degradovať?

Precious píše: *

14 lis 2021, 12:19

dostala som sa k českej verzii tohto dielu a prekvapene som skonštatovala, že slovenskí prekladatelia opäť niečo vypustili. Nechápem prečo, kniha vyšla už po revolúcii, nebol dôvod cenzurovať. A keby aj bol, tak to, čo v slovenčine chýba a v češtine je, nie je nič krvavé/násilné/pornografické (čo niekto s citlivou dušou môže považovať za dôvod na úpravu):


Uhlíky v kozube tleli, ich žiara sa slabo odzrkadľovala na hradách povaly. "

Mne sa veľmi páči veta o tom, že Joffrey jej nemohol venovať palác, o ktorom sníval a namiesto toho jej dal aspoň tú veľkú posteľ.

Taktiež na mňa ktovie prečo rušivo pôsobilo, že v češtine bol de Pont-Briand poručík, kdežto ja som naučená zo slovenčiny na nadporučíka. Česká prekladateľka sa rozhodla tohto záporáka degradovať?

Och! super že si to sem postla - ak ešte niečo nájdeš, tak sa s nami podeľ

Ako bonus posteľ vo Wapassu, elektrické lampy si treba odmyslieť:



je ti jasné že si teraz považujem doslova za povinnosť sa pozrieť do francúzštiny a do iných ? potom sa dozvieme či jedna prekladateľka degradovala alebo naopak druhá povýšila

-----------------------------------------------------------

Ja si myslím že tie zlé slovenské preklady majú prozaický dôvod: Boli o doslova príšerné preklady, od knihy ku knihe čím ďalej tým horšie, stále to prekladal niekto iný, a hlavne a dokazateľne: Tí čo prekladali nevedeli poriadne francúzsky. často motali piate cez deviate, atak ako to zvykne robiť google, alebo lepšie povedané ako to zvykol google robiť pred pár rokmi

keď som tam hodila: joffrey mal topánky s diamantovou sponou - vyplulo mi to: Joffreyové topánky nosia diamantové náušnice

presne takým nejakým roboto prekladačom museli prekladať - inak sa v slovenskej knihe nemohol zjaviť brebt ktorý som tu už postla že Joffrey uhľadil Angelike vlasy, nasadil jej čelenku a zastokol do nej pierko

tí "prekladatelia a prekladateľky" budú takí študenti čo síce majú diplom s Francúžtiny ale diplomovku im písal neikto iný a zápočty si kúpili - FUJ! že sa potom ešte vôbec nehanbia prekladať knihy ja naozaj na grcanie

človek to zistí aj keď pozná rôzne filmy v originály - keď potom počuje slovenské či české dialógy má pocit že pozerá celkom iný fil... napríklad v Seriáli Scarlett českí prekladatelia vocpali do úst Scarlett v scéne v koči to čo hovoril Rhett a jemu čo v origináli hovorila ona

koniec Polačkynho výlevu :

PS: na tomto mieste musím znova veľmi pochváliť prekladateľky starého slovenského vydania a českú prekladateľku ktorá našťastie naozaj Francúzsky vie
to sme mali dámy veľké šťastie !
---------------------------------------------

nevravela si že tvoja dcéra chodí do Francúzskeho gymnázia? nemám ti poslať Francúzske pdfky?

Na tie príšerné preklady som už viackrát vyjadrila svoj názor, bratia Česi môžu byť radi, že im celú sériu prekladala jedna osoba a nie ako u nás, hocikto, kto bol práve voľný.

Tá koláž aj tá posteľ sa mi veľmi páčia! Ináč preberali ste už niekde, ako asi vyzeralo Wapassu prvú zimu?

Dcéra by PDF asi zatiaľ neocenila, ešte je len druháčka, ale požičala mi z ich knižnice Cestu do Versailles 1. časť paperback, že mama, čítaj

A Pont - Brianda určite over, bez toho sa nepohnem.

No vo francúzskej knihe je tá hodnosť ako lieutenant de Pont-Briand

vliezla som na to heslo do francúzskej Wikipedie a prepla na češtinu

Lajtnant či lejtnant apod. je v českém prostředí starší vojenská hodnost. V podobě Leitnant, lieutenent ad. se objevu je jako název důstojnické vojenské hodnosti v rámci armád různých zemí. Odpovídá hodnosti poručíka, či nadporučíka.

Tak teraz si vyber hahaha

Keď som napísala že buď ho jedna degradovala alebo druhá povýšila, tak som netušila že pravdu majú obidve.

k tomu Wapassu:

ja som rozoberala trošku kde bolo a myslím aj ako to tam vyzeralo .... ale mala som pocit že sme niekde rozoberali napríklad aj tie Joffreové Indiánky ako na ne Angelika žiarlila....

ale je možné že som to dával iba na FB, kde prevádzkujem 5 Angelikologických stránok v 5 jazykoch: nemecky, česko-slovensky, anglicky a francúzsky - tá posledná už má vyše 1300 followerov ...

ale ano je to tu zmienené v linku kde som hľadala polohu Katarunk a Wapassu - ale pre úplnosť pridávam aj citát, lebo to patrí k 7 dielu:

viewtopic.php?f=16&t=480&p=28640#p28640

Nejak neviem nájsť to ako Angelika na tie indiánky žiarlila, ale našla som tvojho Pont-Brianda ako sa prevracia vo Wapassu v posteli a rozmýšľa o tom istom. Toho chrobáka mu samozrejme vsadil do hlavy Orgeval.

Vrhl se na lůžko, které mu přidělili, ale dlouho nemohl usnout. Nabádavý hlas otce d’Orgeval ho v polospánku posiloval. Věřte mi, že vás přivítá jako zachránce. Doneslo se mi, že ten její rádoby manžel vede a vždycky vedl velice nevázaný život. Pozval si do Wapassu několik indiánských rodin, aby měl k dispozici divošky, a přestože má po ruce bělošku, a navíc zřejmě velice svůdnou, často Indiánky navštěvuje a užívá si s nimi. V tomto směru ten pirát vždycky jen vyhovoval svým choutkám… Chudinky, které se do něj zamilují, jsou k politování…

moirra píše: *

14 lis 2021, 17:17

Nejak neviem nájsť to ako Angelika na tie indiánky žiarlila,

Tak pokud se to hodí, tak já jsem ony žárlivé pasáže dohledala. Ještě že měli ti dva po ruce tu postel z vlčích kůží...



Pont-Briand ……Když stanul na prahu, chtěl se pomstít prostřednictvím jedné na všech ostatních, zranit tu, která mu uštědřila všechny ty rány. Obrátil se. „A vy svého manžela milujete?“ „Jistě,“ odpověděla překvapeně. Sardonicky se rozesmál. „No to vás tedy lituju. Zatímco on si vyhazuje z kopýtka s divoškami. Ty dvě v lese si pozval pro své potěšení, když už vás má dost. Jste hloupá, když si neužijete s tím, kdo se vám naskytne, a uchováváte se pro prostopášníka, který vás podvádí. Vy o tom nic nevíte, ale celá Kanada se tím baví… Místní muži se vám smějí.“

Když jí Pont-Briand oznámil, že ji manžel podvádí s Indiánkami z malého sousedního tábora, nejdřív jen pokrčila rameny. Ale pak o jeho poznámce začala přemýšlet a každodenní život jí najednou připadal nějaký jiný. Stoupla jí krev do hlavy při pomyšlení, že to vlastně zas není tak nemožné. Nikdy ji nenapadlo, že by se mohl hrabě chtít pobavit s takovými dívkami, přestože poměrně často navštěvoval náčelníka kmene a ona si všimla, že obě ženy, Argeti a Wannipa, se kolem něj ochomýtají. Pošilhávaly po něm a on jim vesele odpovídal v jejich jazyku…..
....... Prsty se jí třásly, práce jí nešla od ruky a chvílemi krčila rameny, jako by zaháněla nepříjemné myšlenky. Ta pomluva zaúčinkovala.

