Dobrá zpráva!

http://www.arara.cz/product/265127

Lady Ann píše:

Dobrá zpráva!

http://www.arara.cz/product/265127

Tak to vskutku je dobrá zpráva . Těším se

Skvelá správa, ale na stránke Fragmentu ešte nie je, teda nie je v sekcii vychádza do 30 dní... skôr to tipujem ako obvykle na začiatok mája/května.

A ako postupuje Anne pri ďalších knihách??? Veď už mala písať americké diely a mám dojem, že nevyšla ešte ani Cesta do Versailles... Kde je Jeanne, aby nám podala uspokojujúce info?

takže to predsa len bude apríl ...
http://www.fragment.cz/vychazi-do-30-dn ... -s49772485

Děkuji, Preciousko , už jsem si jí objednala

Jeeeee, to se těším!!!

informovala som sa, kedy bude k dostaniu u nás, a prišla mi odpoveď, že výjde až 15.4.2010, ak ste ju už niekto hľadali

Už ji některá máte? Já se chystám koupit, v Luxoru už by měla být.

Já jsem si ji v Opavě koupila včera - myslím, že to bylo v Knižním klubu. Ale momentálně mám tolik práce s maturanty, že si ji asi nechám na prázdniny - ať si ji můžu v klidu vychutnat.

ja ju čakám zajtra alebo v pondelok.

Ja už ji mám a čtu! Můžu prozradit, že je tam spousty nových informací :-) , jako ostatně ve všech dílech.

Tak už ji mám také. Už se těším, jak si ji dnes přečtu.

Tak já už čtu a jsem nadšená. Je zase o moc lepší, komplexnější, plná atmosféry. No těším se na pokračování.

tak som ju včera večer dočítala a ostala som trochu smutná, že zas musím čakať pol roka na pokračovanie! Myslím, že sa celkom podarila, atmosféru má skvelú, nové veci väčšinou zapadli do starých veľmi prirodzene - okrem tej zápletky s Flegetanisom a majstrom Ludovicom, tá mi stále pripadá taká surrealistická a pritiahnutá za vlasy a ešte ju Anne prizdobila tou kliatbou uvrhnutou na Angelikinho otca ... hm, aj Angelika vyslovila myšlienku, že "tá historka sa k jej otcovi nehodí" Ináč všimli ste si, že nové postavy využíva Anne hlavne na to, aby podali čitateľovi informácie o reáliách, histórii alebo zemepise Francúzska? Niekedy sa mi to páči veľmi - ako napríklad scéna, keď Angelika šplhá na kopec a hľadí na Versailles - ide z toho úžasná atmosféra, taký pokoj, pohoda. Niekedy to rozprávanie síce prehlbuje komplexnosť zápletky, ale občas je to na úkor deja a tempa, ktoré sa spomalí. Ale určite sa už teším na Cestu do Versailles!

Konečně jsem si knihu zařadila do knihovny
To, co píše Precious o nových pasážích platilo hlavně v předchozích dílech (vyčerpávající informace o reáliích či historii, chvílemi jsem měla dojem, že se z toho stává taková "Angelika bez Angeliky") naštěstí to Anne tady napravila. Občas mi sice přišlo něco zbytečně kostrbaté - viz bizardní zápletka Flegétanis, ale třeba se to bude ještě nějak zajímavě rozvíjet. Avšak od kapitoly, kdy Angelika začne vládnout u mistra Bornjuse - SUPER!!!!!
Nový děj je nádherně a logicky začleněn do starého, dozvídáme se spoustu podrobností o hrdince a jejím vztahu k Polačce, Rosině, Davidovi. Přesně takhle jsem si to představovala, že by to mělo být!!
Uvažovala jsem, proč to někde jde a jinde ne - AG odůvodnila novou verzi tím, že nakladatelé svévolně odstraňovali některé pasáže, ale ona sama přece musela z nějaké verze vycházet. Není to třeba tak, že tuto část napsala původně a dochovala se ve vydání, které má v ruce? Je to totiž zatím suverénně nejdelší nová pasáž, kde se konečně dozvídáme také něco nového o Angelice. A mění se atmosféra v knize, na mnohem magičtější..
Překlad je komplet nový, to je znát, pamatuji si celé pasáže a teď jsou tam odchylky. Poznámky pod čarou jsou fajn, potřebovala bych je ale i na vysvětlení některých historických aluzí - to je ale můj problém, že jsem tak nevzdělaná..
A oceňuji, že se dozvídám i nové věci z historie, jako např. původ karnevalových masek s ptačími zobáky na nose

