Tak jelikož už se hodinu snažím zprovoznit scanner, abych vám mohla ukázat, k čemu všemu mě Angelika inspirovala, ale marně, tak to dneska nechám spát a pro pobavení sem šoupnu jednu básničku, kterou jsem psala někdy ve svých 13 letech. Když jsem narazila na toto fórum, jala jsem se hledat starou krabici, kde jsem měla schováno všechno, co s Angelikou souviselo. To byste se divili, na jaké skvosty jsem narazila. No ale postupně, tady je ta básnička (mějte prosím při četbě na paměti, že jsem ji psala ještě jako dítě):

ANGELIKO

Angeliko z Poitou,
proč krásná jsi tak,
chtěl bych tě milovat
a nevím jak.

Angeliko z Poitou,
krásná jsi jak květ,
proč nemůžu tě mít,
já tě chci a teď.

Angeliko z Toulouse,
ty má jediná,
vzpomeň si na mě,
mé srdce usíná.

Angeliko z Toulouse,
jak jsi zženštilá,
Angeliko moje,
teď ještě nevinná.

Angeliko z Toulouse,
pověz, podvedla bys mě?
Jak bys mohla,
já věřím, že ne!

Angeliko z Toulouse,
jsi stvořená pro lásku,
i tvé tělo i tvá duše,
však nevyhneš se závazku.

Angeliko Z Toulouse,
dej mi svůj slib,
že nepodvedeš mě,
ani kdybych byl bit.

Angeliko z Toulouse,
dávám ti zbohem,
uvězněn byl jsem v Bastile,
přijď ke mně, já nemohu přít k tobě.

Angeliko z Toulouse
z čarodějnictví jsem byl obviněn,
já tomu nevěřím,
řekni, že ty taky ne!!

A aby toho nebylo málo, tak jsem ještě vyšťárála někdy ze sedmé/osmé třídy subjektivně zabarvený popis oblíbeného hrdiny. Tady je:

Angelika je hlavní postava ze stejnojmenného románu, který napsali manželé Golonovi. Děj se odehrává v 17. století, za vlády francouzského krále Ludvíka XIV.
Angelika chodila vždy vkusně oblečená. Byla středně vysoké a štíhlé postavy. Nízké čelo jí zčásti zakrývaly vlasy, jenž měly zlatavý nádech. Nosila je sčesané do různých složitých, ale i jednoduchých účesů. Pod tmavším, velmi klenutým obočím se jí leskly zelené oči jako dva smaragdy a lemovaly je dlouhé řasy. Šla-li na nějakou slavnost, přidala k pravému koutku oka ozdobnou mušku. Nad plnými a svěžími rty se tyčil drobný nos. Když se usmála, odhalila zdravé a silné zuby, které svítily jako perly. Brada se jí mírně kulatila a její jemná pleť dostávala broskvový nádech.
Angelika se povahou velmi lišila od ostatních žen té doby, protože byla inteligentní, energická, neústupná, hrdá, velkodušná, vtipná, důvtipná… Ničeho se nebála, ani krále, proti němuž bojovala a naučila se v této době mistrně zacházet se zbraněmi, ale hlavně střílet s pušky (dokonce lépe, než její manžel), ani pařížského podsvětí, protože tam několik let žila a vládla mu společně s Nikolajem, přítelem z dětství. Výborně uměla konverzovat. Když byla nucena promluvit si s protivníkem, dokázala využít jeho slabostí a zachovat přitom chladnokrevnost. Už odmalička měla vzácnou schopnost naslouchat ostatním. Když se k něčemu rozhodla, nikdo jí to nedokázal vymluvit. Zajímala se o obchody a sama vlastnila patent na výrobu čokolády. Ráda také jezdila na svých čistokrevných klisnách Ceres a Willis.
Angelika prožila v životě štěstí, bohatství, lásku, ale i bídu, zklamání, utrpení a nenávist. Přes to všechno neztratila chuť do života a dokázala dojít až k svému cíli – našla léta ztraceného manžela, Joffreye de Peyrac, s nímž odešla do amerického vnitrozemí, kde museli společně se svými syny a druhy čelit kruté zimě a mnoha dalším protivenstvím osudu.
Někteří lidé Angeliku neměli rádi, protože se svou krásou a inteligencí pro ně byla příliš nebezpečná. Ale mou oblíbenou postavou je právě pro tyto vlastnosti, kterých se jiné obávali.