Vždycky byl svobodný, povznesený nad všechny předsudky. Nebojí se ani hříchu, ani pekla. Všude hlásá své vlastní zákony, vyžaduje svou vlastní disciplínu. Najednou jí bylo tak úzko, že vstala, nechala práce a běžela až k lesu, jako by chtěla utéct. Sníh ji ale daleko nepustil. Dokonce se ani nemohla déle procházet, aby se uklidnila. ..Takovej je život, jasný? opakovala jí kdysi desetkrát denně Polačka, její přítelkyně z Dvora zázraků. Mužský jsou prostě takoví. Pro muže neznamená láska tolik jako pro ženy. Ženské představy o lásce jsou plné iluzí, snů, sentimentu a velkých nadějí. Co si vlastně představovala? …..Musí před ním skrýt své hluboké rozčarování. Žárlivé a panovačné manželky by měl rychle dost. Ale pro ni slunce přestalo svítit. Kladla si otázku, kde zítra znovu vezme odvahu žít.

Avšak ve chvíli, kdy vcházeli do své ložnice, propadla Angelika skutečné panice. Dnes večer litovala, že nebydlí v obrovském zámku, aby se mohla uchýlit do svých pokojů, vymluvit se na migrénu a tak se vyhnout jeho společnosti a hlavně objetím. V pokoji poklekla ke krbu a horečnatě rozhrabávala oheň. Kéž by tu byla spíš úplná tma, aby jí Joffrey neviděl do obličeje. Celý večer se snažila hrát nesnesitelnou komedii. Rozumné úvahy byly náhle pryč. Ve skutečnosti se trápila dál. V posteli se schoulila úplně na kraj, obrátila se zády a tvářila se, že spí. Jenže dnes večer nerespektoval, jak doufala, její únavu. Pocítila jeho ruku na nahém rameni, a protože se neodvážila chovat se neobvykle, aby v něm nevzbudila podezření, obrátila se k němu a přinutila se mu ovinout paže kolem krku. Ach, proč jen ho tolik potřebuje! Nikdy na něj nebude schopna zapomenout, celá její bytost hořela láskou k němu. Co se s ní stane, když se s tím nevyrovná? Musí udělat cokoliv, jen aby si ničeho nevšiml.
„Na co myslíte, drahoušku?“ Sklonil se nad ní, přestal ji hladit a něžně se jí ptal.
Zlořečila si, že se nedokáže chovat jako jindy.
„Něco vás trápí?“
Cítila, že je ve střehu, a ztratila rozvahu. Nesmíří se s jejím mlčením. Bude naléhat.
„Co se děje? Dnes večer to nejste vy. Co se stalo? Řekněte mi to…“
Hodila všechno za hlavu. „Je pravda, že chodíte za těmi divoškami? Že jsou to vaše milenky?“
Neodpověděl ihned. „Kdo vám nasadil do hlavy takovou pitomost?“ zeptal se konečně. „Pont-Briand, že? "
„Je to pravda?“ šeptala plačky.
Takhle ji neznal.
„Je to pravda, že chodíte za těmi divoškami?“

Díky moc Tereza, ano práve toto som hľadala:

„Co se děje? Dnes večer to nejste vy. Co se stalo? Řekněte mi to…“
Hodila všechno za hlavu. „Je pravda, že chodíte za těmi divoškami? Že jsou to vaše milenky?“
Neodpověděl ihned. „Kdo vám nasadil do hlavy takovou pitomost?“ zeptal se konečně. „Pont-Briand, že? "
„Je to pravda?“ šeptala plačky.
Takhle ji neznal.
„Je to pravda, že chodíte za těmi divoškami?“

tak trochu mi to pripomenulo scénu s Toulouse kde Angeliak žiarlila an Joffreové krivuľe v laboratóriu

Angelika žiarli ako posadnutá a Joffrey okamžite uhádol kto jej to nasadil do hlavy

PS: a propos, posteľ a vlčie kožušiny? to som nejako prehliadla .. ja som vždy myslela že medvedie ...

al to asi preto že som si zapamätala tú s toho bieleho medveďa ktorá bola na lodi ... alebo to bolo vo veži nad zátokou?

moirra píše: *

15 lis 2021, 21:45

al to asi preto že som si zapamätala tú s toho bieleho medveďa ktorá bola na lodi ... alebo to bolo vo veži nad zátokou?

Kožešinu z ledního medvěda měl Rescator na Gouldsboru, ve Wapassu to byly šedobílé kožešiny ( tipuji tedy zejména vlčí), ve věži nebyly specifikovány.

Tereza píše: *

15 lis 2021, 22:00

Kožešinu z ledního medvěda měl Rescator na Gouldsboru, ve Wapassu to byly šedobílé kožešiny ( tipuji tedy zejména vlčí), ve věži nebyly specifikovány.

hm... dobrý postreh ano tou opísanou farbou to naozaj vyzerá na vlkov

mňa to s tých vlkov zarazilo iba preto že myslím že práve Joffrey malej Honorine rozprával niečo pekného o vlkoch ... ale napokon tie kožušiny tam už mohli byť keď tam prišli ... s kožušinami sa veľa obchodovalo

napokon vlčie kožušiny a kožuchy a bundy, s nich sú pre horné Maine a Kanadu typické .....od skoro bielych až po čiernych vlkov existuje všetko, a samozrejme aj prikrývky a koberce

Moirra, ďakujem za objasnenie Pont-Briandovej šarže. Nadporučík či poručík, aj tak mi nie je sympatický :-) Je mi jasné, že ho otec d´Orgeval len využil na svoje ciele (jezuita bol skvelý manipulátor), ale to nič nemení na fakte, že ten vojak bol nadutý a sebecký.

Fanina našla k citátu mesiaca dokonalú ilustráciu opisu z knihy kde sa hovorí o aurore. Podľa mňa úplne dokonalá ilustrácia Wapassu schovaného v horách pri jazere a pri skale kde sa ťažily rudy.

Dnešný človek žijúci väčšinou vo vysvietených osadách a mestách si ani nevie predstaviť že mesiac môže svojim svetlom (ktoré je vlastne odraz slnečného) osvietiť noc.

ja som to zažila, lebo môj Joffrey kúpil ako správny polo-Lidožrout namiesto letohrádka Wapassu letohrádok, na skrytom mieste, ako to robievajú populárny ľudia keď chcú mať pokoj. Takže my sme boli jediní široko ´daleko kto tam na okolí mohol zapnúť nejaké svetlo. Vskutku som rada v noci chodila von pozorovať nočnú oblohu, neznečistenú svetlami veľkomiest, ani nejakej priľahlej osady. A keďže sme sa nachádzali v strede Írska aj tie Aurory boli pravidelne.



Svítilna byla zbytečná. Když vyšli z úzké škvíry mezi dvěma hradbami ledu na prahu a vstoupili na zmrzlý povrch dvora, jasně svítil měsíc. (...) Viděli poměrně daleko, až na opačný konec prvního jezera. Krajina jako by se vynořovala z jiskřivé propasti, z prašanu, který vítr proháněl po zemi, takže si připadali jako ve vzduchoprázdnu. Rozvířený diamantový prach vytvářel kolem špicí stromů jakousi aureolu, skoro svatozář, osvětlující i vrcholky kopců a břehy jezera, na jehož ledové hladině se odrážel měsíc. A tak si jezero víc než kdy jindy zasloužilo své jméno: Stříbrné.



