Tyhle nové vsuvky jsou jako pěst na oko, necitlivě zasazené, znenadání se zmateně objeví a stejně rychle zmizí, bez dalšího vlivu na děj. Čtenář má spíš "wtf" pocit, než aby si je užíval.
Třeba ta s mistrem Anselmem byla roztomilá, ale pro děj úplně nedůležitá a za mě nepochopitelná a těžce čtivá.
U mistra Anselma si stále kladu otázku, zda to byla slepá dějová ulička, jeden z motivů vysvětlující, jak se Angelika vypracovala jako hostinská, nebo ještě nějaký jiný, hlubší záměr.
"Pane, několikrát jsem u vás pila vynikající víno, které si nezaslouží, aby se mu říkalo výčepní. Chtěla bych ho nabízet hostům v podniku, který vedeme se strýcem. Chodí k nám velké množství milovníků dobrého vína. Máme vývěsní štít v ulici Údolí chudoby.
"Přímo v srdci Paříže! A na pravém břehu. Nikdy nezískám licenci na dodávky do těchto míst!"
(Světla a stíny Paříže, s. 250)
Hledala jsem zmínky o vínech a vybavila si hlavně dvě:
Gontran prohlásil, že není vybíravý. Obvykle pije obyčejné stolní víno z okolí Paříže. Jen v neděli jde občas ochutnat lepší víno na předměstí, kde jsou bordeauxská a burgundská vína lacinější, protože jsou bez městské daně. Říká se jim „výletnická". Pijí se ve venkovských hospůdkách za branami Paříže.
(Markýza andělů 2, s. 147)
(…) Ale jen co vysvitlo slunce a začalo být pěkné počasí, už od svítání byly všechny hlavní cesty kolem Paříže na míle ucpané kočáry, koňmi i pěšími, kteří se spěchali nadýchat čerstvého vzduchu a potěšit modrým nebem. Jedni mířili do svých venkovských domků, jiní do okolních vesnic.
Když Pařížané vyslechli v malém kostelíku mši, zašli si zatančit s venkovany pod širé nebe a ochutnat bílá vína ze Sceux, klarety z Vanves, z Issy a ze Suresnes.
(Světla a stíny Paříže, s. 242)
Ovšem jelikož jsem velmi úzce zaměřená, co se četby a studia kánonu týče, trklo mne hned toto:
Víte, že jste omládla?… Ale ano, zarazilo mě to okamžitě, jak jsem se ocitl ve vaší přítomnosti. Že by to bylo tím skromným čepcem, který mi připomíná služku mistra Bourjuse z časů, kdy jsem chodil na pohár bílého suresneského do hostince U rudé masky?
(Angelika se bouří, s. 325)
A jsme zpátky u období, kdy Angelika vedla hospodu!
Nedalo mi to a dohledala jsem si, že
Suresnes je obcí v Ile-de-France, nepříliš daleko od Paříže, poblíž Saint-Cloud. Což znamená, že mistr Anselm klidně mohl prodávat bílé suresneské víno, které pak Desgrez
U Rudé masky popíjel, aniž tušil (i když myslím, že on spíše VĚDĚL), že je pašované!
Vinice s hlínovo-vápenčitým podkladem v Suresnes byla jednou z nejstarších, které obklopovaly hlavní město před rokem 1 000. Coby obyčejná vesnice je zmiňována již v 9. století v období Merovejců. Úpadek oslavovaného vína a vinic v Suresnes nastal až v polovině 19. století (stavba železnic, urbanizace). V současnosti se jedná o jedinou vinici, která skýtá výhled na Eiffelovu věž.
V tomto kontextu vzpomeňme na výčet pařížských chrámů, které Anselm popisoval Angelice:
Líbezná krajina, kterou měla před očima, vyzařovala klid a vyvolávala vnitřní radost.
V dálce se jako obrovský květ nořící se ze sluncem prozářené mlhy rýsovala v nejrůznějších modravých a nafialovělých odstínech Paříž.
Když si oči přivykly, odhalily chvějící se obrys jejích obytných čtvrt, opevněných zdí a girland pyšnících se více či méně špičatými věžemi nejrůznějších bran a kostelů, stejně jako báněmi věžiček, které vypadaly jako právě nafouknuté a připravené každou chvílí ulétnout.
Byla tím pohledem zaujatá a pokusila se uhádnout, k čemu jednotlivé tvary patří. Soustředěně hleděla do dálky.
Kdosi usedl na kamenný schod vedle ní.
