Začnem citátom z konca knihy Angelika a jej láska:

Florimond šermoval mečem.
„Bůh by neměl dovolit takové věci. Už se nebudu modlit.“
„Nerouhej se, Florimonde,“ okřikla ho přísně. „Tvoje vzpoura je k ničemu. Poslechni svého moudrého otce, který nás žádá, abychom nepřiváželi na tuhle novou zemi naše staré nenávisti. Proklínat to, co bylo, a drásat se minulými omyly nám spíš uškodí, než pomůže. Musíme se dívat dopředu. Ať mrtví pochovávají mrtvé své, říká se v Písmu. Napadlo tě, Florimonde, jaký je to zázrak, že jsme se dnes sešli?

"Ať mrtví pochovávají mrtvé své" to sa ani nemusím dívať do Biblie, to pochádza priamo z Ježišových úst.

Bolo to keď pozýva akéhosi chlapa aby ho nasledoval, a ten vraví čosi v zmysle že musí ísť na pohreb. On mu na to vraví aby nechal mŕtvych pochovávať svojich mŕtvych a nasledoval ho.

O tom prečo Ježiš vola túto planétu planétou mŕtvych by sa dalo polemizovať, a zrejme bude mať každý svoju vlastnú teóriu.
ja mám samozrejme svoju vlastnú

Sob píše: *

12 lis 2022, 23:21

Moiro, Rubrika biblické citáty v Angelice to je skvělý nápad. Ráda se přidám k jejich vyhledávání.

Tak teda začínam. že biblické citáty nemusia byť suchopádne a že sú v každom prípade poučné - o tom by nás zrejme najlepšie poučil Arcibiskup toulousky a napísal k tomu ešte hromadu siahodlhých kázaní.

V každom prípade celá Európska kultúra je vybudovaná na kresťanských hodnotách, a celý náš demokratický a právny systém v Európe z neho čerpá. Diskusie o citátoch z Biblie teda niesú iba neičim pre hardcore kresťanov - ale plodnou filozofickou rozpravou pre každého.

Aby to nebolo fádne predstavujem si to tak, že nájdeme nejeký citát a budeme o ňom diskutovať v kontexte zábavnom.

Ja by som začala témou večnou a to je ŽENA ako taká. Eva je vraj na vine že Adama vyhnali z raja.

V prvom kole teda navrhujem nájsť všetky biblické citáty týkajúce sa žien a ich postavenia či povahy. Hľa ja už som našla prvý:

„Evou počínaje ženy vždycky přitahovalo Zlo.“ Angelika a její láska: PDF
strana 44
takto si vzdychol Berne, keď mu oznámil že budú bojovať o srdce pani Angeliky

Polačkyn komentár: tja, to hovoria muži, aby sa mali na čo vyhovoriť. Tisícročia je na tejto planéte patriarchát,a pozrime sa čo nám priniesol: Vojny, vojny a stále dookola samé vojny. Nie že by ženy boli sväté, ale chlapi majú oveľa väčšie tendencie riešiť všetko silou či dokonca násilím.

Eva udělala chybu tím, že s hadem, pokušitelem, zapředla rozhovor, který nemohla vyhrát. Adam neměl házet všechnu vinu na Evu, nemusel jednat podle ní, ale dodnes všichni občas rádi hodíme vinu za naše špatné jednání na jiné .

Oko za oko, zub za zub. Angelika a její láska s.247.
Tento výrok Starého zákona pronesl Rescátor k protestantům po ukončení vzpoury na lodi, ale svým chováním k nim nakonec v praxi uskutečnil Ježíšova slova o lásce k nepřátelům. Slýchali jste, že bylo řečeno: ‚Miluj svého bližního a svého nepřítele měj v nenávisti.‘ Já vám však říkám: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují.Tak budete synové svého Otce v nebesích. Další věčně téma odpuštění nebo pomsta ?

Musím k tomu nájsť nejaké citáty z knihy - Angelika bola dosť sklamaná že to Joffrey neurobil iba kvoli nej a kvoli tomu že si pred ním kľakla na kolená.