Angeliku volali dáma od strieborného jazera.

hľadala som nejaké adekvátne foto k tomu prečo niektoré jazerá sú opísané že v noci vyzerajú ako tekuté striebro - a preto potom dostávajú meno STRIEBORNÉ JAZERO a toto je najlepšie čo sa mi podarilo nájsť:



takže pridávam môj obľúbený, nesmierne romantický citát, ktorý by sa hodil k tej Fantininej aurore na obraze:

Zamračil se, stiskl jí zápěstí, zatímco ona se nechala unášet roztouženým poetickým vlčím voláním. Peyrac se od ní odvrátil a zahleděl se do dálky, do tmy na obzoru, jako by tam tušil neviditelného nepřítele. A pak se to stalo. Na jižním obzoru se najednou zachvělo světlo, jasnělo a rozlévalo se nad stromy a kopce, až se objevil obrovský světelný ovál, v němž se rýsovala gigantická postava zahalená do závojů. Vlající závěsy se měnily do růžova, do zelena, skládaly se do spirál a pomalu se rozplývaly ve spršce nádherných zářivých záblesků.
„Co to je?“ vykřikla unesená Angelika.
„Polární záře,“ odpověděl Peyrac.
Klidným hlasem jí vysvětlil, že je to ještě neprozkoumaný úkaz, v tomhle období a v těchhle končinách poměrně častý. Angelika se uvolnila a vydechla: „Měla jsem strach. Chvíli jsme myslela, že také vidíme nějaké nebeské zjevení… Bylo by mě to… Prostě mám pocit, že by mě to trochu vyvedlo z míry.“
Oba se rozesmáli. Hrabě de Peyrac se sklonil a zahalil ji do svého širokého pláště

a k tomu poetickému vlčiemu volaniu ešte tuto

nakoniec pozrite si celý môj album Wapassu na pintereste ako chcete ....

https://www.pinterest.at/Moirra48/wapassu/

moirra píše: *

09 led 2022, 15:06

Fanina našla k citátu mesiaca dokonalú ilustráciu opisu z knihy kde sa hovorí o aurore.

To ne já, to Dasha. V lednu 2020 vybrala citát z poslední knihy (mimochodem, jeden z nejkrásnějších) a k němu mi poslala 5 obrázků. Čtyři byly s východem slunce a tenhle jeden s měsícem. Citát tehdy byl o východu slunce, takže byly použity ty čtyři a tenhle mi zbyl. Schovala jsem si ho na později a použila letos. Takhle mám poschovávaných do zásoby hodně obrázků. Na tohle je Dasha fakt geniální, nikdy jsem nechápala, kam na ty dokonalé obrazy chodí

moirra píše: *

09 led 2022, 15:06

hľadala som nejaké adekvátne foto k tomu prečo niektoré jazerá sú opísané že v noci vyzerajú ako tekuté striebro - a preto potom dostávajú meno STRIEBORNÉ JAZERO a toto je najlepšie čo sa mi podarilo nájsť...

Já jsem si ještě na pinterestu uložila také nějaké obrázky, které mají "stříbrné jezero", jako třeba tyto:

Ako vždy na jeseň, keď sa lístie farbí od žltej cez oranžovú až do červena, sa mi vybaví Angelika v novom svete - a hlavne ten začiatok knihy, ku ktorému je koláž a citát celkom hore v tomto vlákne.

POZOR SPOILER:

Mám siedmy diiel veľmi rada ... Konečne spolu .....po toľkých dobrodružstvách a útrapách si Angelika zaslúžila konečne zaspávať v Joffreyovom náručí.
Ibaže Angelika už dávno nieje to ustráchané žieňa s Toulouse, a teda sa musia postupne znovu zžívať. Aj okolo tohto zžívania vznikne pár veľmi veselých príhod - od manželskej hádky v Katarunku, v ktorej jeden druhému vyčítajú to isté, cez nezmyselnú žiarlivosť na Indiánky až po Angelikyn strach z veľkej hoblovanej postele .....

Zo spomienok na Toulouse ma zaujala práve tá jedna špeciálna: Že v paláci mal každý svoju izbu a málokedy spávali v jednej posteli (nehovorí sa o milovaní ale o skutočnom spaní ) ... viď príspevok hore vyššie s obrázkom postele

Opis Joffreya zo začiatku siedmeho dielu:

Citovat:

Smekl klobouk s pérem a husté vlasy zazářily na slunci jako kovové. Jeho gaskoňské kučery byly dosud černé jako uhel, ale na spáncích už lehce prokvétaly. Díky svému jižanskému původu – mísila se v něm krev španělská a saracénská – měl na slunci pleť tak tmavou, že se příliš nelišil od rudocha, vedle něhož stál. Na tvářích měl světlejší stopy po masce, kterou občas nosil. Husté obočí se klenulo nad pronikavýma očima. Profil měl ostrý a nesouměrný, zvlněná ústa provokovala svou sebejistou smyslností. ....ACH ♥ ♥ ♥

Výborný preklad. Toto je preklad celého odstavca priamo z francúžtiny:

JOFFREY: Voči indiánskemu náčelníkovi sa vždy správal mimoriadne obradne. Zložil si klobúk s perím a jeho husté vlasy sa na slnku kovovo leskli. Cez jeho husté gaskonské kučery, ktoré boli stále intenzívne čierne, ale na spánkoch mali strieborný lesk, prechádzali oceľové odlesky. Jeho južanský rodokmeň zmiešaný so španielskym a saracénskym spôsoboval, že jeho pleť na slnku bola rovnako tmavá ako pleť jeho červenokožného partnera. Na lícnych kostiach sa objavila bledšia stopa po maske, ktorú občas nosil. Obočie, huňaté, si zachovalo široký pôvab nad ohromným pohľadom. Ale profil zostal prudký, trýznivý, s akoby agresívnou a zmyselnou provokáciou, kľukatou líniou pier. Jeho pery boli silné, široké, z tenkého hodvábu, ale sotva ružové v blízkosti opálenej kože. Chveli sa, tvrdli alebo sa rozchádzali na odlesku zubov. V tejto neobyčajnej tvári, v ktorej každý prvok akoby bol znamením určeným na to, aby znovu vytvoril osobnosť tohto pána, žili vlastným životom: obrovské čelo vytesané inteligenciou, jemný oblúk obočia odhaľujúci šľachetnosť jeho rasy, oheň ducha v hĺbke tmavých očí. Odvážny, skalnatý nos a brada boli nosom dobyvateľa, horala, muža, ktorý zvykne zdvihnúť hlavu a pozerať sa na orly, a potom medzi nimi boli tie mierne maurské ústa, panovačné, náročné, zdalo sa, že aj keď mlčia a sú bezočivé, sú to ústa pozemského človeka, znak vecnosti medzi sublimovanými črtami, a ktoré len nadobúdali dvojzmyselnú, znepokojujúcejšiu silu. Starovekí sochári dali svojim obrazom bohov takúto tvár, bez toho, aby vedeli, že pod dlátom pretavujú všetku chuť do života a pôžitku prvých stredomorských civilizácií.

Moje ilustračné foto: Trochu zrelší Hossein, vyzerá tu na fotke moc dobre - tak nejak by som si ho predstavovala v novom svete - aj keď nemá tie opísané knižné Joffreoyové vlasy.

ten Hossein nie je zlý Len by mal byť oholený. Spomínam si, že Joffrey sa v siedmom dieli holil - aby nedráždil Indiánov, ktorým brada pripadala nechutná

Uvedomila som si, že aj ja mám rada siedmy diel. Je z tých amerických najlepšie preložený, a hoci mi tam Peyrac pripadá ako úplne iný muž (keď ho porovnávam s trubadúrom z 1. dielu), kniha v podstate nemá hluché miesta a je stále prudko čitateľná. Mne sa napríklad veľmi páčia pasáže, ako všetci dorazia celí premočení a vyčerpaní do Wapassu (po odchode zo zničeného Katarunku) a postarajú sa jeden o druhého, zahrievajú sa, podávajú si rum a prikrývky. A potom sa Angelika zobudí uprostred noci, je jej veľmi horúco a milovaný manžel leží vedľa nej Je to také útulné, že by som tam aj ja chcela v tej chvíli byť. Alebo keď stavajú pevnosť a chystajú zásoby na zimu, tieto kapitoly si vždy rada prečítam. A vždy ma pritom napadne, že aké šťastie, že Angelika prešla chudobou, hostincom a vojnou, takže teraz vie perfektne variť a pripravovať zásoby/jedlo a liečiť/vedieť, čo treba zbierať ako prírodné liečivá. Si predstavme, keby Joffrey do takejto divočiny zatiahol svoju mladučkú vílu z Toulouse, nebola by mu ani spolovice taká užitočná!

