Tereza píše: *

04 led 2025, 19:29

Také jsem si znovu proklepla Madeleine de Scudéry, velmi zajímavou ženu. Podle Wikipedie napsala román Clélie v roce 1654 , takže toulouská společnost musela být rychlá, co se knižních novinek týkalo. A vtipná poznámka Bernarda a cynická vsuvka Joffrey ke společnosti neměla chybu, byla to i ukázka toho, jak si ve fikcích představujeme, jak byli tito pánové sehraní :
Clélie ponechala Vášeň na okraji pouště, skalnaté, ale jinak nezmapované, na břehu Moře nebezpečí. Za touto pouští jsou Neznámé ze mě, kde na ženy číhají steré úklady. Je tedy vášeň územím, na které by se dáma neměla nikdy vydávat.“ „Rozhodně ne sama,“ ozval se posměváček ďAndijos.
Hra bě de Peyrac trpělivě vyslechl preciózní anatomii citů, jistě nikoliv poprvé. „Souhlasím s Clélií, cesty k lásce jsou krátké i dlouhé. Já znám naštěstí tu z všech nejkratší.“
„Která to je? Prozraďte nám to kouzlo,“ bylo slyšet rozpustilé hlasy několika pánů.
„Je to cesta šperků“, odpověděl hrabě s úsměškem.
Budiž ke cti přítomných dam řečeno, že některé se zapýřily.

pani de Scudery a PRECIOZKY Paríža

Inak už Audiger spomína pani de Scudery, čo je však v českej knihe očividne vynechané:

https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic ... 005#p35005

Slečna de Scudéry se věnovala sepisování veledlouhých románů a vedla salón, ve kterém se scházely „směšné preciózky“, jež ve své hře zkarikoval velký Moliére. Těšila se přízni Ludvíka XIV a jeho milenky (a tajné manželky) paní de Maintenon.

Krátko z biografie: Kolem roku 1630 stala stálou členkou tohoto kroužku v Hôtel de Rambouillet,. Natrvalo se spolu se svým bratrem Georgesem usadila v Paříži kolem roku 1640. Měla možnost dělat vychovatelku dvěma neteřím kardinála Mazarina. V období let 1644 až 1647 žila v Marseille, doprovázela zde svého bratra Georgese, který tam dostal funkci guvernéra pevnosti. Po tomto období se vrátila zpět do Hôtel de Rambuillet v Paříži.

Literární salon Madeleine de Scudéry

Madeleine si dala podle dobového stylu 17. století přezdívku Sapfó podle známé antické autorky. Stala se členkou salonu Catherine de Rambouillet a zároveň obyvatelkou hôtel Rambouillet až do roku 1652, kdy opustila tuto budovu a založila si vlastní literární salon. Ten dlouho udával tón v hnutí tzv. preciózek, mezi nimiž byla jednou z jejich nejslavnějších představitelek. Většina celebrit tehdejší doby pravidelně navštěvovala soboty u slečny de Scudéry, kde se vedly erudované literární a galantní rozhovory. Návštěvníci si dávali přezdívky. Do užšího kroužku pravidelných hostů „Société du Samedi“ (Sobotní společnosti) patřily Madame de La Fayette, Madame de Sévigné, Charles de Sainte-Maure, vévoda de Montausier s manželkou, François de La Rochefoucauld, Valentin Conrart, Jean Chapelain, Simon Arnauld de Pomponne a Paul Pellisson. Salón se nacházel ve čtvrti Le Marais, na bulváru du Temple, později v Rue de Beauce.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Madeleine_de_Scud%C3%A9ry




--------------------------------------------------------

Slečna de Scudery a jej mapa lásky

Tereza píše: *

04 led 2025, 19:29

Rytec François Chauveau byl skutečná postava, opravdu vytvořil mapu podle toho románu ?

Ano vytvoril. Je to ten istý rytec ktorý ilustroval zvieracie bájky od La Fontaineho.