Precious píše:

okrem tej zápletky s Flegetanisom a majstrom Ludovicom, tá mi stále pripadá taká surrealistická a pritiahnutá za vlasy a ešte ju Anne prizdobila tou kliatbou uvrhnutou na Angelikinho otca ... hm, aj Angelika vyslovila myšlienku, že "tá historka sa k jej otcovi nehodí"

Přesně tak! Zrovna jsem se vrátila k pátému dílu integrale a musím říct, že tyhle doplněné části mě v ději vyloženě ruší. Vždycky jsem obdivovala, jak jednotlivé dějové epizodky hladce vplouvají jedna do druhé. Tyhle nové vsuvky jsou jako pěst na oko, necitlivě zasazené, znenadání se zmateně objeví a stejně rychle zmizí, bez dalšího vlivu na děj. Čtenář má spíš "wtf" pocit, než aby si je užíval.

Třeba ta s mistrem Anselmem byla roztomilá, ale pro děj úplně nedůležitá a za mě nepochopitelná a těžce čtivá.

O zápletce s Flégantisem a cikánčinou kletbou ani nemluvím. To mělo být co?!! Divná Angeličina reakce, kdy dala Flipotovi železnou tyč a rozkaz, aby šel jejího nepřítele zabít?! Její zmatené běhání po Paříži, bez vysvětleného důvodu, nepochoptelné, nenavazující útržky jejích myšlenek. Korunu všemu nasadila kletba od cikánky, která mě přišla pořádně přitažená za vlasy. Prostě šílená splácanina, které čtenář nemůže porozumět a která ději spíš škodí a bohužel strhává Angeliku na úroveň laciného braku. Alespoň tak jsem to vnímala já. Navíc, v dalších dílech o ní není už ani zmínka, což by daná příhoda, vzhledem ke své dramatičnosti, vyloženě potřebovala. Nedělá to na mě dojem, že by něco takového bylo už dříve v ději, vyškrtnuté vydavateli. Spíš mi příjde že to dopsal buď někdo, kdo měl v hlavě šílenej zmatek, nebo někdo, kdo děj neznal a na sílu tam prostě potřeboval něco dopsat, jen aby tam bylo něco nového. Opět spousta otázek, na které asi nikdy nedostaneme odpověď... Říkám si, jestli náhodou není dobře, že další integrale už nevyšly. Je tu někdo, kdo z toho měl podobný pocit?

A má tu někdo načtené Královské slavnosti tak, aby mi mohl doplnit o co šlo s tím Flégantisem?!

dauphine píše:

Je tu někdo, kdo z toho měl podobný pocit?

A má tu někdo načtené Královské slavnosti tak, aby mi mohl doplnit o co šlo s tím Flégantisem?!

Pod všechno bych se podepsala. Ta kletba na mne působí lehce fantasy, i kdybych připustila románek Angeličina otce s cikánskou princeznou, tak samotné prokletí mi přijde jako blbina. "Autor" se tím asi snažil vysvětlit Angeličiny držkopády a milostné kopance, proč na ni chlapi šli jako vosy na med, ale myslím, že toto je dostatečně vysvětlováno v dílech Nezkrotná Angelika, Angelika se bouří a hlavně Angelika a její láska, kde Angeličinu osobnost hodnotí Osman Ferraži, Abigail i Rescator...

Flégetanis, nebo jak se píše, byl osobou, s níž se Angelika poprvé setkala na italské komedii v Saint-Jean-de-Luz, na níž byla s královnou matkou. F. na ni koukal plamennýma očima a ona z toho omdlela a museli ji vynést. Později ho zahlédla ve španělském městě, kam jeli s lidmi ode dvora sledovat příjezd infantky a slavnost tří králů, začala zjišťovat, o koho jde, a postupně posbírala střípky, že jde o finančního úředníka ve službách Fouqueta, který měl za úkol kontrolovat dvorní výdaje v Saint-Jean-de-Luz, a který je zapleten mezi okultisty a prováděl nějaké černé mše. Když se s ním střetla v tom španělském městečku (nemohu doheldat, kde to bylo), tak na ni nějak dorážel stran Joffreye a ona z legrace odpověděla, že nemůže vědět všechno, protože Alexandrijská knihovna shořela. Což on si ovšem nevyložil jako vtípek, ale chytil se toho, že Peyrac zná skutečně tajemství výroby kamene mudrců a bla bla bla. Prostě celá ta zápletka kolem F. je hrozně pomotaná, jednak tam hraje roli Fouqet, pak černé mše a černá magie, a pak nějaká alchymistická tajemství (s podtextem, že se o ně zajímá Fouquet bo co)...