Precious, zaujala mě poslední věta o možnosti, že by Joffrey odvezl Angeliku do divočiny jako mladou. Já si myslím, že ani on by nebyl takový jako je v Novém světě. Byl sice zcestovalý a lecos prožil, ale ten život trubadúra v Toulouse byl úplně jiný svět. Tady už měl za sebou vězení, život renegáta ve Středomoří, boj s přírodou v Americe. Měl jen jedny šaty pro šlechtice a kácel stromy.
Jinak mi tento díl z těch amerických přijde nejlepší. Dobře navázal na ty předchozí.

mimi píše: *

24 zář 2022, 08:57

Precious, zaujala mě poslední věta o možnosti, že by Joffrey odvezl Angeliku do divočiny jako mladou. Já si myslím, že ani on by nebyl takový jako je v Novém světě. Byl sice zcestovalý a lecos prožil, ale ten život trubadúra v Toulouse byl úplně jiný svět. Tady už měl za sebou vězení, život renegáta ve Středomoří, boj s přírodou v Americe. Měl jen jedny šaty pro šlechtice a kácel stromy.
Jinak mi tento díl z těch amerických přijde nejlepší. Dobře navázal na ty předchozí.

Mimi, tak ak by sa do Nového sveta dostali za mlada, Angelika by prinajmenšom nemala veľký problém s chudobou a zimou, veď v 7. dieli vravela, že v Monteloupe to bývalo podobné. To mi len tak prišlo na um, že ako dobre, že má toľko praktických skúseností
A určite máš pravdu v tom, že aj Joffrey by to bol zvládal ináč. To, že na mňa v 7. dieli pôsobí odlišne ako v prvom, je samozrejme zámer AG, dobre to napísala, tak, aby na ňom tie prežité skúsenosti bolo "vidieť". Veď mal navyše "na krku" toľko životov, musel byť prísny a udržiavať disciplínu.

Precious, podle mě to, že Angelika vyrostla vlastně v chudobě, i když byla šlechtična, jí také pomohlo zvládnout ty útrapy po Joffreyově zatčení a popravě. To období v Toulouse bylo krásné, ale dost krátké na to, aby se z ní stala rozmazlená dáma. Měla, jak se říká zdravé jádro.

Precious píše: *

23 zář 2022, 10:27

Alebo keď stavajú pevnosť a chystajú zásoby na zimu, tieto kapitoly si vždy rada prečítam. A vždy ma pritom napadne, že aké šťastie, že Angelika prešla chudobou, hostincom a vojnou, takže teraz vie perfektne variť a pripravovať zásoby/jedlo a liečiť/vedieť, čo treba zbierať ako prírodné liečivá. Si predstavme, keby Joffrey do takejto divočiny zatiahol svoju mladučkú vílu z Toulouse, nebola by mu ani spolovice taká užitočná!

Nuž ano, Angelika veľa prežila a veľa sa priučila - aj tvrdej robote, hlavne v 5 tom diely - boju aj strelbe, domácej práci ako slúžka, ale to bolo už aj v 2hom diely kde ju Polačka naučila kadejaké triky a narábať dýkou, plus sa živila ako hostinská a vyvárala v kuchyni, a obidvoje z toho sa jej neskoršie veľa krát zišlo.
Avšak faktom zostáva že základ si priniesla už z Monteloupu, kde na rozdiel od iných šľachtičných, behala po lese bosá, lovila s Nikolasom raky, miešala bylinky v pivniciach zámku a s Meluzínou v lese atď. atď.
V Toulouse tiež niekedy pomáhala v kuchyni, lebo jej to ako domácej pani robilo radosť.

Ach, a skoro som zabudla že mníšky v kláštore ich učili aj praktické veci, pre prípad že by jedného dňa schudobneli ....čiže bola mnohonásobne skvele pripravená ... proste dievča "do voza ja do koča" ako sa vraví

pani AG myslela na všetko pretože mala bohaté životné skúsenosti a samozrejme aj skvelé rešerše

Kde to len bolo v knihe, kde to Joffrey o tom jej detstve v Monteloupe tiež spomína?

V 6 diely bolo niečo ale spomínam si že o tom Joffrey uvažuje aj niekde inde:

Opravdu zbožňováníhodná žena. Při jejích prostých pohybech si uvědomil, že tohle je vlastně její poslání. Vzpomněl si, že byla vychována v rodiné zchudlé provinční šlechty skoro jako venkovanka. Divoška, šeptali si, když mu ji tehdy v Toulouse přivedli a on ji představoval jako svou ženu. Zachovala si onu prostotu a přirozenost, schopnost spokojit se s málem.
Polévala pramenitou vodou dcerčino tělíčko a byla šťastná.
Chtěl ji skutečně najít zlou, zatrpklou neúspěchem? Vždyť poté, co byla královnou Versailles, ji osud zavál úplné chudou na břehy napůl divoké země! ....


Inak toto by som chcela vidieť sfilmované: Ach, úplne to mám pre očami +

V polostínu, tu a tam protínaném slunečními paprsky prodírajícími se listovím, zahlédli maskovaného černě oblečeného jezdce, sedícího na ebenovém vraníkovi. Oba stáli nehnutě jako sochy.
Za ním byli další jezdci a ženy.
„Zdravím vás, pánové,“ prohlásil maskovaný šlechtic chraplavě.

tu síce máme Joffreya na koni z obálky francúzskeho vydania ... ale predstavte si čierneho koňa, čierny klobúk, čiernu masku a čierny vlajúci plášť, premňa zamňa zo stireborným alebo zlatým vyšívaním ACH!

https://angelique.cz/phpBB321/download/ ... 5daf3e895f

Angelikino oblečenie na medvediu hostinu v Joffreyovej pevnosti KATARUNK o ktorom sme diskutovali vo vlákne hádajte kto je na obrázku tuto, kde sme sa bavili o pološialených anglických ilustráciách k 7 dielu ktoré v tom vlákne nájdete:

https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic ... 781#p32781

Přestože museli šetřit vodou, Angelika se před krbem ve svém pokoji blaženě umyla. Vzala si s sebou dvoje elegantní šaty, které se do téhle divočiny naprosto nehodily, ale po chvíli přemýšlení usoudila, že když tu není nikdo, kdo by ji obdivoval, musí udělat radost aspoň sama sobě. A navíc je tu přece její manžel, její synové a vlastně i Honorina. Je to otázka cti! Proč by se jim občas nepředvedla jako elegantní žena, jako jsou ty v dalekých městech, kde po ulicích drkotají kočáry a za každým oknem slídí něčí pohled a kdosi vykřikuje: Viděl jste novou toaletu paní XY?
Oblékla si tedy perlově šedé šaty se stříbrnou výšivkou na rukávech a živůtku, s límcem a manžetami z bílého batistu lemovaného jemnou stříbrnou krajkou. Osvobodila vlasy zpod čepce a dlouze je kartáčovala zlatým, želvovinou vykládaným kartáčem. Vytáhla ho z nádherného cestovního neceséru, který jí daroval manžel před odjezdem z Gouldsbora. Ty přepychové věci jí dodávaly sebevědomí.
Než vyrazili na cestu, požádala Angelika přítelkyni Abigail Bernovou, aby jí trochu ostříhala dlouhé vlasy. Spadaly jí na šíji a na ramena a vytvářely kolem obličeje zářivou aureolu. Byly bohaté, jemné jako hedvábí, vlnily se a jedna zlatá kadeř jí padala do opáleného čela. Angelika se trochu vyzývavě, koketně učesala. V původně zářivě zlatých loknách se už tu a tam, přestože jí bylo pouhých sedmatřicet, objevovaly bílé prameny. Ale to ji netrápilo. Věděla, že ty stříbrné záblesky tvoří s jejím ještě mladým obličejem pikantní kontrast. Právě se skláněla k zrcadlu v truhle, aby si správně připevnila perlový diadém, když se za zažloutlou kůží v okně mihl stín a čísi prsty jemně zaškrábaly na její povrch.