Román Clélie vyšiel v roku 1655 a mal tá mapa nakreslená v rokoch 1653-1654 bola v románe.

https://gallica.bnf.fr/ark:/12148/bpt6k ... %20romaine

https://www.ieg-ego.eu/de/threads/cross ... -de-tendre
Veľké rozlíšenie mapy jednotlivých úsekov lásky:

mapa z druhého vydania románu Clelie - Carte_du_Tendre volume_II_of_Clelie

https://www.meisterdrucke.at/kunstwerke ... 253%29.jpg

https://de.m.wikipedia.org/wiki/Datei:C ... 300dpi.jpg

François Chauveau: https://fr.wikipedia.org/wiki/Fran%C3%A7ois_Chauveau

Tuto sú jeho diela na Wiki Comons:

https://commons.wikimedia.org/wiki/Cate ... uselang=fr

Pani de Scudery sme už rozoberali v dvoch vláknach – prekladala som jej skvelý opis cesty dostavníkom tuto:

https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic ... 633#p29633

A potom ešte aj knihu a film slečna zo Scudery

https://angelique.cz/phpBB321/viewtopic.php?f=9&t=992

Úryvky s knihy Angelika preciózky z paláca Rambouillet

Aby toho nebolo príliš veľa v jednom pridávam teda úryvok z knihy Angelika Cesta do Versailles kde sa slečna Scudery a spomínaný palác Rambouillet spomínajú. Viac potom ešte o nej nájdeme v knihe Angelika a Kráľ.

Angelika měla na Královském náměstí kuchařku a dalšího sluhu. S Flipotem, povýšeným na lokaje, a s kočím mohla paní Morensová mít mezi sousedy velice dobrou pověst. Barbe a Javotte nosily krajkové čepečky, zlaté křížky na krku a indické šály. Jenže Angelika si dobře uvědomovala, že v očích ostatních je pořád jen zbohatlice. Chtěla se dostat ještě výš a právě salóny v Marais dovolovaly ctižádostivcům, aby se dostali od měšťanů k aristokracii, protože především duchaplnost sbližovala měšťačky se šlechtičnami. Začala si nejprve pomalu získávat přátelství staré slečny, která bydlela v bytě pod ní.
Pamatovala největší rozkvět preciózek a ženských rozbrojů.
Znala markýzu de Rambouillet a navštěvovala slečnu de Scudéry. Mluvila zjemnělým a nesrozumitelným žargonem. Philonide de Parajonc tvrdila, že je sedm druhů úctyhodnosti a dělila vzdechy do pěti kategorií. Pohrdala muži a nenáviděla Moliěra. Láska byla v jejích očích „ďábelský řetěz“. Ale vždycky prý takhle nelítostná nebyla. Šuškalo se, že v mládí se příliš nespokojovala s fádním územím Něhy a nepohrdala královstvím Koketérie, a často dosáhla i vrcholu Rozkoše. Sama se s tím svěřovala a zvedala přitom světlé oči k nebi: „Láska mi šíleně zdrtila srdce.“
„Kdyby jen to,“ mumlal Audiger, který nepřátelsky sledoval Angeličiny návštěvy u stárnoucí preciózky. „Stane se z vás přemoudřelec. Jedno naše přísloví říká, že žena je dost chytrá, když rozezná mužovu košili od zástěry.“

Angelika se rozesmála a odzbrojovala ho šelmovským výrazem. Pak vyrážela se slečnou de Parajonc na přednášky do Paláce preciózek, kam ji slečna dala za tři pistole zapsat. Setkával se tu výkvět obyvatel Marais ženy ze střední buržoazie, knězi, mladí vědci, ale i venkované. Heslo Paláce bylo velice lákavé: Za pouhé tři pistole vám během tři měsíců, od prvního ledna do velikonoc, poskytneme veškeré rozptýlení, které si vzdělaný duch umí představit:
Každé pondělí a sobotu tanec, divadlo a bezplatnou ochutnávku sladkých citrónů a portugalských pomerančů.
Každé úterý loutnové, vokální i instrumentální koncerty.
Každou středu filozofickou přednášku.
Každý čtvrtek četbu časopisů a nových literárních děl, spojenou s kritickým posouzením.
Každý pátek zajímavé rozpravy a diskuse.