Jeanne, tak jestli jsi viděla mé současné kresby, tak to budeš asi hodně zklamaná :-) Protože Angelikou, vše teprve začínalo, takže se těš na pořádné čmáranice

Tak jsem se dneska dorvala v práci ke scanneru a můžu vám ukázat, co ve mě probudila Angelika. Pravda, v té době to byla spíše ta filmová, než ta knižní. Tak moc jsem se snažila ztvárnit Michèle Mercier coby Angeliku, až mě to začalo bavit a u kreslení už jsem zůstala. Tohle jsou moje naprosté začátky, tak žádný !



No a z tohodle, jsem se za ta léta občasným kreslením dopracovala k tomudle: http://www.angie-shy.net , ale je pravda, že kdybych se nepokoušela nakreslit Angeliku, tak by mě možná ani nenapadlo vzít tužku do ruky.

Moc pěkné. Vzhledem k věku jsou básnička a popis úžasné a kresby, ač kreslit celkem umím, bych takhle zvládla asi těžko
P.S.: Máš moc pěkné stránky

jeanne píše:

už je to tak, skvělý start, Angie!
PS- Taky kreslím (čas je na to ale maximálně jednou za rok), ale do portrétů se nikdy nepouštím.

Tak to bych docela ráda viděla tvé výtvory. Jaké vyhledáváš náměty?

jeanne píše:

hehe, obvykle detaily květin, rukou a další hloupůstky, ale jak říkám, není čas, v posledních dvou letech se spíš dostávám k focení, za jehož účelem jsme si pořídili dvě digitální zrcadlovky a pár kratších i delších objektivů (popravdě řečeno jsem se před hodinou vrátila z víkendového srazu majitelů zrcadlovek Konica Minolta v Českém Švýcarsku a zděšeně koukám, kolik jste tu toho za víkend zvládli - začínám se bát svých internetových nepřítomností!)
Spíš než svými výtvarnými výtvory vás tedy budu obveselovat fotografickými - věřme že za týden ještě bude hezké podzimní počasí a oranžové listy v parcích ve Vesrailles, Vaux-le-Vicomte a Chantilly, protože je hodlám všechny zvládnout!

Tak to ti docela závidím. Byla jsem ve Versailles asi předloni. Celé své dospívání jsem snila o tom, až je jednou uvidím na vlastní oči. Tak když nastal ten správný čas a mě se zdálo, že už jsem na Francii, Paříž a Versailles dozrála, přemluvila jsem jednu kamarádku z kurzu kreslení, aby se mnou jela do Paříže na vlastní pěst, bez cestovky. Vždycky tak cestuju. A protože ona už ve Versailles jednou byla, rozdělily jsme se jeden den a já jela sama. Strašně jsem se těšila, že si to vychutnám, budu se moc rozplývat a nechám volnost své fantazii. Bohužel se mi stala malá nepřijemnost, že jsem nasedla do špatného vlaku a ten v půli cesty odbočil jiným směrem. Naštěstí mě ochotný francouz zachránil, ale ve správném vlaku jsem potkala stejně zmateného američana, který se na mě pověsil po zbytek dne, takže jsem si to nevychutnala tak, jak jsem původně chtěla. Takže Versailles ještě jednou určitě uvidím.