Súboj s Pont Briandom o ktorom sme sa bavili v rubrike zábava mi pripomenul niečo čo mi už dávno vyfučalo z hlavy

Pronásledování vyžadovalo od hraběte de Peyrac a jeho syna dvojnásobné úsilí, protože Pont-Briand měl půldenní náskok a také spěchal. Pochodovali tedy i v noci v kovově ledovém vzduchu, který jim vnikal až do morku kostí. Zastavovali se ve chvíli, kdy zapadal měsíc. Schovali se někam do závětří, několik hodin spali, a s východem slunce pokračovali dál.

Keď sme kritizovali ilustráciu z Anglickej knihy na ktorej má Joffrey de Peyrac oblečenú iba košeľu asi nám to vyfučalo z hlavy všetkým.

Šlo o túto ilustráciu:




Florimond a Joffrey pochodujú v kapitolách 20 až 23 lesom aby dohnali Ponta-Brianda ktorý sa ženie lesom smerom na Quebec. Doháňajú ho pri jazere Megantic.

Viac o tom mieste Lac-Mégantic na ktoré šli z Wapassu a kde sa konal súboj.

https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic ... 784#p32784

Našli na břehu jezera zledovatělou plochu sněhu, který jim vrzal pod nohama. Stejně jako hrabě de Peyrac si Pont-Briand odložil batoh, mušketu, zásobník střelného prachu a pistole, odepnul široký opasek a sundal kabátec podšitý kožešinou. Svlékl i koženou vestu bez rukávů, kterou měl přes plátěnou košili. Nakonec odložil i košili. Zima ho pálila na nahém těle. Peyrac ho následoval.
Pont-Briand se postavil naproti němu.

Neinšpirovala sa pani AG náhodou u Darcyho ?

Cela scena na videu:

https://www.youtube.com/watch?v=hasKmDr1yrA


až na to že v zime to tam muselo vyzerať nejak takto - obrázok je zo stránky turizmu v okolí jazera Megantic

moirra píše: *

08 lis 2023, 17:37

Našli na břehu jezera zledovatělou plochu sněhu, který jim vrzal pod nohama. Stejně jako hrabě de Peyrac si Pont-Briand odložil batoh, mušketu, zásobník střelného prachu a pistole, odepnul široký opasek a sundal kabátec podšitý kožešinou. Svlékl i koženou vestu bez rukávů, kterou měl přes plátěnou košili. Nakonec odložil i košili. Zima ho pálila na nahém těle. Peyrac ho následoval.
Pont-Briand se postavil naproti němu.

Tak mne je jasné, kde je pes zakopaný Ja mám túto scénu v pamäti zo slovenskej verzie, a tam je toto:
"Pont-Briand, ako predtým gróf de Peyrac, si zložil batoh, mušketu, roh na prach a pištole, odopol si široký pás a vyzliekol kabátec podšitý kožušinou. Vyzliekol si aj koženú vestu bez rukávov, ktorú nosil na vlnenej košeli. Napokon si vyzliekol aj tú košeľu. Mráz sa mu zahryzol do nahej pokožky. Postavil sa pred grófa."

Žiadne také, že ho "Peyrac nasledoval" a teda sa tiež povyzliekal do pol pása. Vždy som to chápala tak, že Pont-Briand bojoval s holou hruďou, kdežto Joffrey mal síce dole kožuch, ale pod ním musel mať o čosi viac ako len košeľu (v češtine plátenú, Slováci Pont-Briandovi dopriali teplejšiu vlnu ). Keďže o termobielizni sa im ani nesnívalo, museli si v takej veľkej zime vrstviť oblečenie a predpokladám, že medzi košeľou a kabátcom ešte niečo mali - teda Pont-Briand tú koženú vestu, zrejme aj de Peyrac mal na sebe niečo podobné.

Ach! Na čo všetko v našich diskusiách spoločne neprídeme!
Díval som sa do rôznych vydaní - aj chorvátskeho, nemeckého a talianského - a samozrejme do originálneho francúzkeho:

Ils trouvèrent au bord du lac une croûte de neige glacée et gaufrée qui craquait sous les bottes. À l'instar du comte de Peyrac, Pont-Briand déposa son havresac, son mousquet, sa corne de poudre et ses pistolets, déboucla son épais ceinturon et ôta sa casaque doublée de fourrure. Il ôta également le gilet de cuir sans manches qu'il passait par-dessus une camisole de lainage. Il ôta aussi ce dernier vêtement. Le froid mordit sa peau nue. Peyrac l'avait imité. Pont Briand vint se placer devant lui.

Český preklad bol teda definitívne správny.

Na okraji jazera našli kôru zľadovateného snehu, ktorá im chrumkala pod topánkami. Po vzore grófa de Peyrac si Pont-Briand odložil batoh, mušketu, prachovnicu (roh v ktorom sa nosil pušný prach) a pištole. Odopol si hrubý opasok zložil si kabát zospodu podšitý kožušinou. Takisto si vyzliekol koženú vestu bez rukávov, ktorú mal oblečenú cez vlnenú kamizolu. Napokon si vyzliekol aj vlnenú košeľu. Chlad sa mu zahryzol do holej kože. Peyrac ho napodobnil. Pont Briand podišiel pár krokov a postavil sa pred neho.


ja nevrdím že by sa malo prekladať doslovne, ale česká prekladateľka v tomto prípade pre zmenu nevystihla reakciu Joffreya de Peyrac na to keď mu Pont-Briand vraví ako ho Angelika ovalila kutáčom:

Pont-Briand se narovnal a vykřikl:
„Vy tedy nejste zrovna beránčí rodina. Paní de Peyrac už mě omráčila pohrabáčem.“
„Skutečně? Pohrabáčem?“ zeptal se Peyrac jakoby pobaveně. „Ta je ale pohotová.“
„Jen se smějte,“ vykřikl Pont-Briand hořce. „Jednoho dne vás ten smích přejde. Protože on vás od ní oddělí, to vám zaručuju.“

Vo všetkých prekladoch aj v origináli je jasne vyjadrené že Joffrey bol z toho čo počula viac ako nadšený (čo samozrejme dokonale vyjadruje jeho povahu)
Tuto je kompilácia všetkých prekladov.

Skutočne? Kutáčom? povedal Peyrac s očividným oduševnením. (neskrývaných potešením) Ach, to sa na ňu podobá! (Ach tá šelma! )

Vo francúžtine, v origináli Peyrac vraví:

– Décidément, vous n'êtes pas commodes dans votre famille !... Mme de Peyrac m'a déjà assommé avec un tisonnier.
– Un tisonnier, vraiment ? dit Peyrac qui parut enchanté. Ah ! La mâtine !...
– Riez toujours ! s'écria Pont-Briand avec amertume. Un jour vous rirez moins car il vous séparera d'elle, je m'en porte garant.

Pričom La mâtine je šelma. Takže povedal: Ach tá šelma!
A povedal to enchanté - čo znamená očarene či nadšene.

PS: Všimli ste si že Angelike sa už zasa raz oplatili Polačkovské spôsoby? Obidvaja páni ju očividne za to obdivujú. (Veľká dáma by Pont Briandovi buď dala alebo ako cintľavka odpadla ale neovalila by niekoho kutáčom, lebo to nieje pre dámu šik)

vedela som, Moirra, že to rozlúskneš pomocou francúzskeho originálu A "lainage" je definitívne vlna, nie plátno, to zas Slováci preložili správne.