Myslelo se i na dámy, které se obávaly nočního návratu:
Poskytujeme bezpečný doprovod osobám, které to budou potřebovat na ochranu peněz, šperků či ctnosti. Možná to ani nebude nutné, neboťprobíhají jednání s pařížským podsvětím, které nám slibuje spolupráci, umožňující, abychom mohli přicházet a odcházet naprosto bezpečně. Ti pánové nám nejednou dokázali, že když jednou dají slovo, také ho dodrží. Palác nabízel i výběr zajímavých řečníků. Roberval, profesor matematiky na královské koleji, tu přednášel o kometě, která v roce 1665 vzrušila Paříž. Diskutovalo se tu o nilských záplavách, o lásce a přátelství, ale také o vzniku světla, o otázkách prostoru a váhy vzduchu. Angelika si uvědomila, že když poslouchá vědecké přednášky, trpí jako zatracenec ve svěcené vodě.
Při jistých termínech se až zachvěla, protože měla pocit, že slyší vášnivý hlas Joíferye de Peyrac a vidí sálající zář jeho očí.
„Mám na to příliš malý mozek,“ řekla jednoho dne slečně de Parajonc. „Všechny ty hlubokomyslné otázky mě děsí. Už budu chodit do Paláce jen na hudbu a tanec.“

„Vaše podstata je příliš ponořena do materiálního světa,“ litovala stará slečna. „Jakpak se chcete zaskvět v salóně, když nevíte nic o tom, o čem se tam mluví? Nezajímá vás ani filozofie, ani mechanika, ani astronomie, ba neumíte ani veršovat. Co vám tedy zbývá? Zbožnost. Četla jste aspoň svatého Pavla a svatého Augustina? To jsou dva nejlepší šiřitelé nejvyšší boží vůle. Půjčím vám je.“
Ale Angelika odmítla svatého Pavla i svatého Augustina, a dokonce i knihu slečny de Gournay O rovnoprávnosti mužů a žen, přestože obsahovala vyčerpávající argumenty proti Audigerovým výpadům.
Naopak se vášnivě a téměř tajně ponořila do Úvah o roztomilosti a dobrém chování od slečny de Quintin a do Umění, jak se líbit u dvora od slečny de Croissy.

(budeme musieť nazrieť do niektorých tých kníh)

Stretnutie v Hotele Rambouillet



https://fr.wikipedia.org/wiki/H%C3%B4tel_de_Rambouillet

rekonštrukcia hotela de Rambouillet ako mal vyzerať okolo roku 1650



Markíza de Rambouillet a jej literárny salón.

Markíza de Rambouillet a jej literárny salón. V 17. storočí Katarína de Vivonne zaviedla literárne salóny tým, že pozvala do svojho domu popredné osobnosti tohto obdobia. Voiture, Corneille, Chapelain, Boileau a Molière. Prostredníctvom ducha konverzácie prispela k rozvoju a očisteniu francúzskeho jazyka.

Na konci vlády Henricha IV. sa zvyky na dvore stali skôr hulvátskymi. Dámy už nemohli znášať kavalierske postoje dvora vojakov. Preto sa rozhodli prevziať späť kontrolu nad galantnou konverzáciou. Vo svojich parížskych domoch si preto zriadili duchaplné kancelárie, známe ako Précieuses du Marais.