Každopádně Angelika má z F. husí kůži, a proto pak reaguje na jeho přítomnost v hospodě tak, jak reaguje, a proto se pak jde radit za mistrem Ludovicem.

PenelopaW píše:

Prostě celá ta zápletka kolem F. je hrozně pomotaná, jednak tam hraje roli Fouqet, pak černé mše a černá magie, a pak nějaká alchymistická tajemství (s podtextem, že se o ně zajímá Fouquet bo co)...

Každopádně Angelika má z F. husí kůži, a proto pak reaguje na jeho přítomnost v hospodě tak, jak reaguje, a proto se pak jde radit za mistrem Ludovicem.

Prostě úplně zbytečně překombinovaný děj ve snaze dovylepšit dokonalé. Intrika kolem páru de Peyrac byla už i tak dost rozsáhlá ale přitom geniálně realisticky vymyšlená. Tohle je na mě příliš fantaskní a podporuje mi mou teorii, že to dopisoval někdo dodatečně, kdo to měl celé zamotané a na sílu se snažil děj ještě nalepšit.
A stejně mi příjde ta Angeličina reakce na něj naprosto přehnaná a nehodící se k ní.

Ano, je strašně zajímavé, podívat se na integrale s odstupem času. Zdá se pak jako zbytečný, zmatený projekt. Ale stále nám zůstává původní znění a máme štěstí, že bylo do češtiny, stále poměrně citlivě, přeloženo všech čtrnáct dílů, na rozdíl od některých jiných zemí.

dauphine píše:

A stejně mi příjde ta Angeličina reakce na něj naprosto přehnaná a nehodící se k ní.

Tak on je ten F. v knize líčen jako čisté zlo, proto tak přemrštěná reakce. Beztak by mne zajímalo, jestli v dalších svazcích Integrale tahhle linie nějak pokračuje, aby čtenář aspoň trochu pobral její smysl.

Přiznám se, že jsem si dřív myslela, že Agelika omdlela, z čistě "ženských" důvodů. Uvažovala jsem, jestli náhodou nebyla už těhotná (nebyla, hodila jsem data do těhotenské kalkulačky , otěhotněla někdy na konci května), nebo měla "své dny" - měla jsem na paměti, jak omdlela při první menstruaci a připočítala jsem k tomu i vypětí z celé té královské mega akce. Nějaké "čáry máry" pana F. mě ani v nejmenším nenapadly.

Tereza píše:

Přiznám se, že jsem si dřív myslela, že Agelika omdlela, z čistě "ženských" důvodů. Uvažovala jsem, jestli náhodou nebyla už těhotná (nebyla, hodila jsem data do těhotenské kalkulačky , otěhotněla někdy na konci května), nebo měla "své dny" - měla jsem na paměti, jak omdlela při první menstruaci a připočítala jsem k tomu i vypětí z celé té královské mega akce.

Já si to početí propočítávala taky a teď už nevím, jak mi vyšlo... ale počítala jsi s tím, že se Cantor narodil o tři týdny dřív?

„Je vám konečně lip, děvenko? Už jsem si říkala, že jste snad mrtvá. Byl tu lékař a pustil vám žilou. Ale já, pokud to chcete slyšet, si spíš myslím, že pracujete k porodu."
„Oh ne," vydechla Angelika a položila si ruku na břicho. „Čekám ho až za tři týdny. Proč je taková tma?"
„Proboha, vždyť je večer. Právě zvonili klekání."

Tereza píše:

Nějaké "čáry máry" pana F. mě ani v nejmenším nenapadly.

