Jak jste spokojení s překlady? Já jsem ve své krabici pokladů o Angelice, našla rozhovor s paní doktorkou Hanou Müllerovou, která překládala Angeliku do češtiny pro Československého později Českého spisovatele. Dám sem úryvek, který se týka Angeliky:
Po listopadu došlo k opačnému extrému. Rusky jste už zapomněla, ne?
Lidé chtějí číst, co jim nebylo celá desetiletí umožněno. Zanedlouho po revoluci mnozí přestali hledat kvalitu, spíše jim jde o senzace všeho druhu, porna, thrillery a jiné pokleslé kousky. I náš podnik, rychle pozbyvší veškerých finančních výhod, musel nabrat trochu jiný vítr.
Co to v praxi znamená? Snad ne definitivní konec kvalitních knížek.
Chceme-li produkovat slušnou, především českou literaturu včetně filozofie, musíme si na ni vydělat. Koupili jsme tedy práva na populární Angeliku. Ovšem - kdo to rychle přeloží? A tak jsem se zapletla s tím, co mne připravuje o víkendy, dovolené a značnou část nocí. Navíc jsem si až dodatečně uvědomila, že ta zatracená Angelika má čtrnáct dílů. Podělit se s kýmkoli o takovou činnost není snadné, jak by se na první pohled zdálo. I u jazykově ne příliš komplikovaných textů se potom projeví styl i způsob řešení různých "oříšků". Díly procházejí stejní hrdinové, občas mizí, pak se zase vynoří. Často mají přezdívky, ty je potřeba vymyslet a pamatovat si. Mluví rovněž vlastním jazykem, od spisovného po obecný, eventuálně používají typická úsloví. Z řady důvodů je tudíž dobré, aby sérii překládal jeden člověk. Výsledek? Jsem u devátého dílu a mám pocit, že čtrnáctého se nikdy nedožiju.
Jaký je váš vztah k tomuto žánru?
Pohrdat historickými romány zmíněného typu není na místě. Prostřednictvím stále žádoucí markýzy, jíž pánové klesají k nohám, se totiž v tomto případě zcela nenásilnou formou seznámíte s životem u dvora Ludvíka XVI. Poznáte typické pařížské podsvětí i oblast Středomoří, boje mezi katolíky a muslimy, náboženské války katolíků s protestanty ve Francii. Když dotyčná odplouvá do Ameriky, zjišťuji, jak vlastně došlo k osídlování Nového světa a vzniku Kanady, co se dělo s Indiány. Prostě zajímavě vylíčená kronika 17. století. A kdoví, co se ještě dozvím, než Angelika odolá všem osudovým nástrahám.
Vaše obhajoba tohoto čtiva mne překvapuje.
Mé přesvědčení o jisté užitečnosti podobných svazků navíc zesílilo v okamžiku, kdy dcera dostala na gymnáziu za jedna z dějepisu. Popsala totiž strhujícím způsobem výstavbu Versailles.
Váš profesní čas není ohraničen. Ale děti jsou odrostlé, nevadí to, předpokládám, nějak mimořádně...
Syn i dcera mi naštěstí velmi pomáhají, jinak by se čtenáři možná ani zbývajících dílů Angeliky nedočkali, poněvadž kromě překladu a domácnosti samozřejmě chodím do práce - do nakladatelství...
(Otázky pro časopis Vlasta pokládala Radka Dulíková)