Chtěla jsem si přečíst, nějaké příběhy, než sem hodím ten svůj, ale jelikož odkaz nefunguje, tak se do toho dám. Nějaké střepinky se dají vyčíst už z mých předchozích příspěvků, ale tady bych to tak nějak shrnula.

Poprvé jsem viděla Angeliku někdy ve svých osmi, devíti letech schovaná za dveřmi našeho obýváku, protože mě na ni naši nechtěli nechat dívat. Tak jsem špizovala tajně. Pak se za několik let opakovala a to už jsem koukat směla. Jako dítě jsem nebyla velký čtenář, takže ani nevím jak, jsem se přibližně v té době ocitla v naší malé obecní knihovně a narazila jsem tam na první tři díly v brožované podobě. Ty jsem přelouskala během jedněch prázdnin a chtěla jsem samozřejmě další. Jenže další ještě nebyly vydané. Ani později je naše knihovna nezakoupila, tak jsem si je od čtvrtého dílu začala kupovat sama, postupně tak jak vycházely. Byla to hrozná muka, vždycky čekat půl roku než vyjde další díl. No tak se mi to čtení protáhlo na celkem tři roky. Angeliku jsem tedy četla od svých 13 do 16 let. Hned někdy na začátku, tedy asi v těch 13 letech, mě z dlouhé chvíle popadlo nutkání si ji nakreslit. Tedy tu Angeliku, jak jsem si ji vždycky představovala, v podobě Michele Mercier. V té době tady ještě nepronikalo moc zpráv z venku a tak ani o této herečce jsem se toho nikde moc nedočetla a musím se přiznat, že jsem si ji bláhově idealizovala. Pro mě splynula s Angelikou v jednu osobu, jako pro mnohé jiné. Až mnohem později, když byla Angelika znovu vysílána, objevovalo se s ní pravidelně několik rozhovorů pro různé časopisy, kde si převážně stěžovala na to, jak ji Angelika zničila život. To už jsem ji přestávala mít tak nějak ráda. Ale z tohoto období mi zůstal nádherný koníček, kreslení. Možná by mě nikdy nenapadlo vzít tužku do ruky, kdybych si nechtěla tak urputně tu moji Angeliku nakreslit znova a znova. Takže mě přivedla ke čtení, kreslení, lásce ke všemu francouzskému (francouzštinu jsem bohužel zatím nezvládla), ale ten zásadní vliv, byl mnohem hlubší a ne vždycky se s ním snadno žije. Angelika vtiskla do mého DNA představu o tom, jaká má žena být: hrdá, soběstačná, nezávislá, milující svou rodinu. Její postoj k mužům byl sice trošku jiný, než je ten můj, ale ona byla první, která mě směřovala k tomu být „Indépendante femme“. Za Angelikou následovaly další silné ženské vzory, ale mám pocit, že kdyby jí nebylo, moje povaha, by dnes nebyla taková, jaká je.

Nádherné, Angie, úplně se v tom poznávám. Připojila jsem opět svůj příběh, který jsem psala pro původní web Jeanne. Super, že se nás tu schází čím dál více! Skoro každý, kdo přišel na ic.cz, psal, jak je blázen do Angeliky a jak se mu okolí vysmívá... a za chvíli třeba převálcujeme co do počtu fanoušky Pána prstenů, hehe ...
Ještě bych doplnila, také jsem rozhovory s Mercierovou v tomto duchu četla... prý už pak dostávala jen nabídky na porno, které pochopitelně nevyužila ... Můj přítel tvrdí, že je to škoda...

Nevím kam jinam bych to dala, tak tady fotečka vzorku nové generace Angelikoložek :-)

Tož to nevím, snažím se sem tam něco dohnat, ale není času, asi budu spíš pasivní pozorovatel, začla jsem teď tímhle dílem, na první čtyři jsem nějak neměla chuť, tak jsem je přeskočila... těším se zase do Ameriky :-)

Haha Angie máš rozkošnou holčičku se super vkusem vtipné že čte zrovna ten nejponuřejší díl

Pekny pribeh Angie!

A chutnucka mala "Angelika" ✻✿✻✿

jéééj, aká čitateľka ... má vkus... pekné dievčatko

Nepatřím mezi ty, kteří čtou Angeliku každý rok, sem tam (jednou za pár let) si nějakou otevřou a přečtu si zajímavé pasáže, ale letos jsem se rozhodla, že bych si v zimě chtěla přečíst Angeliku a Nový svět, ale abych se uvedla do nálady, začala jsem Angelikou se bouří, nějak mě nikdy nenadchlo marocké dobrodružství a na první tři díly jsem jaksi neměla chuť. Tak jem teda začala číst a dočetla jsem jednu, hned pak druhou během jednoho týdne a s překvapením jsem si uvědomila, že je to už skoro 20 let, co jsem to četla poprvé... To mě trochu vyděsilo, protože si nepřipadám ještě tak stará... No během toho týdne jsem přečetla i Nový svět, který jsem si chtěla nechat na zimu... Však co, ochladím si letní dny, říkala jsem si :-) akorát mi tam nějak neštymuje Angeličin věk? Pasuje to? Zmiňuje se tam 37 let, ale v Angelice a její lásce píší o odloučení od manžela 15 let. Pokud počítám dobře, brala si ho v 17 letech, nějaké dva roky s ním žila, dobře, nějakou dobu trval proces, dejme tomu že jí bylo 20 + těch 15 let odloučení, nemá ji být v Novém světě jen 35? Jinak jsem si při tom čtecím maratonu připadala jako tenkrát ma střední, když jsem měla výčitky, že místo učení se na zkoušky hltám nový díl Angeliky, teď taky nebylo na čtení ta nejvhodnější chvíle, doděláváme dům, přímo finišujeme, protože od srpna nemáme kde bydlet, je třeba zařídit tolik věcí a já si klidně utíkám do Angeličina světa... No abych to shrnula, Angelika mě ani po letech nepřestala přitahovat, a teď mám co dělat, abych si odepřela další díl až do doby kdy budeme bydlet :-)