Nakoniec sa však Ježišová rada dokázala byť viac ako dobrá - pretože to pre obe strany bola WIN-WIN situácia.
On im napokon daroval život - a oni mu už onedlho na to zachránili jeho život. Napokon mu v Gouldsboro pracovití a skúsení Hugenoti vybudovali kvalitný prístav.

Joffrey to samozrejme dosť zvažoval - pretože vedel že disciplína na lodi ale aj na pevnine je dôležitá vec na prežitie, ale napokon sa rozhodol pre veľkorysé gesto.
Zadubení protestanti si hodnú chvíľu mysleli že im už udrela posledná hodinka.

pravdou však zostáva že Joffrey bol mimoriadne veľkorysý pretože dobre vedel že ak by sa mu nebolo podarilo ujsť do podpalubia, už by ani ion nebol medzi živými.

Inak toto praktikoval aj kráľ SLNKO ktorý často veľkoryso odpúšťal svojim úhlavným nepriateľom, aby si s nich spravil verných vazalov.

PS: modlite sa za svojich nepriateľov sa snáď splnilo v tom že Hugenotské ženy sa modlili za Rescátora aby sa rozhodol nepopraviť ich manželov, a Angelika sa modlila za Hugenotov a ich deti.

Ano aj Joffrey zvykol citovať Bibliu, vidno že sa mu Jezuiti na fakulte v Toulouse skôr ako odišiel študovať do Montpellieru bibliu poriadne nasúkali do hlavy.

Když se nalodili, nevěděl jsem, co s nimi, a tak jsem je odvezl do Gouldsbora, aby mi obdělávali zem a zaplatili mi tak za cestu.“
„Proč jste je unesl před královou spravedlností?“
„Vím já?“ mávl Peyrac přezíravě rukou a usmál se svým obvyklým záhadným úsměvem.
„Možná proto, že je psáno v bibli: Vytrhuj jaté k smrti: ježto od těch, ježto se chýlí k zabití, což bys ses zdržel?“
„Vy citujete bibli?“ ***
„Je přece součástí Písma svatého.“
„Ale je nebezpečně poskvrněná judaismem.“
„Ano, bible je skutečně poskvrněná judaismem,“ rozesmál se Peyrac.
K Angeličinu překvapení se tentokrát otec de Guérande také rozesmál a jako by se uvolnil.
„Ano, skutečně,“ opakoval a ochotně uznal hloupost svého výroku. „Ale vy víte, pane, že dodnes jsme v této svaté knize našli tolik velice znepokojivých omylů, že je naším úkolem podezřívavě sledovat ty, kteří se na ni neopatrně odvolávají.

*** nemyslel náhodou starý zákon?

Ja osobne vôbec netuším z ktorej časti Joffrey citoval. Vie to niekto?

Moiro,Tento biblický citát pochází ze Starého zákona z knihy přísloví kapitola 24 verš 11 citováno podle překladu bible Kralické

Mne osobne ten verš vôbec nedával zmysel. Teraz ke´d som si to pozrela v nemeckej biblii mi to už zmysel dáva:

Vysloboď tých, ktorých vlečú na smrť, tých, čo sa potácajú na popravu, zachráň ich predsa!

Mne sa dokonale páči že Joffrey proti jezuitom bojuje ich vlastnou zbraňou: Slovom božím.

Teraz je všetko jasné! veď týmto citátom Joffrey odpovedal na otázku jedného z Jeuzuitov prečo ako katolík zachraňoval protestanských utečencov, Hugenotov z la Rochelle.

A ešte k tomuto:

Sob píše: *

13 lis 2022, 14:12

Eva udělala chybu tím, že s hadem, pokušitelem, zapředla rozhovor, který nemohla vyhrát. Adam neměl házet všechnu vinu na Evu, nemusel jednat podle ní, ale dodnes všichni občas rádi hodíme vinu za naše špatné jednání na jiné .