Tak ono se to vlastně nevylučuje - mohla mít své dny, k tomu být přecitlivělejší, k tomu démonický pohled Fouquetova účetního... takoví účetní mohou působit i dnes pěkně zlovolně .

EDIT: Když jsem to početí Cantora propočítávala, vycházelo mi to ještě v Toulouse... A teď jsem si vzpomněla i na zmínku v díle Angelika a její láska, kde je to řečeno také:

Jenže přítomnost malého Cantora jeho plány změnila. Moře mu posílá syna. Každou hodinou, každým dnem v něm rostla touha pohlédnout do tváře tomu ztělesnění své minulosti. Jeho a Angeličin syn. Počatý v jedné z těch toulouských nocí, vášnivých a něžných, na něž dodnes nedokázal úplně zapomenout.

Ještě si to zítra propočtu znovu .

Možná hrabě nevěděl, že se Cantor narodil předčasně.

Joffrey vzpomíná na lodi do Ameriky :Počatý v jedné z těch toulouských nocí, vášnivých a něžných, na něž dodnes
nedokázal úplně zapomenout.
Nový život v ní musel začít růst krátce před jejich odjezdem do Saint-Jean-de-Luz, kde ho
královští biřici záludně zajali.

Cantor se narodil předčasně 28.1., tři týdny před termínem, doufám, že si to Angelika dobře spočítala.
Pokud se měl správně narodit okolo 20. února, byl podle těhotenské kalkulačky počat okolo 31.5. předešlého roku, a to už byli dávno v Saint-Jean-de-Luz (teda, pokud se ovšem nemýlím já).

Tereza píše:

Možná hrabě nevěděl, že se Cantor narodil předčasně.

Joffrey vzpomíná na lodi do Ameriky :Počatý v jedné z těch toulouských nocí, vášnivých a něžných, na něž dodnes
nedokázal úplně zapomenout.
Nový život v ní musel začít růst krátce před jejich odjezdem do Saint-Jean-de-Luz, kde ho
královští biřici záludně zajali.

Cantor se narodil předčasně 28.1., tři týdny před termínem, doufám, že si to Angelika dobře spočítala.
Pokud se měl správně narodit okolo 20. února, byl podle těhotenské kalkulačky počat okolo 31.5. předešlého roku, a to už byli dávno v Saint-Jean-de-Luz (teda, pokud se ovšem nemýlím já).

Když se Angelika druhý den po příjezdu do Paříže setkala s Desgrezem, tak se jí udělalo špatně od žaludku. V pokoji, kde bydlela zvracela a chvíli uvažovala, jestli se ji nepokusili otrávit. Potom ji to došlo:

Najednou se jí ale obličej vyrovnal a usmála se, když rázem pochopila.
Jsem to ale hlupák! Prostě jsem těhotná!
Uvědomila si, že už při odjezdu z Toulouse si kladla otázku, zda nečeká druhé dítě. Teď už je to zcela jasné, nemůže být pochyb.


Takže už při odjezdu z Toulouse si nebyla jistá, zda není v jiném stavu. Pak by Joffreyova úvaha o početí Cantora ještě doma byla správná.

Připomínám příspěvek Miriam :

..... Joffrey cestoval so ženou a dieťaťom, karavána sa skladla z vozov a kočov .... tie v tom čase ako to má správne v kanone aj pani AG išli takmer krokom - preto som sa , keď som knihy čítala zamladi, čudovala že akoto že Angelika na ceste do Toulouse išla popri kočiari ..... a začiatkom Mája sa už promenádovali v Saint Jean de Luz

vzdialenosť je najmenej 300 kilometrov ak by sa človek trepal cez hrebene hôr - ale ak ich obchádzali aj oveľa viac
takže cesta im istotne trvala pár týždňov

Pokud se tedy Cantor narodil předčasně v důsledku šoku z Joffreyovy "smrti upálením", Angelika nemohla být v době odjezdu z Toulouse těhotná.
Důkaz : kdyby odjeli např. 15.dubna(a to asi odjeli dřív) a ona už tušila že je těhotná (Kdy žena tuší že je těhotná? Třetí , čtvrtý týden těhotenství?), pak by její porod Cantora 28.1. byl pravděpodobně rekordem v délce těhotenství.