Z toho nám teda vyplýva, že ilustrácia nie je úplne správna! Ktovie, akú verziu prekladu mal k dispozícii jej autor, keďže obaja by mali byť do pol pása povyzliekaní... alebo si možno myslel, že by to pôsobilo čudne, keby na obrázku boli dvaja polonahí chlapi na snehu, bez ohľadu na kánon

Precious píše: *

14 lis 2023, 11:23

vedela som, Moirra, že to rozlúskneš pomocou francúzskeho originálu A "lainage" je definitívne vlna, nie plátno, to zas Slováci preložili správne.

No do nemčiny to zasa preložili ako ľanovú košeľu.

Citovat:

Z toho nám teda vyplýva, že ilustrácia nie je úplne správna! Ktovie, akú verziu prekladu mal k dispozícii jej autor, keďže obaja by mali byť do pol pása povyzliekaní... alebo si možno myslel, že by to pôsobilo čudne, keby na obrázku boli dvaja polonahí chlapi na snehu, bez ohľadu na kánon

No Joffrey sotva po tom čo ho zabil navliekol Pont-Briandovi košeľu. Autor definitívne čítal nejakú anglickú verziu, lebo ilustroval knihy série PAN. Ako vidíme v linku ilustroval tie čo boli určené pre Austráliu a Kanadu.
Do anglickej som sa veru ešte nedívala, mrknem teda do nej.

stránka Ilustrátora: Hans Helweg Coversa. Inak Angelika má presne to čo Dauphine výstižne nazvala "přifouknouté vnady"

https://www.tikit.net/2021/SG/AngeliqueHH.htm

Scéna z pevnosti Katarunk, keď sa Angelika a Joffrey zbližovali.

Klečela před ohništěm, zlaté vlasy rozhozené po ramenou, a obracela k němu své nádherné, doširoka otevřené oči. Tiše za sebou zavřel dveře a otočil obrovským tepaným klíčem v zámku. Pak přistoupil pomalu blíž a opřel se o okraj kamenného krbu. Nic je nemůže rozdělit, napadlo je oba v tu chvíli. Nic, neboť při pouhém pohledu pokaždé pocítí nepotlačitelnou touhu padnout si do náručí, milovat se. (...) Pohlédla na něj zdola nahoru a zahlédla, že se pousmál.

(Angelika a Nový svět. ČS 1994, s. 99)

Toto bola ťažká romantika vo Wapassu

Ilustrácia z našich radov: Krb v Katarunku od Dauphine

Opis Katarunku ukazuje že tá pevnosť v Katarunku bola ešte hodne mladá, nie moc veľká a nie moc dobre ozbrojená, takže ja predpokladám že bola úplne čerstvo postavená:

Zblízka to skutečně byl, jak tvrdil Peyrac, jen sklad pro výměnný obchod, a ne strategická obranná stavba. Ochoz byl sotva vyšší než dospělý muž a čtyři malá děla v rozích směrem k řece byla jediná výzbroj.
Vnitřek pevnosti připomínal trochu ovčinec, tolik se tu hemžilo lidí a válelo nejrůznějšího harampádí. Projít tudy bylo skoro dobrodružství.
(...) Pod nohama davu se začal zvedat prach a mísil se s kouřem ohnišť. Vítr byl tady jen mírný a vzduch nepročistil. Angelika toužila se z toho zmatku vytratit. Konečně za neustálého halasu po malých úsecích přešli dvůr a mezi hromadami nejrůznějších odpadků, krvavými vnitřnostmi, popelem a kostmi, sudy a bednami, zvířecími kůžemi a péry, mušketami a dobytčími rohy se střelným prachem se dostali na opačný konec. Angelika nerada šlápla do jakési modré mastné hmoty, kterou si zřejmě Indiáni pomalovávali tváře. Honorina málem spadla do kotle. Elvíra uklouzla po vnitřnostech a oba její chlapce divoši laskavě pozvali, aby ochutnali syrový medvědí mozek, který mohou jíst jen muži.
Kalvárie skončila až na prahu domečku, který byl vyhrazen pro ně.

Proste chaos - do toho Indiáni a nepozvaní Francúzi .... neviem či je niekde napísané koľko tá pevnosť už stála - ale bol zrejme celkom nová. 4 kanóny, to veru moc veľa nieje - domčeky som nejak ešte nepočítala
Joffrey sa pýtal pri príchode do pevnosti chlapov či je malý domček volný - ale koľko iných tam ešte bolo musíme spočítať - bol tam ten čo v ňom bola medvedia hostina a potom ešte asi ten sklad:

„Můžete mi říct, jestli je malý domek volný?“ zeptal se Peyrac. „Chtěl bych tam ubytovat manželku s dcerou, aby si mohly odpočinout, a ženy a děti z jejich doprovodu.“ „Ubytoval jsem se tam se svými důstojníky, ale okamžitě to uvolníme.
(...) V DOMCI :
Manželé Jonasovi se uloží vlevo a madame de Peyrac si vezme pokojík napravo. Stejně tam už stálo její zavazadlo. Cosi v zatížení té malé venkovské místnosti, která spíš než pokoj na statku připomínala svými stěnami z téměř neotesaných půlkuláčů dřevorubecký srub, utvrdilo Angeliku v pocitu, že právě tady spal Joffrey de Peyrac, když byl minulý rok v Katarunku. Za závěsem odhalila poličku s knihami v kožené vazbě s latinskými, řeckými a arabskými názvy. Ostatní pokoje zřejmě zařídil pro své syny nebo pobočníka, důvěrníka, který ho doprovázel.
Bylo to jen tábořiště, kde si hodlal odpočinout po cestě pouze mezi svými muži, ale v drobnostech poznávala jeho ruku, zálibu v pohodlí a vkus. Svícen na masivním stolku v rohu byl z tepaného bronzu. Byl nádherný a jemné arabesky, v této chatrči uprostřed lesů téměř zbytečné, byly příjemné na pohled. Bohužel si nikdo nedal práci a neodstranil nánosy vosku, který na něj za poslední večery stekl ze svíček. Kámen kolem krbu byl zdoben krásně tepanou mříží, ale na podlaze se válel popel a ohořelá polena. Všude stopy po vojenském nepořádku.

Keď už sa tu venujem opisu pevnosti tak som podľa opisu v knihe zistila že bola vskutku malinkatá a že malý domček v ktorom v KATARUNKU bývali bol iba pár krokov od hlavnej budovy:

Ale Loménie se zachoval jako každý galantní muž vůči krásné ženě, o níž navíc ví, že je trošku opilá. Nenaléhal, přesto ji však lehce podpíral až na práh, otevřel jí dveře a nepustil ji, dokud se neujistil, že jí čerstvý vzduch dělá dobře, že stojí pevně na nohou a je pár kroků od svého obydlí. Jakmile ji pustil, vrhla se napříč dvorem.
Bylo tu ještě živěji než obvykle.
Angelika si razila tvrdě cestu až k vratům ochozu. Zahlédla manžela mířícího k loukám na břehu řeky.

Zoznam francúzskych pevností v Novom Svete začínajúci XVII storočím:

https://de.wikipedia.org/wiki/Liste_der ... ordamerika

Tuto je pevnôstka na brehu rieky - ale z doby kedy už mali indiáni aj kone a pušky. Európsky podnikavý človek vždy veselo vyzbrojoval aj svojich nepriateľov a tak je tomu aj dodnes. Bussines je bussines.

Ja som v tej Joffreyovej CARRATUNK nenapočítala viac budov ako malý trojizbový domček a hlavnú budovu zo skladom - opravte ma ak sa mýlim.



A ešet zoznam starých pevností v dnešnom USA a samozrejme extra Maine:

https://accessgenealogy.com/featured/fr ... states.htm

MAINE: https://accessgenealogy.com/maine/maine ... o-1902.htm

Všetko sa tu zo všetkým prelína - takže som uvažovala kam zhrnúť časové údaje o Joffreovi de Peyrac v Novom Svete - takže to dávam zatiaľ sem.

