No, nebylo to v žádném případě tak dramatické jako ten její, spíše šlo jen o jednu krátkou etapu mého dospívání, kterou jsem si, samozřejmě s jistým nadhledem, připomněla při čtení Toulouské svatby
Můj budoucí manža se také o mě ucházel a já ho odmítala, nechtěla jsem s ním být. Postupně jsem ho začala poznávat blíže, nenápadně jsem vyhledávala jeho společnost, když jsem ho neměla na očích, tak jsem smutnila, když stál vedle mě, tak jsem byla na rozpacích a úplně červená. Trvalo také hodně měsíců, než jsem mu zcela "podlehla" a zamilovala si ho
Rozdíl byl akorát v tom, že u mě to skončilo svatbou, kdežto u Angeliky to svatbou začalo
Zřejmě proto mě asi tenhle díl Toulouská svatba tolik zaujal
To jen tak ve zkratce, jak říkám, žádná extra dramatická paralela tam není, ale vzpomínám na to hrozně ráda.
No, ale už jsem mimo téma, pardon...