Z níže vložené kalkulačky se tedy donmívám, že si A+J upelkli Cantora pár dní před Joffreyovým zatčením. A tím pádem jsem ztracená v překladu a všech vyjádřeních Angeliky.

https://www.babyonline.cz/vypocty-termi ... ta-souloze

Někdo tady před pár dny napsal, že je někdy dobré příliš se v textu nešťourat. Možná je i toto tento případ, i když jsem z mého profesního zaujetí pro čísla lehce zmatená.

Terezo, souhlasím s tím, že je lepší se v textu příliš nešťourat. Já jsem také zmatená a ztracená v překladu, protože jsem to nikdy předtím nezkoumala a vycházela z toho, že Angelika jela na královu svatbu už těhotná.
Radši nebudu rozvíjet další úvahy.

Tereza píše:

Možná hrabě nevěděl, že se Cantor narodil předčasně.

Joffrey vzpomíná na lodi do Ameriky :Počatý v jedné z těch toulouských nocí, vášnivých a něžných, na něž dodnes
nedokázal úplně zapomenout.
Nový život v ní musel začít růst krátce před jejich odjezdem do Saint-Jean-de-Luz, kde ho
královští biřici záludně zajali.

Cantor se narodil předčasně 28.1., tři týdny před termínem, doufám, že si to Angelika dobře spočítala.
Pokud se měl správně narodit okolo 20. února, byl podle těhotenské kalkulačky počat okolo 31.5. předešlého roku, a to už byli dávno v Saint-Jean-de-Luz (teda, pokud se ovšem nemýlím já).

nemám pojma ako túto cestu počítala pani AG

No keby sa hrnuli z Toulouse do St. Jeann de Luz tak rýchlo ako vtedajšie poštové koče - a vozy nechali terigať sa pomalšie za sebou - ich rýchlosť som si všimla podľa rýchlosti doručenia listov Pani de Sevigne z Paríža na juh jej dcére, tak by teoreticky, ale naozaj iba teoreticky OKOLO 5 mája mohli byť ešte v Toulouse.

Podľa vašeho linku s tehotenskou kalkulačkou by Angelika mala otehotnieť okolo 5 mája ak rodila 28 januára.

Napadlo ma že podľa tej kroniky kráľovkej svadby a skoro ročného putovania kráľa s celým dvorom po svojej krajine by sa dalo vydedukovať akou rýchlosťou sa pohybovali.
Goggle maps mi vraví že na bycikli bez prestávky by som na túto vzdialenosť potrebovala 20 hodín.
Naschvál som dala bycikel lebo ihneď mi dal google maps trasu cez rovinky - a nie cez vrcholce hôr ako keď vložím chodca. .... Podľa mňa aj kočmi sa chodila táto trasa cez tie rovinky.
Vyskúšajte si samé na google maps a pochopíte o čom tu hovorím

Inak mne sa celkom páči myšlienka že malého Cantora zarobili v St. Jeann de Luz ....
Ale keď bola Angelika presvedčená že ho splodili v Toulouse verím Angelike.
Ruku na srdce dámy, teda tie čo už ste rodili, naozaj vám vaše pôrodne termíny vychádzali podľa tých tehotenských kalkulačiek?

PS: Na to že tá knižná séria má (teda aspoň v Nemčine) 6000 strán tam náhodou do seba vaššina vecí skvele zapadá.

dauphine píše:

Tyhle nové vsuvky jsou jako pěst na oko, necitlivě zasazené, znenadání se zmateně objeví a stejně rychle zmizí, bez dalšího vlivu na děj. Čtenář má spíš "wtf" pocit, než aby si je užíval.

Třeba ta s mistrem Anselmem byla roztomilá, ale pro děj úplně nedůležitá a za mě nepochopitelná a těžce čtivá.

U mistra Anselma si stále kladu otázku, zda to byla slepá dějová ulička, jeden z motivů vysvětlující, jak se Angelika vypracovala jako hostinská, nebo ještě nějaký jiný, hlubší záměr.