Keď Angelika s Joffreyom zjavila na jeseň roku 1676 v Katarunku Loménie tam vraví:

Jistěže se v Kanadě už rozšířily nejrůznější báchorky o tomhle francouzském dobrodruhovi s temnou minulostí, hledači ušlechtilých kovů, výrobci střelného prachu a navíc příteli Angličanů, který už víc než rok usazoval své kolonisty na obrovská území francouzské Akádie.

Mňa zaujala aj informácia že bol výrobcom strelného prachu - čo znamená že ho nevyrábal iba pre seba ale zrejme ho aj predával. Peyrac proste vedel všade zúžitkovať svoje znalosti v odbore fyziky a chémie.

Skôr ako sa vybrali na výpravu Joffrey Angelike vravel že musia vydržať ešte jednu jedinú zimu a potom sa už budú mať dobre.

Takže to nejako zapadá do toho čo sme rozoberali vo vlákne o Joffreyovi a jeho ťažbe zlata a striebra. Očividne tomu boli na konci zimy 1676 skoro dva roky čo ťažil v Maine. Povedzme že 2 roky boli niekedy na jar.

To znamená že Maine, aspoň teda to vnútrozemie, osídloval až 1675 a 1676. Keďže Florimond vraví že bol pár mesiacov v Harvarde - to by teda do seba zapadlo že Joffreya našiel až niekde okolo roku 1674, v čase keď začal osídlovať Maine

Hrabě jeden z nich zvedl ke světlu svíček a lamp.
„Tady je ovoce naší práce. Za ty poslední zimní měsíce jsme usilovně pracovali, oddělovali jsme zlato od rudy vytěžené v létě. Každý ingot váží buď tři libry čistého zlata, nebo tisíc sedm set uncí. Je to první část podílu, dám vám ji dnes večer k vánocům. Výsledek předčil naše očekávání. Uvědomte si, že naše celková produkce zlata je celkem asi 150 000 liber, tedy víc než celoroční rozpočet Kanady. Takže se nám námaha vyplatila. Představte si, že v minulém století rodina Medici, nejbohatší na světě, vlastnila pouze 100 liber zlata. My jsme ze země vytěžili jednou tolik za dva roky. Jsme bohatší než Medicejští

tu je link na vlákno ZLATO A STRIEBRO - Joffreyov koníček či posadnutosť

https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic ... 850#p28850

Slečna Rescátorová vravela že Florimond niekde vraví že bol pár mesiacov v Harvarde - to by teda do seba zapadlo že Joffreya našiel v Gouldsbore až niekde okolo roku 1674, v čase keď začal osídlovať Maine.

Podľa zápiskov z Arnaudovej výpravy viem že človek potrebuje základňu na pobreží ak sa vydáva skúmať panenskú prírodu hlboko do vnútrozemia. Už som to tu spomínala, toto bola prvá dokumentovaná výprava do vnútrozemia Maine - vlastne šli presne trasami ktoré sú opisované v knihe Angelika

https://en.wikipedia.org/wiki/Benedict_ ... _to_Quebec

Takže v siedmom diely sme sa dozvedeli kam chodil veľkomožný pán Rescator v Kandii na kávu.
Samozrejme že k Turkovi, veď v období keď tam vydražovali Angeliku už Kandia v podstate patrila Turkom, i keď títo tam potom ešte dosť dlho nechali pôsobiť maltézskych rytierov, kresťanských kupcov a pirátov a dokonca aj benátskych obchodníkov.

Scéna sa odohráva počas Vianoc vo Wapassu.

Florimond přinesl dýmky a kalumety a podával hořící uhlíky z pěkně roztopených ohnišť. Kávu rád neměl. Raději měl čokoládu, říkal… a spiklenecky přitom mrkl na Angeliku.
Cantor docela rád čichal vůni, která mu připomínala dětství ve Středozemí, pirátské útoky, boje s nepřáteli a studia u palermských jezuitů ve stínu starých mešit a normandských paláců. Angelika zářila a tleskala rukama. Na kávu se až dětinsky těšila. Po manželově oznámení jí svitlo v očích a obličej se jí rozzářil spokojeností. S Cantorem, Enrikem Enzim, Porguanim, Španěly a Peruáncem se jich kolem hraběte tísnilo plno.
„Vzpomínáš si na toho starého Turka v Kandii, který vařil nejlepší kávu na světě?“ obrátil se Peyrac na Enziho.
Angelika sála opojnou vůni a znovu viděla namodralý dým kandijského batistanu, karnevalové oblečení mužů v turbanech a dlouhých kaftanech, znovu prožívala dojmy, které se jí vtiskly hluboko do duše: nejdřív hrůzu, pak nádhernou úlevu vedle maskovaného muže, který ji právě koupil…
Pila horkou kávu. Ano, pane Rescatore, to jste byl vy… jak jsem vás mohla nepoznat? A proklínala nemilosrdný osud, jenž si s ní tak krutě zahrál.
„Zlobil ses na mě, že jsem tě tenkrát nepoznala?“ zašeptala mu.
Tiskli se jeden ke druhému na konci obrovského stolu, ztraceni v hloubi lesa v Novém světě, něžně na sebe pohlíželi a říkali si, že ať prožili cokoliv, teď už je všechno v pořádku.

Když si tam odmyslím tu tvou Mercierku , tak je to nádherný střípek ze života ve Středomoří. Chtělo by je jednou všechny dohledat a spojit do jedné kompilace. Možná úkol pro mě pro některý z dlouhých zimních večerů, když nebudu mít co dělat.

Shodou okolností jsem se na tuhle pasáž dívala před pár dny v anglickém překladu a moc se mi líbilo, jak to tam přeložili:

Česky:
„Zlobil ses na mě, že jsem tě tenkrát nepoznala?“ zašeptala mu. (česká překladatelka zapomněla dopsat na konec "naklonila se k němu")

Anglicky:
"You were furious with me, weren’t you for not recognizing you?" she whispered, leaning towards him.
"Byls na mě rozzlobený (rozzuřený), že jsem tě nepoznala, že ano?" zašeptala naklánějíc se k němu.

Ve francouzštině se taky roztomile ujišťuje
— Tu m’en as voulu, n’est-ce pas, de ne pas t’avoir reconnu? chuchota-t-elle en se penchant vers lui.

Italsky:
«Mi hai serbato rancore, vero, perché non ti avevo riconosciuto?» sussurrò chinandosi verso il marito.

Ešte je tam to slovko však, v origináli aj vo všetkých prekladoch:

n’est-ce pas = nie je to tak? alebo aj však?

V Slovenčine by to ale malo mať ako otázka myslím takýto slovosled. Alebo by to tiež mohlo byť v strede?


Hneval si sa na mňa, že som ťa vtedy nepoznala, však ? zašepkala nakloniac sa k nemu.

Tak dáme ešte nemecky, aj tam je to správne preložené aj s tým slovkom však:

»Du warst mir böse, daß ich dich nicht erkannte, nicht wahr?« flüsterte sie, sich zu ihm neigend.

(Ako pekne si tu s Angelikou precvičujeme jazyky. )

A takto to preložili do slovenčiny, som predsa len neodolala a pozrela sa:

Hneval si sa, však, že som ťa vtedy nespoznala? zašepkala, nakloniac sa k nemu.

moirra píše: *

29 zář 2024, 23:51

Ešte je tam to slovko však, v origináli aj vo všetkých prekladoch:

n’est-ce pas = nie je to tak? alebo aj však?

No právě! To je to co se mi líbilo. V češtině to tak nevyzní, tam se Angelika jen ptá. Ale v ostatních jazycích si roztomile potvrzuje domněnku, že tenkrát pan Rescator hodně zuřil.
A nejlepší je, že v angličtině použili přímo slovo "furious" ne "mad" nebo "upset", prostě natvrdo napsali že byl šílený vzteky. Chtěla bych tam být jako moucha a celou tu situaci sledovat.