Prvý z týchto spolkov vytvorila v roku 1605 vikomtka des Loges a krátko po nej Catherine de Vivonne, markíza de Rambouillet. Práve ona vytvorila model toho, čo sa v 19. storočí začalo označovať ako literárny salón. Od roku 1608 táto kultivovaná žena prijímala hostí vo svojej izbe, ktorú nechala zahaliť do modrej farby, a priťahovala najlepšie mozgy. Chapelain, Ménage, Boileau a Molière divoko rýmovali a súťažili s Corneillom o niekoľko alexandrínov. Malherbe rozhodoval. Dokonca zvýšil literárnu prestíž pani domu tým, že sa pohral s písmenami jej krstného mena: z Kataríny sa stala Arthénice. Toto krstné meno románovej postavy alebo parížskej divy sa používalo v ďalších pseudonymoch, ako Rozelinde, Doralise alebo Felicianne, za ktorými sa skrývali Madame de Sévigné, Madame de La Fayette alebo Madeleine de Scudery.

Úspech týchto stretnutí nebol spôsobený len nadradenosťou myslí, ktoré sa ich zúčastňovali. Bol to aj výsledok zinscenovaného podujatia, ktoré zorganizovala pani domu. Catherine de Vivonne premenila svoj hotel na ulici Saint Thomas-du-Louvre. Vymyslela byt koncipovaný ako rad miestností, v ktorých sa spisovatelia presúvali z jednej do druhej, pričom vydestilovali niekoľko láskavých alebo pikantných slov. Centrom je modrá izba, kde Catherine rozmiestnila niekoľko skladacích stoličiek a kresiel okolo svojej postele. Tu sa konverzácia stáva presnejšou a kultivovanejšou a môže dať voľný priebeh aj galantnosti. Arthénice je brilantná a nevinná zároveň. Nevie, že vyvoláva vášne. Voiture vyslovil trpkú poznámku, že neexistuje žena, ktorá by tak dobre rozumela galantnosti a tak zle galantovala.

Mnohé analýzy vykonané o markýze sa zhodujú v tom, že vo francúzskej literatúre zohrala nespornú úlohu. Tým, že pozývala akademikov do svojho salónu, umožnila im diskutovať o tom, ktoré slová by sa mali z jazyka odstrániť a ktoré nahradiť. Richelieu to pochopil a v presvedčení, že ak chceme ovládnuť krajinu, musíme ovládnuť aj jej jazyk, ponúkol im ochranu. Tak sa zrodila Francúzska akadémia.

Spoločnosť v Hôtel de Rambouillet nielen písala verše, ale sa aj zabávala. Obedovali v čase obeda a večerali. Vymýšľali šarády a hrali žartíky. Medzi dvoma madrigalmi napísanými na rohu stola a potom verejne čítanými si vypočuli niekoľko árií spievaných a sprevádzaných lutnou. Čas však plynul a v roku 1648 vypukla Fronda. Názory sa rozdelili a salón sa rozpadol.

Literatúra, galantnosť, zábava a politika boli zložkami tejto literárnej spoločnosti. Katarína de Vivonne otvorila Pandorinu skrinku a vynašla novú spoločenskosť, ktorá sa v hlavnom meste zakorenila.