"Pane, několikrát jsem u vás pila vynikající víno, které si nezaslouží, aby se mu říkalo výčepní. Chtěla bych ho nabízet hostům v podniku, který vedeme se strýcem. Chodí k nám velké množství milovníků dobrého vína. Máme vývěsní štít v ulici Údolí chudoby.
"Přímo v srdci Paříže! A na pravém břehu. Nikdy nezískám licenci na dodávky do těchto míst!"
(Světla a stíny Paříže, s. 250)

Hledala jsem zmínky o vínech a vybavila si hlavně dvě:

Gontran prohlásil, že není vybíravý. Obvykle pije obyčejné stolní víno z okolí Paříže. Jen v neděli jde občas ochutnat lepší víno na předměstí, kde jsou bordeauxská a burgundská vína lacinější, protože jsou bez městské daně. Říká se jim „výletnická". Pijí se ve venkovských hospůdkách za branami Paříže.
(Markýza andělů 2, s. 147)

(…) Ale jen co vysvitlo slunce a začalo být pěkné počasí, už od svítání byly všechny hlavní cesty kolem Paříže na míle ucpané kočáry, koňmi i pěšími, kteří se spěchali nadýchat čerstvého vzduchu a potěšit modrým nebem. Jedni mířili do svých venkovských domků, jiní do okolních vesnic.
Když Pařížané vyslechli v malém kostelíku mši, zašli si zatančit s venkovany pod širé nebe a ochutnat bílá vína ze Sceux, klarety z Vanves, z Issy a ze Suresnes.
(Světla a stíny Paříže, s. 242)


Ovšem jelikož jsem velmi úzce zaměřená, co se četby a studia kánonu týče, trklo mne hned toto:

Víte, že jste omládla?… Ale ano, zarazilo mě to okamžitě, jak jsem se ocitl ve vaší přítomnosti. Že by to bylo tím skromným čepcem, který mi připomíná služku mistra Bourjuse z časů, kdy jsem chodil na pohár bílého suresneského do hostince U rudé masky?
(Angelika se bouří, s. 325)

A jsme zpátky u období, kdy Angelika vedla hospodu!


Nedalo mi to a dohledala jsem si, že Suresnes je obcí v Ile-de-France, nepříliš daleko od Paříže, poblíž Saint-Cloud. Což znamená, že mistr Anselm klidně mohl prodávat bílé suresneské víno, které pak Desgrez U Rudé masky popíjel, aniž tušil (i když myslím, že on spíše VĚDĚL), že je pašované!

Vinice s hlínovo-vápenčitým podkladem v Suresnes byla jednou z nejstarších, které obklopovaly hlavní město před rokem 1 000. Coby obyčejná vesnice je zmiňována již v 9. století v období Merovejců. Úpadek oslavovaného vína a vinic v Suresnes nastal až v polovině 19. století (stavba železnic, urbanizace). V současnosti se jedná o jedinou vinici, která skýtá výhled na Eiffelovu věž.

V tomto kontextu vzpomeňme na výčet pařížských chrámů, které Anselm popisoval Angelice:

Líbezná krajina, kterou měla před očima, vyzařovala klid a vyvolávala vnitřní radost.
V dálce se jako obrovský květ nořící se ze sluncem prozářené mlhy rýsovala v nejrůznějších modravých a nafialovělých odstínech Paříž.
Když si oči přivykly, odhalily chvějící se obrys jejích obytných čtvrt, opevněných zdí a girland pyšnících se více či méně špičatými věžemi nejrůznějších bran a kostelů, stejně jako báněmi věžiček, které vypadaly jako právě nafouknuté a připravené každou chvílí ulétnout.
Byla tím pohledem zaujatá a pokusila se uhádnout, k čemu jednotlivé tvary patří. Soustředěně hleděla do dálky.
Kdosi usedl na kamenný schod vedle ní.
"Pozorujete chrámy?" řekl jakýsi hlas. "Pařížské chrámy..."
Byl to vinař, mistr Anselme.
Oba zasněně pozorovali krajinu a nořili se do jejího kouzla.
"Byl jsem ještě mladý," pokračoval, "když se tam začaly rýsovat. Otec mi říkal: 'Co sledují budováním těch chrámů? Aby Paříž připomínala Řím?' Kdysi cestoval po Itálii. Ten nejstarší je jezuitský chrám na předměstí Saint-Antoine, napodobující římský kostel... Na předměstí Saint-Antoine je také poměrně nová kaple vizitantek… Před ní stojí budova benediktinského kláštera Val-de Grace na předměstí Saint-Jacques. Ten klášter založila naše královna matka. Následuje kostel Sorbonny v Latinské čtvrti. Ten tam stojí už dávno. Je to ten nejpyšnější. Určitě proto, že je v něm uložená rakev kardinála Richelieua. Kardinál kostel nechal postavit ještě za svého života.
Nejméně viditelná je nejstarší střecha ze všech, střecha zahradní kaple královny Markéty Francouzské na levém břehu poblíž Pré-aux-Clercs nedaleko Louvru."
(Světla a stíny Paříže, s. 246-247)