Ms_Rescator píše: *

30 zář 2024, 20:39

moirra píše: *

29 zář 2024, 23:51

Ešte je tam to slovko však, v origináli aj vo všetkých prekladoch:

n’est-ce pas = nie je to tak? alebo aj však?

No právě! To je to co se mi líbilo. V češtině to tak nevyzní, tam se Angelika jen ptá. Ale v ostatních jazycích si roztomile potvrzuje domněnku, že tenkrát pan Rescator hodně zuřil.
A nejlepší je, že v angličtině použili přímo slovo "furious" ne "mad" nebo "upset", prostě natvrdo napsali že byl šílený vzteky. Chtěla bych tam být jako moucha a celou tu situaci sledovat.

sa dobre zabávam na vašom jazykovom okienku A nebola by som to ja, keď by som hneď nenastolila tému fanfiction: Ms. Rescator, KEDY napíšeš ty, ako by vyzeralo stretnutie v Stredomorí, keby Angelika neušla? Taká veľká fanúšička Rescatora a že by nemala nápady na tento ikonický "čo by bolo, keby" námet? Neuverím, že nemáš v nejakom počítačovom priečinku aspoň pár viet!

Precious píše: *

04 říj 2024, 09:35

sa dobre zabávam na vašom jazykovom okienku A nebola by som to ja, keď by som hneď nenastolila tému fanfiction: Ms. Rescator, KEDY napíšeš ty, ako by vyzeralo stretnutie v Stredomorí, keby Angelika neušla? Taká veľká fanúšička Rescatora a že by nemala nápady na tento ikonický "čo by bolo, keby" námet? Neuverím, že nemáš v nejakom počítačovom priečinku aspoň pár viet!

Na tomto mieste pripomínam Setkání ve Středomoří - ktorého autorokou je Dasha a možžno ho mnohé tu na fóre nečítali.

Takto znie jej úvod:

Citovat:

Dnes večer mě políbila múza a zpracovala jsem první téma do čtenářské fikce. Jedná se o scénu, která mě na Angeliku osobně dost mrzí
Představte si, že by u toho momentu, kdy prodaná Angelika v Kandii uteče Rescatorovi, byl alespoň jeden schopný podřízený, který by ji zadržel a odevzdal majiteli!!! Dál by to mohlo být třeba takhle:

Čaroděj Středomoří

Samozrejme potom sme sa do témy pustili ja Tereza a Mimi, pričom ja som sa zasekla na Milose.

V každom prípade verzia od slečny Rescatorovej by to bola verzia od odborníka ktorá by určite všetkých potešila.

moirra píše: *

04 říj 2024, 12:47

Precious píše: *

04 říj 2024, 09:35

Ms. Rescator, KEDY napíšeš ty, ako by vyzeralo stretnutie v Stredomorí, keby Angelika neušla? Taká veľká fanúšička Rescatora a že by nemala nápady na tento ikonický "čo by bolo, keby" námet? Neuverím, že nemáš v nejakom počítačovom priečinku aspoň pár viet!

Samozrejme potom sme sa do témy pustili ja Tereza a Mimi, pričom ja som sa zasekla na Milose.

V každom prípade verzia od slečny Rescatorovej by to bola verzia od odborníka ktorá by určite všetkých potešila.

Haha, teď jsem se pobavila. Samozřejmě tahle fikce byla snad úplně první, kterou jsem kdysi psala, mohlo mi být tak 17... a za moc nestála. S dovolením si jí tedy nechám v imaginárním šuplíku (který nemám), stejně jako si i ty Precious některé své fikce necháváš pro sebe

Ale ne, já si myslím, že by to setkání nakonec dopadlo dost podobně, jako v 6. díle, jen by mělo jiné kulisy. Vždyť už ve druhém díle, před sňatkem s Filipem, Angelice Desgrez řekl něco ve smyslu, že by jí Joffrey nejdřív nasekal na zadek a pak by jí pomiloval. Otázkou je, jestli by tenkrát Angelika už byla Joffreyovi "rovnocennou partnerkou", protože by u ní neproběhly všechny ty životní lekce, které jí formovaly a pomohly jí dozrát...

Ale to je téma pro jiné vlákno. K tématu 7. dílu jsem spíš chtěla říct, že než psaní další verze o setkání ve Středomoří mě zajímá jiný moment soužití mezi A. a J. a sice právě ten čas mezi 6. a 7. dílem. Vždycky jsem měla pocit, že je 6. díl na konci strašně useknutý, že tam něco tak trochu chybí. Celá kniha nás napíná jak si A. a J. k sobě hledají cestu a když se konečně "setkají", děj končí a máme tam jen takový epilog, jak karavana odjíždí do vnitrozemí. A 7. díl nenavazuje hned tam, kde jsme skončili po vylodění z lodi.

Co ještě mohli dělat ten čas v Gouldsboru mezi 6. a 7. dílem? Žili spolu v pevnosti? Měli nějaké další drobné zážitky/střety? Mělo drama s "karavanou s Bostonu" ještě nějakou dohru? Dovysvětlili si některé věci, nebo si v hlavně přehodnotili některé postoje? Já na tyhle otázky už nějaké odpovědi v hlavě mám, ale zajímá mě, jestli máte stejný pocit, že byl 6. díl trochu useknutý a jestli jste někdy o podobných otázkách přemýšlely.

Blíží se zima a až pofackuju povinnosti (haha) a dohoním čtenářské resty (třikrát haha), musím si dát re-reading celé série. Americké díly nemám tak zažité, četla jsem kdysi (z toho období si skoro nic nepamatuju), a pak podruhé, kdy jsem si ale nedělala výpisky jako z prvních 6 knih. Takže se nemohu kvalifikovaně zapojit, jestli (ne)byl děj useknutý. Každopádně fanfiction z tohoto období si přečtu moc ráda .

Ms_Rescator píše: *

04 říj 2024, 16:49

Co ještě mohli dělat ten čas v Gouldsboru mezi 6. a 7. dílem? Žili spolu v pevnosti? Měli nějaké další drobné zážitky/střety? Mělo drama s "karavanou s Bostonu" ještě nějakou dohru? Dovysvětlili si některé věci, nebo si v hlavně přehodnotili některé postoje? Já na tyhle otázky už nějaké odpovědi v hlavě mám, ale zajímá mě, jestli máte stejný pocit, že byl 6. díl trochu useknutý a jestli jste někdy o podobných otázkách přemýšlely.

mňa toto obdobie tiež zaujíma, tiež mám niečo v hlave: napríklad hneď ten deň, keď prišla karavána z Bostonu. Ako ten deň pokračoval po tom, ako A. strelila J facku a zmierili sa? Máme len to, ako sa vrátila k chlapcom a vyobjímala ich a šup, zrazu je večer, sedia na pláži a už je jasné, že celá rodina bola naspäť v Champlainovom tábore, chlapci sa zoznámili so svojimi hugenotskými rovesníkmi, Honorine "dostala" bratov atď. Predstavujem si, ako Angelika doviedla synov k Abigail a predstavila jej ich - a zároveň spoza rohu vybehla Honorine a prekvapená si privítala súrodencov... (bola Honorine cez noc u Abigail či kam ju "strčila" Angelika, aby mala s mužom súkromie? Či dievča "odpratal" Joffrey? On bol ten, kto priviedol Angelike koňa a potom si ju odviedol do pevnosti...)A potom tie dva týždne - všetka príprava na zimu, aj zo strany protestantov. Skôr také tie praktické veci ma zaujímajú - ale určite aj to, ako ďalej pokračoval stále krehký vzťah medzi A. a J.
Vidíš, koľko tu toho je Môžeš fantazírovať, koľko chceš.

Mne koniec 6. dielu nepripadá "useknutý", jednoducho podstatné veci sa vysvetlili a ostatné ponechala AG na čitateľov. A dobre urobila - máme čo rozoberať...