ZDROJ: https://www.europexplo.com/la-marquise- ... itteraire/

Zkřížil nohy před sebou a pozoroval je se stejným zaujetím jako baron Armand své muly.
„Myslím, že tahle móda krajek na botách brzy skončí,“ prohlásil.
„Několik mladých mužů je nosí tak široké, že nemohou dát nohy k sobě a musí chodit rozkročmo. Když se v módě něco přehání, zmizí to samo od sebe. Sdílíte můj názor, drahá sestřenko?“ otázal se Hortenzie.
Ta odpověděla tak směle a spontánně, že by to od té hubené vážky nikdo nečekal.
„Oh, bratránku, myslím, že móda si vždycky najde nějaký důvod pro svou existenci. Ale pokud jde o vaše boty, nejsem schopná vám říct, co si o tom myslím, v životě jsem takové neviděla. Jste určitě náš nejlépe oblečený příbuzný.“
„Rád konstatuji, slečno, že ačkoliv žijete ve vzdálené provincii, jste nesmírně duchaplná a moderní; pokládáte-li mě za dobře
oblečeného, vězte, že za mých dob nesměla slečna složit podobnou poklonu jako první. Nadcházející generace je už jiná… a není to nepříjemné, ba naopak. Jak se jmenujete?“
„Hortenzie.“
„Musíte přijet do Paříže, Hortenzie, a zajít do míst, kde se scházejí vědci a preciózky. Filipe, synu, dejte si pozor, možná že během svého pobytu na našich pozemcích v Poitou narazíte na silné protihráče.“
„U všech rohatých,“ zvolal starý baron, „já přece umím trochu anglicky, domluvím se i německy a studoval jsem mateřský jazyk, ale musím se přiznat, markýzi, že nechápu ani slovo z toho, co jste právě těmto dámám řekl.“
„Ale dámy pochopily, a to je důležité,“ odpověděl vesele šlechtic.

Hortenzia mala teda tiež podobný talent výrečnosti ako jeje sestra Angelika. A ja som celkom prehliadla že barón de Sance ovládal prinajmenšom 3 jazyky. Keď študoval Francúzštinu tak potom dokonca štyry, pretože rozprával aj Poitevínskym nárečím.

Najednou baron zděšeně pohlédl na Angeliku.
„Jak bez obalu o tom dokážeš mluvit, dcero? Tak nevím, jestli se ten praktický a možná až příkrý styl mluvy hodí k dívce, která právě přišla z kláštera.“
Angelika se rozesmála.
„Podle všeho v Paříži dnes všechno řídí ženy: politiku, náboženství, kulturu, dokonce i vědu. Říká se jim preciózky. Každý
den se scházejí u jedné z nich s chytrými lidmi, s vědci a tak. Paní domu leží na lůžku, návštěvníci usednou poblíž a diskutují.
Samotnou mě zajímá, jestli se v mém budoáru také budou probírat obchody a finance, až se ocitnu v Paříži.“
„To je ale hrůza!“ vykřikl upřímně zděšený baron. „Angeliko, takovéhle nápady ti přece nemohly vnuknout uršulinky z Poitiers.“
„Tvrdily, že jsem vynikající v počtech a logicky uvažuju.
Dokonce až příliš… Naopak velice litovaly, že ze mě nejsou schopny vychovat správnou kajícnici… a pokrytce, jako je moje sestra.

Obidva texty som vybrala z prvej knihy Integrále - Angelika, markýza andělů

Poznámky ku biografii dolu nižšie:

**Aha tak sa na to pozrime! pani Scuderyová si vyberala do krúžku aj inteligentných mešťanov! To vysvetluje prečo sa tam Angelika bez problémov dostala v čase keď ešte nevedeli že je šľachtičná.

*** Podľa mňa nič nového pod slnkom - mne to pripomína platonickú lásku trubadúrsku

Madame Scudery Biografia známej Salonierky

Spomedzi slávnych literárnych salónov založených ženami v 17. storočí v Paríži si osobitnú zmienku zaslúži salón Mlle de Scudéry. Dovtedy boli tieto stretnutia, ktoré boli dôležité pre určitú autonómiu žien, vyhradené výlučne pre aristokratov a malý počet spisovateľov. Scudéryová si však do svojho krúžku vyberala najmä ženy a mužov zo strednej vrstvy**, ktorých cieľom bolo zdokonaľovať jazyk a mravy a pestovať všetky cnosti, najmä tie priateľské.
Vymyslela nový typ erotického vzťahu, ktorý sa obmedzoval na výmenu nežných básní, listov a rozhovorov. *** Prísne dodržiavala hranice. „Tendresse“ (jemnosť, nežnosť, citlivosť), nie vášeň, bola ideálom, ktorého sa držala po celý život a ktorého sa nikdy nevzdala, a to ani počas svojho dlhoročného priateľstva s Paulom Pellissonom, mužom svojho života.
Scudéryová sa aj v iných ohľadoch odlišovala od ostatných salónnych dám, ktoré mali čas a peniaze na to, aby sa venovali frivolným zábavám a hľadaniu literatúry. Bola odkázaná na to, aby si na živobytie zarábala perom. Spolu so svojím starším bratom Georgesom osireli v ranom veku a ujal sa ich strýko, ktorý im zabezpečil dobré vzdelanie. Od roku 1630 žili súrodenci v Paríži; ona viedla domácnosť a bola vykorisťovaná svojím tyranským bratom. Po krátkom období vojenského výcviku sa Georges venoval najmä písaniu a stal sa úspešný svojimi drámami.
Literárne diela