Místní legenda tvrdí, že Jindřich IV. vlastnil v Suresnes nějaké statky a rád sem jezdil odpočívat, spojoval odpočinek s láskou a vínem. Zde také vystoupal na mont Valérien, kde se setkal s poustevníkem, který mu předpověděl tragickou smrt. Jiná pověst tvrdí, že v Suresnes žila i králova milenka Gabrielle d ' Estrées a tajně se scházeli u "studně lásky". Existence studny je doložena od 15. století - jednalo se o místo setkávání mladých zamilovaných párů. Členové rodiny Estrées v Suresnes skutečně vlastnili dům, ale až v 18. století. Jedna z hospůdek tu však byla na počest legendy přejmenována na "À la Belle Gabrielle" (U krásné Gabrielly) a nacházel se v ní výjev krále Jindřicha dvořícího se krásné dámě. Dnes tento již neexistující podnik připomíná ulice Avenue de La Belle-Gabrielle, stejně jako plakát uložený v muzeu Suresnes, který zobrazuje mladou dívku a nese slogan: "Miluje mne, protože mě bere na večeři do La Belle Gabrielle".

Svého času patřila vinice v Suresnes, vedle té v Bageux a Argenteuil, mezi nejznámější v Pařížském okolí. Víno chutnalo lehce nakysle, jednalo se o tzv. "krejcarová vína" (guinguets - ze slova guinguet = laciný, odsud vznikl název guinguette = laciná hospůdka). V oblasti Ile-de-France byla takto tato vína označována už v 16. století. Měla lehce zelenou barvu, která byla způsobena nedostatečnou zralostí hroznů.

Z vína guinguet se v 19. století zrodila tradice "vínečka ze Suresnes" (v originále petit bleu), což je obyčejné lehké červené víno. Vyrábělo se ve velkém množství z vína guinguet přidáním tmavých hroznů a bylo určeno pro široké vrstvy obyvatel hlavního města. Byla to doba, kdy šansoniéři rýmovali guinguette s piquette (matolinové, nakyslé víno) a Suresnes se suret (mírně nakyslý). Bylo jasné, že tahle vína díru do světa neudělají. A tak ke konci 19. století v Paříži udržovalo několik parcel s vinnou révou už jen pár umíněných vinařů. V roce 1925 byla na těchto viničních tratích zřízena městská vinice, ale odrůda gamay, během světové války zpustošená a špatně udržovaná, dávala jen sotva průměrné víno. Až v roce 1965, téměř o století později, během kterého tamější vinařství prakticky neexistovalo, se město rozhodlo, že tradici obnoví. Byly vybrány odrůdy, které se k pařížskému klimatu nejvíce hodí -Auxerrois, Muscadelle, Sauvignon a Sémillon a výsledkem je bílé víno poměrně ucházející kvality.

Patronem vinařů je sv. Vincenc ze Zaragozy. A když je řeč o Vincentech, ze Suresnes pochází Marguerita Naseau, která se stala úzkou spolupracovnicí nám dobře známého Vincenta de Paul.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Suresnes
https://fr.wikipedia.org/wiki/Histoire_de_Suresnes
http://pribehyvina.blog.cz/1002/romance ... byt-nemely
https://www.hachette-vins.com/guide-vin ... ons-goute/

Výborne zrešeršované Táni.

Tu na tejto dobovej rytine je dobre vidno Suresnes a vinice pri ňom - teda na svahu kopca.

https://upload.wikimedia.org/wikipedia/ ... 6392097760

Myslím že Desgrez dobre vedel dobre vedel ako sa víno dostáva do Paríža. To nebol jeho bussines, tak sa do toho nestaral.