"Pozorujete chrámy?" řekl jakýsi hlas. "Pařížské chrámy..."
Byl to vinař, mistr Anselme.
Oba zasněně pozorovali krajinu a nořili se do jejího kouzla.
"Byl jsem ještě mladý," pokračoval, "když se tam začaly rýsovat. Otec mi říkal: 'Co sledují budováním těch chrámů? Aby Paříž připomínala Řím?' Kdysi cestoval po Itálii. Ten nejstarší je jezuitský chrám na předměstí Saint-Antoine, napodobující římský kostel... Na předměstí Saint-Antoine je také poměrně nová kaple vizitantek… Před ní stojí budova benediktinského kláštera Val-de Grace na předměstí Saint-Jacques. Ten klášter založila naše královna matka. Následuje kostel Sorbonny v Latinské čtvrti. Ten tam stojí už dávno. Je to ten nejpyšnější. Určitě proto, že je v něm uložená rakev kardinála Richelieua. Kardinál kostel nechal postavit ještě za svého života.
Nejméně viditelná je nejstarší střecha ze všech, střecha zahradní kaple královny Markéty Francouzské na levém břehu poblíž Pré-aux-Clercs nedaleko Louvru."
(Světla a stíny Paříže, s. 246-247)
Místní legenda tvrdí, že Jindřich IV. vlastnil v Suresnes nějaké statky a rád sem jezdil odpočívat, spojoval odpočinek s láskou a vínem. Zde také vystoupal na mont Valérien, kde se setkal s poustevníkem, který mu předpověděl tragickou smrt. Jiná pověst tvrdí, že v Suresnes žila i králova milenka Gabrielle d ' Estrées a tajně se scházeli u "studně lásky". Existence studny je doložena od 15. století - jednalo se o místo setkávání mladých zamilovaných párů. Členové rodiny Estrées v Suresnes skutečně vlastnili dům, ale až v 18. století. Jedna z hospůdek tu však byla na počest legendy přejmenována na "À la Belle Gabrielle" (U krásné Gabrielly) a nacházel se v ní výjev krále Jindřicha dvořícího se krásné dámě. Dnes tento již neexistující podnik připomíná ulice Avenue de La Belle-Gabrielle, stejně jako plakát uložený v muzeu Suresnes, který zobrazuje mladou dívku a nese slogan: "Miluje mne, protože mě bere na večeři do La Belle Gabrielle".
Svého času patřila vinice v Suresnes, vedle té v Bageux a Argenteuil, mezi nejznámější v Pařížském okolí. Víno chutnalo lehce nakysle, jednalo se o tzv. "krejcarová vína" (
guinguets - ze slova
guinguet = laciný, odsud vznikl název
guinguette = laciná hospůdka). V oblasti Ile-de-France byla takto tato vína označována už v 16. století. Měla lehce zelenou barvu, která byla způsobena nedostatečnou zralostí hroznů.
Z vína
guinguet se v 19. století zrodila tradice "vínečka ze Suresnes" (v originále
petit bleu), což je obyčejné lehké červené víno. Vyrábělo se ve velkém množství z vína
guinguet přidáním tmavých hroznů a bylo určeno pro široké vrstvy obyvatel hlavního města. Byla to doba, kdy šansoniéři rýmovali
guinguette s
piquette (matolinové, nakyslé víno) a Suresnes se
suret (mírně nakyslý). Bylo jasné, že tahle vína díru do světa neudělají. A tak ke konci 19. století v Paříži udržovalo několik parcel s vinnou révou už jen pár umíněných vinařů. V roce 1925 byla na těchto viničních tratích zřízena městská vinice, ale odrůda
gamay, během světové války zpustošená a špatně udržovaná, dávala jen sotva průměrné víno. Až v roce 1965, téměř o století později, během kterého tamější vinařství prakticky neexistovalo, se město rozhodlo, že tradici obnoví. Byly vybrány odrůdy, které se k pařížskému klimatu nejvíce hodí -Auxerrois, Muscadelle, Sauvignon a Sémillon a výsledkem je bílé víno poměrně ucházející kvality.
Patronem vinařů je sv. Vincenc ze Zaragozy. A když je řeč o Vincentech, ze Suresnes pochází Marguerita Naseau, která se stala úzkou spolupracovnicí nám dobře známého Vincenta de Paul.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Suresnes
https://fr.wikipedia.org/wiki/Histoire_de_Suresnes
http://pribehyvina.blog.cz/1002/romance ... byt-nemely
https://www.hachette-vins.com/guide-vin ... ons-goute/