Užij si focení, to je taky i můj koníček, který střídám s kreslením, akorát k zrcadlovce jsem se ještě nedopracovala. Je na mou postavu dost těžká. Takže mám už starší Fuji, není to klaciský kompakt, je taky docela velký, ale nemusím sebou tahat objektivy, tak mi zatím vyhovuje. Když ty se budeš kochat krásami podzimu, já budu tou dobou pracovně ve Vietnamu, takže spíš hice. Budu na vás myslet v den autogramiády.

Jinak máš pravdu, měla jsem pocit, že to tady potřebuje trochu rozproudit. Tak se snažím Neznám přesně historii tohoto webu, ale asi bylo nějaké předešlé fórum, ne? Tohle nové zatim zelo tak trochu prázdnotou, tak jsem si říkala, že ti ho pomůžu trošku rozjet :-)

Angie, při četbě Tvého popisu (BTW: Co jsi z něj dostala za známku? ) jsem si vzpomněla, že mám něco podobného v angličtině, když jsem pilovala writting na státnice. Bohužel jsem vše včetně esejí zapůjčila kamarádce, která se teď na stejné státnice připravuje.
Nakonec jsem měla jiné zadání než popis - to cvičné zadání znělo "Describe person, you would like to be", takže jsem o výběru přemýšlela asi 10 sekund a pokud se mi ty mé materiály ještě vrátí, připojím...

Tak jsem se zase hrabala ve staré krabici s Angelikou a narazila jsem na jednu básničku, kterou mi ale pomáhala dávat do kupy moje dřívější spolužačka a dnes jedna z nejlepších kamarádek. Tak posuďte sami, náš věk kdy vznikala byl 13 let.

Angelika, to je touha
je to touha po lásce,
kterou jí však jedné noci
vzala žhavá hranice.

Její Joffrey není mrtev,
byl naštěstí zachráněn.
Místo něho jiný vězeň,
byl té noci upálen.

Angelika neví o tom,
že je Joffrey živ,
má své oči uslzené
a odchází pryč.

Prožívá pak smutný život,
plný napětí,
její druhý manžel Filip
skoná vzápětí.

Jednoho dne ocitne se
na palubě Gouldsboto,
jejím hlavním kapitánem
je neznámý Rescator.

Pod černou maskou Rescatora
skrývá se Joffrey de Peyrac.
Angelika, krásná jeho žena
miluje ho znovu však.

Joffrey nejdřív vyčítá jí,
milenkou že byla krále,
po sléze však odpustí jí
a žijí spolu šťastně dále.

Básničky jsou super, na 13 let prostě fakt pěkné.
Nejvíc se mi, ale líbí ty kresby, také jsem kreslila, ale portréty mi nikdy moc nešly. Takže říkám: nádhera !!!!!!!!


Koukla jsem na Tvé stránky, a zaujaly mě ty obrázky v barvě.
Malovat takhle krásně, tak si pískám

Tak tady je moje nejnovější dílo, spojené s Angelikou, i když tou filmovou. Narazila jsem na jedny stránky s portréty celebrit a MM & RH ještě nebyli ztvárněni podle mých představ, tak jsem si řekla, proč je znovu po letech nenakreslit. Bohužel se mi nějak nedaří to zdárně nascanovat, je to totiž velikosti A3 a tak musím na 2x a spojovat... no hold MM je dosti přepálená. Ale dost řečí, tady to je:

Angie, to je nadhera! (chybi mi tu nejaky nadseny smajlik )

Díky děvčata, potěšilo že se vám líbí.

"Líbí" je slabé slovo - prostě jsme nadšené

Tady je pár mých foteček z Versailles... nejsou tak pěkné, jako ty od Jeanne (není pořádná technika), takže spíše ze sentimentu, že se mi zastesklo po Francii:

http://www.angie-shy.net/foto.versailles.html

angie- nadhera!

ada1987 píše:

angie- nadhera!

mas pravdu ada, dobry objav..tie basnicky aj kresby su velmi pekne