Mne sa zdá že Angelika bola veľmi učenlivá. Od Molinesa a Joffreya sa priučila ako obchádzať daňové úrady a čo to samozrejme aj u dvora zázrakov. (z toho jej ostal hlavne Polačkyn slovník)

Ja som si najskôr myslela že pod tým menom toho hostinca "Le Relais des Quatre Rois" v češtine Přepřažiště čtyř králů je nejaké konkrétne historické miesto - ale zatiaľ som o tom nič nenašla.

Ale našla som nadhľad na Vinice v Suresnes a okolie približne zo 17 storočia:



---------------------------------------------------------------------



POZOR SPOILER !!!

Pôvodne som sem však zablúdila kvôli niečomu inému:

Kto s vás si všimol že Angelika poslala Davida do bordelu, lebo zistila že je v 16tich ešte panic, a že už mu s toho začína prepínať? Nuž záchrankyňa zúfalcov.

Len pre informáciu: Text je v češtine iba v integrále, aj to nie je kompletný, ako mi zasa raz udrelo do očí v nemeckom vydaní.

Mladík sklonil hlavu, aby skryl ruměnec, jehož si Angelika v polotmě pokojíku po pravdě řečeno nevšimla.
„Ne,“ řekl bázlivě. „Nemám ženy rád. Nahánějí mi strach.“
„A co já? Já, která s tebou celé dny mluvím přísně, honím tě, zlobím se na tebe, já ti nenaháním strach?“
„Trochu jo. Zvlášť když se na mě určitým způsobem díváte. Ale myslím, že nejste ani zlá, ani se mi nevysmíváte. Od chvíle, kdy jste mě políbila…“
„Já jsem tě políbila?“
„Jo, ten den, kdy jste zjistila, že jsem z Toulouse. Napadlo mě přitom, že jste hodná. A pomyslel jsem si, že byste mě mohla naučit…“
„Že bych tě mohla naučit co, Davide?“
Sklopil oči a špitl: „Tu… nádhernou věc…“
„Lásce? Jako tě učím vařit? Ne, chlapče. Víš, muži se učí tyhle věci s nějakou stejně starou dívkou nebo… Už nejsem dost mladá nebo ještě ne dost stará pro tuhle roli… Navíc si myslím, že si děláš iluze o citu, který v tobě údajně vyvolávám. Ve skutečnosti jsou si v posteli, když zhasne svíčka, všechny ty ženy podobné. Tobě chybí poznání, v čem si jsou podobné. Podej mi šál, leží tamhle na posteli, a nech mě vstát.“
Přistoupila ke stolu, napsala pár slov na kousek papíru a předala ho Davidovi.
„Podívej, přejdeš Pont au Change a doběhneš do ulice Glatigny. Zaklepeš na dveře třetího domu vlevo, tam, kde uvidíš červenou lucernu. Vysvětlíš, že přicházíš od Angeliky. Ta ženská neumí číst, ale Fešák jí řekne všechno potřebné, a když uvidí peníze, pochopí, o co jde, a bude tě hýčkat jako šlechtice. Jdi, chlapče, a neboj se. Tak padej, už mám nohy od těch dlaždic studené jako led!“
Odešel se sklopenýma ušima. Ale protože byl zvyklý poslouchat ji, slyšela, jak opustil dům a vzápětí oknem viděla, jak míří k Pont au Change, ozářeném svitem měsíce.
Nechovám se příliš mravopočestně, pomyslela si Angelika, když se vracela k posteli, ale v tomto případě nemohu dělat nic lepšího.

tri krát môžete hádať ku komu Angelika Davida poslala - v nemeckom starom vydaní je to napísané pekne po lopate: Tá žena sa volá Polačka.

Nuž ale v nemeckej knihe to pokračuje inak. V integrále Angelika myslí na biblickú Máriu Magdalénu, kdežto v starom nemeckom vydaní sa Angelika odvoláva na nejakú susedku, tetku Alice, ktorá vravieva že človek nemá strácať čas venovaním sa nepodstatným záležitostiam.

A hlavne je tam toto, čo v integrále vystrihli:

Nasledujúce ráno sa Angélique jemne vyhýbala tomu, aby sa mladého Chailloua na niečo pýtala. Zdalo sa, že je celkom spokojný, hoci jeho dych a kruhy okolo očí prezrádzali, že tej noci v Údolí lásky vypil viac ako za celý rok.

Inak ulicu Glatigny sme tu už niekde rozoberali, však Penelopa ?