Nuž Adam asi nebol svätúšik keď mu už utiekla jeho prvá žena Lilith a boh mu musel stvoriť ďalšiu.

Moiro, Nezapomeň, že Bible Kralická byla vydána v letech 1579 -1594. Možná kvůli datu jejího vydání považovala překladatelka za vhodné užít její text v Angelice. Slovního obratu Vytrhnout někoho z něčí ruky se v češtině opravdu dříve užívalo ve významu osvobodit ho.

Keby tam bolo to "z ruky" už by to bolo pochopiteľnejšie. ale to tam nieje

Vytrhuj jaté k smrti: ježto od těch, ježto se chýlí k zabití, což bys ses zdržel?“

Ale aj "ježto od těch, ježto se chýlí k zabití" nedáva zmyslel lebo vôbec nieje jasné kto koho čo

což bys ses zdržel - už je úplne mimo
ani slovo o tom že má niekto niekoho zachrániť

Toto je originálny význam porekadla:
Vysloboď tých, ktorých vlečú na smrť, tých, čo sa potácajú na popravu, zachráň ich predsa!

A takto je to v slovenčine v biblii: Zachraňuj na smrť vedených a vyslobodzuj tých, čo ich vedú na popravisko!

Už dávno mi udrelo do očí, keďže aj v reálnom každodennom živote fičím vo viacerých jazykoch, že biblia je prekladovo na tom ešte horšie ako Angelika z jej rôznymi prekladmi.

Vytrhuj ze smrti má stejný význam jako vytrhuj z ruky tedy zachraň. Vytrhuj z ruky jsem užila jako přiklad. Je to stará čeština. Díky za slovenský překlad.

pridávala som na taliansky FB citát z filmu (nebudem otvárať vlastné vlákno na film) a narazila na toto:

V jednej scéne eunuch hovorí Angelike: "Neviem, či vieš, že ani na Západe nemali ženy pred koncilom v roku 620 dušu. ".

Niekto to takto okomentoval: V skutočnosti koncil v roku 620 nikdy nebol a to, že ženy pred týmto dátumom nemali dušu, je protestantská legenda.

Nebol to náhodou Islám čo tvrdí že ženy nemajú dušu?

takto je to v originálnom znení vo filme:

- Víte že v Evropě ženy mají duši teprve od Koncilu z roku 620?
- Kde jste to vyčetl?
- V dílech vaší církve, které rád čtu.


Môj názor: pani Golonová to mala v knihách zrešeršované dobre. Ale ten čo písal filmové dialógy, na ktoré sa pani AG aj jej manžel veľa sťažovali, bol podľa mňa nevzdelaný tupec. pardón za výraz - Polačke to ušlo
Opravte ma ak sa mýlim ale kedy cirkev tvrdila že žena nemá dušu?

Okrem toho muslimovia majú prísny zákaz čítať naše sväté knihy - a vtedy bolo 17 storočie - mať takú lektúru by Osmana pri fanatikoch ako Mulej stálo hlavu.

Moiro, Máš pravdu, podle církevního učení žena vždy měla nesmrtelnou duši. Jádro sporu bylo,jestli duše vstupuje do těla v okamžiku početí nebo až později. Zastáci učení , kteří tvrdili, že duše není stvořená při početi, ale vstupuje do něj až později, tvrdili,že u žen vzniká duše později než u mužů. U mužů to mělo být 6 týdnů po početí a u žen 8 týdnů po početí

Vždy keď Rescátor cituje bibliu je v tom tak trochu niečo diabolského. Tuto pri "mučení" svojho soka:

Ach, jak těžké je pro kalvinistu vyslovit slovo láska. Vůbec mu nejde přes rty.
„Pane, my milujeme jedině Boha. Proto to slovo nechci vyslovit. Naše pozemské svazky ho nejsou hodny.
V našem srdci přebývá pouze On.“
„Jenže ženu nosíme v útrobách,“ prohlásil tvrdě Joffrey de Peyrac. „Všichni ji máme v sobě.
A proti tomu nic nezmůžeme, ani vy, ani já, pane Berne… ať jsme kalvinisté, nebo ne.“
Vstal a netrpělivě odstrčil stoličku. Naklonil se k hugenotovi a řekl vztekle:
„Ne, vy ji nemilujete. Muži jako vy ženy nemilují. Oni je snášejí. Dopřejí si je a touží po nich, jenže to není totéž. Vy tu ženu chcete, a proto se s ní hodláte oženit, abyste měl čisté svědomí.“
Gabriel Berne zrudl. Pokusil se vstát, ale podařilo se mu to jen napůl.

Podľa mňa mal Joffrey pravdu. Aj Berneho mátala Angelika po nociach rovnako ako jeho, a zmietala ním telesná túžba, a preto si ju chcel vziať aby upokojil svoje kalvinistické svedomie.

Můj ultimátní favorit je samozřejmě tento:
"Mlčte," okřikl ho Berne najednou skoro bez sebe rozhořčením, takže se mu dokonce podařilo vstát. Málem by snad přerval i pouta. "Copak nevíte, že v Písmu stojí: Všelijaké tělo jest tráva, a všelijaká vzácnost jeho jako květ polní. Usychá tráva, květ prší, jakž vítr Hospodinův povane na něj."
"To je možné... Ale přiznejte, že dokud na něj Hospodinův vítr nezavane, je tělo velice přitažlivé.”
Je to z knihy Izajáš 40, 6-7. Skoro stejný citát ale můžeme najít i v 1. Listu Petrově 1, 24-25.

Co mě ale zaujalo, že je v díle často citováno z knihy Kazatel. Což je hlavně filozofická kniha, která rozebírá otázku smyslu / marnosti lidského úsilí. Je taková fatalistická (ale ne negativní), protože se v ní často připomíná smrt, která všechny snahy relativizuje. Což je podle mě téma, které se objevuje i napříč Angelikou - hledání a ztráty.
A pokud to opět vztáhnu na mou oblíbenou osobu hraběte de Peyrac (který z Kazatele cituje minimálně 3x), tak si myslím, že to platí dvojnásob. Ztráty toho, co už bylo vybudováno, nepochopení ostatními, trpkost nad ztrátami a nespravedlností a zároveň i odevzdání se, vůle přes to všechno začít znovu, pohrdání (nebázeň) smrtí. Myslím, že mu ty verše AG nevybrala jen tak náhodou.

Ono se to totiž (k mému překvapení) podobá nejen antické filozofii a zejména stoicismu, ale má to dost společných znaků i s islámem. Zejména pak s fatalismem nebo také predestinací. Kdy člověk nemůže ovlivnit věci (tragédie), které mu do života vstupují, může si jen vybrat, jak na ně bude reagovat. A zároveň se odevzdává vyšší moci. Inch Allah - dá li bůh. Smrt není tabu, něco, před čím se musí utíkat, ale spíš nedílná součást života, která je jasně daná.

Na to Joffrey taky několikrát naráží:
"Dlouhý pobyt v Orientu a v Africe z něho udělal ne-li fatalistu, tedy aspoň člověka, jenž ví, že je jen hříčka v nitkách osudu, který nezná..."

Vy, křestané a křestanky, máte strach ze smrti, přestože neustále voláte Boha a tvrdíte, že ho milujete. Mě a všechny, kdo jsme žili v islámu, váš děs překvapuje. Já mám jinou představu. Jistěže se člověk občas cítí vyčerpaný životem, jednotlivými dny a lidmi, s nimiž se setkává. Naštěstí lze ale také zemřít, a poté nás čeká vzrušující potvrzení všech pravd, na které jsme narazili během naší pozemské pouti."

