Z drobného, křídově bledého obličejíku zářily černé vášnivé oči. V bílém čepci, jaký nosí venkovanky, vypadala dívenka jako stará mladá.
Golon, Anne – Golon, Serge. Angelika se bouří. Praha: Český spisovatel, 1993. s. 211
„Kdyby ses dostala ke dvoru, Severino,“ poznamenala jednoho dne, „zjistila bys, že chodit neustále takhle rovně jako pravítko a pohybovat se neohrabaně jako panák je známka špatného vychování. Musíš se naučit být přirozenější.“
Golon, Anne – Golon, Serge. Angelika se bouří. Praha: Český spisovatel, 1993. s. 230
Sedla si na okraj postele, šikovnými prsty zapletla dítěti dva hnědé copy a svázala je mašlí.
Golon, Anne – Golon, Serge. Angelika se bouří. Praha: Český spisovatel, 1993. s. 258