Na střední jsem měla období, kdy jsem byla čtením Angeliky tak pohlcená, že jsem musela mít všechno historické, knihy, chodila a furt chodím do antikvariátů a starožitnictví a jsem taková lovkyně starých věcí a náhrdelníků. Naši už si jenom klepou na čelo, poněvadž můj pokoj vypadá jako nějaká svatyně.Nosila sem oblečení s fidží a také jsem napsala, nebo spíše se snažila napsat nějaké básničky, ale nesmějte se mi
Král
Tak toto byl král?
S oddaným dvorem, co čeká na jeho dary?
co se svou přesvědčivosti všem lhal
a rozséval jen nezmary????
Ve svém harému měl dvorní dámy,
co na dámy si jen hrály.
Krátily si čas trampotami
a pážata si k hrátkám zvaly.
Na své hrudi si hřál zmije,
vévody, bratrance a svého Bratra,
kterým do hlavy stoupala melancholie.
Plenili, vraždili, znásilňovali chudé a bezmocné,
kterým bůh zapomněl podat ruce pomocné!!
A tak to chodí v Paříži,
na jedné ze světových krás,
která je jen zlatou mříží
a brání vydechnout lidem-zas!!!
........
nebo
Odloučení od milé
Nemilovat ji, toť nyní přání
toho,co slzy sbíral si z dlaní.
Stát v poklidu, chladný jako led
i kdybych ji mohl míti hned.
Dívat jak spí si sladce.
Spánkem v tvář ji bělajíce.
Lhářka, běhna, důvěrnice
co vyměnila mne za prince.
Slza za slzou více
stéká mi tak hořce z líce..
Ne...ne už nikdy více
Má sladká paní,
netřpytne se slza v dlani.
Tvá krása a tvůj vzhled
Jest pro někoho balzám, pro mne jed.
Zvyklí jsem se za vše rvát,
za to co chci, co mám rád.
Zklamán ale stále hrdý,
i přes to, že nejsem první ale druhý.
Zradil jsem všechny kolem
ale, za to můžeš ty, že korunován byl jsem volem.
Má sladká paní,
slzy střídá meč v mé dlani
Pryč všicni pryč, co nejste zváni
Bez bázně a hany nastolím klid své duši
co jen pro tebe má drahá, tak divě buší.
Ne, ne...už nikdy více,
má sladká paní,
netřpytne se slza v dlani.
Možná krev...
Válka mne obejme jako věrná milenka,
co políbí všechny muže,
kteří obětují ji životy a svá lože.
hrůza...já vímmm-