Nechci tu dávat dohromady jabka s hruškami a říkat, že všechno souvisí se vším. Tohle téma je na rozvleklou debatu a rozhodně to celé nelze sepsat do jednoho příspěvku na fóru. Ale přišlo mi to zajímavé, jak se právě v postavě hraběte de Peyrac prolínají filozofie východu i západu a ukazují nám tak, že my lidi nakonec všichni řešíme ty samé otázky. Poukazuje to na malichernost dogmat. Nakonec to i Rescator říká Angelice - nejsme tak rozdílní, jsme všichni na stejné lodi. Snad to trochu dává smysl, osobně se nad těmito hlubšími spojitostmi, které tam jsou a zároveň být nemusí, ráda zamýšlím. Dokreslují komplexnost postav, jejich náhled na život. Dávají impulzy k hlubšímu zamyšlení.

Souvisí to okrajově, ale hned mi to při čtení Tvého příspěvku vytanulo. Tak, jak mám ráda promluvy Angeliky s otcem Janem, které bych si tedy rozhodně ráda přečetla v nějaké intégrale prodloužené verzi, líbí se mi i promluvy Angeliky s Osmanem Ferrajim. Oba dva jsou vlastně mužem svojí víry, oba dva nějak vykládají lidský život, jeho účel, věci, co se v životě dějí... Jak píšeš, že Joffrey v sobě spojoval filozofii východu a západu, tak Angeliku díky životním osudům vlastně také formoval západ i východ. Kdyby neprožila to, co se jí stalo v Orientě, nebyla by pak tou ženou, kterou se stala. Pro Joffreye byla vlastně ideálním protějškem a možná, že k sobě po letech znovu našli cestu i díky tomu, co vše prožila a kam ji to posunulo. Ale to už odbíhám úplně jinam.

Ms_Rescator píše: *

27 úno 2024, 11:03

Co mě ale zaujalo, že je v díle často citováno z knihy Kazatel. Což je hlavně filozofická kniha, která rozebírá otázku smyslu / marnosti lidského úsilí. Je taková fatalistická (ale ne negativní), protože se v ní často připomíná smrt, která všechny snahy relativizuje. Což je podle mě téma, které se objevuje i napříč Angelikou - hledání a ztráty.
A pokud to opět vztáhnu na mou oblíbenou osobu hraběte de Peyrac (který z Kazatele cituje minimálně 3x), tak si myslím, že to platí dvojnásob. Ztráty toho, co už bylo vybudováno, nepochopení ostatními, trpkost nad ztrátami a nespravedlností a zároveň i odevzdání se, vůle přes to všechno začít znovu, pohrdání (nebázeň) smrtí. Myslím, že mu ty verše AG nevybrala jen tak náhodou.

Díky že si doplnila ten skvelý citát

Zaujímavé je že Kazateľ je tiež moja najobľúbenejšia zo starého zákona.
Vždy keď ma neičo poriadne na tomto svete vytočí, poviem si márnosť nad márnosť.....
Márnosť, len márnosť, všetko je iba márnosť.

Keďže Mohamed očividne opisoval z Tory aj z Nového zákona niet čudo že sa určité veci dajú nájsť aj v Isláme.

No a tu máme zasa niečo kde Joffrey cituje bibli v rozhovore zo synom. Arcibiskup Toulousky by mal z neho radosť.

Hrabě se natáhl k ohni a položil si hlavu na vak. Kolem je ledovým krunýřem svíral les s tisíci nejrůznějšími nepochopitelnými zvuky, které naháněly strach.
„Jsi silnější než já, tati,“ opakoval Florimond.
Ty poslední dny byly pro jeho mladickou pýchu velice poučné.
„Ne ve všem, hochu. Máš čisté a zdravé srdce. Tvoje citová odolnost tě chrání jako brnění a dovolí ti dosáhnout mnohého, co už já nedokážu, protože mám srdce svázané.“
„Chceš říct, že láska oslabuje?“ zeptal se Florimond.
„Ne, ale odpovědnost za jiné životy než za svůj strašně omezuje svobodu nebo to, čemu na počátku života svoboda říkáme. Víš, láska jako všechno nové obohacuje, ale v bibli je psáno: Kdož rozmnožuje umění, rozmnožuje bolest. Nebuď netrpělivý, nechtěj poznat všechno hned, Florimonde. Ale neodmítej nic, co ti život nabídne, ze strachu, že bys trpěl. Šílenství je chtít mít všechno najednou. V životě je to tak, že jednu sílu nahradí druhá. Jistě, mládí je svobodné, ale dospělý je schopen milovat a to je zázračný cit.“