V rokoch 1649-53 vyšiel desaťzväzkový hrdinský dobrodružný román „Le grand Cyrus“ a po ňom rovnako rozsiahla „La Clélie“, obe pod jeho menom, hoci bolo všeobecne známe, že ich autorkou je jeho sestra. Tieto rozvláčne romány, ktoré sa dnes sotva dajú čítať, boli nesmierne úspešné a mali literárny vplyv vo Francúzsku a prostredníctvom prekladov aj v iných krajinách. V Paríži vzbudili mimoriadny záujem kvôli zašifrovaným portrétom súčasníkov, ktorí sa snažili rozpoznať v antickom odeve a prevzali grécke alebo rímske mená z románov. Stala sa z toho akási salónna hra, a to nielen v Madeleininom „Samedis“ salóne, ktorý viedla v parížskej štvrti Marais od roku 1652. Sama bola Sapfó, ktorej vkladala svoje vlastné, veľmi moderné názory. „Sapfó“ odporúčala lepšie vzdelanie a výchovu žien a zrieknutie sa zvádzania krásou a manželstva ako ženského životného cieľa. Slávni literárni velikáni ako Boileau a Molière (Les Précieuses Ridicules) útočili na Scudéryho zlomyseľnými satirami bez toho, aby dokázali znížiť ich triumf.

Až keď jej brat Georges v roku 1654 odišiel z Paríža, Madeleine sa stala skutočne slobodnou a nezávislou a oslobodila sa aj od mučivej žiarlivosti na svojho priateľa Pellissona. Bol od nej o 16 rokov mladší, povolaním právnik a neskôr tajomník kráľa. Pochádzal z hugenotskej rodiny z južného Francúzska; jeho škaredú tvár znetvorili pockmarky. Madeleine, ktorej vzhľad tiež nebol príťažlivý, oceňovala jeho čestný charakter a inteligenciu a lipla na ňom s neochvejnou vernosťou. Keď upadol do nemilosti kráľa a v roku 1661 ho odsúdili do väzenia, urobila všetko, čo mohla, aby mu uľahčila uväznenie, a po štyroch rokoch dosiahla jeho prepustenie.
Po skončení veľkých románov pokračovala v neúnavnom písaní. Okrem iného vydala novely a kroniku Salónu. Napriek bolestivým reumatickým ťažkostiam a napokon úplnej hluchote udržiavala až do vysokého veku kontakt s priateľmi prostredníctvom rozsiahlej korešpondencie. Zostala duševne aktívna a zaujatá a takmer všetkých, vrátane svojho priateľa Pellissona, na svoj veľký smútok prežila až do smrti vo veku 94 rokov.

Nešel právě k téhle rodině ten mladičký umělec (tuším houslista?), kterého si Angelika přivezla z Toulouse do Paříže??

PenelopaW píše: *

19 led 2025, 17:41

Nešel právě k téhle rodině ten mladičký umělec (tuším houslista?), kterého si Angelika přivezla z Toulouse do Paříže??

nene, huslistu Giovaniho si vzala do svojeho orchestra Vznešená slečna a chystala sa ho predstaviť Lulimu
(Integrale kráľovské slávnosti PDF 132)