Tak tohle je téma, nad kterým jsem hodně přemýšlela a o kterém bych mohla debatovat hodiny. Je trochu choulostivé, tak jsem ho nechtěla začínat, ale když už jste ho nakously, tak se taky vyjádřím.
Mne toto všetko nevadí, ja sa pozerám na to, že je to kniha odohrávajúca sa v 17. storočí a tak po nej nemôžeme chcieť to, aby sa postavy správali ako zo storočia 21.
Já se na to ani tak nedívám z hlediska 17. století, protože A. i J. jsou pro mě tak otevřené, nadčasové osobnosti, že pro mě přesahují myšlení 17. století. Ale dívam se na to, že knihy byly psané mezi 50. a 80. lety, což byla prostě jiná doba. Mnohem víc patriarchální, méně tolerantní vůči lidem jiné orientace, jiné barvy pleti atd. Lidé se prostě jinak vyjadřovali. Ale myslím, že to AG na svou dobu napsala opravdu skvěle a pokud se mi některé věci, z dnešního pohledu nelíbí, tak je dokážu přejít, protože to dílo má mnoho, mnoho dalších kvalit. Ale chápu, že čtenáře, co by četl Angeliku poprvé, ještě k ní neměl utvořený vztah a zároveň byl citlivý na hyperkorektnost, by to mohlo odradit. Myslím ale, že na svou dobu byly knížky o Angelice velmi odvážné, pokrokové a feministické.
Mňa zhola napadá, že charakter Filipa by jej vôbec neprešiel eidtorom - písať dnes o sadistovi, a pritom sa doňho taká silná postava ako Angelika zaľúbi, pričom ju pravidelne znásilňuje, no, neviem neviem...
Tak tohle mě třeba vůbec nenapadlo, asi je to úhel pohledu. Osobně si myslím, že dneska se lidé hodně zabývají podobnými tématy - toxickou zamilovaností, toxickými partnerskými vztahy, traumaty z dětství, následky zneužívání mladistvých... takže by to bylo aktuální. Snad jen scéna ve stodole by mohla být příliš.
Koneckonců Filip se díky Angeličině lásce nakonec začne měnit a kdyby tak brzy nezemřel, pravděpodobně by se dokázal změnit ještě víc k lepšímu.
Co mi vyloženě vadí, ale to je vina české překladatelky, je, že Kouassi-Ba v českém překladu mluví lámanou francouzštínou, jak kdyby byl retard, nebo člověk, co dorazil do Francie teprve nedávno. Nevím, proč to překladatelka takto zvolila, protože v jiných překladech i v originále mluví Kouassi-Ba normálně. Možná předsudky a stereotypy paní překladatelky...
Líbí se mi, že AG napsala dvě opravdu krásné černošské charaktery (Kouassi-Ba a Osman), které jsou mimořádně sympatické a zároveň do děje realisticky zapadají (tzn. nejsou třeba dvořané ve Versailles).
Kdyby se kniha psala dnes, tak by na druhou stranu určitě vypadly poznámky typu: Angelika si zklamaně pomyslela, že trubadúr v zahradě letohrádku je černoch (v 17. století asi realistická myšlenka), tvář Osmana připomínala smutnou opičku apod. Ale to opravdu přičítám tomu, že v době napsání, měli lidé jiný vyjadřovací slovník, ne špatnému úmyslu autorky.
Feminismus a patriarchát je asi z tohoto pohledu největší téma.
Myslím, že ty "znásilnění pro dobrou věc" - Joffrey a Desgrez - by dneska opravdu neprošly. Chápu, že v kontextu děje dávaly smysl a Angeliku psychicky nepoškodily, spíše naopak. Ale prostě "ne znamená ne" a pokud chtěli Angelice napravit hlavu, měli zvolit jinou strategii.
Stejně tak se mi nelíbí facka v 8. díle, ale chápu kontext. I v dnešní době by se to mohlo stát, i když by se to rozhodně dít nemělo. A Joffrey toho hned litoval, nebyla to jeho přirozenost a nikdy se to už neopakovalo.
Co se mi nelíbí na 6. díle je ten patriarchát - žena se musí podřídit manželovi a být poslušná (jak se to zmiňuje při rozhovoru s Cantorem), žena se musí zpovídat ze svých rozhodnutí (druhé Angeličino manželství je bráno jako určitá zrada), narážky typu "byla jsem
jen žena se sklonem podlehnout" (parafrázuji) atd. atd.
Ale to opět přisuzuju 1. době ve které to bylo napsané, 2. ději v 17. století, 3. bráno z Joffreyova úhlu pohledu, který v té době nedokáže vidět věci objektivně, protože má zraněné srdce. Sama si představuju, že během pobytu v Gouldsobru (před odchodem do Katarunku) si tyhle věci v hlavě urovnal, protože od 7. dílu už tam podobných věcí moc není a protože Joffrey naopak ženy respektuje (viz v 8. díle, kdy doporučil Colinovi, aby založili "radu žen", protože pokládal ženský názor za stejně důležitý, jako ten mužský).
Tenhle citát mi příjde vyloženě přes čáru:
"Počkejte přece, až tu úvahu dokončím, než se začnete tvářit tak zklamaně a uraženě.
I když jste hodně zmoudřela, stejně pořád zůstáváte ženou."
- jau! Jenže je to opět nešťastně zvolený překlad, co jsem koukala do originálu, rozhodně to nevyznívá takhle sexisticky. Mělo by tam být něco ve smyslu: I když jste hodně dozrála, stále přemýšlíte velmi ženským způsobem.