Až na to že človek sa môže hádať o správnosti rôznych prekladov. (len sa chytám za hlavu keď si to otvorím v najmenej 8mych jazykoch a všade je to nejako inak)
Ja osobne si myslím že ten verš poukazuje na to že hlupák si o sebe myslí že má rozumu dosť ale čím viac máme poznania, tým viacej bolesti, pretože poznanie otvára oči.
Myslím že Joffrey použil ten citát aj preto že mladosť si často o sebe myslí že zjedla všetku múdrosť sveta.

odstavec Kazateľa v Slovenčine:

https://www.mojabiblia.sk/svatepismo/21 ... y-preklad/

PenelopaW píše: *

27 úno 2024, 11:49

Souvisí to okrajově, ale hned mi to při čtení Tvého příspěvku vytanulo. Tak, jak mám ráda promluvy Angeliky s otcem Janem, které bych si tedy rozhodně ráda přečetla v nějaké intégrale prodloužené verzi, líbí se mi i promluvy Angeliky s Osmanem Ferrajim. Oba dva jsou vlastně mužem svojí víry, oba dva nějak vykládají lidský život, jeho účel, věci, co se v životě dějí... Jak píšeš, že Joffrey v sobě spojoval filozofii východu a západu, tak Angeliku díky životním osudům vlastně také formoval západ i východ.

Súhlasím, že orientálna filozofia sa stala časťou duše Angeliky aj Joffreya. Aspoň majú zasa niečo spoločné.

Souhlasím, formovaly je obě filozofie! Osobně mi je blízké si vzít z každé filozofie něco a nenechat se omezovat jedním směrem. Rozhovory s opatem Janem a Osmanem jsou i moje oblíbené.

PenelopaW píše: *

27 úno 2024, 11:49

Pro Joffreye byla vlastně ideálním protějškem a možná, že k sobě po letech znovu našli cestu i díky tomu, co vše prožila a kam ji to posunulo. Ale to už odbíhám úplně jinam.

Něco podobného mě tuhle taky napadlo: že možná to setkání v La Rochelle byl teprve ten pravý čas aby se A. a J. znovu potkali. Možná, že kdyby jim to setkání v Kandii vyšlo, tak by si ještě nemohli tak porozumět. Chci říct, že by to možná stále byl ten vztah, jaký měli v Toulouse - zralý muž už s určitou životní zkušeností a dívka co teprve začíná objevovat život. Kdežto v La Rochelle už oba prošli různými peripetiemi, které je formovaly a změnily a paradoxně se tak k sobě mnohem víc hodili jako životní partneři. Prostě vesmírné načasování i když romanticky bychom si přály, aby to v Kandii klaplo.

moirra píše: *

27 úno 2024, 11:50

Kdož rozmnožuje umění, rozmnožuje bolest.

Ano, taky jsem si knihu Kazatel oblíbila. Za mě není vůbec depresivní, naopak to, že příjmeme určitou marnost našeho života, nám může ulevit. Dokonce v tom vidím i souvislosti s východními filozofiemi jako je budhismus aj., ale to je zas úplně jiné téma.

Přesně na tenhle citát jsem myslela, Moirro, samozřejmě zase z knihy Kazatel. Vnímám tvůj výklad podobně, přesně "poznání otvírá oči". Čím víc toho člověk ví a zná, tím víc v tom může vidět marnost.

Knihu Kazatel si pravděpodobně oblíbil i Joffrey de Peyrac, protože zažil v životě mnohokrát situace, kdy se její slova naplnila.