Tak jelikož už se hodinu snažím zprovoznit scanner, abych vám mohla ukázat, k čemu všemu mě Angelika inspirovala, ale marně, tak to dneska nechám spát a pro pobavení sem šoupnu jednu básničku, kterou jsem psala někdy ve svých 13 letech. Když jsem narazila na toto fórum, jala jsem se hledat starou krabici, kde jsem měla schováno všechno, co s Angelikou souviselo. To byste se divili, na jaké skvosty jsem narazila. No ale postupně, tady je ta básnička (mějte prosím při četbě na paměti, že jsem ji psala ještě jako dítě):
ANGELIKO
Angeliko z Poitou,
proč krásná jsi tak,
chtěl bych tě milovat
a nevím jak.
Angeliko z Poitou,
krásná jsi jak květ,
proč nemůžu tě mít,
já tě chci a teď.
Angeliko z Toulouse,
ty má jediná,
vzpomeň si na mě,
mé srdce usíná.
Angeliko z Toulouse,
jak jsi zženštilá,
Angeliko moje,
teď ještě nevinná.
Angeliko z Toulouse,
pověz, podvedla bys mě?
Jak bys mohla,
já věřím, že ne!
Angeliko z Toulouse,
jsi stvořená pro lásku,
i tvé tělo i tvá duše,
však nevyhneš se závazku.
Angeliko Z Toulouse,
dej mi svůj slib,
že nepodvedeš mě,
ani kdybych byl bit.
Angeliko z Toulouse,
dávám ti zbohem,
uvězněn byl jsem v Bastile,
přijď ke mně, já nemohu přít k tobě.
Angeliko z Toulouse
z čarodějnictví jsem byl obviněn,
já tomu nevěřím,
řekni, že ty taky ne!!